Regulation (EU) No. 2015/2424 of the European Parliament and of the Council of 16 December 2015 amending Council Regulation (EC) No. 207/2009 on the Community trade mark and Commission Regulation (EC) No. 2868/95 implementing Council Regulation (EC) No. 40/94 on the Community trade mark, and repealing Commission Regulation (EC) No. 2869/95 on the fees payable to the Office for Harmonization in the Internal Market (Trade Marks and Designs)، الاتحاد الأوروبي

РЕГЛАМЕНТ (ЕС) 2015/2424 НА ЕВРОПЕЙСКИЯ ПАРЛАМЕНТ И НА СЪВЕТА

от 16 декември 2015 година

за изменение на Регламент (ЕО) № 207/2009 на Съвета относно марката на Общността и Регламент (ЕО) № 2868/95 на Комисията за прилагане на Регламент (ЕО) № 40/94 на Съвета относно марката на Общността и за отмяна на Регламент (ЕО) № 2869/95 на Комисията относно

таксите, събирани от Службата за хармонизация във вътрешния пазар (марки и дизайн)

(текст от значение за ЕИП)

ЕВРОПЕЙСКИЯТ ПАРЛАМЕНТ И СЪВЕТЪТ НА ЕВРОПЕЙСКИЯ СЪЮЗ,

като взеха предвид Договора за функционирането на Европейския съюз, и по-специално член 118, първа алинея от него,

като взеха предвид предложението на Европейската комисия,

след предаване на проекта на законодателния акт на националните парламенти,

в съответствие с обикновената законодателна процедура (1),

като имат предвид, че:

(1) С Регламент (ЕО) № 40/94 (2) на Съвета, кодифициран през 2009 г. като Регламент (ЕО) № 207/2009 на Съвета (3), беше създадена специфична за Европейския съюз система за защита на марките, с която бе предоставена защита на марките на равнището на Съюза, паралелно със защитата на марките на равнището на държавите членки съгласно националните системи на марките, хармонизирани с Директива 89/104/ЕИО на Съвета (4), кодифицирана като Директива 2008/95/ЕО на Европейския парламент и на Съвета (5).

(2) Вследствие на влизането в сила на Договора от Лисабон терминологията в Регламент (ЕО) № 207/2009 следва да се актуализира. Това предполага замяната на термина „марка на Общността“ с „марка на Европейския съюз“ („марка на ЕС“). С цел да се отрази по-добре естеството на работата, извършвана от Службата за хармонизация във вътрешния пазар (марки и дизайни), името ѝ следва да се замени със „Служба на Европейския съюз за интелек­ туална собственост“ („Службата“).

(3) В допълнение към съобщението на Комисията от 16 юли 2008 г. относно Европейска стратегия за правата върху индустриална собственост, Комисията извърши обстойна оценка на функционирането на системата на марките в Европа като цяло както на равнището на Съюза, така и на национално равнище, включително и на взаимодей­ ствието между двете.

(4) В своите заключения от 25 май 2010 г. относно бъдещото преразглеждане на системата на търговските марки в Европейския съюз Съветът призова Комисията да представи предложения във връзка с преразглеждането на Регламент (ЕО) № 207/2009 и на Директива 2008/95/ЕО.

(5) Опитът, придобит от създаването на системата на марката на Общността, показа, че предприятията от Съюза и от трети държави са приели системата и че тя се е превърнала в успешно и жизнеспособно допълнение и алтернатива на защитата на марките на равнището на държавите членки.

24.12.2015 г. L 341/21Официален вестник на Европейския съюзBG

(1) Позиция на Европейския парламент от 25 февруари 2014 г. (все още непубликувана в Официален вестник) и позиция на Съвета на първо четене от 10 ноември 2015 г. (все още непубликувана в Официален вестник). Позиция на Европейския парламент от 15 декември 2015 г.

(2) Регламент (ЕО) № 40/94 на Съвета от 20 декември 1993 г. относно марката на Общността (ОВ L 11, 14.1.1994 г., стр. 1). (3) Регламент (ЕО) № 207/2009 на Съвета от 26 февруари 2009 г. относно марката на Общността (ОВ L 78, 24.3.2009 г., стр. 1). (4) Първа Директива 89/104/ЕИО на Съвета от 21 декември 1988 г. за сближаване на законодателствата на държавите-членки относно

марките (ОВ L 40, 11.2.1989 г., стр. 1). (5) Директива 2008/95/ЕО на Европейския парламент и на Съвета от 22 октомври 2008 г. за сближаване на законодателствата на държавите-

членки относно марките (OJ L 299, 8.11.2008 г., стр. 25).

(6) Независимо от това националните марки продължават да бъдат необходими за онези предприятия, които не желаят защита на марките си на равнището на Съюза или които не са в състояние да получат защита за целия Съюз, но същевременно не срещат пречки за придобиване на национална защита. Всяко лице, което желае да получи защита на своята марка, следва да може да реши дали да иска защита само чрез национална марка в една или повече държави членки, или само чрез марка на ЕС, или и двете.

(7) Въпреки че оценката на цялостното функциониране на системата на марката на Общността потвърди, че много аспекти на тази система, включително основните принципи, на които тя се основава, са издържали изпитанието на времето и продължават да отговарят на нуждите и очакванията на икономическите оператори, Комисията заключи в своето съобщение „Единен пазар за правата върху интелектуална собственост“ от 24 май 2011 г., че е налице необходимост от модернизиране на системата на марките в Съюза, така че тя да стане по-ефективна, по-ефикасна и по-последователна като цяло и да бъде адаптирана към ерата на интернет.

(8) Успоредно с подобренията и измененията на системата на марката на ЕС, националните закони и практики в областта на марките следва да бъдат допълнително хармонизирани и приведени в съответствие със системата на марката на ЕС в подходяща степен, за да се постигнат доколкото е възможно равни условия за регистрация и защита на марките в целия Съюз.

(9) С оглед осигуряване на повече гъвкавост, като същевременно се гарантира и по-голяма правна сигурност по отношение на средствата за представяне на марките, изискването за графично изобразяване следва да бъде заличено от определението за марка на ЕС. Следва да бъде разрешено даден знак да бъде представен чрез всяка подходяща форма, като се използва общодостъпна технология, а не непременно чрез графични средства, доколкото предста­ вянето е осъществено по ясен, точен, независим, лесно достъпен, понятен, устойчив и обективен начин.

(10) Регламент (ЕО) № 207/2009 понастоящем не предлага същата степен на защита на наименованията за произход и географските указания, както други инструменти на правото на Съюза. Ето защо е необходимо да се изяснят абсолютните основания за отказ по отношение на наименованията за произход и географските указания и да се осигури пълно съответствие на тези основания за отказ с приложимото законодателство на Съюза и националното право, което предвижда защита на тези права върху интелектуалната собственост. От съображения за съгласуваност с други законодателни актове на Съюза обхватът на тези абсолютни основания следва да бъде разширен, така че да бъдат включени и защитените традиционни наименования за вина и храните с традиционно специфичен характер.

(11) С цел да се поддържа силна защитата на правата, свързвани с наименованията за произход и географските указания, защитени на равнището на Съюза и на национално равнище, е необходимо да се поясни, че посочените права позволяват на всяко лице, което има право съгласно приложимото право, да се противопостави на последваща заявка за регистрация на марка на ЕС, независимо от това дали тези права също така представляват основания за отказ, които следва да се вземат предвид служебно от проверителя.

(12) С цел да се гарантира правната сигурност и пълното съответствие с принципа за приоритет, съгласно който регистрирана по-ранна марка има предимство пред по-късно регистрирани марки, е необходимо да се предвиди, че упражняването на правата, предоставени от марка на ЕС, не следва да засяга правата на притежатели, придобити преди подаването на заявката или датата на приоритет на марката на ЕС. Това е в съответствие с член 16, параграф 1 от Споразумението за свързаните с търговията аспекти на правата върху интелектуална собственост от 15 април 1994 г.

(13) Объркване по отношение на търговския източник, от който произхождат стоките или услугите, може да възникне, когато едно дружество използва същия или сходен знак като търговско наименование по такъв начин, че се установява връзка между дружеството, носещо наименованието, и стоките или услугите, произхождащи от това дружество. Поради това нарушенията на марката на ЕС следва да включват също така използването на знака като търговско наименование или подобно указание, при условие че използването се прави за целите на отличаването на стоките или услугите.

(14) С цел да се гарантира правната сигурност и пълното съответствие със законодателството на Съюза в тази област, е целесъобразно да се предвиди, че притежателят на марка на ЕС следва да има право да забрани на трето лице да използва знак в сравнителна реклама, когато такава сравнителна реклама е в противоречие с Директива 2006/114/ЕО на Европейския парламент и на Съвета (1).

24.12.2015 г.L 341/22 Официален вестник на Европейския съюзBG

(1) Директива 2006/114/ЕО на Европейския парламент и на Съвета от 12 декември 2006 г. относно заблуждаващата и сравнителната реклама (ОВ L 376, 27.12.2006 г., стр. 21).

(15) С цел укрепване на защитата на марките и по-ефективна борба с фалшифицирането и в съответствие с междуна­ родните задължения на Съюза в рамките на Световната търговска организация (СТО), по-специално на член V от Общото спаразумение за митата и търговията (ГАТТ) относно свободата на транзитно преминаване и, по отношение на генеричните лекарствени продукти — с „Декларацията относно Споразумението за ТРИПС и общественото здраве“, приета на Министерската конференция на СТО в Доха на 14 ноември 2001 г., притежателят на марка на ЕС следва да има право да възпрепятства трети лица да внасят стоки, в хода на търговска дейност, в Съюза, без да бъдат пуснати в свободно обращение там, когато такива стоки идват от трети държави и върху тях е поставена без разрешение марка, която е идентична или по същество е идентична с марката на ЕС, регистрирана по отношение на такива стоки.

(16) За тази цел следва да бъде допустимо за притежателите на марки на ЕС да предотвратяват влизането на стоки, предмет на нарушение, и тяхното попадане във всякакви митнически ситуации, в т.ч. транзит, претоварване, складиране, свободни зони, временно складиране, активно усъвършенстване или временен внос, също и ако тези стоки не са предназначени за пускане на пазара на Съюза. При извършване на митнически проверките митническите органи следва да използват правомощията и процедурите, предвидени в Регламент (ЕС) № 608/2013 на Европейския парламент и на Съвета (1), също и по искане на притежателите на правата. По-специално митническите органи следва да извършват съответните проверки въз основа на критерии за анализ на риска.

(17) С цел да се постигне баланс между необходимостта да се гарантира ефективното прилагане на правата, свързани с марките, и необходимостта да се избегнат препятствията пред свободния поток на търговията със законни стоки, правото на притежателя на марката на ЕС следва да изтече, ако по време на последващи производства, образувани пред Съда за марките на Европейския съюз („Съда за марките на ЕС“), компетентен да се произнесе по същество дали марката на ЕС е била нарушена, деклараторът или държателят на стоките е в състояние да докаже, че притежателят на марката на ЕС няма право да забрани пускането на стоките на пазара в държавата на крайно местоназначение.

(18) Член 28 от Регламент (ЕС) № 608/2013 предвижда, че притежателят на правото носи отговорност за вреди пред държателя на стоките, когато наред с другото впоследствие бъде установено, че въпросните стоки не нарушават право на интелектуалната собственост.

(19) Следва да бъдат предприети подходящи мерки с оглед на гарантирането на безпроблемния транзит на генерични лекарства. По отношение на международните непатентни наименования (INN) като световно признати генерични наименования на активни вещества в лекарствените продукти, от първостепенно значение е да се отчетат надлежно съществуващите ограничения на действието на правата върху марката на ЕС. Следователно притежателят на марка на ЕС следва да не разполага с правото да възпрепятства трети лица да внасят стоки в Съюза, без да бъдат пуснати в свободно обращение там, въз основа на сходства между INN по отношение на активната съставка в лекарствата и марката.

(20) С цел да се даде възможност на притежателите на марки на ЕС за по-ефективна борба срещу фалшифицирането, те следва да имат право да забранят поставянето върху стоките на марка, предмет на нарушение, както и извършването на подготвителни действия преди това поставяне.

(21) Изключителните права, предоставяни от марката на ЕС, следва да не дават право на притежателя да забрани използването от трети лица на знаци или означения, които се използват по честен начин и следователно в съответствие с почтените практики в областта на производството и търговията. С цел да се създадат равни условия за търговските наименования и марките на ЕС в случай на конфликт, предвид факта, че за търговските наименования редовно се предоставя неограничена защита срещу по-късни марки, подобна употреба следва да се разбира единствено като включваща използването на личното наименование на третото лице. Това следва също така да позволява използването на описателни или неотличителни знаци или означения като цяло. Освен това притежателят следва да няма право да препятства като правило честното и почтено използване на марката на ЕС за целите на идентифицирането или обозначаването на стоки или услуги като негови собствени. Използването на марка от трети лица за привличане на вниманието на потребителите към препродажбата на оригинални стоки, които първоначално са били продавани от или със съгласието на притежателя на марката на ЕС в Съюза, следва да се счита за почтено, доколкото същевременно е в съответствие с почтените практики в областта на производството и търговията. Използването на марка от трети лица за целите на творческата изява следва да се счита за почтено, доколкото същевременно е в съответствие с почтените практики в областта на производството и търговията. Освен това настоящият регламент следва да се прилага по начин, който гарантира пълното зачитане на основните права и свободи, и по-специално свободата на изразяване.

24.12.2015 г. L 341/23Официален вестник на Европейския съюзBG

(1) Регламент (ЕС) № 608/2013 на Европейския парламент и на Съвета от 12 юни 2013 г. относно защитата на правата върху интелектуалната собственост, осъществявана от митническите органи, и за отмяна на Регламент (ЕО) № 1383/2003 на Съвета (ОВ L 181, 29.6.2013 г., стр. 15).

(22) С цел да се гарантира правната сигурност и да се запазят правата, свързани със законно придобитите марки, е целесъобразно и необходимо, без да се засяга принципът, според който по-късната марка не може да бъде противо­ поставена на по-ранната марка, да се предвиди, че притежателите на марки на ЕС не следва да имат право да се противопоставят на използването на по-късна марка, ако по-късната марка е придобита в момент, в който не е било възможно по-ранната марка да бъде противопоставена на по-късната марка.

(23) От съображения за равнопоставеност и правна сигурност следва да се счита, че при използването на марка на ЕС под форма, различаваща се от формата, под която тя е регистрирана, по елементи, които не променят отличителния характер на марката, предоставените права се запазват, независимо от това дали марката е регистрирана и под формата, в която е използвана.

(24) С оглед на постепенното намаляване и незначителния брой заявки за марка на ЕС, депозирани в централните ведомства за индустриална собственост на държавите членки и в Бюрото за интелектуална собственост на Бенелюкс, подаването на заявка за марка на ЕС следва да бъде възможно единствено в Службата.

(25) Защитата на марката на ЕС се предоставя по отношение на конкретни стоки или услуги, чието естество и брой определят степента на защита, предоставена на притежателя на марката. Поради това е особено важно в Регламент (ЕО) № 207/2009 да се създадат правила за определяне и класификация на стоките и услугите и да се гарантира правната сигурност и доброто управление, като се изисква стоките и услугите, за които се иска защита с марка, да са определени от заявителя достатъчно ясно и точно, за да се позволи на компетентните органи и икономическите оператори само на базата на заявката да определят степента на търсената защита. При използването на общи понятия следва да се приеме, че в тях се включват само стоките и услугите, недвусмислено обхванати от буквалния смисъл на понятието. На притежателите на марки на ЕС, които по силата на предишната практика на Службата са регистрирани по отношение на цял клас от Класификацията от Ница, следва да бъде дадена възможност да приспособят своите списъци на стоки и услуги с цел да се гарантира, че съдържанието на регистъра отговаря в достатъчна степен на изискуемите стандарти за яснота и прецизност в съответствие с практиката на Съда на Европейския съюз.

(26) Целесъобразно е да се рационализира режимът на търсене на марки на ЕС и на национални марки чрез избягване на ненужни забавяния при регистрирането на марка на ЕС, както и да му се придаде по-голяма гъвкавост по отношение на нуждите и предпочитанията на потребителите, като се предостави и възможност търсенето на марки на ЕС да бъде незадължително. Незадължителното търсене на марки на ЕС и на национални марки следва да бъде допълнено от въвеждането на всеобхватни, бързи и мощни търсачки за безплатно използване от обществеността в контекста на сътрудничеството между Службата и централните ведомства за индустриална собственост на държавите членки, включително Бюрото за интелектуална собственост на Бенелюкс.

(27) Като допълнение към съществуващите разпоредби по отношение на колективните марки на Общността и с цел отстраняване на сегашното неравновесие между националните системи и системата на марките на ЕС, е необходимо да се добавят редица специални разпоредби за осигуряване на защита за сертификатните марки на ЕС („сертификатни марки на ЕС“), с които се позволява сертифицираща институция или организация да разреши на лицата, участващи в системата за сертифициране, да използват марката като знак за стоки или услуги, които са в съответствие с изискванията за сертифициране.

(28) Натрупаният опит при прилагането на сегашната система на марката на ЕС показа, че някои аспекти на процедурата биха могли да бъдат подобрени. Затова следва да бъдат приети определени мерки, за да се опростят и ускорят процедурите, когато това е целесъобразно, както и за да се повиши правната сигурност и предвидимостта, когато това е необходимо.

(29) В интерес на правната сигурност и за да се гарантира по-голяма прозрачност е целесъобразно ясно да се определят всички задачи на Службата, включително и тези, които не са свързани с управлението на системата на марките на ЕС.

(30) С цел насърчаване на сближаването на практиките и разработването на общи инструменти е необходимо да се създаде подходяща рамка за сътрудничество между Службата и ведомствата за индустриална собственост на държавите членки, включително Бюрото за интелектуална собственост на Бенелюкс, като се определят ключовите области на сътрудничество и се позволи на Службата да координира съответните общи проекти от интерес за Съюза и държавите членки и да финансира, до определен максимален размер, тези проекти. Тези дейности за сътрудничество следва да бъдат от полза за предприятията, които използват системите на марките в Европа. За ползвателите, попадащи в обхвата на режима на Съюза, установен в настоящия регламент, проектите, особено базите данни, създадени с цел търсене и консултация, следва да предоставят допълнителни, всеобхватни, ефикасни инструменти, които са безплатни, за осигуряване спазването на специфичните изисквания, произтичащи от единния характер на марката на ЕС.

24.12.2015 г.L 341/24 Официален вестник на Европейския съюзBG

(31) Някои принципи относно управлението на Службата следва да бъдат адаптирани, в подходяща степен, към Общия подход относно децентрализираните агенции на ЕС, приет от Европейския парламент, Съвета и Комисията през юли 2012 г.

(32) В интерес на по-голямата правна сигурност и от съображения за прозрачност е необходимо да се осъвременят някои разпоредби относно организацията и функционирането на Службата.

(33) Желателно е да се улеснят уреждането на спорове по взаимно съгласие, бързо и ефикасно чрез възлагане на Службата създаването на център за медиация, чиито услуги могат да се използват от всяко лице с цел постигане на приятелско уреждане на спорове, свързани с марки на ЕС и дизайни на Общността по взаимно споразумение.

(34) Създаването на системата на марките на ЕС доведе до увеличаване на финансовата тежест за централните ведомства за индустриална собственост и другите органи на държавите членки. Допълнителните разходи са свързани с обработката на по-голям брой производства по възражение и обявяване на недействителност, свързани с марки на ЕС или подадени от притежатели на такива марки, с дейностите за повишаване на осведомеността относно системата на марките на ЕС, както и с дейностите, които целят да осигурят прилагането на правото на марките на ЕС. Следователно е целесъобразно да се гарантира, че Службата компенсира част от разходите, възникнали за държавите членки в резултат от ролята, която изпълняват за осигуряване на гладкото функциониране на системата на марките на ЕС. Условие за изплащането на такава компенсация следва да е подаването от страна на държавите членки на съответните статистически данни. Размерът на тези компенсации следва да не води до бюджетен дефицит за Службата.

(35) В интерес на доброто финансово управление натрупването на значителни бюджетни излишъци от Службата следва да се избягва. Това не следва да засяга поддържането от Службата на финансов резерв, който обхваща оперативните ѝ разходи за една година, за да се гарантира непрекъснатостта на нейните операции и изпълнението на нейните задачи. Този резерв следва да се използва единствено за гарантиране на непрекъснатостта на задачите на Службата, определени в настоящия регламент.

(36) Като се има предвид същественото значение на размера на таксите, събирани от Службата за функционирането на системата на марките на ЕС и нейният допълнителен характер по отношение на националните системи на марките, необходимо е размерите на тези такси да се определят направо в Регламент (ЕО) № 207/2009 под формата на приложение. Таксите следва да се определят в размер, който да гарантира, че: първо, приходите от тях по принцип са достатъчни, за да е балансиран бюджетът на Службата; второ, налице е съвместно съществуване и взаимно допълване на системата на марките на ЕС и националните системи на марките, като също така се вземат под внимание големината на пазара, обхванат от марката на ЕСи нуждите на малките и средни предприятия; и трето, правата на притежателите на марка на ЕС се прилагат ефективно в държавите членки.

(37) С Регламент (ЕО) № 207/2009 на Комисията се предоставят правомощия за приемане на правила за прилагане на посочения регламент. Вследствие на влизането в сила на Договора от Лисабон е необходимо правомощията, предоставени на Комисията с Регламент (ЕО) № 207/2009, да се приведат в съответствие с членове 290 и 291 от Договора за функционирането на Европейския съюз (ДФЕС). В резултат на това се налага в текста на Регламент (ЕО) № 207/2009 да бъдат включени и определени правила, които понастоящем се съдържат в Регламенти (ЕО) № 2868/95 (1), (ЕО) № 2869/95 (2) и (ЕО) № 216/96 (3) на Комисията. Регламент (ЕО) № 2868/95 следва поради това да бъде съответно изменен, а Регламент (ЕО) № 2869/95 следва да бъде отменен.

(38) Доколкото правомощията, предоставени на Комисията съгласно Регламент (ЕС) № 207/2009, трябва да бъдат съобразени с член 290 от ДФЕС, особено важно е Комисията да проведе подходящи консултации по време на подготвителната работа, в това число на експертно равнище. При подготовката и съставянето на делегираните актове Комисията следва да осигурява едновременно и своевременно предаване на съответните документи по подходящ начин на Европейския парламент и на Съвета.

24.12.2015 г. L 341/25Официален вестник на Европейския съюзBG

(1) Регламент (ЕО) № 2868/95 на Комисията от 13 декември 1995 г. за прилагане на Регламент (ЕО) № 40/94 на Съвета относно марката на Общността (ОВ L 303, 15.12.1995 г., стр. 1).

(2) Регламент (ЕО) № 2869/95 на Комисията от 13 декември 1995 г. относно таксите, събирани от Службата за хармонизация във вътрешния пазар (марки и дизайн) (ОВ L 303, 15.12.1995 г., стр. 33).

(3) Регламент (ЕО) № 216/96 на Комисията от 5 февруари 1996 г. за установяване на процедурни правила за организацията на дейността на апелативните състави към Службата за хармонизация във вътрешния пазар (марки и дизайн) (ОВ L 28, 6.2.1996 г., стр. 11).

(39) С цел да се осигури ефективно, ефикасно и експедитивно разглеждане и регистриране на заявките за марка на ЕС от Службата, като се използват процедури, които са прозрачни, щателни, честни и справедливи, на Комисията следва да бъде делегирано правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 290 от ДФЕС във връзка с определянето на подробностите относно процедурите за подаване и разглеждане на възражения и процедурите, регламентиращи изменението на прилагането.

(40) С цел да се гарантира, че марката на ЕС може ефективно и ефикасно да бъде отменена или обявена за недействителна посредством прозрачни, щателни, честни и справедливи процедури, на Комисията следва да бъде делегирано правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 290 от ДФЕС във връзка с определянето на процедурите за отмяна и обявяване на недействителност.

(41) С цел да се даде възможност за ефективно, ефикасно и пълно преразглеждане на решенията на Службата от апелативните състави в рамките на прозрачна, щателна, честна и справедлива процедура, която отчита принципите, установени в Регламент (ЕО) № 207/2009, на Комисията следва да бъде делегирано правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 290 от ДФЕС във връзка с определянето на формалното съдържание на жалбите, процедурата за подаване и разглеждане на жалби, формалното съдържание и формата на решенията на апелативните състави и възстановяването на таксите за обжалване.

(42) С цел да се гарантира плавно, ефективно и ефикасно функциониране на системата на марките на ЕС, на Комисията следва да бъде делегирано правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 290 от ДФЕС във връзка с определянето на изискванията за подробностите относно устното производство и подробните правила за събиране на доказателства, подробните правила за нотификация, средствата за комуникация и формулярите, които да се използват от страните в производството, правилата, които регламентират изчисляването и продължителността на сроковете, процедурите за отмяна на решение или за заличаване на вписване в регистъра, подробните правила за възобновяване на производството и подробностите относно представителството пред Службата.

(43) С цел да се гарантира ефективна и ефикасна организация на апелативните състави, на Комисията следва да бъде делегирано правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 290 от ДФЕС във връзка с определянето на подробностите относно организацията на апелативните състави.

(44) С цел да се гарантира ефективната и ефикасна регистрация на международните марки в пълно съответствие с разпоредбите на Протокола относно Мадридската спогодба за международна регистрация на марките, на Комисията следва да бъде делегирано правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 290 от ДФЕС във връзка с определянето на подробностите относно процедурите за подаване и разглеждане на възражения, включително уведомленията, които да се изпращат до Световната организация за интелектуална собственост (СОИС), и подробностите относно процедурите за международни регистрации на базата на основна заявка или основна регистрация, отнасящи се до колективна марка, сертификатна марка или гаранционна марка.

(45) С цел да се гарантират еднакви условия за прилагането на настоящия регламент, на Комисията следва да бъдат предоставени изпълнителни правомощия във връзка с определяне на подробностите относно заявките, исканията, удостоверенията, исковете, правилата, нотификациите и всякакви други документи съгласно съответните процедурни изисквания, установени с настоящия регламент, както и във връзка с максималните тарифи за разноските, направени за нуждите на производството и реално извършени, подробностите относно публикациите в Бюлетина на марките на ЕС и Официалния вестник на Службата, подробните правила за обмен на информация между Службата и националните органи, подробните правила във връзка с преводите на удостоверителни документи при писмените производства, точните видове решения, които се вземат от отделните членове на отдела по споровете или отдела по отмяна, подробностите за задължението за нотификация съгласно Мадридския протокол и подробните изисквания относно молбата за териториално разширяване след международна регистрация. Тези правомощия следва да се упражняват в съответствие с Регламент (ЕС) № 182/2011 на Европейския парламент и на Съвета (1).

(46) Доколкото целите на настоящия регламент не могат да бъдат постигнати в достатъчна степен от държавите членки, а поради обхвата и последиците му могат да бъдат по-добре постигнати на равнището на Съюза, Съюзът може да приеме мерки в съответствие с принципа на субсидиарност, уреден в член 5 от Договора за Европейския съюз. В съответствие с принципа на пропорционалност, уреден в същия член, настоящият регламент не надхвърля необходимото за постигане на тези цели.

24.12.2015 г.L 341/26 Официален вестник на Европейския съюзBG

(1) Регламент (ЕС) № 182/2011 на Европейския парламент и на Съвета от 16 февруари 2011 г. за установяване на общите правила и принципи относно реда и условията за контрол от страна на държавите-членки върху упражняването на изпълнителните правомощия от страна на Комисията (ОВ L 55, 28.2.2011 г., стр. 13).

(47) В съответствие с член 28, параграф 2 от Регламент (ЕО) № 45/2001 на Европейския парламент и на Съвета (1) беше проведена консултация с Европейския надзорен орган по защита на данните, който представи становище на 11 юли 2013 г.

(48) Поради това Регламент (ЕО) № 207/2009 следва да бъде съответно изменен,

ПРИЕХА НАСТОЯЩИЯ РЕГЛАМЕНТ:

Член 1

Регламент (ЕО) № 207/2009 се изменя, както следва:

1) В заглавието „марка на Общността“ се заменя с „марка на Европейския съюз“.

2) Думите „марка на Общността“ се заменят с „марка на Европейския съюз“ („марка на ЕС“) в член 1, параграф 1, а в целия регламент се заменят с „марка на ЕС“ и се нанасят необходимите граматични промени.

3) В целия регламент думите „съд за марките на Общността“ се заменят с думите „съд за марките на ЕС“ и се нанасят необходимите граматични промени.

4) Думите „колективна марка на Общността“ се заменят с „колективна марка на Европейския съюз“ („колективна марка на ЕС“) в член 66, параграф 1, а в целия регламент се заменят с „колективна марка на ЕС“ и се нанасят необходимите граматични промени.

5) В целия регламент, с изключение на случаите, посочени в точки 2, 3 и 4, думите „Общност“, „Европейска общност“ и „Европейски общности“ се заменят със „Съюз“ и се нанасят необходимите граматични промени.

6) В целия регламент терминът „председател на Службата“ и всички позовавания на посочения председател се заменят с „изпълнителен директор на Службата“ или „изпълнителен директор“, където е подходящо, и се нанасят необходимите граматични промени.

7) Член 2 се заменя със следното:

„Член 2

Служба

1. Създава се Служба на Европейския съюз за интелектуална собственост, („Службата“).

2. Всички позовавания в правото на Съюза на Службата за хармонизация във вътрешния пазар (марки и дизайни) се считат за позовавания на Службата.“

8) Член 4 се заменя със следното:

„Член 4

Знаци, които могат да съставляват марката на ЕС

Марка на ЕС може да се състои от всякакви знаци, по-специално думи, включително лични имена, или рисунки, букви, цифри, цветове, формата на стоката или нейната опаковка, или звуци, при условие че тези знаци могат:

а) да отличат стоките или услугите на едно предприятие от тези на други предприятия; и

б) да бъдат представени в регистъра на марките на ЕС („регистъра“) по начин, който дава възможност на компетентните органи и на обществеността да определят ясния и точен предмет на защитата, която се предоставя на техния притежател.“

24.12.2015 г. L 341/27Официален вестник на Европейския съюзBG

(1) Регламент (ЕО) № 45/2001 на Европейския парламент и на Съвета от 18 декември 2000 г. относно защитата на лицата по отношение на обработката на лични данни от институции и органи на Общността и за свободното движение на такива данни (ОВ L 8, 12.1.2001 г., стр. 1).

9) Член 7, параграф 1 се изменя, както следва:

а) буква д) се заменя със следното:

„д) знаци, които се състоят изключително от:

i) формата или друга характеристика, която произтича от естеството на самите стоки;

ii) формата или друга характеристика на стоките, която е необходима за постигането на технически резултат;

iii) формата или друга характеристика, която придава значителна стойност на стоките;“;

б) букви ѝ) и к) се заменят със следното:

„й) марките, които са освободени от регистрация съгласно законодателството на Съюза или националното право или съгласно международни споразумения, по които Съюзът или съответната държава членка са страна, предвиждащи защита на наименования на произход и географски указания;

к) марките, които са освободени от регистрация съгласно законодателството на Съюза или международни споразумения, по които Съюзът е страна, предвиждащи защита на традиционни наименования на вина;“;

в) добавят се следните букви:

„л) марките, които са освободени от регистрация съгласно законодателството на Съюза или международни споразумения, по които Съюзът е страна, предвиждащи защита на храни с традиционно специфичен характер;

м) марките, които се състоят или възпроизвеждат в своите съществени елементи по-ранно сортово наименование, регистрирано в съответствие със законодателството на Съюза или националното право, или международни споразумения, по които Съюзът или съответната държава членка са страни, които предвиждат правна закрила на сортовете растения и се отнасят до сортовете растения от един и същ вид или близки сродни видове.“

10) Член 8 се изменя, както следва:

а) вмъква се следният параграф:

„4а. При възражение от лице, упълномощено съгласно приложимото право да упражнява правата, произтичащи от наименование за произход или географско указание, марката, за която се подава заявка, не се регистрира, когато и доколкото, съгласно законодателството на Съюза или националното правото, предвиждащи правната защита на наименования за произход или географски указания:

i) заявка за наименование за произход или географско указание вече е била направена в съответствие със законо­ дателството на Съюза или националното право преди датата на подаване на заявката за регистрация на марката на ЕСили датата на претендирания приоритет на заявката, при условие за последващата ѝ регистрация;

ii) същото наименование за произход или географско указание предоставя правото да забрани използването на последваща марка.“;

б) параграф 5 се заменя със следното:

„5. При възражение от притежателя на регистрирана по-ранна марка по смисъла на параграф 2, се отказва регистрация на марката, за която е била подадена заявката, когато тя е идентична или сходна с по-ранна марка, независимо дали стоките или услугите, за които е подадена заявката, са идентични, сходни или не са сходни с тези, за които е регистрирана по-ранната марка, когато, в случай на по-ранна марка на ЕС, марката се ползва с известност в Съюза, или, в случай на по-ранна национална марка, марката се ползва с известност в съответната държава членка, и ако използването без основание на марката, за която е била подадена заявка, би довело до несправедливо облагодетелстване от отличителния характер или от репутацията на по-ранната марка или би ги увредило.“

24.12.2015 г.L 341/28 Официален вестник на Европейския съюзBG

11) Член 9 се заменя със следното:

„Член 9

Права, предоставени от марка на ЕС

1. Регистрацията на марка на ЕС предоставя на притежателя ѝ изключителни права.

2. Без да се засягат правата на притежателите, придобити преди датата на подаване на заявката или датата на приоритета на марката на ЕС, притежателят на тази марка на ЕС има право да забрани на всяко трето лице да използва в търговската дейност без негово съгласие всеки знак за стоки или услуги, когато:

а) знакът е идентичен с марката на ЕС и е използван за стоки или услуги, идентични с тези, за които е регистрирана марката на ЕС;

б) знакът е идентичен или сходен с марката на ЕС и е използван във връзка със стоки или услуги, идентични или сходни със стоките или услугите, за които е регистрирана марката на ЕС, ако съществува вероятност от объркване в съзнанието на хората; вероятността от объркване включва възможност за свързване на знака с марката;

в) знакът е идентичен или сходен с марката на ЕС, независимо дали е използван за стоки или услуги, които са идентични, сходни или не сходни с тези, за които е регистрирана марката на ЕС, ако последната се ползва с известност в Съюза и ако използването без основание на този знак би довело до несправедливо облагодетелстване от отличителния характер или от репутацията на марката на ЕС или би ги увредило.

3. В частност може да бъде забранено съгласно параграф 2:

а) да се поставя знакът върху стоките или върху техните опаковки;

б) да се предлагат стоки или да се пускат на пазара, или да се съхраняват за тези цели под знака, или да се предлагат или предоставят услуги под знака;

в) да се внасят или да се изнасят стоки под знака;

г) използването на знака като търговско или фирмено наименование или като част от търговско или фирмено наименование;

д) да се използва знакът в деловите книжа и в рекламата;

е) да се използва знакът в сравнителната реклама по начин, който е в противоречие с Директива 2006/114/ЕО на Европейския парламент и на Съвета (*).

4. Без да се засягат правата на притежателите, придобити преди датата на подаване или датата на приоритет на марката на ЕС, притежателят на тази марка на ЕС също така има право да възпрепятства внасянето в Съюза на стоки от всички трети лица в хода на търговията, без да бъдат пуснати в свободно обращение там, когато такива стоки, включително опаковките, идват от трети държави и върху тях е поставена без разрешение марка, която е идентична с марката на ЕС, регистрирана по отношение на такива стоки, или която не може да бъде отличена в основните си аспекти от тази марка.

Правото на притежателя на марка на ЕС съгласно първа алинея изтича, ако по време на производство с цел да се установи дали марката на ЕС е била нарушена, започнато в съответствие с Регламент (ЕС) № 608/2013 на Европейския парламент и на Съвета (**) относно защитата на правата върху интелектуалната собственост, осъществявана от митническите органи, деклараторът или държателят на стоките представи доказателства, че притежателят на марката на ЕС няма право да забрани пускането на стоките на пазара в държавата на крайно местоназначение.

(*) Директива 2006/114/ЕО на Европейския парламент и на Съвета от 12 декември 2006 година относно заблуж­ даващата и сравнителната реклама (ОВ L 376, 27.12.2006 г., стр. 21).

(**) Регламент (ЕС) № 608/2013 на Европейския парламент и на Съвета от 12 юни 2013 година относно защитата на правата върху интелектуалната собственост, осъществявана от митническите органи, и за отмяна на Регламент (ЕО) № 1383/2003 на Съвета (ОВ L 181, 29.6.2013 г., стр. 15).“

24.12.2015 г. L 341/29Официален вестник на Европейския съюзBG

12) Вмъкват се следните членове:

„Член 9а

Право за забрана на подготвителни действия във връзка с използването на опаковка или други средства

Когато има риск опаковките, етикетите, маркировките, елементите или устройствата за защита или автентичност или другите средства, върху които е поставена марката, биха могли да се използват за стоки или услуги, и тази употреба би представлявала нарушение на правата на притежателя по член 9, параграфи 2 и 3, притежателят на тази марка има право да забрани следните действия, извършвани в хода на търговията:

а) поставянето на знак, идентичен или сходен с марката на ЕС, върху опаковки, етикети, маркировки, елементи или устройства за защита или автентичност, или всякакви други средства, върху които може да бъде поставяна марката;

б) предлагането или пускането на пазара или складирането за тези цели, или вноса или износа на опаковки, етикети, маркировки, елементи или устройства за защита или автентичност, или всякакви други средства, върху които се поставя марката.

Член 9б

Дата на противопоставяне на правата срещу трети лица

1. Правата, предоставени от марка на ЕС, могат да бъдат противопоставени на трети лица, считано от датата на публикуването на регистрацията на марката.

2. Може да бъде поискано разумно обезщетение за действия, извършени след датата на публикуване на заявката за марка на ЕС, в случаите, при които след публикуването на регистрацията на марката тези действия биха били забранени в резултат на това публикуване.

3. Сезираният във връзка с конкретен случай съд не се произнася по същество, докато регистрацията не бъде публикувана.“

13) Член 12 се заменя със следното:

„Член 12

Ограничения на действието на марка на ЕС

1. Марката на ЕС не дава право на притежателя да забранява на трети лица да използват, в процеса на търговия:

а) името или адреса на третото лице — когато третото лице е физическо лице;

б) знаци или означения, които не са отличителни или са свързани с вида, качеството, количеството, предназна­ чението, стойността, географския произход, момента на производство на стоките или на предоставянето на услугата, или с други характеристики на стоките или услугите;

в) марката на ЕС с цел идентифициране или посочване на стоки или услуги като такива на притежателя на тази марка, по-специално когато използването на тази маркае необходимо, за да се означи предназначението на продукт или услуга, най-вече като принадлежности или резервни части.

2. Параграф 1 се прилага само ако използването от третото лице е в съответствие с почтените практики в областта на производството или търговията.“

14) Член 13, параграф 1 се заменя със следното:

„1. Марката на ЕС не дава право на своя притежателя да забрани използването ѝ за стоки, които са били пуснати на пазара в Европейското икономическо пространство под тази марка от притежателя или с негово съгласие.“

24.12.2015 г.L 341/30 Официален вестник на Европейския съюзBG

15) Вмъква се следният член:

„Член 13а

Позоваване на правото на притежателя на по-късно регистрирана марка като защита в производство за установяване на нарушение

1. В хода на производство за установяване на нарушение притежателят на марка на ЕС няма право да забрани използването на по-късно регистрирана марка на ЕС, ако тази по-късна марка не би била обявена за недействителна в съответствие с член 53, параграф 1, 3 или 4, член 54, параграф 1 или 2 или член 57, параграф 2 от настоящия регламент.

2. В хода на производство за установяване на нарушение притежателят на марка на ЕС няма право да забрани използването на по-късно регистрирана национална марка, ако тази по-късно регистрирана национална марка не би била обявена за недействителна в съответствие с член 8 или член 9, параграф 1 или 2 или член 46, параграф 3 от Директива (ЕС) 2015/2436 на Европейския парламент и на Съвета (*).

3. Когато притежателят на марка на ЕС няма право да забрани използването на по-късно регистрирана марка съгласно параграф 1 или 2, притежателят на тази по-късно регистрирана марка няма право да забрани използването на посочената по-ранна марка на ЕС в рамките на производството за установяване на нарушение.

(*) Директива (ЕС) 2015/2436 на Европейския парламент и на Съвета от 16 декември 2015 г. за сближаване на законодателствата на държавите членки относно марките (ОВ L 336, 23.12.2015 г., стр. 1).“

16) В член 15, параграф 1 втора алинея се заменя със следното:

„Използване по смисъла на първа алинея представлява също така:

а) използването на марката на ЕС под форма, различаваща се от формата, под която тя е регистрирана, по елементи, които не променят отличителния характер на марката, независимо от това дали марката под формата, в която е използвана, е също регистрирана на името на притежателя;

б) поставянето на марката на ЕС върху стоките или върху тяхната опаковка в Съюза единствено за целите на износа.“

17) В член 16, параграф 1 уводното изречение се заменя със следното:

„1. Освен ако членове 17—24 не предвиждат друго, марката на ЕС като обект на собственост се разглежда в нейната цялост и за цялата територия на Съюза като национална марка, регистрирана в държавата членка, в която, според регистъра:“.

18) Член 17 се изменя, както следва:

а) параграф 4 се заличава;

б) вмъкват се следните параграфи:

„5а. Заявката за регистрация на прехвърляне съдържа информация за идентифициране на марката на ЕС, новия притежател, стоките и услугите, за които се отнася прехвърлянето, както и документи, надлежно установяващи прехвърлянето в съответствие с параграфи 2 и 3. Заявката може да съдържа освен това, когато е приложимо, информация за идентифициране на представителя на новия притежател.

5б. Комисията приема актове за изпълнение, в които се определят:

а) подробното съдържание на заявката за регистрация на прехвърляне;

б) видовете документи, необходими за установяване на прехвърляне, като се взема предвид съгласието, дадено от регистрирания притежател и неговия правоприемник;

в) подробностите за това как да се обработват заявки за частични прехвърляния, като се гарантира, че стоките и услугите в остатъка от регистрацията и новата регистрация не се припокриват и че за новата регистрация е създадено отделно досие, включително нов регистрационен номер.

24.12.2015 г. L 341/31Официален вестник на Европейския съюзBG

Посочените актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.

5в. Когато условията, приложими за регистрацията на прехвърляне, както са определени в параграфи 1—3 или в актовете за изпълнение, посочени в параграф 5б, не са изпълнени, Службата уведомява заявителя за пропуските. Ако пропуските не бъдат отстранени в определения от Службата срок, тя отхвърля заявката за регистрация на прехвърлянето.

5г. Възможно е да бъде подадена само една заявка за регистрация на едно прехвърляне за две или повече марки, при условие че регистрираният притежател и неговият правоприемник са едни и същи във всеки отделен случай.

5д. Параграфи 5а—5г се прилагат и за заявките за марки на ЕС.

5е. В случай на частично прехвърляне всяка заявка, подадена от първоначалния притежател и очакваща решение по отношение на първоначалната регистрация, се счита за висяща по отношение на остатъка от регистрацията и новата регистрация. В случай че се предвижда плащането на такси за заявката и че тези такси са платени от първоначалния притежател, новият притежател не е длъжен да плаща допълнителни такси за тази заявка.“

19) Член 18 се заменя със следното:

„Член 18

Прехвърляне на марка, регистрирана на името на агент

1. Когато марка на ЕС е била регистрирана на името на агента или представителя на лице, което е притежател на тази марка, без разрешението на притежателя, последният има право да поиска прехвърлянето на регистрацията на марка на ЕС в негова полза, освен ако този агент или представител не обоснове своите действия.

2. Притежателят може да представи искане за прехвърляне съгласно параграф 1 от настоящия член пред:

а) Службата съгласно член 53, параграф 1, буква б), вместо да подаде искане за обявяване на недействителност;

б) съд за марките на Европейския съюз („съд за марките на ЕС“) съгласно предвиденото в член 95, вместо да предяви насрещен иск за обявяване на недействителност въз основа на член 100, параграф 1.“

20) Член 19 се изменя, както следва:

а) параграф 2 се заменя със следното:

„2. По искане на една от страните правата, посочени в параграф 1, или прехвърлянето на тези права, се вписват в регистъра и се публикуват.“;

б) добавя се следният параграф:

„3. По искане на една от страните се заличава или изменя вписване в регистъра, извършено съгласно параграф 2.“

21) В член 20 се добавя следният параграф:

„4. По искане на една от страните се заличава или изменя вписване в регистъра, извършено съгласно параграф 3.“

22) В член 22 се добавя следният параграф:

„6. По искане на една от страните се заличава или изменя вписване в регистъра, извършено съгласно параграф 5.“

24.12.2015 г.L 341/32 Официален вестник на Европейския съюзBG

23) Вмъква се следният член:

„Член 22а

Процедура за вписване на лицензии и други права в регистъра

1. Член 17, параграфи 5а и 5б и правилата, приети съгласно него, и член 17, параграф 5г се прилагат mutatis mutandis по отношение на регистрацията на вещно право или прехвърлянето на вещно право съгласно посоченото в член 19, параграф 2, мярката за принудително изпълнение съгласно член 20, параграф 3, участието в производство по несъстоятелност съгласно член 21, параграф 3, както и по отношение на регистрацията или прехвърлянето на лицензия съгласно член 22, параграф 5 при следните условия:

а) изискването относно идентифицирането на стоките и услугите, за които се отнася прехвърлянето, не се прилага по отношение на искане за регистрация на вещно право, принудително изпълнение или производство по несъстоятелност;

б) изискването относно документи, доказващи прехвърлянето, не се прилага, когато искането е отправено от притежателя на марката на ЕС.

2. Заявката за регистрация на правата, посочена в параграф 1, не се счита за подадена, докато не бъде заплатена необходимата такса.

3. Заявката за регистрация на лицензия може да съдържа искане за вписване на лицензия в регистъра като едно или няколко от следните неща:

а) изключителна лицензия,

б) сублицензия, в случай че лицензията е предоставена от лицензополучател, чиято лицензия е вписана в регистъра,

в) лицензия, ограничена само до част от стоките или услугите, за които е регистрирана марката,

г) лицензия, ограничена до част от Съюза,

д) временна лицензия.

Когато е подадено искане за регистриране на лицензия като лицензия по букви в), г) и д) от първа алинея, в заявката за регистрация на лицензия трябва да са посочени стоките и услугите, частта от Съюза и срока, за които се дава лицензията.

4. В случай че не са изпълнени условията за регистрация, предвидени в членове 19—22, в параграфи 1 и 3 от настоящия член и в другите приложими правила, приети съгласно настоящия регламент, Службата уведомява заявителя за пропуска. Ако пропускът не бъде отстранен в определения от Службата срок, последната отхвърля заявката за регистрация.

5. Параграфи 1 и 3 се прилагат mutatis mutandis за заявки за марки на ЕС.“

24) Вмъква се следният член:

„Член 24а

Процедура за отмяна или промяна на вписването в регистъра на лицензии и други права

1. Регистрация, направена съгласно член 22а, параграф 1, се отменя или променя по искане на едно от заинтере­ сованите лица.

2. Заявката съдържа регистрационния номер на марката на ЕС и описание на правото, чиято регистрация се иска да бъде отменена или променена.

24.12.2015 г. L 341/33Официален вестник на Европейския съюзBG

3. Заявката за отмяна на лицензия, вещно право или принудителна мярка не се счита за подадена, докато не бъде заплатена необходимата такса.

4. Заявката се придружава от документи, удостоверяващи, че регистрираното право вече не съществува или че лицензополучателят или притежателят на друго право е съгласен с отмяната или промяната на регистрацията.

5. Ако условията за отмяна или промяна на регистрацията не са изпълнени, Службата уведомява заявителя за пропуска. Ако пропускът не бъде отстранен в определения от Службата срок, последната отхвърля заявката за отмяна или промяна на регистрацията.

6. Параграфи 1—5 от настоящия член се прилагат mutatis mutandis за вписванията, направени в досиетата съгласно член 22а, параграф 5.“

25) Член 25 се заменя със следното:

„Член 25

Подаване на заявки

1. Заявки за марка на ЕС се подават в Службата.

2. Службата издава без забавяне на заявителя разписка, която съдържа най-малко номера на досието, изображение, описание или друго идентифициращо марката средство, естеството и броя на документите, както и датата на получаването им. Разписката може да бъде издадена по електронен път.“

26) Член 26 се изменя, както следва:

а) в параграф 1 буква г) се заменя със следното:

„г) изображение на марката, което отговаря на изискванията, установени в член 4, буква б).“;

б) параграфи 2 и 3 се заменят със следното:

„2. Заявката за марка на ЕС подлежи на заплащането на такса за подаване на заявка, която обхваща един клас стоки или услуги и, когато е необходимо, една или повече такси за клас за всеки клас стоки и услуги след първия клас, и когато е приложимо, на такса за търсене.

3. В допълнение към условията, посочени в параграфи 1 и 2, заявката за марка на ЕС трябва да отговаря на формалните условия, установени в настоящия регламент и в актовете за изпълнение, приети съгласно настоящия регламент. Ако в тези условия е предвидено електронно изображение на марката, изпълнителният директор може да определи форматите и максималния размер на съответния електронен файл.“

в) добавя се следният параграф:

„4. Комисията приема актове за изпълнение, с които се определя подробното съдържание на заявката. Посочените актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“

27) Член 27 се заменя със следното:

„Член 27

Дата на подаване

Датата на подаване на заявка за марка на ЕС е датата, на която документите, съдържащи информацията, посочена в член 26, параграф 1, са подадени в Службата от заявителя, при условие че плащането на таксата за подаване на заявка е направено в срок от един месец от датата на подаване на тези документи.“

24.12.2015 г.L 341/34 Официален вестник на Европейския съюзBG

28) Член 28 се заменя със следното:

„Член 28

Определяне и класификация на стоките и услугите

1. Стоките и услугите, за които се иска регистрация на марка, се класифицират според системата за класификация, установена със Спогодбата от Ница относно международната класификация на стоките и услугите за регистрация на марките от 15 юни 1957 г. („Класификацията от Ница“).

2. Стоките и услугите, за които се иска защита с марката, се определят от заявителя достатъчно ясно и точно, за да се позволи на компетентните органи и икономическите оператори само на базата на заявката да определят степента на търсената защита.

3. За целите на параграф 2 могат да бъдат използвани общите означения в заглавията на класовете от Класифи­ кацията от Ница или други общи понятия, при условие че те отговарят на необходимите стандарти за яснота и точност, посочени в настоящия член.

4. Службата отхвърля заявката по отношение на означения или понятия, които са неясни или неточни, ако заявителят не предложи приемлива формулировка в срок, определен от Службата за тази цел.

5. Използването на общи понятия, в т.ч. на общи означения от заглавията на класовете от Класификацията от Ница, се тълкува като включващо всички стоки или услуги, недвусмислено обхванати от буквалния смисъл на означението или понятието. Употребата на такива понятия или означения не се тълкува като включваща искане по отношение на стоки или услуги, които не могат да бъдат обхванати от буквалния смисъл.

6. Когато заявителят иска регистрация за повече от един клас, заявителят групира стоките и услугите според класовете от Класификацията от Ница, като всяка група се предшества от номера на класа, към който принадлежи тази група стоки или услуги, и ги представя съгласно поредността на класовете.

7. На отделните стоки и услуги не се гледа като на сходни една с друга въз основа на факта, че попадат в един и същ клас от Класификацията от Ница. На отделните стоки и услуги не се гледа като на несходни една с друга на основание на това, че попадат в различни класове от Класификацията от Ница.

8. Притежателите на марки на ЕС, за които е подадена заявка преди 22 юни 2012 г. и които са регистрирани по отношение на цяло заглавие на клас от Класификацията от Ница, могат да декларират, че намерението им към датата на подаване е било да търсят защита за стоки или услуги извън тези, обхванати от буквалния смисъл на заглавието на този клас, при условие че така определените стоки или услуги са включени в азбучния списък за посочения клас на изданието на Класификацията от Ница, което е било в сила към датата на подаване.

Декларацията се подава в Службата в срок до 24 септември 2016 г. и в нея се посочват по ясен, точен и конкретен начин стоките и услугите извън тези, които недвусмислено са обхванати от буквалния смисъл на означенията в заглавието на класа, за които се е отнасяло първоначалното намерение на притежателя. Службата взема подходящи мерки за нанасяне на съответните промени в регистъра. Възможността да се направи декларация в съответствие с първата алинея на настоящия параграф не засяга прилагането на член 15, член 42, параграф 2, член 51, параграф 1, буква а) и член 57, параграф 2.

Смята се, че марките на ЕС, за които не е подадена декларация в рамките на срока, посочен във втора алинея, включват, считано от изтичането на този срок, само стоки или услуги, ясно обхванати от буквалния смисъл на означенията, включени в заглавието на съответния клас.

24.12.2015 г. L 341/35Официален вестник на Европейския съюзBG

9. При изменение на регистъра изключителните права, предоставени чрез марката на ЕС съгласно член 9, не възпрепятстват никое трето лице да продължи да използва дадена марка във връзка със стоки или услуги, когато и доколкото използването на марката за тези стоки или услуги:

а) е започнало преди изменението на регистъра, и

б) не нарушава правата на притежателя, основани на буквалното значение на записа на стоките и услугите в регистъра по това време.

В допълнение, изменението на списъка със стоки или услуги, записани в регистъра, не дава на притежателя на марка на ЕС правото да се противопоставя или да подава искане за обявяване на недействителност на по-късна марка, когато и доколкото:

а) по-късната марка е била в употреба или е била подадена заявка за регистриране на марката за стоки или услуги преди изменението на регистъра; и

б) използването на марката във връзка с тези стоки или услуги не нарушава или не би нарушило правата на притежателя, основани на буквалното значение на записа на стоките и услугите в регистъра по това време.“

29) Член 29 се изменя, както следва:

а) в параграф 5 се добавят следните изречения:

„Когато е необходимо, изпълнителният директор иска от Комисията да разгледа възможността за отправяне на запитване дали държавата по смисъла на първото изречение предоставя такова реципрочно третиране. Ако Комисията определи, че се предоставя реципрочно третиране в съответствие с първото изречение, тя публикува съобщение в този смисъл в Официален вестник на Европейския съюз.“;

б) добавят се следните параграфи:

„6. Параграф 5 се прилага от датата на публикуване в Официален вестник на Европейския съюз на съобщението, в което се определя, че реципрочното третиране се предоставя, освен ако в съобщението не се посочва по-ранна дата, от която се прилага. Той спира да се прилага от датата на публикуване в Официален вестник на Европейския съюз на съобщението на Комисията, в което се установява, че реципрочното третиране вече не се предоставя, освен ако в съобщението не се посочва по-ранна дата, от която това е приложимо.

7. Съобщенията, посочени в параграфи 5 и 6, следва да бъдат публикувани също и в Официалния вестник на Службата.“

30) Член 30 се заменя със следното:

„Член 30

Претендиране на приоритет

1. Претенциите за приоритет се представят заедно със заявката за марка на ЕС и включват датата, номера и държавата на предходната заявка. Документацията в подкрепа на претенциите за приоритет се представя в срок от три месеца от датата на подаване.

2. Комисията приема актове за изпълнение, в които се посочва конкретно каква документация трябва да се подаде при претендиране на приоритет на предишна заявка в съответствие с параграф 1 от настоящия член. Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.

3. Изпълнителният директор може да определи, че документацията, която заявителят следва да предостави в подкрепа на претенцията за приоритет, може да бъде по-малко подробна от необходимото съгласно конкретното посочване, прието в съответствие с параграф 2, при условие че необходимата информация е вече на разположение на Службата от други източници.“

24.12.2015 г.L 341/36 Официален вестник на Европейския съюзBG

31) Член 33 се изменя, както следва:

а) в параграф 1 се добавя следното изречение:

„Претенцията за приоритет се подава заедно със заявката за марка на ЕС.“;

б) параграф 2 се заменя със следното:

„2. Всеки заявител, който желае да се позове на приоритет в съответствие с параграф 1, прилага доказателства за представяне на стоките или услугите под марката, за която е подадена заявка, в срок от три месеца от датата на подаване.“;

в) добавя се следният параграф:

„4. Комисията приема актове за изпълнение, в които се посочва конкретно какъв вид доказателства трябва да бъдат представени и подробностите за тях при претендиране на изложбен приоритет в съответствие с параграф 2 от настоящия член. Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“

32) Член 34 се изменя, както следва:

а) вмъква се следният параграф:

„1а. Претенциите за предходност се представят или заедно със заявката за марка на ЕС, или в срок от два месеца от датата на подаване на заявката и включват посочване на държавата членка или държавите членки, в които или за които е регистрирана марката, номера и датата на подаване на съответната регистрация, както и стоките и услугите, за които е регистрирана марката. Когато в заявката се претендира за предходността на една или няколко регистрирани по-ранни марки, документацията в подкрепа на претенцията за предходност се представя в срок от три месеца от датата на подаване. Когато заявителят желае да предяви претенция за предходност след подаването на заявката, документацията в подкрепа на претенцията за предходност се представя на Службата в срок от три месеца от получаването на претенцията за предходност.“;

б) параграф 3 се заменя със следното:

„3. Предходността, претендирана за дадена марка на ЕС, изтича, когато по-ранната марка, чиято предходност се претендира, е обявена за недействителна или е отменена. Когато по-ранната марка е отменена, предходността изтича, при условие че отмяната поражда действие преди датата на подаване на заявка или датата на приоритет на марката на ЕС.“;

в) добавят се следните параграфи:

„4. Службата информира Бюрото за интелектуална собственост на Бенелюкс или централното ведомство за индустриална собственост на съответната държава членка за претенцията за предходност.

5. Комисията приема актове за изпълнение, в които се посочва конкретно каква документация трябва да се подаде при претендиране на предходност на национална марка или на марка, регистрирана съгласно международни споразумения, които имат действие в дадена държава членка в съответствие с параграф 1а от настоящия член. Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.

6. Изпълнителният директор може да определи, че документацията, която заявителят следва да предостави в подкрепа на претенцията за предходност, може да бъде по-малко подробна от необходимото съгласно конкретното посочване, прието в съответствие с параграф 5, при условие че необходимата информация е вече на разположение на Службата от други източници.“

33) Член 35 се изменя, както следва:

а) параграф 2 се заменя със следното:

„2. Претенциите за предходност, подадени съгласно параграф 1 от настоящия член, включват посочване на регистрационния номер на марката на ЕС, името и адреса на нейния притежател, държавата членка или държавите членки, в които или за които е регистрирана по-ранната марка, номера и датата на подаване на съответната регистрация, стоките и услугите, за които е регистрирана марката, и онези, по отношение на които се претендира предходност, както и удостоверителна документация, както е предвидено в правилата, приети съгласно член 34, параграф 5.“;

24.12.2015 г. L 341/37Официален вестник на Европейския съюзBG

б) следните параграфи се добавят:

„3. Ако изискванията за претендиране на предходност не са изпълнени, Службата уведомява притежателя на марката на ЕС за пропуска. Ако пропускът не бъде отстранен в определения от Службата срок, последната отхвърля претенцията.

4. Прилага се член 34, параграфи 2, 3, 4 и 6.“

34) Член 36 се изменя, както следва:

а) параграф 1, буква б) се заменя със следното:

„б) заявката за марка на ЕС отговаря на условията и изискванията, посочени в член 26, параграф 3.“;

б) в параграф 2 думите „в определените срокове“ се заменят с „в рамките на два месеца от получаването на нотифи­ кацията“;

в) в параграф 5 се добавят следните изречения:

„При липса на други критерии за определяне на класовете, които платената сума е предназначена да покрие, Службата взема класовете по реда им в класификацията. Заявката се счита за оттеглена по отношение на онези класове, за които не са били заплатени полагащите се такси или същите са били само частично заплатени.“;

г) добавя се следният параграф:

„8. Ако изискванията по параграф 1, букви б) и в) не са били изпълнени само по отношение на някои стоки или услуги, Службата отхвърля заявката или се губи правото на приоритет или правото на предходност само по отношение на тези стоки и услуги.“

35) Член 37 се изменя, както следва:

а) параграф 2 се заличава;

б) параграф 3 се заменя със следното:

„3. Заявката не може да бъде отхвърлена, преди на заявителя да е била предоставена възможност да оттегли или да измени заявката си или да изложи своите бележки. За тази цел Службата уведомява заявителя за основанията за отказ на регистрацията и определя срок, в който той може да оттегли или да измени заявката си или да представи своите бележки. Ако заявителят не отстрани основанията за отказ на регистрацията, Службата отказва регистрацията изцяло или частично.“

36) Член 38 се заменя със следното:

„Член 38

Доклад с резултатите от търсенето

1. По искане на заявителя за марка на ЕС при подаване на заявката, Службата съставя доклад с резултатите от търсенето в Европейския съюз („доклад с резултатите от търсенето в ЕС“), в който се посочват откритите предходни марки на ЕС или заявки за марки на ЕС, които съгласно член 8 могат да бъдат използвани като основание против регистрацията на марката на ЕС, за която се подава заявка.

2. Когато по време на подаването на заявка за марка на ЕС заявителят поиска изготвянето на доклад с резултатите от търсенето от централните ведомства за индустриална собственост на държавите членки и когато съответната такса за търсенето е била платена в рамките на срока за плащане на таксата за подаване на заявката, Службата изпраща незабавно копие от заявката за марка на ЕС до централните ведомства за индустриална собственост на всяка държава членка, която е информирала Службата за решението си да извърши търсене в собствените си регистри на марки по отношение на заявки за марки на ЕС.

24.12.2015 г.L 341/38 Официален вестник на Европейския съюзBG

3. Всяко от централните ведомства за индустриална собственост на държавите членки, посочени в параграф 2 от настоящия член, предава доклад с резултатите от търсенето, в който или се посочват откритите по-ранни национални марки, заявките за национални марки или марките, които са регистрирани съгласно международни споразумения, имащи действие в държавата членка или държавите членки, които съгласно член 8 могат да бъдат използвани като основание срещу регистрацията на заявената марка на ЕС, или се посочва, че при търсенето не са установени подобни права.

4. Службата, след консултация с управителния съвет, предвиден в член 124 („управителния съвет“), определя съдържанието и подробните правила за изготвянето на докладите.

5. Службата плаща определена сума на всяко едно централно ведомство за индустриална собственост за всеки един доклад с резултати от търсенето, предоставен от ведомството в съответствие с параграф 3. Размерът на тази сума, който е един и същ за всяко ведомство, се определя от Бюджетния комитет посредством решение, прието с мнозинство от три четвърти от представителите на държавите членки.

6. Службата изпраща на заявителя за марка на ЕС поискания доклад с резултатите от търсенето в ЕС и всички поискани и получени национални доклади с резултатите от търсенето.

7. След публикуването на заявката за марка на ЕС Службата информира притежателите за всички по-ранни марки на ЕС или заявки за марки на ЕС, посочени в доклада с резултатите от търсенето в ЕС, за публикуването на заявката за марка на ЕС. Последното се прилага независимо от това дали заявителят е поискал да получи доклада с резултатите от търсенето в ЕС, освен в случаите, когато притежателят на по-ранна регистрация или заявка поиска да не получава нотификацията.“

37) Член 39 се изменя, както следва:

а) параграф 1 се заменя със следното:

„1. Ако условията, на които трябва да отговаря заявката за марка на ЕС, са изпълнени, заявката се публикува за целите на член 41, освен ако нейната регистрация не е отказана съгласно член 37. Публикуването на заявката не засяга информация, която вече е предоставена на обществеността по друг начин в съответствие с настоящия регламент или с актовете, приети съгласно настоящия регламент.“;

б) добавят се следните параграфи:

„3. Когато публикуваната заявка съдържа грешка по вина на Службата, Службата коригира грешката служебно или по искане на заявителя и публикува корекцията.

Правилата, приети съгласно член 43, параграф 3, се прилагат mutatis mutandis, когато дадена корекция е поискана от заявителя.

4. Член 41, параграф 2 се прилага и когато корекциите се отнасят до списъка на стоките или услугите или до изображението на марката.

5. Комисията приема актове за изпълнение, с които се определя подробното съдържание на публикацията на заявката. Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“

38) Член 40 се заменя със следното:

„Член 40

Бележки на трети лица

1. Всяко физическо или юридическо лице, както и всяка група или организация, представляваща фабриканти, производители, доставчици на услуги, търговци или потребители, могат да изпратят на Службата писмени бележки, посочващи на кое от основанията по членове 5 и 7 марката не следва да бъде регистрирана служебно.

24.12.2015 г. L 341/39Официален вестник на Европейския съюзBG

Лицата и групите или организациите, посочени в първа алинея, не са страни в производството пред Службата.

2. Бележките на трети лица се представят до изтичането на срока за представяне на възражения или, когато e подадено възражение срещу марката, преди постановяване на окончателно решение по възражението.

3. Представянето на бележки съгласно параграф 1 се извършва без да се засяга правото на Службата по собствена инициатива да открие повторно процедурата по разглеждане на абсолютни основания по всяко време преди регистрацията, когато това е целесъобразно.

4. Бележките, посочени в параграф 1, се съобщават на заявителя, който може да даде становище по тях.“

39) Член 41 се изменя, както следва:

а) в параграф 1 е добавя следната буква:

„г) от лицата, които имат право съгласно съответното законодателство на Съюза или национално право да упражняват посочените в член 8, парагрфа 4а права.“;

б) параграф 3 се заменя със следното:

„3. Възражението e в писмена форма и е мотивирано. То се счита за направено едва след плащането на таксата за възражение.“

в) добавя се се следният параграф:

„4. В срок, определен от Службата, възразяващият може да представи факти, доказателства и аргументи в подкрепа на възражението си.“

40) В член 42 параграф 2 се заменя със следното:

„2. По молба на заявителя притежателят на по-ранна марка на ЕС, който е направил възражение, представя доказателства, че през петте години, предхождащи датата на подаването или датата на приоритета на заявката за марка на ЕС, по-ранната марка на ЕС е била реално използвана в Съюза за стоките или услугите, за които е регистрирана и на които се обосновава възражението, или че съществуват основателни причини за неизползването, доколкото към тази дата по-ранната марка на ЕС е била регистрирана преди не по-малко от пет години. При липса на такива доказателства възражението се отхвърля. Ако по-ранната марка на ЕС е била използвана само за една част от стоките или услугите, за които е регистрирана, тя се смята за регистрирана, за целите на разглеждането на възражението, само за тази част от стоките или услугите.“

41) Вмъква се следният член:

„Член 42а

Делегиране на правомощия

На Комисията се предоставя правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 163а, в които подробно се определя процедурата за подаване и разглеждане на възражения, посочена в членове 41 и 42.“

42) В член 43 се добавя следният параграф:

„3. На Комисията се предоставя правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 163а, в които подробно се определя процедурата, уреждаща изменението на заявката.“

24.12.2015 г.L 341/40 Официален вестник на Европейския съюзBG

43) Член 44 се изменя, както следва:

а) в параграф 2 буква б) се заменя със следното:

„б) преди Службата да е определила датата на подаване, посочена в член 27, и в рамките на срока за подаване на възражение, предвиден в член 41, параграф 1.“;

б) параграф 3 се заличава;

в) вмъква се следният параграф:

„4а. Когато Службата констатира, че изискванията по параграф 1 и правилата, приети съгласно параграф 9, буква а), не са спазени, тя приканва заявителя да отстрани пропуските в определен от Службата срок. Ако пропуските не бъдат отстранени преди изтичане на определения срок, Службата отказва обявяването на разделяне.“;

г) добавят се следните параграфи:

„8. Когато обявяването на разделяне е свързано със заявка, която вече е публикувана съгласно член 39, разделянето се публикува. Заявката за разделяне се публикува. С публикуването не започва нов срок за подаване на възражения.

9. Комисията приема актове за изпълнение, с които се определят:

а) подробното съдържание на обявяването на разделяне на заявка, подадена съгласно параграф 1;

б) подробности за това как да се процедира с обявяването на разделяне на заявка, като се гарантира, че за заявката за разделяне се създава отделно досие, включително нов номер на заявката;

в) подробната информация, която трябва да се съдържа в публикацията на заявката за разделяне съгласно параграф 8.

Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“

44) Член 45 се заменя със следното:

„Член 45

Регистрация

1. Ако дадена заявка отговаря на изискванията на настоящия регламент и ако в срока, посочен в член 41, параграф 1, не е било подадено възражение или подадено такова е било анулирано чрез оттегляне, отхвърляне или друга разпоредба, търговската марка и посочените в член 87, параграф 2 данни се вписват регистъра. Тази регистрация се публикува.

2. Службата издава удостоверение за регистрация. Удостоверението може да бъде издадено по електронен път. Службата предоставя заверени или незаверени копия на удостоверението срещу заплащане на такса, когато тези копия се издават не по електронен път.

3. Комисията приема актове за изпълнение, с които се определят подробното съдържание и формата на удостове­ рението за регистрация, посочено в параграф 2 от настоящия член. Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“

45) Член 47 се заменя със следното:

„Член 47

Подновяване

1. Регистрацията на марката на ЕС се подновява по искане на притежателя на марката на ЕС или на всяко изрично упълномощено от него лице, при условие че таксите са били платени.

24.12.2015 г. L 341/41Официален вестник на Европейския съюзBG

2. Службата информира притежателя на марката на ЕС и всеки притежател на регистрирано право върху марката на ЕС за изтичането на срока на регистрацията поне шест месеца преди това изтичане. Службата не носи отговорност, ако не може да предостави тази информация и това не засяга изтичането на срока на регистрацията.

3. Искането за подновяване се представя в срок от шест месеца преди датата на изтичане на регистрацията. Заплащането на основната такса за подновяването и, ако е необходимо, на една или повече такси за клас за всеки клас стоки или услуги след първия също се извършва в този срок. В противен случай искането може все още да бъде подадено и таксите — платени, в рамките на допълнителен срок от шест месеца след изтичане на датата на регистрацията, при условие за заплащане на допълнителна такса за закъсняло плащане на таксата за подновяване или закъсняло подаване на искането за подновяване в рамките на този допълнителен срок.

4. Искането за подновяване включва:

а) името на лицето, което подава искане за подновяване;

б) регистрационния номер на марката на ЕС, която трябва да се поднови;

в) ако подновяването се иска само за част от регистрираните стоки и услуги — посочване на онези класове или онези стоки и услуги, за които се иска подновяване, или пък на онези класове или онези стоки и услуги, за които не се иска подновяване, групирани според класовете на Класификацията от Ница, като всяка група се предшества от номера на класа по тази класификация, към който принадлежи тази група стоки или услуги, и е представена съгласно поредността на класовете в тази класификация.

Ако е направено плащането, посочено в параграф 3, се счита, че то съставлява искане за подновяване при условие че съдържа всички необходими указания за установяване на целта на плащането.

5. Когато искането е подадено или таксите са платени само за част от стоките или услугите, за които е регистрирана марката на ЕС, регистрацията се подновява само за съответните стоки или услуги. Когато заплатените такси не са достатъчни, за да обхванат всички класове стоки и услуги, за които се иска подновяване, регистрацията се подновява, ако е ясно кой клас или кои класове трябва да бъдат включени. При отсъствието на други критерии Службата взема предвид класовете по реда на класификацията.

6. Подновяването влиза в сила в деня след датата на изтичането на срока на регистрацията. Подновяването се регистрира.

7. Когато искането за подновяване е подадено в сроковете, предвидени в параграф 3, но останалите условия за подновяване, предвидени в настоящия член, не са изпълнени, Службата уведомява заявителя за констатираните пропуски.

8. Когато искането за подновяване не е подадено или е подадено след изтичането на срока, предвиден в параграф 3, или когато таксите не са заплатени или са заплатени едва след като е изтекъл въпросният срок, или когато посочените в параграф 7 пропуски не са отстранени в този срок, Службата решава, че регистрацията е изтекла и нотифицира притежателя на марката на ЕС за това. Когато решението стане окончателно, Службата заличава марката от регистъра. Заличаването поражда действие от деня след датата, на която е изтекла съществуващата регистрация. Когато таксите за подновяване са били платени, но регистрацията не е подновена, тези такси се възста­ новяват.

9. Дадено искане за подновяване може да се подаде за две или повече марки едновременно при заплащане на необходимите такси за всяка марка, при условие че притежателите или представителите са едни и същи във всеки един случай.“

46) Член 48 се изменя, както следва:

а) параграф 3 се заменя със следното:

„3. Искането за промяна включва елемента от марката, който трябва да бъде променен, както и същия елемент в променения му вариант.

24.12.2015 г.L 341/42 Официален вестник на Европейския съюзBG

Комисията приема актове за изпълнение, с които се определя подробното съдържание на искането за промяна. Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“;

б) добавят се следните параграфи:

„4. Докато изискваната такса не бъде заплатена, се счита, че искането не е било подадено. Ако таксата не е била платена или не е била изцяло платена, Службата уведомява заявителя за това. Когато промяната се отнася до един и същ елемент на две или повече регистрации на името на един и същ притежател, може да се подаде само едно искане. Изискваната такса се плаща за всяка регистрация, която се променя. Ако изискванията за промяна на регистрацията не са изпълнени, Службата уведомява заявителя за пропуска. Ако пропускът не бъде отстранен в определения от Службата срок, последната отхвърля искането.

5. Публикуването на регистрацията на промяната съдържа изображение на променената марка на ЕС. Третите лица, чиито права могат да бъдат засегнати от промяната, могат да оспорят регистрацията ѝ в срок от три месеца след публикуването. Членове 41 и 42 и правилата, приети съгласно член 42а, са приложими по отношение на публикуването на регистрацията на промяната.“

47) Вмъква се следният член:

„Член 48а

Промяна на името или адреса

1. Всяка промяна на името или адреса на притежателя на марката на ЕС, която не е промяна на марката на ЕС в съответствие с член 48, параграф 2 и не е следствие на пълно или частично прехвърляне на марката на ЕС, се вписва в регистъра по искане на притежателя.

Комисията приема актове за изпълнение, с които се определя подробното съдържание на искането за промяна на името или адреса съгласно първа алинея от настоящия параграф. Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.

2. За промяна на името или адреса по отношение на две или повече регистрации на името на един и същ притежател може да се подаде само едно искане.

3. Ако изискванията за промяна на регистрацията не са изпълнени, Службата уведомява притежателя на марката на ЕС за пропуска. Ако пропускът не бъде отстранен в определения от Службата срок, последната отхвърля искането.

4. Параграфи 1—3 се прилагат също за промяна на името или адреса на регистрирания представител.

5. Параграфи 1—4 се прилагат за заявки за марки на ЕС. Промяната се вписва в досиетата, съхранявани от Службата във връзка със заявката за марка на ЕС.“

48) Член 49 се изменя, както следва:

а) параграф 3 се заменя със следното:

„3. Ако изискванията по параграф 1 и съгласно актовете за изпълнение, посочени в параграф 8, не са изпълнени или списъкът на стоки и услуги, които съставляват отделно обособената регистрация, се припокрива със стоките и услугите, които остават в оригиналната регистрация, Службата приканва притежателя на марката на ЕС да отстрани пропуските в определения от Службата срок. Ако пропуските не бъдат отстранени преди изтичането на определения срок, Службата отказва обявяването на разделяне.“;

24.12.2015 г. L 341/43Официален вестник на Европейския съюзBG

б) добавя се следният параграф:

„8. Комисията приема актове за изпълнение, с които се определят:

а) подробното съдържание на обявяването на разделяне съгласно параграф 1;

б) подробности за това как да се процедира с обявяването на разделяне на регистрацията, като се гарантира, че за отделно обособената регистрация се създава отделно досие, включително нов регистрационен номер.

Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“

49) Член 50 се изменя, както следва:

а) параграфи 2 и 3 се заменят със следното:

„2. Отказът се обявява писмено пред Службата от притежателя на марката. Отказът има действие едва след като бъде вписан в регистъра. Валидността на отказа от марка на ЕС, който е обявен пред Службата след подаването на искането за отмяна на тази марка съгласно член 56, параграф 1, зависи от окончателното отхвърляне или оттегляне на искането за отмяна.

3. Отказът се вписва в регистъра само със съгласието на притежателя на право, свързано с марката на ЕС и вписано в регистъра. Ако е била регистрирана лицензия, отказът се вписва в регистъра само ако притежателят на марката на ЕС докаже, че е информирал лицензополучателя за намерението си да се откаже. Вписването на отказа се прави след изтичането на срока от три месеца след датата, на която притежателят съобщи на Службата, че е информирал лицензополучателя за намерението си да се откаже, или преди изтичането на този срок, веднага щом докаже, че лицензопелучателят е дал съгласието си.“;

б) добавят се следните параграфи:

„4. Ако не са изпълнени изискванията, приложими за отказа, Службата съобщава пропуските на заявителя. Ако пропуските не бъдат отстранени в определения от Службата срок, последната отхвърля вписването на отказа в регистъра.

5. Комисията приема актове за изпълнение, с които се определя подробното съдържание на обявяването на отказа съгласно параграф 2 от настоящия член и каква документация се изисква, за да се удостовери съгласието на трето лице в съответствие с параграф 3 от настоящия член. Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“

50) В член 53 параграф 1 се изменя, както следва:

а) добавя се следната буква:

„г) когато съществува по-ранно наименование на произход или географско указание, както е посочено в член 8, параграф 4а, и са изпълнени условията, посочени в същия параграф.“;

б) добавя се следната алинея:

„Всички условия, посочени в първата алинея, трябва да бъдат изпълнени към датата на подаване или датата на приоритет на марката на ЕС.“

51) В член 54 параграфи 1 и 2 се заменят със следното:

„1. Когато притежателят на марка на ЕС в продължение на пет последователни години е бил съгласен с използването на по-късна марка на ЕС в Съюза, като е знаел за това използване, той губи правото си въз основа на по-ранната марка да иска обявяването на по-късната марка за недействителна по отношение на стоките или услугите, за които по-късната марка е била използвана, освен в случаите, когато подаването на заявката за регистрация на по-късната марка на ЕС е било направено недобросъвестно.

24.12.2015 г.L 341/44 Официален вестник на Европейския съюзBG

2. Когато притежателят на по-ранна национална марка, както е посочено в член 8, параграф 2, или на друг по- ранен знак, посочен в член 8, параграф 4, в продължение на пет последователни години е бил съгласен с използването на по-късна марка на ЕС в държавата членка, в която тази по-ранна марка или друг по-ранен знак е защитен(а), като е знаел за това използване, той губи правото си въз основа на по-ранната марка или другия по- ранен знак да иска обявяването на по-късната марка за недействителна по отношение на стоките или услугите, за които по-късната марка е била използвана, освен в случаите, когато подаването на заявката за регистрация на по- късната марка на ЕС е било направено недобросъвестно.“

52) Член 56 се изменя, както следва:

а) в параграф 1, буква в) изразът „по силата на законодателството на съответната държава-членка“ се заменя с израза „съгласно законодателството на Съюза или правото на съответната държава членка“;

б) параграф 3 се заменя със следното:

„3. Искането за отмяна или за обявяване на недействителност е недопустимо, когато по искане, което се отнася до същия предмет и същото основание между същите страни, има произнесено решение по същество от Службата или от Съда за марките на ЕС съгласно предвиденото в член 95, и решението на Службата или на този съд относно искането е окончателно.“

53) В член 57 параграф 2 се заменя със следното:

„2. Ако притежателят на марката на ЕС поиска това, притежателят на по-ранна марка на ЕС, който е страна по производството за обявяване на недействителност, представя доказателства, че през петгодишния период, който предхожда датата на заявката за обявяване на недействителност, по-ранната марка на ЕС е била реално използвана в Съюза за стоките или услугите, за които е регистрирана и които са посочени от притежателя на тази по-ранна марка като основание на заявката, или че съществуват основателни причини за неизползването, при условие че към тази дата по-ранната марка на ЕС е била регистрирана най-малко отпреди пет години. Ако към датата на подаване на заявката за марка на ЕС или датата на приоритета на заявката за марка на ЕС по-ранната марка на ЕС е била регистрирана най-малко преди пет години, притежателят на по-ранната марка на ЕС представя доказателства, че условията, посочени в член 42, параграф 2, са били изпълнени към тази дата. При липса на такива доказателства заявката за обявяване на недействителност се отхвърля. Ако по-ранната марка на ЕС е била използвана само за част от стоките или услугите, за които е регистрирана, тя се счита за регистрирана, за целите на разглеждането на искането за обявяване на недействителност, само за тази част от стоките или услугите.“

54) Вмъква се следният член:

„Член 57а

Делегиране на правомощия

На Комисията се предоставя правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 163а, в които се определят подробностите по процедурите за отмяна или обявяване на недействителност на марка на ЕС, посочени в членове 56 и 57, както и прехвърлянето на марка на ЕС, регистрирана на името на агент, посочено в член 18.“

55) В член 58 параграф 1 се заменя със следното:

„1. Решенията на всички компетентни да приемат решения отдели в Службата, които са изброени в член 130, букви а)—г) и при целесъобразност — буква е) от посочения член, подлежат на обжалване. Тези решения пораждат действие едва от датата на изтичане на срока за обжалване, посочен в член 60. Подаването на жалба има суспендиращо действие.“

56) Член 60 се заменя със следното:

„Член 60

Срокове и форма

1. Жалбата се подава до Службата в писмена форма в срок от два месеца от датата на нотифициране на решението. Жалбата се счита за подадена едва след плащане на таксата за обжалване. Жалбата се подава на езика на производството, при което е взето решението — предмет на обжалване. В срок от четири месеца от датата на нотифициране на решението се представя писмено изложение на основанията за обжалването.

24.12.2015 г. L 341/45Официален вестник на Европейския съюзBG

2. При производства inter partes в отговора си ответникът може да потърси решение, което отменя или променя оспорваното решение по точка, която не е повдигната в обжалването. Тези искания престават да пораждат действие, ако обжалващият сложи край на производството.“

57) Член 62 се заличава.

58) В член 64 параграф 3 се заменя със следното:

„3. Решенията на апелативния състав пораждат действие едва след изтичане на срока, посочен в член 65, параграф 5, или, ако в този срок е била подадена жалба пред Общия съд, от датата, на която тя е отхвърлена, или от датата на всяка жалба, подадена пред Съда срещу решението на Общия съд.“

59) Член 65 се изменя, както следва:

а) параграф 1 се заменя със следното:

„1. Жалби срещу решенията на апелативните състави във връзка с жалби могат да се подават пред Общия съд.“;

б) параграф 3 се заменя със следното:

„3. Общият съд може да отмени или да промени оспорваното решение.“;

в) параграфи 5 и 6 се заменят със следното:

„5. Жалбата се подава до Общия съд в срок от два месеца от датата на нотифициране на решението на апелативния състав.

6. Службата взема необходимите мерки, за да се съобрази с решението на Общия съд, или, в случай на обжалване на това решение, с решението на Съда.“

60) Вмъква се следният член:

„Член 65а

Делегиране на правомощия

На Комисията се предоставя правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 163а за определяне на:

а) формалното съдържание на жалбата по член 60, както и процедурата за подаване на жалба и за нейното разглеждане;

б) формалното съдържание и формата на решенията на апелативния състав по член 64;

в) възстановяването на таксата за обжалване по член 60.“;

61) Заглавието на дял VIII се заменя със следното:

„СПЕЦИАЛНИ РАЗПОРЕДБИ ЗА КОЛЕКТИВНИТЕ МАРКИ И СЕРТИФИКАТНИТЕ МАРКИ НА ЕВРОПЕЙСКИЯ СЪЮЗ“.

24.12.2015 г.L 341/46 Официален вестник на Европейския съюзBG

62) Преди член 66 се вмъква следното заглавие на раздел:

„РАЗДЕЛ 1

Колективни марки на ЕС“.

63) В член 66 параграф 3 се заменя със следното:

„3. Дялове I—VII и IX—XIV се прилагат за колективните марки на ЕС, доколкото настоящият раздел не предвижда друго.“

64) Член 67 се изменя, както следва:

а) параграф 1 се заменя със следното:

„1. Заявителят на колективна марка на ЕС представя правила за използването ѝ в срок от два месеца от датата на подаване на заявката.“;

б) добавя се следният параграф:

„3. Комисията приема актове за изпълнение, с които се определя подробното съдържание на правилата, посочени в параграф 2 от настоящия член. Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“

65) Член 69 се заменя със следното:

„Член 69

Бележки на трети лица

Когато на Службата са представени писмени бележки относно колективна марка на ЕС съгласно член 40, тези бележки могат също да се основават на конкретните основания за отхвърляне на заявка за колективна марка на ЕС по член 68.“;

66) В член 71 параграф 3 се заменя със следното:

„3. Писмени бележки, направени в съответствие с член 69, могат да бъдат подавани и по отношение на изменени правила за използване.“

67) В дял VIII се добавя следният раздел:

„РАЗДЕЛ 2

Сертификатни марки на ЕС

Член 74а

Сертификатни марки на ЕС

1. Сертификатна марка на ЕС е марка на ЕС, описана като такава при подаване на заявката и годна да отличава стоките или услугите, които са сертифицирани от притежателя на марката по отношение на материала, начина на производство на стоките или способа на предоставяне на услугите, качеството, точността или други характеристики, с изключение на географския произход, от стоките и услугите, които не са сертифицирани по този начин.

2. Всяко физическо или юридическо лице, включително институции, органи и образувания, подчинени на публичното право, може да подава заявки за сертификатни марки на ЕС, при условие че това лице не извършва стопанска дейност, включваща доставката на стоки или услуги от сертифицирания вид.

3. Дялове I—VII и IX—XIV се прилагат за сертификатните марки на ЕС, доколкото настоящият раздел не предвижда друго.

24.12.2015 г. L 341/47Официален вестник на Европейския съюзBG

Член 74б

Правила за използване на сертификатната марка на ЕС

1. Заявителят на сертификатна марка на ЕС представя правилата за използване на сертификатната марка в срок от два месеца след датата на подаване на заявката.

2. В правилата за използването се посочват лицата, които имат право да използват марката, характеристиките, които се сертифицират с марката, как сертифициращият орган следва да тества тези характеристики и да упражнява надзор върху използването на марката. В същите правила се посочват и условията за използване на марката, включително санкциите.

3. Комисията приема актове за изпълнение, с които се определя подробното съдържание на правилата, посочени в параграф 2 от настоящия член. Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.

Член 74в

Отхвърляне на заявката

1. В допълнение към основанията за отхвърляне на заявка за марка на ЕС, предвидени в членове 36 и 37, заявка за сертификатна марка на ЕС се отхвърля, когато тя не отговаря на условията, посочени в членове 74а и 74б или когато правилата за използване противоречат на обществения ред или на добрите нрави.

2. Заявка за сертификатна марка на ЕС се отхвърля също така, когато има опасност обществеността да бъде въведена в заблуждение по отношение на характера или значението на марката, по-специално когато е възможно тя да бъде възприета като нещо различно от сертификатна марка.

3. Заявката не се отхвърля, ако заявителят, в резултат на изменение на правилата за използването, отговори на изискванията, установени в параграфи 1 и 2.

Член 74г

Бележки на трети лица

Когато на Службата са представени писмени бележки относно сертификатна марка на ЕС съгласно член 40, тези бележки могат също да се основават на конкретните основания за отхвърляне на заявката за сертификатна марка на ЕС по член 74в.

Член 74д

Използване на сертификатната марка на ЕС

Използването на сертификатна марка на ЕС от лица, които имат право да я използват съгласно правилата за използване, посочени в член 74б, отговаря на изискванията на настоящия регламент, при условие че са изпълнени и другите условия, предвидени в настоящия регламент по отношение на използването на марки на ЕС.

Член 74е

Изменение на правилата за използване на марката

1. Притежателят на сертификатна марка на ЕС представя на Службата всяко изменение на правилата за използване.

2. Измененията не се посочват в регистъра, ако изменените правила не отговарят на изискванията на член 74б или съдържат едно от основанията за отказ, посочени в член 74в.

24.12.2015 г.L 341/48 Официален вестник на Европейския съюзBG

3. Писмени бележки в съответствие с член 74 г. могат да бъдат подавани и по отношение на изменени правила за използване.

4. За целите на настоящия регламент измененията на правилата за използване пораждат действие едва от датата на вписване на изменението в регистъра.

Член 74ж

Прехвърляне

Чрез дерогация от член 17, параграф 1, сертификатна марка на ЕС може да бъде прехвърляна само на лице, което отговаря на изискванията на член 74а, параграф 2.

Член 74з

Лица, които имат право да предявяват искове за установяване на нарушение

1. Само притежателят на сертификатна марка на ЕС или лице, изрично упълномощено от него за тази цел, има право да предявява иск за установяване на нарушение.

2. Притежателят на сертификатна марка на ЕС има право да търси обезщетение от името на лицата, получили право да използват марката, за понесените от тях вреди вследствие на неразрешено използване на марката.

Член 74и

Основания за отмяна

В допълнение към основанията за отмяна, предвидени в член 51, правата на притежателя на сертификатна марка на ЕС се отменят въз основа на искане до Службата или въз основа на предявен насрещен иск в производство за установяване на нарушение, когато е изпълнено някое от следните условия:

а) притежателят вече не отговаря на изискванията на член 74а, параграф 2;

б) притежателят не предприема разумни мерки с оглед предотвратяване на използването на марката по начин, несъвместим с условията за използване, предвидени в правилата за използване, чиито изменения при необходимост са били вписани в регистъра;

в) начинът, по който марката е била използвана от притежателя, е довел до това тя да въведе в заблуждение обществеността по посочения в член 74в, параграф 2 начин;

г) изменението на правилата за използване на марката е било вписано в регистъра в нарушение на разпоредбите на член 74е, параграф 2, освен ако притежателят на марката чрез ново изменение на правилата за използване не се съобрази с изискванията, посочени в посочения член.

Член 74й

Основания за недействителност

В допълнение към основанията за недействителност, предвидени в членове 52 и 53, сертификатна марка на ЕС се обявява за недействителна въз основа на искане до Службата или въз основа на насрещен иск в производство за установяване на нарушение, когато тя е била регистрирана в нарушение на разпоредбите на член 74в, освен ако притежателят на марката, чрез изменение на правилата за използване, не се съобрази с изискванията в член 74в.

24.12.2015 г. L 341/49Официален вестник на Европейския съюзBG

Член 74к

Преобразуване

Без да се засяга член 112, параграф 2, преобразуване на заявка за сертификатна марка на ЕС или на регистрирана сертификатна марка на ЕС не се осъществява, когато националното право на съответната държава членка не предвижда регистрацията на гаранционни или сертификатни марки съгласно член 28 от Директива (ЕС) 2015/2436.“

68) Член 75 се заменя със следното:

„Член 75

Форма на решенията и съобщенията на Службата

1. В решенията на Службата се посочват мотивите, на които те се основават. Те се основават единствено на мотивите или доказателствата, по които засегнатите страни са имали възможност да представят становище. Когато пред Службата се провежда устно производство, решението може да бъде взето устно. Впоследствие на страните се връчва решението в писмен вид.

2. Във всяко решение, съобщение или известие на Службата се посочват отделът или подразделението на Службата, както и името или имената на отговорния служител или служители. Те се подписват от този служител или тези служители или вместо подпис на тях се поставя печат или щемпел на Службата. Изпълнителният директор може да определи, че други начини за идентифициране на отдела или подразделението на Службата, както и името на отговорния служител или служители или идентификация, различна от печат, могат да бъдат използвани в случаите, когато решения, съобщения или известия на Службата се предават по факс или чрез друго техническо средство за комуникация.

3. Решенията на Службата, които подлежат на обжалване, се придружават от писмено съобщение, в което се посочва, че жалбата трябва да се подава в Службата в писмен вид в рамките на двумесечен срок, считано от датата на съобщаване на въпросното решение. В съобщенията вниманието на страните се насочва и към разпоредбите на членове 58, 59 и 60. Страните не могат да се позовават на довода, че не са били информирани от Службата за наличието на производство по обжалване.“

69) В член 76, параграф 1 се добавя следното изречение:

„В производството за обявяване на недействителност по член 52 Службата ограничава своята проверка до основанията и аргументите, представени от страните.“

70) В член 77 се добавя следният параграф:

„4. На Комисията се предоставя правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 163а, в които се определят подробните правила за устните производства, включително подробните правила относно използването на езиците в съответствие с член 119.“

71) Член 78 се изменя, както следва:

а) в параграф 3 се добавя следното изречение:

„Срокът за призоваване е най-малко един месец, освен ако заинтересованите лица не се споразумеят за по-кратък срок.“;

б) добавят се следните параграфи:

„5. Изпълнителният директор определя размера на разноските, които трябва да бъдат заплатени, включително авансовите плащания, във връзка с разходите по събирането на доказателства по настоящия член.

6. На Комисията се предоставя правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 163а, в които се определят подробните правила за събиране на доказателства.“;

24.12.2015 г.L 341/50 Официален вестник на Европейския съюзBG

72) Член 79 се заменя със следното:

„Член 79

Нотифициране

1. Службата нотифицира служебно на засегнатите лица всички решения и покани за явяване пред нея, както и всяко известие или друго съобщение, даващо началото на срок или чието нотифициране е предвидено в други разпоредби на настоящия регламент или на актове, приети съгласно настоящия регламент, или чието нотифициране е разпоредено от изпълнителния директор.

2. Изпълнителният директор може да определи кои документи, различни от решения, за които има срок за обжалване, и покани за явяване, се нотифицират с препоръчано писмо с обратна разписка.

3. Нотифицирането може да се извърши по различни начини, включително по електронен път. Подробностите за нотифицирането по електронен път се определят от изпълнителния директор.

4. Когато нотифицирането трябва да се осъществи чрез публично известие, изпълнителният директор определя начина за публикуване на известието и началото на едномесечния срок, след изтичането на който документът се счита за нотифициран.

5. На Комисията се предоставя правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 163а, в които се определят подробните правила за нотифицирането.“

73) Вмъкват се следните членове:

„Член 79а

Нотифициране на загуба на права

Когато Службата констатира, че е налице загуба на права, произтичаща от настоящия регламент или от актове, приети съгласно настоящия регламент, без да е било прието решение, тя съобщава това на засегнатото лице в съответствие с член 79. Последното може да отправи искане за приемане на решение по този въпрос в рамките на два месеца от нотифицирането на съобщението, ако счита констатацията на Службата за неправилна. Службата приема такова решение единствено при несъгласие с лицето, подало искането; в противен случай Службата изменя своята констатация и информира лицето, поискало приемането на решение.

Член 79б

Съобщения до Службата

1. Съобщенията до Службата могат да се изпращат по електронен път. Изпълнителният директор определя до каква степен и при какви технически условия тези съобщения могат да бъдат подавани по електронен път.

2. На Комисията се предоставя правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 163а, в които се определят правилата относно средствата за комуникация, включително електронните средства за комуникация, които да се използват от страните в производствата пред Службата, и формулярите, които Службата следва да предоставя.

Член 79в

Срокове

1. Сроковете се определят в пълни години, месеци, седмици или дни. Изчисляването започва от деня, следващ деня, в който е настъпило съответното събитие. Продължителността на сроковете е не по-малка от един месец и не по-голяма от шест месеца.

2. Преди началото на всяка календарна година изпълнителният директор посочва дните, в които Службата не е отворена за получаване на документи или в които не се доставя поща в населеното място, където се намира Службата.

24.12.2015 г. L 341/51Официален вестник на Европейския съюзBG

3. Изпълнителният директор посочва продължителността на периода на прекъсване в случай на общо прекъсване на доставките на пощата в държавата членка, в която се намира Службата, или, в случай на действително прекъсване — на достъпа на Службата до позволените електронни средства за комуникация.

4. Ако някое изключително обстоятелство, като природно бедствие или стачка, прекъсне или попречи на нормалната комуникация между страните по производството и Службата в едната или другата посока, изпълни­ телният директор може да определи, че за страните по производството, които са с постоянен адрес или място на стопанска дейнност в засегнатата държава членка или назначили свой представител с място на стопанска дейност в засегнатата държава членка, всички определени от него срокове, които иначе биха изтекли на или след началната дата на това обстоятелство, се удължават до посочена от него дата. При определянето на тази дата той взема предвид момента на приключване на изключителното обстоятелство. Ако обстоятелството засяга седалището на Службата, при това определяне изпълнителният директор уточнява, че то се прилага за всички страни по производ­ ството.

5. На Комисията се предоставя правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 163а, в които се определят подробностите по изчисляването на продължителността на сроковете.

Член 79г

Коригиране на грешки и явни пропуски

1. Службата коригира всички езикови грешки или грешки в транскрипцията и явни пропуски в своите решения или технически грешки, допуснати по нейна вина при регистрирането на марката или публикуването на нейната регистрация по своя инициатива или по искане на страна по производството.

2. Когато коригирането на грешки в регистрацията на марката или публикацията на регистрацията е поискано от притежателя, член 48а се прилага mutatis mutandis.

3. Службата публикува корекциите на грешки в регистрацията на марката и в публикацията на регистрацията.“

74) Член 80 се заменя със следното:

„Член 80

Отмяна на решения

1. Когато Службата е извършила вписване в регистъра или е взела решение, което съдържа явна грешка по вина на Службата, тя прави нужното вписването да бъде заличено или решението да бъде отменено. В случаите, когато има само една страна в производството, чиито права се засягат от вписването или решението, заличаването на вписването или отмяната на решението се постановяват, макар за страната грешката да не е била явна за страната.;

2. Заличаването на вписването или отмяната на решението, както са посочени в параграф 1, се постановяват, служебно или по искане на една от страните в производството, от отдела, който е извършил вписването или е взел решението. Заличаването на вписването в регистъра или отмяната на решението се осъществяват в срок от една година от датата, на която е извършено вписването в регистъра или е било взето решението, след консултация със страните по производството и с евентуалните притежатели на права върху въпросната марка на ЕС, които са вписани в регистъра. Службата съхранява документацията за всяко такова заличаване или отмяна.;

3. На Комисията се предоставя правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 163а, в които се определя процедурата за отмяна на решението или заличаване на вписването в регистъра;

4. Настоящият член не засяга правото на страните да подадат жалба съгласно членове 58 и 65, нито възможността за коригиране на грешки и явни пропуски съгласно член 79 г. Когато срещу решение на Службата, съдържащо грешка, е подадена жалба, производството по обжалване става безпредметно след отмяната от Службата на нейното решение съгласно параграф 1 от настоящия член. В последния случай таксата за обжалване се възстановява на жалбоподателя.“

24.12.2015 г.L 341/52 Официален вестник на Европейския съюзBG

75) Член 82 се изменя, както следва:

а) параграф 2 се заменя със следното:

„2. Настоящият член не се прилага за сроковете, предвидени в член 27, член 29, параграф 1, член 33, параграф 1, член 36, параграф 2, член 41, параграфи 1 и 3, член 47, параграф 3, член 60, член 65, параграф 5, член 81, параграф 2 и член 112, както и за сроковете, предвидени в параграф 1 от настоящия член, или за срока за претенцията за предходност по член 34, след като заявката е била подадена.“;

б) параграф 4 се заменя със следното:

„4. Ако Службата удовлетвори молбата, се счита, че последствията от неспазването на срока не са настъпили. Ако бъде прието решение между датата на изтичане на неспазения срок и молбата за продължаване на производ­ ството, отделът, който е компетентен да взема решения относно пропуснатото действие, преразглежда решението и, ако извършването на пропуснатото действие само по себе си е достатъчно, приема различно решение. Ако в резултат на преразглеждането Службата заключи, че първоначалното решение не се налага да бъде променено, тя потвърждава посоченото решение писмено.“

76) Вмъква се следният член:

„Член 82а

Прекъсване на производството

1. Производството пред Службата се прекъсва:

а) в случай на смърт или недееспособност на заявителя или на притежателя на марка на ЕС или на лицето, упълномощено съгласно националното право да действа от негово име. Доколкото такава смърт или недееспо­ собност не засягат упълномощаването на представител, назначен съгласно член 93, производството се спира само по молба на този представител;

б) в случай че заявителят или притежателят на марка на ЕС е възпрепятстван по юридически причини в резултат на предприети действия спрямо имуществото му да продължи производството пред Службата;

в) в случай на смърт или недееспособност на представителя на заявител или на притежателя на марка на ЕС или в случай този представител по юридически причини в резултат на предприети действия спрямо имуществото му същият е възпрепятстван да продължи производството пред Службата.

2. Производството пред Службата се възобновява веднага след като е била установена самоличността на лицето, упълномощено да го продължи.

3. На Комисията се предоставя правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 163а, в които се определят подробните правила за възобновяване на производството пред Службата.“

77) Член 83 се заменя със следното:

„Член 83

Позоваване на общите принципи

При липсата на процедурни разпоредби в настоящия регламент или в приетите актове съгласно настоящия регламент, Службата взема предвид общоприетите в тази област принципи в държавите членки.“

78) Член 85 се изменя, както следва:

а) параграф 1 се заменя със следното:

„1. Губещата страна в производство по възражение, производство по отмяна, производство по обявяване на недействителност или производство по обжалване заплаща всички разноски, направени от другата страна.Без да се засяга член 119, параграф 6, губещата страна също заплаща всички разноски, направени от другата страна за нуждите на производството, включително пътните и дневните разходи и възнаграждението на представител по смисъла на член 93, параграф 1, в рамките на тарифите, определени за всяка категория разноски при условията, установени в акта за изпълнение, който трябва да бъде приет в съответствие с параграф 1а от настоящия член. Таксите, които са за сметка на губещата страна, се ограничават до таксите, които са заплатени от другата страна за възражение, за искане за отмяна или обявяване на недействителност на марката на ЕС и за обжалване.“;

24.12.2015 г. L 341/53Официален вестник на Европейския съюзBG

б) вмъква се следният параграф:

„1а. Комисията приема актове за изпълнение, с които се определят максималните тарифи за разноските, направени за нуждите на производството и реално извършени от спечелилата страна. Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.

При определянето на тези суми по отношение на пътните и дневните разходи Комисията взема предвид разстоянието между мястото на пребиваване или на стопанска дейност на страната, представителя, свидетеля или експерта и мястото, където се провежда устното производство, процедурната фаза, през която са направени разноските, и — доколкото става дума за разноски за представителство по смисъла на член 93, параграф 1 — необходимостта да се гарантира, че със задължението за заплащане на разноските не може да бъде злоупотре­ бявано от другата страна по тактически съображения. Дневните разходи се изчисляват в съответствие с Правилника за длъжностните лица на Европейския съюз и Условията за работа на другите служители на Съюза, посочени в Регламент (ЕИО, Евратом, ЕОВС) № 259/68 на Съвета (*).

Губещата страна заплаща разноските само за една възразяваща страна и когато е приложимо — само за един представител.

(*) ОВ L 56, 4.3.1968 г., стр. 1.“;

в) параграф 6 се заменя със следното:

„6. Отделът по споровете или отделът по отмяна, или апелативният състав определя размера на разноските, които трябва да се възстановят съгласно параграфи 1-5 от настоящия член, когато разноските се ограничават до таксите, платени на Службата, и до разноските за представителство. Във всички останали случаи регистраторът на апелативния състав или член на персонала на отдела по споровете или на отдела по отмяна определя при поискване размера на разноските, които ще бъдат възстановявани. Искането е допустимо само в рамките на два месеца,следващи датата, на която решението, предмет на молбата за определяне на разноските, е станало окончателно, и се придружава от изчисление на разноските и удостоверяващи документи. За разноските за представителство съгласно член 93, параграф 1 е достатъчно уверение от представителя, че разноските действително са извършени. За останалите разноски е достатъчно да се установи тяхната правдоподобност. Когато размерът на разноските е определен съгласно първото изречение от настоящия параграф, разноските за представителство се изплащат в размера, определен вакта, приет в съответствие с параграф 1а от настоящия член, независимо дали са били действително извършени.“;

г) добавя се следният парграф:

„7. Решението за определяне на размера на разноските, в което се излагат основанията, на които се базира, може да бъде преразгледано с решение на отдела по споровете или отдела по отмяна, или апелативния състав по молба, подадена в срок от един месец от датата на нотифициране на присъдените разходи. Докато не бъде платена таксата за преразглеждане на размера на разноските, молбата не се счита за подадена. Според случая отделът по споровете, отделът по отмяна или апелативният състав взема решение по молбата за преразглеждане на решението, с което се определят разноските, без устно производство.“

79) В член 86, параграф 2 второто изречение се заменя със следното:

„Всяка държава членка определя един орган, който да отговаря за проверката на автентичността на решението, посочено в параграф 1, и съобщава данните му за контакт на Службата, Съда и Комисията. Този орган прилага към решението заповедта за принудително изпълнение на решението, без да са необходими допълнителни формалности, освен проверка за автентичност на решението.“

80) Член 87 се заменя със следното:

„Член 87

Регистър на марките на ЕС

1. Службата води регистър на марките на ЕС и редовно го актуализира.

2. В регистъра се съдържат следните вписвания, свързани със заявки и регистрации на марки на ЕС:

а) датата на подаване на заявката;

б) номерът, под който е подадена заявката;

24.12.2015 г.L 341/54 Официален вестник на Европейския съюзBG

в) датата на публикуване на заявката;

г) името и адреса на заявителя;

д) името и служебния адрес на представителя, когато не е представител по смисъла на член 92, параграф 3, първо изречение;

е) изображението на марката заедно с посочване на нейното естество; и когато е приложимо, описание на марката;

ж) посочване на наименованието на стоките и услугите;

з) данни, отнасящи се до исканията за установяване на приоритет в съответствие с член 30;

и) данни, отнасящи се до исканията за установяване на изложбен приоритет в съответствие с член 33;

й) данни, отнасящи се до претенциите за предходност на регистрирана по-ранна марка, както е посочено в член 34;

к) декларация, че марката е станала отличителна вследствие на използването ѝ, съгласно член 7, параграф 3;

л) посочване, че марката е колективна марка;

м) посочване, че марката е сертификатна марка;

н) езикът, на който е подадена заявката, и вторият език, който заявителят е посочил в заявката си съгласно член 119, параграф 3;

о) датата на регистрация на марката в регистъра и регистрационния номер;

п) уверение за това, че заявката произтича от промяна на международна регистрация, посочваща Съюза съгласно член 161 от настоящия регламент, заедно с датата на международната регистрация съгласно член 3, параграф 4 от Мадридския протокол или датата, на която е вписано териториалното разширение за Европейския съюз, извършено след международната регистрация съгласно член 3б, параграф 2 от Мадридския протокол и, когато е приложимо, датата на приоритета на международната регистрация.

3. Регистърът съдържа и следните данни, заедно с датата на тяхното вписване:

а) промени в името, адреса или националността на притежателя на марка на ЕС или промяна на държавата, в която се намира неговият постоянен адрес, седалище или предприятие;

б) промени в името или служебния адрес на представителя, когато е представител, посочен в член 92, параграф 3, първо изречение;

в) когато се назначава нов представител, името и служебният адрес на този представител;

г) изменения и промени на марката съгласно членове 43 и 48 и поправки на грешки;

д) известие за изменения на правилата, уреждащи използването на колективната марка съгласно член 71;

е) данни за претенциите за предходност на регистрирана по-ранна марка, както е посочено в член 34, в съответствие с член 35;

ж) пълни или частични прехвърляния съгласно член 17;

з) създаване или прехвърляне на вещно право съгласно член 19 и естество на вещното право;

и) принудително изпълнение съгласно член 20 и производство по несъстоятелност съгласно член 21;

й) предоставяне или прехвърляне на лицензия съгласно член 22 и, когато е приложимо, данни за вида на лицензията;

к) подновяване на регистрация съгласно член 47, датата, от която е влязло в сила подновяването, и всякакви ограничения съгласно член 47, параграф 4;

24.12.2015 г. L 341/55Официален вестник на Европейския съюзBG

л) вписване на дата на изтичане на регистрация съгласно член 47;

м) декларации за оттегляне или отказ от страна на притежателя на марката съгласно членове 43 и 50 съответно;

н) дата на подаване и елементите на възражение съгласно член 41, на искане съгласно член 56, или насрещен иск за отмяна съгласно член 100, параграф 4 или за обявяване на недействителност, или на жалба съгласно член 60, както и данните за тях;

о) дата и съдържание на решение по възражение, искане или насрещен иск съгласно член 57, параграф 6 или член 100, параграф 6, трето изречение, или по жалбата съгласно член 64;

п) вписване на получаването на молбата за преобразуване съгласно член 113, параграф 2;

р) заличаване на представителя, вписан съгласно параграф 2, буква д) от настоящия член;

с) заличаване на предходността на национална марка;

т) изменение или заличаване от регистъра на елементите, посочени в букви з), и) и ѝ) от настоящия параграф;

у) замяна на регистрация на марка на ЕС с международна регистрация съгласно член 157;

ф) дата и номер на международни регистрации, основаващи се на заявка за марка на ЕС, която е регистрирана като марка на ЕС съгласно член 148, параграф 1;

х) дата и номер на международни регистрации, основаващи се на марка на ЕС съгласно член 148, параграф 2;

ц) разделяне на регистрация съгласно член 44 и разделяне на регистрация съгласно член 49, заедно с елементите, посочени в параграф 2 от настоящия член по отношение на разделената регистрация, както и изменения списък на стоките и услугите в първоначалната регистрация;

ч) отмяна на решение или вписване в регистъра съгласно член 80, когато отмяната засяга решение или вписване, което вече е публикувано;

ш) известие за изменения на правилата, уреждащи използването на сертификатната марка съгласно член 74е.

4. Изпълнителният директор може да определи, че в регистъра трябва да се вписват други елементи, различни от посочените в параграфи 2 и 3 от настоящия член, при условията на член 123, параграф 4.

5. Регистърът може да бъде поддържан в електронен вид. За целите, посочени в параграф 9, Службата събира, организира, оповестява публично и съхранява елементите, посочени в параграфи 2 и 3, включително всякакви лични данни. Службата прави регистъра лесно достъпен за обществеността.

6. Притежателят на марката на ЕС се нотифицира за всяка промяна в регистъра.

7. При поискване и при заплащане на такса Службата предоставя заверени или незаверени извлечения от регистъра.

8. Обработването на данните, отнасящи се до вписванията, посочени в параграфи 2 и 3, включително всякакви лични данни, се извършва за целите на:

а) управлението на заявките и/или регистрациите, описани в настоящия регламент и в приетите в съответствие с него актове;

б) поддържането на публичен регистър за проверка от и информация на публичните органи и на икономическите оператори, така че те да могат да упражняват правата, предоставени им по силата на настоящия регламент, и да бъдат информирани за съществуването на по-ранни права, принадлежащи на трети лица; както и

24.12.2015 г.L 341/56 Официален вестник на Европейския съюзBG

в) изготвянето на доклади и статистическа информация, които позволяват на Службата да оптимизира своите операции и да подобри функционирането на системата.

9. Всички данни, включително лични, които се отнасят до вписванията в параграфи 2 и 3, се считат, че предста­ вляват обществен интерес и до тях може да има достъп всяко трето лице. От съображения за правна сигурност вписванията в регистъра се съхраняват за неограничен период от време.“

81) Вмъкват се следните членове:

„Член 87а

База данни

1. В допълнение към задължението за водене на регистър марки на ЕС по смисъла на член 87 Службата събира и съхранява в електронна база данни всички данни, предоставени от заявителите или от всяка друга страна в производството съгласно настоящия регламент или приетите в съответствие с него актове.

2. Електронната база данни може да включва лични данни, извън тези, включени в регистъра съгласно член 87, доколкото тези данни се изискват от настоящия регламент или от приетите в съответствие с него актове. Събирането, съхраняването и обработването на такива данни следва да служат за целите на:

а) управлението на заявките и/или регистрациите, описани в настоящия регламент и в приетите в съответствие с него актове;

б) достъпа до информацията, която е необходима за по-лесното и ефективно провеждане на съответното производство;

в) контактите със заявителите и другите страни в производството;

г) изготвянето на доклади и статистическа информация, които позволяват на Службата да оптимизира своите операции и да подобри функционирането на системата.

3. Изпълнителният директор определя условията за достъп до електронната база данни и начина, по който съдържанието ѝ, различно от личните данни, посочени в параграф 2 от настоящия член, но включващо данните, посочени в член 87, може да се предоставя в машинночитаем формат, включително съответните такси за достъпа.

4. Достъпът до личните данни, посочени в параграф 2, е ограничен и тези данни не се оповестяват публично, освен ако заинтересованата страна е дала своето изрично съгласие.

5. Всички данни се съхраняват за неограничен период от време. Заинтересованата страна обаче може да поиска заличаване на всички лични данни от базата данни 18 месеца след изтичането на марката или приключването на съответното производство inter partes. Заинтересованата страна има право да получи поправка на неточни или погрешни данни по всяко време.

Член 87б

Онлайн достъп до решенията

1. За информация и справка на обществеността в интерес на прозрачността и предвидимостта се предоставя онлайн достъп до решенията на Службата. Всяка от страните в производството, довело до приемането на решението, има право да поиска включените в решението лични данни да бъдат заличени.

2. Службата може да предоставя онлайн достъп до съдебни решения на съдилища на Съюза и на национални съдилища, свързани с нейните задачи, за да повиши обществената осведоменост по въпросите на интелектуалната собственост, както и да насърчи сближаването на практиките. По отношение на личните данни Службата спазва условията за първоначалното публикуване.“

24.12.2015 г. L 341/57Официален вестник на Европейския съюзBG

82) Член 88 се изменя, както следва:

а) параграф 4 се заменя със следното:

„4. Когато досиетата се проверяват в съответствие с параграф 2 или параграф 3 от настоящия член, документите, свързани с изключване или отвод съгласно член 137, проектите на решения и становища, както и другите вътрешни документи, използвани за изготвянето на решения и становища, и частите от досието, по отношение на които засегнатата страна е изразила особен интерес да бъдат запазени поверителни преди да е било отправено искането за проверка на досиетата, могат да бъдат изключени от проверката, освен ако проверката на такива части от досието е оправдана от първостепенни законни интереси на страната, предизвикала проверката.“;

б) добавят се следните параграфи:

„5. Проверка на досиета на заявки за марки на ЕС и на регистрирани марки на ЕС се прави или на оригиналния документ или на негови копия, или на техническите средства за съхранение, ако досиетата се съхраняват по такъв начин. Изпълнителният директор определя начините на проверка.

6. Когато проверката на досиета се осъществява съгласно предвиденото в параграф 7, искането за проверка на досиетата не се счита за направено, докато не бъде заплатена необходимата такса. Такса не се дължи, ако проверката на техническите средства за съхранение се осъществява онлайн.

7. Проверката на досиетата се осъществява в помещенията на Службата. При поискване проверката на досиетата може да се осъществи посредством издаване на копия на документи от досието. Издаването на такива копия е обусловено от заплащането на такса. При поискване Службата издава също заверени или незаверени копия на заявката за марка на ЕС срещу заплащане на такса.

8. Досиетата, съхранявани от Службата във връзка с международни регистрации, посочващи Съюза, могат да бъдат проверявани при поискване, считано от датата на публикуване, посочена в член 152, параграф 1, в съответствие с определените в параграфи 1, 3 и 4 от настоящия член условия.

(9) Като се спазват ограниченията, предвидени в параграф 4, срещу заплащане на такса Службата може при поискване да съобщава информация от всяко досие на марка на ЕС, за която е направена заявка, или за регистрирана марка на ЕС. Въпреки това Службата може да изиска да се упражни възможността за извършване на проверка на самото досие, ако счита това за подходящо с оглед на количеството на подлежащата на предоставяне информация.“

83) Вмъква се следният член:

„Член 88а

Съхраняване на досиетата

1. Службата съхранява досиетата за всяка процедура, свързана със заявка или регистрация на марка на ЕС. Изпълнителният директор определя формата, в който се съхраняват тези досиета.

2. Когато досиетата се съхраняват в електронен формат, електронните файлове или техните резервни копия се съхраняват за неограничен период. Оригиналните документи, подадени от страните по производствата и съставляващи основата на тези електронни файлове, подлежат на унищожаване след изтичането на определен срок от датата на получаването им в Службата, който се определя от изпълнителния директор.

3. Когато и доколкото досиета или части от тях се съхраняват в какъвто и да е друг формат освен електронен, документите или доказателствените средства, съставляващи част от тези досиета, се съхраняват най-малко пет години след края на годината, в която заявката е отхвърлена или оттеглена или се счита за оттеглена, регистрацията на марката на ЕС е изтекла напълно съгласно член 47, регистриран е пълен отказ на марка на ЕС съгласно член 50 или марката на ЕС е напълно премахната от регистъра съгласно член 57, параграф 6 или член 100, параграф 6.“

24.12.2015 г.L 341/58 Официален вестник на Европейския съюзBG

84) Член 89 се заменя със следното:

„Член 89

Периодични публикации

1. Службата публикува периодично:

а) Бюлетин на марките на ЕС, който съдържа публикации на заявки и вписвания в регистъра, както и други данни, свързани със заявки или регистрации на марки на ЕС, чието публикуване е предвидено в настоящия регламент или в приетите съгласно него актове;

б) Официален вестник на Службата, който съдържа съобщения и информация от общ характер от изпълнителния директор, както и всякаква друга информация, свързана с настоящия регламент или неговото прилагане.

Публикациите, посочени в букви а) и б) от първа алинея, могат да се извършват по електронен път.

2. Бюлетинът на марките на ЕС се публикува по начин и с честотата, които се определят от изпълнителния директор.

3. Официалният вестник на Службата се публикува на езиците на Службата. Изпълнителният директор обаче може да реши, че някои данни се публикуват в Официалния вестник на Службата на официалните езици на Съюза.

4. Комисията приема актове за изпълнение, с които се определят:

а) датата, която е датата на публикуване в Бюлетина на марките на ЕС;

б) начинът на публикуване на вписвания относно регистрацията на марка, които не съдържат промени спрямо публикацията на заявката;

в) формите, под които изданията на Официалния вестник на Службата могат да се предоставят на обществеността.

Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“

85) Член 90 се изменя, както следва:

а) вмъква се числото„1“ преди първа алинея;

б) добавят се следните параграфи:

„2. Службата не събира такси за съобщаването на информация или за отварянето на досиета за проверка.

3. Комисията приема актове за изпълнение, с които се определят подробните правила, съгласно които Службата и органите на държавите членки трябва да си обменят информация и отварят досиета за проверка, като се вземат предвид ограниченията, на които съгласно член 88 подлежи проверката на досиетата, свързани със заявки или регистрации на марки на ЕС, когато тя е отворена за трети лица. Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“

86) В член 92 параграфи 2 — 4 се заменят със следното:

„2. Без да се засягат разпоредбите на параграф 3, второ изречение от настоящия член, физическите или юридическите лица, които нямат постоянен адрес или основно място на стопанска дейност, или истинско и действително промишлено или търговско предприятие в Европейското икономическо пространство, се представляват пред Службата в съответствие с член 93, параграф 1 във всички производства, предвидени в настоящия регламент, с изключение на подаването на заявка за марка на ЕС.

24.12.2015 г. L 341/59Официален вестник на Европейския съюзBG

3. Физическите и юридическите лица, чийто постоянен адрес или основно място на стопанска дейност или действително и сериозно промишлено или търговско предприятие се намират в Европейското икономическо пространство, могат да бъдат представлявани пред Службата от свой служител. Служител на юридическо лице, за което се прилага настоящият параграф, може да представлява други юридически лица, които са икономически свързани с първото юридическо лице, дори ако тези други юридически лица нямат нито постоянен адрес, нито основно място на стопанска дейност, нито действително и сериозно промишлено или търговско предприятие в рамките на Европейското икономическо пространство. По искане на Службата, или където е подходящо, на страна по производството служителите, които действат като представители по смисъла на настоящия параграф, подават подписано пълномощно за добавяне в досието.

4. Когато е налице повече от един заявител или повече от едно трето лице, действащи заедно, се назначава общ представител.“

87) Член 93 се изменя, както следва:

а) параграфи 1 и 2 се заменят със следното:

„1. Представителството на физическите или юридическите лица пред Службата може да бъде осъществявано само:

а) практикуващ юрист, който се ползва с правоспособност на територията на една от държавите — членки на Европейското икономическо пространство, с място на стопанска дейност в рамките на Европейското икономическо пространство, доколкото има право в рамките на посочената държава членка да действа като представител по въпросите на марките;

б) от професионални представители, чиито имена фигурират в списъка, който се води за тази цел от Службата.

При поискване от Службата или когато е уместно, от другата страна в производството, представителите, действащи пред Службата, ѝ представят подписано пълномощно, което се прилага към досиетата.

2. Всяко физическо лице, което отговаря на следните условия, може да бъде вписано в списъка на професио­ налните представители:

а) гражданин е на една от държавите — членки на Европейското икономическо пространство;

б) мястото му на стопанска дейност или местоработата му е в Европейското икономическо пространство;

в) има право да представлява физически или юридически лица по въпросите на марките пред Бюрото за интелектуална собственост на Бенелюкс или пред централното ведомство за индустриална собственост на държава — членка на Европейското икономическо пространство. Когато в съответната държава правото на представителство не зависи от изискването за специална професионална квалификация, лицата, които подават заявка да бъдат вписани в списъка и които действат като представители по въпроси, свързани с марките, пред Бюрото за интелектуална собственост на Бенелюкс или пред посочените централни ведомства по индустриална собственост, трябва обичайно да са упражнявали тази дейност в продължение на най-малко пет години. Въпреки това лицата, чиято професионална квалификация да представляват физически или юридически лица по въпроси, свързани с марките, пред Бюрото за интелектуална собственост на Бенелюкс или пред посочените централни ведомства по индустриална собственост, е официално призната в съответствие с правилата, установени от съответната държава, не подлежат на условието да са упражнявали професията.“;

б) параграфи 4 и 5 се заменят със следното:

„4. Изпълнителният директор може да предостави дерогация:

а) по отношение на изискването, посочено в параграф 2, буква в), второ изречение, когато заявителят представи доказателство, че е придобил изискваната квалификация по друг начин;

б) по отношение на изискването, посочено в параграф 2, буква а), в случай на висококвалифицирани специалисти, при условие че са изпълнени изискванията, посочени в параграф 2, букви б) и в).

5. Дадено лице може да бъде заличено от списъка на професионалните представители по негово искане или когато вече не е правоспособно да извършва представителство. Измененията в списъка на професионалните представители се публикуват в Официалния вестник на Службата.“

24.12.2015 г.L 341/60 Официален вестник на Европейския съюзBG

88) Вмъква се следният член:

„Член 93а

Делегиране на правомощия

На Комисията се предоставя правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 163а за определяне на:

а) условията и процедурата за назначаване на общ представител, посочен в член 92, параграф 4;

б) условията, съгласно които служителите, посочени в член 92, параграф 3, и професионалните представители, посочени в член 93, параграф 1, подават до Службата подписано пълномощно с цел извършване на представи­ телство, както и съдържанието на това пълномощно;

в) обстоятелствата, при които дадено лице може да бъде заличено от списъка на професионалните представители, посочен в член 93, параграф 5.“

89) В дял X заглавието на раздел 1 се заменя със следното:

„Прилагане на правилата на Съюза относно компетентността, признаването и изпълнението на съдебни решения по граждански и търговски дела“.

90) Член 94 се изменя, както следва:

а) заглавието се заменя със следното:

„Прилагане на правилата на Съюза относно компетентността, признаването и изпълнението на съдебни решения по граждански и търговски дела“;

б) в параграф 1 „Регламент (ЕО) № 44/2001“ се заменя с „правилата на Съюза относно компетентността, признаването и изпълнението на съдебни решения по граждански и търговски дела“ и се правят необходимите граматически промени;

в) добавя се следният параграф:

„3. Позоваванията в настоящия регламент на Регламент (ЕО) № 44/2001 включват, когато е уместно, Споразу­ мението между Европейската общност и Кралство Дания относно компетентността, признаването и изпълнението на съдебни решения по граждански и търговски дела, подписано на 19 октомври 2005 г.“

91) В член 96, буква в) текстът „член 9, параграф 3, второ изречение“ се заменя с „член 9б, параграф 2“.

92) В член 99 параграф 3 се заменя със следното:

„3. При исковете, посочени в член 96, букви а) и в), възражение за отмяна на марка на ЕС, направено не чрез насрещен иск, а по друг начин, е допустимо доколкото ответникът се позовава на това, че марката на ЕС би могла да бъде отменена поради липса на реално използване към момента на предявяване на иска за установяване на нарушение.“

93) Член 100 се изменя, както следва:

а) параграф 4 се заменя със следното:

„4. Съдът за марките на ЕС, пред който е предявен насрещен иск за отмяна или за обявяване на недействи­ телност на марка на ЕС, не пристъпва към разглеждането на насрещния иск, докато някоя от заинтересованите страни или съдът не информира Службата за датата, на която насрещният иск е бил предявен. Службата вписва тази информация в регистъра. Ако искането за отмяна или за обявяване на недействителност на марка на ЕС вече е предявено пред Службата преди подаването на насрещния иск, тя информира съда за това и съдът спира производството в съответствие с член 104, параграф 1, до приемането на окончателно решение по искането или до неговото оттегляне.“;

24.12.2015 г. L 341/61Официален вестник на Европейския съюзBG

б) параграф 6 се заменя със следното:

„6. Когато съдът за марките на ЕС се е произнесъл с окончателно решение по насрещен иск за отмяна или за обявяване на недействителност на марка на ЕС, копие от решението своевременно се изпраща на Службата от съда или от която и да било от страните в националното производство. Службата или всяка друга заинтересована страна може да поиска информация за това изпращане. Службата отбелязва решението в регистъра и взема всички необходими мерки, за да се съобрази с постановителната му част.“

94) В член 101 параграф 2 се заменя със следното:

„2. По всички въпроси за марките, които не са обхванати от настоящия регламент, съответният съд за марките на ЕС прилага приложимото национално право.“

95) В член 102 параграф 2 се заменя със следното:

„2. Съдът за марките на ЕС може също да налага мерки или да приема постановления в съответствие с приложимото право, които счита за уместни при обстоятелствата в конкретния случай.“

96) Заглавието „Раздел 4. Преходни разпоредби“ и член 108 се заличават.

97) Член 113 се заменя със следното:

„Член 113

Представяне, публикуване и предаване на молбата за преобразуване

1. Молбата за преобразуване се подава в Службата в съответния срок съгласно член 112, параграф 4, 5 или 6 и включва посочване на основанията за преобразуване в съответствие с член 112, параграф 1, буква а) или б), държавите членки, по отношение на които се иска преобразуването, както и стоките и услугите, подлежащи на преобразуване. Когато преобразуването се иска след неуспешно подновяване на регистрацията, срокът от три месеца, предвиден в член 112, параграф 5, започва да тече в деня след последния ден, в който може да бъде представена молбата за подновяване съгласно член 47, параграф 3. Молбата за преобразуване не се счита за подадена, докато не бъде заплатена таксата за преобразуване.

2. Когато молбата за преобразуване е свързана със заявка за марка на ЕС, която вече е публикувана, или когато молбата за преобразуване е свързана с марка на ЕС, получаването на такава молба се отбелязва в регистъра, а молбата за преобразуване се публикува.

3. Службата проверява дали исканото преобразуване отговаря на условията на настоящия регламент, и по- специално на член 112, параграфи 1, 2, 4, 5 и 6 и параграф 1 от настоящия член, заедно с формалните условия, определени в акта за изпълнение, приет съгласно параграф 6 от настоящия член. Ако условията по отношение на молбата не са изпълнени, Службата уведомява заявителя за пропуските. Ако пропуските не бъдат отстранени в срока, посочен от Службата, тя отхвърля молбата за преобразуване. Когато се прилага член 112, параграф 2, Службата отхвърля молбата за преобразуване като недопустима единствено по отношение на онези държави членки, за които преобразуването е изключено съгласно същата разпоредба. Когато не е заплатена таксата за преобразуване в съответния срок от три месеца съгласно член 112, параграф 4, 5 или 6, Службата информира заявителя, че молбата за преобразуване не се счита за подадена.

4. Ако Службата или съдът за марките на ЕС отхвърли заявката за марка на ЕС или обяви марката на ЕС за недействителна на базата на абсолютни основания чрез позоваване на езика на държава членка, преобразуването се изключва съгласно член 112, параграф 2 за всички държави членки, в които този език е един от официалните езици. Ако Службата или съдът за марки на ЕС отхвърли заявката за марка на ЕС или обяви марката на ЕС за недействителна на базата на абсолютни основания, за които е установено, че се прилагат в целия Съюз, или поради по-ранна марка на ЕС или друго право на индустриална собственост на Европейския съюз, преобразуването се изключва съгласно член 112, параграф 2 за всички държави членки.

24.12.2015 г.L 341/62 Официален вестник на Европейския съюзBG

5. Когато молбата за преобразуване отговаря на изискванията, посочени в параграф 3 от настоящия член, Службата изпраща молбата за преобразуване и съответните данни, посочени в член 84, параграф 2, на централните ведомства по индустриална собственост на държавите членки, включително на Бюрото за интелектуална собственост на Бенелюкс, които са счели молбата за приемлива. Службата информира заявителя за датата на изпращане.

6. Комисията приема актове за изпълнение, с които се определят:

а) подробното съдържание на молба за преобразуване на заявка за марка на ЕС или регистрирана марка на ЕС в заявка за национална марка съгласно параграф 1;

б) подробната информация, която трябва да се съдържа в публикацията на молбата за преобразуване съгласно параграф 2.

Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“

98) В член 114 параграф 2 се заменя със следното:

„2. Заявката за марка на ЕС или марка на ЕС, препратена в съответствие с член 113, не подлежи на формалните изисквания на националното право, които са различни от предвидените в настоящия регламент или в актовете, приети съгласно настоящия регламент, или които ги допълват“.

99) В член 115, параграф 1 първото изречение се заменя със следното:

„Службата е агенция на Съюза.“

100) В член 116 параграф 2 се заменя със следното:

„2. Без да се засяга параграф 1, Службата може да използва дългосрочно командировани национални експерти или друг персонал, които не са нейни служители. Управителният съвет приема решение за определяне на правилата за дългосрочното командироване на национални експерти в Службата.“

101) В член 117 думите „по отношение на Службата“ се заменят с „по отношение на Службата и нейния персонал“.

102) Член 119 се изменя, както следва:

а) параграф 5 се заменя със следното:

„5. Възражението и искането за отмяна или за обявяване на недействителност се подават на един от езиците на Службата.“;

б) вмъква се следният параграф:

„5а. Без да се засяга параграф 5:

а) всяка молба или декларация във връзка със заявка за марка на ЕС може да се подава на използвания за подаване на заявката за тази марка на ЕС език или на втория език, който заявителят е посочил в заявката;

б) всяка молба или декларация във връзка с регистрирана марка на ЕС може да се подава на един от езиците на Службата.

Когато обаче молбата се подава чрез използване на предоставени от Службата формуляри, посочени в член 79б, параграф 2, тези формуляри могат да се използват на всеки един от официалните езици на Съюза, при условие че формулярът е попълнен на един от езиците на Службата, доколкото става въпрос за текстови елементи.“;

24.12.2015 г. L 341/63Официален вестник на Европейския съюзBG

в) в параграф 6, втора алинея второто изречение се заменя със следното:

„Преводът се представя в срок от един месец от изтичане на срока за представяне на възражения или от датата на подаване на искане за отмяна или за обявяване на недействителност.“;

г) добавят се следните параграфи:

„8. Без да се засягат параграфи 4 и 7 и освен ако не е предвидено друго, в писмените производства пред Службата всяка страна може да използва всеки един от езиците на Службата. Ако избраният език не е езикът, на който се води производството, страната осигурява превод на този език в срок от един месец от датата на представяне на оригиналния документ. Когато заявителят за марка на ЕС е единствената страна в производство пред Службата и езикът, използван за подаване на заявката за марка на ЕС, не е един от езиците на Службата, преводът може също да бъде изпратен на втория език, посочен от заявителя в неговата заявка.

9. Изпълнителният директор определя начина, по който се удостоверява верността на преводите.

10. Комисията приема актове за изпълнение, с които се определят:

а) степента, до която удостоверителните документи, които се използват в писмените производства пред Службата, могат да се подават на всеки един от езиците на Съюза и необходимостта от осигуряване на превод;

б) необходимите стандарти за преводите, които се изпращат в Службата.

Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“

103) В член 120, параграф 1 думите „регламента за прилагане“ се заменят с „акт, приет в съответствие с настоящия регламент“.

104) Член 122 се заличава.

105) Член 123 се заменя със следното:

„Член 123

Прозрачност

1. Регламент (ЕО) № 1049/2001 на Европейския парламент и на Съвета (*) се прилага за документи, съхранявани от Службата.

2. Управителният съвет приема подробни правила за прилагане на Регламент (ЕО) № 1049/2001.

3. Решенията, взети от Службата съгласно член 8 от Регламент (ЕО) № 1049/2001, могат да бъдат предмет на жалба пред Европейския омбудсман или на иск пред Съда на Европейския съюз при условията, установени съответно в членове 228 и 263 от Договора за функционирането на Европейския съюз.

4. При обработката на лични данни от Службата се прилагат разпоредбите на Регламент (ЕО) № 45/2001 на Европейския парламент и на Съвета (**).

(*) Регламент (ЕО) № 1049/2001 на Eвропейския парламент и на Съвета от 30 май 2001 г. относно публичния достъп до документи на Европейския парламент, на Съвета и на Комисията (ОВ L 145, 31.5.2001 г., стр. 43).

(**) Регламент (ЕО) № 45/2001 на Европейския парламент и на Съвета от 18 декември 2000 г. относно защитата на лицата по отношение на обработката на лични данни от институции и органи на Общността и за свободното движение на такива данни (ОВ L 8, 12.1.2001 г., стр. 1).“

24.12.2015 г.L 341/64 Официален вестник на Европейския съюзBG

106) Вмъква се следният член:

„Член 123а

Правила за сигурност за защита на класифицираната информация и на некласифицираната информация от чувствително естество

Службата прилага принципите за сигурност, които се съдържат в правилата за сигурност на Комисията, отнасящи се до защитата на класифицираната информация на Европейския съюз (КИЕС) и на некласифицираната информация от чувствително естество, както е посочено в решения (EС, Eвратом) 2015/443 (*) и 2015/444 (**) на Комисията. Принципите за сигурност обхващат, наред с другото, разпоредби относно обмена, обработката и съхранението на такава информация.

(*) Решение (ЕС, Евратом) 2015/443 на Комисията от 13 март 2015 г. относно сигурността в Комисията (ОВ L 72, 17.3.2015 г., стр. 41).

(**) Решение (ЕС, Евратом) 2015/444 на Комисията от 13 март 2015 г. относно правилата за сигурност за защита на класифицираната информация на EC (ОВ L 72, 17.3.2015 г., стр. 53).“

107) В дял XII се вмъква следният раздел:

„РАЗДЕЛ 1а

Задачи на Службата и сътрудничество за насърчаване на сближаването

Член 123б

Задачи на Службата

1. Службата има следните задачи:

а) управление и насърчаване на развитието на системата на марката на ЕС, установена в настоящия регламент;

б) управление и насърчаване на развитието на системата на промишлени дизайни на Европейския съюз, установена в Регламент (ЕО) № 6/2002 на Съвета (*);

в) насърчаване на сближаването на практиките и инструментите в областта на марките, дизайните и моделите в сътрудничество с централните ведомства за индустриална собственост на държавите членки, включително Бюрото за интелектуална собственост на Бенелюкс;

г) задачите, посочени в Регламент (ЕС) № 386/2012 на Европейския парламент и на Съвета (**);

д) задачите, възложени с Директива 2012/28/ЕС на Европейския парламент и на Съвета (***).

2. Службата си сътрудничи с институции, органи, служби, ведомства за индустриална собственост, международни и неправителствени организации във връзка със задачите, възложени ѝ в параграф 1.

3. Службата може да предоставя доброволни услуги по медиация с цел подпомагане на страните за уреждане на спорове по взаимно съгласие.

Член 123в

Сътрудничество за насърчаване на сближаването на практиките и инструментите

1. Службата и централните ведомства за индустриална собственост на държавите членки и Бюрото за интелек­ туална собственост на Бенелюкс си сътрудничат, за да се насърчи сближаването на практиките и инструментите в областта на марките, дизайните и моделите.

24.12.2015 г. L 341/65Официален вестник на Европейския съюзBG

Без да се засяга параграф 3, това сътрудничество обхваща по-специално следните области на дейност:

а) разработване на общи стандарти за разглеждане на заявките;

б) създаване на общи или свързани бази данни и портали за целия Съюз за консултация, търсене и класификация;

в) непрекъснато предоставяне и обмен на данни и информация, включително за целите на въвеждане на информация в базите данни и порталите, посочени в буква б);

г) установяване на общи стандарти и практики с оглед осигуряване на оперативна съвместимост между процедурите и системите на цялата територия на Съюза и подобряване на тяхната съгласуваност, ефикасност и ефективност;

д) споделяне на информация относно правата върху индустриалната собственост и свързаните с тях процедури, включително взаимна подкрепа за информационните бюра и информационните центрове;

е) обмен на технически експертни знания и съдействие по отношение на областите, посочени в букви а)—д).

2. Въз основа на предложение на изпълнителния директор, управителният съвет определя и координира проекти от интерес за Съюза и държавите членки по отношение на областите, посочени в параграфи 1 и 6, като приканва централните ведомства за индустриална собственост на държавите членки и Бюрото за интелектуална собственост на Бенелюкс да участват в тези проекти.

Разработката на проекта съдържа конкретни задължения и отговорности за всяко участващо ведомство за индустриална собственост на държавите членки, Бюрото за интелектуална собственост на Бенелюкс и Службата. Службата се консултира с представители на потребителите, по-специално на етапа на разработка на проектите и на оценка на техните резултати.

3. Централните ведомства за индустриална собственост на държавите членки и Бюрото за интелектуална собственост на Бенелюкс могат да не участват в проектите, посочени в първа алинея на параграф 2, както и да ограничат или да преустановят временно сътрудничеството си по тях.

Когато се възползват от предвидените в първа алинея възможности, централните ведомства за индустриална собственост на държавите членки и Бюрото за интелектуална собственост на Бенелюкс представят на Службата писмено изложение на мотивите за своето решение.

4. След като са се ангажирали с участие в определени проекти, централните ведомства за индустриална собственост на държавите членки и Бюрото за интелектуална собственост на Бенелюкс, без да се засяга параграф 3, участват ефективно в проектите, посочени в параграф 2, с цел да се осигури тяхното разработване, функциониране, оперативна съвместимост и актуалност.

5. Службата предоставя финансова подкрепа за проектите, посочени в параграф 2, доколкото това е необходимо за осигуряване за целите на параграф 4 на ефективното участие на централните ведомства за индустриална собственост на държавите членки и на Бюрото за интелектуална собственост на Бенелюкс в посочените проекти. Тази финансова подкрепа може да бъде предоставена под формата на безвъзмездни средства и непарични вноски. Общият размер на финансирането не надвишава 15 % от годишните приходи на Службата. Бенефициери на безвъз­ мездните средства са централните ведомства за индустриална собственост на държавите членки и Бюрото за интелектуална собственост на Бенелюкс. Безвъзмездните средства могат да се отпускат без покани за представяне на предложения в съответствие с финансовите правила, приложими спрямо Службата, и с принципите на процедурите

24.12.2015 г.L 341/66 Официален вестник на Европейския съюзBG

относно безвъзмездните средства, които се съдържат в Регламент (ЕС, Евратом) № 966/2012 на Европейския парламент и на Съвета (****) и в Делегиран регламент (ЕС) № 1268/2012 на Комисията (*****).

6. Службата и съответните компетентни органи на държавите членки си сътрудничат на доброволен принцип, за да насърчават повишаването на осведомеността относно системата на марките, и в борбата срещу фалшифицирането. Това сътрудничество включва проекти, които са насочени по-специално към прилагането на установените стандарти и практики, както и към организиране на дейности за образование и обучение. Финансовата подкрепа за тези проекти е част от общия размер на финансирането, посочен в параграф 5. Параграфи 2—5 се прилагат mutatis mutandis.

(*) Регламент (ЕО) № 6/2002 на Съвета от 12 декември 2001 г. относно промишления дизайн на Общността (ОВ L 3, 5.1.2002 г., стр. 1).

(**) Регламент (ЕС) № 386/2012 на Европейския парламент и на Съвета от 19 април 2012 г. за възлагане на Службата за хармонизация във вътрешния пазар (марки, дизайни и модели) на задачи, свързани с гаранти­ рането на спазването на правата на интелектуална собственост, включително обединяването на представители на публичния и частния сектор в Европейска обсерватория за нарушенията на правата на интелектуална собственост (ОВ L 129, 16.5.2012 г., стр. 1).

(***) Директива 2012/28/ЕС на Европейския парламент и на Съвета от 25 октомври 2012 г. относно някои разрешени начини на използване на осиротели произведения (ОВ L 299, 27.10.2012 г., стр. 5).

(****) Регламент (ЕС, Евратом) № 966/2012 на Европейския парламент и на Съвета от 25 октомври 2012 г. относно финансовите правила, приложими за общия бюджет на Съюза и за отмяна на Регламент (ЕО, Евратом) № 1605/2002 на Съвета (ОВ L 298, 26.10.2012 г., стр. 1).

(*****) Делегиран регламент (ЕС) № 1268/2012 на Комисията от 29 октомври 2012 г. относно правилата за прилагане на Регламент (ЕС, Евратом) № 966/2012 на Европейския парламент и на Съвета относно финансовите правила, приложими за общия бюджет на Съюза (ОВ L 362, 31.12.2012 г., стр. 1).“

108) В дял XII раздели 2 и 3 се заменят със следното:

„РАЗДЕЛ 2

Управителен съвет

Член 124

Функции на управителния съвет

1. Без да се засягат функциите, възложени на бюджетния комитет съгласно раздел 5, управителният съвет има следните функции:

а) въз основа на проект, представен от изпълнителния директор в съответствие с член 128, параграф 4, буква в), приема годишната работна програма на Службата за следващата година, като взема предвид становището на Комисията, и предава приетата годишна работна програма на Европейския парламент, на Съвета и на Комисията;

б) въз основа на проект, представен от изпълнителния директор в съответствие с член 128, параграф 4, буква д), и като взема предвид становището на Комисията, приема многогодишна стратегическа програма за Службата, включително стратегията на Службата за международно сътрудничество, след размяна на мнения между изпълнителния директор и съответната комисия в Европейския парламент, и предава приетата многогодишна стратегическа програма на Европейския парламент, на Съвета и на Комисията;

в) въз основа на проект, представен от изпълнителния директор в съответствие с член 128, параграф 4, буква ж), приема годишния доклад за дейността и го предава на Европейския парламент, на Съвета, на Комисията и на Сметната палата;

г) въз основа на проект, представен от изпълнителния директор в съответствие с член 128, параграф 4, буква з), приема многогодишния план за политиката относно персонала;

д) изпълнява правомощията, които са му предоставени съгласно член 123в, параграф 2;

е) изпълнява правомощията, които са му предоставени съгласно член 139, параграф 5;

ж) приема правила за предотвратяване и управление на конфликти на интереси в Службата;

з) в съответствие с параграф 2 упражнява по отношение на персонала на Службата правомощията, предоставени от Правилника за длъжностните лица на органа по назначаването, както и от Условията за работа на другите служители на Съюза на органа, оправомощен да сключва трудови договори („правомощия на орган по назнача­ ването„( �

24.12.2015 г. L 341/67Официален вестник на Европейския съюзBG

и) приема необходимите правила за прилагане на Правилника за длъжностните лица и Условията за работа на другите служители на Съюза в съответствие с член 110 от Правилника за длъжностните лица;

й) съставя списък на кандидатите, както е предвидено в член 129, параграф 2;

к) осигурява подходящи последващи действия във връзка с констатациите и препоръките, произтичащи от вътрешните или външните одитни доклади и оценки, посочени в член 165а, както и от разследвания на Европейската служба за борба с измамите (OLAF);

л) бива консултиран преди приемането на насоките за разглеждане от Службата, както и в другите случаи, предвидени в настоящия регламент;

м) може да представя становища и да иска информация от изпълнителния директор и от Комисията, ако прецени, че това е необходимо.

2. Управителният съвет приема в съответствие с член 110 от Правилника за длъжностните лица и член 142 от Условията за работа на другите служители на Съюза решение, основано на член 2, параграф 1 от Правилника за длъжностните лица и на член 6 от Условията за работа на другите служители на Съюза, с което делегира съответните правомощия на орган по назначаването на изпълнителния директор и определя условията, при които посоченото делегиране на правомощия на орган по назначаването може да бъде оттеглено.

Изпълнителният директор има правото от своя страна да делегира тези правомощия на други лица.

Когато изключителни обстоятелства налагат това, управителният съвет може с решение временно да оттегли правомощията на орган по назначаването, делегирани на изпълнителния директор, както и правомощията, които последният е делегирал на други лица, и да ги упражнява пряко или да ги делегира на някой от членовете си или на друг служител, различен от изпълнителния директор.

Член 125

Състав на управителния съвет

1. Управителният съвет се състои от по един представител на всяка държава членка, двама представители на Комисията и един представител на Европейския парламент, както и от съответните им заместници.

2. Членовете на управителния съвет могат да бъдат подпомагани от съветници или експерти при спазване на процедурния правилник.

Член 126

Председател на управителния съвет

1. Управителният съвет избира председател и заместник-председател измежду членовете си. Заместник-предсе­ дателят замества по право председателя, когато той е възпрепятстван да изпълнява задълженията си.

2. Продължителността на мандата на председателя и на заместник-председателя е четири години. Този мандат може да бъде подновен еднократно. Ако обаче членството им в управителния съвет изтече по време на мандата им, мандатът изтича автоматично на същата дата.

Член 127

Заседания

1. Заседанията на управителния съвет се свикват от неговия председател.

2. Изпълнителният директор участва в разискванията, освен ако управителният съвет не реши друго.

24.12.2015 г.L 341/68 Официален вестник на Европейския съюзBG

3. Управителният съвет провежда редовно заседание поне веднъж годишно. Освен това той се свиква по инициатива на председателя или по искане на Комисията, или на една трета от държавите членки.

4. Управителният съвет приема свой процедурен правилник.

5. Управителният съвет взема решенията си с абсолютно мнозинство от своите членове. Въпреки това се изисква мнозинство от две трети от неговите членове за решенията, които управителният съвет е оправомощен да приема съгласно член 124, параграф 1, букви а) и б), член 126, параграф 1 и член 129, параграфи 2 и 4. В двата случая всеки член разполага само с по един глас.

6. Управителният съвет може да покани наблюдатели да присъстват на неговите заседания.

7. Секретариатът на управителния съвет се осигурява от Службата.

РАЗДЕЛ 3

Изпълнителен директор

Член 128

Функции на изпълнителния директор

1. Службата се ръководи от изпълнителен директор. Изпълнителният директор отговаря пред управителния съвет.

2. Без да се засягат правомощията на Комисията, управителния съвет и бюджетния комитет, изпълнителният директор е независим при изпълнението на задълженията си и не може да иска или приема инструкции от което и да било правителство или от друг орган.

3. Изпълнителният директор е законният представител на Службата.

4. Изпълнителният директор има по-специално следните функции, които могат да бъдат делегирани:

а) взема всички необходими мерки, включително приемането на вътрешни административни инструкции и публикуването на известия, за да гарантира доброто функциониране на Службата;

б) изпълнява решенията, приети от управителния съвет;

в) изготвя проект на годишната работна програма, в който се посочват прогнозните човешки и финансови ресурси за всяка дейност, и го представя на управителния съвет след консултация с Комисията;

г) представя на управителния съвет предложения съгласно член 123в, параграф 2;

д) изготвя проект на многогодишната стратегическа програма, включително стратегията на Службата за междуна­ родното сътрудничество, и го представя на управителния съвет след консултация с Комисията и след размяна на мнения със съответната комисия в Европейския парламент;

е) изпълнява годишната работна програма и многогодишната стратегическа програма и докладва пред управителния съвет за тяхното изпълнение;

ж) изготвя годишен доклад за дейността на Службата и го представя на управителния съвет за одобрение;

з) подготвя проект на многогодишен план за политиката по отношение на персонала и го представя на управителния съвет след консултация с Комисията;

и) изготвя план за последващи действия във връзка с констатациите и препоръките, произтичащи от вътрешните или външните одитни доклади и оценки, както и от разследвания на OLAF, и докладва за напредъка два пъти годишно на Комисията и на управителния съвет;

24.12.2015 г. L 341/69Официален вестник на Европейския съюзBG

й) защитава финансовите интереси на Съюза чрез прилагане на превантивни мерки против измама, корупция и други незаконни дейности, чрез ефективни проверки, чрез възстановяване на неоснователно платени суми при установени нередности и, когато е уместно, чрез налагане на ефективни, пропорционални и възпиращи админи­ стративни и финансови санкции;

к) изготвя стратегия за борба с измамите за Службата и я представя на бюджетния комитет за одобрение;

л) за да се осигури еднаквото прилагане на регламента, може да препраща жалби до разширения апелативен състав („голям състав“) по правен въпрос, по-специално ако апелативните състави са постановили противоречиви решения по този въпрос;

м) изготвя прогнозен разчет за приходите и разходите на Службата и изпълнява бюджета;

н) упражнява правомощията, които са му възложени по отношение на персонала от управителния съвет съгласно член 124, параграф 1, буква з);

о) упражнява правомощията, предоставени му по член 26, параграф 3, член 29, параграф 5, член 30, параграф 3, член 75, параграф 2, член 78, параграф 5, членове 79, 79б, 79в, член 87, параграф 4, член 87а, параграф 3, член 88, параграф 5, членове 88а, 89, член 93, параграф 4, член 119, параграф 9, член 144, член 144а, параграф 1 и член 144б, параграф 2 и член 144в в съответствие с критериите, установени в настоящия регламент и в приетите съгласно настоящия регламент актове.

5. Изпълнителният директор се подпомага от един или повече заместник изпълнителни директори. В случай на отсъствие на изпълнителния директор или когато той е възпрепятстван, заместник изпълнителният директор или един от заместник изпълнителните директори изпълнява функциите му по реда, определен от управителния съвет.

Член 129

Назначаване и освобождаване на изпълнителния директор и продължаване на мандата

1. Изпълнителният директор се назначава като срочно нает служител на Службата съгласно член 2, буква а) от Условията за работа на другите служители.

2. Изпълнителният директор се назначава от Съвета с обикновено мнозинство от списък с кандидати, предложени от управителния съвет след открита и прозрачна процедура за подбор. Преди да бъде назначен, избраният от управителния съвет кандидат може да бъде поканен да направи изявление пред компетентна комисия в Европейския парламент и да отговори на поставените от нейните членове въпроси. За целите на сключване на договора с изпълнителния директор Службата се представлява от председателя на управителния съвет.

Изпълнителният директор може да бъде отстранен от длъжност единствено с решение на Съвета по предложение на управителния съвет.

3. Мандатът на изпълнителния директор е пет години. Преди да изтече този срок, управителният съвет прави оценка, при която взема предвид оценката на резултатите от работата на изпълнителния директор и бъдещите задачи и предизвикателства пред Службата.

4. Съветът, като взема предвид оценката, посочена в параграф 3, може еднократно да удължи мандата на изпълнителния директор за не повече от пет години.

5. Изпълнителен директор, чийто мандат е бил удължен, не може да участва в друга процедура за подбор за същата длъжност в края на целия му мандат.

6. Заместник изпълнителният директор или заместник изпълнителните директори се назначават или освобождават от длъжност при условията, предвидени в параграф 2, след консултация с изпълнителния директор и, когато е приложимо, с новоизбрания изпълнителен директор. Мандатът на заместник изпълнителния директор е пет години. Той може да бъде удължен еднократно от Съвета за не повече от пет години, след консултация с изпълни­ телния директор.“

24.12.2015 г.L 341/70 Официален вестник на Европейския съюзBG

109) Член 130 се изменя, както следва:

а) буква в) се заменя със следното:

„в) отделът, натоварен с воденето на регистъра;“;

б) добавя се следната буква:

„е) друго звено или лице, определено от изпълнителния директор за това.“

110) В член 131 позоваването на „членове 36, 37 и 68“ се заменя с „членове 36, 37, 68 и 74в“.

111) В член 132 параграф 2 се изменя, както следва:

а) третото изречение се заменя със следното:

„Решенията, свързани с разходите или с процедурите, се вземат от един-единствен член.“;

б) добавя се следната алинея:

„Комисията приема актове за изпълнение за определяне на точния вид на решенията, които се вземат от един- единствен член. Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“

112) Член 133 се заменя със следното:

„Член 133

Отдел, натоварен с воденето на регистъра

1. Отделът, натоварен с воденето на регистъра, е отговорен за вземането на решения по отношение на вписванията в регистъра.

2. Той също така е компетентен да поддържа списъка с професионалните представители, посочен в член 93, параграф 2.

3. Решенията на отдела се вземат от един-единствен член.“

113) Член 134 се изменя, както следва:

а) параграф 1 се заменя със следното:

„1. Всеки отдел по отмяна е компетентен да взема решения относно:

а) искания за отмяна или за обявяване на недействителността на марка на ЕС;

б) искания за прехвърляне на регистрацията на марка на ЕС по член 18.“;

б) в параграф 2 третото изречение се заменя със следното:

„Решенията, свързани с разходите или с процедурите, както е посочено в актовете, приети съгласно член 132, параграф 2, се вземат от един-единствен член.“

114) Вмъква се следният член:

„Член 134а

Обща компетентност

Решенията, които се изискват по силата на настоящия регламент и които не попадат в рамките на компетентността на проверителя, отдела по споровете, отдела по отмяна или отдела, натоварен с воденето на регистъра, се вземат от всяко длъжностно лице или звено, назначено от изпълнителния директор за тази цел.“

24.12.2015 г. L 341/71Официален вестник на Европейския съюзBG

115) Член 135 се изменя, както следва:

а) параграф 1 се заменя със следното:

„1. Апелативните състави са компетентни да вземат решения по жалбите срещу решенията, взети съгласно членове 131—134а.“;

б) в параграф 2 думите „от разширен състав“ се заменят с думите „от големия състав“;

в) параграф 3 се заменя със следното:

„3. За да се определят специалните случаи, които са от компетентността на големия състав, следва да се вземе предвид юридическата сложност, важността на случая или специалните обстоятелства, които оправдават това. Такива случаи могат да бъдат отнесени за разглеждане до големия състав:

а) от органа на апелативните състави, посочен в член 136, параграф 4, буква а), или

б) от състава, който се занимава със случая.“;

г) параграф 4 се заменя със следното:

„4. Големият състав също така е отговорен за представянето на мотивирани становища по правни въпроси, отнесени до него от изпълнителния директор в съответствие с член 128, параграф 4, буква л).“;

д) в параграф 5 последното изречение се заличава.

116) Член 136 се заменя със следното:

„Член 136

Независимост на членовете на апелативните състави

1. Председателят на апелативните състави и председателите на отделните състави се назначават за срок от пет години в съответствие с процедурата, предвидена в член 129 за назначаването на изпълнителен директор. Те не могат да бъдат отстранени от длъжността си по време на този срок, освен ако няма сериозни основания за такова отстраняване и ако Съдът на Европейския съюз, сезиран от назначилата ги институция, не вземе решение в този смисъл.

2. Мандатът на председателя на апелативните състави може да бъде удължен еднократно с пет години или до достигане на възраст за пенсиониране, ако тази възраст бъде достигната по време на новия мандат, след предва­ рителна положителна оценка на изпълнението на задълженията му, извършена от управителния съвет.

3. Мандатът на председателите на отделните състави може да бъде удължаван с допълнителни периоди от по пет години или до достигане на възраст за пенсиониране, ако тази възраст бъде достигната по време на новия мандат, след предварителна положителна оценка на изпълнението на задълженията им, извършена от управителния съвет, и след консултация с председателя на апелативните състави.

4. Председателят на апелативните състави има следните управленски и организационни функции:

а) председателства президиума на апелативните състави („президиума“), отговарящ за определянето на правилата и организирането на работата на съставите;

б) осигурява изпълнението на решенията на президиума;

24.12.2015 г.L 341/72 Официален вестник на Европейския съюзBG

в) разпределя дела към даден състав въз основа на обективни критерии, определени от президиума;

г) изпраща на изпълнителния директор информация за нуждите от средства на съставите с оглед съставянето на прогнозни разчети за разходите.

Председателят на апелативните състави председателства големия състав.

5. Членовете на апелативните състави се назначават от управителния съвет за срок от пет години. Техният мандат може да бъде удължаван с допълнителни периоди от по пет години или до достигане на възраст за пенсиониране, ако тази възраст бъде достигната по време на новия мандат, след предварителна положителна оценката на изпълнението на задълженията им, извършена от управителния съвет, и след консултация с председателя на апелативните състави.

6. Членовете на апелативните състави не могат да бъдат отстранявани от длъжност, освен ако няма сериозни основания за това и ако Съдът на Европейския съюз, сезиран от управителния съвет по предложение на председателя на апелативните състави, и след консултация с председателя на състава, към който въпросният член принадлежи, не вземе решение в този смисъл.

7. Председателят на апелативните състави и председателите и членовете на отделните апелативни състави са независими. В своите решения те не са обвързани с никакви инструкции.

8. Решенията, постановени от големия състав по жалби, или неговите становища по правни въпроси, поискани от изпълнителния директор съгласно член 135, са задължителни за компетентните да вземат решения отдели в Службата, посочени в член 130.

9. Председателят на апелативните състави и председателите и членовете на отделните апелативни състави не могат да бъдат проверители или членове на отделите по споровете, на отдела, натоварен с воденето на регистъра, или отделите по отмяна.“

117) Вмъква се следният член:

„Член 136а

Президиум на апелативните състави и голям състав

1. Президиумът включва председателя на апелативните състави, който го оглавява, председателите и членовете на съставите, избрани за всяка календарна година от и измежду всички членове на съставите, различни от председателя на апелативните състави и председателите на съставите. Броят на членовете на съставите, избрани по този начин, съставлява една четвърт от броя на членовете на съставите, различни от председателя на апелативните състави и председателите на съставите, като при необходимост числото се закръглява.

2. Големият състав, посочен в член 135, параграф 2, се състои от девет членове, включително председателя на апелативните състави, председателите на съставите, докладчика, определен преди отнасянето на делото до големия състав, ако е приложимо, и членове, избрани на ротационен принцип от списък с имената на всички членове на апелативните състави, различни от председателя на апелативните състави и председателите на съставите.“

118) Вмъква се следният член:

„Член 136б

Делегиране на правомощия

Комисията се оправомощава да приема делегирани актове в съответствие с член 163а, в които се определят подроб­ ностите относно организацията на апелативните състави, включително създаването и ролята на президиума, състава на големия състав и правилата относно сезирането му, както и условията, съгласно които решенията трябва да се вземат от един-единствен член в съответствие с член 135, параграфи 2 и 5.“

24.12.2015 г. L 341/73Официален вестник на Европейския съюзBG

119) Вмъква се следният член:

„Член 137а

Център за медиация

1. За целите на член 123б, параграф 3 Службата може да създаде център за медиация („центърът“).

2. Всички физически или юридически лица могат да ползват услугите на центъра на доброволен принцип с цел уреждане на спорове по взаимно съгласие въз основа на настоящия регламент или на Регламент (ЕО) № 6/2002.

3. Страните прибягват до използването на медиация, като подават съвместно искане. Искането се счита за подадено само след внасянето на съответната такса. Изпълнителният директор определя сумата, която се начислява, в съответствие с член 144, параграф 1.

4. В случай на спорове, предмет на висящо производство пред отделите по споровете, отделите по отмяна или пред апелативните състави на Службата, може да бъде представено съвместно искане за медиация по всяко време след подаването на възражение, на искане за отмяна или за обявяване на недействителност или на жалба срещу решения на отделите по споровете или по отмяна.

5. Въпросното производството временно се преустановява и сроковете, различни от срока за плащането на приложимата такса, спират временно да текат от датата на подаване на съвместното искане за медиация. Сроковете продължават да текат отново от деня, на който е възобновено производството.

6. Страните се приканват да назначат съвместно от посочения в параграф 12 списък медиатор, който е декларирал, че владее езика на въпросното производство по медиация. В случай че страните не назначат медиатор в срок от 20 дни от датата на поканата, медиацията се счита за неуспешна.

7. Страните постигат съгласие съвместно с медиатора по подробните правила за медиацията в рамките на споразумение за медиация.

8. Медиаторът приключва производството по медиация, веднага щом страните постигнат споразумение, или едната страна заяви, че желае да се прекрати медиацията, или медиаторът установи, че страните не са успели да постигнат такова споразумение.

9. Медиаторът информира страните, както и съответната инстанция на Службата, веднага след като приключи производството по медиация.

10. Обсъжданията и преговорите, провеждани в рамките на медиацията, са поверителни за всички лица, участващи в нея, по-специално за медиатора, страните и техните представители. Всички документи и информацията, представени по време на медиацията, се съхраняват отделно от досието на другите производства пред Службата и не представляват част от него.

11. Медиацията се провежда на един от официалните езици на Съюза, договорен от страните. В случай че медиацията се отнася до висящи пред Службата спорове, тя се извършва на езика на производството в Службата, освен ако не е договорено нещо друго от страните.

12. Службата съставя списък на медиаторите, които подпомагат страните при уреждането на техните спорове. Те трябва да бъдат независими и да притежават съответни умения и опит. Списъкът може да включва както медиатори, които са наети от Службата, така и такива, които не са наети от нея.

24.12.2015 г.L 341/74 Официален вестник на Европейския съюзBG

13. Медиаторите действат безпристрастно при упражняването на своите задължения и декларират всички действителни или предполагаеми конфликти на интереси при тяхното определяне. Членовете на компетентните да вземат решения инстанции на Службата, изброени в член 130, не участват в процедура по медиация в случай, в който имат:

а) предишно участие в процедурите, обект на медиацията;

б) личен интерес към тези процедури; или

в) предишно участие като представители на една от страните.

14. Медиаторите не участват като членове на компетентните да вземат решения инстанции на Службата, посочени в член 130, в производство, възобновено вследствие на неуспешно провеждане на медиация.

15. Службата може да си сътрудничи с други признати национални или международни органи, които се занимават с медиация.“

120) Член 138 се заменя със следното:

„Член 138

Бюджетен комитет

1. Бюджетният комитет има функциите, които са му възложени с настоящия раздел.

2. Членове 125 и 126, член 127, параграфи 1—4 и параграф 5 доколкото той се отнася до избора на председател и заместник-председател, параграфи 6 и 7 се прилагат по отношение на бюджетния комитет mutatis mutandis.

3. Бюджетният комитет взема решенията си с абсолютно мнозинство от своите членове. Въпреки това за решенията, които бюджетният комитет е компетентен да взема съгласно член 140, параграф 3 и член 143, се изисква мнозинство от две трети от неговите членове. В двата случая всеки член разполага само с по един глас.“

121) Член 139 се заменя със следното:

„Член 139

Бюджет

1. За всички приходи и разходи на Службата се изготвя прогноза за всяка финансова година, която съвпада с календарната година, и се отразяват в бюджета на Службата. Всяка финансова година съвпада с календалната година.

2. Приходите и разходите, отразени в бюджета, са балансирани.

3. Приходите включват, без да се засягат други видове доходи, общи такси, платими съгласно приложение I към настоящия регламент, общи такси, предвидени в Регламент (ЕО) № 6/2002, общи такси, платими съгласно Мадридския протокол, упоменат в член 145 от настоящия регламент, за международна регистрация, посочваща Съюза, както и други плащания, извършени към договарящи страни по Мадридския протокол, общи такси, платими съгласно Женевския акт, както е посочено в член 106в от Регламент (ЕО) № 6/2002, за международна регистрация, посочваща Съюза, и други плащания към договарящи страни по Женевския акт и, в необходимата степен, субсидия, вписана в конкретен бюджетен ред от общия бюджет на Съюза, раздел „Комисия“.

4. Всяка година Службата компенсира разходите, направени от централните ведомства за индустриална собственост на държавите членки, Бюрото за интелектуална собственост на Бенелюкс, както и всеки друг съответен орган, посочен от държава членка, в резултат на конкретните задачи, които те изпълняват като функционални елементи на системата на марките на ЕС в контекста на следните услуги и процедури:

а) производства по възражение и обявяване на недействителност, свързани с марки на ЕС, пред централните ведомства за индустриална собственост на държавите членки и Бюрото за интелектуална собственост на Бенелюкс;

б) предоставяне на информация за функционирането на системата на марките на ЕС чрез бюрата за помощ и информационните центрове;

в) прилагане на марките на ЕС, включително предприети действия съгласно член 9, параграф 4.

24.12.2015 г. L 341/75Официален вестник на Европейския съюзBG

5. Цялостното компенсиране на разходите, определени в параграф 4, съответства на 5 % от годишните приходи на Службата. Без да се засяга трета алинея от настоящия параграф, по предложение на Службата и след консултация с бюджетния комитет управителният съвет определя алгоритъма за вноските въз основа на следните справедливи, обективни и уместни показатели:

а) годишен брой на заявките за марки на ЕС, подадени от заявители във всяка държава членка;

б) годишен брой на заявките за национални марки във всяка държава членка;

в) годишен брой на възраженията и исканията за обявяване на недействителност, подадени от притежатели на марки на ЕС във всяка държава членка;

г) годишен брой на делата, заведени пред съдилищата за марките на ЕС, определен от всяка държава членка в съответствие с член 95.

С цел оправдаване на разходите, посочени в параграф 4, до 31 март всяка година държавите членки представят на Службата статистически данни, показващи стойностите, посочени в първа алинея от настоящия параграф, подточки а) — г) за предходната година, които се включват в предложението, направено пред управителния съвет.

От съображения за справедливост се смята, че разходите, направени от органите, упоменати в параграф 4, във всяка държава членка съответстват на най-малко 2 % от общото компенсиране, предвидено по настоящия параграф.

6. Задължението на Службата да компенсира разходите, които са посочени в параграф 4 и са направени през дадена година, се прилага единствено дотолкова, доколкото не възниква бюджетен дефицит през посочената година.

7. В случай на бюджетен излишък и без да се засяга параграф 10, по предложение на Службата и след консултация с бюджетния комитет управителният съвет може да увеличи процента, посочен в параграф 5, на най- много 10 % от годишните приходи на Службата.

8. Без да се засягат параграфи 4 — 7 и параграф 10 от настоящия член и членове 123б и 123в, в случай че се генерира значителен излишък в продължение на пет поредни години, бюджетният комитет, по предложение на Службата и в съответствие с годишната работна програма и многогодишната стратегическа програма, посочени в член 124, параграф 1, букви а) и б), взема решение с мнозинство от две трети относно прехвърлянето към бюджета на Съюза на излишък, генериран от 23 март 2016 г.

9. Службата изготвя два пъти годишно доклад до Европейския парламент, Съвета и Комисията относно финансовото си състояние, включително относно финансовите операции, извършени съгласно член 123в, параграфи 5 и 6 и член 139, параграфи 5, и 7. Въз основа на този доклад Комисията прави преглед на финансовото състояние на Службата.

10. Службата осигурява финансов резерв, който покрива оперативните ѝ разходи за една година, за да се гарантира непрекъснатостта на нейните операции и изпълнението на нейните задачи.“

122) Вмъква се следният член:

„Член 141а

Борба с измамите

1. С цел да се улесни борбата с измамите, корупцията и други незаконни дейности, попадащи в обхвата на Регламент (ЕС, Евратом) № 883/2013 на Европейския парламент и на Съвета (*), Службата се присъединява към Междуинституционалното споразумение от 25 май 1999 г. относно вътрешните разследвания на Европейската служба за борба с измамите (OLAF) и приема подходящи разпоредби, приложими към всички служители на Службата, като използва образеца, посочен в приложението към посоченото споразумение.

24.12.2015 г.L 341/76 Официален вестник на Европейския съюзBG

2. Европейската сметна палата има правомощия за извършване на одити по документи и на място на всички бенефициери на безвъзмездни средства, изпълнители и подизпълнители, които са получили средства от Съюза чрез Службата.

3. OLAF може да извършва разследвания, включително проверки и инспекции на място, в съответствие с разпоредбите и процедурите, предвидени в Регламент (ЕС, Евратом) № 883/2013 и Регламент (Евратом, ЕО) № 2185/96 на Съвета (**), с цел да се установи дали е налице измама, корупция или друга незаконна дейност, накърняваща финансовите интереси на Съюза, във връзка с решение за отпускане на безвъзмездни средства или договор, финансирани от Службата.

4. Без да се засягат параграфи 1, 2 и 3, споразуменията за сътрудничество с трети държави и международни организации, договорите, споразуменията и решенията на Службата за отпускане на безвъзмездни средства съдържат разпоредби, с които Сметната палата и OLAF изрично се упълномощават да провеждат такива одити и разследвания в съответствие с техните компетентности.

5. Бюджетният комитет приема стратегия за борба с измамите, която е пропорционална на рисковете от измами, като взема предвид съотношението между разходите и ползите от мерките, които трябва да се приложат.

(*) Регламент (ЕС, Евратом) № 883/2013 на Европейския парламент и на Съвета от 11 септември 2013 г. относно разследванията, провеждани от Европейската служба за борба с измамите (OLAF), и за отмяна на Регламент (ЕО) № 1073/1999 на Европейския парламент и на Съвета и Регламент (Евратом) № 1074/1999 на Съвета (ОВ L 248, 18.9.2013 г., стр. 1).

(**) Регламент (Евратом, ЕО) № 2185/96 на Съвета от 11 ноември 1996 г. относно контрола и проверките на място, извършвани от Комисията за защита на финансовите интереси на Европейските общности срещу измами и други нередности (ОВ L 292, 15.11.1996 г., стр. 2).“

123) Член 144 се заменя със следното:

„Член 144

Такси, налози и падеж

1. Изпълнителният директор определя сумата, която се таксува за всички услуги, предоставяни от Службата, различни от посочените в приложение I, както и сумата, която се таксува за Бюлетина на марките на ЕС, Официалния вестник на Службата, както и всякакви други нейни публикации. Размерът на налозите се определя в евро и се публикува в Официалния вестник на Службата. Размерът на всеки налог не може да надвишава това, което е необходимо за покриване на разходите, направени за конкретната услуга, предоставяна от Службата.

2. Таксите и налозите, по отношение на които падежът не е определен в настоящия регламент, са дължими на датата на получаване на искането за извършване на услугата, за която е начислена таксата или налогът.

Със съгласието на бюджетния комитет изпълнителният директор може да определя кои от услугите, посочени в първа алинея, не трябва да зависят от предварителното заплащане на съответните такси или налози.“

124) Вмъкват се следните членове:

„Член 144а

Плащане на такси и налози

1. Такси и налози, дължими на Службата, се плащат чрез заплащане или чрез банков превод по сметка на Службата.

Със съгласието на бюджетния комитет изпълнителният директор може да определя кои конкретни начини на плащане, различни от изложените в първа алинея, по-специално чрез депозити по текущи сметки на Службата, могат се използват.

24.12.2015 г. L 341/77Официален вестник на Европейския съюзBG

Решенията, взети по силата на втора алинея, се публикуват в Официалния вестник на Службата.

Всички плащания, включително чрез всякакъв друг начин на плащане, определен по силата на втора алинея, се извършват в евро.

2. При всяко плащане се посочва името на лицето, което извършва плащането, и се предоставя необходимата информация, за да може Службата незабавно да установи целта на плащането. По-специално се предоставя следната информация:

а) при плащане на такса за подаване на заявка — целта на плащането, а именно „такса за подаване на заявка“;

б) при плащане на такса за възражение — номерът на заявката и името на заявителя за марка на ЕС, срещу когото се внася възражение, и целта на плащането, а именно „такса за възражение“;

в) при плащане на такса за отмяна или такса за обявяване на недействителност — регистрационният номер и името на притежателя на марка на ЕС, срещу когото е насочена молбата, и целта на плащането, а именно „такса за отмяна“ или „такса за обявяване на недействителност“.

3. Ако целта на плащането, посочено в параграф 2, не може да бъде установена незабавно, Службата изисква от лицето, извършващо плащането, да я уведоми писмено за целта на плащането в срок, който тя може да посочи. Ако лицето не изпълни своевременно това искане, се приема, че не е извършено плащане. Платената сума се възстановява.

Член 144б

Дата, на която плащането се смята за извършено

1. В случаите, посочени в член 144а, параграф 1, първа алинея, датата, на която плащането се счита за извършено към Службата, е датата, на която размерът на плащането или банковия превод действително е постъпил в банкова сметка на Службата.

2. Когато могат да се използват начините на плащане, посочени в член 144а, параграф 1, втора алинея, изпълни­ телният директор определя датата, на която тези плащания да се считат за извършени.

3. Когато съгласно параграфи 1 и 2 плащането на такса се счита за извършено едва след изтичането на срока, в който е било дължимо, се смята, че този срок е спазен, ако се предоставят доказателства на Службата, че лицата, които са извършили плащането в държава членка в срока, в който плащането следва да е било извършено, надлежно са дали нареждане на банкова институция да преведе размера на плащането и са платили допълнителна такса от 10 % от съответната такса или такси, която обаче не надвишава 200 евро. Не се дължи допълнителна такса, ако съответното нареждане е било дадено на банковата институция не по-късно от десет дни преди изтичането на срока за плащане.

4. Службата може да поиска лицето, което е извършило плащането, да представи доказателство за датата, на която е дадено нареждането на банковата институция по параграф 3, и когато е необходимо, да плати съответната допълнителна такса в посочен от нея срок. Ако лицето не изпълни това искане или ако доказателството е недостатъчно, или ако наложената допълнителна такса не е платена своевременно, срокът за плащане не се смята за спазен.

Член 144в

Недостатъчни плащания и възстановяване на незначителни суми

1. По принцип срокът за плащане се смята за спазен само ако цялата сума на таксата е платена своевременно. Ако таксата не е платена изцяло, платената сума се възстановява след изтичането на срока.

24.12.2015 г.L 341/78 Официален вестник на Европейския съюзBG

2. Службата може обаче, доколкото е възможно в рамките на оставащото време до изтичане на срока, да даде възможност на лицето да изплати липсващата сума или когато счете това за обосновано, да не взема под внимание липсващи суми в малък размер, без да се засягат правата на лицето, извършващо плащането.

3. Със съгласието на бюджетния комитет изпълнителният директор може да отменя действия за принудително възстановяване на дължима сума, когато подлежащата на възстановяване сума е незначителна или възстановяването ѝ е твърде несигурно.

4. Когато е надплатена сума за покриване на такса или налог, надплатеното не се възстановява, ако сумата е незначителна и ако съответната страна не е поискала изрично възстановяване.

Със съгласието на бюджетния комитет изпълнителният директор може да определя равнищата, под които надплатените суми за такси или налози не се възстановяват.

Решенията, взети по силата на втора алинея, се публикуват в Официалния вестник на Службата.“

125) В член 145 думите „неговите регламенти за прилагане“ се заменят с „актовете, приети съгласно настоящия регламент“.

126) Член 147 се изменя, както следва:

а) в параграф 1 след първото изречение се вмъква следното изречение:

„Службата информира заявителя, подаващ международна заявка, за датата, на която Службата е получила документите, които съставляват международната заявка.“;

б) параграфи 3 — 6 се заменят със следното:

„3. Когато международната заявка е подадена на език, различен от езиците, разрешени съгласно Мадридския протокол за подаването на международни заявки, заявителят може да предостави превод на списъка на стоки или услуги или на всякакви други текстови елементи, които представляват част от международната заявка, на езика, на който международната заявка ще бъде внесена в Международното бюро съгласно параграф 2. Ако заявката не се придружава от такъв превод, заявителят оправомощава Службата да включи този превод в международната заявка. Когато преводът все още не е изготвен в хода на процедурата за регистрация на заявката за марка на ЕС, на която се основава международната заявка, Службата незабавно урежда извършването на превода.

4. Подаването на международна заявка изисква плащане на такса на Службата. Когато международната регистрация ще се основава на марка на ЕС, след като тя бъде регистрирана, таксата е дължима от датата на регистрацията на марката на ЕС. Докато необходимата такса не бъде заплатена, се счита, че заявката не е била подадена. Когато таксата не е платена, Службата информира заявителя за това. При електронно подаване на заявка Службата може да оправомощи Международното бюро да събере таксата от нейно име.

5. Когато при разглеждането на международната заявка се открият някои от следните пропуски, Службата приканва заявителя да отстрани тези пропуски в срока, който тя може да определи:

а) международната заявка не е подадена чрез формуляра, посочен в параграф 1, и не съдържа всички данни и информация, които се изискват с този формуляр;

б) списъкът на стоки и услуги, който се съдържа в международната заявка, не е обхванат от списъка на стоки и услуги, който фигурира в основната заявка за марка на ЕС или в основната марка на ЕС;

в) марката, която е обект на международната заявка, не е идентична с марката, която фигурира в основната заявка за марка на ЕС или основната марка на ЕС;

24.12.2015 г. L 341/79Официален вестник на Европейския съюзBG

г) данните в международната заявка по отношение на марката, различни от отказ от отговорност или искане за цвят, не фигурират в основната заявка за марка на ЕС или основната марка на ЕС;

д) ако в международната заявка се предявява искане за цвят като отличителна характеристика на марката, основната заявка за марка на ЕС или основната марка на ЕС не е в същия цвят или цветове; или

е) съгласно данните, посочени във формуляра за международната заявка, заявителят не отговаря на условията за подаване на международна заявка чрез Службата в съответствие с член 2, параграф 1, точка ii) от Мадридския протокол.

6. Когато заявителят не е оправомощил Службата да включи превод, както е предвидено в параграф 3, или когато е по друг начин неясно на кой списък на стоки и услуги трябва да се основава международната заявка, Службата приканва заявителя да предостави необходимите данни в срока, който тя може да определи.“

в) добавят се следните параграфи:

„7. Ако пропуските, посочени в параграф 5, не бъдат отстранени или необходимите данни, посочени в параграф 6, не бъдат предоставени в срока, определен от Службата, Службата отказва да изпрати междуна­ родната заявка на Международното бюро.

8. Службата изпраща международната заявка на Международното бюро заедно с удостоверението, предвидено съгласно член 3, параграф 1 от Мадридския протокол, веднага щом с международната заявка се изпълнят изискванията, предвидени в настоящия член, в акта за изпълнение, приет съгласно параграф 9 от настоящия член, и в член 146 от настоящия регламент.

9. Комисията приема актове за изпълнение, с които се определят точният формуляр, включително неговите елементи, който да се използва за подаване на международна заявка съгласно параграф 1. Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“

127) Вмъква се следният член:

„Член 148а

Нотификация за обявяването на недействителност на основната заявка или на регистрацията

1. В срок от пет години от датата на международната регистрация Службата нотифицира Международното бюро за факти и решения, които засягат валидността на заявката за марка на ЕС или на регистрацията на марка на ЕС, на която се основава международната регистрация.

2. Комисията приема актове за изпълнение, с които се определят отделните факти и решения, за които има задължение за нотификация в съответствие с член 6, параграф 3 от Мадридския протокол, както и подходящият момент за такива нотификации. Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2 от настоящия регламент.“

128) Член 149 се заменя със следното:

„Член 149

Молба за териториално разширяване след международната регистрация

1. Молбата за териториално разширяване, направена след международна регистрация съгласно член 3б, параграф 2 от Мадридския протокол, може да бъде подадена чрез посредничеството на Службата. Молбата се подава на езика, на който е подадена международната заявка съгласно член 147 от настоящия регламент. Тя включва данни за обосноваване на правото за извършване на посочване в съответствие с член 2, параграф 1, точка ii) и член 3б, параграф 2 от Мадридския протокол. Службата информира заявителя, който подава молба за териториално разширяване, за датата, на която е получена молбата за териториално разширяване.

24.12.2015 г.L 341/80 Официален вестник на Европейския съюзBG

2. Комисията приема актове за изпълнение, в които се определят подробните изисквания по отношение на молбата за териториално разширяване съгласно параграф 1 от настоящия член. Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.

3. Когато молбата за териториално разширяване след международна регистрация не отговаря на изискванията, изложени в параграф 1 и в акта за изпълнение, приет съгласно параграф 2, Службата приканва заявителя да отстрани установените пропуски в срока, който тя може да определи. Ако пропуските не бъдат отстранени в срока, определен от Службата, тя отказва да изпрати на Международното бюро молбата. Службата не отказва да изпрати молбата на Международното бюро, преди на заявителя да е била дадена възможност за отстраняване на пропуските, открити в молбата.

4. Службата изпраща на Международното бюро молбата за териториално разширяване, направена вследствие на международна регистрация, веднага щом са изпълнени изискванията, посочени в параграф 3.“

129) Член 153 се заменя със следното:

„Член 153

Претендиране за предходност в международна заявка

1. Заявителят за международна регистрация, посочваща Съюза, може да претендира в международната заявка предходност на по-ранна марка, регистрирана в държава членка, включително марка, регистрирана на територията на страните от Бенелюкс, или регистрирана съгласно международни договорености, имащи действие в държава членка, както е предвидено в член 34.

2. Документацията в подкрепа на претенцията за предходност, определена в акта за изпълнение, приет съгласно член 34, параграф 5, се представя в срок от три месеца от датата, на която Международното бюро е нотифицирало Службата за международната регистрация. Във връзка с това се прилага член 34, параграф 6.

3. Когато притежателят на международната регистрация е задължен да бъде представляван пред Службата съгласно член 92, параграф 2, уведомлението, посочено в параграф 2 от настоящия член, съдържа назначаването на представител по смисъла на член 93, параграф 1.

4. Когато Службата установи, че претенцията за предходност съгласно параграф 1 от настоящия член не отговаря на член 34 или на другите изисквания, определени в настоящия член, тя приканва заявителя да отстрани пропуските. Ако изискванията, посочени в първото изречение, не са изпълнени в срока, определен от Службата, се губи правото на предходност по отношение на въпросната международна регистрация. Ако пропуските се отнасят само до някои стоки и услуги, правото на предходност се губи само до степента, до която се отнася за тези стоки и услуги.

5. Службата информира Международното бюро за всички декларации за загуба на правото на предходност съгласно параграф 4. Тя също така информира Международното бюро за всяко оттегляне или ограничаване на претенцията за предходност.

6. Прилага се член 34, параграф 4, освен ако правото на предходност не се обяви за изгубено съгласно параграф 4 от настоящия член.“

130) Вмъква се следният член:

„Член 153а

Претендиране на предходност пред Службата

1. Притежателят на международна регистрация, посочваща Съюза, може, от датата на публикуване на резултата от регистрацията съгласно член 152, параграф 2, да претендира пред Службата предходност на по-ранна марка, регистрирана в държава членка, включително марка, регистрирана на територията на страните от Бенелюкс, или регистрирана съгласно международни договорености, имащи действие в държава членка, както е предвидено в член 35.

24.12.2015 г. L 341/81Официален вестник на Европейския съюзBG

2. Когато се претендира предходност преди датата, посочена в параграф 1, претенцията за предходност се счита за получена от Службата на тази дата.

3. Претенцията за предходност съгласно параграф 1 от настоящия член отговаря на изискванията, посочени в член 35, и съдържа информация, която да позволи разглеждането ѝ на базата на тези изисквания.

4. Ако изискванията за претендиране на предходност, посочени в параграф 3 и определени в акта за изпълнение, приет съгласно параграф 6, не са изпълнени, Службата приканва притежателя на международната регистрация да отстрани пропуските. Ако пропуските не бъдат отстранени в определения от Службата срок, тя отхвърля претенцията.

5. Когато Службата е приела претенция за предходност или когато претенцията за предходност е оттеглена или отменена от Службата, тя информира съответно Международното бюро.

6. Комисията приема актове за изпълнение, с които се определя подробното съдържание на претенцията за предходност съгласно параграф 1 от настоящия член и подробностите относно информацията, която да се нотифицира съгласно параграф 5 от настоящия член. Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“

131) Член 154 се заменя със следното:

„Член 154

Посочване на стоки и услуги и разглеждане на абсолютните основания за отказ

1. Международните регистрации, посочващи Съюза, подлежат на разглеждане на тяхното съответствие с член 28, параграфи 2—4 и на абсолютните основания за отказ по същия начин, както заявките за марки на ЕС.

2. Когато международната регистрация, посочваща Съюза, е счетена за недопустима за защита съгласно член 28, параграф 4 или член 37, параграф 1 от настоящия регламент на всички или на част от стоките и услугите, за които тя е била регистрирана от Международното бюро, Службата издава служебна временна нотификация за отказ до Международното бюро в съответствие с член 5, параграфи 1 и 2 от Мадридския протокол.

3. Когато притежателят на международната регистрация е задължен да бъде представляван пред Службата съгласно член 92, параграф 2, нотификацията, посочена в параграф 2 от настоящия член, съдържа покана за назначаване на представител по смисъла на член 93, параграф 1.

4. В нотификацията за временен отказ се излагат основанията за този отказ и се уточнява срок, в който притежателят на международната регистрация може да внесе своите бележки, и ако е целесъобразно, да назначи свой представител. Срокът започва да тече в деня, в който Службата издаде временния отказ.

5. Когато Службата констатира, че международната заявка, посочваща Съюза, не съдържа данни за втори език съгласно член 161б от настоящия регламент, Службата издава служебна временна нотификация за отказ до Международното бюро съгласно член 5, параграфи 1 и 2 от Мадридския протокол.

6. Когато притежателят на международната регистрация не успее да отстрани основанието за отказ на защита в рамките на срока или, по целесъобразност, да назначи свой представител или да посочи втори език, Службата отказва защитата изцяло или за част от стоките и услугите, за които е направена международната регистрация. Отказът на защита има смисъл на отказ на заявка за марка на ЕС. Решението подлежи на обжалване в съответствие с членове 58—65.

24.12.2015 г.L 341/82 Официален вестник на Европейския съюзBG

7. Когато от началото на срока за представяне на възражения, посочен в член 156, параграф 2, Службата не е издала служебна временна нотификация за отказ съгласно параграф 2 от настоящия член, тя изпраща на Междуна­ родното бюро акт, в който посочва, че прегледът за абсолютните основания за отказ съгласно член 37 е приключен, но че международната регистрация все още е предмет на възражения или съображения от трети лица. Този временен акт не засяга правото на Службата да поднови прегледа на абсолютни основания по собствена инициатива по всяко време преди постановяване на окончателния акт за предоставяне на защита.

8. Комисията приема актове за изпълнение, в които се определя подробното съдържание на нотификацията за служебен временен отказ на защита, която трябва да се изпрати на Международното бюро, както и на заключи­ телните съобщения, които трябва да се изпратят на Международното бюро относно окончателното предоставяне на защита или отказ на защита. Тоези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“

132) Вмъква се следният член:

„Член 154а

Колективни и сертификатни марки

1. Когато дадена международна регистрация се основава на основната заявка или на основната регистрация, отнасящи се до колективна марка, сертификатна марка или гаранционна марка, международната регистрация, посочваща Съюза, се разглежда като колективна марка на ЕС или като сертификатна марка на ЕС, според конкретния случай.

2. Притежателят на международната регистрация предоставя директно на Службата правилата за използване на марката, както е предвидено в членове 67 и 74б, в рамките на два месеца от датата, на която Международното бюро нотифицира Службата за международната регистрация.

3. На Комисията се предоставя правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 163а, в които се определят подробностите относно процедурата за международните регистрации, основаващи се на основната заявка или на основната регистрация, отнасящи се до колективна марка, сертификатна марка или гаранционна марка.“

133) Член 155 се изменя, както следва:

а) в параграф 1 се добавя следното условие:

„при условие че искането за доклад с резултатите от търсенето съгласно член 38, параграф 1 се подаде до Службата в срок от един месец, считано от датата на нотификацията.“;

б) в параграф 2 се добавя следното условие:

„при условие че искането за доклад с резултатите от търсенето съгласно член 38, параграф 2, се подаде до Службата в срок от един месец, считано от датата на нотификацията, и таксата за търсенето се заплати в рамките на същия период.“;

в) в параграф 4 се добавя следното изречение:

„Последното се прилага независимо от това дали притежателят на международната регистрация е поискал да получи доклада с резултатите от търсенето в ЕС, освен в случаите, когато притежателят на по-ранна регистрация или заявка поиска да не получава нотификацията.“

134) Член 156 се изменя, както следва:

а) параграф 2 се заменя със следното:

„2. Възражението се подава в срок от три месеца, който започва да тече един месец след датата на публику­ ването съгласно член 152, параграф 1. Възражението не се счита за редовно подадено, докато не бъде платена таксата за възражение.“

24.12.2015 г. L 341/83Официален вестник на Европейския съюзBG

б) параграф 4 се заменя със следното:

„4. На Комисията се предоставя правомощието да приема делегирани актове в съответствие с член 163а, в които се определя процедурата за подаване и разглеждане на възражения, включително необходимите съобщения, които трябва да се изпратят на Международното бюро.“

135) В член 158 се добавят следните параграфи:

„3. Когато съгласно член 57 или член 100 от настоящия регламент и настоящия член международната регистрация, посочваща Съюза, е обявена за недействителна с окончателно решение, Службата нотифицира Международното бюро в съответствие с член 5, параграф 6 от Мадридския протокол.

4. Комисията приема актове за изпълнение, с които се определя подробното съдържание на нотификацията, която трябва да се изпрати на Международното бюро съгласно параграф 3 от настоящия член. Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“

136) Вмъкват се следните членове:

„Член 158а

Правно действие на регистрацията на прехвърляне

Вписването на промяна в собствеността на международната регистрация в международния регистър има същото действие като вписването на прехвърляне в регистъра съгласно член 17.

Член 158б

Правно действие на регистрацията на лицензии и други права

Вписването на лицензия или ограничение на правото на притежателя да се разпорежда по отношение на междуна­ родната регистрация в международния регистър има същото действие като вписването на вещно право, принудително изпълнение или производство по несъстоятелност или на лицензия в регистъра, предвидено съответно в членове 19, 20, 21 и 22.

Член 158в

Преглед на искания за регистрация на прехвърляния, лицензии или ограничения на правото на притежателя да се разпорежда

Службата предава исканията за вписване на промяна в собствеността, лицензия или ограничение на правото на притежателя да се разпорежда, изменение или отмяна на лицензия или премахване на ограничение на правото на притежателя да се разпорежда, които са били депозирани пред нея, на Международното бюро, ако са придружени от подходящо доказателство за прехвърлянето, лицензията, ограничението на правото на разпореждане или от доказателство за това, че лицензията вече не съществува или че е била изменена, или че ограничението на правото на разпореждане е премахнато.“

137) Член 159 се изменя, както следва:

а) в параграф 1 буква б) се заменя със следното:

„б) в посочване на държава членка, която е страна по Мадридския протокол, при условие че на датата, на която е било поискано преобразуването, е било възможно директно да бъде посочена тази държава членка съгласно Мадридския протокол. Прилагат се членове 112, 113 и 114 от настоящия регламент.“;

24.12.2015 г.L 341/84 Официален вестник на Европейския съюзBG

б) параграф 2 се заменя със следното:

„2. Заявката за национална марка или посочването на държава членка, страна по Мадридския протокол, в резултат от преобразуване на посочването на Европейския съюз чрез международна регистрация се ползва по отношение на въпросната държава членка от датата на международната регистрация съгласно член 3, параграф 4 от Мадридския протокол или от датата на разширяването на действието ѝ за Европейския съюз съгласно член 3б, параграф 2 от Мадридския протокол, ако последното е било извършено след международната регистрация или датата на приоритета на тази регистрация и, когато това е уместно, след предходността на марка на тази държава, претендирана съгласно член 153 от настоящия регламент.“;

в) добавят се следните параграфи:

„4. Молбата за преобразуване на международна регистрация, посочваща Съюза, в заявка за национална марка включва информацията и данните, посочени в член 113, параграф 1.

5. Когато се иска преобразуване съгласно настоящия член и член 112, параграф 5 от настоящия регламент след неуспешно подновяване на международната регистрация, молбата, посочена в параграф 4 от настоящия член, съдържа уточнение в този смисъл и датата, на която защитата е изтекла. Срокът от три месеца, предвиден в член 112, параграф 5 от настоящия регламент, започва да тече в деня, следващ последния ден, в който подновя­ ването все още може да бъде извършено съгласно член 7, параграф 4 от Мадридския протокол.

6. Член 113, параграфи 3 и 5 се прилага mutatis mutandis за молбата за преобразуване, посочена в параграф 4 от настоящия член.

7. Молбата за преобразуване на международна регистрация, посочваща Съюза, в посочване на държава членка, страна по Мадридския протокол, включва данните и елементите по параграфи 4 и 5.

8. Член 113, параграф 3 се прилага mutatis mutandis за молбата за преобразуване, посочена в параграф 7 от настоящия член. Службата също така отхвърля молбата за преобразуване, когато условията за посочване на държава членка, която е страна по Мадридския протокол или Мадридската спогодба, не са били изпълнени нито на датата, на която е извършено посочването на Съюза, нито на датата, на която е получено искането за преобра­ зуване, или, съгласно последното изречение на член 113, параграф 1, на която то се счита за получено от Службата.

9. Когато молбата за преобразуване, посочена в параграф 7, отговаря на изискванията на настоящия регламент и на правилата, приети в съответствие с него, Службата незабавно я изпраща на Международното бюро. Службата информира притежателя на международната регистрация за датата на изпращане.

10. Комисията приема актове за изпълнение, с които се определят:

а) подробното съдържание на молбите за преобразуване, посочени в параграфи 4 и 7;

б) подробната информация, която трябва да се съдържа в публикацията на молбите за преобразуване съгласно параграф 3.

Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“

138) В член 161 се добавят следните параграфи:

„3. За да се счита за трансформация на международна регистрация, която е била отменена по искане на службата на държавата на произход от Международното бюро съгласно член 9г от Мадридския протокол, заявката за марка на ЕС съдържа уточнение в този смисъл. Това уточнение се прави при подаване на заявката.

24.12.2015 г. L 341/85Официален вестник на Европейския съюзBG

4. Когато в хода на разглеждането в съответствие с член 36, параграф 1, буква б) Службата установи, че молбата не е подадена в срок от три месеца от датата, на която международната регистрация е била отменена от Междуна­ родното бюро; или стоките и услугите, за които трябва да се регистрира марката на ЕС, не се съдържат в списъка на стоките и услугите, за които е направена международната регистрация по отношение на Европейския съюз, Службата приканва заявителя да отстрани пропуските.

5. Ако пропуските, посочени в параграф 4, не бъдат отстранят в срока, определен от Службата, се губи правото на датата на международната регистрация или на датата на териториалното разширяване и, ако има такава, на датата на преимущественото право на международната регистрация.

6. Комисията приема актове за изпълнение, с които се определя подробното съдържание на молбата за трансформация съгласно параграф 3 от настоящия член. Тези актове за изпълнение се приемат в съответствие с процедурата по разглеждане, посочена в член 163, параграф 2.“

139) Вмъкват се следните членове:

„Член 161а

Обмен на съобщения с Международното бюро

Обменът на съобщения с Международното бюро се извършва по начин и във формат, договорен от Международното бюро и Службата, за предпочитане по електронен път. Всяко позоваване на формуляри се разбира, че включва формуляри, които са на разположение в електронен формат.

Член 161б

Използване на езици

За целите на прилагането на настоящия регламент и приетите в съответствие с него правила, по отношение на международни регистрации, посочващи Съюза, езикът, на който се подава международната заявка, е езикът на производството по смисъла на член 119, параграф 4, а вторият език, посочен в международната заявка, е вторият език по смисъла на член 119, параграф 3.“

140) Член 162 се заличава.

141) Член 163 се заменя със следното:

„Член 163

Процедура на комитет

1. Комисията се подпомага от комитет по въпросите, свързани с правилата за прилагане. Този комитет е комитет по смисъла на Регламент (ЕС) № 182/2011 на Европейския парламент и на Съвета (*).

2. При позоваване на настоящия параграф се прилага член 5 от Регламент (ЕС) № 182/2011.

(*) Регламент (ЕС) № 182/2011 на Европейския парламент и на Съвета от 16 февруари 2011 година за установяване на общите правила и принципи относно реда и условията за контрол от страна на държавите- членки върху упражняването на изпълнителните правомощия от страна на Комисията (ОВ L 55, 28.2.2011 г., стр. 13).“

142) Вмъква се следният член:

„Член 163а

Упражняване на делегирането

1. На Комисията се предоставя правомощието да приема делегирани актове при спазване на предвидените в настоящия член условия.

24.12.2015 г.L 341/86 Официален вестник на Европейския съюзBG

2. Делегирането на правомощия, посочено в член 42а, член 43, параграф 3, член 57а, член 65а, член 77, параграф 4, член 78, параграф 6, член 79, параграф 5, член 79б, параграф 2, член 79в, параграф 5, член 80, параграф 3, член 82а, параграф 3, член 93а, член 136б, член 154а, параграф 3 и член 156, параграф 4, се предоставя на Комисията за неопределен срок от 23 март 2016 г. От особено значение е Комисията да следва своята обичайна практика и да провежда консултации с експерти, включително експерти на държавите членки, преди да приеме тези делегирани актове.

3. Делегирането на правомощия, посочено в параграф 2, може да бъде оттеглено по всяко време от Европейския парламент или от Съвета. С решението за оттегляне се прекратява посоченото в него делегирано правомощие. То поражда действие в деня след публикуването на решението в Официален вестник на Европейския съюз или на по- късна дата, посочена в решението. Решението не засяга действителността на делегираните актове, които вече са в сила.

4. Веднага след като приеме делегиран акт, Комисията го нотифицира едновременно на Европейския парламент и на Съвета.

5. Делегиран акт, приет съгласно член 42а, член 43, параграф 3, член 57а, член 65а, член 77, параграф 4, член 78, параграф 6, член 79, параграф 5, член 79б, параграф 2, член 79в, параграф 5, член 80, параграф 3, член 82а, параграф 3, член 93а, член 136б, член 154а, параграф 3 и член 156, параграф 4, влиза в сила само ако Европейският парламент или Съветът не са повдигнали възражение в срок от два месеца, след като са получили нотификация за него, или ако преди изтичането на този срок Европейският парламент и Съветът са уведомили Комисията, че няма да повдигат възражения. Този срок се удължава с два месеца по инициатива на Европейския парламент или на Съвета.“

143) Член 164 се заличава.

144) Вмъква се следният член:

„Член 165а

Оценка и преразглеждане

1. До 24 март 2021 г. и на всеки пет години след това Комисията прави оценка на прилагането на настоящия регламент.

2. Целта на оценката е да се преразгледа правната рамка на сътрудничеството между Службата и централните ведомства за индустриална собственост на държавите членки и Бюрото за интелектуална собственост на Бенелюкс, с особено внимание към механизма на финансиране, посочен в член 123в. Освен това с оценката се оценява въздей­ ствието, ефикасността и ефективността на Службата и на нейните работни практики. В хода на оценката по- специално се разглеждат евентуалната необходимост от изменение на мандата на Службата и финансовите последици от такова изменение.

3. Комисията изпраща доклада за оценката заедно със заключенията си по доклада до Европейския парламент, Съвета и управителния съвет. Резултатите от оценката се оповестяват публично.

4. При всяка втора оценка се прави и оценка на резултатите, постигнати от Службата, като се вземат предвид нейните цели, мандат и задачи.“

145) Вмъква се приложението, съдържащо се в приложение I към настоящия регламент.

Член 2

Регламент (ЕО) № 2868/95 се изменя, както следва:

1) Правило 1, параграф 3 се заличава.

2) Правило 2 се заличава.

3) Правило 4 се заличава.

4) Правило 5 се заличава.

5) Правило 5а се заличава.

24.12.2015 г. L 341/87Официален вестник на Европейския съюзBG

6) Правило 9, параграф 3 се изменя, както следва:

а) в буква а) думите „Правила 1, 2 и 3“ се заменят с думите „Правила 1 и 3 и член 28 от Регламента“;

б) в буква б) позоваването на „правило 4, буква б)“ се заменя с позоваване на „член 26, параграф 2 от Регламента“.

7) Правило 11, параграф 2 се заличава.

8) Правило 12, буква к) се заличава.

9) Дял IV се заличава.

10) В правило 62, параграф 2 думите „в Общността“ се заменят с „в Европейското икономическо пространство“.

11) В правило 71, параграф 1, думите „в Общността“ се заменят с „в Европейското икономическо пространство“.

12) Правило 76, параграф 2 се заличава.

13) Правило 78 се изменя, както следва:

а) в параграф 2, буква в) думите „в Общността“ се заменят с „в Европейското икономическо пространство“;

б) в параграф 2, буква б), параграфи 3 и 5, думите „държава членка“ и „държави членки“ се заменят с думите „държава — членка на Европейското икономическо пространство“ и „държави — членки на Европейското икономическо пространство“ съответно.

14) Правило 84 се заличава.

15) Правило 87 се заличава.

16) В дял XI, част К се заличава.

17) Правило 112, параграф 2 се заличава.

Член 3

Регламент (ЕО) № 2869/95 се отменя.

Позоваванията на отменения регламент се разбират като позовавания на Регламент (ЕО) № 207/2009 и се четат съгласно таблицата на съответствието в приложение II.

Член 4

Настоящият регламент влиза в сила на 23 март 2016 г.

Следните точки от член 1 на настоящия регламент се прилагат считано от 1 октомври 2017 г.:

точки 8, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, точка 26, доколкото се отнася до член 26, параграф 1, буква г) и член 26, параграф 3 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 29, точка 30, доколкото се отнася до член 30, параграфи 1 и 3 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 31, доколкото се отнася до член 33, параграфи 1 и 2 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 32, доколкото се отнася до член 34, параграфи 1a, 4 и 6 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точки 33, 34, точка 35, доколкото се отнася до член 37, параграф 3 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 37, доколкото се отнася до член 39, параграф 1, второ изречение и параграфи 3 и 4 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 43, доколкото се отнася до член 44, параграфи 2, 3, 4a и 8 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 46, доколкото се отнася до член 48, параграф 5, трето изречение от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 47 доколкото се отнася до член 48а, параграф 1, първа алинея и параграфи 2—5 от

24.12.2015 г.L 341/88 Официален вестник на Европейския съюзBG

Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 48, доколкото се отнася до член 49, параграф 3 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 49, доколкото се отнася до член 50, параграфи 2, 3 и 4 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точки 61, 62, 63, точка 64, доколкото се отнася до член 67, параграф 1 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 67, с изключение на член 74б, параграф 3 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 68, точка 71, доколкото се отнася до член 78, параграфи 3 и 5 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 72, доколкото се отнася до член 79, параграфи 1—4 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 73, с изключение на член 79б, параграф 2 от Регламент (ЕО) № 207/2009 и член 79в, параграф 5 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 74, доколкото се отнася до член 80, параграфи 1, 2 и 4 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 75, доколкото се отнася до член 82, параграф 2 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 76, доколкото се отнася до член 82а, параграфи 1 и 2 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 77; точка 78, доколкото се отнася до член 85, параграфи 1, 6 и 7 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 80, доколкото се отнася до член 87, параграф 2, буква м) и параграф 3, буква ш) от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 84, доколкото се отнася до член 89, параграфи 1, 2 и 3 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 97 с изключение на член 113, параграф 6 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 98; точка 102, доколкото се отнася до член 119, параграфи 5, 5a, 6, 8 и 9 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 103; точка 108, доколкото се отнася до член 128, параграф 4, буква о) от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 111, доколкото се отнася до член 132, параграф 2, трето изречение от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 113; точка 125; точка 126, доколкото се отнася до член 147, параграфи 1 и 3—8 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 127, доколкото се отнася до член 148а, параграф 1 от Регламент (ЕО) № 207/2009; параграф 128, доколкото се отнася до член 149 параграфи 1, 3 и 4 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 129, доколкото се отнася до член 153 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 130, доколкото се отнася до член 153а, параграфи 1—5 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 132; точка 135, доколкото се отнася до член 158, параграф 3 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 136; точка 137, доколкото се отнася до член 159, параграфи 4—9 от Регламент (ЕО) № 207/2009; точка 138, доколкото се отнася до член 161, параграфи 3—5 от Регламент (ЕО) № 207/2009; и точка 139.

Член 1, точка 108 от настоящия регламент, доколкото се отнася до член 124, параграф 1, буква е) и член 128, параграф 4, буква н) от Регламент (ЕО) № 207/2009, се прилага от датата, на която влиза в сила решението, предвидено в член 124, параграф 2 от Регламент (ЕО) № 207/2009, или 12 месеца след посочената във втора алинея от настоящия член дата, в зависимост от това кое настъпи по-рано. До тази дата посочените в член 124, параграф 1, буква е) от Регламент (ЕО) № 207/2009 правомощия се упражняват от изпълнителния директор.

Настоящият регламент е задължителен в своята цялост и се прилага пряко във всички държави членки.

Съставено в Страсбург на 16 декември 2015 година.

За Европейския парламент

Председател M. SCHULZ

За Съвета

Председател N. SCHMIT

24.12.2015 г. L 341/89Официален вестник на Европейския съюзBG

ПРИЛОЖЕНИЕ I

Вмъква се следното приложение:

„ПРИЛОЖЕНИЕ -I

РАЗМЕР НА ТАКСИТЕ

А. По реда на настоящия регламент на Службата се заплащат следните такси (в евро):

1. Основна такса за подаване на заявка за индивидуална марка на ЕС (член 26, параграф 2):

1 000 EUR

2. Основна такса за подаване по електронен път на заявка за индивидуална марка на ЕС (член 26, параграф 2):

850 EUR

3. Такса за индивидуална марка на ЕС за втори клас стоки и услуги (член 26, параграф 2):

50 EUR

4. Такса за индивидуална марка на ЕС за всеки клас стоки и услуги след втори клас (член 26, параграф 2):

150 EUR

5. Основна такса за подаване на заявка за колективна или сертификатна марка на ЕС (член 26, параграф 2 и член 66, параграф 3 или член 74а, параграф 3:

1 800 EUR

6. Основна такса за подаване по електронен път на заявка за колективна или сертификатна марка на ЕС (член 26, параграф 2 и член 66, параграф 3 или член 74а, параграф 3):

1 500 EUR

7. Такса за колективна или сертификатна марка на ЕС за втори клас стоки и услуги: (член 26, параграф 2 и член 66, параграф 3 или член 74а, параграф 3):

50 EUR

8. Такса за колективна или сертификатна марка на ЕС за всеки клас стоки и услуги след втори клас (член 26, параграф 2 и член 66, параграф 3 или член 74а, параграф 3):

150 EUR

9. Такса за търсене на заявка за марка на ЕС (член 38, параграф 2) или на международна регистрация, посочваща Съюза (член 38, параграф 2 и член 155, параграф 2): 12 EUR, умножена по броя на ведомствата за индустриална собственост, посочени в член 38, параграф 2; тази сума и последващите промени се публикуват от Службата в нейния Официален вестник.

10. Такса за възражение (член 41, параграф 3):

320 EUR

11. Основна такса за подновяване на индивидуална марка на ЕС (член 47, параграф 3):

1 000 EUR

12. Основна такса за подновяване на индивидуална марка на ЕС по електронен път (член 47, параграф 3):

850 EUR

24.12.2015 г.L 341/90 Официален вестник на Европейския съюзBG

13. Такса за подновяване на индивидуална марка на ЕС за втори клас стоки и услуги (член 47, параграф 3):

50 EUR

14. Такса за подновяване на индивидуална марка на ЕС за всеки клас стоки и услуги след втори клас (член 47, параграф 3):

150 EUR

15. Основна такса за подновяване на колективна или сертификатна марка на ЕС (член 47, параграф 3 и член 66, параграф 3 или член 74а, параграф 3):

1 800 EUR

16. Основна такса за подновяване на колективна или сертификатна марка на ЕС по електронен път (член 47, параграф 3 и член 66, параграф 3 или член 74а, параграф 3):

1 500 EUR

17. Такса за подновяване на колективна или сертификатна марка на ЕС за втори клас стоки и услуги (член 47, параграф 3 и член 66, параграф 3 или член 74а, параграф 3):

50 EUR

18. Такса за подновяване на колективна или сертификатна марка на ЕС за стоки и услуги след втори клас (член 47, параграф 3 и член 66, параграф 3 или член 74а, параграф 3):

150 EUR

19. Допълнителна такса за закъсняло плащане на таксата за подновяване или за закъсняло подаване на искането за подновяване (член 47, параграф 3): 25 % от закъснялата такса за подновяване, но не повече от 1 500 EUR

20. Такса за искане за отмяна или за обявяване на недействителност (член 56, параграф 2):

630 EUR

21. Такса за подаване на жалба (член 60, параграф 1):

720 EUR

22. Такса за подаване на искане за restitutio in integrum (член 81, параграф 3):

200 EUR

23. Такса за молба за преобразуване на заявка за марка на ЕС или на марка на ЕС (член 113, параграф 1, във връзка също с член 159, параграф 1):

а) в заявка за национална марка,

б) в регистрация с посочване на държава членка, страна по Мадридския протокол:

200 EUR

24. Такса за продължаване на производството (член 82, параграф 1):

400 EUR

25. Такса за обявяване на разделяне на регистрирана марка на ЕС (член 49, параграф 4) или на заявка за марка на ЕС (член 44, параграф 4):

250 EUR

24.12.2015 г. L 341/91Официален вестник на Европейския съюзBG

26. Такса за заявка за регистрация на лицензия или друго право върху регистрирана марка на ЕС (до 1 октомври 2017 г. — правило 33, параграф 2 от Регламент (ЕО) № 2868/95, и от тази дата — член 22а, параграф 2) или върху заявка за марка на ЕС (до 1 октомври 2017 г. — правило 33, параграф 2 от Регламент (ЕО) № 2868/95, и от тази дата — член 22а, параграф 2):

а) предоставяне на лицензия;

б) прехвърляне на лицензия;

в) учредяване на вещно право;

г) прехвърляне на вещно право;

д) принудително изпълнение:

200 EUR на регистрация, но при подаване на повече от едно искание в една и съща заявка или по едно и също време, общата сума не надхвърля 1 000 EUR

27. Такса за отмяна на регистрация на лицензия или друго право (до 1 октомври 2017 г. — правило 35, параграф 3 от Регламент (ЕО) № 2868/95, и от тази дата — член 24а, параграф 3): 200 EUR за всяка отмяна, но когато са подадени повече от едно искане в една и съща заявка или по едно и също време, общата сума не надхвърля 1 000 EUR

28. Такса за промяна на регистрирана марка на ЕС (член 48, параграф 4):

200 EUR

29. Такса за издаване на копие от заявката за марка на ЕС (член 88, параграф 7), копие от удостоверение за регистрация (член 45, параграф 2) или извлечение от регистъра (член 87, параграф 7):

а) незаверено копие или извлечение:

10 EUR

б) заверено копие или извлечение:

30 EUR

30. Такса за проверка на досиетата (член 88, параграф 6):

30 EUR

31. Такса за издаване на копие на документите от досиетата (член 88, параграф 7):

а) незаверено копие:

10 EUR

б) заверено копие:

30 EUR

плюс за всяка страница, надхвърляща 10

1 EUR

32. Такса за съобщаване на съдържаща се в дадено досие информация (член 88, параграф 9):

10 EUR

33. Такса за преразглеждане на определянето на процедурните разноски, които подлежат на възстановяване (до 1 октомври 2017 г. — правило 94, параграф 4 от Регламент (ЕО) № 2868/95, и от тази дата — член 85, параграф 7):

100 EUR

24.12.2015 г.L 341/92 Официален вестник на Европейския съюзBG

34. Такса за подаване на международна заявка в Службата (до 1 октомври 2017 г. — член 147, параграф 5, и от тази дата — член 147, параграф 4):

300 EUR

Б. Такси, които се заплащат на Международното бюро

I. Индивидуални такси за международна регистрация, посочваща Съюза.

1. От заявителя за международна регистрация, посочваща Съюза, се изисква да заплати на Международното бюро индивидуална такса за посочване на Европейския съюз в съответствие с член 8, параграф 7 от Мадридския протокол.

2. От притежателя на международна регистрация, който подава молба за териториално разширяване, посочваща Съюза след международната регистрация, се изисква да заплати на Международното бюро индивидуална такса за посочването на Европейския съюз в съответствие с член 8, параграф 7 от Мадридския протокол.

3. Размерът на таксите по B.I.1 or B.I.2 представлява равностойността в швейцарски франкове, установена от генералния директор на СОИС съгласно правило 35, точка 2 от Общия правилник по Мадридското споразумение и Мадридския протокол, както следва:

а) за индивидуална марка: 820 EUR плюс, където е приложимо, 50 EUR за втори клас стоки и услуги и 150 EUR за всеки клас стоки и услуги, включени в международната регистрация, след втори клас;

б) за колективна или сертификатна марка: 1 400 EUR плюс, където е приложимо, 50 EUR за втори клас стоки и услуги и 150 EUR за всеки клас стоки и услуги след втори клас.

II. Индивидуални такси за подновяване на международна регистрация, посочваща Европейския съюз

1. От притежателя на международна регистрация, посочваща Европейския съюз, се изисква да заплати на Междуна­ родното бюро като част от таксата за подновяване на международната регистрация индивидуална такса за посочване на Европейския съюз в съответствие с член 8, параграф 7 от Мадридския протокол.

2. Размерът на таксите по B.II.1 представлява равностойността в швейцарски франкове, установена от генералния директор на СОИС съгласно правило 35, точка 2 от Общия правилник по Мадридското споразумение и Мадридския протокол, както следва:

а) за индивидуална марка: 820 EUR плюс, където е приложимо, 50 EUR за втори клас стоки и услуги и 150 EUR за всеки клас стоки и услуги, включени в международната регистрация, след втори клас;

б) за колективна или сертификатна марка: 1 400 EUR плюс, където е приложимо, 50 EUR за втори клас стоки и услуги и 150 EUR за всеки клас стоки и услуги, включени в международната регистрация, след втори клас.“

24.12.2015 г. L 341/93Официален вестник на Европейския съюзBG

ПРИЛОЖЕНИЕ II

ТАБЛИЦА НА СЪОТВЕТСТВИЕТО

Регламент (ЕО) № 2869/95 Регламент (ЕО) № 207/2009

Член 1 —

Член 2 Приложение -I, част A, точки 1 — 34

Член 3 Член 144, параграф 1

Член 4 Член 144, параграф 2

Член 5, параграф 1 Член 144а, параграф 1, първа алинея

Член 5, параграф 2 Член 144а, параграф 1, втора алинея

Член 5, параграф 3 Член 144а, параграф 1, трета алинея

Член 6 Член 144а, параграф 1, четвърта алинея

Член 7, параграф 1 Член 144а, параграф 2

Член 7, параграф 2 Член 144а, параграф 3

Член 8 Член 144б

Член 9 Член 144в, параграфи 1 и 2

Член 10 Член 144в, параграф 4

Член 11 Приложение -I, част Б(I), точки 1 — 3

Член 12 Приложение -I, част Б(II), точки 1 и 2

Член 13 —

Член 14 —

Член 15 —

24.12.2015 г.L 341/94 Официален вестник на Европейския съюзBG

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2015/2424

ze dne 16. prosince 2015,

kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Společenství a nařízení Komise (ES) č. 2868/95, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství, a zrušuje nařízení Komise (ES) č. 2869/95 o poplatcích placených Úřadu pro

harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 118 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 (2), které bylo v roce 2009 kodifikováno jako nařízení Rady (ES) č. 207/2009 (3), vytvořilo systém ochrany ochranných známek specifický pro Evropskou unii, jenž poskytuje ochranu ochranných známek na úrovni Unie souběžně s ochranou ochranných známek dostupnou na úrovni členských států v souladu s vnitrostátními systémy ochranných známek, které byly harmonizovány směrnicí Rady 89/104/EHS (4), kodifikovanou jako směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES (5).

(2) V důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost by terminologie nařízení (ES) č. 207/2009 měla být aktuali­ zována. To znamená, že se spojení „ochranná známka Společenství“ nahradí spojením „ochranná známka Evropské unie“ (dále jen „ochranná známka EU“). S ohledem na aktuální činnosti „Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)“ by měl být název úřadu nahrazen názvem „Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví“ (dále jen „úřad“).

(3) V návaznosti na své sdělení ze dne 16. července 2008 o strategii práv k průmyslovému vlastnictví pro Evropu provedla Komise komplexní hodnocení celkového fungování systému ochranných známek v Evropě jako celku, a to na národní úrovni, na úrovni Unie, ale rovněž i pokud jde o propojení mezi nimi.

(4) Rada ve svých závěrech ze dne 25. května 2010 týkajících se budoucí revize systému ochranných známek v Evropské unii vyzvala Komisi, aby předložila návrhy na revizi nařízení (ES) č. 207/2009 a směrnice 2008/95/ES.

(5) Zkušenosti získané od vytvoření systému ochranných známek Společenství ukázaly, že podniky z Unie a ze třetích zemí systém přijaly a tento se stal úspěšným a životaschopným doplňkem a alternativou k ochraně ochranných známek na úrovni členských států.

24.12.2015 L 341/21Úřední věstník Evropské unieCS

(1) Postoj Evropského parlamentu ze dne 25. února 2014 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a postoj Rady v prvním čtení ze dne 10. listopadu 2015 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku). Postoj Evropského parlamentu ze dne 15. prosince 2015.

(2) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, 14.1.1994, s. 1). (3) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1). (4) První směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách

(Úř. věst. L 40, 11.2.1989, s. 1). (5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států

o ochranných známkách (Úř. věst. L 299, 8.11.2008, s. 25).

(6) Národní ochranné známky jsou však i nadále nezbytné pro ty podniky, které nepožadují ochranu svých ochranných známek na úrovni Unie nebo které nemohou získat ochranu v rámci celé Unie, zatímco vnitrostátní ochraně nic nebrání. Mělo by být ponecháno na rozhodnutí přihlašovatele žádajícího o ochranu ochranné známky, zda požaduje ochranu plynoucí pouze z národní ochranné známky v jednom či více členských státech, nebo pouze z ochranné známky EU, nebo z obou typů.

(7) I když hodnocení celkového fungování systému ochranných známek Společenství potvrdilo, že mnohé aspekty tohoto systému, včetně základních zásad, na nichž je založen, se v čase osvědčily a nadále splňují potřeby a očekávání podniků, dospěla Komise ve svém sdělení s názvem „Jednotný trh práv duševního vlastnictví“ ze dne 24. května 2011 k závěru, že je nutné systém ochranných známek v Unii modernizovat, aby byl efektivnější, účinnější a jednotnější jako celek, a přizpůsobit ho éře internetu.

(8) Souběžně se zlepšením a změnami systému ochranných známek EU by měly být vnitrostátní právní předpisy a postupy týkající se ochranných známek dále harmonizovány a v odpovídajícím rozsahu sladěny se systémem ochranných známek EU tak, aby byly vytvořeny pokud možno rovné podmínky pro zápis a ochranu ochranných známek v celé Unii.

(9) Aby byla umožněna vyšší flexibilita a současně rovněž zajištěna větší právní jistota, pokud jde o způsob vyjádření ochranných známek, měl by být požadavek na grafické vyobrazení v definici ochranné známky EU zrušen. Označení by mělo být možné vyjádřit v jakékoli vhodné formě využívající obecně dostupné technologie, což nutně neznamená v grafické podobě, pokud je vyjádření jasné, přesné, celistvé, snadno dostupné, čitelné, trvalé a objektivní.

(10) Nařízení (ES) č. 207/2009 nenabízí v současnosti stejnou úroveň ochrany označením původu a zeměpisným označením jako jiné právní prostředky Unie. Je proto nezbytné vyjasnit absolutní důvody pro zamítnutí zápisu týkajícího se označení původu a zeměpisných označení a zajistit, aby byly důvody pro zamítnutí zcela v souladu s příslušnými unijními a vnitrostátními právními předpisy, které upravují ochranu těchto práv duševního vlastnictví. Z důvodu provázanosti s dalšími právními předpisy Unie by se měl rozsah těchto absolutních důvodů rozšířit, aby zahrnoval také chráněné tradiční výrazy pro vína a zaručené tradiční speciality.

(11) S cílem zachovat silnou ochranu práv pro označení původu a zeměpisná označení chráněná na úrovni Unie a na úrovni členských států je třeba vyjasnit, že tato práva opravňují osoby oprávněné podle příslušného práva k podání námitek proti zápisu pozdější ochranné známky EU bez ohledu na to, zda tato práva představují rovněž důvody pro zamítnutí, které posuzovatel zohlední z moci úřední.

(12) Pro zajištění právní jistoty a úplného souladu práva přednosti, podle níž má dříve zapsaná starší ochranná známka přednost před ochrannými známkami zapsanými později, je nezbytné stanovit, že vymáhání práv z ochranné známky EU by se nemělo dotýkat práv majitelů získaných přede dnem podání přihlášky nebo dnem vzniku práva přednosti k této ochranné známce EU. To je v souladu s čl. 16 odst. 1 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví ze dne 15. dubna 1994.

(13) Používá-li společnost totožné nebo podobné označení coby obchodní název tak, že mezi společností nesoucí tento název a výrobky nebo službami pocházejícími od této společnosti vzniká vazba, může dojít k nejasnostem ohledně obchodního zdroje, z něhož výrobky nebo služby pocházejí. Porušení práv z ochranné známky EU by proto mělo zahrnovat rovněž užívání označení jako obchodního názvu nebo podobného označení, pokud se používají pro účely rozlišení výrobků nebo služeb.

(14) Za účelem zajištění právní jistoty a plného souladu se zvláštními právními předpisy Unie je vhodné stanovit, že majitel ochranné známky EU by měl být oprávněn zakázat třetím osobám používat označení ve srovnávací reklamě, pokud je taková srovnávací reklama v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES (1).

24.12.2015L 341/22 Úřední věstník Evropské unieCS

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21).

(15) Za účelem účinnější ochrany ochranných známek a boje proti padělání způsobem, který je v souladu s meziná­ rodními závazky Unie v rámci Světové obchodní organizace (WTO), zejména podle článku V Všeobecné dohody o clech a obchodu (dále jen „dohoda GATT“) o volném tranzitu, a pokud jde o generické léčivé přípravky, podle „prohlášení o dohodě TRIPS a veřejném zdraví“ přijatého Konferencí ministrů WTO v Dohá dne 14. listopadu 2001, by měl být majitel ochranné známky EU oprávněn bránit třetím osobám v přepravě výrobků v rámci obchodního styku do Unie, aniž by v ní byly propuštěny do volného oběhu, pokud tyto výrobky pocházejí z třetích zemí a bez povolení nesou ochrannou známku, která je totožná nebo v zásadě totožná s ochrannou známkou EU zapsanou pro takové výrobky.

(16) Za tímto účelem by mělo být majiteli ochranné známky dovoleno bránit vstupu výrobků porušujících práva z ochranných známek a jejich uvádění do veškerých celních režimů, včetně tranzitu, překládání, skladování, svobodných pásem, dočasného uskladnění, aktivního zušlechťovacího styku nebo dočasného použití, a to i v případě, že tyto výrobky nejsou určeny k uvedení na trh v Unie. Při provádění celních kontrol by celní orgány měly využívat pravomoci a postupy stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013 (1), a to i na žádost držitelů práv. Celní orgány by měly provádět příslušné kontroly zejména na základě kritérií analýzy rizik.

(17) V zájmu sladění potřeby zajistit účinné vymáhání práv z ochranné známky a potřeby nenarušovat plynulost obchodu s legálně obchodovaným zbožím by právo majitele ochranné známky EU mělo zaniknout v případech, kdy v následných řízeních zahájených před soudem pro ochranné známky Evropské unie (dále jen „soud pro ochranné známky EU“) věcně příslušným pro přijetí rozhodnutí o tom, zda byla porušena práva k zapsané ochranné známce EU, je deklarant nebo držitel výrobků schopen prokázat, že majitel ochranné známky EU není oprávněn zakázat uvádění daných výrobků na trh v zemi konečného určení.

(18) Článek 28 nařízení (EU) č. 608/2013 stanoví, že držitel práva je odpovědný za škody vzniklé držiteli zboží v případech, kdy se mimo jiné následně zjistí, že dotyčné zboží neporušuje právo duševního vlastnictví.

(19) Členské státy by měly přijmout vhodná opatření k zajištění bezproblémového tranzitu generických léčivých přípravků. Pokud jde o mezinárodní nechráněné názvy (INN) jako obecně uznávané generické názvy pro účinné látky ve farmaceutických přípravcích, je nezbytné řádně zohlednit stávající omezení účinku práv plynoucích z ochranné známky EU. Majitel ochranné známky EU by tak neměl mít právo bránit jakékoli třetí osobě v přepravě výrobků do Unie, aniž by v ní byly propuštěny do volného oběhu, na základě podobnosti mezi INN účinné látky v léčivech a danou ochrannou známkou.

(20) Aby se majitelům ochranných známek EU umožnilo účinněji bojovat proti padělkům, měli by mít právo zakázat umisťování označení porušující práva z ochranné známky na výrobky, stejně jako některé přípravné kroky učiněné před umisťováním.

(21) Výlučná práva vyplývající z ochranné známky EU by neměla majitele opravňovat k tomu, aby zakázal užívání označení třetími osobami, jsou-li užívána řádně, a tedy v souladu s poctivými obchodními zvyklostmi a zvyklostmi v daném odvětví. Vzhledem k tomu, že obchodním názvům je pravidelně poskytnuta neomezená ochrana proti pozdějším ochranným známkám, by se v zájmu vytvoření rovných podmínek pro obchodní názvy a ochranné známky EU v případě konfliktu mělo mít za to, že takové užití zahrnuje pouze použití osobního jména třetí osoby. Dále by mělo být umožněno užívání popisných či nepopisných označení nebo označení, která nemají rozlišovací způsobilost. Majitel ochranné známky by navíc neměl být oprávněn zabránit řádnému a poctivému užívání ochranné známky EU pro účely identifikace výrobků nebo služeb jako výrobků nebo služeb daného majitele nebo pro odkazování na ně. Užívání ochranné známky třetími osobami s cílem upozornit spotřebitele na další prodej pravých výrobků, které byly původně prodány majitelem ochranné známky EU nebo s jeho souhlasem v Unii, by mělo být považováno za řádné, pokud je zároveň souladu s poctivými obchodními zvyklostmi a se zvyklostmi v daném odvětví. Užívání ochranné známky třetími osobami za účelem uměleckého vyjádření by mělo být považováno za řádné, pokud je zároveň souladu s poctivými obchodními zvyklostmi a se zvyklostmi v daném odvětví. Toto nařízení by se mělo dále uplatňovat způsobem, který zajistí plné dodržování základních práv a svobod a zejména svobody projevu.

24.12.2015 L 341/23Úřední věstník Evropské unieCS

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013 ze dne 12. června 2013 o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 (Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 15).

(22) Za účelem zajištění právní jistoty a ochrany legitimně nabytých práv z ochranné známky, je vhodné a nezbytné stanovit, aniž by tím byla dotčena zásada, podle níž pozdější ochranná známka nemůže být uplatněna starší ochranné známce, že majitelé ochranných známek EU by neměli být oprávněni podat námitky proti užívání pozdější ochranné známky, pokud tato byla získána v době, kdy práva ze starší ochranné známky nemohla být vůči pozdější ochranné známce vymáhána.

(23) V zájmu spravedlnosti a z důvodů právní jistoty by užívání ochranné známky EU v podobě, která se liší v nepodstatných prvcích neměnících rozlišovací způsobilost ochranné známky v té podobě, v jaké byla zapsána, mělo být dostačující k zachování poskytnutých práv bez ohledu na to, zda je ochranná známka v té podobě, v jaké je užívána, rovněž zapsána.

(24) Vzhledem k postupně klesajícímu a zanedbatelnému počtu přihlášek ochranné známky EU podaných u ústředních úřadů průmyslového vlastnictví členských států a Úřadu Beneluxu pro ochranu duševního vlastnictví by mělo být možné podávat přihlášku ochranné známky EU pouze u úřadu.

(25) Ochranné známky EU poskytují ochranu určitým výrobkům nebo službám, jejichž povaha a počet určují rozsah ochrany, které požívá majitel ochranné známky. Proto je nezbytné v nařízení (ES) č. 207/2009 stanovit pravidla pro označování a třídění výrobků a služeb a zabezpečit právní jistotu a řádnou správu prostřednictvím požadavku, aby výrobky a služby, pro které se žádá o ochranu ochranné známky, byly přihlašovatelem označeny dostatečně jasně a přesně, aby příslušné orgány a hospodářské subjekty mohly na základě samotné přihlášky stanovit rozsah ochrany, o niž se žádá. Užívání obecných výrazů by mělo být vykládáno v tom smyslu, že zahrnuje pouze výrobky a služby, na které se jednoznačně vztahuje doslovný význam výrazu. Majitelé ochranných známek EU, které jsou z důvodů předchozí praxe úřadu zapsány pro celý název třídy podle Niceského třídění, by měli mít možnost upravit seznam výrobků a služeb, aby se zajistilo, že obsah rejstříku splňuje požadovanou úroveň srozumitelnosti a přesnosti v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie.

(26) Je vhodné, aby se režim rešerší ochranných známek EU a národních ochranných známek zjednodušil tím, že se zabrání zbytečným odkladům při zápisu ochranné známky EU, a aby se tento režim stal pružnější, pokud jde o potřeby a preference uživatelů tím, že se rešerše ochranných známek EU stane nepovinnou. Nepovinné rešerše ochranných známek EU a národních ochranných známek by měly být doplněny zpřístupněním komplexních, rychlých a výkonných vyhledávačů, které budou veřejnosti k dispozici bezplatně v rámci spolupráce mezi úřadem a ústředními úřady průmyslového vlastnictví členských států, včetně Úřadu Beneluxu pro ochranu duševního vlastnictví.

(27) Jako doplněk ke stávajícím ustanovením o kolektivních ochranných známkách Společenství a k nápravě současné nerovnováhy mezi vnitrostátními systémy a systémem ochranných známek EU je nezbytné připojit soubor zvláštních ustanovení pro účely poskytování ochrany certifikačním ochranným známkám Evropské unie (dále jen „certifikační ochranné známky EU“), které umožňují certifikační instituci nebo organizaci povolit zúčastněným stranám v rámci certifikačního systému užívat ochrannou známku jako označení pro výrobky nebo služby, které splňují certifikační požadavky.

(28) Zkušenosti získané při uplatňování stávajícího systému ochranných známek EU ukázaly, že existuje potenciál ke zlepšení některých aspektů řízení. Proto je třeba přijmout určitá opatření s cílem zjednodušit a urychlit řízení, pokud je to možné, a posílit právní jistotu a předvídatelnost, pokud je to nutné.

(29) Z důvodů právní jistoty a za účelem zajištění větší transparentnosti je třeba jasně vymezit veškeré úkoly úřadu včetně těch, které nesouvisí se správou systému ochranných známek EU.

(30) S cílem podpořit sbližování postupů a rozvoj společných nástrojů je nezbytné zavést vhodný rámec pro spolupráci mezi úřadem a ústředními úřady průmyslového vlastnictví členských států, včetně Úřadu Beneluxu pro ochranu duševního vlastnictví, přičemž tento rámec vymezí klíčové oblasti spolupráce a umožní úřadu koordinovat příslušné společné projekty v zájmu Unie a členských států a tyto projekty do určité maximální výše financovat. Tato spolupráce by měla být přínosná pro podniky využívající systémy ochranných známek v Evropě. Pro uživatele unijního systému stanoveného tímto nařízením by projekty týkající se zejména databází určených pro rešerše a konzultace měly přinášet další, kompletní, účinné a nezpoplatňované nástroje ke splnění zvláštních požadavků vyplývajících z jednotné povahy ochranné známky EU.

24.12.2015L 341/24 Úřední věstník Evropské unieCS

(31) Určité zásady týkající se řízení úřadu by měly být v odpovídajícím rozsahu přizpůsobeny společnému přístupu k decentralizovaným agenturám EU, který přijaly Evropský parlament, Rada a Komise v červenci 2012.

(32) V zájmu větší právní jistoty a transparentnosti je nezbytné aktualizovat některá ustanovení týkající se organizace a fungování úřadu.

(33) Je žádoucí podpořit smírné, rychlé a účinné urovnávání sporů tím, že se úřadu svěří zřízení mediačního střediska, jehož služby by mohly být využívány kýmkoli s cílem dosáhnout na základě vzájemné dohody smírného urovnání sporů týkajících se ochranných známek EU a průmyslových vzorů Společenství.

(34) Zavedení systému ochranných známek EU mělo za následek zvýšené finanční zatížení pro ústřední úřady průmyslového vlastnictví a další orgány členských států. Dodatečné náklady jsou spojeny s vyřizováním vyššího počtu námitkových řízení a řízení o neplatnosti, jejichž předmětem jsou ochranné známky EU nebo která jsou zahájena majiteli těchto ochranných známek; s činnostmi v oblasti zvyšování povědomí o systému ochranných známek EU; jakož i s činnostmi, jejichž záměrem je zajistit vymáhání práv z ochranných známek EU. Je proto vhodné zajistit, aby úřad kompenzoval část nákladů členských států vynaložených v souvislosti s úlohou, kterou hrají při zajišťování hladkého fungování systému ochranných známek EU. Platba této kompenzace by měla podléhat předložení příslušných statistických údajů ze strany členských států. Rozsah této kompenzace nákladů by neměl vést k rozpočtovému schodku úřadu.

(35) V zájmu řádného finančního řízení by se mělo zabránit kumulaci výrazných rozpočtových přebytků úřadem. Tímto by neměla být dotčena finanční rezerva pokrývající jeden rok provozních výdajů úřadu, kterou si úřad udržuje, aby zajistil kontinuitu svých operací a plnění svých úkolů. Tato rezerva by se měla využít pouze k zajištění kontinuity úkolů úřadu podle tohoto nařízení.

(36) S ohledem na zásadní význam výše poplatků placených úřadu za fungování systému ochranných známek EU a za jeho doplňkový vztah k systémům ochranných známek členských států je nutné stanovit výši těchto poplatků přímo v nařízení (ES) č. 207/2009 formou přílohy. Výše poplatků by měla být stanovena na úrovni, která zajistí, aby zaprvé příjmy z poplatků byly v zásadě dostačující k tomu, aby byl rozpočet úřadu vyrovnaný; zadruhé systém ochranných známek EU a systémy ochranných známek členských států fungovaly souběžně a doplňovaly se, přičemž by se rovněž zohlednila velikost trhu, na který se vztahuje ochranná známka EU, a potřeby malých a středních podniků; a zatřetí práva majitelů ochranných známek EU byla v členských státech účinně vymáhána.

(37) Nařízení (ES) č. 207/2009 svěřuje Komisi pravomoci, aby přijala prováděcí předpisy k tomuto nařízení. V důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je třeba uvést pravomoci svěřené Komisi nařízením (ES) č. 207/2009 do souladu s články 290 a 291 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Proto je rovněž nezbytné zapracovat do znění nařízení (ES) č. 207/2009 některá pravidla, která jsou v současné době obsažena v nařízeních Komise (ES) č. 2868/95 (1), (ES) č. 2869/95 (2) a (ES) č. 216/96 (3). Nařízení (ES) č. 2868/95 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno a nařízení (ES) č. 2869/95 by mělo být zrušeno.

(38) V rozsahu, v jakém je třeba uvést pravomoci svěřené Komisi nařízením (ES) č. 207/2009 do souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, je obzvláště důležité, aby Komise během přípravných prací vedla náležité konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

24.12.2015 L 341/25Úřední věstník Evropské unieCS

(1) Nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 303, 15.12.1995, s. 1).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 2869/95 ze dne 13. prosince 1995 o poplatcích placených Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (Úř. věst. L 303, 15.12.1995, s. 33).

(3) Nařízení Komise (ES) č. 216/96 ze dne 5. února 1996, kterým se stanoví jednací řád odvolacích senátů Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (Úř. věst. L 28, 6.2.1996, s. 11).

(39) Pro zajištění efektivního, účinného a rychlého průzkumu a zápisu přihlášek ochranné známky EU úřadem v rámci transparentního, důkladného, spravedlivého a vyváženého řízení by pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU měla být přenesena na Komisi, pokud jde o upřesnění podrobností ohledně postupů pro podávání a průzkum námitek a postupů pro změnu přihlášky.

(40) Aby se zajistilo, že ochranná známka EU může být efektivním a účinným způsobem v rámci transparentního, důkladného, spravedlivého a vyváženého řízení zrušena nebo prohlášena za neplatnou, měla by pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU být přenesena na Komisi, pokud jde o upřesnění postupů pro zrušení a prohlášení o neplatnosti.

(41) Aby odvolací senáty mohly efektivně, účinně a v úplnosti přezkoumat rozhodnutí úřadu v rámci transparentního, důkladného, spravedlivého a nestranného řízení, které zohledňuje zásady stanovené v nařízení (ES) č. 207/2009, měla by pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU být přenesena na Komisi, pokud jde o upřesnění formálního obsahu odvolání, postup pro podání a přezkoumání odvolání, formální obsah a formu rozhodnutí odvolacího senátu a vrácení poplatků za odvolání.

(42) Pro zajištění hladkého, efektivního a účinného fungování systému ochranných známek EU by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o upřesnění požadavků týkajících se ústního jednání a způsobů dokazování, způsobů oznamování, komunikačních prostředků a formulářů, které mají použít účastníci řízení, pravidel pro výpočet a délku lhůt, postupů pro zrušení rozhodnutí nebo výmaz zápisu v rejstříku, pravidel pro obnovení řízení a podrobností ohledně zastupování před úřadem.

(43) Pro zajištění efektivní a účinné organizace odvolacích senátů by pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU měla být přenesena na Komisi, pokud jde o upřesnění podrobností týkajících se jejich organizace.

(44) Pro zajištění efektivního a účinného zápisu mezinárodních ochranných známek způsobem, který je plně v souladu s pravidly Protokolu k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek by pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU měla být přenesena na Komisi, pokud jde o upřesnění podrobností ohledně postupů pro podávání a průzkum námitek, včetně nezbytných sdělení, která mají být učiněna pro Světovou organizaci duševního vlastnictví (WIPO), a podrobností ohledně postupu týkajícího se mezinárodních zápisů založených na základní přihlášce nebo základním zápisu kolektivní ochranné známky, certifikační ochranné známky nebo garanční ochranné známky.

(45) Pro zajištění jednotných podmínek provádění tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o určení podrobnosti ohledně přihlášek, žádostí, osvědčení, nároků, pravidel, oznámení a jakéhokoli jiného dokumentu podle příslušných procesních požadavků stanovených tímto nařízením, jakož i ohledně maximální sazby nákladů nezbytných pro řízení a skutečně vynaložených, podrobností týkajících se zveřejňování ve Věstníku ochranných známek EU a v Úředním věstníku úřadu, způsobů výměny informací mezi úřadem a vnitrostátními orgány, podrobných pravidel pro překlad podpůrných dokladů v písemném řízení, přesných druhů rozhodnutí, která má přijmout jediný člen námitkového nebo zrušovacího oddělení, podrobností ohledně oznamovací povinnosti podle Madridského protokolu a podrobných požadavků ohledně žádosti o územní rozšíření ochrany následně po uskutečnění mezinárodního zápisu. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (1).

(46) Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

24.12.2015L 341/26 Úřední věstník Evropské unieCS

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(47) Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (1) a vydal stanovisko dne 11. července 2013.

(48) Nařízení (ES) č. 207/2009 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (ES) č. 207/2009 se mění takto:

1) V názvu se slova „o ochranné známce Společenství“ nahrazují slovy „o ochranné známce Evropské unie“.

2) V čl. 1 odst. 1 se slova „ochranná známka Společenství“ nahrazují slovy „ochranná známka Evropské unie (dále jen ‚ochranná známka EU‘)“ a jinde v nařízení slovy „ochranná známka EU“ v odpovídajícím mluvnickém tvaru.

3) V celém nařízení se slova „soud pro ochranné známky Společenství“ nahrazují slovy „soud pro ochranné známky EU“ v odpovídajícím mluvnickém tvaru.

4) V čl. 66 odst. 1 se slova „kolektivní ochranná známka Společenství“ nahrazují slovy „kolektivní ochranná známka Evropské unie (dále jen ‚kolektivní ochranná známka EU‘)“ a jinde v nařízení slovy „kolektivní ochranná známka EU“ v odpovídajícím mluvnickém tvaru.

5) V celém nařízení s výjimkou případů uvedených v bodech 2, 3 a 4 se slova „Společenství“, „Evropské společenství“ a „Evropská společenství“ nahrazují slovy „Unie“ v odpovídajícím mluvnickém tvaru a příslušná věta se případně odpovídajícím způsobem mluvnicky upravuje.

6) V celém nařízení se slova „prezident úřadu“ a „prezident“ nahrazují slovy „výkonný ředitel úřadu“ nebo „výkonný ředitel“ v odpovídajícím mluvnickém tvaru a příslušná věta se případně odpovídajícím způsobem mluvnicky upravuje.

7) Článek 2 se nahrazuje tímto:

„Článek 2

Úřad

1. Zřizuje se Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (dále jen ‚úřad‘).

2. Veškeré odkazy v právu Unie na Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) se považují za odkazy na úřad.“

8) Článek 4 se nahrazuje tímto:

„Článek 4

Označení, která mohou tvořit ochrannou známku EU

Ochrannou známkou EU může být jakékoli označení, zejména slova, včetně osobních jmen, nebo kresby, písmena, číslice, barvy, tvary výrobku nebo jeho obal, či zvuky, pokud je toto označení způsobilé:

a) rozlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků nebo služeb jiných podniků; a

b) být vyjádřeno v rejstříku ochranných známek Evropské unie (dále jen ‚rejstřík‘) způsobem, který příslušným orgánům a veřejnosti umožňuje jasně a přesně určit předmět ochrany, která je poskytována majiteli ochranné známky.“

24.12.2015 L 341/27Úřední věstník Evropské unieCS

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).

9) V článku 7 se odstavec 1 mění takto:

a) písmeno e) se nahrazuje tímto:

„e) označení, která jsou tvořena výlučně:

i) tvarem nebo jinou vlastností, které vyplývají z povahy samotného výrobku;

ii) tvarem nebo jinou vlastností výrobku, které jsou nezbytné pro dosažení technického výsledku;

iii) tvarem nebo jinou vlastností výrobku, které dávají výrobku podstatnou hodnotu;“

b) písmena j) a k) se nahrazují tímto:

„j) ochranné známky, jež jsou ze zápisu vyloučeny podle unijních nebo vnitrostátních právních předpisů nebo mezinárodních dohod, jichž je Unie nebo daný členský stát stranou, které poskytují ochranu označením původu a zeměpisným označením;

k) ochranné známky, jež jsou ze zápisu vyloučeny podle unijního práva nebo mezinárodních dohod, jichž je Unie stranou, které poskytují ochranu tradičním výrazům pro víno;“

c) doplňují se nová písmena, která znějí:

„l) ochranné známky, jež jsou ze zápisu vyloučeny podle unijních právních předpisů nebo mezinárodních dohod, jichž je Unie stranou, které poskytují ochranu zaručeným tradičním specialitám;

m) ochranné známky, které obsahují nebo reprodukují ve svých podstatných prvcích starší název odrůdy rostlin zapsaný v souladu s unijními nebo vnitrostátními právními předpisy nebo mezinárodními dohodami, jejichž stranou je Unie nebo daný členský stát, které poskytují ochranu odrůdovým právům a které se týkají odrůd stejných nebo úzce příbuzných druhů.“

10) Článek 8 se mění takto:

a) vkládá se nový odstavec, který zní:

„4a. Na základě námitek jakékoli osoby oprávněné podle příslušných právních předpisů k výkonu práv vyplývajících z označení původu nebo zeměpisného označení se ochranná známka, která je předmětem přihlášky, nezapíše, pokud a v rozsahu, v jakém podle unijních nebo vnitrostátních právních předpisů, poskytujících ochranu označením původu a zeměpisným označením:

i) žádost o zápis označení původu nebo zeměpisného označení byla v souladu s unijními nebo vnitrostátními právními předpisy podána již přede dnem podání přihlášky ochranné známky EU nebo přede dnem vzniku práva přednosti uplatněného ve vztahu k přihlášce ochranné známky, s výhradou jejich pozdějšího zápisu;

ii) toto označení původu nebo zeměpisné označení poskytuje právo zakázat užívání pozdější ochranné známky.“;

b) odstavec 5 se nahrazuje tímto:

„5. Na základě námitek majitele zapsané starší ochranné známky ve smyslu odstavce 2 se přihlášená ochranná známka rovněž nezapíše, pokud je totožná se starší ochrannou známkou nebo je jí podobná, bez ohledu na to, zda má být zapsána pro výrobky nebo služby, které jsou totožné nebo podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, nebo pro výrobky a služby, které jim nejsou podobné, pokud se jedná o starší ochrannou známku EU, která má v Unii dobré jméno, nebo o starší národní ochrannou známku, která má dobré jméno v příslušném členském státě, a užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu by neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu.“

24.12.2015L 341/28 Úřední věstník Evropské unieCS

11) Článek 9 se nahrazuje tímto:

„Článek 9

Práva z ochranné známky EU

1. Ze zápisu ochranné známky EU vyplývají pro jejího majitele výlučná práva.

2. Aniž jsou dotčena práva majitelů získaná přede dnem podání přihlášky nebo dnem vzniku práva přednosti ochranné známky EU, je majitel ochranné známky EU oprávněn bránit všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly pro výrobky nebo služby jakékoli označení, je-li:

a) toto označení totožné s ochrannou známkou EU a je užíváno pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je ochranná známka EU zapsána;

b) toto označení totožné s ochrannou známkou EU nebo je jí podobné a je užíváno pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s výrobky nebo službami či podobné výrobkům nebo službám, pro něž je ochranná známka EU zapsána, jestliže existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace s ochrannou známkou;

c) toto označení totožné s ochrannou známkou EU nebo je jí podobné bez ohledu na to, zda je užíváno pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána, nebo jsou či nejsou jim podobné, pokud má tato ochranná známka v Unii dobré jméno a pokud by užívání takového označení bez řádného důvodu neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky EU nebo jim bylo na újmu.

3. Pokud jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 2, může být zakázáno zejména:

a) umisťovat označení na výrobky nebo jejich obaly;

b) nabízet pod tímto označením výrobky, uvádět je na trh nebo je skladovat za tímto účelem anebo nabízet či poskytovat pod tímto označením služby;

c) dovážet nebo vyvážet pod tímto označením výrobky;

d) užívat toto označení jako obchodní název nebo název společnosti nebo jako součást obchodního názvu nebo názvu společnosti;

e) užívat toto označení v obchodních listinách a v reklamě;

f) užívat toto označení ve srovnávací reklamě způsobem, který je v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES (*).

4. Aniž jsou dotčena práva majitelů získaná přede dnem podání přihlášky nebo dnem vzniku práva přednosti ochranné známky EU, je majitel ochranné známky EU rovněž oprávněn bránit všem třetím osobám v přepravě výrobků v rámci obchodního styku do Unie, aniž by v ní byly propuštěny do volného oběhu, pokud takové výrobky, včetně obalů, pocházejí ze třetích zemí a jsou bez povolení označeny ochrannou známkou, která je totožná s ochrannou známkou EU zapsanou pro tyto výrobky nebo kterou nelze v jejích podstatných rysech od této ochranné známky rozlišit.

Nárok majitele ochranné známky EU podle prvního pododstavce zanikne, pokud v rámci řízení týkajícího se otázky, zda byla porušena práva ze zapsané ochranné známky EU, které bylo zahájeno v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013 (**) o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány, poskytne deklarant nebo držitel zboží důkazy o tom, že majitel ochranné známky EU není oprávněn zakázat uvádění daných výrobků na trh v zemi konečného určení.

(*) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21).

(**) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013 ze dne 12. června 2013 o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 (Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 15).“

24.12.2015 L 341/29Úřední věstník Evropské unieCS

12) Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 9a

Právo zakázat přípravné kroky ve vztahu k používání obalů nebo jiných prostředků

Existuje-li riziko, že pro výrobky nebo služby by mohly být použity obaly, štítky, etikety, bezpečnostní prvky či zařízení nebo prvky či zařízení dokládající pravost, nebo jakékoli jiné prostředky, na nichž je známka umístěna, a toto používání by představovalo porušení práv majitele ochranné známky EU podle čl. 9 odst. 2 a 3, má majitel této ochranné známky právo zakázat v obchodním styku:

a) umisťovat označení totožné s ochrannou známkou EU nebo označení jí podobné na obaly, štítky, etikety, bezpečnostní prvky či zařízení nebo prvky či zařízení dokládající pravost, nebo jakékoli jiné prostředky, na nichž může být ochranná známka umístěna;

b) nabízet na trhu či uvádět na trh, nebo skladovat pro tyto účely, nebo dovážet či vyvážet obaly, štítky, etikety, bezpečnostní prvky nebo zařízení nebo prvky či zařízení dokládající pravost nebo jakékoli jiné prostředky, na nichž může být ochranná známka umístěna.

Článek 9b

Den uplatnění práva vůči třetím osobám

1. Právo z ochranné známky EU lze vůči třetím osobám uplatnit ode dne zveřejnění zápisu ochranné známky.

2. Je možné požadovat přiměřenou náhradu za jednání učiněné po dni zveřejnění přihlášky ochranné známky EU, pokud by toto jednání bylo po zveřejnění zápisu této ochranné známky na jeho základě zakázáno.

3. Soud, který případ projednává, může v této věci rozhodnout až po zveřejnění zápisu.“

13) Článek 12 se nahrazuje tímto:

„Článek 12

Omezení účinků ochranné známky EU

1. Ochranná známka EU neopravňuje majitele, aby zakázal třetí osobě užívat v obchodním styku:

a) jméno či adresu třetí osoby, jedná-li se o fyzickou osobu;

b) označení nebo údaje, které nemají rozlišovací způsobilost nebo které se týkají druhu, jakosti, množství, zamýšleného účelu, hodnoty, zeměpisného původu, doby výroby výrobku nebo poskytnutí služby anebo jiných jejich vlastností;

c) ochrannou známku EU za účelem označení výrobků nebo služeb jako výrobků nebo služeb pocházejících od majitele této ochranné známky EU nebo odkazu na ně jako na výrobky nebo služby daného majitele, zejména v případech, kdy užití této ochranné známky je nezbytné k označení zamýšleného účelu výrobku nebo služby, zejména u příslušenství nebo náhradních dílů.

2. Odstavec 1 se použije pouze tehdy, je-li užívání v souladu s poctivými obchodními zvyklostmi nebo zvyklostmi v daném odvětví.“

14) V článku 13 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1. Ochranná známka EU neopravňuje majitele, aby zakázal její užívání pro výrobky, které byly pod touto ochrannou známkou uvedeny na trh v Evropském hospodářském prostoru majitelem samým nebo s jeho souhlasem.“

24.12.2015L 341/30 Úřední věstník Evropské unieCS

15) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 13a

Právo majitele později zapsané ochranné známky vstoupit do řízení o porušení práv jako obrana v řízení o porušení práv

1. V řízení o porušení práv není majitel ochranné známky EU oprávněn zakázat užívání později zapsané ochranné známky EU, pokud by tato pozdější ochranná známka nebyla prohlášena za neplatnou podle čl. 53 odst. 1, 3 nebo 4, čl. 54 odst. 1 nebo 2 nebo čl. 57 odst. 2 tohoto nařízení.

2. V řízení o porušení práv není majitel ochranné známky EU oprávněn zakázat užívání později zapsané národní ochranné známky, pokud by tato později zapsaná národní ochranná známka nebyla prohlášena za neplatnou podle článku 8, nebo čl. 9 odst. 1 nebo 2, nebo čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 (*).

3. Není-li majitel ochranné známky EU oprávněn zakázat užívání později zapsané ochranné známky podle odstavce 1 nebo 2, není majitel později zapsané ochranné známky v řízení o porušení práv oprávněn zakázat užívání uvedené starší ochranné známky EU.

(*) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 ze dne 16. prosince 2015, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 336, 23.12.2015, s. 1).“

16) V čl. 15 odst. 1 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Za užívání ve smyslu prvního pododstavce se považuje rovněž:

a) užívání ochranné známky EU v podobě, která se liší v nepodstatných prvcích neměnících rozlišovací způsobilost ochranné známky v podobě, v jaké byla zapsána, bez ohledu na to, zda je ochranná známka v té podobě, v jaké je užívána, rovněž zapsána na jméno majitele;

b) umisťování ochranné známky EU na výrobky nebo na jejich obaly v Unii pouze pro účely vývozu.“

17) V čl. 16 odst. 1 se úvodní věta nahrazuje tímto:

„1. Nestanoví-li články 17 až 24 jinak, považuje se ochranná známka EU coby předmět vlastnictví jako celek a na celém území Unie za národní ochrannou známku zapsanou v členském státě, ve kterém podle rejstříku:“.

18) Článek 17 se mění takto:

a) odstavec 4 se zrušuje;

b) vkládají se nové odstavce, které znějí:

„5a. Žádost o zápis převodu obsahuje informace umožňující určení ochranné známky EU, zjištění totožnosti nového majitele a určení výrobků a služeb, na něž se převod vztahuje, jakož i doklady řádně dokládající daný převod v souladu s odstavci 2 a 3. Žádost může dále případně obsahovat informace umožňující zjištění totožnosti zástupce nového majitele.

5b. Komise přijme prováděcí akty, v nichž blíže vymezí:

a) náležitosti žádosti o zápis převodu;

b) druh dokladů požadovaných k potvrzení převodu s ohledem na ujednání poskytnutá zapsaným majitelem a právním nástupcem;

c) způsoby vyřizování žádostí o částečné převody při zajištění toho, aby se výrobky nebo služby ve zbývajícím zápisu a novém zápisu nepřekrývaly a aby byl pro nový zápis vytvořen samostatný spis s novým číslem zápisu.

24.12.2015 L 341/31Úřední věstník Evropské unieCS

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.

5c. Nejsou-li splněny podmínky pro zápis převodu uvedené v odstavcích 1 až 3 nebo v prováděcích aktech podle odstavce 5b, uvědomí úřad žadatele o zjištěných nedostatcích. Nejsou-li nedostatky odstraněny ve lhůtě stanovené úřadem, úřad žádost o zápis převodu zamítne.

5d. Pro zápis převodu dvou nebo více známek lze podat jednu žádost, jsou-li ve všech případech osoby zapsaného majitele i právního nástupce stejné.

5e. Odstavce 5a až 5d se použijí rovněž pro přihlášky ochranných známek EU.

5f. V případě částečného převodu se každá žádost podaná původním majitelem, která je v řízení ve vztahu k původnímu zápisu, považuje za žádost, která je v řízení ve vztahu ke zbývajícímu zápisu i k novému zápisu. Podléhá-li tato žádost placení poplatků a tyto poplatky byly původním majitelem zaplaceny, není nový majitel povinen platit za takovou žádost žádné dodatečné poplatky.“

19) Článek 18 se nahrazuje tímto:

„Článek 18

Převedení ochranné známky zapsané na jméno jednatele

1. Byla-li ochranná známka EU zapsána na jméno jednatele nebo zástupce toho, kdo je majitelem této ochranné známky, bez jeho souhlasu, má majitel právo domáhat se převedení ochranné známky EU ve svůj prospěch, ledaže tento jednatel nebo zástupce své jednání řádně odůvodní.

2. Majitel může podat žádost o převedení podle odstavce 1 tohoto článku u:

a) úřadu podle čl. 53 odst. 1 písm. b), namísto návrhu na prohlášení neplatnosti;

b) soudu pro ochranné známky Evropské unie (dále jen ‚soud pro ochranné známky EU‘) podle článku 95, namísto protinávrhu na prohlášení neplatnosti podle čl. 100 odst. 1.“

20) Článek 19 se mění takto:

a) odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2. Na žádost jedné ze stran se práva podle odstavce 1 nebo převod těchto práv zapíší do rejstříku a zveřejní.“;

b) doplňuje se nový odstavec, který zní:

„3. Zápis v rejstříku podle odstavce 2 se zruší nebo upraví na základě žádosti jedné ze stran.“

21) V článku 20 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„4. Zápis v rejstříku podle odstavce 3 se zruší nebo upraví na základě žádosti jedné ze stran.“

22) V článku 22 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„6. Zápis v rejstříku podle odstavce 5 se zruší nebo upraví na základě žádosti jedné ze stran.“

24.12.2015L 341/32 Úřední věstník Evropské unieCS

23) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 22a

Postup pro zapisování licencí a jiných práv do rejstříku

1. Ustanovení čl. 17 odst. 5a a 5b a pravidla přijatá na jejich základě a ustanovení čl. 17 odst. 5d se použijí obdobně na zápis věcného práva nebo převodu věcného práva podle čl. 19 odst. 2, nuceného výkonu práva podle čl. 20 odst. 3, zahrnutí do úpadkového řízení podle čl. 21 odst. 3, jakož i na zápis licence nebo převodu licence podle čl. 22 odst. 5, s výhradou těchto situací:

a) požadavek týkající se určení výrobků a služeb, jichž se převod týká, neplatí, pokud jde o žádost o zápis věcného práva, nuceného výkonu práva nebo úpadkového řízení;

b) požadavek týkající se dokladů prokazujících převod se neuplatní, pokud byla žádost podána majitelem ochranné známky EU.

2. Žádost o zápis práv podle odstavce 1 se nepovažuje za podanou, dokud není zaplacen požadovaný poplatek.

3. Žádost o zápis licence může obsahovat žádost o zápis licence do rejstříku za použití jedné nebo více z následujících kvalifikací:

a) výlučná licence,

b) sublicence, pokud licenci poskytuje držitel licence zapsané do rejstříku,

c) licence omezená pouze na část výrobků nebo služeb, pro které je známka zapsána,

d) licence omezená na část Unie,

e) dočasná licence.

Je-li podána žádost o zápis licence jako licence uvedené v písmeni c), d) a e) prvního pododstavce, musí žádost o zápis licence uvádět výrobky a služby, část území Unie a časové období, pro které je licence poskytnuta.

4. Nejsou-li splněny podmínky pro zápis uvedené v článcích 19 až 22 nebo v odstavcích 1 a 3 tohoto článku a dodržena ostatní použitelná pravidla přijatá podle tohoto nařízení, sdělí úřad tento nedostatek žadateli. Není-li nedostatek odstraněn ve lhůtě stanovené úřadem, úřad žádost o zápis zamítne.

5. Odstavce 1 a 3 se použijí obdobně i na přihlášky ochranných známek EU.“

24) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 24a

Postup pro výmaz nebo změnu zápisu v rejstříku u licencí a jiných práv

1. Zápis provedený podle čl. 22a odst. 1 se na žádost některé z dotčených osob vymaže nebo pozmění.

2. Žádost musí obsahovat číslo zápisu příslušné ochranné známky EU a podrobné údaje o právu, pro které jsou výmaz nebo změna zápisu požadovány.

24.12.2015 L 341/33Úřední věstník Evropské unieCS

3. Žádost o výmaz zápisu licence, věcného práva nebo donucovacího opatření se nepovažuje za podanou, dokud není zaplacen požadovaný poplatek.

4. K žádosti se přiloží doklady prokazující, že zapsané právo již neexistuje nebo že nabyvatel licence nebo držitel jiného práva souhlasí s výmazem nebo změnou zápisu.

5. Nejsou-li splněny požadavky pro výmaz nebo změnu zápisu, sdělí úřad tento nedostatek žadateli. Není-li nedostatek odstraněn ve lhůtě stanovené úřadem, úřad žádost o výmaz nebo změnu zápisu zamítne.

6. Odstavce 1 až 5 tohoto článku se použijí obdobně i na zápisy provedené ve spisech podle čl. 22a odst. 5.“

25) Článek 25 se nahrazuje tímto:

„Článek 25

Podání přihlášky

1. Přihláška ochranné známky EU se podává u úřadu.

2. Úřad přihlašovateli bez prodlení vydá potvrzení, které obsahuje alespoň spisové číslo, vyjádření, popis nebo jinou identifikaci ochranné známky, povahu a počet dokumentů a datum jejich přijetí. Toto potvrzení může být vydáno elektronicky.“

26) Článek 26 se mění takto:

a) v odstavci 1 se písmeno d) nahrazuje tímto:

„d) vyjádření ochranné známky, které splňuje požadavky uvedené v čl. 4 písm. b).“;

b) odstavce 2 a 3 se nahrazují tímto:

„2. Přihláška ochranné známky EU podléhá zaplacení přihlašovacího poplatku týkajícího se jedné třídy výrobků nebo služeb, případně i jednoho nebo více poplatků za třídu pro každou třídu výrobků a služeb nad rámec jedné třídy a případně poplatku za rešerši.

3. Kromě požadavků uvedených v odstavcích 1 a 2 musí přihláška ochranné známky EU splňovat formální požadavky stanovené v tomto nařízení a v prováděcích aktech přijatých podle tohoto nařízení. Stanoví-li tyto požadavky, že ochranná známka musí být vyjádřena elektronicky, může výkonný ředitel určit formáty a maximální velikost takového elektronického souboru.“

c) doplňuje se nový odstavec, který zní:

„4. Komise přijme prováděcí akty, v nichž stanoví náležitosti přihlášky. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

27) Článek 27 se nahrazuje tímto:

„Článek 27

Den podání přihlášky

Dnem podání přihlášky ochranné známky EU je den, kdy přihlašovatel předloží úřadu doklady obsahující informace uvedené v čl. 26 odst. 1, pokud je přihlašovací poplatek zaplacen ve lhůtě jednoho měsíce od předložení výše uvedených dokladů.“

24.12.2015L 341/34 Úřední věstník Evropské unieCS

28) Článek 28 se nahrazuje tímto:

„Článek 28

Určení výrobků a služeb a jejich třídění

1. Výrobky a služby, pro které byla podána přihláška ochranné známky, se zatřiďují podle systému třídění výrobků a služeb stanoveného Niceskou dohodou o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957 (dále jen ‚Niceské třídění‘).

2. Výrobky a služby, pro které se žádá o ochranu na základě ochranné známky, musí přihlašovatel označit dostatečně jasně a přesně, aby příslušné orgány a hospodářské subjekty byly na základě tohoto označení schopny určit rozsah požadované ochrany.

3. Pro účely odstavce 2 lze použít obecné termíny obsažené v názvu tříd Niceského třídění nebo jiné obecné výrazy za předpokladu, že splňují požadovaná kritéria jasnosti a přesnosti stanovená v tomto článku.

4. Úřad přihlášku zamítne ve vztahu k označením nebo výrazům, které jsou nejasné nebo nepřesné, jestliže přihlašovatel ve lhůtě stanovené úřadem nenavrhne přijatelné znění.

5. Použití obecných výrazů, včetně obecných termínů z názvů tříd Niceského třídění, se vykládá v tom smyslu, že zahrnuje veškeré výrobky nebo služby, které jsou jednoznačně obsaženy v doslovném významu daného označení nebo výrazu. Použití těchto výrazů nebo termínů nesmí být vykládáno tak, že zakládá nárok i pro výrobky nebo služby, které v doslovném významu daného označení obsaženy nejsou.

6. Pokud přihlašovatel žádá o zápis pro více než jednu třídu, seskupí výrobky a služby podle tříd Niceského třídění, přičemž před každou skupinou uvede číslo třídy, do které tato skupina výrobků nebo služeb patří, a skupiny seřadí podle pořadí tříd.

7. Výrobky a služby se nepovažují za podobné z toho důvodu, že se vyskytují ve stejné třídě podle Niceského třídění, Výrobky a služby se nepovažují za odlišné z toho důvodu, že se vyskytují v různých třídách podle Niceského třídění.

8. Majitelé ochranných známek EU přihlášených před 22. červnem 2012, které jsou zapsány ohledně celého názvu třídy Niceského třídění, mohou prohlásit, že jejich záměrem v den podání přihlášky bylo požádat o ochranu výrobků nebo služeb nad rámec těch, které jsou zahrnuty v doslovném významu názvu této třídy, za předpokladu že výrobky nebo služby takto označené jsou uvedeny v abecedním seznamu pro uvedenou třídu obsaženém ve vydání Niceského třídění, platném v den podání přihlášky.

Žádost se podá úřadu do 24. září 2016 a jasně, přesně a konkrétně se v něm označí jiné výrobky a služby než ty, které jsou jednoznačně zahrnuty v doslovném významu označení názvu třídy, na něž se vztahoval původní záměr majitele. Úřad přijme vhodná opatření, aby došlo k příslušné změně v rejstříku. Možností učinit prohlášení podle prvního pododstavce tohoto odstavce nejsou dotčeny článek 15, čl. 42 odst. 2, čl. 51 odst. 1 písm. a) a čl. 57 odst. 2.

Ochranné známky EU, pro které není podáno prohlášení ve lhůtě uvedené v druhém pododstavci, lze od uplynutí této lhůty použít pouze na výrobky nebo služby, které jsou jednoznačně zahrnuty v doslovném významu označení uvedených v názvu příslušné třídy.

24.12.2015 L 341/35Úřední věstník Evropské unieCS

9. Dojde-li ke změně v rejstříku, výlučná práva vyplývající z ochranné známky EU podle článku 9 nebrání třetí osobě, aby i nadále používala ochrannou známku ve vztahu k výrobkům či službám, pokud užívání ochranné známky pro dané výrobky či služby:

a) bylo zahájeno před změnou rejstříku, a

b) neporušilo práva majitele založená na doslovném významu zápisu výrobků a služeb v rejstříku v uvedené době.

Změna seznamu výrobků nebo služeb zaznamenaných v rejstříku navíc nedává majiteli ochranné známky EU právo podávat námitky proti pozdější ochranné známce nebo se domáhat její neplatnosti, pokud:

a) pozdější ochranná známka byla užívána nebo byla podána žádost o její zápis pro výrobky či služby před změnou rejstříku, a

b) užívání ochranné známky ve vztahu k těmto výrobkům či službám neporušilo nebo by bývalo neporušilo práva majitele založená na doslovném významu zápisu výrobků a služeb v rejstříku v uvedené době.“

29) Článek 29 se mění takto:

a) v odstavci 5 se doplňují nové věty, které znějí:

„Je-li to nezbytné, požádá výkonný ředitel Komisi, aby zvážila potřebu zjistit, zda stát ve smyslu první věty přiznává zacházení na základě vzájemnosti. Zjistí-li Komise, že zacházení na základě vzájemnosti podle první věty je přiznáváno, zveřejní v tomto smyslu sdělení v Úředním věstníku Evropské unie.“;

b) doplňují se nové odstavce, které znějí:

„6. Odstavec 5 se použije ode dne, kdy je v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněno sdělení určující, že zacházení na základě vzájemnosti je přiznáváno, ledaže je ve sdělení uvedeno dřívější datum, od kterého je použitelný. Jeho použitelnost končí dnem, kdy je v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněno sdělení Komise v tom smyslu, že zacházení na základě vzájemnosti již přiznáváno není, ledaže je ve sdělení uvedeno dřívější datum, od kterého končí jeho použitelnost.

7. Sdělení uvedená v odstavcích 5 a 6 se rovněž zveřejní v Úředním věstníku úřadu.“

30) Článek 30 se nahrazuje tímto:

„Článek 30

Uplatnění práva přednosti

1. O právo přednosti se žádá spolu s přihláškou ochranné známky EU a uvede se den, číslo a země podání dřívější přihlášky. Podpůrné doklady k žádosti o právo přednosti se předkládají ve lhůtě tří měsíců ode dne podání přihlášky.

2. Komise přijme prováděcí akt, v němž upřesní druh dokladů, které se mají předložit pro uplatnění práva přednosti z dřívější přihlášky v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.

3. Výkonný ředitel může stanovit, že přihlašovatel může na podporu práva přednosti předložit méně dokladů, než vyžadují specifikace přijaté podle odstavce 2 za předpokladu, že úřad má požadované informace k dispozici z jiných zdrojů.“

24.12.2015L 341/36 Úřední věstník Evropské unieCS

31) Článek 33 se mění takto:

a) v odstavci 1 se doplňuje nová věta, která zní:

„O právo přednosti se žádá spolu s přihláškou ochranné známky EU.“;

b) odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2. Přihlašovatel, který chce uplatnit právo přednosti podle odstavce 1, předloží ve lhůtě tří měsíců ode dne podání přihlášky příslušné důkazy, že výrobky nebo služby byly vystaveny a označeny přihlašovanou známkou.“;

c) doplňuje se nový odstavec, který zní:

„4. Komise přijme prováděcí akty, v nichž blíže vymezí druhy důkazů a podrobnosti ohledně důkazů, které je třeba předložit pro uplatnění výstavní priority podle odstavce 2 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

32) Článek 34 se mění takto:

a) vkládá se nový odstavec, který zní:

„1a. Nárok na senioritu se uplatňuje buď spolu s přihláškou ochranné známky EU, nebo ve lhůtě dvou měsíců ode dne podání přihlášky a zahrnuje členský stát nebo členské státy, ve kterých nebo pro které je ochranná známka zapsána, číslo a datum provedení příslušného zápisu a výrobky a služby, pro které je známka zapsána. Uplatňuje-li se v přihlášce seniorita jedné nebo více starších ochranných známek, předloží se podpůrné doklady k nároku na senioritu ve lhůtě tří měsíců ode dne podání přihlášky. Pokud chce přihla­ šovatel uplatnit nárok na senioritu po podání přihlášky, předloží se podpůrné doklady k nároku na senioritu úřadu ve lhůtě tří měsíců ode dne přijetí nároku na senioritu.“;

b) odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3. Uplatněná seniorita pro ochrannou známku EU zanikne, jestliže byla starší ochranná známka, na jejímž základě se seniorita uplatňuje, prohlášena za neplatnou nebo zrušena. Pokud je starší ochranná známka zrušena, zanikne seniorita za předpokladu, že zrušení nabude účinku přede dnem podání přihlášky nebo dnem vzniku práva přednosti ochranné známky EU.“;

c) doplňují se nové odstavce, které znějí:

„4. Úřad informuje Úřad Beneluxu pro duševní vlastnictví nebo ústřední úřad průmyslového vlastnictví příslušného členského státu o úspěšném uplatnění seniority.

5. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví druhy dokladů, které se mají předložit pro uplatnění seniority národní ochranné známky nebo ochranné známky zapsané podle mezinárodních dohod platných v některém členském státě podle odstavce 1a tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.

6. Výkonný ředitel může stanovit, že přihlašovatel může na podporu nároku na senioritu předložit méně dokladů, než vyžadují specifikace přijaté podle odstavce 5, za předpokladu, že úřad má požadované informace k dispozici z jiných zdrojů.“

33) Článek 35 se mění takto:

a) odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2. Nárok na senioritu podle odstavce 1 tohoto článku musí zahrnovat číslo zápisu ochranné známky EU, jméno a adresu jejího majitele, členský stát nebo členské státy, ve kterých nebo pro které je starší ochranná známka zapsána, číslo a datum provedení příslušného zápisu, výrobky a služby, pro které je známka zapsána, a výrobky a služby, pro které je seniorita uplatňována, a podpůrné doklady v souladu s pravidly přijatými podle čl. 34 odst. 5.“

24.12.2015 L 341/37Úřední věstník Evropské unieCS

b) doplňují se nové odstavce, které znějí:

„3. Nejsou-li splněny požadavky, kterými se řídí uplatňování seniority, sdělí úřad tento nedostatek majiteli ochranné známky EU. Není-li nedostatek odstraněn ve lhůtě úřadem stanovené, úřad nárok zamítne.

4. Použije se čl. 34 odst. 2, 3, 4 a 6.“

34) Článek 36 se mění takto:

a) v odstavci 1 se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b) přihláška ochranné známky EU splňuje náležitosti a požadavky uvedené v čl. 26 odst. 3.“;

b) v odstavci 2 se slova „ve stanovené lhůtě“ nahrazují slovy „ve lhůtě dvou měsíců ode dne přijetí oznámení.“;

c) v odstavci 5 se doplňují nové věty, které znějí:

„Nejsou-li stanovena jiná kritéria pro určení toho, které třídy mají být pokryty, vezme úřad v úvahu třídy v pořadí třídění. Přihláška se považuje za vzatou zpět ve vztahu k těm třídám, za které nebyly zaplaceny poplatky za třídu nebo nebyly zaplaceny v plné výši.“;

d) doplňuje se nový odstavec, který zní:

„8. Týká-li se nesplnění požadavků uvedených v odst. 1 písm. b) a c) pouze některých výrobků nebo služeb, úřad zamítne přihlášku nebo ke ztrátě práva přednosti nebo seniority dojde pouze ve vztahu k těmto výrobkům nebo službám.“.

35) Článek 37 se mění takto:

a) odstavec 2 se zrušuje;

b) odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3. Přihlášku lze zamítnout teprve poté, co byla přihlašovateli poskytnuta možnost vzít přihlášku zpět nebo ji změnit nebo předložit svá vyjádření. Za tímto účelem úřad oznámí přihlašovateli důvody zamítnutí zápisu a uvede lhůtu, v níž má přihlašovatel možnost vzít přihlášku zpět nebo ji změnit nebo předložit svá vyjádření. Pokud přihlašovatel důvody zamítnutí zápisu neodstraní, úřad zápis zamítne úplně nebo zčásti.“

36) Článek 38 se nahrazuje tímto:

„Článek 38

Rešeršní zpráva

1. Úřad na žádost přihlašovatele ochranné známky EU při podání přihlášky vypracuje rešeršní zprávu Evropské unie (dále jen ‚rešeršní zpráva EU‘), ve které jsou uvedeny starší ochranné známky EU nebo starší přihlášky ochranných známek EU, jejichž existence byla zjištěna a které by mohly být uplatňovány podle článku 8 vůči zápisu ochranné známky EU, která je předmětem přihlášky.

2. Jestliže v okamžiku podání přihlášky ochranné známky EU přihlašovatel požádá, aby byla rešeršní zpráva vypracována ústředními úřady průmyslového vlastnictví členských států, a byl zaplacen odpovídající poplatek za rešerši ve lhůtě pro zaplacení poplatku za podání, úřad neprodleně předá kopii přihlášky ochranné známky EU ústředním úřadům průmyslového vlastnictví všech členských států, které oznámily úřadu své rozhodnutí provádět rešerše přihlášek ochranných známek EU ve svém rejstříku ochranných známek.

24.12.2015L 341/38 Úřední věstník Evropské unieCS

3. Každý ústřední úřad průmyslového vlastnictví členského státu uvedený v odstavci 2 tohoto článku předá úřadu rešeršní zprávu, která buď uvádí jakékoliv starší národní ochranné známky, starší přihlášky národních ochranných známek nebo starší ochranné známky zapsané podle mezinárodních dohod platných v dotčeném členském státě nebo příslušných členských státech, jejichž existence byla zjištěna a které mohou být uplatňovány podle článku 8 vůči zápisu ochranné známky EU, která je předmětem přihlášky, nebo konstatuje, že rešerše taková práva neodhalila.

4. Po konzultaci správní rady stanovené v článku 124 (dále jen ‚správní rada‘) úřad stanoví náležitosti rešeršních zpráv a postupy pro jejich vypracovávání.

5. Úřad zaplatí každému ústřednímu úřadu průmyslového vlastnictví za každou rešeršní zprávu předanou těmito úřady podle odstavce 3 určitou částku. Výši této částky, která je pro všechny úřady stejná, stanoví rozpočtový výbor rozhodnutím přijatým tříčtvrtinovou většinou zástupců členských států.

6. Úřad předá přihlašovateli ochranné známky EU požadovanou rešeršní zprávu EU a jakékoli požadované vnitrostátní rešeršní zprávy, které obdržel.

7. Po zveřejnění přihlášky ochranné známky EU vyrozumí úřad o zveřejnění přihlášky ochranné známky EU majitele veškerých starších ochranných známek EU nebo starších přihlášek ochranných známek EU uvedených v rešeršní zprávě EU. Uvedené ustanovení platí bez ohledu na to, zda přihlašovatel požádal o to, aby mu byla rešeršní zpráva EU zaslána, ledaže majitel staršího zápisu nebo přihlášky požádal o to, aby mu takové oznámení zasláno nebylo.“

37) Článek 39 se mění takto:

a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Jsou-li splněny náležitosti, kterým musí přihláška ochranné známky EU vyhovět, zveřejní se pro účely článku 41 přihláška v tom rozsahu, v jakém nebyla zamítnuta podle článku 37. Zveřejněním přihlášky nejsou dotčeny informace, které již byly veřejnosti zpřístupněny v souladu s tímto nařízením nebo s akty přijatými podle tohoto nařízení.“;

b) doplňují se nové odstavce, které znějí:

„3. Pokud zveřejnění přihlášky obsahuje chybu, kterou lze přičíst úřadu, úřad z vlastního podnětu nebo na žádost přihlašovatele chybu opraví a příslušnou opravu zveřejní.

Pravidla přijatá podle čl. 43 odst. 3 se použijí obdobně, pokud je oprava vyžádána přihlašovatelem.

4. Článek 41 odst. 2 se použije rovněž v případech, kdy se oprava týká seznamu výrobků nebo služeb nebo vyjádření ochranné známky.

5. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví náležitosti zveřejnění přihlášky. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

38) Článek 40 se nahrazuje tímto:

„Článek 40

Vyjádření třetích stran

1. Každá fyzická nebo právnická osoba a každá skupina nebo subjekt zastupující výrobce, producenty, poskyto­ vatele služeb, obchodníky nebo spotřebitele může úřadu zaslat písemné vyjádření, v němž vysvětlí, z jakých důvodů podle článků 5 a 7 nelze ochrannou známku z moci úřední zapsat.

24.12.2015 L 341/39Úřední věstník Evropské unieCS

Osoby a skupiny nebo subjekty uvedené v prvním pododstavci nejsou účastníky řízení před úřadem.

2. Vyjádření třetích stran se zasílají do konce lhůty pro podání námitek, nebo pokud proti ochranné známce byla podána námitka, před přijetím pravomocného rozhodnutí o námitce.

3. Zasláním vyjádření podle odstavce 1 není dotčeno právo úřadu případně obnovit posouzení absolutních důvodů z vlastního podnětu kdykoli před zápisem.

4. Vyjádření uvedená v odstavci 1 se sdělí přihlašovateli, který k nim může zaujmout stanovisko.“;

39) Článek 41 se mění takto:

a) v odstavci 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:

„d) osoby oprávněné podle příslušných unijních nebo vnitrostátních právních předpisů k výkonu práv uvedených v čl. 8 odst. 4a.“;

b) odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3. Námitky se podají v písemné podobě a jsou odůvodněny. Za řádně podané se považují až po zaplacení poplatku za podání námitek.“;

c) vkládá se nový odstavec, který zní:

„4. Ve lhůtě stanovené úřadem může ten, kdo podal námitky, předložit na jejich podporu skutečnosti, důkazy a vyjádření.“

40) V článku 42 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2. Na žádost přihlašovatele je majitel starší ochranné známky EU, který podal námitky, povinen předložit důkaz o tom, že během období pěti let předcházejících dni podání přihlášky ochranné známky EU nebo dni vzniku práva přednosti uvedené přihlášky byla starší ochranná známka EU řádně užívána v Unii pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána a které uvádí pro odůvodnění námitek, nebo důkaz o existenci řádných důvodů pro její neužívání, pokud je k tomuto dni starší ochranná známka EU zapsána nejméně po dobu pěti let. Nejsou-li takové důkazy předloženy, námitky se zamítnou. Byla-li starší ochranná známka EU užívána pouze pro některé z výrobků nebo služeb, pro které byla zapsána, považuje se pro účely přezkoumání námitek za zapsanou pouze pro tyto výrobky nebo služby.“

41) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 42a

Přenesení pravomocí

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 163a, kterými blíže vymezí postupy pro podávání a průzkum námitek podle článků 41 a 42.“

42) V článku 43 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 163a, kterými blíže vymezí postupy pro změnu přihlášky.“

24.12.2015L 341/40 Úřední věstník Evropské unieCS

43) Článek 44 se mění takto:

a) v odstavci 2 se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b) přede dnem podání přihlášky podle článku 27 přiznaným úřadem a během lhůty pro podání námitek stanovené v čl. 41 odst. 1.“;

b) odstavec 3 se zrušuje;

c) vkládá se nový odstavec, který zní:

„4a. Zjistí-li úřad, že požadavky stanovené v odstavci 1 a v pravidlech přijatých podle odst. 9 písm. a) nejsou splněny, vyzve přihlašovatele, aby uvedené nedostatky ve lhůtě stanovené úřadem odstranil. Nejsou-li nedostatky odstraněny před uplynutím stanovené lhůty, úřad prohlášení o rozdělení zamítne.“;

d) doplňují se nové odstavce, které znějí:

„8. Pokud se prohlášení o rozdělení týká přihlášky, která již byla zveřejněna podle článku 39, rozdělení se zveřejní. Oddělená přihláška se zveřejní. Zveřejněním nezačíná běžet nová lhůta pro podání námitek.

9. Komise přijme prováděcí akty, kterými blíže vymezí:

a) náležitosti prohlášení o rozdělení přihlášky podle odstavce 1;

b) způsob vyřizování prohlášení o rozdělení přihlášky při zajištění toho, aby byl vytvořen samostatný spis, včetně nového registračního čísla, pro oddělenou přihlášku;

c) náležitosti zveřejnění oddělené přihlášky podle odstavce 8.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

44) Článek 45 se nahrazuje tímto:

„Článek 45

Zápis

1. Splňuje-li přihláška požadavky tohoto nařízení a nebyla-li ve lhůtě uvedené v čl. 41 odst. 1 podána žádná námitka nebo bylo-li o podané námitce s konečnou platností rozhodnuto zpětvzetím, zamítnutím nebo jiným způsobem, ochranná známka a údaje uvedené v čl. 87 odst. 2 se zapíší do rejstříku. Zápis do rejstříku se zveřejní.

2. Úřad vydá osvědčení o zápisu. Toto osvědčení může být vydáno elektronicky. Úřad poskytuje po zaplacení poplatku ověřené nebo neověřené kopie osvědčení, pokud jsou tyto kopie vydány jinými než elektronickými prostředky.

3. Komise přijme prováděcí akty, kterými blíže vymezí náležitosti a formát osvědčení o zápisu uvedeného v odstavci 2 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

45) Článek 47 se nahrazuje tímto:

„Článek 47

Obnova zápisu

1. Zápis ochranné známky EU se obnoví na žádost majitele ochranné známky EU nebo na žádost osoby jím výslovně zmocněné, pokud byly zaplaceny poplatky.

24.12.2015 L 341/41Úřední věstník Evropské unieCS

2. Úřad informuje majitele ochranné známky EU a osobu, která má v rejstříku zapsané právo k ochranné známce EU, o dni uplynutí doby platnosti zápisu, a to nejpozději šest měsíců před uplynutím této doby. Neposkytnutí informace nezakládá odpovědnost úřadu a nemá vliv na uplynutí doby platnosti zápisu.

3. Žádost o obnovu zápisu se podává v období šesti měsíců přede dnem uplynutím doby platnosti zápisu. V tomto období musí být rovněž zaplacen základní poplatek za obnovu a případně jeden nebo více poplatků za třídu pro každou třídu výrobků nebo služeb nad rámec jedné třídy. V opačném případě může být žádost podána a poplatky zaplaceny v dodatečné lhůtě šesti měsíců po uplynutí doby zápisu za předpokladu, že bude v této další lhůtě zaplacen příplatek za pozdní úhradu poplatku za obnovu zápisu nebo pozdní podání žádosti o obnovu zápisu.

4. Žádost o obnovu obsahuje:

a) jméno osoby, která o obnovu žádá;

b) číslo zápisu ochranné známky EU, který má být obnoven;

c) žádá-li se o obnovu pouze pro část zapsaných výrobků a služeb, označení těch tříd nebo těch výrobků a služeb, pro které se o obnovu žádá, nebo těch tříd nebo těch výrobků a služeb, pro které se o obnovu nežádá, seskupených podle tříd Niceského třídění, přičemž před každou skupinou se uvede číslo třídy tohoto třídění, do které tato skupina výrobků nebo služeb patří, a skupiny se seřadí podle pořadí tříd uvedeného třídění.

Je-li provedena platba podle odstavce 3, má se za to, že žádost o obnovu je podána, obsahuje-li všechny údaje nutné pro určení účelu platby.

5. Je-li žádost podána nebo poplatky zaplaceny pouze pro některé z výrobků nebo služeb, pro které je ochranná známka EU zapsána, je zápis obnoven pouze pro tyto výrobky nebo služby. Nestačí-li zaplacené poplatky k pokrytí všech tříd výrobků a služeb, pro které se žádá o obnovu zápisu, zápis se obnoví, je-li zřejmé, na kterou třídu nebo které třídy se mají vztahovat. Nejsou-li tu jiná kritéria, vezme úřad v úvahu třídy v pořadí podle třídění.

6. Obnova zápisu nabývá účinku dnem následujícím po dni uplynutí doby platnosti zápisu. Zapisuje se do rejstříku;

7. Je-li žádost o obnovu zápisu podána ve lhůtách uvedených v odstavci 3, ale ostatní podmínky pro obnovu zápisu podle tohoto článku nejsou splněny, uvědomí úřad žadatele o zjištěných nedostatcích.

8. Pokud žádost o obnovu zápisu není předložena nebo je předložena po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 3 nebo pokud poplatky nejsou zaplaceny nebo jsou zaplaceny až po uplynutí příslušné lhůty nebo pokud nejsou v této lhůtě odstraněny nedostatky uvedené v odstavci 7, úřad rozhodne, že doba platnosti zápisu uplynula a oznámí to majiteli ochranné známky EU. Nabude-li rozhodnutí právní moci, vymaže úřad ochrannou známku z rejstříku. Výmaz nabývá účinnosti dnem následujícím po dni, kdy uplynula doba platnosti stávajícího zápisu. Pokud byly zaplaceny poplatky za obnovu zápisu, ale zápis nebyl obnoven, tyto poplatky se vrátí.

9. Pro obnovu zápisu dvou nebo více ochranných známek lze po zaplacení poplatků požadovaných pro každou z těchto známek podat jednu žádost, jsou-li ve všech případech majitelé nebo právní nástupci stejní.“

46) Článek 48 se mění takto:

a) odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3. Žádost o změnu musí obsahovat prvek ochranné známky, který má být změněn, a tento prvek ve změněné podobě.

24.12.2015L 341/42 Úřední věstník Evropské unieCS

Komise přijme prováděcí akty, v nichž stanoví náležitosti žádosti o změnu. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

b) doplňují se nové odstavce, které znějí:

„4. Žádost se nepovažuje za podanou, dokud není zaplacen požadovaný poplatek. Nebyl-li poplatek zaplacen nebo nebyl-li zaplacen v plné výši, uvědomí o tom úřad žadatele. O změnu téhož prvku ve dvou nebo více zápisech téhož majitele lze požádat v jedné žádosti. Požadovaný poplatek se platí za každý zápis, který má být změněn. Nejsou-li splněny náležitosti týkající se změny zápisu, sdělí úřad nedostatek žadateli. Není-li nedostatek odstraněn ve lhůtě úřadem stanovené, úřad žádost zamítne.

5. Zveřejnění zápisu změny do rejstříku obsahuje vyjádření změněné ochranné známky EU. Třetí osoby, jejichž práva mohou být změnou dotčena, mohou zápis této změny ve lhůtě tří měsíců od zveřejnění napadnout. Pro zveřejnění zápisu změny se použijí články 41 a 42 a pravidla přijatá podle článku 42a.“

47) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 48a

Změna jména nebo adresy

1. Změna jména nebo adresy majitele ochranné známky EU, která není změnou ochranné známky EU podle čl. 48 odst. 2 a není důsledkem úplného nebo částečného převodu ochranné známky EU, se na žádost majitele zapíše do rejstříku.

Komise přijme prováděcí akty, v nichž stanoví náležitosti žádosti o změnu jména nebo adresy podle prvního pododstavce tohoto odstavce. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.

2. O změnu jména nebo adresy ve dvou nebo více zápisech téhož majitele lze požádat v jedné žádosti.

3. Nejsou-li splněny požadavky, kterými se řídí zápis změny, sdělí úřad tento nedostatek majiteli ochranné známky EU. Není-li nedostatek odstraněn ve lhůtě úřadem stanovené, úřad žádost zamítne.

4. Odstavce 1 až 3 se použijí rovněž na změnu jména nebo adresy zapsaného zástupce.

5. Odstavce 1 až 4 se použijí na přihlášky ochranných známek EU. Změna se vyznačí ve spisech vedených úřadem o přihlášce ochranné známky EU.“

48) Článek 49 se mění takto:

a) odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3. Pokud nejsou splněny požadavky stanovené v odstavci 1 či v prováděcích aktech uvedených v odstavci 8 nebo pokud se seznam výrobků a služeb tvořících oddělený zápis překrývá s výrobky a službami, které zůstávají v původním zápisu, vyzve úřad majitele ochranné známky EU, aby tyto nedostatky odstranil ve lhůtě, kterou úřad stanoví. Nejsou-li nedostatky před uplynutím stanovené lhůty odstraněny, úřad prohlášení o rozdělení zamítne.“;

24.12.2015 L 341/43Úřední věstník Evropské unieCS

b) doplňuje se nový odstavec, který zní:

„8. Komise přijme prováděcí akty, kterými blíže vymezí:

a) náležitosti prohlášení o rozdělení zápisu podle odstavce 1;

b) způsob vyřizování prohlášení o rozdělení zápisu při zajištění toho, aby byl pro oddělený zápis vytvořen samostatný spis, včetně nového registračního čísla.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

49) Článek 50 se mění takto:

a) odstavce 2 a 3 se nahrazují tímto:

„2. Vzdání se oznamuje majitel ochranné známky úřadu písemně. Účinnosti nabývá až zápisem do rejstříku. Platnost vzdání se ochranné známky EU, které je oznámeno úřadu po předložení žádosti o zrušení této ochranné známky podle čl. 56 odst. 1, je podmíněna konečným zamítnutím nebo zpětvzetím žádosti o zrušení.

3. Vzdání se je zapsáno pouze se souhlasem majitele práva, které se týká ochranné známky EU a je zapsáno v rejstříku. Byla-li v rejstříku zapsána licence, je vzdání se zapsáno do rejstříku pouze v případě, že majitel ochranné známky EU prokáže, že informoval nabyvatele licence o svém úmyslu vzdát se známky. Tento zápis o vzdání se známky se provede po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne, kdy majitel doloží úřadu, že informoval nabyvatele licence o svém úmyslu vzdát se známky, nebo před uplynutím této lhůty, jakmile prokáže, že nabyvatel licence dal svůj souhlas.“;

b) doplňují se nové odstavce, které znějí:

„4. Nejsou-li splněny náležitosti vzdání se, sdělí úřad nedostatky deklarantovi. Nejsou-li nedostatky odstraněny ve lhůtě úřadem stanovené, úřad zápis vzdání se do rejstříku zamítne.

5. Komise přijme prováděcí akty, v nichž blíže vymezí náležitosti prohlášení o vzdání se podle odstavce 2 tohoto článku a druhy dokladů požadovaných ke stanovení souhlasu třetí osoby podle odstavce 3 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

50) V článku 53 se odstavec 1 mění takto:

a) doplňuje se nové písmeno, které zní:

„d) pokud existuje starší označení původu nebo zeměpisné označení uvedené v čl. 8 odst. 4a a jsou splněny podmínky stanovené v uvedeném odstavci“;

b) doplňuje se nový pododstavec, který zní:

„Všechny podmínky uvedené v prvním pododstavci musí být splněny ke dni podání přihlášky nebo ke dni vzniku práva přednosti ochranné známky EU.“

51) V článku 54 se odstavce 1 a 2 nahrazují tímto:

„1. Majitel ochranné známky EU, který po dobu pěti po sobě jdoucích let vědomě strpěl užívání pozdější ochranné známky EU na území Unie, již není oprávněn podat na základě této starší známky návrh na prohlášení pozdější ochranné známky za neplatnou ve vztahu k výrobkům nebo službám, pro které byla tato pozdější známka užívána, ledaže by přihláška pozdější ochranné známky EU nebyla podána v dobré víře.

24.12.2015L 341/44 Úřední věstník Evropské unieCS

2. Majitel starší národní ochranné známky uvedené v čl. 8 odst. 2 nebo jiného staršího označení uvedeného v čl. 8 odst. 4, který po dobu pěti po sobě jdoucích let vědomě strpěl užívání pozdější ochranné známky EU v členském státě, ve kterém tato starší ochranná známka nebo jiné starší označení požívá ochrany, již není oprávněn podat na základě této starší známky nebo tohoto jiného staršího označení návrh na prohlášení pozdější ochranné známky za neplatnou ve vztahu k výrobkům nebo službám, pro které byla tato pozdější ochranná známka užívána, ledaže by přihláška pozdější ochranné známky EU nebyla podána v dobré víře.“

52) Článek 56 se mění takto:

a) v odst. 1 písm. c) se slova „podle právních předpisů dotčeného členského státu“ nahrazují slovy „podle právních předpisů Unie nebo právních předpisů dotčeného členského státu.“;

b) odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3. Návrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti ochranné známky je nepřípustný, pokud bylo úřadem nebo soudem pro ochranné známky EU podle článku 95 rozhodnuto mezi stejnými účastníky o návrhu týkajícím se stejného předmětu a stejného důvodu a toto rozhodnutí je pravomocné.“

53) V článku 57 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2. Na žádost majitele ochranné známky EU předloží majitel starší ochranné známky EU, který je účastníkem řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou, důkaz o tom, že během pěti let předcházejících dni podání návrhu na prohlášení ochranné známky EU za neplatnou byla starší ochranná známka EU řádně užívána v Unii pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána a na nichž je založen návrh majitele starší ochranné známky na prohlášení ochranné známky za neplatnou, nebo že existují náležité důvody pro její neužívání, pokud byla k tomuto dni starší ochranná známka EU zapsána nejméně pět let. Byla-li navíc k datu, kdy byla podána přihláška k zápisu ochranné známky EU, nebo ke dni vzniku práva přednosti přihlášky ochranné známky EU, starší ochranná známka EU zapsána nejméně pět let, předloží majitel starší ochranné známky EU rovněž důkaz o tom, že podmínky uvedené v čl. 42 odst. 2 byly splněny i k tomuto datu. Není-li důkaz předložen, návrh na prohlášení známky za neplatnou se zamítne. Byla-li starší ochranná známka EU užívána jen pro některé z výrobků nebo služeb, pro které byla zapsána, pak se pro účely projednání návrhu na prohlášení ochranné známky za neplatnou považuje za zapsanou pouze pro tyto výrobky nebo služby.“

54) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 57a

Přenesení pravomocí

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 163a, kterými stanoví podrobné postupy upravující zrušení a prohlášení o neplatnosti ochranné známky EU podle článků 56 a 57, jakož i převod ochranné známky EU zapsané na jméno jednatele podle článku 18.“

55) V článku 58 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1. Odvolání lze podat proti rozhodnutím všech rozhodovacích úrovní úřadu uvedených v čl. 130 písm. a) až d) a případně v čl. 130 písm. f). Tato rozhodnutí nabývají účinnosti až ode dne uplynutí lhůty pro odvolání uvedené v článku 60. Podání odvolání má odkladný účinek.“

56) Článek 60 se nahrazuje tímto:

„Článek 60

Lhůta pro odvolání a jeho forma

1. Odvolání se podává písemně u úřadu ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení rozhodnutí. Odvolání se považuje za podané až po zaplacení poplatku. Odvolání se podává v jazyce řízení, ve kterém bylo napadené rozhodnutí vydáno. Písemné odůvodnění odvolání musí být předloženo ve lhůtě čtyř měsíců ode dne oznámení rozhodnutí.

24.12.2015 L 341/45Úřední věstník Evropské unieCS

2. V řízeních inter partes může žalovaná strana ve svém vyjádření navrhovat zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí v bodě, který nebyl v odvolání uveden. Taková podání se stávají bezpředmětnými, pokud odvolatel v řízení nepokračuje.“

57) Článek 62 se zrušuje.

58) V článku 64 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3. Rozhodnutí odvolacího senátu nabývá účinnosti dnem uplynutí lhůty uvedené v čl. 65 odst. 5 nebo, byla-li v uvedené lhůtě podána žaloba k Tribunálu, ode dne zamítnutí této žaloby nebo jakéhokoli odvolání podaného k Soudnímu dvoru proti rozhodnutí Tribunálu.“

59) Článek 65 se mění takto:

a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Proti rozhodnutí odvolacího senátu o odvolání lze podat žalobu k Tribunálu.“;

b) odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3. Tribunál může napadené rozhodnutí zrušit nebo změnit.“;

c) odstavce 5 a 6 se nahrazují tímto:

„5. Žaloba se podává Tribunálu ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení rozhodnutí odvolacího senátu.

6. Úřad přijme nezbytná opatření, aby vyhověl rozsudku Tribunálu nebo, v případě odvolání proti tomuto rozsudku, Soudního dvora.“

60) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 65a

Přenesení pravomocí

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 163a, kterými stanoví:

a) formální obsah odvolání uvedeného v článku 60 a postup pro podání a přezkoumání odvolání;

b) formální obsah a formu rozhodnutí odvolacího senátu uvedených v článku 64;

c) vrácení poplatků za odvolání uvedených v článku 60.“

61) Název hlavy VIII se nahrazuje tímto:

„ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O KOLEKTIVNÍCH OCHRANNÝCH ZNÁMKÁCH EU A CERTIFIKAČNÍCH OCHRANNÝCH ZNÁMKÁCH EU“.

24.12.2015L 341/46 Úřední věstník Evropské unieCS

62) Před článek 66 se vkládá nový nadpis oddílu, který zní:

„ODDÍL 1

Kolektivní ochranné známky EU“.

63) V článku 66 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3. Na kolektivní ochranné známky EU se použijí hlavy I až VII a IX až XIV, nestanoví-li tento oddíl jinak.“

64) Článek 67 se mění takto:

a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Přihlašovatel kolektivní ochranné známky EU předloží do dvou měsíců ode dne podání přihlášky pravidla pro její užívání.“;

b) doplňuje se nový odstavec, který zní:

„3. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví podrobný obsah pravidel uvedených v odstavci 2 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

65) Článek 69 se nahrazuje tímto:

„Článek 69

Vyjádření třetích stran

Jsou-li podle článku 40 úřadu předložena písemná vyjádření ke kolektivní ochranné známce EU, mohou být tato vyjádření rovněž založena na konkrétních důvodech, pro které má být přihláška kolektivní ochranné známky EU zamítnuta podle článku 68.“

66) V článku 71 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3. Dále mohou být s ohledem na změnu pravidel pro užívání předložena písemná vyjádření v souladu s článkem 69.“

67) V hlavě VIII se doplňuje nový oddíl, který zní:

„ODDÍL 2

Certifikační ochranné známky EU

Článek 74a

Certifikační ochranné známky EU

1. Certifikační ochrannou známkou EU je ochranná známka EU, která je jako taková popsána v přihlášce a která je schopna rozlišovat výrobky nebo služby, které majitel ochrannou známkou certifikoval pro materiál, způsob výroby výrobků nebo poskytování služeb, kvalitu, přesnost nebo jiné vlastnosti, od výrobků nebo služeb, které takto certifikovány nejsou.

2. Jakákoli fyzická nebo právnická osoba, včetně institucí, orgánů a veřejnoprávních subjektů, může požádat o zápis certifikační ochranné známky EU, pokud nevykonává podnikatelskou činnost zahrnující dodávání výrobků nebo poskytování služeb, které jsou certifikovány.

3. Na certifikační ochranné známky EU se použijí hlavy I až VII a IX až XIV, nestanoví-li tento oddíl jinak.

24.12.2015 L 341/47Úřední věstník Evropské unieCS

Článek 74b

Pravidla pro užívání certifikační ochranné známky

1. Přihlašovatel certifikační ochranné známky EU předloží ve lhůtě dvou měsíců ode dne podání přihlášky pravidla pro její užívání.

2. V pravidlech pro užívání známky se uvedou osoby, které jsou oprávněny tuto známku užívat, vlastnosti, které mají být známkou certifikovány, a způsoby, jimiž má certifikační orgán tyto vlastnosti testovat a dohlížet na užívání známky. V těchto pravidlech se stanoví rovněž podmínky pro užívání známky, včetně sankcí.

3. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví podrobný obsah pravidel uvedených v odstavci 2 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.

Článek 74c

Zamítnutí přihlášky

1. Kromě důvodů pro zamítnutí přihlášky ochranné známky EU stanovených v článcích 36 a 37 se přihláška certifikační ochranné známky EU zamítne, nesplňuje-li podmínky stanovené v článcích 74a a 74b nebo odporují- li pravidla pro užívání veřejnému pořádku nebo dobrým mravům.

2. Přihláška certifikační ochranné známky EU se dále zamítne, je-li nebezpečí, že bude veřejnost klamána, pokud jde o povahu nebo význam ochranné známky, zejména pokud by mohla být považována za něco jiného než za certifikační ochrannou známku.

3. Přihláška se nezamítne, vyhoví-li přihlašovatel změnou pravidel pro užívání ochranné známky požadavkům uvedeným v odstavcích 1 a 2.

Článek 74d

Vyjádření třetích stran

Jsou-li podle článku 40 úřadu předložena písemná vyjádření k certifikační ochranné známce EU, mohou být tato vyjádření rovněž založena na konkrétních důvodech, pro které by měla být přihláška certifikační ochranné známky EU zamítnuta podle článku 74c.

Článek 74e

Užívání certifikační ochranné známky EU

Požadavky tohoto nařízení jsou splněny, užívá-li certifikační ochrannou známku EU jakákoli osoba, která je oprávněna ji užívat v souladu s pravidly upravujícími užívání podle článku 74b, pokud jsou splněny i ostatní podmínky, které toto nařízení stanoví ve vztahu k užívání ochranných známek EU.

Článek 74f

Změna pravidel pro užívání ochranné známky

1. Majitel certifikační ochranné známky EU předloží úřadu veškeré změny pravidel pro užívání.

2. Změny se do rejstříku nezapíší, pokud změněná pravidla nesplňují požadavky článku 74b nebo obsahují důvod pro zamítnutí uvedený v článku 74c.

24.12.2015L 341/48 Úřední věstník Evropské unieCS

3. Dále mohou být s ohledem na změnu pravidel pro užívání předložena písemná vyjádření v souladu s článkem 74d.

4. Pro účely tohoto nařízení nabývá změna pravidel pro užívání účinnosti až dnem zápisu změny do rejstříku.

Článek 74g

Převod

Odchylně od čl. 17 odst. 1 může být certifikační ochranná známka EU převedena pouze na osobu, která splňuje požadavky čl. 74a odst. 2.

Článek 74h

Osoby, které mohou podat žalobu pro porušení práv z certifikační ochranné známky EU

1. Pouze majitel certifikační ochranné známky EU nebo kterákoli osoba jím zvlášť zmocněná za tímto účelem jsou oprávněni podat žalobu pro porušení práv.

2. Majitel certifikační ochranné známky EU může jménem osob oprávněných užívat známku uplatňovat náhradu škody, která jim vznikla v důsledku neoprávněného užívání známky.

Článek 74i

Důvody zrušení

Kromě důvodů zrušení uvedených v článku 51 se práva majitele certifikační ochranné známky EU zruší na základě návrhu podaného u úřadu nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení práv, pokud je splněna některá z těchto podmínek:

a) majitel již nesplňuje požadavky stanovené v čl. 74a odst. 2;

b) majitel nepřijal přiměřená opatření, aby zabránil užívání známky způsobem neslučitelným s podmínkami užívání stanovenými v pravidlech pro užívání známky, jejichž případná změna byla zapsána do rejstříku;

c) způsob, jakým byla známka majitelem užívána, měl za následek, že se stala způsobilou klamat veřejnost způsobem uvedeným v čl. 74c odst. 2;

d) změna pravidel pro užívání známky byla zapsána do rejstříku v rozporu s čl. 74f odst. 2, s výjimkou případu, kdy majitel známky vyhoví požadavkům tohoto článku novou změnou pravidel pro užívání známky.

Článek 74j

Důvody neplatnosti

Kromě důvodů neplatnosti uvedených v článcích 52 a 53 se certifikační ochranná známka EU zapsaná v rozporu s článkem 74c prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u úřadu nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení práv, s výjimkou případu, kdy majitel známky vyhoví změnou pravidel pro užívání požadavkům uvedeným v článku 74c.

24.12.2015 L 341/49Úřední věstník Evropské unieCS

Článek 74k

Převod

Aniž je dotčen čl. 112 odst. 2, převod přihlášky certifikační ochranné známky EU nebo zapsané certifikační ochranné známky EU se neprovede, pokud vnitrostátní právo příslušného členského státu nestanoví zápis garanční nebo certifikační ochranné známky podle článku 28 směrnice (EU) 2015/2436“.

68) Článek 75 se nahrazuje tímto:

„Článek 75

Rozhodnutí a sdělení úřadu

1. Rozhodnutí úřadu musí být odůvodněna. Jsou založena pouze na důvodech nebo důkazech, ke kterým měli účastníci možnost se vyjádřit. Pokud se před Úřadem koná ústní jednání, může být rozhodnutí vydáno ústně. Následně se rozhodnutí účastníkům oznámí písemně.

2. Každé rozhodnutí, sdělení nebo oznámení úřadu obsahuje údaj o útvaru nebo oddělení úřadu, jakož i jméno nebo jména odpovědného pracovníka či pracovníků. Musí být takovým pracovníkem nebo takovými pracovníky podepsáno nebo být namísto podpisu opatřeno předtištěným nebo otištěným razítkem úřadu. Výkonný ředitel může určit, zda je možné použít jiné prostředky pro označení útvaru nebo oddělení úřadu a jména odpovědného pracovníka nebo odpovědných pracovníků nebo pro identifikaci jinou než razítko v případě, že rozhodnutí, sdělení nebo oznámení úřadu jsou předávána faxem nebo jinými technickými komunikačními prostředky.

3. Rozhodnutí úřadu, proti kterým lze podat odvolání, musí obsahovat písemné poučení o tom, že jakékoli odvolání se podává písemně u úřadu do dvou měsíců ode dne oznámení příslušného rozhodnutí. Poučení musí rovněž obsahovat upozornění účastníků na ustanovení článků 58, 59 a 60. Účastníci se nemohou odvolávat na nedostatky poučení ze strany úřadu o možnosti podat odvolání.“

69) V čl. 76 odst. 1 se doplňuje nová věta, která zní:

„V řízení o prohlášení neplatnosti podle článku 52 omezí úřad své šetření na důvody a návrhy předložené účastníky.“

70) V článku 77 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„4. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 163a, kterými se stanoví podrobná pravidla pro ústní jednání, včetně podrobných pravidel pro používání jazyků podle článku 119.“

71) Článek 78 se mění takto:

a) v odstavci 3 se doplňuje nová věta, která zní:

„Předvolání k výslechu se provede alespoň jeden měsíc předem, ledaže by účastník, svědek nebo znalec souhlasili s kratší lhůtou.“;

b) doplňují se nové odstavce, které znějí:

„5. Výkonný ředitel určí výši výdajů včetně záloh, které se mají zaplatit, pokud jde o náklady na dokazování uvedené v tomto článku.

6. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 163a, kterými stanoví podrobná pravidla pro dokazování.“

24.12.2015L 341/50 Úřední věstník Evropské unieCS

72) Článek 79 se nahrazuje tímto:

„Článek 79

Oznamování

1. Úřad oznamuje všechna rozhodnutí a předvolání, jakož i sdělení, která zakládají běh lhůt nebo jejichž oznámení je stanoveno jinými ustanoveními tohoto nařízení nebo aktů přijatých podle tohoto nařízení, nebo jejichž oznámení bylo nařízeno výkonným ředitelem úřadu.

2. Výkonný ředitel může rozhodnout, které dokumenty, kromě rozhodnutí, proti nimž se lze ve stanovené lhůtě odvolat, a předvolání, budou oznamovány formou doporučeného dopisu s dodejkou.

3. Oznámení může být provedeno různými prostředky, včetně elektronických prostředků. Podrobnosti ohledně elektronických prostředků stanoví výkonný ředitel.

4. V případě, že má být oznámení uskutečněno formou veřejného oznámení, stanoví výkonný ředitel způsob veřejného oznámení a určí začátek jednoměsíční lhůty, po jejímž uplynutí bude dokument považován za oznámený.

5. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 163a, kterými stanoví podrobná pravidla pro oznamování.“

73) Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 79a

Oznámení ztráty práv

Zjistí-li úřad, že z tohoto nařízení nebo aktů přijatých na základě tohoto nařízení vyplývá ztráta jakýchkoliv práv, aniž by bylo vydáno příslušné rozhodnutí, sdělí tuto skutečnost dotčené osobě v souladu s článkem 79. Tato osoba může do dvou měsíců od oznámení tohoto sdělení požádat o vydání rozhodnutí v této záležitosti, pokud má za to, že zjištění úřadu je nesprávné. Úřad vydá takové rozhodnutí pouze v případě, že nesouhlasí s osobou, která jej požaduje; v opačném případě úřad pozmění své zjištění a oznámí to osobě požadující vydání rozhodnutí.

Článek 79b

Sdělení určená úřadu

1. Sdělení určená úřadu lze podávat elektronicky. Rozsah, v jakém lze tato sdělení podávat elektronicky, a technické podmínky takového podání stanoví výkonný ředitel.

2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 163a, kterými stanoví komunikační prostředky, včetně elektronických komunikačních prostředků, které mají účastníci v rámci řízení před úřadem používat, a formulářů, které by měl dát úřad k dispozici.

Článek 79c

Lhůty

1. Lhůty se počítají na celé roky, měsíce, týdny nebo dny. Výpočet počíná dnem následujícím po datu související události. Lhůty nesmějí být kratší než jeden měsíc a delší než šest měsíců.

2. Před začátkem každého kalendářního roku stanoví výkonný ředitel dny, kdy úřad nepřijímá dokumenty nebo kdy se v místě, v němž má úřad sídlo, nedoručují běžné poštovní zásilky.

24.12.2015 L 341/51Úřední věstník Evropské unieCS

3. Dojde-li k všeobecnému přerušení doručování poštovních zásilek v členském státě, v němž má úřad sídlo, nebo k přerušení připojení úřadu k povoleným elektronickým komunikačním prostředkům, určí výkonný ředitel délku trvání takového přerušení.

4. Dojde-li k přerušení nebo narušení řádné komunikace mezi účastníky řízení a úřadem následkem mimořádné události, například přírodní katastrofy nebo stávky, může výkonný ředitel rozhodnout, že v případě účastníků řízení s bydlištěm nebo sídlem v dotčeném členském státě a účastníků, kteří jmenovali svého zástupce s místem podnikání v dotčeném členském státě, se všechny lhůty, které by jinak uplynuly v den, kdy k dané události došlo, jak jej stanovil výkonný ředitel, nebo po tomto dni, prodlužují až do jím stanoveného dne. Daný den stanoví na základě vlastního odhadu skončení mimořádné události. Postihne-li tato událost sídlo úřadu, uvede výkonný ředitel ve svém rozhodnutí, že dané prodloužení lhůt platí pro všechny účastníky řízení.

5. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 163a, kterými stanoví podrobná pravidla pro délku a běh lhůt.

Článek 79d

Oprava chyb a zjevných přehlédnutí

1. Z vlastního podnětu nebo na žádost účastníka řízení opraví úřad ve svých rozhodnutích veškeré jazykové chyby nebo překlepy a zjevná přehlédnutí nebo technické chyby zaviněné úřadem při zápisu ochranné známky nebo zveřejnění jejího zápisu.

2. Požádá-li o opravu chyb v zápise ochranné známky nebo ve zveřejnění zápisu majitel, použije se přiměřeně článek 48a.

3. Opravu chyb v zápise ochranné známky a ve zveřejnění zápisu úřad zveřejní.“

74) Článek 80 se nahrazuje tímto:

„Článek 80

Výmaz nebo zrušení rozhodnutí

1. V případě, že úřad provedl zápis v rejstříku nebo vydal rozhodnutí obsahující zjevnou chybu jím zaviněnou, zajistí, aby byl zápis vymazán nebo rozhodnutí zrušeno. V případě, že v řízení existuje pouze jediná strana a zápis nebo akt ovlivní její práva, provede se výmaz nebo zrušení, i pokud nebyla daná chyba této straně zjevná.

2. Výmaz nebo zrušení podle odstavce 1 provede z moci úřední nebo na žádost některého z účastníků řízení oddělení, které provedlo daný zápis nebo vydalo dané rozhodnutí. Výmaz zápisu do rejstříku nebo zrušení rozhodnutí se provede do jednoho roku ode dne zápisu do rejstříku nebo dne vydání rozhodnutí, po konzultaci s účastníky řízení a případnými majiteli práv k dané ochranné známce EU zapsanými v rejstříku. O takovém výmazu či zrušení uchovává úřad záznamy.

3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 163a, v nichž stanoví postup pro zrušení rozhodnutí nebo výmaz zápisu v rejstříku.

4. Tímto článkem není dotčeno právo stran podat odvolání podle článků 58 a 65 nebo možnost opravit chyby a zjevná přehlédnutí podle článku 79d. Bylo-li proti rozhodnutí úřadu obsahujícímu chybu podáno odvolání, stává se odvolací řízení zrušením rozhodnutí úřadu podle odstavce 1 tohoto článku bezpředmětným. V takovém případě se poplatek za odvolání vrací odvolateli.“

24.12.2015L 341/52 Úřední věstník Evropské unieCS

75) Článek 82 se mění takto:

a) odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2. Tento článek se nepoužije na lhůty uvedené v článku 27, čl. 29 odst. 1, čl. 33 odst. 1, čl. 36 odst. 2, čl. 41 odst. 1 a 3, čl. 47 odst. 3, článku 60, čl. 65 odst. 5, čl. 81 odst. 2 a článku 112 nebo na lhůty stanovené v odstavci 1 tohoto článku nebo na lhůtu pro uplatnění seniority podle článku 34 po podání přihlášky.“;

b) odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4. Vyhoví-li úřad žádosti, má se za to, že následky nedodržení lhůty vůbec nenastaly. Je-li mezi uplynutím uvedené lhůty a podáním žádosti o pokračování v řízení přijato rozhodnutí, oddělení příslušné rozhodovat ve věci zmeškaného úkonu rozhodnutí přezkoumá a v případě, že je provedení zmeškaného úkonu samo o sobě dostačující, přijme nové rozhodnutí. Pokud na základě přezkumu úřad dojde k závěru, že není třeba měnit původní rozhodnutí, písemně toto rozhodnutí potvrdí.“

76) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 82a

Přerušení řízení

1. Řízení před úřadem se přeruší:

a) v případě úmrtí nebo právní nezpůsobilosti přihlašovatele nebo majitele ochranné známky EU nebo osoby zmocněné podle vnitrostátního práva jednat jeho jménem. Pokud se uvedené úmrtí nebo nezpůsobilost nedotkly oprávnění zástupce jmenovaného podle článku 93, přeruší se řízení jen na žádost tohoto zástupce;

b) v případě, že přihlašovatel nebo majitel ochranné známky EU v důsledku řízení vedeného proti jeho majetku nemůže z právních důvodů pokračovat v řízení před úřadem;

c) v případě úmrtí nebo právní nezpůsobilosti zástupce přihlašovatele nebo majitele ochranné známky EU nebo v případě, že v důsledku řízení vedeného proti jeho majetku nemůže tento zástupce z právních důvodů pokračovat v řízení před úřadem.

2. Řízení před úřadem se obnoví, jakmile se určí totožnost osoby zmocněné v něm pokračovat.

3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 163a, kterými stanoví podrobná pravidla pro obnovení řízení před úřadem.“

77) Článek 83 se nahrazuje tímto:

„Článek 83

Odkaz na obecné zásady

Neobsahuje-li toto nařízení nebo akty přijaté na základě tohoto nařízení příslušná procesní ustanovení, přihlédne úřad k obecným procesním zásadám uznávaným v členských státech.“

78) Článek 85 se mění takto:

a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Účastník, který neuspěl v námitkovém řízení, zrušovacím řízení, řízení o prohlášení neplatnosti nebo v řízení odvolacím, hradí poplatky, které zaplatil druhý účastník. Aniž je dotčen čl. 119 odst. 6, hradí neúspěšný účastník i veškeré náklady druhého účastníka nezbytné pro řízení, které vynaložil, včetně nákladů na cestovné, pobyt a odměnu zástupci ve smyslu čl. 93 odst. 1, v mezích tarifů stanovených pro každou kategorii nákladů v prováděcím aktu přijatém v souladu s druhým odstavcem 1a tohoto článku. Poplatky, které hradí účastník, který v řízení neuspěl, se omezí na poplatky, které zaplatil druhý účastník za námitky, za návrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti ochranné známky EU a za odvolání.“

24.12.2015 L 341/53Úřední věstník Evropské unieCS

b) vkládá se nový odstavec, který zní:

„1a. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví maximální sazby nákladů nezbytných pro řízení a skutečně vynaložených účastníkem, který v řízení uspěl. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.

Komise při stanovení těchto částek pro náklady na cestovné a pobyt zohlední vzdálenost mezi místem bydliště nebo podnikání účastníka řízení, zástupce nebo svědka nebo znalce a místem, kde se ústní řízení koná, fázi řízení, ve které jsou náklady vynaloženy, a pokud jde o náklady na zastupování ve smyslu čl. 93 odst. 1, i potřebu zajistit, aby povinnosti nést náklady nezneužil z taktických důvodů druhý účastník. Náklady na pobyt se vypočítají v souladu se služebním řádem úředníků a pracovním řádem ostatních zaměstnanců Unie, stanovenými nařízením Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 (*).

Účastník, který v řízení neuspěl, ponese náklady pouze jedné protistrany a případně jednoho zástupce.

(*) Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1.“

c) odstavec 6 se nahrazuje tímto:

„6. Námitkové oddělení, zrušovací oddělení nebo odvolací senát stanoví výši nákladů, které je nezbytné podle odstavců 1 až 5 uhradit, pokud se náklady, které mají být zaplaceny, omezují na poplatky placené úřadu a náklady zastoupení. Ve všech ostatních případech stanoví na žádost výši nákladů, které je nezbytné uhradit, spisovna odvolacího senátu nebo pracovník námitkového oddělení či zrušovacího oddělení. Žádost je přípustná pouze ve lhůtě dvou měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, pro které je žádost o stanovení nákladů podána, a musí být opatřena soupisem nákladů a podpůrnými důkazy. U nákladů na zastupování podle čl. 93 odst. 1 postačí prohlášení zástupce, že náklady byly vynaloženy. U dalších nákladů postačí prokázat jejich věrohodnost. Je-li výše nákladů stanovena podle první věty tohoto odstavce, jsou náklady na zastupování přiznány ve výši stanovené v aktu přijatém podle odstavce 1a tohoto článku a bez ohledu na to, zda byly skutečně vynaloženy.“

d) doplňuje se nový odstavec, který zní:

„7. Rozhodnutí o stanovení nákladů obsahující odůvodnění, ze kterého vychází, může být přezkoumáno rozhodnutím námitkového oddělení, zrušovacího oddělení nebo odvolacího senátu na žádost podanou ve lhůtě jednoho měsíce ode dne oznámení o přiznání náhrady nákladů. Žádost se považuje za podanou až po zaplacení poplatku za přezkoumání výše nákladů. Námitkové oddělení, zrušovací oddělení nebo odvolací senát rozhodne o žádosti o přezkum rozhodnutí o stanovení nákladů bez ústního jednání.“

79) V čl. 86 odst. 2 se druhá věta nahrazuje tímto:

„Každý členský stát určí jeden orgán odpovědný za ověřování pravosti rozhodnutí uvedeného v odstavci 1 a sdělí jeho kontaktní údaje úřadu, Soudnímu dvoru a Komisi. Uvedený orgán připojí k rozhodnutí doložku vykona­ telnosti, přičemž jedinou formalitou je ověření pravosti rozhodnutí.“

80) Článek 87 se nahrazuje tímto:

„Článek 87

Rejstřík ochranných známek EU

1. Úřad vede rejstřík ochranných známek EU a pravidelně jej aktualizuje.

2. Rejstřík obsahuje níže uvedené údaje týkající se přihlášek a zápisů ochranných známek EU:

a) den podání přihlášky;

b) spisové číslo přihlášky;

24.12.2015L 341/54 Úřední věstník Evropské unieCS

c) den zveřejnění přihlášky;

d) jméno a adresu přihlašovatele;

e) jméno a místo podnikání jiného zástupce, než je zástupce uvedený v čl. 92 odst. 3 první věty;

f) vyjádření ochranné známky s uvedením povahy této známky; a případně popis ochranné známky;

g) uvedení výrobků a služeb podle jejich názvů;

h) podrobné údaje o uplatnění práva přednosti podle článku 30;

i) podrobné údaje o uplatnění práva výstavní priority podle článku 33;

j) podrobné údaje o uplatnění seniority starší ochranné známky podle článku 34;

k) prohlášení, že ochranná známka získala rozlišovací způsobilost v důsledku užívání ve smyslu čl. 7 odst. 3;

l) údaj o tom, že jde o kolektivní ochrannou známku;

m) údaj o tom, že jde o certifikační ochrannou známku;

n) jazyk, ve kterém byla přihláška podána, a druhý jazyk, který přihlašovatel v přihlášce uvedl podle čl. 119 odst. 3;

o) den zápisu ochranné známky do rejstříku a číslo zápisu;

p) prohlášení, že přihláška vyplývá z přeměny mezinárodního zápisu s vyznačením Unie podle článku 161 tohoto nařízení, spolu s datem mezinárodního zápisu na základě čl. 3 odst. 4 Madridského protokolu nebo datem zápisu územního rozšíření ochrany na Unii učiněného po provedení mezinárodního zápisu podle čl. 3c odst. 2 Madridského protokolu, a případně datum vzniku práva přednosti mezinárodního zápisu.

3. Rejstřík obsahuje také tyto záznamy, u kterých se vždy uvede den provedení záznamu:

a) změny jména, adresy nebo státní příslušnosti majitele ochranné známky EU nebo změny státu, ve kterém má trvalé bydliště nebo sídlo nebo je usazen;

b) změny jména nebo místa podnikání jiného zástupce, než je zástupce podle čl. 92 odst. 3 první věty;

c) je-li jmenován nový zástupce, jméno a místo podnikání tohoto zástupce;

d) změny a úpravy ochranné známky ve smyslu článků 43 a 48 a opravy chyb;

e) oznámení změn v pravidlech pro užívání kolektivní ochranné známky podle článku 71;

f) údaje o uplatnění seniority starší ochranné známky podle článku 34, v souladu s článkem 35;

g) celkové nebo částečné převody podle článku 17;

h) zřízení nebo převod věcného práva podle článku 19 a povaha tohoto věcného práva;

i) nucený výkon práva podle článku 20 a úpadkové řízení podle článku 21;

j) poskytnutí nebo převod licence podle článku 22 a případně druh licence;

k) obnova zápisu podle článku 47, datum, kdy nabývá účinnosti, a případná omezení podle čl. 47 odst. 4;

24.12.2015 L 341/55Úřední věstník Evropské unieCS

l) zápis o tom, že bylo zjištěno uplynutí doby platnosti zápisu podle článku 47;

m) oznámení majitele ochranné známky o zpětvzetí přihlášky podle článku 43 nebo o vzdání se ochranné známky podle článku 50;

n) datum předložení a údaje o námitkách podle článku 41 nebo návrhu podle článku 56 nebo protinávrhu podle čl. 100 odst. 4 na zrušení nebo prohlášení neplatnosti nebo odvolání podle článku 60;

o) datum a obsah rozhodnutí o námitkách, návrhu nebo protinávrhu podle čl. 57 odst. 6 nebo čl. 100 odst. 6 třetí věty nebo o odvolání podle článku 64;

p) záznam o přijetí žádosti o převod podle čl. 113 odst. 2;

q) výmaz zástupce zapsaného podle odst. 2 písm. e) tohoto článku;

r) zánik seniority národní ochranné známky;

s) změna nebo výmaz údajů uvedených v písmenech h), i) a j) tohoto odstavce z rejstříku;

t) nahrazení ochranné známky EU mezinárodním zápisem podle článku 157;

u) datum a číslo mezinárodního zápisu založeného na přihlášce ochranné známky EU, která byla zapsána jako ochranná známka EU podle čl. 148 odst. 1;

v) datum a číslo mezinárodního zápisu založeného na ochranné známce EU podle čl. 148 odst. 2;

w) rozdělení přihlášky podle článku 44 a rozdělení zápisu podle článku 49, spolu s údaji uvedenými v odstavci 2 tohoto článku, pokud jde o oddělený zápis, jakož i pozměněný seznam výrobků a služeb z původního zápisu;

x) zrušení rozhodnutí nebo zápisu do rejstříku podle článku 80, pokud se zrušení týká rozhodnutí nebo zápisu, které byly zveřejněny;

y) oznámení o změnách v pravidlech pro užívání certifikační ochranné známky podle článku 74f.

4. Výkonný ředitel může stanovit, že s výhradou čl. 123 odst. 4 se do rejstříku budou zapisovat i jiné údaje, než jsou údaje uvedené v odstavcích 2 a 3 tohoto článku.

5. Rejstřík může být veden elektronicky. Úřad shromažďuje, organizuje, zveřejňuje a uchovává údaje uvedené v odstavcích 2 a 3, včetně veškerých osobních údajů, pro účely uvedené v odstavci 9. Úřad vede rejstřík snadno přístupný k veřejnému nahlédnutí.

6. Všechny změny v rejstříku se sdělí majiteli ochranné známky EU.

7. Na žádost a po zaplacení poplatku poskytuje úřad ověřené nebo neověřené výpisy z rejstříku.

8. Zpracování údajů týkajících se zápisů podle odstavců 2 a 3, včetně veškerých osobních údajů, se provádí pro účely:

a) vyřizování žádostí nebo zápisů popsaných v tomto nařízení a aktech přijatých podle něj;

b) vedení veřejného rejstříku za účelem kontroly ze strany veřejných orgánů a hospodářských subjektů a pro jejich informování s cílem umožnit jim výkon práv svěřených jim podle tohoto nařízení a získávání informací o existenci starších práv náležících třetím osobám, a

24.12.2015L 341/56 Úřední věstník Evropské unieCS

c) sestavování zpráv a statistik umožňujících úřadu optimalizovat své činnosti a zlepšovat fungování systému.

9. Veškeré údaje, včetně osobních údajů, týkající se zápisů podle odstavců 2 a 3 jsou považovány za údaje ve veřejném zájmu a mohou být přístupné jakékoli třetí osobě. Z důvodů právní jistoty se zápisy v rejstříku uchovávají po dobu neurčitou.“

81) Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 87a

Databáze

1. Vedle povinnosti vést rejstřík podle článku 87 úřad shromažďuje a uchovává v elektronické databázi veškeré údaje poskytnuté žadateli nebo jinými účastníky řízení podle tohoto nařízení nebo aktů přijatých podle něj.

2. Elektronická databáze může obsahovat osobní údaje nad rámec údajů uvedených v rejstříku podle článku 87 v takovém rozsahu, v jakém jsou takové údaje požadovány tímto nařízením nebo akty přijatými podle něj. Shromažďování, uchovávání a zpracování takových údajů je prováděno za účelem:

a) vyřizování žádostí nebo zápisů popsaných v tomto nařízení a aktech přijatých podle něj;

b) přístupu k informacím nutným pro snadnější a efektivnější vedení příslušných řízení;

c) komunikace s žadateli a dalšími účastníky řízení;

d) sestavování zpráv a statistik umožňujících úřadu optimalizovat své činnosti a zlepšovat fungování systému.

3. Výkonný ředitel stanoví podmínky přístupu k elektronické databázi a způsob, jakým může být její obsah, kromě osobních údajů uvedených v odstavci 2 tohoto článku, avšak včetně údajů uvedených v článku 87, zpřístupněn ve strojově čitelné podobě, včetně poplatku za tento přístup.

4. Přístup k osobním údajům uvedeným v odstavci 2 se omezí a tyto údaje se nezpřístupní veřejnosti, ledaže dotčená strana dá svůj výslovný souhlas.

5. Všechny údaje se uchovávají po dobu neurčitou. Dotčená strana však může požádat o výmaz jakéhokoli osobního údaje z databáze po 18 měsících od uplynutí platnosti ochranné známky nebo skončení příslušného sporného řízení. Dotčená strana má právo na to, aby byla kdykoli provedena oprava nepřesného nebo chybného údaje.

Článek 87b

On-line přístup k rozhodnutím

1. Rozhodnutí úřadu se v zájmu transparentnosti a předvídatelnosti zpřístupní on-line pro účely informování a konzultace široké veřejnosti. Jakýkoli účastník řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí, může požádat o výmaz jakéhokoli osobního údaje obsaženého v rozhodnutí.

2. Úřad může poskytovat on-line přístup k rozsudkům soudů členských států a Unie souvisejícím s jeho úkoly s cílem zvýšit veřejné povědomí o otázkách duševního vlastnictví a podpořit sbližování praxe. Úřad musí dodržovat podmínky původního zveřejnění týkající se osobních údajů.“

24.12.2015 L 341/57Úřední věstník Evropské unieCS

82) Článek 88 se mění takto:

a) odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4. Je-li však do spisů nahlíženo podle odstavců 2 a 3 tohoto článku, mohou být z nahlédnutí vyjmuty dokumenty týkající se vyloučení nebo protestu podle článku 137, návrhy rozhodnutí a stanovisek a všechny ostatní interní dokumenty použité pro přípravu rozhodnutí a stanovisek, jakož i ty části spisu, ohledně kterých vyjádřila dotyčná strana před podáním žádosti o nahlédnutí do spisů zvláštní zájem na zachování jejich důvěrnosti, ledaže je nahlédnutí do takové části spisu odůvodněno nadřazenými legitimními zájmy strany usilující o nahlédnutí.“

b) doplňují se nové odstavce, které znějí:

„5. Nahlížení do spisů přihlášek ochranných známek EU nebo zapsaných ochranných známek EU se provádí buď nahlížením do originálních dokumentů nebo do jejich kopií, nebo do technických prostředků pro uchovávání, jsou-li takto spisy uchovávány. Výkonný ředitel určí způsob nahlížení.

6. Dojde-li k nahlédnutí do spisů podle odstavce 7, považuje se žádost o nahlédnutí do spisu za podanou až po zaplacení příslušného poplatku. Pokud se nahlížení do technických prostředků uchovávání uskutečňuje on-line, neúčtuje se žádný poplatek.

7. Nahlížení do spisů se provádí v prostorách úřadu. Na žádost se nahlédnutí do spisu provede vydáním kopií dokumentů ze spisu. Za vyhotovení kopií se účtují poplatky. Úřad rovněž na žádost a po zaplacení poplatku vydá ověřené nebo neověřené kopie přihlášky ochranné známky EU.

8. Do spisů vedených úřadem, které se týkají mezinárodních zápisů s vyznačením Unie, může být nahlíženo na žádost ode dne zveřejnění podle čl. 152 odst. 1 a za podmínek stanovených v odstavcích 1, 3 a 4 tohoto článku.

9. S výhradou omezení stanovených v odstavci 4 a s výhradou zaplacení poplatku může úřad na žádost sdělit informace z kteréhokoli spisu přihlášené ochranné známky EU nebo zapsané ochranné známky EU. Úřad však může vyžadovat uplatnění možnosti nahlížet do spisu sám, domnívá-li se, že je to vzhledem k množství požadovaných informací vhodné.“

83) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 88a

Vedení spisů

1. Úřad vede spisy o všech řízeních, která se týkají přihlášky nebo zápisu ochranné známky EU. Způsob vedení těchto spisů stanoví výkonný ředitel.

2. Pokud jsou spisy vedeny v elektronické podobě, musí být elektronické spisy nebo jejich záložní kopie uchovávány bez časového omezení. Originály dokumentů předložených účastníky řízení, které tvoří základ těchto elektronických spisů, se likvidují po určitém období od jejich přijetí úřadem, které stanoví výkonný ředitel.

3. Pokud jsou spisy nebo jejich části vedeny v jakékoli jiné než elektronické podobě, uchovávají se dokumenty nebo důkazy představující část takových spisů nejméně po dobu pěti let od konce roku, v němž byla přihláška odmítnuta nebo vzata zpět nebo byla považována za vzatou zpět, v němž zcela uplynula platnost zápisu ochranné známky EU podle článku 47, bylo zapsáno úplné vzdání se ochranné známky EU podle článku 50 nebo byla ochranná známka EU úplně vyškrtnuta z rejstříku podle čl. 57 odst. 6 nebo čl. 100 odst. 6.“

24.12.2015L 341/58 Úřední věstník Evropské unieCS

84) Článek 89 se nahrazuje tímto:

„Článek 89

Pravidelné publikace

1. Úřad pravidelně vydává:

a) Věstník ochranných známek EU, který obsahuje zveřejnění přihlášek a zápisů do rejstříku, jakož i další údaje týkající se přihlášek nebo zápisů ochranných známek EU, jejichž zveřejnění je požadováno podle tohoto nařízení nebo akty přijatými podle tohoto nařízení;

b) Úřední věstník úřadu, který obsahuje sdělení a informace obecné povahy vydané výkonným ředitelem, jakož i další informace týkající se tohoto nařízení nebo jeho provedení.

Publikace uvedené v písmenech a) a b) prvního pododstavce mohou být vydávány v elektronické podobě.

2. Věstník ochranných známek Evropské unie se vydává způsobem a s periodicitou, jež určí výkonný ředitel.

3. Úřední věstník úřadu se vydává v jazycích úřadu. Výkonný ředitel však může stanovit, že určité informace se zveřejní v Úředním věstníku úřadu ve všech úředních jazycích Unie.

4. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví:

a) datum považované za datum zveřejnění ve Věstníku ochranných známek Evropské unie;

b) způsob zveřejňování údajů týkajících se zápisu ochranné známky, jež neobsahují žádné změny ve srovnání se zveřejněním přihlášky;

c) způsoby, jakými mohou být vydání Úředního věstníku úřadu zpřístupněna veřejnosti.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

85) Článek 90 se mění takto:

a) dosavadní znění se označuje jako odstavec 1;

b) doplňují nové odstavce, které znějí:

„2. Za toto poskytování informací nebo zpřístupnění spisů k nahlédnutí úřad nevybírá poplatky.

3. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví způsob, jakým si úřad a příslušné orgány členských států budou vyměňovat informace mezi sebou nebo jakým zpřístupní spisy k nahlédnutí, přičemž vezme v úvahu omezení, kterým podléhá nahlížení do spisů týkajících se přihlášek nebo zápisů ochranné známky EU podle článku 88, pokud je otevřeno i třetím osobám. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

86) V článku 92 se odstavce 2 až 4 se nahrazují tímto:

„2. Aniž je dotčen odst. 3 druhá věta tohoto článku, musí být fyzické nebo právnické osoby, které nemají v Evropském hospodářském prostoru bydliště ani hlavní místo podnikání ani skutečnou průmyslovou či obchodní pobočku, před úřadem zastoupeny podle čl. 93 odst. 1 v každém řízení podle tohoto nařízení, s výjimkou podání přihlášky ochranné známky EU.

24.12.2015 L 341/59Úřední věstník Evropské unieCS

3. Fyzické nebo právnické osoby, které mají na území Evropského hospodářského prostoru bydliště nebo sídlo nebo skutečnou průmyslovou či obchodní pobočku, mohou jednat před úřadem prostřednictvím zaměstnance. Zaměstnanec právnické osoby uvedené v tomto odstavci může jednat rovněž za jiné právnické osoby, které jsou s touto osobou hospodářsky spojeny, a to i v případě, že tyto jiné právnické osoby nemají sídlo ani skutečnou průmyslovou nebo obchodní pobočku na území Evropského hospodářského prostoru. Zaměstnanci zastupující tyto osoby ve smyslu tohoto odstavce předloží na žádost úřadu nebo případně na žádost účastníka řízení podepsanou plnou moc k založení do spisu.

4. Pokud jednají společně více než jeden přihlašovatel nebo více než jedna třetí osoba, je jmenován společný zástupce.“

87) Článek 93 se mění takto:

a) odstavce 1 a 2 se nahrazují tímto:

„1. Zastupovat fyzické nebo právnické osoby před úřadem může pouze:

a) advokát, který je oprávněn vykonávat činnost na území některého členského státu a má sídlo v Evropském hospodářském prostoru, v rozsahu, v jakém může jednat v uvedeném státě jako zástupce ve věcech ochranných známek;

b) kvalifikovaní zástupci zapsaní na seznamu, který za tímto účelem vede úřad.

Zástupci vystupující před úřadem předloží úřadu na jeho žádost nebo případně na žádost jiného účastníka řízení podepsanou plnou moc k založení do spisu.

2. Do seznamu kvalifikovaných zástupců může být zapsána každá fyzická osoba, která:

a) je státním příslušníkem některého z členských států Evropského hospodářského prostoru;

b) má své obchodní sídlo nebo místo výkonu zaměstnání v Evropském hospodářském prostoru;

c) je oprávněna zastupovat ve věcech ochranných známek fyzické nebo právnické osoby před Úřadem Beneluxu pro duševní vlastnictví, ústředním úřadem průmyslového vlastnictví členského státu Evropského hospodářského prostoru. Pokud v dotčeném státě oprávnění není podmíněno získáním zvláštní odborné kvalifikace, musí osoby, které žádají o zápis do seznamu a které zastupují fyzické nebo právnické osoby ve věcech ochranných známek před Úřadem Beneluxu pro duševní vlastnictví nebo těmito ústředními úřady průmyslového vlastnictví, takto působit nepřetržitě alespoň po dobu pěti let. Podmínka výkonu povolání se však nevztahuje na osoby, jejichž odborná kvalifikace ve věcech ochranných známek pro zajištění zastupování fyzických nebo právnických osob před Úřadem Beneluxu pro duševní vlastnictví nebo těmito ústředními úřady průmyslového vlastnictví je úředně uznána podle předpisů dotčeného státu.“;

b) odstavce 4 a 5 se nahrazují tímto:

„4. Výkonný ředitel může udělit výjimku:

a) z požadavku uvedeného v odst. 2 písm. c) druhé větě, poskytl-li žadatel důkaz, že získal požadovanou kvalifikaci jiným způsobem;

b) z požadavku uvedeného v odst. 2 písm. a) v případě vysoce kvalifikovaného odborníka za předpokladu, že jsou splněny požadavky uvedené v odst. 2 písm. b) a c).

5. Osoba může být vyškrtnuta ze seznamu kvalifikovaných zástupců na svou žádost nebo pokud již není způsobilá zastupovat. Změny v seznamu kvalifikovaných zástupců se zveřejňují v Úředním věstníku úřadu.“

24.12.2015L 341/60 Úřední věstník Evropské unieCS

88) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 93a

Přenesení pravomocí

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 163a, v nichž stanoví:

a) podmínky a postup pro jmenování společného zástupce podle čl. 92 odst. 4;

b) podmínky, za kterých musí zaměstnanci uvedení v čl. 92 odst. 3 a kvalifikovaní zástupci uvedení v čl. 93 odst. 1 předložit úřadu podepsanou plnou moc opravňující je k zastupování a obsah této plné moci;

c) okolnosti, za nichž může být osoba vyškrtnuta ze seznamu kvalifikovaných zástupců podle čl. 93 odst. 5.“

89) V hlavě X se název oddílu 1 nahrazuje tímto:

„Použití pravidel Unie o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech“.

90) Článek 94 se mění takto:

a) název se nahrazuje tímto:

„Použití pravidel Unie o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech“;

b) v odstavci 1 se slova „nařízení (ES) č. 44/2001“ nahrazují slovy „pravidla Unie o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech“ v příslušném mluvnickém tvaru;

c) doplňuje se nový odstavec, který zní:

„3. Odkazy na nařízení (ES) č. 44/2001 uvedené v tomto nařízení zahrnují dle potřeby Dohodu mezi Evropským společenstvím a Dánským královstvím o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech podepsanou dne 19. října 2005.“

91) V čl. 96 písm. c) se slova „čl. 9 odst. 3 druhé větě“ nahrazují slovy „čl. 9b odst. 2“.

92) V článku 99 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3. V řízení o žalobách uvedených v čl. 96 písm. a) a c) je procesní námitka zrušení ochranné známky EU uplatněná jinak než formou protinávrhu přípustná, pokud žalovaný namítá, že by ochranná známka EU mohla být zrušena z důvodu nedostatku řádného užívání v době, kdy byla podána žaloba pro porušení práv.“

93) Článek 100 se mění takto:

a) odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4. Soud pro ochranné známky EU, u kterého byl podán protinávrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti ochranné známky EU, nepřistoupí k přezkoumání protinávrhu, dokud zúčastněná strana nebo soud nesdělí úřadu datum, kdy byl protinávrh podán. Úřad zapíše tuto skutečnost do rejstříku. Byl-li návrh na zrušení nebo prohlášení ochranné známky EU za neplatnou k úřadu podán ještě před tím, než byl podán protinávrh, sdělí úřad tuto skutečnost soudu a soud řízení přeruší v souladu s čl. 104 odst. 1, dokud rozhodnutí o návrhu nenabude právní moci nebo dokud není návrh vzat zpět.“;

24.12.2015 L 341/61Úřední věstník Evropské unieCS

b) odstavec 6 se nahrazuje tímto:

„6. Pokud soud pro ochranné známky EU rozhodl o protinávrhu na zrušení nebo prohlášení ochranné známky EU za neplatnou a rozhodnutí nabylo právní moci, zašle soud nebo kterýkoliv účastník vnitrostátního řízení neprodleně kopii rozhodnutí úřadu. Úřad nebo kterákoliv jiná zúčastněná strana mohou požadovat, aby byly o tomto předání informovány. Úřad zapíše údaj o rozhodnutí soudu do rejstříku a přijme opatření nezbytná pro naplnění výroku soudu.“

94) V článku 101 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2. Ve všech otázkách týkajících se ochranných známek, které nejsou upraveny tímto nařízením, se příslušný soud pro ochranné známky EU řídí příslušnými vnitrostátními právními předpisy.“

95) V článku 102 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2. Soud pro ochranné známky EU může rovněž použít opatření nebo příkazy vyplývající z příslušných právních předpisů, které vzhledem k okolnostem případu považuje za vhodné.“

96) Název „Oddíl 4 Přechodné ustanovení“ a článek 108 se zrušují.

97) Článek 113 se nahrazuje tímto:

„Článek 113

Podání, zveřejnění a postoupení žádosti o převod

1. Žádost o převod se podává u úřadu v příslušné lhůtě podle čl. 112 odst. 4, 5 nebo 6 a musí v ní být uvedeny důvody převodu podle čl. 112 odst. 1 písm. a) nebo b), členské státy, pro které se žádost o převod podává, a výrobky a služby, jichž se převod týká. Žádá-li se o převod z důvodu neobnovení zápisu, počíná tříměsíční lhůta stanovená v čl. 112 odst. 5 běžet dnem následujícím po posledním dni, v jehož průběhu může být ještě podána žádost o obnovu podle čl. 47 odst. 3. Žádost o převod se považuje za podanou až po zaplacení poplatku za převod.

2. Pokud se žádost o převod týká přihlášky ochranné známky EU, která již byla zveřejněna, nebo pokud se žádost o převod týká ochranné známky EU, zapíše se přijetí každé takové žádosti do rejstříku a žádost o převod se zveřejní.

3. Úřad ověří, zda žádost o převod splňuje náležitosti stanovené v tomto nařízení, zejména v čl. 112 odst. 1, 2, 4, 5 a 6 a v odstavci 1 tohoto článku, a formální náležitosti uvedené v prováděcím aktu přijatém podle odstavce 6 tohoto článku. Nejsou-li podmínky pro žádost splněny, oznámí úřad žadateli tyto nedostatky. Nejsou-li nedostatky odstraněny ve lhůtě stanovené úřadem, úřad žádost o převod odmítne. Pokud se použije čl. 112 odst. 2, zamítne úřad žádost o převod jako nepřípustnou pouze ve vztahu k těm členským státům, ve kterých je převod podle tohoto ustanovení vyloučen. Nebyl-li ve lhůtě tří měsíců podle čl. 112 odst. 4, 5 nebo 6 zaplacen poplatek za převod, sdělí úřad žadateli, že se žádost o převod považuje za nepodanou.

4. Zamítl-li úřad nebo soud pro ochranné známky EU přihlášku ochranné známky EU či prohlásil-li ochrannou známku EU za neplatnou z absolutních důvodů s odkazem na jazyk členského státu, je převod vyloučen podle čl. 112 odst. 2 pro všechny členské státy, ve kterých je tento jazyk jedním z úředních jazyků. Zamítl-li úřad nebo soud pro ochranné známky EU přihlášku ochranné známky EU či prohlásil-li ochrannou známku EU za neplatnou z absolutních důvodů, které jsou shledány platnými v celé Unii, nebo na základě starší ochranné známky EU nebo jiného práva Unie k průmyslovému vlastnictví, je převod vyloučen podle čl. 112 odst. 2 pro všechny členské státy.

24.12.2015L 341/62 Úřední věstník Evropské unieCS

5. Pokud žádost o převod splňuje požadavky uvedené v odstavci 3 tohoto článku, postoupí úřad žádost o převod a údaje uvedené v čl. 84 odst. 2 ústředním úřadům průmyslového vlastnictví členských států, včetně Úřadu Beneluxu pro ochranu duševního vlastnictví, pro něž byla žádost shledána přípustnou. Úřad informuje žadatele o dni předání.

6. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví:

a) náležitosti žádosti o převod přihlášky ochranné známky EU nebo zapsané ochranné známky EU na přihlášku národní ochranné známky podle odstavce 1;

b) náležitosti zveřejnění žádosti o převod podle odstavce 2.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

98) V článku 114 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2. Přihláška ochranné známky EU nebo ochranná známka EU postoupená podle článku 113 nemůže být podrobena formálním náležitostem podle vnitrostátních právních předpisů, které jsou odlišné od požadavků stanovených tímto nařízením nebo akty přijatými v souladu s tímto nařízením.“

99) V čl. 115 odst. 1 se první věta nahrazuje tímto:

„Úřad je agenturou Unie.“

100) V článku 116 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2. Aniž je dotčen odstavec 1, může úřad využít vyslané národní odborníky nebo jiné pracovníky, kteří nejsou zaměstnanci úřadu. Správní rada přijme rozhodnutí, kterým se stanoví pravidla pro přidělování národních odborníků úřadu.“

101) V článku 117 se slovo „úřad“ nahrazuje slovy „úřad a jeho zaměstnance“.

102) Článek 119 se mění takto:

a) odstavec 5 se nahrazuje tímto:

„5. Námitky a návrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti se podávají v některém jazyce úřadu.“

b) doplňuje se nový odstavec, který zní::

„5a. Aniž je dotčen odstavec 5:

a) všechny žádosti nebo oznámení týkající se přihlášky ochranné známky EU lze podat v jazyce, ve kterém byla podána přihláška ochranné známky EU, nebo ve druhém jazyce, který uvedl přihlašovatel ve své přihlášce;

b) všechny žádosti nebo oznámení týkající se zapsané ochranné známky EU se podávají v některém z jazyků úřadu.

Je-li však žádost podána na některém z formulářů poskytovaných úřadem podle čl. 79b odst. 2, mohou být tyto formuláře použity v jakémkoli úředním jazyce Unie za předpokladu, že jejich textové části jsou vyplněny v jednom z jazyků úřadu.“

24.12.2015 L 341/63Úřední věstník Evropské unieCS

c) v odst. 6 druhém pododstavci se druhá věta nahrazuje tímto:

„Překlad musí být předložen ve lhůtě jednoho měsíce od uplynutí lhůty pro podání námitek nebo ode dne podání návrhu na zrušení nebo prohlášení neplatnosti.“;

d) doplňují se nové odstavce, které znějí:

„8. Aniž jsou dotčeny odstavce 4 a 7 a není-li stanoveno jinak, může v písemném řízení před úřadem každý z účastníků používat kterýkoli jazyk úřadu. Není-li zvolený jazyk jazykem řízení, předloží účastník překlad do tohoto jazyka do jednoho měsíce ode dne předložení originálu dokumentu. Je-li přihlašovatel ochranné známky EU jediným účastníkem řízení před úřadem a jazyk, ve kterém byla podána přihláška ochranné známky EU, není jedním z jazyků úřadu, lze také předložit překlad do druhého jazyka, který přihla­ šovatel uvedl ve své přihlášce.

9. Výkonný ředitel určí, jakým způsobem mají být překlady ověřeny.

10. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví:

a) rozsah, v němž mohou být podpůrné doklady, které mají být použity v písemném řízení před úřadem, podány v kterémkoli jazyce Unie, a potřebu předložit překlad;

b) požadované normy překladů předkládaných úřadu.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

103) V čl. 120 odst. 1 se slova „prováděcí nařízení“ nahrazují slovy „akt přijatý na základě tohoto nařízení“.

104) Článek 122 se zrušuje.

105) Článek 123 se nahrazuje tímto:

„Článek 123

Transparentnost

1. Na dokumenty v držení úřadu se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (*).

2. Správní rada přijme podrobná prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 1049/2001.

3. Proti rozhodnutím přijatým úřadem podle článku 8 nařízení (ES) č. 1049/2001 lze podat stížnost Evropskému veřejnému ochránci práv nebo žalobu k Soudnímu dvoru Evropské unie, a to za podmínek stanovených v článcích 228 a 263 Smlouvy o fungování Evropské unie.

4. Zpracování osobních údajů úřadem se řídí nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (**).

(*) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).

(**) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).“

24.12.2015L 341/64 Úřední věstník Evropské unieCS

106) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 123a

Bezpečnostní předpisy týkající se ochrany utajovaných informací a citlivých informací nepodléhajících utajení

Úřad uplatňuje bezpečnostní zásady obsažené v bezpečnostních pravidlech Komise pro ochranu utajovaných informací Evropské unie (EUCI) a citlivých informací nepodléhajících utajení, která jsou vymezena v rozhodnutích Komise (EU, Euratom) 2015/443 (*) a 2015/444 (**). Bezpečnostní zásady se vztahují mimo jiné na ustanovení o výměně, zpracování a ukládání uvedených informací.

(*) Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/443 ze dne 13. března 2015 o bezpečnosti v Komisi (Úř. věst. L 72, 17.3.2015, s. 41).

(**) Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/444 ze dne 13. března 2015 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU (Úř. věst. L 72, 17.3.2015, s. 53.).“

107) V hlavě XII se vkládá nový oddíl, který zní:

„ODDÍL 1a

Úkoly úřadu a spolupráce za účelem podpory sbližování

Článek 123b

Úkoly úřadu

1. Úřad má tyto úkoly:

a) spravovat a propagovat systém ochranných známek EU stanovený tímto nařízením;

b) spravovat a propagovat systém průmyslových vzorů EU stanovený nařízením Rady (ES) č. 6/2002 (*);

c) podporovat sbližování postupů a nástrojů v oblasti ochranných známek a průmyslových vzorů ve spolupráci s ústředními úřady průmyslového vlastnictví členských států, včetně Úřadu Beneluxu pro duševní vlastnictví;

d) plnit úkoly uvedené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 386/2012 (**);

e) plnit úkoly svěřené mu směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2012/28/EU (***).

2. Při plnění úkolů uloženými úřadu podle odstavce 1 úřad spolupracuje s institucemi, orgány, subjekty, ústředními úřady průmyslového vlastnictví, mezinárodními a nevládními organizacemi.

3. Za účelem pomoci stranám při hledání smírného řešení sporů může úřad poskytovat dobrovolné mediační služby.

Článek 123c

Spolupráce za účelem podpory sbližování postupů a nástrojů

1. Úřad a ústřední úřady průmyslového vlastnictví členských států a Úřad Beneluxu pro duševní vlastnictví vzájemně spolupracují s cílem podpořit sbližování postupů a nástrojů v oblasti ochranných známek a průmyslových vzorů.

24.12.2015 L 341/65Úřední věstník Evropské unieCS

Aniž je dotčen odstavec 3, zahrnuje tato spolupráce zejména tyto oblasti činnosti:

a) vytvoření společných pravidel pro provádění průzkumu;

b) vytvoření společných nebo propojených databází a portálů pro konzultace v rámci celé Unie a pro účely vyhledávání a třídění;

c) nepřetržité poskytování a výměna údajů a informací, včetně pro účely vkládání údajů do databází a portálů uvedených v písmenu b);

d) zavedení společných norem a postupů s cílem zajistit součinnost postupů a systémů v celé Unii a zvýšit jejich jednotnost, efektivnost a účinnost;

e) sdílení informací o právech průmyslového vlastnictví a postupech, včetně vzájemné podpory kontaktních míst a informačních středisek;

f) výměna odborných znalostí a pomoc v oblastech uvedených v písmenech a) až e).

2. Na základě návrhu výkonného ředitele správní rada vymezuje a koordinuje projekty v zájmu Unie a členských států, pokud jde o oblasti uvedené v odstavcích 1 a 6, a vyzývá ústřední úřady průmyslového vlastnictví členských států a Úřad Beneluxu pro duševní vlastnictví k účasti na těchto projektech.

Vymezení projektu zahrnuje konkrétní povinnosti a úkoly jednotlivých zúčastněných úřadů průmyslového vlastnictví členských států, Úřadu Beneluxu pro duševní vlastnictví a úřadu. Úřad konzultuje zástupce uživatelů zejména ve fázích vymezení projektů a hodnocení jejich výsledků.

3. Ústřední úřady průmyslového vlastnictví členských států a Úřad Beneluxu pro duševní vlastnictví se mohou rozhodnout pro neúčast na projektech uvedených v odstavci 2 nebo mohou omezit či dočasně pozastavit svou spolupráci na nich.

Pokud se ústřední úřady průmyslového vlastnictví členských států a Úřad Beneluxu pro duševní vlastnictví rozhodnout vyžít možnosti uvedené v prvním pododstavci, poskytnou písemné prohlášení s uvedením důvodů pro své rozhodnutí.

4. Poté, co se ústřední úřady průmyslového vlastnictví členských států a Úřad Beneluxu pro duševní vlastnictví zaváží k účasti na určitých projektech, podílejí se účinně, aniž je dotčen odstavec 3, na projektech uvedených v odstavci 2 s cílem zajistit jejich rozvoj, fungování, interoperabilitu a aktualizaci.

5. Úřad poskytuje projektům uvedeným v odstavci 2 finanční podporu v míře nezbytné pro zajištění účinné účasti ústředních úřadů průmyslového vlastnictví členských států a Úřadu Beneluxu pro duševní vlastnictví na projektech podle odstavce 4. Finanční podpora může být poskytována ve formě grantů a věcných příspěvků. Celkový objem financování nepřesáhne 15 % ročních příjmů úřadu. Příjemci grantů jsou ústřední úřady průmyslového vlastnictví členských států a Úřad Beneluxu pro duševní vlastnictví. Granty lze přidělovat bez výzvy k předkládání návrhů v souladu s finančními pravidly platnými pro úřad a se zásadami pro poskytování grantů

24.12.2015L 341/66 Úřední věstník Evropské unieCS

obsaženými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (****) a v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012. (*****)

6. Úřad a dotčené příslušné orgány členských států vzájemně spolupracují na základě dobrovolnosti s cílem podpořit zvyšování informovanosti o systému ochranných známek a o boji proti padělání. Tato spolupráce zahrnuje projekty zaměřené zejména na provádění zavedených norem a postupů a dále na organizaci činností v oblasti vzdělávání a odborné přípravy. Finanční podpora těchto projektů je součástí celkového objemu financování uvedeného v odstavci 5. Odstavce 2 až 5 se použijí obdobně.

(*) Nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. L 3, 5.1.2002, s. 1).

(**) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 386/2012 ze dne 19. dubna 2012, kterým se Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a průmyslové vzory) svěřují úkoly související s prosazováním práv duševního vlastnictví, včetně sdružování zástupců veřejného a soukromého sektoru v podobě Evropského střediska pro sledování porušování práv duševního vlastnictví (Úř. věst. L 129, 16.5.2012, s. 1).

(***) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/28/EU ze dne 25. října 2012 o některých povolených způsobech užití osiřelých děl (Úř. věst. L 299, 27.10.2012, s. 5).

(****) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1).

(*****) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 ze dne 29. října 2012 o prováděcích pravidlech k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie (Úř. věst. L 362, 31.12.2012, s. 1).“

108) V hlavě XII se oddíly 2 a 3 nahrazují tímto:

„ODDÍL 2

Správní rada

Článek 124

Funkce správní rady

1. Aniž jsou dotčeny funkce rozpočtového výboru podle oddílu 5, vykonává správní rada tyto funkce:

a) na základě návrhu předloženého výkonným ředitelem v souladu s čl. 128 odst. 4 písm. c) přijímá s přihlédnutím ke stanovisku Komise roční pracovní program úřadu pro následující rok a přijatý roční pracovní program předává Evropskému parlamentu, Radě a Komisi;

b) na základě návrhu předloženého výkonným ředitelem v souladu s čl. 128 odst. 4 písm. e) přijímá s přihlédnutím ke stanovisku Komise a po výměně názorů mezi výkonným ředitelem a příslušným výborem Evropského parlamentu víceletý strategický program úřadu zahrnující strategii úřadu pro účely mezinárodní spolupráce a přijatý víceletý strategický program předává Evropskému parlamentu, Radě a Komisi;

c) na základě návrhu předloženého výkonným ředitelem v souladu s čl. 128 odst. 4 písm. g) přijímá výroční zprávu a přijatou výroční zprávu předává Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru;

d) na základě návrhu předloženého výkonným ředitelem v souladu s čl. 128 odst. 4 písm. h) přijímá víceletý plán v oblasti personální politiky;

e) vykonává pravomoci, které jsou jí svěřeny podle čl. 123c odst. 2;

f) vykonává pravomoci, které jsou jí svěřeny podle čl. 139 odst. 5;

g) přijímá pravidla pro předcházení střetům zájmů v úřadu a jejich řešení;

h) v souladu s odstavcem 2 vykonává ve vztahu k zaměstnancům úřadu pravomoci, které služební řád svěřuje orgánu oprávněnému ke jmenování a které pracovní řád ostatních zaměstnanců svěřuje orgánu oprávněnému uzavírat pracovní smlouvy (‚pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování‘);

24.12.2015 L 341/67Úřední věstník Evropské unieCS

i) přijímá vhodná prováděcí pravidla ke služebnímu řádu a pracovnímu řádu ostatních zaměstnanců v souladu s článkem 110 služebního řádu;

j) sestavuje seznam kandidátů podle čl. 129 odst. 2;

k) zajišťuje provedení náležitých opatření v návaznosti na zjištění a doporučení vyplývající ze zpráv o interním nebo externím auditu a z hodnocení podle článku 165a, jakož i z šetření Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF);

l) je konzultována před přijetím směrnic týkajících se přezkumu prováděného úřadem, jakož i v ostatních případech stanovených v tomto nařízení;

m) předkládá výkonnému řediteli a Komisi svá stanoviska a žádosti o informace, považuje-li to za nezbytné.

2. Správní rada přijímá v souladu s článkem 110 služebního řádu a článkem 142 pracovního řádu ostatních zaměstnanců rozhodnutí na základě ustanovení čl. 2 odst. 1 služebního řádu a článku 6 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, kterým příslušné pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování přenese na výkonného ředitele a definuje podmínky, za nichž může být toto přenesení pravomocí pozastaveno.

Výkonný ředitel je oprávněn přenést tyto pravomoci na další osoby.

Vyžadují-li to výjimečné okolnosti, může správní rada rozhodnout o dočasném pozastavení přenesení pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování na výkonného ředitele a pravomocí jím přenesených na další osoby a vykonávat je sama, případně je přenést na jednoho ze svých členů nebo na zaměstnance, pokud tento zaměstnanec není zároveň výkonným ředitelem.

Článek 125

Složení správní rady

1. Správní radu tvoří jeden zástupce z každého členského státu, dva zástupci Komise a jeden zástupce Evropského parlamentu a jejich příslušní náhradníci.

2. Členům správní rady mohou být v souladu s jednacím řádem nápomocni poradci nebo odborníci.

Článek 126

Předseda správní rady

1. Správní rada volí ze svých členů předsedu a místopředsedu. Nemůže-li předseda plnit své povinnosti, nahradí jej bez dalšího místopředseda.

2. Funkční období předsedy a místopředsedy je čtyřleté. Jejich funkční období lze jednou prodloužit. Pokud však kdykoli během svého funkčního období přestanou být členy správní rady, jejich funkční období automaticky skončí k témuž dni.

Článek 127

Zasedání

1. Zasedání správní rady svolává její předseda.

2. Nerozhodne-li správní rada jinak, účastní se jednání výkonný ředitel.

24.12.2015L 341/68 Úřední věstník Evropské unieCS

3. Řádné zasedání správní rady se koná nejméně jednou ročně. Dále se správní rada schází na mimořádných zasedáních z podnětu předsedy nebo na návrh Komise nebo jedné třetiny členských států.

4. Správní rada přijme svůj jednací řád.

5. Správní rada přijímá rozhodnutí absolutní většinou hlasů svých členů. Rozhodnutí, k jejichž přijetí je správní rada zmocněna podle čl. 124 odst. 1 písm. a) a b), čl. 126 odst. 1 a čl. 129 odst. 2 a 4, však vyžadují dvoutřetinovou většinu hlasů jejích členů. V obou případech má každý člen jeden hlas.

6. Správní rada může přizvat k účasti na svých zasedáních pozorovatele.

7. Úřad poskytne správní radě sekretariát.

ODDÍL 3

Výkonný ředitel

Článek 128

Funkce výkonného ředitele

1. Úřad řídí výkonný ředitel. Výkonný ředitel se zodpovídá správní radě.

2. Aniž jsou dotčeny pravomoci Komise, správní rady a rozpočtového výboru, plní výkonný ředitel své úkoly nezávisle a nežádá ani nepřijímá pokyny od žádné vlády nebo jiného subjektu.

3. Výkonný ředitel je statutárním zástupcem úřadu.

4. Výkonný ředitel vykonává zejména tyto funkce, kterými může pověřovat další subjekty:

a) přijímá všechna opatření nezbytná pro fungování úřadu, včetně vydávání interních správních pokynů a zveřejňování oznámení;

b) provádí rozhodnutí přijatá správní radou;

c) připravuje návrh ročního pracovního programu, v němž se uvádí odhad lidských a finančních zdrojů pro každou činnost, a po konzultaci s Komisí jej předkládá správní radě;

d) předkládá správní radě návrhy podle čl. 123c odst. 2;

e) vypracovává návrh víceletého strategického programu zahrnujícího strategii úřadu pro účely mezinárodní spolupráce a po konzultaci s Komisí a po výměně názorů s příslušným výborem Evropského parlamentu jej předkládá správní radě;

f) provádí roční pracovní program a víceletý strategický program a předkládá správní radě zprávu o jejich provádění;

g) vypracovává výroční zprávu o činnosti úřadu a předkládá ji správní radě ke schválení;

h) vypracovává návrh víceletého plánu v oblasti personální politiky a po konzultaci s Komisí jej předkládá správní radě;

i) vypracovává akční plán v návaznosti na závěry vyplývající ze zpráv o provedení interního nebo externího auditu a z hodnocení, jakož činí další kroky vyplývající ze šetření úřadu OLAF, a dvakrát ročně podává zprávu o jeho plnění Komisi a správní radě;

24.12.2015 L 341/69Úřední věstník Evropské unieCS

j) chrání finanční zájmy Unie prostřednictvím preventivních opatření proti podvodům, korupci a jakémukoli jinému protiprávnímu jednání, prostřednictvím účinných kontrol a v případě zjištěných nesrovnalostí vymáháním neoprávněně vyplacených částek, případně ukládáním účinných, přiměřených a odrazujících správních a finančních sankcí;

k) vypracovává strategii úřadu v oblasti boje proti podvodům a překládá ji rozpočtovému výboru ke schválení;

l) v zájmu jednotného uplatňování tohoto nařízení se může, tam kde je to vhodné, obracet na rozšířený odvolací senát (dále jen ‚velký senát‘) s otázkami týkajícími se práva, zejména vydaly-li odvolací senáty v určité věci odlišná rozhodnutí;

m) sestavuje odhad příjmů a výdajů úřadu a plní rozpočet;

n) vykonává pravomoci, které mu ve vztahu k zaměstnancům svěřuje správní rada podle čl. 124 odst. 1 písm. h);

o) vykonává pravomoci, jež mu jsou svěřeny podle čl. 26 odst. 3, čl. 29 odst. 5, čl. 30 odst. 3, čl. 75 odst. 2, čl. 78 odst. 5, článků 79, 79b a 79c, čl. 87 odst. 4, čl. 87a odst. 3, čl.88 odst. 5, článků 88a a 89, čl. 93 odst. 4, čl. 119 odst. 9, článku 144, čl. 144a odst. 1, čl. 144b odst. 2 a článku 144c v souladu s kritérii stanovenými v tomto nařízení a v aktech přijatých na základě tohoto nařízení.

5. Výkonnému řediteli je nápomocen jeden nebo více zástupců. Je-li výkonný ředitel nepřítomen nebo existuje- li překážka výkonu jeho funkce, zastoupí jej v souladu s postupem stanoveným správní radou zástupce výkonného ředitele popřípadě jeden ze zástupců výkonného ředitele.

Článek 129

Jmenování a odvolání výkonného ředitele a prodloužení jeho funkčního období

1. Výkonný ředitel je zaměstnán jako dočasný zaměstnanec úřadu podle čl. 2 písm. a) pracovního řádu ostatních zaměstnanců.

2. Výkonného ředitele jmenuje Rada prostou většinou ze seznamu kandidátů navržených správní radou po otevřeném a transparentním výběrovém řízení. Před svým jmenováním může být kandidát vybraný správní radou vyzván, aby vystoupil před jakýmkoli příslušným výborem Evropského parlamentu a zodpověděl dotazy jeho členů. Smlouvu s výkonným ředitelem uzavírá jménem úřadu předseda správní rady.

Výkonný ředitel může být odvolán z funkce pouze na základě rozhodnutí Rady jednající na návrh správní rady.

3. Funkční období výkonného ředitele je pětileté. Ke konci tohoto období provede správní rada posouzení, které zohlední hodnocení výsledků výkonného ředitele a budoucí úkoly a výzvy úřadu.

4. S přihlédnutím k posouzení podle odstavce 3 může Rada prodloužit funkční období výkonného ředitele jednou a to nejvýše o dalších pět let.

5. Výkonný ředitel, jehož funkční období bylo prodlouženo, se na konci svého celkového funkčního období nesmí účastnit dalšího výběrového řízení na tutéž pozici.

6. Zástupce nebo zástupci výkonného ředitele jsou jmenováni a odvoláváni v souladu s odstavcem 2, a sice po konzultaci s výkonným ředitelem, případně i nově zvoleným výkonným ředitelem. Funkční období zástupce výkonného ředitele je pětileté. Rada po konzultaci s výkonným ředitelem může funkční období prodloužit jednou nejvýše o dalších pět let.“

24.12.2015L 341/70 Úřední věstník Evropské unieCS

109) Článek 130 se mění takto:

a) písmeno c) se nahrazuje tímto:

„c) oddělení pověřené vedením rejstříku;“

b) doplňuje se nové písmeno, které zní:

„f) jakýkoli jiný útvar nebo osoba, které za tím účelem určí výkonný ředitel.“

110) V článku 131 se odkaz na „články 36, 37 a 68“ nahrazuje odkazem na „články 36, 37, 68 a 74c“.

111) V čl. 132 se odstavec 2 mění takto:

a) třetí věta se nahrazuje tímto:

„Rozhodnutí týkající se nákladů nebo postupu přijímá jediný člen.“;

b) doplňuje se nový pododstavec, který zní:

„Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví druhy rozhodnutí přijímané jediným členem. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

112) Článek 133 se nahrazuje tímto:

„Článek 133

Oddělení pověřené vedením rejstříku

1. Oddělení pověřené vedením rejstříku přijímá rozhodnutí týkající se zápisů v rejstříku.

2. Oddělení rovněž vede seznam kvalifikovaných zástupců ve smyslu článku 93 odst. 2.

3. Rozhodnutí tohoto oddělení vydává jeden člen.“

113) Článek 134 se mění takto:

a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Zrušovací oddělení vydává rozhodnutí v souvislosti s:

a) návrhem na zrušení nebo prohlášení ochranné známky EU za neplatnou;

b) žádostí o převedení ochranné známky EU podle článku 18.“;

b) v odstavci 2 se třetí věta nahrazuje tímto:

„Rozhodnutí týkající se nákladů nebo postupu, jak je stanoveno v aktech přijatých podle čl. 132 odst. 2, přijímá jediný člen.“

114) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 134a

Obecná pravomoc

Rozhodnutí podle tohoto nařízení, která nespadají do pravomoci průzkumových referentů, námitkového oddělení, zrušovacího oddělení nebo oddělení pověřeného vedením rejstříku, přijímá kterýkoliv úředník nebo útvar, který za tím účelem jmenuje výkonný ředitel.“

24.12.2015 L 341/71Úřední věstník Evropské unieCS

115) Článek 135 se mění takto:

a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Odvolací senáty rozhodují o odvoláních podaných proti rozhodnutím přijatým na základě článků 131 až 134a.“;

b) v odstavci 2 se slova „rozšířený senát“ nahrazují slovy „velký senát“;

c) odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3. Při určování zvláštních případů, které spadají do rozhodovací pravomoci velkého senátu, je nutno přihlédnout k právní složitosti nebo významu věci nebo zvláštním okolnostem, které to odůvodňují. Velkému senátu mohou být tyto věci postoupeny:

a) orgánem odvolacích senátů uvedeným v čl. 136 odst. 4 písm. a) nebo

b) senátem, který věc projednává.“;

d) odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4. Velký senát rovněž vydává odůvodněná stanoviska v otázkách práva, které mu předloží výkonný ředitel podle čl. 128 odst. 4 písm. l).“;

e) v odstavci 5 se zrušuje poslední věta.

116) Článek 136 se nahrazuje tímto:

„Článek 136

Nezávislost členů odvolacích senátů

1. Prezident odvolacích senátů a předsedové jednotlivých senátů jsou jmenováni na období pěti let postupem podle článku 129 pro jmenování výkonného ředitele. Během tohoto období mohou být odvoláni z funkce pouze ze závažných důvodů, rozhodne-li o tom Soudní dvůr na návrh subjektu, který je jmenoval.

2. Funkční období prezidenta odvolacích senátů může být jednou prodlouženo o další pětileté období nebo do dosažení důchodového věku, pokud bude tohoto věku dosaženo v průběhu nového funkčního období, a to na základě kladného hodnocení jeho výsledků ze strany správní rady.

3. Funkční období předsedů jednotlivých senátů lze prodloužit o další pětiletá období nebo do dosažení důchodového věku, pokud bude tohoto věku dosaženo v průběhu nového funkčního období, a to na základě kladného hodnocení jejich výsledků ze strany správní rady a po konzultaci s prezidentem odvolacích senátů.

4. Prezident odvolacích senátů vykonává tyto řídící a organizační funkce:

a) předsedá prezidiu odvolacích senátů (dále jen ‚prezidium‘) příslušnému pro stanovení pravidel a organizaci práce senátů;

b) zajišťuje provádění rozhodnutí prezidia;

24.12.2015L 341/72 Úřední věstník Evropské unieCS

c) přiděluje věci senátům na základě objektivních kritérií určených prezidiem;

d) sděluje výkonnému řediteli požadavky na výdaje senátů za účelem sestavení předběžného soupisu výdajů.

Prezident odvolacích senátů předsedá velkému senátu.

5. Členové odvolacích senátů jsou jmenování správní radou na období pěti let. Jejich funkční období lze prodloužit o další pětiletá období nebo do dosažení důchodového věku, pokud bude tohoto věku dosaženo v průběhu nového funkčního období, a to na základě kladného hodnocení jejich výsledků ze strany správní rady a po konzultaci s prezidentem odvolacích senátů.

6. Členové odvolacích senátů mohou být odvoláni z funkce pouze ze závažných důvodů, rozhodne-li o tom Soudní dvůr poté, co mu věc postoupí správní rada na doporučení prezidenta odvolacích senátů a po konzultaci s předsedou senátu, ke kterému daný člen přísluší.

7. Prezident odvolacích senátů a předsedové a členové odvolacích senátů jsou nezávislí. Ve svých rozhodnutích nejsou vázáni žádnými pokyny.

8. Rozhodnutí velkého senátu ve věcech odvolání nebo stanovisek k otázkám práva, jež mu předloží výkonný ředitel podle článku 135, jsou pro rozhodovací orgány úřadu uvedené v článku 130 závazná.

9. Prezidentem odvolacích senátů a předsedy a členy odvolacích senátů nemohou být průzkumoví referenti ani členové námitkových oddělení, oddělení pověřeného vedením rejstříku či zrušovacích oddělení.“

117) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 136a

Prezidium odvolacích senátů a velký senát

1. Prezidium je složeno z prezidenta odvolacích senátů, který mu předsedá, z předsedů senátů a členů senátů zvolených v jejich rámci pro každý kalendářní rok všemi členy senátů kromě prezidenta odvolacích senátů a předsedů senátů. Počet takto zvolených členů senátů tvoří čtvrtinu členů senátů kromě prezidenta odvolacích senátů a předsedů senátů, zaokrouhleno v případě potřeby směrem nahoru.

2. Velký senát uvedený v čl. 135 odst. 2 se skládá z devíti členů, mezi nimiž jsou prezident odvolacích senátů, předsedové senátů, zpravodaj určený před případným postoupením věci velkému senátu a členové vybraní na principu rotace ze seznamu obsahujícího jména všech členů odvolacích senátů kromě prezidenta odvolacích senátů a předsedů senátů.“

118) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 136b

Přenesení pravomocí

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 163a, jimiž se stanoví podrobnosti týkající se uspořádání odvolacích senátů, včetně zřízení a úlohy prezidia, složení velkého senátu a pravidla postupování věcí tomuto senátu, jakož i podmínky, za nichž rozhodnutí přijímá jediný člen v souladu s čl. 135 odst. 2 a 5.“

24.12.2015 L 341/73Úřední věstník Evropské unieCS

119) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 137a

Mediační středisko

1. Pro účely čl. 123b odst. 3 může úřad zřídit mediační středisko.

2. Každá fyzická nebo právnická osoba může dobrovolně využívat služby střediska s cílem dosáhnout prostřed­ nictvím vzájemné dohody smírného urovnání sporů na základě tohoto nařízení nebo nařízení (ES) č. 6/2002.

3. Strany sporu využijí mediace na základě společné žádosti. Žádost se považuje za podanou až po zaplacení příslušného poplatku. Výši poplatku stanoví výkonný ředitel v souladu s čl. 144 odst. 1.

4. V případě sporů, jež jsou předmětem probíhajícího řízení před námitkovým oddělením, zrušovacím oddělením nebo před odvolacím senátem úřadu, může být společný návrh na mediaci předložen kdykoli po podání námitek, návrhu na zrušení nebo návrhu na prohlášení neplatnosti nebo odvolání proti rozhodnutí námitkového nebo zrušovacího oddělení.

5. Dotčené řízení se pozastaví a běh lhůt s výjimkou lhůty pro úhradu příslušného poplatku se ode dne podání společné žádosti o mediaci přeruší. Běh uvedených lhůt pokračuje ode dne, kdy dojde k obnovení dotčeného řízení.

6. Strany sporu se vyzvou, aby ze seznamu uvedeného v odstavci 12 společně jmenovaly mediátora, který uvedl, že ovládá jazyk, v němž je dotčené mediační řízení vedeno. Pokud strany sporu nejmenují mediátora do dvaceti dní od obdržení výzvy, považuje se mediační řízení na neúspěšné.

7. Strany sporu se společně s mediátorem dohodnou na pravidlech mediace v dohodě o mediaci.

8. Mediátor uzavře mediační řízení, jakmile strany sporu dosáhnou dohody o urovnání, nebo jakmile jedna strana projeví přání mediační řízení ukončit, nebo jakmile mediátor zjistí, že strany sporu této dohody nedosáhly.

9. Neprodleně po uzavření mediačního řízení mediátor vyrozumí strany sporu a příslušný útvar úřadu.

10. Diskuse a jednání vedené v rámci mediačního řízení jsou důvěrné pro všechny osoby zapojené do mediace, zejména pak pro mediátora, strany sporu a jejich zástupce. Veškeré dokumenty a informace předložené během mediačního řízení se vedou odděleně od jakýchkoli jiných řízení vedených před úřadem a nejsou součástí spisu k těmto jiným řízením.

11. Mediační řízení je vedeno v jednom z úředních jazyků Unie, na němž se strany sporu dohodnou. Týká-li se mediační řízení sporů probíhajících před úřadem, je mediační řízení vedeno v jazyce řízení před úřadem, nedohodnou-li se strany sporu jinak.

12. Úřad sestaví seznam mediátorů, kteří strany sporu podporují při řešení sporů. Mediátoři musí být nezávislí a mít odpovídající dovednosti a zkušenosti. Seznam může zahrnovat jak mediátory, kteří jsou zaměstnanci úřadu, tak i mediátory, kteří zaměstnanci úřadu nejsou.

24.12.2015L 341/74 Úřední věstník Evropské unieCS

13. Mediátoři jsou při plnění svých úkolů nestranní a po svém jmenování oznámí jakýkoli skutečný nebo domnělý střet zájmů. Členové rozhodovacích útvarů úřadu uvedených v článku 130 se neúčastní mediačního řízení týkajícího se případu, v němž:

a) byli dříve jakkoli zapojeni do řízení, které se týká mediačního řízení;

b) mají na uvedeném řízení jakýkoli osobní zájem; nebo

c) se dříve řízení účastnili jako zástupci jedné ze stran.

14. Mediátoři se jako členové rozhodovacích útvarů úřadu uvedených v článku 130 neúčastní řízení, v němž se pokračuje po neúspěšném mediačním řízení.

15. Úřad může spolupracovat s dalšími uznávanými vnitrostátními nebo mezinárodními subjekty, které se zabývají mediací.“

120) Článek 138 se nahrazuje tímto:

„Článek 138

Rozpočtový výbor

1. Rozpočtový výbor vykonává funkce stanovené v tomto oddílu.

2. Na rozpočtový výbor se použijí obdobně články 125, 126 a čl. 127 odst. 1 až 4 a odst. 5, pokud jde o volbu prezidenta a viceprezidenta, a čl. 127 odst. 6 a 7.

3. Rozpočtový výbor přijímá rozhodnutí absolutní většinou hlasů svých členů. Rozhodnutí, k jejichž přijetí je rozpočtový výbor zmocněn podle čl. 140 odst. 3 a článku 143, však vyžadují dvoutřetinovou většinu hlasů jeho členů. V obou případech má každý člen jeden hlas.“

121) Článek 139 se nahrazuje tímto:

„Článek 139

Rozpočet

1. Návrh veškerých příjmů a výdajů úřadu se sestavuje pro každý rozpočtový rok a je zahrnut do rozpočtu úřadu. Rozpočtový rok odpovídá roku kalendářnímu.

2. Rozpočet je vyrovnaný co do příjmů a výdajů.

3. Aniž jsou dotčeny ostatní druhy příjmů, zahrnují příjmy úřadu výnos z poplatků vybíraných podle přílohy I tohoto nařízení, výnos z poplatků podle nařízení (ES) č. 6/2002, výnos z poplatků za mezinárodní zápis s určením Unie vybíraných podle Madridského protokolu a uvedených v článku 145 tohoto nařízení a jiné platby ve prospěch smluvních stran Madridského protokolu, výnos z poplatků za mezinárodní zápis s určením Unie vybíraných podle Ženevského aktu a uvedených v článku 106c nařízení (ES) č. 6/2002 a jiné platby ve prospěch smluvních stran Ženevského aktu, a případně i dotaci poskytovanou ze zvláštního okruhu oddílu Komise souhrnného rozpočtu Unie.

4. Každý rok úřad kompenzuje náklady vzniklé ústředním úřadům průmyslového vlastnictví členských států, Úřadu Beneluxu pro duševní vlastnictví a jiným příslušným orgánům jmenovaným členským státem v důsledku zvláštních úkolů, které vykonávají jako funkční součásti systému ochranných známek EU v souvislosti s těmito službami a postupy:

a) námitková řízení a řízení o neplatnosti před ústředními úřady průmyslového vlastnictví členských států a Úřadem Beneluxu pro duševní vlastnictví, jež se týkají ochranných známek EU;

b) poskytování informací o fungování systému ochranných známek EU prostřednictvím asistenční služby (helpdesk) a informačních středisek;

c) vymáhání práv z ochranných známek EU, včetně opatření přijatých podle čl. 9 odst. 4.

24.12.2015 L 341/75Úřední věstník Evropské unieCS

5. Celková kompenzace nákladů uvedených v odst. 4 odpovídá 5 % ročních příjmů úřadu. Aniž je dotčen třetí pododstavec tohoto odstavce, správní rada na návrh úřadu a po konzultaci s rozpočtovým výborem určí rozdělovací klíč na základě těchto spravedlivých, nestranných a náležitých ukazatelů:

a) roční počet přihlášek ochranné známky EU pocházejících od přihlašovatelů v každém členském státě;

b) roční počet přihlášek národní ochranné známky v každém členském státě;

c) roční počet námitek a návrhů na prohlášení neplatnosti podaných majiteli ochranných známek EU v každém členském státě;

d) roční počet případů řešených soudy pro ochranné známky EU určenými každým členským státem v souladu s článkem 95.

Za účelem doložení nákladů uvedených v odst. 4 písm. a) předloží členské státy úřadu do 31. března každého roku statistické údaje dokládající číselné údaje uvedené v prvním pododstavci písm. a) až d) tohoto odstavce za předchozí rok, jež jsou součástí návrhu předkládaného správní radě.

Z důvodů spravedlnosti se náklady vzniklé orgánům uvedeným v odst. 4) v každém členském státě považují za odpovídající nejméně 2 % celkové kompenzace podle tohoto odstavce.

6. Povinnost úřadu ke kompenzaci nákladů uvedených v odst. 4a vynaložených v daném roce se uplatní pouze tehdy, pokud v uvedeném roce nedojde k žádnému rozpočtovému schodku.

7. V případě rozpočtového přebytku a aniž je dotčen odstavec 10, může správní rada na návrh úřadu a po konzultaci s rozpočtovým výborem zvýšit procentní podíl uvedený v odst. 5 na nejvýše 10 % ročních příjmů úřadu.

8. Aniž jsou dotčeny odstavce 4 až 7 a odstavec 10tohoto článku a články 123b a 123c, může rozpočtový výbor v případě významného přebytku vytvořeného během pěti po sobě následujících let na návrh úřadu a v souladu s ročním pracovním programem a víceletým strategickým programem uvedeným v čl. 124 odst. 1 písm. a) a b) rozhodnout dvoutřetinovou většinou o převodu přebytku vzniklého ode dne 23. března 2016 do rozpočtu Unie.

9. Úřad vypracuje dvakrát za rok zprávu o své finanční situaci určenou Evropskému parlamentu, Radě a Komisi, včetně finančních operací prováděných podle čl. 123c odst. 5 a 6 a čl. 139 odst. 5 a odst. 7. Na základě této zprávy Komise přezkoumá finanční situaci úřadu.

10. Úřad vytvoří rezervní fond pokrývající jeden rok provozních výdajů, aby byla zajištěna kontinuita jeho činností a plnění jeho úkolů.“

122) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 141a

Boj proti podvodům

1. V zájmu usnadnění boje proti podvodům, korupci a jakékoli jiné protiprávní činnosti podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 (*) přistoupí úřad k interinstitucionální dohodě ze dne 25. května 1999 o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a s použitím vzoru uvedeného v příloze k této dohodě přijme vhodné předpisy, které se budou vztahovat na všechny zaměstnance úřadu.

24.12.2015L 341/76 Úřední věstník Evropské unieCS

2. Evropský účetní dvůr je oprávněn provádět formou kontroly dokumentů a kontroly na místě audit u všech příjemců grantů, zhotovitelů, dodavatelů nebo poskytovatelů a subdodavatelů, kteří od úřadu obdrželi finanční prostředky Unie.

3. V případě potřeby může úřad OLAF provádět šetření včetně kontrol a inspekcí na místě v souladu s ustanoveními a postupy uvedenými v nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 a nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 (**) s cílem stanovit, zda v souvislosti s grantem nebo zakázkou financovanou úřadem nedošlo k podvodu, korupci nebo jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu finanční zájmy Unie.

4. Aniž jsou dotčena ustanovení odstavců 1, 2 a 3, obsahují dohody o spolupráci s třetími zeměmi a meziná­ rodními organizacemi, smlouvy, grantové dohody a rozhodnutí o grantu, které úřad uzavře nebo přijme, ustanovení, která Evropský účetní dvůr a úřad OLAF výslovně zmocňují k provádění těchto auditů nebo šetření v souladu s jejich příslušnými pravomocemi.

5. Rozpočtový výbor přijímá strategii pro boj proti podvodům, která je přiměřená hrozícím rizikům a zohledňuje náklady a přínosy spojené s plánovanými opatřeními.

(*) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1).

(**) Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).“

123) Článek 144 se nahrazuje tímto:

„Článek 144

Poplatky a platby a doba splatnosti

1. Výkonný ředitel stanoví výši plateb za jiné služby, než jsou služby uvedené v příloze I, které úřad poskytuje, jakož i výši plateb za Věstník ochranných známek Evropské unie, Úřední věstník úřadu a případné další publikace vydávané úřadem. Výše plateb se stanoví v eurech a zveřejní v Úředním věstníku úřadu. Výše žádné z plateb nepřesáhne úroveň, která je nezbytná k pokrytí nákladů na poskytování dané služby úřadem.

2. Poplatky a platby, jejichž doba splatnosti není stanovena tímto nařízením, jsou splatné ke dni obdržení žádosti o poskytnutí služby, u níž vzniká povinnost poplatek nebo platbu uhradit.

Se souhlasem rozpočtového výboru může výkonný ředitel rozhodnout, které služby podle prvního pododstavce nemají být závislé na zálohové platbě příslušných poplatků nebo plateb.“

124) Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 144a

Placení poplatků a plateb

1. Poplatky a platby, které mají být zaplaceny úřadu, se hradí platbou nebo převodem na bankovní účet úřadu.

Se souhlasem rozpočtového výboru může výkonný ředitel stanovit, které konkrétní způsoby platby kromě těch uvedených v prvním pododstavci, zejména platby formou vkladů na běžné účty úřadu, mohou být použity.

24.12.2015 L 341/77Úřední věstník Evropské unieCS

Rozhodnutí přijatá podle druhého pododstavce se zveřejní v Úředním věstníku úřadu.

Veškeré platby, včetně jakéhokoli jiného způsobu platby podle druhého pododstavce, se provádějí v eurech.

2. Každá platba uvádí jméno plátce a obsahuje nezbytné údaje umožňující úřadu okamžitě poznat účel platby. Poskytnou se zejména tyto informace:

a) při platbě poplatku za přihlášku se uvede účel platby, tj. ‚poplatek za přihlášku‘;

b) při platbě poplatku za podání námitek se uvede spisová značka přihlášky a jméno přihlašovatele ochranné známky EU, proti jejímuž zápisu jsou podávány námitky, a účel platby, tj. ‚poplatek za podání námitek‘;

c) při platbě poplatku za návrh na zrušení a za návrh na prohlášení neplatnosti se uvede číslo zápisu a jméno majitele ochranné známky EU, proti níž je návrh namířen, a účel platby tj. ‚poplatek za návrh na zrušení‘ nebo ‚poplatek za návrh na prohlášení neplatnosti‘.

3. Pokud nelze účel platby uvedený v odstavci 2 okamžitě poznat, vyzve úřad plátce, aby účel platby oznámil písemně ve lhůtě stanovené úřadem. Pokud plátce nevyhoví této výzvě v uvedené lhůtě, považuje se platba za neuskutečněnou. Zaplacená částka se vrátí.

Článek 144b

Den, kdy se platba považuje za uskutečněnou

1. V případech uvedených v čl. 144a odst. 1 prvním pododstavci se za den uskutečnění platby ve prospěch úřadu považuje den, kdy je částka platby nebo převodu skutečně zúčtována ve prospěch bankovního účtu úřadu.

2. Mohou-li se použít způsoby platby uvedené v čl. 144a odst. 1 druhém pododstavci, stanoví výkonný ředitel den, k němuž se příslušné platby považují za uskutečněné.

3. Pokud se podle odstavců 1 a 2 nepovažuje platba poplatků za uskutečněnou do uplynutí lhůty splatnosti, má se za to, že tato lhůta byla dodržena, pokud se úřadu prokáže, že plátce, který učinil platbu v členském státě ve lhůtě, v níž měla být uskutečněna, dal bance řádný příkaz k převodu platební částky a zaplatil příplatek ve výši 10 % příslušného poplatku nebo poplatků, nejvýše však 200 EUR. Příplatek se neplatí, pokud byl příslušný příkaz dán bance nejpozději deset dnů před uplynutím lhůty splatnosti.

4. Úřad může vyzvat plátce, aby prokázal, ke kterému dni byl dán příkaz bance uvedený v odstavci 3, a aby popřípadě na požádání zaplatil příslušný příplatek ve lhůtě stanovené úřadem. Pokud plátce této výzvě nevyhoví nebo pokud vyžadované prokázání je nedostatečně nebo požadovaný příplatek není zaplacen včas, považuje se lhůta splatnosti za nedodrženou.

Článek 144c

Nedostatečné platby a vrácení zanedbatelných částek

1. Lhůta splatnosti se v zásadě považuje za dodrženou pouze tehdy, je-li poplatek zaplacen v plné výši a včas. Pokud není poplatek zaplacen v plné výši, vrátí se částka, která byla zaplacena, po uplynutí lhůty splatnosti.

24.12.2015L 341/78 Úřední věstník Evropské unieCS

2. Úřad však může, lze-li tak učinit před uplynutím lhůty, dát plátci možnost zaplatit zbývající částku nebo, pokládá-li to za odůvodněné, prominout zbývající zanedbatelnou částku, aniž jsou dotčena práva plátce.

3. Se souhlasem rozpočtového výboru může výkonný ředitel upustit od vymáhání dlužné částky v případě, že je vymáhaná částka minimální nebo její vymožení příliš nejisté.

4. Přeplatek zaplacený při platbě poplatků nebo plateb se nevrací, pokud je částka zanedbatelná a dotčená strana o navrácení výslovně nepožádala.

Se souhlasem rozpočtového výboru může výkonný ředitel stanovit minimální částku, pod jejíž úrovní se přeplatek při platbě poplatků nebo plateb nevrací.

Rozhodnutí přijatá podle druhého pododstavce se zveřejňují v Úředním věstníku úřadu.“

125) V článku 145 se slova „všechna jeho prováděcí nařízení“ nahrazují slovy „akty přijaté na základě tohoto nařízení“.

126) Článek 147 se mění takto:

a) v odstavci 1 se za první větu vkládá nová věta, která zní:

„Úřad informuje přihlašovatele, který podává mezinárodní přihlášku, o dni obdržení dokumentů tvořících mezinárodní přihlášku.“;

b) odstavce 3 až 6 se nahrazují tímto:

„3. Je-li mezinárodní přihláška podána v jiném jazyce, než je jeden z jazyků přípustných podle Madridského protokolu pro podání mezinárodní přihlášky, může přihlašovatel poskytnout překlad seznamu výrobků nebo služeb a jakéhokoli dalšího textu, který tvoří součást mezinárodní přihlášky, do jazyka, v němž má být podle odstavce 2 mezinárodní přihláška doručena Mezinárodnímu úřadu. Pokud není k přihlášce takový překlad přiložen, zmocní přihlašovatel úřad, aby tento překlad do mezinárodní přihlášky zahrnul. Nebyl-li překlad zhotoven v průběhu řízení o zápisu přihlášky ochranné známky EU, na které je založena mezinárodní přihláška, úřad tento překlad bezodkladně zajistí.;

4. Podání mezinárodní přihlášky podléhá zaplacení poplatku úřadu. Má-li být mezinárodní zápis založen na ochranné známce EU, která teprve bude zapsána, je poplatek splatný ke dni zápisu ochranné známky EU. Přihláška není považována za podanou, dokud není zaplacen požadovaný poplatek. Nebyl-li poplatek zaplacen, sdělí to úřad odpovídajícím způsobem přihlašovateli. V případě elektronického podání může úřad zmocnit Mezinárodní úřad, aby vybíral poplatek jeho jménem.

5. Vyjde-li při přezkumu mezinárodní přihlášky najevo některý z následujících nedostatků, vyzve úřad přihlašovatele, aby nedostatky odstranil ve lhůtě, kterou stanoví:

a) mezinárodní přihláška nebyla podána na formuláři uvedeném v odstavci 1 a neobsahuje všechny údaje a informace požadované tímto formulářem;

b) seznam výrobků a služeb uvedený v mezinárodní přihlášce není obsažen v seznamu výrobků a služeb v základní přihlášce ochranné známky EU nebo v základní ochranné známce EU;

c) známka, která je předmětem mezinárodní přihlášky, není totožná se známkou obsaženou v základní přihlášce ochranné známky EU nebo se základní ochrannou známkou EU;

24.12.2015 L 341/79Úřední věstník Evropské unieCS

d) veškeré údaje v mezinárodní přihlášce týkající se známky, s výjimkou oznámení vzdání se práv k prvkům, které nemají rozlišovací způsobilost nebo požadavku na barevné provedení, nejsou uvedeny ani v základní přihlášce ochranné známky EU nebo v základní ochranné známce EU;

e) je-li v mezinárodní přihlášce požadována barva jako rozlišovací znak známky, ale základní přihláška ochranné známky EU nebo základní ochranná známka EU není ve stejné barvě nebo barvách; nebo

f) podle údajů vyplněných na mezinárodním formuláři není přihlašovatel v souladu s čl. 2 odst. 1 bodem ii) Madridského protokolu způsobilý podat mezinárodní přihlášku prostřednictvím úřadu.

6. Nezmocnil-li přihlašovatel úřad, aby zahrnul do přihlášky překlad, jak je stanoveno v odstavci 3, nebo pokud není jasné, na kterém seznamu výrobků a služeb má být mezinárodní přihláška založena, vyzve úřad přihlašovatele, aby sdělil požadované údaje ve lhůtě, kterou mu stanoví.“

c) vkládají se nové odstavce, které znějí:

„7. Nejsou-li nedostatky podle odstavce 5 odstraněny nebo údaje požadované podle odstavce 6 doplněny ve lhůtě stanovené úřadem, odmítne úřad předání mezinárodní přihlášky Mezinárodnímu úřadu.

8. Úřad předá mezinárodní přihlášku Mezinárodnímu úřadu spolu s potvrzením stanoveným v čl. 3 odst. 1 Madridského protokolu, jakmile mezinárodní přihláška splňuje požadavky stanovené v tomto článku, v prováděcím aktu přijatém podle odstavce 9 tohoto článku a v článku 146 tohoto nařízení.

9. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví přesný formulář, včetně prvků, které mají být použity pro podání mezinárodní přihlášky podle odstavce 1. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

127) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 148a

Oznámení o neplatnosti základní přihlášky nebo zápisu

1. Ve lhůtě pěti let ode dne mezinárodního zápisu oznámí úřad Mezinárodnímu úřadu veškeré skutečnosti a rozhodnutí týkající se platnosti přihlášky ochranné známky EU nebo zápisu ochranné známky EU, na které byl mezinárodní zápis založen.

2. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví jednotlivé skutečnosti a rozhodnutí, jež podléhají oznamovací povinnosti podle čl. 6 odst. 3 Madridského protokolu, jakož i rozhodný časový okamžik těchto oznámení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2 tohoto nařízení.“

128) Článek 149 se nahrazuje tímto:

„Článek 149

Žádost o územní rozšíření ochrany následně po mezinárodním zápisu

1. Žádost o územní rozšíření ochrany vznesená následně po uskutečnění mezinárodního zápisu podle čl. 3b odst. 2 Madridského protokolu může být podána prostřednictvím úřadu. Žádost se podává v jazyce, v němž byla podána mezinárodní přihláška podle článku 147 tohoto nařízení. Obsahuje údaje dokládající oprávnění učinit vyznačení v souladu s čl. 2 odst. 1 bodem ii) a čl. 3b odst. 2 Madridského protokolu. Úřad informuje přihlašo­ vatele, který žádá o územní rozšíření ochrany, o dni, kdy obdržel žádost o územní rozšíření ochrany.

24.12.2015L 341/80 Úřední věstník Evropské unieCS

2. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví náležitosti žádosti o územní rozšíření ochrany uvedenou v odstavci 1 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.

3. Pokud žádost o územní rozšíření ochrany předložená po uskutečnění mezinárodního zápisu nevyhovuje požadavkům stanoveným v odstavci 1 a v prováděcím aktu přijatém podle odstavce 2, vyzve úřad přihlašovatele, aby zjištěné nedostatky v úřadem stanovené lhůtě odstranil. Nejsou-li nedostatky v úřadem stanovené lhůtě odstraněny, úřad odmítne předat tuto žádost Mezinárodnímu úřadu. Úřad nesmí odmítnout předat žádost Meziná­ rodnímu úřadu dříve, než dostal přihlašovatel příležitost napravit případné nedostatky zjištěné v žádosti.

4. Úřad předá žádost o územní rozšíření ochrany učiněnou následně po uskutečnění mezinárodního zápisu Mezinárodnímu úřadu, jakmile jsou splněny požadavky uvedené v odstavci 3.“

129) Článek 153 se nahrazuje tímto:

„Článek 153

Seniorita uplatňovaná v mezinárodní přihlášce

1. Přihlašovatel mezinárodního zápisu s vyznačením Unie může v mezinárodní přihlášce uplatnit nárok na senioritu starší ochranné známky zapsané v některém členském státě, včetně ochranné známky zapsané pro území Beneluxu, nebo starší ochranné známky, která byla předmětem mezinárodního zápisu s účinkem pro některý členský stát, jak je stanoveno v článku 34.

2. Podpůrné doklady k nároku na senioritu, stanovené v prováděcím aktu přijatém podle čl. 34 odst. 5, se předloží do tří měsíců ode dne, kdy Mezinárodní úřad oznámí mezinárodní zápis úřadu. Použije se přitom čl. 34 odst. 6.

3. Má-li majitel mezinárodního zápisu povinnost být zastoupen v řízení před úřadem podle čl. 92 odst. 2, sdělí úřadu v souladu s odstavcem 2 tohoto článku písemně jmenování zástupce ve smyslu čl. 93 odst. 1.

4. Zjistí-li úřad, že nárok na senioritu podle odstavce 1 tohoto článku není v souladu s článkem 34 nebo nesplňuje ostatní požadavky stanovené v tomto článku, vyzve přihlašovatele, aby tyto nedostatky odstranil. Nejsou-li požadavky uvedené v první větě splněny ve lhůtě stanovené úřadem, právo seniority ve vztahu k tomuto mezinárodnímu zápisu zaniká. Týkají-li se dotčené nedostatky pouze některých výrobků a služeb, zaniká právo seniority, pouze pokud jde o tyto výrobky a služby.

5. Úřad informuje Mezinárodní úřad o každém prohlášení o zániku práva seniority podle odstavce 4. Také informuje Mezinárodní úřad o každém odnětí nebo omezení nároku na senioritu.

6. Článek 34 odst. 4 se použije, není-li právo seniority prohlášeno za zaniklé podle odstavce 4 tohoto článku.“

130) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 153a

Seniorita uplatňovaná před úřadem

1. Majitel mezinárodního zápisu s vyznačením Unie může, počínaje dnem zveřejnění účinků uvedeného zápisu podle čl. 152 odst. 2, uplatnit u úřadu nárok na senioritu starší ochranné známky zapsané v některém členském státě, včetně ochranné známky zapsané pro území Beneluxu, nebo starší ochranné známky, která byla předmětem mezinárodního zápisu s účinkem pro některý členský stát, jak je stanoveno v článku 35.

24.12.2015 L 341/81Úřední věstník Evropské unieCS

2. Je-li nárok na senioritu uplatněn přede dnem uvedeným v odstavci 1 tohoto článku, má se za to, že nárok na senioritu byl u úřadu uplatněn k danému dni.

3. Nárok na senioritu podle odstavce 1 musí splňovat požadavky uvedené v článku 35 a obsahovat informace, které umožní jeho přezkum podle těchto požadavků.

4. Pokud požadavky, kterými se řídí uplatňování seniority podle odstavce 3 a které jsou upřesněny v prováděcím aktu přijatém podle odstavce 6, nejsou splněny, vyzve úřad majitele mezinárodního zápisu, aby tyto nedostatky odstranil. Nejsou-li nedostatky odstraněny ve lhůtě stanovené úřadem, úřad nárok zamítne.

5. Pokud úřad nárok na senioritu přijal, nebo pokud byl tento nárok vzat zpět či zrušen úřadem, úřad o tom vyrozumí Mezinárodní úřad.

6. Komise přijme prováděcí akty, v nichž stanoví podrobný obsah nároku na senioritu podle odstavce 1 tohoto článku a uvede podrobnosti ohledně informací, které mají být oznámeny podle odstavce 5 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

131) Článek 154 se nahrazuje tímto:

„Článek 154

Vyznačení výrobků a služeb a přezkum absolutních důvodů zamítnutí

1. Mezinárodní zápisy s vyznačením Unie podléhají přezkumu z hlediska jejich souladu s čl. 28 odst. 2 až 4 a z hlediska absolutních důvodů zamítnutí stejným způsobem jako přihlášky ochranných známek EU.

2. Je-li mezinárodní zápis s vyznačením Unie shledán nezpůsobilým podle čl. 28 odst. 4 nebo čl. 37 odst. 1 tohoto nařízení pro ochranu všech výrobků a služeb nebo části výrobků a služeb, pro něž byl Mezinárodním úřadem proveden, vydá úřad z moci úřední prozatímní oznámení o odmítnutí v souladu s čl. 5 odst. 1 a 2 Madridského protokolu, určené Mezinárodnímu úřadu.

3. Má-li majitel mezinárodního zápisu povinnost být zastoupen v řízení před úřadem podle čl. 92 odst. 2, obsahuje oznámení uvedené v odstavci 2 tohoto článku výzvu ke jmenování zástupce ve smyslu čl. 93 odst. 1.

4. Oznámení o prozatímním odmítnutí obsahuje odůvodnění, z něhož vychází, a stanoví lhůtu, ve které majitel mezinárodního zápisu může předložit své vyjádření a případně jmenuje zástupce. Lhůta začíná běžet dnem vydání prozatímního odmítnutí úřadem.

5. Pokud úřad zjistí, že mezinárodní přihláška s vyznačením Unie neobsahuje údaj o druhém jazyku podle článku 161b tohoto nařízení, vydá moci úřední prozatímní oznámení o odmítnutí, v souladu s čl. 5 odst. 1 a 2 Madridského protokolu, určené Mezinárodnímu úřadu.

6. Pokud majitel mezinárodního zápisu neodstraní důvod odmítnutí ochrany ve stanovené lhůtě nebo případně nejmenuje zástupce nebo neurčí druhý jazyk, úřad zamítne ochranu všech nebo části výrobků a služeb, pro které je učiněn mezinárodní zápis. Odmítnutí ochrany nahrazuje zamítnutí přihlášky ochranné známky EU. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání v souladu s články 58 až 65.

24.12.2015L 341/82 Úřední věstník Evropské unieCS

7. Pokud úřad k začátku lhůty pro podání námitek uvedené v čl. 156 odst. 2 nevydá prozatímní oznámení o odmítnutí z moci úřední podle odstavce 2 tohoto článku, vydá prohlášení o udělení ochrany Mezinárodnímu úřadu a uvede, že průzkum absolutních důvodů zamítnutí podle článku 37 nařízení byl dokončen, ale mezinárodní zápis je stále předmětem námitek nebo vyjádření třetích stran. Tímto předběžným prohlášením není dotčeno právo úřadu na znovuzahájení průzkumu absolutních důvodů zamítnutí z moci úřední, které lze uplatnit do vydání konečného rozhodnutí o udělení ochrany.

8. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví náležitosti oznámení o prozatímním odmítnutí ochrany z moci úřední, jež má být zasláno Mezinárodnímu úřadu, a závěrečného sdělení, jež má být zasláno Meziná­ rodnímu úřadu ohledně konečného udělení nebo zamítnutí ochrany. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

132) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 154a

Kolektivní a certifikační ochranné známky

1. Je-li mezinárodní zápis založen na základní přihlášce nebo základním zápisu kolektivní ochranné známky, certifikační ochranné známky nebo garanční ochranné známky, nakládá se s mezinárodním zápisem s vyznačením Unie jako s kolektivní ochrannou známkou EU nebo případně certifikační ochrannou známkou EU.

2. Majitel mezinárodního zápisu předloží pravidla, kterými se řídí užívání ochranné známky, jak je stanoveno v článcích 67 a 74b, přímo úřadu do dvou měsíců ode dne, kdy Mezinárodní úřad oznámí mezinárodní zápis úřadu.

3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s čl. 163a, kterými stanoví podrobnosti postupu týkajícího se mezinárodních zápisů založených na základní přihlášce nebo na základním zápisu kolektivní ochranné známky, certifikační ochranné známky nebo garanční ochranné známky.“

133) Článek 155 se mění takto:

a) v odstavci 1 se doplňují slova, která zní:

„za předpokladu, že žádost o rešeršní zprávu podle čl. 38 odst. 1 je k úřadu podána ve lhůtě jednoho měsíce ode dne oznámení.“;

b) v odstavci 2 se doplňují slova, která zní:

„za předpokladu, že žádost o rešeršní zprávu podle čl. 38 odst. 2 je k úřadu podána ve lhůtě jednoho měsíce ode dne oznámení a ve stejné lhůtě je uhrazen poplatek za rešerši.“;

c) v odstavci 4 se doplňuje nová věta, která zní:

„Uvedené ustanovení se použije bez ohledu na to, zda majitel mezinárodního zápisu požádal o to, aby mu byla rešeršní zpráva EU zaslána, ledaže majitel staršího zápisu nebo přihlášky požádal o to, aby mu takové oznámení nebylo zasláno.“

134) Článek 156 se mění takto:

a) odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2. Námitky se podávají ve lhůtě tří měsíců, která začíná běžet uplynutím jednoho měsíce ode dne zveřejnění podle čl. 152 odst. 1. Námitky se považují za řádně podané až po zaplacení poplatku za podání námitek.“;

24.12.2015 L 341/83Úřední věstník Evropské unieCS

b) odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 163a, v nichž stanoví postup pro podávání a přezkum námitek, včetně příslušných oznámení Mezinárodnímu úřadu.“

135) V článku 158 se doplňují odstavce, které znějí:

„3. Pokud byly podle článku 57 nebo článku 100 tohoto nařízení a tohoto článku účinky mezinárodního zápisu s vyznačením Unie prohlášeny za neplatné na základě pravomocného rozhodnutí, oznámí to úřad Meziná­ rodnímu úřadu podle čl. 5 odst. 6 Madridského protokolu.

4. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví náležitosti oznámení, jež má být podle odstavce 3 tohoto článku učiněno Mezinárodnímu úřadu. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

136) Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 158a

Právní účinky zápisu převodů

Záznam o změně ve vlastnictví mezinárodního zápisu v mezinárodním rejstříku má stejný účinek jako zápis o převodu v rejstříku podle článku 17.

Článek 158b

Právní účinek zápisu licencí a dalších práv

Záznam o licenci nebo omezení dispozičního práva majitele ve vztahu k mezinárodnímu zápisu v mezinárodním rejstříku má stejný účinek jako zápis věcného práva, vykonávacího řízení, úpadkového řízení nebo licence, v rejstříku podle článků 19, 20, 21 a 22.

Článek 158c

Přezkum požadavků na zápis převodů, licencí nebo omezení dispozičního práva majitele

Úřad předá Mezinárodnímu úřadu žádosti o zápis změny vlastnictví, licence nebo omezení dispozičního práva majitele, změny nebo zrušení licence nebo zrušení omezení dispozičního práva majitele, které mu byly předloženy, pokud je k takové žádosti přiložen vhodný důkaz o daném převodu, licenci nebo omezení dispozičního práva nebo důkaz o tom, že licence již neexistuje nebo že byla pozměněna nebo že omezení dispozičního práva majitele bylo zrušeno.“

137) Článek 159 se mění takto:

a) v odstavci 1 se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b) vyznačení členského státu, který je smluvní stranou Madridského protokolu, za předpokladu, že ke dni žádosti o převod bylo možné podle Madridského protokolu vyznačit uvedený členský stát přímo. Použijí se články 112, 113 a 114 tohoto nařízení.“;

24.12.2015L 341/84 Úřední věstník Evropské unieCS

b) odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2. přihlášce národní ochranné známky nebo vyznačení členského státu, který je smluvní stranou Madridského protokolu, v důsledku převodu vyznačení Unie prostřednictvím mezinárodního zápisu, je přiznáno ve vztahu k dotčenému členskému státu datum mezinárodního zápisu podle čl. 3 odst. 4 Madridského protokolu, nebo datum územního rozšíření na Unii podle čl. 3b odst. 2 Madridského protokolu, bylo-li rozšíření provedeno až následně po mezinárodním zápisu, nebo datum vzniku práva přednosti uvedeného zápisu, a případně seniorita ochranné známky uvedeného státu uplatňovaná podle článku 153 tohoto nařízení.“;

c) doplňují se nové odstavce, které znějí:

„4. Žádost o převod mezinárodního zápisu s vyznačením Unie na přihlášku národní ochranné známky musí obsahovat informace a údaje uvedené v čl. 113 odst. 1.

5. Je-li o převod požádáno podle tohoto článku a čl. 112 odst. 5 tohoto nařízení v návaznosti na neobnovení mezinárodního zápisu, musí žádost uvedená v odstavci 4 tohoto článku obsahovat zmínku v tomto smyslu a datum, k němuž skončila platnost ochrany. Tříměsíční lhůta stanovená v čl. 112 odst. 5 tohoto nařízení počíná běžet dnem následujícím po posledním dni, ve kterém může být ještě učiněna obnova podle čl. 7 odst. 4 Madridského protokolu.

6. Článek 113 odst. 3 a 5 se použije obdobně na žádost o převod uvedenou v odstavci 4 tohoto článku.

7. Žádost o převod mezinárodního zápisu s vyznačením Unie na vyznačení členského státu, který je smluvní stranou Madridského protokolu, musí obsahovat informace a údaje uvedené v odstavcích 4 a 5.

8. Článek 113 odst. 3 se použije obdobně na žádost o převod uvedenou v odstavci 7 tohoto článku. Úřad také zamítne žádost o převod, pokud nebyly splněny podmínky pro vyznačení členského státu, který je stranou Madridského protokolu nebo Madridské dohody, ani ke dni vyznačení Unie, ani ke dni, kdy byla žádost o převod u úřadu podána nebo kdy se podle čl. 113 odst. 1 poslední věty za podanou u úřadu považuje.

9. Splňuje-li žádost o převod podle odstavce 7 požadavky tohoto nařízení a pravidla podle tohoto nařízení přijatá, předá ji úřad neprodleně Mezinárodnímu úřadu. Úřad informuje majitele mezinárodního zápisu o dni předání.

10. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví:

a) náležitosti žádostí o převod uvedených v odstavcích 4 a 7;

b) náležitosti zveřejnění žádostí o převod podle odstavce 3.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

138) V článku 161 se doplňují odstavce, které znějí:

„3. Aby byla přihláška ochranné známky EU považována za přeměnu mezinárodního zápisu, který byl vymazán na žádost úřadu původu Mezinárodním úřadem podle článku 9d Madridského protokolu, musí tato přihláška obsahovat zmínku v tomto smyslu. Tato zmínka musí být učiněna při podání přihlášky.

24.12.2015 L 341/85Úřední věstník Evropské unieCS

4. Shledá-li úřad při průzkumu přihlášky podle čl. 36 odst. 1 písm. b), že nebyla podána do tří měsíců ode dne, kdy byl mezinárodní zápis vymazán Mezinárodním úřadem, nebo že výrobky a služby, pro něž má být ochranná známka EU zapsána, nejsou obsaženy v seznamu výrobků a služeb, pro které byl mezinárodní zápis zapsán pro Unii, vyzve úřad přihlašovatele, aby tyto nedostatky odstranil.

5. Nejsou-li nedostatky uvedené v odstavci 4 odstraněny ve lhůtě stanovené úřadem, právo na datum meziná­ rodního zápisu nebo na datum územního rozšíření a případně na datum vzniku práva přednosti mezinárodního zápisu zaniká.

6. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví náležitosti žádosti o přeměnu podle odstavce 3 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 163 odst. 2.“

139) Vkládají se články, které znějí:

„Článek 161a

Komunikace s Mezinárodním úřadem

Komunikace s Mezinárodním úřadem probíhá způsobem a ve formátu dohodnutém mezi Mezinárodním úřadem a úřadem, a to nejlépe elektronickou cestou. Veškeré odkazy na formuláře se považují za odkazy zahrnující formuláře dostupné v elektronické podobě.

Článek 161b

Použití jazyků

Pro účely uplatňování tohoto nařízení a pravidel přijatých podle tohoto nařízení na mezinárodní zápisy s vyznačením Unie je jazykem podání mezinárodní přihlášky jazyk řízení ve smyslu čl. 119 odst. 4 a druhým jazykem uvedeným v mezinárodní přihlášce je druhý jazyk ve smyslu čl. 119 odst. 3.“

140) Článek 162 se zrušuje.

141) Článek 163 se nahrazuje tímto:

„Článek 163

Postup projednávání ve výboru

1. Komisi je nápomocen výbor pro prováděcí pravidla. Uvedený výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (*).

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

(*) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).“

142) Vkládá se článek, který zní:

„Článek 163a

Výkon přenesené pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

24.12.2015L 341/86 Úřední věstník Evropské unieCS

2. Přenesení pravomoci uvedené v článku 42a, čl. 43 odst. 3, článcích 57a a 65a, čl. 77 odst. 4, čl. 78 odst. 6, čl. 79 odst. 5, čl. 79b odst. 2, čl. 79c odst. 5, čl. 80 odst. 3, čl. 82a odst. 3, článcích 93a a 136b, čl. 154a odst. 3 a čl. 156 odst. 4 se svěřuje Komisi na dobu neurčitou počínaje 23. březnem 2016. Je obzvláště důležité, aby Komise před přijetím těchto aktů v přenesené pravomoci postupovala v souladu s obvyklou praxí a vedla konzultace s odborníky, včetně odborníků z členských států.

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v odstavci 2 kdykoliv zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 42a, čl. 43 odst. 3, článků 57a a 65a, čl. 77 odst. 4, čl. 78 odst. 6, čl. 79 odst. 5, čl. 79b odst. 2, čl. 79c odst. 5, čl. 80 odst. 3, čl. 82a odst. 3, článků 93a a 136b, čl. 154a odst. 3 a čl. 156 odst. 4 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.“

143) Článek 164 se zrušuje.

144) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 165a

Hodnocení a přezkum

1. Do 24. března 2021 a následně každých pět let Komise vyhodnotí provádění tohoto nařízení.

2. Hodnocení přezkoumá právní rámec pro spolupráci mezi úřadem a ústředními úřady průmyslového vlastnictví členských států a Úřadem Beneluxu pro ochranu duševního vlastnictví, se zvláštním důrazem na mechanismus financování. Hodnocení dále posoudí dopad, účinnost a účelnost úřadu a jeho pracovních postupů. Zejména se pak bude hodnocení zabývat případnou potřebou upravit mandát úřadu a finančními dopady jakékoli takové úpravy.

3. Komise předá hodnotící zprávu spolu se závěry z ní vyvozenými Evropskému parlamentu, Radě a správní radě. Závěry hodnocení se zveřejní.

4. Součástí každého druhého hodnocení bude posouzení výsledků, kterých úřad s ohledem na své cíle, mandát a úkoly dosáhl.“

(145) Vkládá se příloha uvedená v příloze I tohoto nařízení.

Článek 2

Nařízení (ES) č. 2868/95 se mění takto:

1) V pravidle 1 se zrušuje odstavec 3.

2) Pravidlo 2 se zrušuje

3) Pravidlo 4 se zrušuje.

4) Pravidlo 5 se zrušuje.

5) Pravidlo 5a se zrušuje.

24.12.2015 L 341/87Úřední věstník Evropské unieCS

6) V pravidle 9 se odstavec 3 mění takto:

a) v písmenu a) se slova „v pravidlech 1, 2 a 3“ nahrazují slovy „v pravidlech 1, a 3 a v článku 28 nařízení“;

b) v písmenu b) se slova „podle pravidla 4 písm. b)“ nahrazují slovy „podle čl. 26 odst. 2 nařízení“.

7) V pravidle 11 se zrušuje odstavec 2.

8) V pravidle 12 se zrušuje písmeno k).

9) Hlava IV se zrušuje.

10) V pravidle 62 odst. 2 se slova „usazeni ve Společenství“ nahrazují slovy „usazeni v Evropském hospodářském prostoru“.

11) V pravidle 71 odst. 1 se slova „usazen ve Společenství“ nahrazují slovy „usazen v Evropském hospodářském prostoru“.

12) V pravidle 76 se zrušuje odstavec 2.

13) Pravidlo 78 se mění takto:

a) v odst. 2 písm. c) se slova „ve Společenství“ nahrazují slovy „v Evropském hospodářském prostoru“.

b) v odst. 2 písm. b) a v odstavci 3 se slova „členského státu“ nahrazují slovy „členského státu Evropského hospodářského prostoru“ a v odstavci 5 se slova „členských států“ nahrazují slovy „členských států Evropského hospodářského prostoru“.

14) Pravidlo 84 se zrušuje.

15) Pravidlo 87 se zrušuje.

16) V hlavě XI se zrušuje část K.

17) V pravidle 112 se zrušuje odstavec 2.

Článek 3

Nařízení (ES) č. 2869/95 se zrušuje.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na nařízení (ES) č. 207/2009 v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou v příloze II.

Článek 4

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 23. března 2016.

V článku 1se body 8, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, bod 26 v rozsahu, v jakém se týká čl. 26 odst. 1 písm. d) a odst. 3 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 29, bod 30 v rozsahu, v jakém se týká čl. 30 odst. 1 a 3 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 31 v rozsahu, v jakém se týká čl. 33 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 32 v rozsahu, v jakém se týká čl. 34 odst. 1a, 4 a 6 nařízení (ES) č. 207/2009, body 33 a 34, bod 35 v rozsahu, v jakém se týká čl. 37 odst. 3 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 37 v rozsahu, v jakém se týká čl. 39 odst. 1 druhé věty a odst. 3 a 4 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 43 v rozsahu, v jakém se týká čl. 44 odst. 2, 3, 4a a 8 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 46 v rozsahu, v jakém se týká čl. 48 odst. 5 třetí věty nařízení (ES) č. 207/2009, bod 47 v rozsahu, v jakém se týká čl. 48a odst. 1

24.12.2015L 341/88 Úřední věstník Evropské unieCS

prvního pododstavce a odst. 2 až 5 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 48 v rozsahu, v jakém se týká čl. 49 odst. 3 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 49 v rozsahu, v jakém se týká čl. 50 odst. 2, 3 a 4 nařízení (ES) č. 207/2009, body 61, 62 a 63, bod 64 v rozsahu, v jakém se týká čl. 67odst. 1 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 67 s výjimkou čl. 74b odst. 3, bod 68, bod 71 v rozsahu, v jakém se týká čl. 78 odst. 3 a 5 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 72 v rozsahu, v jakém se týká čl. 79 odst. 1 až 4 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 73, s výjimkou čl. 79b odst. 2 a čl. 79c odst. 5 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 74 v rozsahu, v jakém se týká čl. 80 odst. 1, 2 a 4 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 75 v rozsahu, v jakém se týká čl. 82 odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 76 v rozsahu, v jakém se týká čl. 82a odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 207/2009, body 77, 78 v rozsahu, v jakém se týká čl. 85 odst. 1, 6 a 7 nařízení (ES) č. 207/2009, bod, bod 80 v rozsahu, v jakém se týká čl. 87 odst. 2 písm. m) a odst. 3 písm. y) nařízení (ES) č. 207/2009, bod 84 v rozsahu, v jakém se týká čl. 89 odst. 1, 2 a 3 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 97 s výjimkou čl. 113 odst. 6 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 98, bod 102 v rozsahu, v jakém se týká čl. 119 odst. 5, 5a, 6, 8 a 9 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 103, bod 108 v rozsahu, v jakém se týká čl. 128 odst. 4 písm. o) nařízení (ES) č. 207/2009, bod 111 v rozsahu, v jakém se týká čl. 132 odst. 2 třetí věty nařízení (ES) č. 207/2009, body 113 a 125, bod 126 v rozsahu, v jakém se týká čl. 147 odst. 1 a odst. 3 až 8 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 127 v rozsahu, v jakém se týká čl. 148a odst. 1 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 128 v rozsahu, v jakém se týká čl. 149 odst. 1, 3 a 4 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 129 v rozsahu, v jakém se týká článku 153 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 130 v rozsahu, v jakém se týká čl. 153a odst. 1 až 5 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 132, bod 135 v rozsahu, v jakém se týká čl. 158 odst. 3 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 136, bod 137 v rozsahu, v jakém se týká čl. 159 odst. 4 až 9 nařízení (ES) č. 207/2009, bod 138 v rozsahu, v jakém se týká čl. 161 odst. 3 až 5 nařízení (ES) č. 207/2009, a bod 139 použijí ode dne 1. října 2016.

Článek 1 bod 108 tohoto nařízení v rozsahu, v jakém se týká čl. 124 odst. 1 písm. f) a čl. 124 odst. 4 písm. n) nařízení (ES) č. 207/2009, se použije ode dne vstupu rozhodnutí uvedeného v čl. 124 odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009 v platnost nebo po uplynutí 12 měsíců ode dne uvedeného v druhém pododstavci 1 tohoto článku podle toho, co nastane dříve. Až do uvedeného data vykonává pravomoci uvedené v čl. 124 odst. 1 písm. f) nařízení (ES) č. 207/2009 výkonný ředitel.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 16. prosince 2015.

Za Evropský parlament

předseda M. SCHULZ

Za Radu

předseda N. SCHMIT

24.12.2015 L 341/89Úřední věstník Evropské unieCS

PŘÍLOHA I

Vkládá se příloha, která zní:

„PŘÍLOHA -I

VÝŠE POPLATKŮ

A. Poplatky hrazené úřadu podle tohoto nařízení jsou stanoveny takto (v EUR):

1. základní poplatek za přihlášku individuální ochranné známky EU (čl. 26 odst. 2):

1 000 EUR;

2. základní poplatek za přihlášku individuální ochranné známky EU elektronickými prostředky (čl. 26 odst. 2):

850 EUR;

3. poplatek za druhou třídu výrobků a služeb pro individuální ochrannou známku EU (čl. 26 odst. 2):

50 EUR;

4. poplatek za každou další třídu výrobků a služeb převyšující dvě třídy pro individuální ochrannou známku EU (čl. 26 odst. 2):

150 EUR;

5. základní poplatek za přihlášku kolektivní ochranné známky EU nebo certifikační ochranné známky EU (čl. 26 odst. 2 a čl. 66 odst. 3 nebo čl. 74a odst. 3):

1 800 EUR;

6. základní poplatek za přihlášku kolektivní ochranné známky EU nebo certifikační ochranné známky EU elektro­ nickými prostředky (čl. 26 odst. 2 a čl. 66 odst. 3 nebo čl. 74a odst. 3):

1 500 EUR;

7. poplatek za druhou třídu výrobků a služeb pro kolektivní ochrannou známku EU nebo certifikační ochrannou známku EU: (čl. 26 odst. 2 a čl. 66 odst. 3 nebo čl. 74a odst. 3):

50 EUR;

8. poplatek za každou další třídu výrobků a služeb převyšující dvě třídy pro kolektivní ochrannou známku EU nebo certifikační ochrannou známku EU (čl. 26 odst. 2 a čl. 66 odst. 3 nebo čl. 74a odst. 3):

150 EUR;

9. poplatek za rešerši přihlášky ochranné známky EU (čl. 38 odst. 2) nebo mezinárodního zápisu s vyznačením Unie (čl. 38 odst. 2 a čl. 155 odst. 2): 12 EUR, vynásobený počtem ústředních úřadů průmyslového vlastnictví uvedených v čl. 38 odst. 2; tuto částku a její následné změny úřad zveřejní v Úředním věstníku úřadu;

10. poplatek za podání námitek (čl. 41 odst. 3):

320 EUR;

11. základní poplatek za obnovu individuální ochranné známky EU (čl. 47 odst. 3):

1 000 EUR;

12. základní poplatek za obnovu individuální ochranné známky EU elektronickými prostředky (čl. 47 odst. 3):

850 EUR;

24.12.2015L 341/90 Úřední věstník Evropské unieCS

13. poplatek za obnovu druhé třídy výrobků a služeb pro individuální ochrannou známku EU (čl. 47 odst. 3):

50 EUR;

14. poplatek za obnovu každé další třídy výrobků a služeb převyšující dvě třídy pro individuální ochrannou známku EU (čl. 47 odst. 3):

150 EUR;

15. základní poplatek za obnovu kolektivní ochranné známky EU nebo certifikační ochranné známky EU (čl. 47 odst. 3 a čl. 66 odst. 3 nebo čl. 74a odst. 3):

1 800 EUR;

16. základní poplatek za obnovu kolektivní ochranné známky EU nebo certifikační ochranné známky EU elektro­ nickými prostředky (čl. 47 odst. 3 a čl. 66 odst. 3 nebo čl. 74a odst. 3):

1 500 EUR;

17. poplatek za obnovu druhé třídy výrobků a služeb pro kolektivní ochrannou známku EU nebo certifikační ochrannou známku EU (čl. 47 odst. 3 a čl. 66 odst. 3 nebo čl. 74a odst. 3):

50 EUR;

18. poplatek za obnovu každé další třídy výrobků a služeb převyšující dvě třídy pro kolektivní ochrannou známku EU nebo certifikační ochrannou známku EU (čl. 47 odst. 3 a čl. 66 odst. 3 nebo čl. 74a odst. 3):

150 EUR;

19. příplatek za pozdní úhradu poplatku za obnovu zápisu či za pozdní podání žádosti o obnovu zápisu (čl. 47 odst. 3): 25 % ze zpožděného poplatku za obnovu, nejvýše však 1 500 EUR;

20. poplatek za návrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti (čl. 56 odst. 2):

630 EUR;

21. poplatek za odvolání (čl. 60 odst. 1):

720 EUR;

22. poplatek za žádost o navrácení do původního stavu (čl. 81 odst. 3):

200 EUR;

23. poplatek za žádost o převod přihlášky ochranné známky EU nebo ochranné známky EU (čl. 113 odst. 1, rovněž ve spojení s čl. 159 odst. 1):

a) na přihlášku národní ochranné známky,

b) na vyznačení členských států podle Madridského protokolu:

200 EUR;

24. poplatek za pokračování v řízení (čl. 82 odst. 1):

400 EUR;

25. poplatek za žádost o rozdělení zapsané ochranné známky EU (čl. 49 odst. 4) nebo přihlášky ochranné známky EU (čl. 44 odst. 4):

250 EUR;

24.12.2015 L 341/91Úřední věstník Evropské unieCS

26. poplatek za žádost o zápis licence nebo jiného práva k zapsané ochranné známce EU (před 1. říjnem 2017, pravidlo 33 odst. 2 nařízení (ES) č. 2868/95 a od tohoto dne čl. 22a odst. 2) nebo k přihlášce ochranné známky EU (před 1. říjnem 2017 pravidlo 33 odst. 2 nařízení (ES) č. 2868/95 a od tohoto dne čl. 22a odst. 2):

a) udělení licence

b) převod licence

c) vznik věcného práva

d) převod věcného práva

e) nucený výkon práva

200 EUR za zápis, ale v případě podání několika žádostí v téže přihlášce nebo současně nesmí celková částka přesáhnout 1 000 EUR;

27. poplatek za výmaz zápisu licence nebo jiného práva (před 1. říjnem 2017 pravidlo 35 odst. 3 nařízení (ES) č. 2868/95 a od tohoto dne čl. 24a odst. 3): 200 EUR za výmaz, ale v případě podání několika žádostí v téže přihlášce nebo současně nesmí celková částka přesáhnout 1 000 EUR;

28. poplatek za změnu zapsané ochranné známky EU (čl. 48 odst. 4):

200 EUR;

29. poplatek za vyhotovení kopie přihlášky ochranné známky EU (čl. 88 odst. 7), kopie osvědčení o zápisu (čl. 45 odst. 2), či výpisu z rejstříku (čl. 87 odst. 7):

a) neověřená kopie či výpis:

10 EUR

b) ověřená kopie či výpis:

30 EUR;

30. poplatek za nahlédnutí do spisu (čl. 88 odst. 6):

30 EUR;

31. poplatek za vyhotovení kopie dokumentů ze spisu (čl. 88 odst. 7):

a) neověřená kopie:

10 EUR

b) ověřená kopie:

30 EUR

navíc za každou stránku nad deset stránek

1 EUR;

32. poplatek za sdělení údajů obsažených ve spisu (čl. 88 odst. 9):

10 EUR;

33. poplatek za prověření výše nákladů řízení, které mají být uhrazeny (před 1. říjnem 2017 čl. 94 odst. 4 nařízení (ES) č. 2868/95 a od tohoto data čl. 85 odst. 7):

100 EUR;

24.12.2015L 341/92 Úřední věstník Evropské unieCS

34. poplatek za podání mezinárodní přihlášky u úřadu (před 1. říjnem 2017 čl. 147 odst. 5 nařízení (ES) č. 2868/95 a od tohoto data čl. 147 odst. 4):

300 EUR;

B. Poplatky hrazené Mezinárodnímu úřadu

I. Individuální poplatek za mezinárodní zápis s vyznačením Unie

1. Přihlašovatel mezinárodního zápisu s vyznačením Unie je povinen podle čl. 8 odst. 7 Madridského protokolu Mezinárodnímu úřadu uhradit individuální poplatek za vyznačení Unie.

2. Majitel mezinárodního zápisu, který po provedení mezinárodního zápisu podá žádost o územní rozšíření ochrany vyplývající ze zápisu s vyznačením Unie, je povinen podle čl. 8 odst. 7 Madridského protokolu Mezinárodnímu úřadu uhradit individuální poplatek za vyznačení Unie.

3. Výše poplatku uvedeného v části B oddílu B bodu 1 nebo 2 je ve švýcarských francích vyjádřený ekvivalent následujících částek stanovených generálním ředitelem Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) podle pravidla 35 odst. 2 Společného prováděcího řádu k Madridské dohodě a Madridskému protokolu:

a) za individuální ochrannou známku: 820 EUR, případně plus 50 EUR za druhou třídu výrobků a služeb a 150 EUR za každou další třídu výrobků a služeb, převyšující dvě třídy, obsaženou v mezinárodním zápisu;

b) za kolektivní ochrannou známku nebo certifikační ochrannou známku: 1 400 EUR, případně plus 50 EUR za druhou třídu výrobků a služeb a 150 EUR za každou další třídu výrobků nebo služeb převyšující dvě třídy.

II. Individuální poplatek za obnovu mezinárodního zápisu s vyznačením Unie

1. Majitel mezinárodního zápisu s vyznačením Unie je povinen podle čl. 8 odst. 7 Madridského protokolu Meziná­ rodnímu úřadu jako součást poplatků za obnovu mezinárodního zápisu uhradit individuální poplatek za vyznačení Unie.

2. Výše poplatku uvedeného v části B oddílu II bodu 1 je ve švýcarských francích vyjádřený ekvivalent následujících částek stanovených generálním ředitelem Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) podle pravidla 35 odst. 2 společného prováděcího nařízení k Madridské dohodě a Madridskému protokolu:

a) pro individuální ochrannou známku: 820 EUR, případně plus 50 EUR za druhou třídu výrobků a služeb a 150 EUR za každou další třídu výrobků a služeb, převyšující dvě třídy, obsaženou v mezinárodním zápisu;

b) za kolektivní ochrannou známku nebo certifikační ochrannou známku: 1 400 EUR, případně plus 50 EUR za druhou třídu výrobků a služeb a 150 EUR za každou další třídu výrobků a služeb, převyšující dvě třídy, obsaženou v mezinárodním zápisu.“

24.12.2015 L 341/93Úřední věstník Evropské unieCS

PŘÍLOHA II

SROVNÁVACÍ TABULKA

Nařízení (ES) č. 2869/95 Nařízení (ES) č. 207/2009

Článek 1 —

Článek 2 Příloha -I, část A body 1 až 34

Článek 3 Čl.144 odst. 1

Článek 4 Čl.144 odst. 2

Čl. 5 odst. 1 Čl.144a odst. 1 první pododstavec

Čl. 5 odst. 2 Čl.144a odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 5 odst. 3 Čl.144a odst. 1 třetí pododstavec

Článek 6 Čl.144a odst. 1 čtvrtý pododstavec

Čl. 7 odst. 1 Čl.144a odst. 2

Čl. 7 odst. 2 Čl.144a odst. 3

Článek 8 Článek 144b

Článek 9 Čl.144c odst. 1 a 2

Článek 10 Čl.144c odst. 4

Článek 11 Příloha -I, část B oddíl I body 1 až 3

Článek 12 Příloha -I, část B oddíl II body 1 a 2

Článek 13 —

Článek 14 —

Článek 15 —

24.12.2015L 341/94 Úřední věstník Evropské unieCS

EUROPA-PARLAMENTETS OG RÅDETS FORORDNING (EU) 2015/2424

af 16. december 2015

om ændring af Rådets forordning (EF) nr. 207/2009 om EF-varemærker og Kommissionens forordning (EF) nr. 2868/95 om gennemførelsesbestemmelser til Rådets forordning (EF) nr. 40/94 om EF-varemærker og om ophævelse af Kommissionens forordning (EF) nr. 2869/95 om de gebyrer, der skal betales til Harmoniseringskontoret for det indre marked (varemærker og

mønstre)

(EØS-relevant tekst)

EUROPA-PARLAMENTET OG RÅDET FOR DEN EUROPÆISKE UNION HAR —

under henvisning til traktaten om Den Europæiske Unions funktionsmåde, særlig artikel 118, stk. 1,

under henvisning til forslag fra Europa-Kommissionen,

efter fremsendelse af udkast til lovgivningsmæssig retsakt til de nationale parlamenter,

efter den almindelige lovgivningsprocedure (1), og

ud fra følgende betragtninger:

(1) Rådets forordning (EF) nr. 40/94 (2), som i 2009 blev kodificeret som Rådets forordning (EF) nr. 207/2009 (3), skabte et varemærkebeskyttelsessystem, som er specifikt for Den Europæiske Union, og som indeholder bestemmelser om beskyttelse af varemærker på EU-plan, parallelt med beskyttelsen af varemærker i de enkelte medlemsstater i medfør af de nationale varemærkesystemer, som er harmoniseret ved Rådets direktiv 89/104/EØF (4), som blev kodificeret som Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2008/95/EF (5).

(2) Som følge af Lissabontraktatens ikrafttræden bør terminologien i forordning (EF) nr. 207/2009 ajourføres. Dette indebærer, at »EF-varemærker« ændres til »EU-varemærker«. For bedre at afspejle det faktiske arbejde, der udføres af »Kontoret for Harmonisering i det Indre Marked (Varemærker og Design)« bør dets navn ændres til »Den Europæiske Unions Kontor for Intellektuel Ejendomsret« (»kontoret«).

(3) I forlængelse af Kommissionens meddelelse af 16. juli 2008 om en europæisk strategi for industriel ejendomsret har Kommissionen gennemført en omfattende evaluering af, hvordan varemærkesystemet fungerer i Europa som helhed, på EU-plan og på nationalt plan samt de indbyrdes forbindelser mellem disse.

(4) I sine konklusioner af 25. maj 2010 vedrørende den kommende revision af varemærkeordningen i Den Europæiske Union opfordrede Rådet Kommissionen til at forelægge forslag til revision af forordning (EF) nr. 207/2009 og direktiv 2008/95/EF.

(5) De erfaringer, der er gjort siden oprettelsen af EF-varemærkesystemet, har vist, at virksomheder i Unionen og fra tredjelande har accepteret systemet, som er blevet et vellykket og holdbart supplement og alternativ til beskyttelsen af varemærker på medlemsstatsplan.

24.12.2015 L 341/21Den Europæiske Unions TidendeDA

(1) Europa-Parlamentets holdning af 25.2.2014 (endnu ikke offentliggjort i EUT) og Rådets førstebehandlingsholdning af 10.11.2015 (endnu ikke offentliggjort i EUT). Europa-Parlamentets holdning af 15.12.2015.

(2) Rådets forordning (EF) nr. 40/94 af 20. december 1993 om EF-varemærker (EFT L 11 af 14.1.1994, s. 1). (3) Rådets forordning (EF) nr. 207/2009 af 26. februar 2009 om EF-varemærker (EUT L 78 af 24.3.2009, s. 1). (4) Rådets første direktiv 89/104/EØF af 21. december 1988 om indbyrdes tilnærmelse af medlemsstaternes lovgivning om varemærker

(EFT L 40 af 11.2.1989, s. 1). (5) Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2008/95/EF af 22. oktober 2008 om indbyrdes tilnærmelse af medlemsstaternes lovgivning om

varemærker (EUT L 299 af 8.11.2008, s. 25).

(6) Nationale varemærker er ikke desto mindre stadig nødvendige for de virksomheder, som ikke ønsker at beskytte deres varemærker på EU-plan, eller som ikke er i stand til at opnå EU-dækkende beskyttelse, selv om der ikke er problemer vedrørende den nationale beskyttelse. Det bør overlades til den enkelte, der søger om varemærkebe­ skyttelse, at beslutte, om der kun søges beskyttelse af et nationalt varemærke i en eller flere medlemsstater eller kun af et EU-varemærke eller af begge dele.

(7) Mens evalueringen af, hvordan EF-varemærkesystemet som helhed fungerer, bekræftede, at mange aspekter af systemet, herunder de grundlæggende principper, som det er baseret på, har bevist deres egnethed i det lange løb og fortsat opfylder erhvervslivets behov og forventninger, konkluderede Kommissionen i sin meddelelse »Et indre marked for intellektuelle ejendomsrettigheder« af 24. maj 2011, at det er nødvendigt at modernisere varemærke­ systemet i Unionen ved at gøre det mere effektivt og konsistent i sin helhed og tilpasse det internettidsalderen.

(8) Sideløbende med forbedringerne og ændringerne af EU-varemærkesystemet bør de nationale varemærkelove og -praksisser harmoniseres yderligere og bringes i overensstemmelse med EU-varemærkesystemet i det omfang, det er nødvendigt for så vidt muligt at skabe lige vilkår for registrering og beskyttelse af varemærker i hele Unionen.

(9) For at muliggøre mere fleksibilitet og samtidig også opnå større retssikkerhed med hensyn til metoderne til varemærkers gengivelse bør definitionen af et EU-varemærke ikke længere omfatte et krav om grafisk gengivelse. Det bør være tilladt at gengive et tegn på enhver passende måde under anvendelse af alment tilgængelig teknologi og således ikke nødvendigvis med grafiske midler, så længe gengivelsen er klar, præcis, selvstændig, let tilgængelig, forståelig, varig og objektiv.

(10) Forordning (EF) nr. 207/2009 giver i øjeblikket ikke oprindelsesbetegnelser og geografiske betegnelser samme grad af beskyttelse som andre EU-retlige instrumenter. Det er derfor nødvendigt at præcisere de absolutte hindringer for registrering, hvad angår oprindelsesbetegnelser og geografiske betegnelser, og sikre, at sådanne absolutte hindringer for registrering er fuldt ud i overensstemmelse med relevant EU-lovgivning og national ret, som giver beskyttelse af disse intellektuelle ejendomsrettigheder. For at sikre overensstemmelse med anden EU- lovgivning bør omfanget af disse absolutte hindringer udvides til også at omfatte beskyttede traditionelle benævnelser for vin og garanterede traditionelle specialiteter.

(11) For at opretholde en stærk beskyttelse af rettigheder til oprindelsesbetegnelser og geografiske betegnelser, der er beskyttet på EU-plan og på nationalt plan, er det nødvendigt at præcisere, at disse rettigheder giver en person adgang til i henhold til den relevante lovgivning at modsætte sig en senere ansøgning om registrering af et EU- varemærke, uanset om disse rettigheder også udgør hindringer, som undersøgeren ex officio skal tage hensyn til.

(12) For at opnå retssikkerhed og fuld overensstemmelse med prioritetsprincippet, i henhold til hvilket et registreret ældre varemærke har forrang for senere registrerede varemærker, er det nødvendigt at fastsætte, at håndhævelsen af rettigheder, der er knyttet til et EU-varemærke, ikke bør berøre indehaverrettigheder, der er erhvervet inden EU- varemærkets ansøgnings- eller prioritetsdato. Dette er i overensstemmelse med artikel 16, stk. 1, i aftalen om handelsrelaterede intellektuelle ejendomsrettigheder af 15. april 1994.

(13) Der kan opstå usikkerhed om varernes eller tjenesteydelsernes handelsmæssige oprindelse, når en virksomhed bruger samme eller et tilsvarende tegn som et handelsnavn på en sådan måde, at der skabes en forbindelse mellem virksomheden, der bærer navnet, og de pågældende varer eller tjenesteydelser fra denne virksomhed. Krænkelse af et EU-varemærke bør derfor også omfatte anvendelse af tegnet som handelsnavn eller lignende betegnelse, når anvendelsen sker med henblik på at adskille varer eller tjenesteydelser.

(14) For at opnå retssikkerhed og fuld overensstemmelse med særlig EU-lovgivning er det hensigtsmæssigt at fastsætte, at indehaveren af et EU-varemærke bør have ret til at forbyde tredjemand at bruge et tegn i en sammenlignende reklame, når denne sammenlignende reklame er i strid med Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2006/114/EF (1).

24.12.2015L 341/22 Den Europæiske Unions TidendeDA

(1) Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2006/114/EF af 12. december 2006 om vildledende og sammenlignende reklame (EUT L 376 af 27.12.2006, s. 21).

(15) For at styrke varemærkebeskyttelsen og bekæmpe forfalskning mere effektivt og i overensstemmelse med Unionens internationale forpligtelser inden for rammerne af Verdenshandelsorganisationen (WTO), navnlig artikel V i den almindelige overenskomst om told og udenrigshandel (GATT) om transitfrihed og med hensyn til generiske lægemidler »erklæringen om TRIPS-aftalen og folkesundhed«, der blev vedtaget af WTO-ministerkon­ ferencen i Doha den 14. november 2001, bør indehaveren af et EU-varemærke have ret til at forhindre, at tredjemand i erhvervsmæssigt øjemed fører varer ind i Unionen, uden at disse overgår til fri omsætning dér, hvis sådanne varer kommer fra tredjelande og uden tilladelse er forsynet med et varemærke, som er identisk eller i det væsentlige er identisk med det EU-varemærke, der er registreret for sådanne varer.

(16) Med henblik herpå bør det være tilladt for EU-varemærkeindehavere at forhindre indførsel af krænkende varer og placering heraf i alle toldsituationer, herunder transit, omladning, oplagring, frizoner, midlertidig opbevaring, aktiv forædling eller midlertidig indførsel, også når sådanne varer ikke er bestemt til at blive markedsført i Unionen. Ved udførelsen af toldkontroller bør toldmyndighederne anvende de beføjelser og procedurer, der er fastsat i Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EU) nr. 608/2013 (1), også på anmodning af rettighedshaverne. Toldmyndighederne bør navnlig udføre den relevante kontrol på grundlag af risikoanalyse­ kriterier.

(17) For at forlige behovet for at sikre en effektiv håndhævelse af varemærkerettigheder med behovet for at undgå hindringer for den frie handel med lovlige varer bør EU-varemærkeindehaverens rettigheder bortfalde, hvis klarereren eller ihændehaveren af varerne under den efterfølgende retssag ved den EU-varemærkedomstol, der er kompetent til at træffe en materiel afgørelse om, hvorvidt EU-varemærket er blevet krænket, kan bevise, at indehaveren af EU-varemærket ikke har ret til at forbyde markedsføringen af varerne i det endelige bestemmelsesland.

(18) Artikel 28 i forordning (EU) nr. 608/2013 fastsætter, at en rettighedshaver er erstatningsansvarlig over for ihændehaveren af varerne, hvis det bl.a. senere fastslås, at de pågældende varer ikke krænker en intellektuel ejendomsrettighed.

(19) Der bør træffes hensigtsmæssige foranstaltninger med henblik på at sikre en smidig transit af generiske lægemidler. Hvad angår internationale fællesnavne (INN) som globalt anerkendte generiske navne for aktive stoffer i farmaceutiske præparater, er det afgørende at tage behørigt hensyn til de eksisterende begrænsninger af EU- varemærkerettighedernes virkning. Indehaveren af et EU-varemærke bør derfor ikke have ret til at forhindre tredjemand i at bringe varer ind i Unionen, uden at disse overgår til fri omsætning dér, baseret på ligheder mellem det pågældende INN for det virksomme stof i lægemidlerne og varemærket.

(20) For at give indehavere af EU-varemærker mulighed for at bekæmpe forfalskning mere effektivt, bør de have ret til at forbyde anbringelse af et krænkende mærke på varer og forberedende handlinger, der udføres forud for anbringelsen.

(21) De enerettigheder, der er knyttet til et EU-varemærke, bør ikke give indehaveren ret til at forbyde tredjemands brug af tegn eller angivelser, der anvendes på loyal vis og således i overensstemmelse med god markedsfø­ ringsskik. For i tilfælde af konflikt at skabe lige vilkår for handelsnavne og EU-varemærker i betragtning af, at handelsnavne regelmæssigt gives ubegrænset beskyttelse i forhold til yngre varemærker, bør en sådan anvendelse kun anses for at omfatte anvendelse af tredjemands personnavn. Den bør endvidere i almindelighed tillade anvendelsen af deskriptive eller ikkedistinktive tegn eller angivelser. Indehaveren bør desuden ikke have ret til at forhindre den loyale og redelige brug af EU-varemærket med henblik på at identificere eller henvise til de pågældende varer eller tjenesteydelser som værende indehaverens varer eller tjenesteydelser. Tredjemands anvendelse af et varemærke med henblik på at henlede forbrugerens opmærksomhed på videresalg af ægte varer, der oprindelig blev solgt af eller med samtykke fra indehaveren af EU-varemærket i Unionen, bør anses for loyale, så længe den samtidig er i overensstemmelse med god markedsføringsskik. Tredjemands anvendelse af et varemærke med henblik på kunstneriske udtryk bør anses for loyale, så længe den samtidig er i overensstemmelse med god markedsføringsskik. Desuden bør denne forordning anvendes på en måde, som sikrer fuld respekt for de grundlæggende rettigheder og frihedsrettigheder, navnlig ytringsfriheden.

24.12.2015 L 341/23Den Europæiske Unions TidendeDA

(1) Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EU) nr. 608/2013 af 12. juni 2013 om toldmyndighedernes håndhævelse af intellektuelle ejendomsrettigheder og om ophævelse af Rådets forordning (EF) nr. 1383/2003 (EUT L 181 af 29.6.2013, s. 15).

(22) For at opnå retssikkerhed og beskytte lovligt erhvervede varemærkerettigheder er det hensigtsmæssigt og nødvendigt — med forbehold af princippet om, at det yngre varemærke ikke kan håndhæves over for det ældre varemærke — at fastsætte, at indehavere af EU-varemærker ikke bør have ret til at modsætte sig brugen af et yngre varemærke, hvis dette yngre varemærke er erhvervet på et tidspunkt, hvor det ældre varemærke ikke ville kunne håndhæves over for det yngre varemærke.

(23) Af rimelighedshensyn og af hensyn til retssikkerheden bør anvendelsen af et EU-varemærke i en form, der ved enkeltheder, som ikke forandrer varemærkets særpræg, afviger fra den form, hvori det er registreret, være tilstrækkelig til at bevare de tilknyttede rettigheder, uanset om varemærket i den form, hvori det bruges, også er registreret.

(24) I lyset af den gradvise tilbagegang og det ubetydelige antal EU-varemærkeansøgninger, der indgives til medlemsstaternes centrale kontorer for industriel ejendomsret og Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret, bør det kun være muligt at indgive en EU-varemærkeansøgning til kontoret.

(25) EU-varemærkebeskyttelse tildeles i relation til bestemte varer eller tjenester, hvis karakter og antal bestemmer omfanget af den beskyttelse, som varemærkeindehaveren får. Det er derfor afgørende at fastsætte regler for bestemmelse og klassificering af varer og tjenesteydelser i forordning (EF) nr. 207/2009 og af hensyn til retssikkerheden og god forvaltningsskik at kræve, at de varer og tjenesteydelser, for hvilke der søges om varemærkebeskyttelse, identificeres af ansøgeren med tilstrækkelig klarhed og præcision til, at de kompetente myndigheder og erhvervsdrivende alene på grundlag af ansøgningen kan bestemme omfanget af den beskyttelse, der er ansøgt om. Anvendelsen af generelle betegnelser bør fortolkes således, at den kun omfatter alle de varer og tjenesteydelser, som tydeligt er omfattet af betegnelserne i deres bogstavelige forstand. Indehavere af EU- varemærker, som på grund af kontorets tidligere praksis er registreret for en hel klasseoverskrift i Niceklassifi­ kationen, bør have mulighed for at tilpasse deres liste over varer og tjenesteydelser for at sikre, at indholdet af registret opfylder kravene om klarhed og præcision i henhold til retspraksis fra Den Europæiske Unions Domstol.

(26) Det er hensigtsmæssigt at strømline ordningen med EU-varemærkesøgninger og nationale varemærkesøgninger ved at undgå unødige forsinkelser i registreringen af et EU-varemærke og at gøre den mere fleksibel i forhold til brugernes behov og ønsker ved også at gøre søgningen efter EU-varemærker frivillig. De frivillige EU-varemærke­ søgninger og de frivillige nationale varemærkesøgninger bør suppleres ved at give adgang til altomfattende, hurtige og effektive søgemaskiner, der frit kan benyttes af offentligheden inden for rammerne af samarbejdet mellem kontoret og medlemsstaternes centrale kontorer for industriel ejendomsret, herunder Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret.

(27) Som et supplement til de eksisterende bestemmelser om EF-kollektivmærker og for at afhjælpe den nuværende ubalance mellem nationale systemer og EU-varemærkesystemet er det nødvendigt at tilføje en række særlige bestemmelser med henblik på at yde beskyttelse til EU-certificeringsmærker, som giver et certificeringsinstitut eller en certificeringsorganisation mulighed for at tillade, at deltagerne i certificeringsordningen anvender mærket som et tegn på, at deres varer eller tjenesteydelser opfylder certificeringskravene.

(28) Erfaringerne med det nuværende EU-varemærkesystem har vist, at der er potentiale for forbedringer af visse aspekter af proceduren. Derfor bør der træffes visse foranstaltninger for at forenkle og fremskynde procedurerne, hvis det er relevant, og for at styrke retssikkerheden og den retlige forudsigelighed, hvis det er nødvendigt.

(29) Af hensyn til retssikkerheden og for at skabe større gennemsigtighed er det hensigtsmæssigt klart at definere alle kontorets opgaver, herunder dem, der ikke vedrører forvaltningen af EU-varemærkesystemet.

(30) Med henblik på at fremme konvergensen med hensyn til praksis og udvikle fælles redskaber er det nødvendigt at etablere passende rammer for samarbejdet mellem kontoret og medlemsstaternes kontorer for industriel ejendomsret, herunder Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret, ved at definere de vigtigste samarbejdsområder, og give kontoret mulighed for at koordinere relevante fælles projekter af interesse for Unionen og medlemsstaterne og finansiere disse projekter op til et maksimumbeløb. Disse samarbejdsaktiviteter bør være til gavn for virksomheder, der anvender varemærkesystemer i Europa. For brugerne af den EU-ordning, der er fastsat i denne forordning, bør projekterne, navnlig databaserne til søgning og høring, tilvejebringe yderligere, omfattende, effektive redskaber, der er gratis, for at opfylde de specifikke krav, der følger af EU- varemærkets enhedskarakter.

24.12.2015L 341/24 Den Europæiske Unions TidendeDA

(31) I det omfang det er nødvendigt, bør visse principper i forbindelse med kontorets forvaltning tilpasses den fælles tilgang til decentrale EU-agenturer, som blev vedtaget af Europa-Parlamentet, Rådet og Kommissionen i juli 2012.

(32) For at øge retssikkerheden og gennemsigtigheden er det nødvendigt at ajourføre en række bestemmelser om kontorets organisation og funktionsmåde.

(33) Det er ønskeligt at fremme en mindelig, hurtig og effektiv tvistbilæggelse ved at lade kontoret oprette et mæglingscenter, hvis tjenester kan benyttes af enhver person med henblik på at opnå en mindelig bilæggelse af tvister vedrørende EU-varemærker og EF-design ved gensidig overenskomst.

(34) Oprettelsen af EU-varemærkesystemet har medført øgede finansielle byrder for de centrale kontorer for industriel ejendomsret og andre myndigheder i medlemsstaterne. De ekstra udgifter vedrører såvel behandling af et større antal indsigelses- og ugyldighedssager, der involverer EU-varemærker, eller som anlægges af indehavere af sådanne varemærker, som oplysningsaktiviteter forbundet med EU-varemærkesystemet og aktiviteter, der skal sikre håndhævelsen af EU-varemærkerettigheder. Det bør derfor sikres, at kontoret kompenserer for en del af de udgifter, medlemsstaterne afholder i forbindelse med den rolle, de spiller i at få EU-varemærkesystemet til at fungere gnidningsfrit. Betalingen af en sådan kompensation bør være betinget af, at medlemsstaterne indgiver relevante statistiske oplysninger. Kompensationen for udgifter bør ikke være af et sådant omfang, at den medfører et budgetunderskud for kontoret.

(35) Af hensyn til en forsvarlig økonomisk forvaltning bør kontorets akkumulering af store budgetoverskud undgås. Dette bør ikke være til hinder for, at kontoret opretholder en finansiel reserve, der dækker et år af dets driftsudgifter, for at sikre kontinuiteten i sit arbejde og udførelsen af sine opgaver. Denne reserve bør kun anvendes til at sikre kontinuiteten i kontorets opgaver som fastsat i denne forordning.

(36) I betragtning af den afgørende betydning af størrelsen af de gebyrer, der skal betales til kontoret, for at EU- varemærkesystemet kan fungere og dets forbindelse som supplement til de nationale varemærkesystemer, er det nødvendigt at fastsætte størrelsen af disse gebyrer direkte i forordning (EF) nr. 207/2009 i form af et bilag. Gebyrernes størrelse bør fastsættes på et niveau, der sikrer: for det første at indtægterne, de giver, i princippet er tilstrækkelige til, at kontorets budget balancerer, for det andet at EU-varemærkesystemet og de nationale varemærkesystemer kan eksistere parallelt og supplere hinanden, idet der også tages hensyn til størrelsen af det marked, der dækkes af EU-varemærket, og de små og mellemstore virksomheders behov, og for det tredje at EU- varemærkeindehavernes rettigheder håndhæves effektivt i medlemsstaterne.

(37) Forordning (EF) nr. 207/2009 tillægger Kommissionen beføjelse til at vedtage gennemførelsesbestemmelser til nævnte forordning. Som følge af Lissabontraktatens ikrafttræden bør de beføjelser, Kommissionen har fået tillagt i henhold til forordning (EF) nr. 207/2009, bringes i overensstemmelse med artikel 290 og 291 i traktaten om Den Europæiske Unions funktionsmåde (TEUF). Som følge heraf er det også nødvendigt at inkorporere visse regler, der i øjeblikket er fastsat i Kommissionens forordning (EF) nr. 2868/95 (1), (EF) nr. 2869/95 (2) og (EF) nr. 216/96 (3), i teksten til forordning (EF) nr. 207/2009. Forordning (EF) nr. 2868/95 bør derfor ændres i overensstemmelse hermed, og forordning (EF) nr. 2869/95 bør ophæves.

(38) I det omfang de beføjelser, Kommissionen har fået tillagt i henhold til forordning (EF) nr. 207/2009, skal bringes i overensstemmelse med artikel 290 i TEUF, er det navnlig vigtigt, at Kommissionen foretager relevante høringer under sit forberedende arbejde, herunder på ekspertniveau. Kommissionen bør i forbindelse med forberedelsen og udarbejdelsen af delegerede retsakter sørge for samtidig, rettidig og hensigtsmæssig fremsendelse af relevante dokumenter til Europa-Parlamentet og Rådet.

24.12.2015 L 341/25Den Europæiske Unions TidendeDA

(1) Kommissionens forordning (EF) nr. 2868/95 af 13. december 1995 om gennemførelsesbestemmelser til Rådets forordning (EF) nr. 40/94 om EF-varemærker (EFT L 303 af 15.12.1995, s. 1).

(2) Kommissionens forordning (EF) nr. 2869/95 af 13. december 1995 om de gebyrer, der skal betales til Harmoniseringskontoret for det indre marked (varemærker og mønstre) (EFT L 303 af 15.12.1995, s. 33).

(3) Kommissionens forordning (EF) nr. 216/96 af 5. februar 1996 om fastsættelse af forretningsordenen for appelkamrene ved Harmonise­ ringskontoret for Det Indre Marked (varemærker og mønstre) (EFT L 28 af 6.2.1996, s. 11).

(39) For at sikre, at kontoret foretager en effektiv og hurtig behandling og registrering af EU-varemærkeansøgninger efter procedurer, der er gennemsigtige, grundige, retfærdige og rimelige, bør beføjelsen til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 290 i TEUF delegeres til Kommissionen, for så vidt angår fastsættelse af de nærmere bestemmelser om procedurerne for indgivelse og behandling af en indsigelse og procedurerne for ændring af en ansøgning.

(40) For at sikre, at et EU-varemærke kan erklæres fortabt eller ugyldigt på en effektiv måde ved hjælp af gennemsigtige, grundige, retfærdige og rimelige procedurer, bør beføjelsen til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 290 i TEUF delegeres til Kommissionen, for så vidt angår fastsættelse af procedurerne for fortabelse og ugyldighed.

(41) For at muliggøre en effektiv og fuldstændig gennemgang af kontorets afgørelser ved appelkamrene ved hjælp af en gennemsigtig, grundig, retfærdige og rimelig procedure, som tager hensyn til principperne i forordning (EF) nr. 207/2009, bør beføjelsen til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 290 i TEUF delegeres til Kommissionen, for så vidt angår fastsættelse af det formelle indhold af klagen, proceduren for indgivelse og behandling af klagen, det formelle indhold og formen af appelkammerets afgørelser og tilbagebetaling af klagegebyrer.

(42) For at sikre en gnidningsløs og effektiv drift af EU-varemærkesystemet bør beføjelsen til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 290 i TEUF delegeres til Kommissionen, for så vidt angår præcisering af kravene til og de detaljerede ordninger for mundtlig forhandling og bevisoptagelse, de detaljerede ordninger for bekendtgørelse, kommunikationsmidler og de formularer, der skal benyttes af sagens parter, reglerne for beregning og varighed af frister, procedurerne for tilbagekaldelse af en afgørelse eller annullering af en indførelse i registret, de detaljerede ordninger for genoptagelse af sager samt de nærmere bestemmelser om repræsentation for kontoret.

(43) For at sikre en effektiv organisation af appelkamrene bør beføjelsen til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 290 i TEUF delegeres til Kommissionen, for så vidt angår fastsættelse af de nærmere bestemmelser om organisationen af appelkamrene.

(44) For at sikre en effektiv registrering af internationale varemærker på en måde, der er i fuld overensstemmelse med reglerne i protokollen til Madridarrangementet om den internationale registrering af varemærker, bør beføjelsen til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 290 i TEUF delegeres til Kommissionen, for så vidt angår fastsættelse af de nærmere bestemmelser om procedurerne for indgivelse og behandling af en indsigelse, herunder de nødvendige meddelelser, der skal gives til Verdensorganisationen for Intellektuel Ejendomsret (WIPO), og de nærmere bestemmelser om proceduren for internationale registreringer, der er baseret på en basisansøgning eller -registrering vedrørende et kollektivmærke, certificeringsmærke eller garantimærke.

(45) For at sikre ensartede betingelser for gennemførelsen af denne forordning bør Kommissionen tillægges gennemfø­ relsesbeføjelser, for så vidt angår præcisering af de nærmere bestemmelser om ansøgninger, anmodninger, certifikater, påberåbelser, regler, meddelelser og ethvert andet dokument i henhold til de relevante proceduremæssige krav, der er fastsat i denne forordning, samt, for så vidt angår maksimalsatserne for de omkostninger, der er nødvendige i forbindelse med sagen, og som faktisk er afholdt, de nærmere bestemmelser om bekendtgørelser i EU-varemærketidende og kontorets meddelelsesblad, de detaljerede ordninger for udveksling af oplysninger mellem kontoret og de nationale myndigheder, de nærmere bestemmelser om oversættelse af dokumentation i skriftlige sager, de nøjagtige typer af afgørelser, der skal træffes af et enkelt medlem af indsigelses- eller annullationsafdelingerne, de nærmere bestemmelser om meddelelsesforpligtelsen i henhold til Madridprotokollen samt de detaljerede krav vedrørende begæringen om territorial udstrækning fremsat efter den internationale registrering. Disse beføjelser bør udøves i overensstemmelse med Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EU) nr. 182/2011 (1).

(46) Målene for denne forordning kan ikke i tilstrækkelig grad opfyldes af medlemsstaterne, men kan på grund af deres omfang og virkninger bedre nås på EU-plan; Unionen kan derfor vedtage foranstaltninger i overensstemmelse med nærhedsprincippet, jf. artikel 5 i traktaten om Den Europæiske Union. I overensstemmelse med proportionalitetsprincippet, jf. nævnte artikel, går denne forordning ikke videre, end hvad der er nødvendigt for at nå disse mål.

24.12.2015L 341/26 Den Europæiske Unions TidendeDA

(1) Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EU) nr. 182/2011 af 16. februar 2011 om de generelle regler og principper for, hvordan medlemsstaterne skal kontrollere Kommissionens udøvelse af gennemførelsesbeføjelser (EUT L 55 af 28.2.2011, s. 13).

(47) Den Europæiske Tilsynsførende for Databeskyttelse er blevet hørt i overensstemmelse med artikel 28, stk. 2, i Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EF) nr. 45/2001 (1) og afgav udtalelse den 11. juli 2013.

(48) Forordning (EF) nr. 207/2009 bør derfor ændres i overensstemmelse hermed —

VEDTAGET DENNE FORORDNING:

Artikel 1

I forordning (EF) nr. 207/2009 foretages følgende ændringer:

1) I titlen ændres »EF-varemærker« til »EU-varemærker«.

2) I hele forordningen ændres ordet »EF-varemærker« til »EU-varemærker«, og de nødvendige grammatiske ændringer foretages.

3) I hele forordningen ændres ordet »EF-varemærkedomstol« til »EU-varemærkedomstol«, og de nødvendige grammatiske ændringer foretages.

4) I hele forordningen ændres ordet »EF-fællesmærke« til »EU-kollektivmærke«, og de nødvendige grammatiske ændringer foretages.

5) I hele forordningen, undtagen i de i nr. 2), 3) og 4) omhandlede tilfælde, ændres ordene »Fællesskabet«, »Det Europæiske Fællesskab« og »De Europæiske Fællesskaber« til »Unionen«, og i sammensætninger »fællesskabs« til »unions«, og de nødvendige grammatiske ændringer foretages.

6) I hele forordningen ændres udtrykket »præsidenten for Harmoniseringskontoret« og alle henvisninger til denne præsident til »administrerende direktør for kontoret« eller »administrerende direktør«, alt efter tilfældet, og de nødvendige grammatiske ændringer foretages; i hele forordningen ændres udtrykket »Harmoniseringskontoret« til »kontoret«, og de nødvendige grammatiske ændringer foretages.

7) Artikel 2 affattes således:

»Artikel 2

Kontoret

1. Herved oprettes Den Europæiske Unions Kontor for Intellektuel Ejendomsret (»kontoret«).

2. Alle henvisninger i EU-retten til Kontoret for Harmonisering i det Indre Marked (Varemærker og Design) læses som henvisninger til kontoret.«

8) Artikel 4 affattes således:

»Artikel 4

Tegn, der kan udgøre et EU-varemærke

Et EU-varemærke kan bestå af alle tegn, navnlig ord, herunder personnavne, eller afbildninger, bogstaver, tal, farver, varens eller emballagens form eller lyde, for så vidt disse tegn er egnede til at:

a) adskille en virksomheds varer eller tjenesteydelser fra andre virksomheders, og

b) blive gengivet i registret over EU-varemærker (»registret«) på en måde, der gør det muligt for de kompetente myndigheder og offentligheden at fastslå den klare og præcise genstand for den beskyttelse, som dets indehaver indrømmes.«

24.12.2015 L 341/27Den Europæiske Unions TidendeDA

(1) Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EF) nr. 45/2001 af 18. december 2000 om beskyttelse af fysiske personer i forbindelse med behandling af personoplysninger i fællesskabsinstitutionerne og ‑organerne og om fri udveksling af sådanne oplysninger (EFT L 8 af 12.1.2001, s. 1).

9) Artikel 7, stk. 1, ændres således:

a) Litra e) affattes således:

»e) tegn, som udelukkende består af

i) formen eller en anden egenskab, der følger af varernes egen karakter

ii) formen eller en anden egenskab ved varer, som er nødvendig for at opnå et teknisk resultat

iii) formen eller en anden egenskab, der giver varerne en væsentlig værdi«.

b) Litra j) og k) affattes således:

»j) varemærker, som er udelukket fra registrering i henhold til EU-lovgivningen eller national ret eller internationale aftaler, i hvilke Unionen eller den pågældende medlemsstat er part, og som giver beskyttelse af oprindelsesbetegnelser og geografiske betegnelser

k) varemærker, som er udelukket fra registrering i henhold til EU-lovgivningen eller internationale aftaler, i hvilke Unionen er part, og som giver beskyttelse af traditionelle benævnelser for vin«.

c) Følgende litraer tilføjes:

»l) varemærker, som er udelukket fra registrering i henhold til EU-lovgivningen eller internationale aftaler, i hvilke Unionen er part, og som giver beskyttelse af garanterede traditionelle specialiteter

m) varemærker, der består af eller i deres væsentlige elementer gengiver en ældre plantesortsbetegnelse, der er registreret i overensstemmelse med EU-lovgivningen eller national ret eller internationale aftaler, i hvilke Unionen eller den pågældende medlemsstat er part, og som giver beskyttelse af plantesortsrettigheder, og som vedrører plantesorter af samme eller nært beslægtede arter.«

10) Artikel 8 ændres således:

a) Følgende stykke indsættes:

»4a. Hvis en person, der i henhold til den relevante lovgivning er berettiget til at udøve de rettigheder, som hidrører fra en oprindelsesbetegnelse eller geografisk betegnelse, rejser indsigelse, er det varemærke, der søges registreret, udelukket fra registrering, hvis og i det omfang der i henhold til EU-lovgivningen eller national ret, som giver beskyttelse af oprindelsesbetegnelser og geografiske betegnelser:

i) allerede er indgivet en ansøgning om en oprindelsesbetegnelse eller en geografisk betegnelse i overensstemmelse med EU-lovgivningen eller national ret før datoen for ansøgning om registrering af EU- varemærket eller datoen for den prioritet, der gøres gældende til støtte for ansøgningen, med forbehold af dets senere registrering

ii) denne oprindelsesbetegnelse eller geografiske betegnelse giver ret til at forbyde brugen af et yngre varemærke.«

b) Stk. 5 affattes således:

»5. Hvis indehaveren af et registreret ældre varemærke efter stk. 2 rejser indsigelse, er det varemærke, der søges registreret, udelukket fra registrering, hvis det er identisk med eller ligner det ældre varemærke, uanset om de varer eller tjenesteydelser, for hvilke det er ansøgt, er identiske med, ligner eller ikke ligner dem, for hvilke det ældre varemærke er registreret, når der, hvis det drejer sig om et ældre EU-varemærke, er tale om et i Unionen velkendt varemærke, eller, hvis det drejer sig om et ældre nationalt varemærke, er tale om et i den pågældende medlemsstat velkendt varemærke, og brugen af det varemærke, der søges registreret, uden rimelig grund ville medføre en utilbørlig udnyttelse af det ældre varemærkes særpræg eller renommé, eller sådan brug ville skade dette særpræg eller renommé.«

24.12.2015L 341/28 Den Europæiske Unions TidendeDA

11) Artikel 9 affattes således:

»Artikel 9

Rettigheder knyttet til et EU-varemærke

1. Registrering af et EU-varemærke giver indehaveren en eneret.

2. Med forbehold af indehaverrettigheder erhvervet inden EU-varemærkets ansøgnings- eller prioritetsdato kan indehaveren af det pågældende EU-varemærke forbyde tredjemand, der ikke har den pågældende indehavers samtykke, at gøre erhvervsmæssig brug af ethvert tegn i forbindelse med varer eller tjenesteydelser, når:

a) tegnet er identisk med EU-varemærket og anvendes i forbindelse med varer eller tjenesteydelser, som er identiske med dem, for hvilke EU-varemærket er registreret

b) tegnet er identisk med eller ligner EU-varemærket og anvendes i forbindelse med varer eller tjenesteydelser, som er identiske med eller ligner de varer eller tjenesteydelser, for hvilke EU-varemærket er registreret, hvis der i offentlighedens bevidsthed er risiko for forveksling; risikoen for forveksling indbefatter risikoen for, at der antages at være en forbindelse mellem tegnet og varemærket

c) tegnet er identisk med eller ligner EU-varemærket, uanset om det anvendes i forbindelse med varer eller tjenesteydelser, der er identiske med, ligner eller ikke ligner dem, for hvilke EU-varemærket er registreret, når varemærket er velkendt i Unionen, og brugen af dette tegn uden rimelig grund medfører en utilbørlig udnyttelse af EU-varemærkets særpræg eller renommé, eller sådan brug skader dette særpræg eller renommé.

3. Navnlig følgende kan forbydes i medfør af stk. 2:

a) at anbringe tegnet på varerne eller på deres emballage

b) at udbyde varerne til salg, at markedsføre dem eller oplagre dem med disse formål eller at tilbyde eller præstere tjenesteydelser under tegnet

c) at importere eller eksportere varerne under tegnet

d) at anvende tegnet som handels- eller firmanavn eller en del af et handels- eller firmanavn

e) at anvende tegnet på forretningspapirer og i reklameøjemed

f) at anvende tegnet i sammenlignende reklame på en måde, der er i strid med Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2006/114/EF (*).

4. Med forbehold af indehaverrettigheder erhvervet inden EU-varemærkets ansøgnings- eller prioritetsdato kan indehaveren af det pågældende EU-varemærke også forbyde tredjemand at bringe varer ind i Unionen i erhvervsmæssigt øjemed, uden at disse overgår til fri omsætning dér, hvis sådanne varer, herunder emballage, kommer fra tredjelande og uden tilladelse er forsynet med et varemærke, som er identisk med det EU-varemærke, der er registreret for sådanne varer, eller som, for så vidt angår dets væsentligste aspekter, ikke kan skelnes fra dette varemærke.

Den ret, som EU-varemærkeindehaveren har i henhold til første afsnit, bortfalder, hvis der under sagen, der skal fastlægge, om EU-varemærket er blevet krænket, iværksat i overensstemmelse med Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EU) nr. 608/2013 (**) om toldmyndighedernes håndhævelse af intellektuelle ejendomsrettigheder, fremlægges dokumentation af klarereren eller ihændehaveren af varerne for, at indehaveren af EU-varemærket ikke har ret til at forbyde markedsføring af varerne i det endelige bestemmelsesland.

(*) Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2006/114/EF af 12. december 2006 om vildledende og sammenlignende reklame (EUT L 376 af 27.12.2006, s. 21).

(**) Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EU) nr. 608/2013 af 12. juni 2013 om toldmyndighedernes håndhævelse af intellektuelle ejendomsrettigheder og om ophævelse af Rådets forordning (EF) nr. 1383/2003 (EUT L 181 af 29.6.2013, s. 15).«

24.12.2015 L 341/29Den Europæiske Unions TidendeDA

12) Følgende artikler indsættes:

»Artikel 9a

Ret til at forbyde forberedende handlinger vedrørende brug af emballage eller andre midler

Hvis der er risiko for, at emballage, etiketter, mærker, sikkerheds- eller ægthedskomponenter eller udstyr eller andre midler, hvorpå mærket er anbragt, kan blive anvendt i forbindelse med varer eller tjenesteydelser, og denne anvendelse vil udgøre en krænkelse af EU-varemærkeindehaverens rettigheder i henhold til artikel 9, stk. 2 og 3, har indehaveren af det pågældende varemærke ret til at forbyde følgende handlinger, hvis de udføres i erhvervsmæssigt øjemed:

a) at anbringe et tegn, der er identisk med eller ligner EU-varemærket, på emballage, etiketter, mærker, sikkerheds- eller ægthedskomponenter eller udstyr eller andre midler, hvorpå mærket kan anbringes

b) at udbyde eller markedsføre, eller oplagre med disse formål, eller at importere eller eksportere emballage, etiketter, mærker, sikkerheds- eller ægthedskomponenter eller udstyr eller andre midler, hvorpå mærket er anbragt.

Artikel 9b

Datoen, hvorfra rettigheder kan gøres gældende over for tredjemand

1. De rettigheder, der er knyttet til et EU-varemærke, gælder først over for tredjemand fra datoen for bekendtgørelse af varemærkets registrering.

2. Der kan kræves rimelig erstatning for handlinger, som er foretaget efter datoen for bekendtgørelse af en EU- varemærkeansøgning, og som efter bekendtgørelsen af EU-varemærkeregistreringen ville være forbudt i kraft af denne bekendtgørelse.

3. En ret, for hvilken sagen indbringes, må ikke træffe afgørelse i denne sag, før registreringen er bekendtgjort.«

13) Artikel 12 affattes således:

»Artikel 12

Begrænsninger i et EU-varemærkes retsvirkninger

1. Et EU-varemærke giver ikke indehaveren ret til at forbyde tredjemand at gøre erhvervsmæssig brug af:

a) tredjemandens navn eller adresse, hvis tredjemanden er en fysisk person

b) tegn eller angivelser uden særpræg eller vedrørende varernes eller tjenesteydelsernes art, beskaffenhed, mængde, anvendelse, værdi, geografiske oprindelse, tidspunktet for varens fremstilling eller for præstationen af tjenesteydelsen eller andre egenskaber ved varerne eller tjenesteydelserne

c) EU-varemærket for at identificere eller henvise til varer eller tjenesteydelser som tilhørende indehaveren af det pågældende varemærke, navnlig når anvendelsen af dette varemærke er nødvendig for at angive anvendelsen af en vare eller tjenesteydelse, navnlig som tilbehør eller reservedele.

2. Stk. 1 finder kun anvendelse, hvis tredjemands anvendelse sker i overensstemmelse med god markedsfø­ ringsskik.«

14) Artikel 13, stk. 1, affattes således:

»1. Et EU-varemærke giver ikke indehaveren ret til at forbyde brugen af varemærket for varer, som af indehaveren selv eller med dennes samtykke er markedsført inden for Det Europæiske Økonomiske Samarbejdsområde under dette varemærke.«

24.12.2015L 341/30 Den Europæiske Unions TidendeDA

15) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 13a

Interventionsret, som tillægges indehaveren af et yngre registreret varemærke som et forsvar i en sag om varemærkekrænkelse

1. Indehaveren af et EU-varemærke har i forbindelse med en sag om varemærkekrænkelse ikke ret til at forbyde anvendelsen af et yngre registreret EU-varemærke, hvis dette yngre varemærke ikke ville blive erklæret ugyldigt i henhold til artikel 53, stk. 1, 3 eller 4, artikel 54, stk. 1 eller 2, eller artikel 57, stk. 2, i denne forordning.

2. Indehaveren af et EU-varemærke har i forbindelse med en sag om varemærkekrænkelse ikke ret til at forbyde anvendelsen af et yngre registreret nationalt varemærke, hvis dette yngre registrerede nationale varemærke ikke ville blive erklæret ugyldigt i henhold til artikel 8, artikel 9, stk. 1 eller 2, eller artikel 46, stk. 3, i Europa- Parlamentets og Rådets direktiv (EU) 2015/2436 (*).

3. Har indehaveren af et EU-varemærke ikke ret til at forbyde anvendelsen af et yngre registreret varemærke i henhold til stk. 1 eller 2, har indehaveren af det pågældende yngre registrerede varemærke ikke ret til i forbindelse med en sag om varemærkekrænkelse at forbyde anvendelsen af det ældre EU-varemærke.

(*) Europa-Parlamentets og Rådets direktiv (EU) 2015/2436 af 16. december 2015 om indbyrdes tilnærmelse af medlemsstaternes lovgivning om varemærker (EUT L 336 af 23.12.2015, s. 1).«

16) Artikel 15, stk. 1, andet afsnit, affattes således:

»Følgende betragtes ligeledes som brug i henhold til første afsnit:

a) brug af EU-varemærket i en form, der kun ved elementer, der ikke forandrer mærkets særpræg, afviger fra den form, hvori det blev registreret, uanset om varemærket også er registreret i indehaverens navn i den form, hvori det anvendes

b) anbringelse af EU-varemærket på varer eller deres emballage i Unionen udelukkende med eksport for øje.«

17) Artikel 16, stk. 1, indledningen, affattes således:

»1. Medmindre andet er fastsat i artikel 17-24, betragtes EU-varemærket som genstand for ejendomsret i sin helhed og gældende for hele Unionens område som et nationalt varemærke, der er registreret i den medlemsstat, hvor indehaveren ifølge registret:«

18) Artikel 17 ændres således:

a) Stk. 4 udgår.

b) Følgende stykker indsættes:

»5a. En ansøgning om registrering af en overdragelse skal indeholde oplysninger til identificering af EU- varemærket, den nye indehaver, de varer og tjenesteydelser, som overdragelsen omfatter, samt dokumenter, som godtgør overdragelsen i overensstemmelse med stk. 2 og 3. Ansøgningen kan endvidere, hvis det er relevant, indeholde oplysninger til identificering af den nye indehavers repræsentant.

5b. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer:

a) de oplysninger, som ansøgningen om registrering af en overdragelse skal indeholde

b) den type dokumentation, der kræves til at godtgøre en overdragelse under hensyn til de aftaler, der er indgået mellem den registrerede varemærkeindehaver og den efterfølgende rettighedshaver

c) de nærmere bestemmelser om behandlingen af ansøgninger om delvise overdragelser, hvorved det sikres, at varerne og tjenesteydelserne i den oprindelige registrering og den nye registrering ikke overlapper hinanden, og at en særskilt sag, herunder et nyt registreringsnummer, oprettes for den nye registrering.

24.12.2015 L 341/31Den Europæiske Unions TidendeDA

Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.

5c. Hvis betingelserne for registrering af en overdragelse, jf. stk. 1-3, eller i de i stk. 5b omhandlede gennemførelsesretsakter ikke er opfyldt, giver kontoret ansøgeren meddelelse om manglerne. Hvis manglerne ikke afhjælpes inden for en af kontoret fastsat frist, afviser kontoret ansøgningen om registrering af overdragelsen.

5d. Der kan indgives én ansøgning om registrering af en overdragelse for to eller flere varemærker, forudsat at den registrerede varemærkeindehaver og den efterfølgende rettighedshaver er den samme i hvert enkelt tilfælde.

5e. Stk. 5a-5d finder også anvendelse på ansøgninger om EU-varemærker.

5f. I forbindelse med en delvis overdragelse anses enhver ansøgning, der indgives af den oprindelige varemærkeindehaver, og som endnu ikke er færdigbehandlet, for så vidt angår den oprindelige registrering, hverken for færdigbehandlet i relation til den udestående registrering eller den nye registrering. Skal der betales gebyr for en sådan ansøgning, og er disse gebyrer blevet betalt af den oprindelige varemærkeindehaver, betaler den nye varemærkeindehaver ikke noget tillægsgebyr for en sådan ansøgning.«

19) Artikel 18 affattes således:

»Artikel 18

Overdragelse af agentvaremærke

1. Er et EU-varemærke registreret for en agent eller repræsentant for den, der er indehaver af varemærket, uden indehaverens samtykke, har den pågældende indehaver ret til at kræve, at EU-varemærket overdrages til denne, medmindre agenten eller repræsentanten kan retfærdiggøre sin handling.

2. Indehaveren kan indgive en anmodning om overdragelse i henhold til nærværende artikels stk. 1 til følgende:

a) kontoret i henhold til artikel 53, stk. 1, litra b), i stedet for en begæring om varemærkets ugyldighed

b) en EU-varemærkedomstol, jf. artikel 95, i stedet for et modkrav med påstand om varemærkets ugyldighed baseret på artikel 100, stk. 1.«

20) Artikel 19 ændres således:

a) Stk. 2 affattes således:

»2. Efter anmodning fra en af parterne indføres rettighederne omhandlet i stk. 1 eller overdragelsen af sådanne rettigheder i registret og bekendtgøres.«

b) Følgende stykke tilføjes:

»3. En indførelse i registret, der foretages i henhold til stk. 2, annulleres eller ændres efter anmodning fra en af parterne.«

21) I artikel 20 tilføjes følgende stykke:

»4. En indførelse i registret, der foretages i henhold til stk. 3, annulleres eller ændres efter anmodning fra en af parterne.«

22) I artikel 22 tilføjes følgende stykke:

»6. En indførelse i registret, der foretages i henhold til stk. 5, annulleres eller ændres efter anmodning fra en af parterne.«

24.12.2015L 341/32 Den Europæiske Unions TidendeDA

23) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 22a

Procedure for indførelse af licenser og andre rettigheder i registret

1. Artikel 17, stk. 5a og 5b, og de regler, der er vedtaget i medfør heraf, samt artikel 17, stk. 5d, finder tilsvarende anvendelse på registrering af en tingslig rettighed eller overdragelse af en tingslig rettighed, jf. artikel 19, stk. 2, tvangsfuldbyrdelse, jf. artikel 20, stk. 3, deltagelse i insolvensbehandling, jf. artikel 21, stk. 3, samt registrering af en licens eller overdragelse af en licens, jf. artikel 22, stk. 5, med følgende forbehold:

a) kravet vedrørende identificering af varer og tjenesteydelser, som overdragelsen vedrører, finder ikke anvendelse på en anmodning om registrering af en tingslig rettighed, tvangsfuldbyrdelse eller insolvensbehandling

b) kravet vedrørende dokumentationen for overdragelsen finder ikke anvendelse, hvis anmodningen foretages af indehaveren af EU-varemærket.

2. Ansøgningen om registrering af de i stk. 1 omhandlede rettigheder anses ikke for indgivet, før det påkrævede gebyr er betalt.

3. Ansøgningen om registrering af en licens kan indeholde en anmodning om indførelse i registret af en licens som en eller flere af følgende:

a) en eksklusiv licens

b) en underlicens, i tilfælde af at licensen meddeles af en licenstager, hvis licens er indført i registret

c) en licens, der er begrænset til en del af de varer eller tjenesteydelser, for hvilke varemærket er registreret

d) en licens, der er begrænset til en del af Unionen

e) en midlertidig licens.

Begæres licensen indført som en licens anført i første afsnits litra c), d) og e), angives det i ansøgningen om registrering af en licens, for hvilke varer og tjenesteydelser, for hvilken del af Unionen og for hvilket tidsrum licensen er meddelt.

4. Hvis betingelserne for registrering, jf. artikel 19-22, nærværende artikels stk. 1 og 3 og de andre gældende regler, der er vedtaget i henhold til denne forordning, ikke er opfyldt, giver kontoret ansøgeren meddelelse om manglen. Hvis manglen ikke afhjælpes inden for en af kontoret fastsat frist, afviser det ansøgningen om registrering.

5. Stk. 1 og 3 finder tilsvarende anvendelse på ansøgninger om EU-varemærker.«

24) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 24a

Procedure for annullering eller ændring af indførelsen i registret af licenser og andre rettigheder

1. En registrering, der foretages i henhold til artikel 22a, stk. 1, annulleres eller ændres efter anmodning fra en af de berørte personer.

2. Ansøgningen skal indeholde det pågældende EU-varemærkes registreringsnummer og oplysninger om den rettighed, for hvilken der anmodes om annullering eller ændring af registreringen.

24.12.2015 L 341/33Den Europæiske Unions TidendeDA

3. Ansøgningen om annullering af en licens, en tingslig rettighed eller en tvangsfuldbyrdelsesforanstaltning anses ikke for indgivet, før det påkrævede gebyr er betalt.

4. Ansøgningen ledsages af dokumenter, hvoraf det fremgår, at den registrerede rettighed ikke længere eksisterer, eller at licenstageren eller indehaveren af en anden rettighed giver sit samtykke til annullering eller ændring af registreringen.

5. Hvis kravene til annullering eller ændring af registreringen ikke er opfyldt, giver kontoret ansøgeren meddelelse om manglen. Hvis manglen ikke afhjælpes inden for en af kontoret fastsat frist, afviser det ansøgningen om annullering eller ændring af registreringen.

6. Stk. 1-5 i denne artikel finder tilsvarende anvendelse på indførelser i akterne i henhold til artikel 22a, stk. 5.«

25) Artikel 25 affattes således:

»Artikel 25

Indgivelse af ansøgninger

1. En ansøgning om et EU-varemærke indgives til kontoret.

2. Kontoret udsteder straks en kvittering til ansøgeren, som mindst indeholder journalnummeret, en gengivelse, beskrivelse eller anden identifikation af mærket, dokumenternes art og antal samt modtagelsesdatoen. Denne kvittering kan udstedes elektronisk.«

26) Artikel 26 ændres således:

a) Stk. 1, litra d), affattes således:

»d) en gengivelse af mærket, som opfylder de krav, der er fastsat i artikel 4, litra b).«

b) Stk. 2 og 3 affattes således:

»2. Ved ansøgningen om et EU-varemærke betales der et ansøgningsgebyr, som omfatter én klasse af varer eller tjenesteydelser, og i givet fald et eller flere klassegebyrer for hver klasse af varer og tjenesteydelser ud over den første klasse og, hvis det er relevant, søgningsgebyret.

3. Ud over de i stk. 1 og 2 omhandlede betingelser skal en EU-varemærkeansøgning opfylde de formelle krav, der er fastsat i denne forordning og i de gennemførelsesretsakter, der er vedtaget i henhold hertil. Hvis varemærket i medfør af disse betingelser skal gengives elektronisk, kan den administrerende direktør fastlægge formaterne og den maksimale størrelse for en sådan elektronisk fil.«

c) Følgende stykke tilføjes:

»4. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer, hvad ansøgningen skal indeholde. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.«

27) Artikel 27 affattes således:

»Artikel 27

Ansøgningsdato

Ansøgningsdatoen for et EU-varemærke er den dato, på hvilken ansøgeren har indgivet de dokumenter, som indeholder de i artikel 26, stk. 1, omhandlede oplysninger, til kontoret, forudsat at ansøgningsgebyret betales inden en måned efter indgivelsen af disse dokumenter.«

24.12.2015L 341/34 Den Europæiske Unions TidendeDA

28) Artikel 28 affattes således:

»Artikel 28

Angivelse og klassificering af varer og tjenesteydelser

1. Varer og tjenesteydelser, for hvilke varemærkeregistrering søges, klassificeres i overensstemmelse med det klassificeringssystem, der er fastlagt ved Nicearrangementet vedrørende international klassificering af varer og tjenesteydelser til brug ved registrering af varemærker af 15. juni 1957 (»Niceklassifikationen«).

2. De varer og tjenesteydelser, for hvilke der søges beskyttelse af varemærket, identificeres af ansøgeren med tilstrækkelig klarhed og præcision, således at de kompetente myndigheder og de erhvervsdrivende alene på dette grundlag har mulighed for at konstatere omfanget af den beskyttelse, der søges.

3. Med henblik på stk. 2 kan de generelle angivelser i Niceklassifikationens klasseoverskrifter eller andre generelle betegnelser anvendes, forudsat at de er i overensstemmelse med de nødvendige standarder for klarhed og præcision fastsat i denne artikel.

4. Kontoret afviser en ansøgning vedrørende angivelser eller betegnelser, som er uklare eller upræcise, hvis ansøgeren ikke foreslår en acceptabel formulering inden for en frist, som kontoret fastsætter til dette formål.

5. Anvendelsen af generelle betegnelser, herunder de generelle angivelser i Niceklassifikationens klasseover­ skrifter, fortolkes som omfattende alle de varer og tjenesteydelser, der ud fra en ordlydsfortolkning klart er omfattet af den pågældende angivelse eller betegnelse. Anvendelsen af sådanne betegnelser eller angivelser fortolkes ikke som en rettighed for varer eller tjenesteydelser, der ikke kan forstås som sådan.

6. Anmoder ansøgeren om registrering for mere end én klasse, grupperer ansøgeren de pågældende varer og tjenesteydelser i overensstemmelse med Niceklassifikationens klasser, idet der foran hver gruppe anføres nummeret på den klasse, som den pågældende gruppe af varer og tjenesteydelser tilhører, og ansøgeren opfører dem i klassernes rækkefølge.

7. Varer og tjenesteydelser betragtes ikke som værende lignende, blot fordi de står opført i samme klasse i Niceklassifikationen. Varer og tjenesteydelser betragtes ikke som værende forskellige, blot fordi de er opført i forskellige klasser i Niceklassifikationen.

8. Indehavere af EU-varemærker, der er ansøgt om inden den 22. juni 2012, og som er registreret for en hel klasseoverskrift i Niceklassifikationen, kan erklære, at det på ansøgningsdatoen var deres hensigt at søge om beskyttelse for andre varer eller tjenesteydelser end dem, der ud fra en ordlydsfortolkning er omfattet af den pågældende klasseoverskrift, forudsat at de varer eller tjenesteydelser, der udpeges, er medtaget i den alfabetiske liste for den pågældende klasse i den udgave af Niceklassifikationen, der var gældende på ansøgningsdatoen.

Erklæringen indgives til kontoret senest den 24. september 2016 og angiver klart, præcist og specifikt andre varer og tjenesteydelser end dem, der ud fra en ordlydsfortolkning klart er omfattet af klasseoverskrifterne, og som oprindeligt var omfattet af indehaverens hensigt. Kontoret træffer de foranstaltninger, der er nødvendige for at ændre registret i overensstemmelse hermed. Muligheden for at indgive en erklæring i overensstemmelse med nærværende stykkes første afsnit berører ikke anvendelsen af artikel 15, artikel 42, stk. 2, artikel 51, stk. 1, litra a), og artikel 57, stk. 2.

EU-varemærker, for hvilke der ikke er indgivet nogen erklæring inden for den i andet afsnit omhandlede frist, anses fra udløbet af nævnte frist kun for at omfatte varer eller tjenesteydelser, der ud fra en ordlydsfortolkning klart er omfattet af angivelserne i overskriften for den relevante klasse.

24.12.2015 L 341/35Den Europæiske Unions TidendeDA

9. Hvis registret ændres, hindrer de enerettigheder, der i henhold til artikel 9 tillægges ved EU-varemærket, ikke en tredjemand i fortsat at anvende et varemærke i forbindelse med varer eller tjenesteydelser, såfremt og i det omfang anvendelsen af varemærket for disse varer eller tjenesteydelser:

a) blev påbegyndt, inden registret blev ændret, og

b) ikke krænkede indehaverens rettigheder baseret på den bogstavelige betydning af registreringen af varerne og tjenesteydelserne i registret på det pågældende tidspunkt.

Endvidere giver ændringer i listen over varer eller tjenesteydelser, der er opført i registret, ikke indehaveren af EU- varemærket ret til at gøre indsigelse mod eller indgive en begæring om ugyldiggørelse af et yngre varemærke, såfremt og i det omfang:

a) det yngre varemærke enten var i brug, eller der var indgivet en ansøgning om registrering af varemærket, for varer eller tjenesteydelser, inden registret blev ændret, og

b) anvendelsen af varemærket i forbindelse med disse varer eller tjenesteydelser ikke krænkede eller ikke ville have krænket indehaverens rettigheder baseret på den bogstavelige betydning af registreringen af varerne og tjeneste­ ydelserne i registret på det pågældende tidspunkt.«

29) Artikel 29 ændres således:

a) I stk. 5 tilføjes følgende punktummer:

»Den administrerende direktør anmoder om nødvendigt Kommissionen om at overveje at undersøge, om en stat i den i første punktum anvendte betydning indrømmer denne gensidighed. Konstaterer Kommissionen, at der indrømmes den i første punktum omhandlede gensidighed, lader den en meddelelse herom offentliggøre i Den Europæiske Unions Tidende.«

b) Følgende stykker tilføjes:

»6. Stk. 5 finder anvendelse fra datoen for offentliggørelse i Den Europæiske Unions Tidende af meddelelsen, som konstaterer, at der indrømmes gensidighed, medmindre meddelelsen fastsætter et tidligere tidspunkt for anvendelse. Stykket ophører med at finde anvendelse fra den dato, hvor der i Den Europæiske Unions Tidende offentliggøres en meddelelse fra Kommissionen om, at der ikke længere indrømmes gensidighed, medmindre meddelelsen fastsætter en tidligere dato for anvendelse.

7. De i stk. 5 og 6 omhandlede meddelelser bekendtgøres også i kontorets meddelelsesblad.«

30) Artikel 30 affattes således:

»Artikel 30

Påberåbelse af prioritet

1. En påberåbelse af prioritet indgives sammen med EU-varemærkeansøgningen og skal indeholde oplysning om dato, nummer og land for den tidligere ansøgning. Dokumentationen til støtte for påberåbelse af prioritet indgives senest tre måneder fra ansøgningsdatoen.

2. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer, hvilken form for dokumentation der i overensstemmelse med nærværende artikels stk. 1 skal indgives i forbindelse med påberåbelse af prioritet på grundlag af en tidligere ansøgning. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.

3. Den administrerende direktør kan beslutte, at den dokumentation, som ansøgeren skal fremlægge til støtte for en påberåbelse af prioritet, kan indeholde færre oplysninger end krævet i henhold til de præciseringer, der er vedtaget i overensstemmelse med stk. 2, forudsat at de nødvendige oplysninger er tilgængelige for kontoret fra andre kilder.«

24.12.2015L 341/36 Den Europæiske Unions TidendeDA

31) Artikel 33 ændres således:

a) I stk. 1 tilføjes følgende punktum:

»Påberåbelsen af prioritet indgives sammen med EU-varemærkeansøgningen.«

b) Stk. 2 affattes således:

»2. En ansøger, der ønsker at påberåbe sig prioritet i henhold til stk. 1, skal senest tre måneder fra ansøgningsdatoen indgive bevis for, at de pågældende varer eller tjenesteydelser har været udstillet under det varemærke, der ansøges om.«

c) Følgende stykke tilføjes:

»4. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, som præciserer, hvilken type beviser og hvilke nærmere oplysninger der skal indgives i forbindelse med påberåbelse af en udstillingsprioritet i henhold til nærværende artikels stk. 2. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.«

32) Artikel 34 ændres således:

a) Følgende stykke indsættes:

»1a. Påberåbelse af anciennitet indgives enten sammen med EU-varemærkeansøgningen eller senest to måneder efter dens ansøgningsdato, og skal omfatte den eller de medlemsstater, hvori eller for hvilke varemærket er registreret, nummeret på og ansøgningsdatoen for den relevante registrering samt de varer og tjenesteydelser, for hvilke varemærket er registreret. Hvis ancienniteten for et eller flere registrerede ældre varemærker påberåbes i ansøgningen, indgives dokumentationen til støtte for påberåbelsen af anciennitet senest tre måneder efter ansøgningsdatoen. Hvis ansøgeren ønsker at påberåbe sig ancienniteten efter indgivelsen af ansøgningen, indgives dokumentationen til støtte for påberåbelsen af anciennitet til kontoret senest tre måneder efter modtagelsen af påberåbelsen af anciennitet.«

b) Stk. 3 affattes således:

»3. Den for EU-varemærket påberåbte anciennitet bortfalder, hvis det ældre varemærke, for hvilket der er påberåbt anciennitet, erklæres ugyldigt eller fortabt. Hvis det ældre varemærke erklæres fortabt, bortfalder ancienniteten, såfremt fortabelsen får virkning forud for ansøgnings- eller prioritetsdatoen for EU-varemærket.«

c) Følgende stykker tilføjes:

»4. Kontoret giver Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret eller de berørte medlemsstaters centrale kontorer for industriel ejendomsret meddelelse om gyldig påberåbelse af anciennitet.

5. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, som præciserer, hvilken form for dokumentation der i overensstemmelse med nærværende artikels stk. 1a skal indgives i forbindelse med påberåbelse af anciennitet for et nationalt varemærke eller et varemærke, der er registreret i henhold til internationale aftaler med retsvirkning i en medlemsstat. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.

6. Den administrerende direktør kan beslutte, at den dokumentation, som ansøgeren skal fremlægge til støtte for en påberåbelse af anciennitet, kan indeholde færre oplysninger end krævet i henhold til de præciseringer, der er vedtaget i overensstemmelse med stk. 5, forudsat at de nødvendige oplysninger er tilgængelige for kontoret fra andre kilder.«

33) Artikel 35 ændres således:

a) Stk. 2 affattes således:

»2. Påberåbelse af anciennitet, der indgives i henhold til nærværende artikels stk. 1, skal omfatte EU- varemærkets registreringsnummer, dets indehavers navn og adresse, den eller de medlemsstater, hvori eller for hvilke det ældre varemærke er registreret, nummeret på og ansøgningsdatoen for den relevante registrering, de varer og tjenesteydelser, for hvilke varemærket er registreret, og dem, for hvilke der påberåbes anciennitet, samt tilhørende dokumentation som fastsat i de regler, der er vedtaget i henhold til artikel 34, stk. 5.«

24.12.2015 L 341/37Den Europæiske Unions TidendeDA

b) Følgende stykker tilføjes:

»3. Hvis kravene til påberåbelse af anciennitet ikke er opfyldt, giver kontoret indehaveren af EU-varemærket meddelelse om manglen. Hvis manglen ikke afhjælpes inden for en af kontoret fastsat frist, afviser kontoret påberåbelsen.

4. Artikel 34, stk. 2, 3, 4 og 6, finder anvendelse.«

34) Artikel 36 ændres således:

a) Stk. 1, litra b), affattes således:

»b) om EU-varemærkeansøgningen opfylder betingelserne og kravene i artikel 26, stk. 3«.

b) I stk. 2 ændres ordene »inden for de foreskrevne frister« til »senest to måneder efter modtagelsen af meddelelsen«.

c) I stk. 5 tilføjes følgende punktummer:

»I mangel af andre kriterier til fastlæggelse af, hvilke klasser der skal dækkes, tager kontoret hensyn til klasserne efter klassifikationsrækkefølgen. Ansøgningen anses for tilbagetaget for de klasser, for hvilke klassegebyrerne ikke er betalt eller ikke er betalt fuldt ud.«

d) Følgende stykke tilføjes:

»8. Angår den manglende iagttagelse af de i stk. 1, litra b) og c), omhandlede krav kun nogle af de pågældende varer eller tjenesteydelser, afslår kontoret kun ansøgningen, eller prioriteten eller ancienniteten er kun fortabt, for så vidt angår de pågældende varer og tjenesteydelser.«

35) Artikel 37 ændres således:

a) Stk. 2 udgår.

b) Stk. 3 affattes således:

»3. Ansøgningen kan først afslås, efter at ansøgeren har haft mulighed for at tilbagetage eller ændre sin ansøgning eller fremsætte sine bemærkninger. Med henblik herpå meddeler kontoret ansøgeren, hvilke hindringer der er for registreringen, og giver vedkommende en frist til at tilbagetage eller ændre ansøgningen eller til at fremsætte sine bemærkninger. Afhjælper ansøgeren ikke hindringerne for registreringen, afslår kontoret registreringen helt eller delvis.«

36) Artikel 38 affattes således:

»Artikel 38

Søgningsrapport

1. Kontoret udarbejder efter anmodning fra EU-varemærkeansøgeren i forbindelse med indgivelsen af ansøgningen en EU-søgningsrapport med angivelse af ældre EU-varemærker eller tidligere ansøgninger om et EU- varemærke, som det har fundet, og som kan gøres gældende i henhold til artikel 8 mod registreringen af det EU- varemærke, der ansøges om.

2. Hvis ansøgeren på tidspunktet for indgivelse af en EU-varemærkeansøgning anmoder om, at medlemsstaternes centrale kontorer for industriel ejendomsret udarbejder en søgningsrapport, og hvis søgningsgebyret er betalt inden for den frist, der er fastsat for betaling af ansøgningsgebyret, skal kontoret straks sende en genpart af EU-varemærkeansøgningen til det centrale kontor for industriel ejendomsret i de medlemsstater, der har meddelt, at de har besluttet at foretage en søgning i deres eget varemærkeregister i forbindelse med EU-varemærkeansøgningerne.

24.12.2015L 341/38 Den Europæiske Unions TidendeDA

3. Hver af medlemsstaternes centrale kontorer for industriel ejendomsret omhandlet i nærværende artikels stk. 2 skal sende en søgningsrapport, som enten angiver eventuelle ældre nationale varemærker, tidligere nationale varemærkeansøgninger eller varemærker, der er registreret i henhold til internationale aftaler med retsvirkning i den eller de pågældende medlemsstater, som er blevet fundet, og som kan gøres gældende i henhold til artikel 8 mod registreringen af det EU-varemærke, der ansøges om, eller som erklærer, at søgningen ikke har vist sådanne rettigheder.

4. Kontoret fastsætter efter høring af det i artikel 124 omhandlede administrationsråd, (»administrationsrådet«), indholdet af og metoderne for rapporterne.

5. Kontoret betaler hvert centralt kontor for industriel ejendomsret et beløb for hver søgningsrapport, som kontoret sender i overensstemmelse med stk. 3. Beløbet, der er det samme for alle kontorer, fastsættes af Budgetudvalget ved en afgørelse truffet med et flertal på tre fjerdedele af medlemsstaternes repræsentanter.

6. Kontoret sender EU-varemærkeansøgeren den EU-søgningsrapport, som denne har anmodet om, samt alle modtagne nationale søgningsrapporter, som denne har anmodet om.

7. Ved bekendtgørelsen af ansøgningen om et EU-varemærke underretter kontoret indehaverne af eventuelle ældre EU-varemærker eller EU-varemærkeansøgninger, der er nævnt i EU-søgningsrapporten, om bekendtgørelsen af EU-varemærkeansøgningen. Sidstnævnte gælder, uanset om ansøgeren har anmodet om at modtage EU- søgningsrapporten, medmindre indehaveren af en ældre registrering eller ansøgning anmoder om ikke at modtage meddelelsen.«

37) Artikel 39 ændres således:

a) Stk. 1 affattes således:

»1. Er kravene til EU-varemærkeansøgningen opfyldt, bekendtgøres ansøgningen med henblik på artikel 41, for så vidt den ikke afslås i henhold til artikel 37. Bekendtgørelsen af ansøgningen berører ikke de oplysninger, der allerede er gjort tilgængelige for offentligheden på anden måde i overensstemmelse med denne forordning eller retsakter vedtaget i medfør af denne forordning.«

b) Følgende stykker tilføjes:

»3. Hvis bekendtgørelsen af ansøgningen indeholder en fejl, der kan tilskrives kontoret, berigtiger kontoret ex officio eller på ansøgerens anmodning fejlen og bekendtgør berigtigelsen.

Regler vedtaget i henhold til artikel 43, stk. 3, finder tilsvarende anvendelse, når ansøgeren anmoder om en berigtigelse.

4. Artikel 41, stk. 2, finder også anvendelse, hvis berigtigelsen vedrører fortegnelsen over varer eller tjenesteydelser eller gengivelsen af varemærket.

5. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der fastlægger, hvilke oplysninger der skal indgå i bekendtgørelsen af ansøgningen. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.«

38) Artikel 40 affattes således:

»Artikel 40

Bemærkninger fra tredjemand

1. Enhver fysisk eller juridisk person og enhver sammenslutning eller ethvert organ, der repræsenterer fabrikanter, producenter, leverandører af tjenesteydelser, handlende eller forbrugere, kan over for kontoret skriftligt fremsætte bemærkninger med angivelse af grundene til, at varemærket i henhold til artikel 5 og 7 ikke bør registreres ex officio.

24.12.2015 L 341/39Den Europæiske Unions TidendeDA

De i første afsnit omhandlede personer og sammenslutninger eller organer bliver ikke herved part i registrerings­ proceduren ved kontoret.

2. Tredjemands bemærkninger skal indgives inden udløbet af indsigelsesfristen eller, hvis en indsigelse mod varemærket er indgivet, inden den endelige afgørelse om indsigelsen er truffet.

3. Den i stk. 1 omhandlede indgivelse er ikke til hinder for, at kontoret ex officio kan genåbne en undersøgelse af absolutte hindringer på et hvilket som helst tidspunkt før registrering, hvis det er relevant.

4. De i stk. 1 omhandlede bemærkninger meddeles ansøgeren, der kan afgive udtalelse derom.«

39) Artikel 41 ændres således:

a) I stk. 1 tilføjes følgende litra:

»d) i de i artikel 8, stk. 4a, nævnte tilfælde, af de personer, der i henhold til EU-lovgivningen eller national ret er berettiget til at udøve rettighederne som omhandlet i den pågældende bestemmelse.«

b) Stk. 3 affattes således:

»3. Indsigelsen skal fremsættes skriftligt og begrundes. Den anses først for fremsat, når indsigelsesgebyret er betalt.«

c) Følgende stykke tilføjes:

»4. Inden for en frist, der fastsættes af kontoret, kan indsigeren fremlægge kendsgerninger, beviser og argumenter til støtte for sin indsigelse.«

40) Artikel 42, stk. 2, affattes således:

»2. Efter anmodning fra ansøgeren godtgør indehaveren af et ældre EU-varemærke, som har rejst indsigelse, at der inden for femårsperioden forud for ansøgnings- eller prioritetsdatoen for EU-varemærkeansøgningen er gjort reel brug af det ældre EU-varemærke i Unionen i forbindelse med de varer eller tjenesteydelser, for hvilke det er registreret, og som er påberåbt i indsigelsen, eller at der foreligger rimelige grunde til manglende brug, forudsat at det ældre EU-varemærke på dette tidspunkt har været registreret i mindst fem år. Godtgøres dette ikke, forkastes indsigelsen. Hvis det ældre EU-varemærke kun har været anvendt for en del af de varer eller tjenesteydelser, for hvilke det er registreret, anses det ved behandlingen af indsigelsen kun som registreret for denne del af varerne eller tjenesteydelserne.«

41) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 42a

Delegation af beføjelser

Kommissionen tillægges beføjelser til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 163a vedrørende de nærmere bestemmelser om proceduren for indgivelse og behandling af en indsigelse, jf. artikel 41 og 42.«

42) I artikel 43 tilføjes følgende stykke:

»3. Kommissionen tillægges beføjelser til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 163a vedrørende fastsættelse af de nærmere bestemmelser for proceduren for ændring af ansøgningen.«

24.12.2015L 341/40 Den Europæiske Unions TidendeDA

43) Artikel 44 ændres således:

a) Stk. 2, litra b), affattes således:

»b) før den i artikel 27 omhandlede ansøgningsdato er blevet fastsat af kontoret og inden udløbet af den i artikel 41, stk. 1, omhandlede indsigelsesfrist.«

b) Stk. 3 udgår.

c) Følgende stykke indsættes:

»4a. Hvis kontoret konstaterer, at kravene i stk. 1 og i de regler, der er vedtaget i henhold til stk. 9, litra a), ikke er opfyldt, opfordrer det ansøgeren til at afhjælpe manglerne inden for en af kontoret fastsat frist. Hvis manglerne ikke afhjælpes inden for den fastsatte frist, afslår kontoret erklæringen om deling.«

d) Følgende stykker tilføjes:

»8. Vedrører erklæringen om deling en ansøgning, der allerede er blevet bekendtgjort i henhold til artikel 39, bekendtgøres delingen. Den udskilte ansøgning bekendtgøres. Bekendtgørelsen indebærer ikke, at der løber en ny indsigelsesfrist.

9. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer:

a) det nærmere indhold af en erklæring om deling af en ansøgning indgivet i henhold til stk. 1

b) de nærmere bestemmelser om behandlingen af en erklæring om delingen af en ansøgning, hvorved det sikres, at en særskilt akt, herunder et nyt ansøgningsnummer, oprettes for den udskilte ansøgning

c) de nærmere oplysninger, som bekendtgørelsen af den udskilte ansøgning i henhold til stk. 8 skal indeholde.

Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.«

44) Artikel 45 affattes således:

»Artikel 45

Registrering

1. Såfremt ansøgningen er i overensstemmelse med kravene i denne forordning, og der ikke er rejst indsigelse inden for den i artikel 41, stk. 1, omhandlede frist, eller en eventuel indsigelse er endeligt færdigbehandlet ved tilbagetagelse, afvisning eller anden disposition, indføres varemærket og de oplysninger, der er omhandlet i artikel 87, stk. 2, i registret. Registreringen bekendtgøres.

2. Kontoret udsteder et registreringsbevis. Dette bevis kan udstedes elektronisk. Kontoret udsteder bekræftede eller ikkebekræftede genparter af beviset mod betaling af et gebyr, hvis disse genparter udstedes på anden måde end elektronisk.

3. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer de oplysninger, som registreringsbeviset, jf. nærværende artikels stk. 2, skal indeholde, og registreringsbevisets form. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.«

45) Artikel 47 affattes således:

»Artikel 47

Fornyelse

1. Registreringen af EU-varemærket fornyes efter ansøgning fra indehaveren af EU-varemærket eller fra enhver person med udtrykkelig bemyndigelse fra førstnævnte, såfremt gebyrerne er betalt.

24.12.2015 L 341/41Den Europæiske Unions TidendeDA

2. Kontoret giver indehaveren af EU-varemærket og enhver indehaver af en registreret ret til EU-varemærket meddelelse om registreringsperiodens udløb mindst seks måneder forinden. Kontoret kan ikke holdes ansvarligt for manglende meddelelse, som heller ikke berører registreringsperiodens udløb.

3. Ansøgningen om fornyelse indgives i seksmånedersperioden inden registreringsperiodens udløb. Grundgebyret for fornyelse og i givet fald et eller flere klassegebyrer for hver klasse af varer eller tjenesteydelser ud over den første betales også inden for denne periode. Ansøgningen kan desuden indgives og gebyrerne betales inden for en yderligere frist på seks måneder efter registreringsperiodens udløb, hvis der inden for denne yderligere frist betales et tillægsgebyr for for sen betaling af fornyelsesgebyret eller for for sen indgivelse af ansøgningen om fornyelse.

4. Ansøgningen om fornyelse skal indeholde:

a) navnet på den person, der ansøger om fornyelse

b) registreringsnummeret på det EU-varemærke, der skal fornyes

c) hvis der kun ansøges om fornyelse for en del af de registrerede varer og tjenesteydelser, en angivelse af de klasser eller de varer og tjenesteydelser, for hvilke der ansøges om fornyelse, eller de klasser eller de varer og tjenesteydelser, for hvilke der ikke ansøges om fornyelse, grupperet efter Niceklassifikationens klasser, idet nummeret på den klasse i klassifikationen, som den pågældende gruppe af varer eller tjenesteydelser tilhører, anføres foran hver gruppe, og hver gruppe opføres i klassernes rækkefølge i den pågældende klassifikation.

Hvis den i stk. 3 omhandlede betaling foretages, anses den for at udgøre en ansøgning om fornyelse, forudsat at den indeholder alle de fornødne oplysninger for at kunne fastslå betalingsformålet.

5. Såfremt ansøgningen eller gebyrerne kun omfatter en del af de varer eller tjenesteydelser, for hvilke EU- varemærket er registreret, fornyes registreringen kun for de pågældende varer eller tjenesteydelser. Hvis de betalte gebyrer ikke er tilstrækkelige til at dække alle de klasser af varer og tjenesteydelser, for hvilke der ansøges om fornyelse, fornyes registreringen, hvis det er klart, hvilken klasse eller hvilke klasser der skal dækkes. I mangel af andre kriterier skal kontoret tage hensyn til klasserne i klassifikationsrækkefølgen.

6. Fornyelsen får virkning fra dagen efter registreringsperiodens udløb. Fornyelsen indføres i registret.

7. Hvis ansøgningen om fornyelse indgives inden for de frister, der er fastsat i stk. 3, men de andre betingelser for fornyelse, der er fastsat i denne artikel, ikke er opfyldt, giver kontoret ansøgeren meddelelse om de konstaterede mangler.

8. Indgives der ikke en ansøgning om fornyelse, eller indgives den efter udløbet af fristen i stk. 3, eller betales gebyrerne ikke eller først efter denne frists udløb, eller afhjælpes de i stk. 7 omhandlede mangler ikke inden for den fastsatte frist, fastslår kontoret, at registreringen er udløbet, og giver indehaveren af EU-varemærket meddelelse herom. Når beslutningen er blevet endelig, annullerer kontoret indførelsen af varemærket i registret. Annulleringen får virkning fra dagen efter den dato, den eksisterende registrering udløb. I de tilfælde, hvor fornyelsesgebyrerne er blevet betalt, men hvor registreringen ikke fornyes, tilbagebetales gebyrerne.

9. Der kan indgives én ansøgning om fornyelse for to eller flere varemærker mod betaling af de krævede gebyrer for hvert enkelt varemærke, forudsat at indehaverne eller repræsentanterne er de samme i hvert enkelt tilfælde.«

46) Artikel 48 ændres således:

a) Stk. 3 affattes således:

»3. Ansøgningen om ændring skal indeholde det element i varemærket, der skal ændres, og det pågældende element i dets ændrede udgave.

24.12.2015L 341/42 Den Europæiske Unions TidendeDA

Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer de oplysninger, som ansøgningen om ændring skal indeholde. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.«

b) Følgende stykker tilføjes:

»4. Ansøgningen anses ikke for indgivet, før gebyret er betalt. Hvis gebyret ikke er blevet betalt eller ikke er blevet betalt fuldt ud, giver kontoret ansøgeren meddelelse herom. Er der tale om to eller flere registrerede varemærker med samme indehaver, kan der indgives én anmodning med henblik på ændring af et og samme element. Der skal betales gebyr for hver registrering, der skal ændres. Hvis kravene til ændring af registreringen ikke er opfyldt, giver kontoret ansøgeren meddelelse om manglen. Hvis manglen ikke afhjælpes inden for en af kontoret fastsat frist, afviser kontoret ansøgningen.

5. Bekendtgørelsen af registreringen af en ændring omfatter en gengivelse af det ændrede EU-varemærke. Tredjemand, hvis rettigheder kan blive berørt af ændringen, kan anfægte registreringen af ændringen inden for en frist på tre måneder regnet fra offentliggørelsen. Artikel 41 og 42 og de regler, der er vedtaget i henhold til artikel 42a, finder anvendelse på bekendtgørelsen af registreringen af ændringen.«

47) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 48a

Ændring af navn eller adresse

1. En ændring af EU-varemærkeindehaverens navn eller adresse, der ikke ændrer EU-varemærket, jf. artikel 48, stk. 2, og som ikke er resultatet af en hel eller delvis overdragelse af EU-varemærket, indføres efter anmodning fra indehaveren i registret.

Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer de oplysninger, som en anmodning om ændring af navn eller adresse i henhold til nærværende stykkes første afsnit skal indeholde. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.

2. Er der tale om to eller flere registrerede varemærker med samme indehaver, kan der indgives én anmodning med henblik på ændring af navn eller adresse.

3. Hvis kravene til registrering af en ændring ikke er opfyldt, giver kontoret indehaveren af EU-varemærket meddelelse om manglen. Hvis manglen ikke afhjælpes inden for en af kontoret fastsat frist, afviser kontoret anmodningen.

4. Stk. 1-3 finder også anvendelse på en ændring af den registrerede repræsentants navn eller adresse.

5. Stk. 1-4 finder anvendelse på ansøgninger om EU-varemærker. Ændringen noteres i de sagsakter, som kontoret opbevarer vedrørende EU-varemærkeansøgningen.«

48) Artikel 49 ændres således:

a) Stk. 3 affattes således:

»3. Hvis kravene i stk. 1 og i henhold til de i stk. 8 omhandlede gennemførelsesretsakter ikke er opfyldt, eller fortegnelsen over de varer og tjenesteydelser, der udgør den udskilte registrering, overlapper de varer og tjenesteydelser, der er omfattet af den oprindelige registrering, opfordrer kontoret indehaveren af EU- varemærket til at afhjælpe manglerne inden for en af kontoret fastsat frist. Hvis manglerne ikke afhjælpes inden for den fastsatte frist, afslår kontoret erklæringen om deling.«

24.12.2015 L 341/43Den Europæiske Unions TidendeDA

b) Følgende stykke tilføjes:

»8. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer:

a) det nærmere indhold af en erklæring om deling af en registrering i henhold til stk. 1

b) de nærmere bestemmelser om behandlingen af en erklæring om deling af en registrering, hvorved det sikres, at en særskilt akt, herunder et nyt registreringsnummer, oprettes for den udskilte registrering.

Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.«

49) Artikel 50 ændres således:

a) Stk. 2 og 3 affattes således:

»2. Afkaldet skal af varemærkeindehaveren skriftligt meddeles kontoret. Det har først virkning, når det er indført i registret. Gyldigheden af et afkald på et EU-varemærke, som er blevet meddelt kontoret efter indgivelse af en begæring om fortabelse af dette varemærke i henhold til artikel 56, stk. 1, skal være betinget af det endelige afslag eller den endelige tilbagetrækning af begæringen om fortabelse.

3. Til afkaldets indførelse i registret kræves samtykke af indehaveren af en registreret rettighed vedrørende EU-varemærket. Hvis en licens er registreret, kan et afkald kun indføres i registret, såfremt EU-varemærkein­ dehaveren godtgør, at denne har underrettet licenstageren om, at vedkommende har til hensigt at give afkald på EU-varemærket. Afkaldet indføres efter udløbet af en frist på tre måneder efter den dato, hvor indehaveren over for kontoret godtgør, at vedkommende har underrettet licenstageren om sin hensigt om at give afkald på EU-varemærket, eller inden udløbet af denne frist, så snart den pågældende indehaver dokumenterer, at licenstageren har givet sit samtykke.«

b) Følgende stykker tilføjes:

»4. Hvis kravene til afkald ikke er opfyldt, giver kontoret varemærkeindehaveren meddelelse om manglerne. Hvis manglerne ikke afhjælpes inden for en af kontoret fastsat frist, afviser kontoret at indføre afkaldet i registret.

5. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer de oplysninger, som en erklæring om afkald i henhold til nærværende artikels stk. 2 skal indeholde, og den type dokumentation, der kræves for at fastslå tredjemands enighed i henhold til nærværende artikels stk. 3. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.«

50) Artikel 53, stk. 1, ændres således:

a) Følgende litra tilføjes:

»d) når der findes en af de i artikel 8, stk. 4a, omhandlede ældre oprindelsesbetegnelser eller geografiske betegnelser, og betingelserne i nævnte stykke er opfyldt.«

b) Følgende afsnit tilføjes:

»Alle de i første afsnit omhandlede betingelser skal være opfyldt på ansøgnings- eller prioritetsdatoen for EU- varemærket.«

51) Artikel 54, stk. 1 og 2, affattes således:

»1. Hvis indehaveren af et EU-varemærke i fem på hinanden følgende år har tålt og været bekendt med brugen af et yngre EU-varemærke i Unionen, kan den pågældende indehaver ikke under henvisning til det ældre varemærke kræve det yngre varemærke erklæret ugyldigt for varer eller tjenesteydelser, for hvilke det yngre varemærke er blevet anvendt, medmindre ansøgningen om registrering af det yngre EU-varemærke er indgivet i ond tro.

24.12.2015L 341/44 Den Europæiske Unions TidendeDA

2. Hvis indehaveren af et af de i artikel 8, stk. 2, omhandlede ældre nationale varemærker eller af et andet ældre tegn omhandlet i artikel 8, stk. 4, i fem på hinanden følgende år har tålt og været bekendt med brugen af et yngre EU-varemærke i den medlemsstat, hvor det ældre varemærke eller det ældre tegn er beskyttet, kan den pågældende indehaver ikke under henvisning til det ældre varemærke eller det ældre tegn kræve det yngre varemærke erklæret ugyldigt for varer eller tjenesteydelser, for hvilke det yngre varemærke er blevet anvendt, medmindre ansøgningen om registrering af det yngre EU-varemærke er indgivet i ond tro.«

52) Artikel 56 ændres således:

a) I stk. 1, litra c), ændres sætningsleddet »ifølge den berørte medlemsstats lovgivning« til »ifølge EU-lovgivningen eller den berørte medlemsstats ret«.

b) Stk. 3 affattes således:

»3. Begæringen om varemærkets fortabelse eller ugyldighed afslås, såfremt kontoret eller en EU- varemærkedomstol omhandlet i artikel 95 har truffet afgørelse i en sag vedrørende samme spørgsmål mellem de samme parter, og kontorets eller den pågældende domstols afgørelse vedrørende denne ansøgning har fået retskraft.«

53) Artikel 57, stk. 2, affattes således:

»2. Efter anmodning fra indehaveren af EU-varemærket godtgør indehaveren af et ældre EU-varemærke, der er part i sagen om ugyldighed, at der inden for de seneste fem år forud for datoen for begæringen om ugyldighed er gjort reel brug af det ældre EU-varemærke i Unionen i forbindelse med de varer eller tjenesteydelser, for hvilke det er registreret, og som indehaveren af det pågældende ældre varemærke lægger til grund for sin begæring, eller at der foreligger rimelig grund til, at brug ikke har fundet sted, forudsat at det ældre EU-varemærke på dette tidspunkt har været registreret i mindst fem år. Hvis det ældre EU-varemærke på den dato, hvor EU-varemærkean­ søgningen blev indgivet, eller på prioritetsdatoen for EU-varemærkeansøgningen havde været registreret i mindst fem år, godtgør indehaveren af det ældre EU-varemærke desuden, at betingelserne i artikel 42, stk. 2, var opfyldt på dette tidspunkt. Godtgøres dette ikke, afvises begæringen om ugyldighed. Hvis det ældre EU-varemærke kun har været anvendt for en del af de varer eller tjenesteydelser, for hvilke det er registreret, anses det ved behandlingen af ugyldighedsbegæringen kun som registreret for denne del af varerne eller tjenesteydelserne.«

54) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 57a

Delegation af beføjelser

Kommissionen tillægges beføjelser til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 163a vedrørende fastsættelse af de nærmere bestemmelser om procedurerne for et EU-varemærkes fortabelse og ugyldighed, jf. artikel 56 og 57, samt overdragelse af et EU-agentvaremærke, jf. artikel 18.«

55) Artikel 58, stk. 1, affattes således:

»1. Afgørelser truffet af ethvert beslutningsdygtigt organ under kontoret som anført i artikel 130, litra a)-d), og, hvis det er relevant, nævnte artikels litra f), kan påklages. Disse afgørelser får først retskraft fra udløbet af den klageperiode, der er omhandlet i artikel 60. Indgivelsen af klagen har opsættende virkning.«

56) Artikel 60 affattes således:

»Artikel 60

Klagefrist og klagens form

1. Klagen skal indgives skriftligt til kontoret senest to måneder efter datoen for meddelelse af afgørelsen. Klagen anses først for indgivet, når klagegebyret er betalt. Den indgives på det sprog, som den påklagede afgørelse blev truffet på. Senest fire måneder efter datoen for meddelelse af afgørelsen, skal der indgives en skriftlig begrundelse for klagen.

24.12.2015 L 341/45Den Europæiske Unions TidendeDA

2. Sagsøgte kan i en procedure inter partes i sit svarskrift nedlægge påstand om annullation eller ændring af den indklagede afgørelse på et punkt, der ikke er nævnt i klagen. Sådanne indgivelser har ikke længere virkning, såfremt klageren afbryder proceduren.«

57) Artikel 62 udgår.

58) Artikel 64, stk. 3, affattes således:

»3. Appelkammerets afgørelser får først retskraft fra udløbet af den frist, der er omhandlet i artikel 65, stk. 5, eller, såfremt en sådan afgørelse inden for denne frist er indbragt for Retten, fra tidspunktet for dens afvisning, eller afvisningen af en eventuel klage indgivet til Domstolen til prøvelse af Rettens afgørelse.«

59) Artikel 65 ændres således:

a) Stk. 1 affattes således:

»1. Appelkamrenes afgørelser om klager kan indbringes for Retten.«

b) Stk. 3 affattes således:

»3. Retten har kompetence til at annullere eller omgøre den indklagede afgørelse.«

c) Stk. 5 og 6 affattes således:

»5. Klagen indbringes for Retten inden to måneder efter datoen for meddelelsen af appelkammerets afgørelse.

6. Kontoret træffer de foranstaltninger, der er nødvendige for at efterkomme Rettens afgørelse, eller, i tilfælde af at denne afgørelse påklages, Domstolens afgørelse.«

60) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 65a

Delegation af beføjelser

Kommissionen tillægges beføjelser til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 163a vedrørende fastsættelse af:

a) det formelle indhold af klagen, jf. artikel 60, og proceduren for indgivelse og behandling af en klage

b) det formelle indhold og formen af appelkammerets afgørelser, jf. artikel 64

c) bestemmelserne om tilbagebetaling af klagegebyret, jf. artikel 60.«

61) Overskriften til afsnit VIII affattes således:

»SÆRLIGE BESTEMMELSER OM EU-KOLLEKTIVMÆRKER OG EU-CERTIFICERINGSMÆRKER«.

24.12.2015L 341/46 Den Europæiske Unions TidendeDA

62) Følgende overskrift indsættes før artikel 66:

»AFDELING 1

EU-kollektivmærker«.

63) Artikel 66, stk. 3, affattes således:

»3. Afsnit I-VII og IX-XIV finder anvendelse på EU-kollektivmærker, medmindre andet er fastsat i denne afdeling.«

64) Artikel 67 ændres således:

a) Stk. 1 affattes således:

»1. Den, der ansøger om registrering af et EU-kollektivmærke, skal inden for to måneder efter ansøgningsdatoen forelægge bestemmelser for mærkets benyttelse.«

b) Følgende stykke tilføjes:

»3. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer de oplysninger, som de i nærværende artikels stk. 2 omhandlede bestemmelser skal indeholde. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.«

65) Artikel 69 affattes således:

»Artikel 69

Bemærkninger fra tredjemand

Indgives der skriftlige bemærkninger vedrørende et EU-kollektivmærke til kontoret, jf. artikel 40, kan disse bemærkninger ligeledes fremsættes med angivelse af grundene til, at en ansøgning om registrering af et EU- kollektivmærke bør afslås i henhold til artikel 68.«

66) Artikel 71, stk. 3, affattes således:

»3. Der kan også indgives skriftlige bemærkninger i overensstemmelse med artikel 69, for så vidt angår ændrede bestemmelser for mærkets benyttelse.«

67) Følgende afdeling tilføjes i afsnit VIII:

»AFDELING 2

EU-certificeringsmærker

Artikel 74a

EU-certificeringsmærker

1. Et EU-certificeringsmærke er et EU-varemærke, der er beskrevet som sådant, når der ansøges om mærket, og mærket er egnet til at adskille varer eller tjenesteydelser, der er certificeret af varemærkeindehaveren med hensyn til materiale, metode for fremstilling af varer eller ydelse af tjenesteydelser, kvalitet, nøjagtighed eller andre egenskaber, med undtagelse af geografisk oprindelse, af varer og tjenesteydelser, der ikke er således certificeret.

2. Enhver fysisk eller juridisk person, herunder offentligretlige institutioner, myndigheder og organer, kan ansøge om EU-certificeringsmærker, såfremt en sådan person ikke udøver en erhvervsvirksomhed, der omfatter levering af varer eller tjenesteydelser af den slags, der er certificeret.

3. Afsnit I-VII og IX-XIV finder anvendelse på EU-certificeringsmærker, medmindre andet er fastsat i denne afdeling.

24.12.2015 L 341/47Den Europæiske Unions TidendeDA

Artikel 74b

Bestemmelser for EU-certificeringsmærkets benyttelse

1. Den, der ansøger om registrering af et EU-certificeringsmærke, skal inden for to måneder efter ansøgningsdatoen forelægge bestemmelser for certificeringsmærkets benyttelse.

2. Bestemmelserne for benyttelse skal angive, hvilke personer der er berettiget til at benytte mærket, de egenskaber, som mærket skal certificere, hvordan certificeringsorganet skal afprøve disse egenskaber og overvåge benyttelsen af mærket. Disse bestemmelser skal også angive betingelserne for mærkets benyttelse, herunder sanktioner.

3. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer det nærmere indhold af de i nærværende artikels stk. 2 omhandlede bestemmelser. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.

Artikel 74c

Afslag på ansøgning om registrering

1. Foruden de i artikel 36 og 37 omhandlede hindringer for registrering af en EU-varemærkeansøgning afslås en ansøgning om registrering af et EU-certificeringsmærke, hvis betingelserne i artikel 74a og 74b ikke er opfyldt, eller hvis bestemmelserne for mærkets benyttelse strider mod den offentlige orden eller sædelighed.

2. Endvidere afslås en ansøgning om registrering af et EU-certificeringsmærke, hvis det vil kunne vildlede offentligheden med hensyn til mærkets karakter eller betydning, navnlig hvis det kan blive antaget som værende noget andet end et certificeringsmærke.

3. Ansøgningen afslås ikke, hvis ansøgeren efter en ændring af bestemmelserne for mærkets benyttelse opfylder betingelserne i stk. 1 og 2.

Artikel 74d

Bemærkninger fra tredjemand

Indgives der skriftlige bemærkninger vedrørende et EU-certificeringsmærke til kontoret, jf. artikel 40, kan disse bemærkninger ligeledes fremsættes med angivelse af grundene til, at en ansøgning om registrering af et EU- certificeringsmærke bør afslås i henhold til artikel 74c.

Artikel 74e

Brug af EU-certificeringsmærket

Bruges EU-certificeringsmærket af en hertil berettiget person i henhold til de i artikel 74b omhandlede bestemmelser for brug, anses bestemmelserne i denne forordning for opfyldt, såfremt de øvrige betingelser, som er fastsat i denne forordning vedrørende brugen af EU-varemærket, er overholdt.

Artikel 74f

Ændring af bestemmelserne for mærkets benyttelse

1. Indehaveren af et EU-certificeringsmærke forelægger kontoret enhver ændring af bestemmelserne for mærkets benyttelse.

2. Ændringerne indføres ikke i registret, hvis de ændrede bestemmelser ikke opfylder betingelserne i artikel 74b, eller hvis de indebærer, at en af de i artikel 74c omhandlede hindringer for registrering er opfyldt.

24.12.2015L 341/48 Den Europæiske Unions TidendeDA

3. Der kan også indgives skriftlige bemærkninger i henhold til artikel 74d, for så vidt angår ændrede bestemmelser for mærkets benyttelse.

4. Ændringer i bestemmelserne for mærkets benyttelse får i forhold til anvendelsen af denne forordning først virkning fra datoen for ændringernes indførelse i registret.

Artikel 74g

Overdragelse

Uanset artikel 17, stk. 1, kan et EU-certificeringsmærke kun overdrages til en person, der opfylder kravene i artikel 74a, stk. 2.

Artikel 74h

Personer, som kan anlægge en sag om krænkelse

1. Kun indehaveren af et EU-certificeringsmærke eller en person med udtrykkelig tilladelse fra indehaveren til dette formål kan anlægge en sag om krænkelse.

2. Indehaveren af et EU-certificeringsmærke kan på vegne af de personer, der er berettiget til at bruge mærket, kræve erstatning for skade, de har lidt ved uberettiget brug af mærket.

Artikel 74i

Fortabelsesgrunde

Foruden de i artikel 51 omhandlede fortabelsesgrunde fortabes de rettigheder, som indehaveren af et EU-certificer­ ingsmærke har, efter indgivelse af begæring herom til kontoret eller ved fremsættelse af modkrav under en sag om krænkelse, hvis en af følgende betingelser er opfyldt:

a) indehaveren overholder ikke længere kravene i artikel 74a, stk. 2

b) indehaveren træffer ikke rimelige foranstaltninger til at hindre brug af mærket på en måde, som er uforenelig med de betingelser for mærkets benyttelse, der er fastlagt i bestemmelserne om mærkets benyttelse, hvortil ændringer i givet fald er indført i registret

c) indehaveren har brugt mærket på en sådan måde, at det vil kunne vildlede offentligheden, jf. artikel 74c, stk. 2

d) en ændring af bestemmelserne om mærkets benyttelse er indført i registret i strid med artikel 74f, stk. 2, medmindre indehaveren af mærket ved en yderligere ændring af bestemmelserne for mærkets benyttelse opfylder kravene i nævnte artikel.

Artikel 74j

Ugyldighedsgrunde

Foruden de i artikel 52 og 53 omhandlede ugyldighedsgrunde erklæres et EU-certificeringsmærke, der er registreret i strid med artikel 74c, ugyldigt efter indgivelse af begæring herom til kontoret eller ved fremsættelse af modkrav under en sag om krænkelse, medmindre mærkeindehaveren ved en ændring af bestemmelserne for mærkets benyttelse opfylder kravene i artikel 74c.

24.12.2015 L 341/49Den Europæiske Unions TidendeDA

Artikel 74k

Overgang

Med forbehold af artikel 112, stk. 2, kan overgang af en ansøgning om et EU-certificeringsmærke eller et registreret EU-certificeringsmærke ikke finde sted, hvis national ret i den berørte medlemsstat ikke omfatter registrering af garanti- eller certificeringsmærker i henhold til artikel 28 i direktiv (EU) 2015/2436.«

68) Artikel 75 affattes således:

»Artikel 75

Kontorets afgørelser og meddelelser

1. Kontorets afgørelser skal begrundes. De må kun støttes på grunde og beviser, som de berørte parter har haft lejlighed til at fremsætte bemærkninger om. Hvis mundtlig forhandling finder sted ved kontoret, kan afgørelsen afsiges mundtligt. Afgørelsen skal senere meddeles parterne skriftligt.

2. I alle kontorets afgørelser og meddelelser anføres, hvilken afdeling i kontoret de hidrører fra, samt navnet eller navnene på den eller de ansvarlige ansatte. De skal underskrives af den eller de pågældende ansatte eller i stedet for underskrift være påtrykt eller påstemplet kontorets segl. Den administrerende direktør kan bestemme, at der kan benyttes andre midler til at identificere den pågældende afdeling i kontoret og navnet på den eller de ansvarlige ansatte, eller der kan anvendes en anden form for identificering end segl, hvis afgørelser eller meddelelser fra kontoret fremsendes pr. telefax eller via andre tekniske kommunikationsmidler.

3. De af kontorets afgørelser, som kan påklages, ledsages af en skriftlig meddelelse om, at enhver klage skal indgives skriftligt til kontoret senest to måneder efter datoen for meddelelsen af den pågældende afgørelse. I meddelelsen skal parterne tillige gøres opmærksom på bestemmelserne i artikel 58, 59 og 60. Parterne kan ikke påberåbe sig, at de ikke har fået meddelelse fra kontoret om klagemuligheden.«

69) I artikel 76, stk. 1, tilføjes følgende punktum:

»Kontoret skal i ugyldighedsager, jf. artikel 52, begrænse sin behandling til de grunde og argumenter, der er fremsat af parterne.«

70) I artikel 77 tilføjes følgende stykke:

»4. Kommissionen tillægges beføjelser til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 163a vedrørende fastsættelse af de nærmere bestemmelser om den mundtlige forhandling, herunder de nærmere bestemmelser for anvendelse af sprog i overensstemmelse med artikel 119.«

71) Artikel 78 ændres således:

a) I stk. 3 tilføjes følgende punktum:

»Fristen for en sådan indkaldelse er mindst en måned, medmindre de pågældende er indforstået med en kortere frist.«

b) Følgende stykker tilføjes:

»5. Den administrerende direktør fastlægger de udgifter, der skal betales, herunder forskud, for så vidt angår omkostninger ved bevisoptagelsen omhandlet i denne artikel.

6. Kommissionen tillægges beføjelser til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 163a vedrørende fastsættelse af de nærmere bestemmelser om bevisoptagelsen.«

24.12.2015L 341/50 Den Europæiske Unions TidendeDA

72) Artikel 79 affattes således:

»Artikel 79

Tilstillelse af meddelelser

1. Kontoret tilstiller ex officio rette vedkommende alle afgørelser og indkaldelser samt de meddelelser, som får en frist til at løbe, eller som skal tilstilles i henhold til andre bestemmelser i denne forordning eller i retsakter vedtaget i medfør af denne forordning, eller hvis tilstillelse den administrerende direktør har truffet bestemmelse om.

2. Den administrerende direktør kan afgøre, hvilke andre dokumenter, end afgørelser der er omfattet af en ankefrist og indkaldelser, der skal meddeles pr. anbefalet brev med modtagelsesbevis.

3. Meddelelse kan ske med forskellige midler, herunder elektroniske. Detaljerne vedrørende elektroniske midler fastlægges af den administrerende direktør.

4. Skal meddelelsen finde sted ved offentlig bekendtgørelse, bestemmer den administrerende direktør, på hvilken måde den offentlige bekendtgørelse skal finde sted, og fastsætter begyndelsestidspunktet for den periode på en måned, ved hvis udløb dokumentet anses for at være blevet bekendtgjort.

5. Kommissionen tillægges beføjelser til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 163a vedrørende fastsættelse af de nærmere bestemmelser om tilstillelse af meddelelser.«

73) Følgende artikler indsættes:

»Artikel 79a

Meddelelse om fortabelse af rettigheder

Finder kontoret, at en rettighed fortabes som følge af denne forordning eller retsakter vedtaget i medfør af denne forordning, uden at der er truffet nogen afgørelse, giver det den pågældende person meddelelse herom i overensstemmelse med artikel 79. Sidstnævnte kan anmode om en afgørelse i sagen inden for to måneder efter meddelelsen, hvis den pågældende person mener, at kontorets konstatering er urigtig. Kontoret vedtager kun en sådan afgørelse, hvis det ikke deler den pågældende persons opfattelse; ellers ændrer kontoret sin konstatering og underretter vedkommende herom.

Artikel 79b

Meddelelser til kontoret

1. Meddelelser til kontoret kan foretages elektronisk. Den administrerende direktør fastsætter, i hvilket omfang og på hvilke tekniske betingelser disse meddelelser kan fremsendes elektronisk.

2. Kommissionen tillægges beføjelser til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 163a vedrørende fastsættelse af reglerne om de kommunikationsmidler, herunder elektroniske kommunikationsmidler, som skal anvendes af parterne i sager ved kontoret, og de formularer, der skal stilles til rådighed af kontoret.

Artikel 79c

Frister

1. Frister udtrykkes i hele år, måneder, uger eller dage. Beregningen løber fra dagen efter den dag, på hvilken den relevante begivenhed indtraf. Fristernes varighed kan ikke være under en måned og ikke over seks måneder.

2. Den administrerende direktør skal inden hvert kalenderårs begyndelse fastsætte de dage, hvor kontoret ikke er åbent for modtagelse af dokumenter, eller hvor almindelig post ikke leveres i det postdistrikt, hvor kontoret er beliggende.

24.12.2015 L 341/51Den Europæiske Unions TidendeDA

3. Den administrerende direktør fastsætter varigheden af afbrydelsen i tilfælde af en generel afbrydelse i leveringen af post i den medlemsstat, hvor kontoret er beliggende, eller i tilfælde af en faktisk afbrydelse af kontorets tilslutning til tilladte elektroniske kommunikationsmidler.

4. Hvis kommunikationen fra sagens parter til kontoret eller omvendt afbrydes eller bliver uregelmæssig som følge af en ekstraordinær begivenhed, såsom en naturkatastrofe eller en strejke, kan den administrerende direktør fastsætte, at for de parter i sagen, der har hjemsted eller et registreret kontor i den pågældende medlemsstat eller har udpeget en repræsentant med forretningssted i den pågældende medlemsstat, skal alle frister, som ellers ville udløbe på eller efter datoen for påbegyndelsen af en sådan begivenhed, som fastsat af den administrerende direktør, forlænges indtil en dato, som skal fastsættes af denne. Den administrerende direktør skal ved fastsættelsen af denne dato vurdere, hvornår den ekstraordinære begivenhed ophører. Hvis begivenheden påvirker kontorets hjemsted, skal det fremgå af den administrerende direktørs afgørelse, at den gælder for alle parter i sagen.

5. Kommissionen tillægges beføjelser til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 163a vedrørende fastsættelse af de nærmere bestemmelser om beregning og varighed af frister.

Artikel 79d

Rettelse af fejl og åbenlyse forsømmelser

1. Kontoret skal rette eventuelle sproglige fejl, skrivefejl og åbenlyse forsømmelser i kontorets afgørelser eller tekniske fejl, der kan tilskrives det i forbindelse med registreringen af et varemærke eller bekendtgørelsen deraf ex officio eller efter anmodning fra en part.

2. Hvis indehaveren anmoder om rettelse af fejl i forbindelse med registreringen af et varemærke eller bekendtgørelsen af registreringen, finder artikel 48a tilsvarende anvendelse.

3. Rettelser af fejl i forbindelse med registreringen af et varemærke og bekendtgørelsen af registreringen bekendtgøres af kontoret.«

74) Artikel 80 affattes således:

»Artikel 80

Tilbagekaldelse af afgørelser

1. Hvis kontoret har foretaget en indførelse i registret eller truffet en afgørelse, der indeholder en åbenlys fejl, der kan tilskrives kontoret, sørger det for at annullere indførelsen eller tilbagekalde afgørelsen. Hvis der kun er én part i sagen, og indførelsen eller afgørelsen berører dennes rettigheder, foretages annulleringen eller tilbagekaldelsen, selv om parten ikke har været opmærksom på fejlen.

2. Den afdeling, der har foretaget indførelsen eller truffet afgørelsen, foretager den i stk. 1 omhandlede annullering eller tilbagekaldelse ex officio eller efter anmodning fra en af parterne i sagen. Annulleringen af indførelsen i registret eller tilbagekaldelsen af afgørelsen skal finde sted senest et år efter datoen, hvor indførelsen blev foretaget i registret, eller afgørelsen blev truffet, efter høring af parterne i sagen og eventuelle personer, der er indehavere af rettigheder til det pågældende EU-varemærke, som er indført i registret. Kontoret skal føre registre over sådanne annulleringer og tilbagekaldelser.

3. Kommissionen tillægges beføjelser til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 163a vedrørende fastsættelse af proceduren for tilbagekaldelse af en afgørelse eller annullering af en indførelse i registret.

4. Denne artikel berører ikke parternes ret til at indgive en klage i medfør af artikel 58 og 65 eller muligheden for at rette fejl og åbenlyse forsømmelser i medfør af artikel 79d. Indgives der en klage over en af kontorets afgørelser, der indeholder en fejl, bortfalder klagesagen, hvis kontoret tilbagekalder sin afgørelse i henhold til nærværende artikels stk. 1. I sidstnævnte tilfælde tilbagebetales klagegebyret til klageren.«

24.12.2015L 341/52 Den Europæiske Unions TidendeDA

75) Artikel 82 ændres således:

a) Stk. 2 affattes således:

»2. Denne artikel finder ikke anvendelse på de frister, der er fastsat i artikel 27, artikel 29, stk. 1, artikel 33, stk. 1, artikel 36, stk. 2, artikel 41, stk. 1 og 3, artikel 47, stk. 3, artikel 60, artikel 65, stk. 5, artikel 81, stk. 2, og artikel 112, eller de frister, der er fastsat i nærværende artikels stk. 1, eller fristen for påberåbelse af anciennitet i henhold til artikel 34, efter at ansøgningen er indgivet.«

b) Stk. 4 affattes således:

»4. Imødekommer kontoret begæringen, anses virkningerne af den manglende overholdelse af fristen for ikke at være indtrådt. Træffes der afgørelse i tidsrummet mellem udløbet af den ikke overholdte frist og begæringen om viderebehandlingen, skal den afdeling, der er kompetent til at træffe afgørelse om undladelsen, tage afgørelsen op til fornyet overvejelse og, såfremt afslutningen af selve undladelsen er tilstrækkelig, træffe en anden afgørelse. Hvis kontoret efter den fornyede overvejelse konkluderer, at det ikke er nødvendigt at ændre den oprindelige afgørelse, skal det skriftligt bekræfte den pågældende afgørelse.«

76) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 82a

Afbrydelse af sagsbehandling

1. En sagsbehandling ved kontoret afbrydes, hvis:

a) EU-varemærkeansøgeren eller -indehaveren eller den person, som i henhold til national ret er berettiget til at optræde på dennes vegne, afgår ved døden eller bliver inhabil. I det omfang nævnte dødsfald eller inhabilitet ikke berører en i henhold til artikel 93 udpeget repræsentants fuldmagt, afbrydes sagsbehandlingen kun efter denne repræsentants anmodning

b) EU-varemærkeansøgeren eller -indehaveren af retlige grunde som følge af sagsanlæg mod dennes ejendom er forhindret i at videreføre sagen ved kontoret

c) EU-varemærkeansøgerens eller -indehaverens repræsentant afgår ved døden eller bliver inhabil eller denne repræsentant af retlige grunde som følge af sagsanlæg mod dennes ejendom er forhindret i at videreføre sagen ved kontoret.

2. Sagsbehandlingen ved kontoret genoptages, så snart identiteten af den person, der er berettiget til at videreføre den, er fastslået.

3. Kommissionen tillægges beføjelser til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 163a vedrørende fastsættelse af de nærmere bestemmelser om genoptagelse af sager ved kontoret.«

77) Artikel 83 affattes således:

»Artikel 83

Henvisning til almindelige retsgrundsætninger

I mangel af procedurebestemmelser i denne forordning eller i retsakter vedtaget i medfør af denne forordning skal kontoret tage hensyn til de procesretlige principper, der er almindelig anerkendt i medlemsstaterne.«

78) Artikel 85 ændres således:

a) Stk. 1 affattes således:

»1. Den tabende part i en indsigelses-, fortabelses-, ugyldigheds- eller appelsag betaler de gebyrer, som er afholdt af den anden part. Med forbehold af artikel 119, stk. 6, betaler den tabende part også alle nødvendige omkostninger i forbindelse med sagen, som den anden part har afholdt, herunder rejseudgifter, opholdsudgifter og salær til en repræsentant, jf. artikel 93, stk. 1, inden for rammerne af de beløb, som er fastsat for hver omkostningskategori i gennemførelsesretsakten, der vedtages i overensstemmelse med nærværende artikels stk. 1a. De gebyrer, der skal betales af den tabende part, er begrænset til de gebyrer, som den anden part har afholdt for indsigelse, for en begæring om EU-varemærkets fortabelse eller ugyldighed samt for appel.«

24.12.2015 L 341/53Den Europæiske Unions TidendeDA

b) Følgende stykke indsættes:

»1a. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der fastsætter maksimalsatserne for de omkostninger, der er nødvendige i forbindelse med sagen, og som den vindende part faktisk har afholdt. Disse gennemførelses­ retsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.

Kommissionen tager ved fastsættelsen af sådanne beløb i forbindelse med rejse- og opholdsudgifter hensyn til afstanden mellem partens, repræsentantens, vidnets eller ekspertens bopæl eller forretningssted og det sted, hvor den mundtlige forhandling finder sted, det stadium i processen, hvor omkostningerne afholdes, og, for så vidt angår omkostninger til repræsentation omhandlet i artikel 93, stk. 1, behovet for at sikre, at forpligtelsen til at afholde omkostninger ikke kan misbruges af den anden part af taktiske grunde. Opholdsudgifter beregnes i overensstemmelse med vedtægten for tjenestemænd i Unionen og ansættelsesvilkårene for Unionens øvrige ansatte fastsat i Rådets forordning (EØF, Euratom, EKSF) nr. 259/68 (*).

Den tabende part afholder kun omkostningerne for én indsigende part, og, hvis det er relevant, én repræsentant.

(*) EFT L 56 af 4.3.1968, s. 1.«

c) Stk. 6 affattes således:

»6. Indsigelsesafdelingen, annullationsafdelingen eller appelkammeret fastsætter størrelsen af de omkostninger, der skal betales i medfør af nærværende artikels stk. 1-5, når disse omkostninger er begrænset til de gebyrer, der betales til kontoret, og til omkostningerne til repræsentation. I alle andre tilfælde fastsætter appelkammerets registreringskontor eller en af indsigelses- eller annullationsafdelingens ansatte efter anmodning størrelsen af de omkostninger, der skal tilbagebetales. Anmodningen kan kun antages i perioden på to måneder efter den dato, hvor den afgørelse, i forbindelse med hvilken der anmodes om fastsættelse af omkostningerne, bliver endelig, og den skal ledsages af en faktura og tilhørende dokumentation. For så vidt angår omkostninger til repræsentation i henhold til artikel 93, stk. 1, er det tilstrækkeligt med en forsikring fra repræsentanten om, at omkostningerne er afholdt. For så vidt angår andre omkostninger er det tilstrækkeligt, hvis det fastslås, at de er sandsynlige. Hvis størrelsen af omkostningerne fastsættes i henhold til nærværende stykkes første punktum, fastsættes omkostningerne til repræsentation til det niveau, der er fastsat i den retsakt, der er vedtaget i henhold til nærværende artikels stk. 1a, og uden hensyn til, om de faktisk er blevet afholdt.«

d) Følgende stykke tilføjes:

»7. Afgørelsen om fastsættelse af omkostningerne med angivelse af begrundelsen kan ændres ved en afgørelse truffet af indsigelsesafdelingen, annullationsafdelingen eller appelkammeret efter anmodning indgivet inden en måned efter datoen for meddelelse af fastsættelse af omkostningerne. Den betragtes først som indgivet, når gebyret for ændring af størrelsen af omkostningerne er betalt. Alt efter omstændighederne træffer indsigelsesafdelingen, annullationsafdelingen eller appelkammeret afgørelse om anmodningen om en ændring af afgørelsen om fastsættelse af omkostningerne uden mundtlig forhandling.«

79) Artikel 86, stk. 2, andet punktum, affattes således:

»Hver medlemsstat udpeger én myndighed, der er ansvarlig for at efterprøve den i stk. 1 omhandlede afgørelses ægthed, og meddeler kontaktoplysningerne herom til kontoret, Domstolen og Kommissionen. Fuldbyrdelses­ påtegning skal påføres af den pågældende myndighed efter en prøvelse, der kun omfatter ægtheden af det pågældende fuldbyrdelsesgrundlag.«

80) Artikel 87 affattes således:

»Artikel 87

EU-varemærkeregistret

1. Kontoret skal føre et register over EU-varemærker, som det skal ajourføre.

2. Registret skal indeholde følgende indførelser vedrørende ansøgninger om og registreringer af EU-varemærker:

a) ansøgningsdatoen

b) ansøgningens journalnummer

24.12.2015L 341/54 Den Europæiske Unions TidendeDA

c) datoen for ansøgningens bekendtgørelse

d) ansøgerens navn og adresse

e) repræsentantens navn og forretningsadresse, for så vidt det ikke er en repræsentant omhandlet i artikel 92, stk. 3, første punktum

f) gengivelsen af mærket med en angivelse af dets type og i givet fald en beskrivelse af mærket

g) en angivelse af varer og tjenesteydelser ved deres navn

h) oplysninger om påberåbelse af prioritet, jf. artikel 30

i) oplysninger om påberåbelse af udstillingsprioritet, jf. artikel 33

j) oplysninger om påberåbelse af et registreret ældre varemærkes anciennitet, jf. artikel 34

k) en erklæring om, at mærket har fået fornødent særpræg som følge af den brug, der er gjort af det, jf. artikel 7, stk. 3

l) en angivelse af, at mærket er et kollektivmærke

m) en angivelse af, at mærket er et certificeringsmærke

n) det sprog, ansøgningen er indgivet på, samt en angivelse af det andet sprog, som ansøgeren har anført i sin ansøgning, jf. artikel 119, stk. 3

o) datoen for registrering af mærket i registret og registreringsnummeret

p) en erklæring om, at ansøgningen er resultatet af en omdannelse af en international registrering, hvor Unionen er designeret i henhold til nærværende forordnings artikel 161, sammen med datoen for den internationale registrering i henhold til artikel 3, stk. 4, i Madridprotokollen, eller datoen for registreringen af den territoriale udstrækning til Unionen, der fremsættes efter den internationale registrering, jf. artikel 3b, stk. 2, i Madridpro­ tokollen, og i givet fald den internationale registrerings prioritetsdato.

3. I registret indføres desuden følgende, hver med angivelse af registreringsdatoen:

a) ændringer vedrørende EU-varemærkeindehaverens navn, adresse eller nationalitet eller en ændring vedrørende den stat, hvori den pågældende indehaver har sin bopæl, sit hovedsæde eller forretningssted

b) ændringer vedrørende repræsentantens navn eller forretningsadresse, for så vidt det ikke er en repræsentant omhandlet i artikel 92, stk. 3, første punktum

c) hvis der er udpeget en ny repræsentant, dennes navn og forretningsadresse

d) ændringer af mærket, jf. artikel 43 og 48, samt rettelser af fejl

e) meddelelse om ændringer af bestemmelserne for kollektivmærkets benyttelse i henhold til artikel 71

f) oplysninger om påberåbelse af et registreret ældre varemærkes anciennitet, jf. artikel 34, i henhold til artikel 35

g) hel eller delvis overdragelse i henhold til artikel 17

h) stiftelse eller overdragelse af en tingslig rettighed i henhold til artikel 19 og den tingslige rettigheds art

i) tvangsfuldbyrdelse i henhold til artikel 20 og insolvensbehandling i henhold til artikel 21

j) meddelelsen eller overdragelsen af en licens i henhold til artikel 22 samt i givet fald licensens art

k) fornyelse af en registrering i henhold til artikel 47 og den dato, den får virkning fra, samt i givet fald begrænsninger i henhold til artikel 47, stk. 4

24.12.2015 L 341/55Den Europæiske Unions TidendeDA

l) en anmærkning om en konstatering af en registreringsperiodes udløb i henhold til artikel 47

m) varemærkeindehaverens erklæringer om tilbagetagelse eller afkald i henhold til henholdsvis artikel 43 og 50

n) datoen for indgivelse af og oplysninger vedrørende en indsigelse i henhold til artikel 41, for en begæring i henhold til artikel 56 eller et modkrav i henhold til artikel 100, stk. 4, om fortabelse eller ugyldighed eller en klage i henhold til artikel 60

o) datoen for og indholdet af en afgørelse vedrørende en indsigelse eller en begæring eller et modkrav i henhold til artikel 57, stk. 6, eller artikel 100, stk. 6, tredje punktum, eller en klage i henhold til artikel 64

p) notater om modtagelsen af en begæring om overgang i henhold til artikel 113, stk. 2

q) annulleringen af den i henhold til nærværende artikels stk. 2, litra e), registrerede repræsentant

r) annulleringen af et nationalt varemærkes anciennitet

s) ændringen eller annulleringen i registret af de i dette stykkes litra h), i) og j) omhandlede oplysninger

t) erstatningen af et EU-varemærke med en international registrering i henhold til artikel 157

u) datoen og nummeret på internationale registreringer, der er baseret på en EU-varemærkeansøgning, som er blevet registreret som et EU-varemærke i henhold til artikel 148, stk. 1

v) datoen og nummeret på internationale registreringer, der er baseret på et EU-varemærke i henhold til artikel 148, stk. 2

w) delingen af en ansøgning i henhold til artikel 44 og delingen af en registrering i henhold til artikel 49 samt de i nærværende artikels stk. 2 omhandlede oplysninger, for så vidt angår den udskilte registrering og fortegnelsen over varerne og tjenesteydelserne i den oprindelige registrering som ændret

x) tilbagekaldelsen af en afgørelse eller ophævelse af en indførelse i registret i henhold til artikel 80, når tilbagekaldelsen eller ophævelsen vedrører en afgørelse eller indførelse, der er blevet bekendtgjort

y) meddelelse om ændringer af bestemmelserne for certificeringsmærkets benyttelse i henhold til artikel 74f.

4. Den administrerende direktør kan bestemme, at andre end de i nærværende artikels stk. 2 og 3 omhandlede oplysninger skal indføres i registret, jf. dog artikel 123, stk. 4.

5. Registret kan føres elektronisk. Kontoret indsamler, systematiserer, offentliggør og opbevarer de i stk. 2 og 3 omhandlede oplysninger, herunder personoplysninger, med henblik på de formål, der er fastlagt i stk. 9. Kontoret sørger for, at registret er offentligt tilgængeligt.

6. EU-varemærkeindehaveren får meddelelse om alle ændringer i registret.

7. Kontoret udsteder efter anmodning bekræftede eller ikkebekræftede udskrifter af registret mod betaling af et gebyr.

8. Behandlingen af oplysningerne vedrørende indførelserne i stk. 2 og 3, herunder personoplysninger, finder sted med henblik på:

a) administration af ansøgningerne og/eller registreringerne som beskrevet i denne forordning og retsakter, der er vedtaget i henhold hertil

b) vedligeholdelse af et offentligt register, der giver offentlige myndigheder og erhvervsdrivende adgang til aktindsigt og oplysninger, således at de kan udøve deres rettigheder i henhold til denne forordning og blive underrettet om eksistensen af ældre rettigheder, der tilhører tredjemand, og

24.12.2015L 341/56 Den Europæiske Unions TidendeDA

c) udarbejdelse af rapporter og statistikker, således at kontoret kan optimere sit arbejde og forbedre systemets funktion.

9. Enhver tredjemand kan få adgang til alle de oplysninger, herunder personoplysninger, vedrørende indførelserne i stk. 2 og 3, der anses for at være af offentlig interesse. Af hensyn til retssikkerheden opbevares indførelserne i registret i en ubegrænset periode.«

81) Følgende artikler indsættes:

»Artikel 87a

Database

1. Ud over at være forpligtet til at føre et register, jf. artikel 87, indsamler og opbevarer kontoret i en elektronisk database alle de oplysninger, som ansøgere eller enhver anden part i en sag har givet i henhold til denne forordning eller retsakter, der er vedtaget i henhold hertil.

2. Den elektroniske database kan omfatte andre personoplysninger, end dem der er omfattet af registret, jf. artikel 87, såfremt sådanne oplysninger er påkrævet i henhold til denne forordning eller retsakter, der er vedtaget i henhold hertil. Indsamlingen, opbevaringen og behandlingen af sådanne oplysninger tjener følgende formål:

a) administration af ansøgningerne og/eller registreringerne som beskrevet i denne forordning og retsakter, der er vedtaget i henhold hertil

b) adgang til de oplysninger, som er nødvendige for at kunne føre de relevante sager lettere og mere effektivt

c) kontakt med ansøgerne og andre parter i sagen

d) udarbejdelse af rapporter og statistikker, således at kontoret kan optimere sit arbejde og forbedre systemets funktion.

3. Den administrerende direktør fastsætter betingelserne for adgang til den elektroniske database og for, hvordan indholdet heraf, bortset fra de personoplysninger, der er omhandlet i nærværende artikels stk. 2, men inklusive oplysningerne i artikel 87, kan stilles til rådighed i maskinlæsbar form, herunder gebyret for en sådan adgang.

4. Der er begrænset adgang til de i stk. 2 omhandlede personoplysninger, og sådanne oplysninger gøres ikke offentligt tilgængelige, medmindre den berørte part har givet sit udtrykkelige samtykke hertil.

5. Alle oplysninger opbevares på ubestemt tid. Den berørte part kan dog anmode om, at personoplysninger fjernes fra databasen 18 måneder efter, at varemærket er udløbet, eller at den relevante inter partes-procedure er afsluttet. Den berørte part har til enhver tid ret til at få rettet unøjagtige eller forkerte oplysninger.

Artikel 87b

Onlineadgang til afgørelser

1. Af hensyn til gennemsigtigheden og forudsigeligheden gøres kontorets afgørelser tilgængelige online med henblik på oplysning og høring af den brede offentlighed. Enhver part i en sag, der førte til vedtagelsen af afgørelsen, kan anmode om, at alle personoplysninger i afgørelsen fjernes.

2. Kontoret kan give onlineadgang til domme afsagt af nationale domstole og Unionens retsinstanser, som vedrører dets opgaver, for at øge offentlighedens kendskab til spørgsmål om intellektuelle ejendomsrettigheder og fremme harmonisering af praksis. Kontoret overholder betingelserne for den første bekendtgørelse, for så vidt angår personoplysninger.«

24.12.2015 L 341/57Den Europæiske Unions TidendeDA

82) Artikel 88 ændres således:

a) Stk. 4 affattes således:

»4. Når der i medfør af nærværende artikels stk. 2 eller 3 gives aktindsigt, kan dokumenter i akterne vedrørende inhabilitet i henhold til artikel 137, udkast til afgørelser og udtalelser og alle andre interne dokumenter, som anvendes til udarbejdelse af afgørelser og udtalelser, og de dele af akterne, som den berørte part specielt har ønsket skulle være fortrolige, inden begæringen om aktindsigt blev indgivet, medmindre aktindsigt for sådanne dele af akterne er berettiget, fordi den part, der søger om aktindsigt, har en legitim interesse heri, undtages herfra.«

b) Følgende stykker tilføjes:

»5. Aktindsigt vedrørende EU-varemærkeansøgninger og registrerede EU-varemærker opnås ved indsigt i det originale dokument eller kopier heraf eller i elektroniske datamedier, hvis akterne er opbevaret på denne måde. Den administrerende direktør fastsætter de nærmere regler for aktindsigt.

6. Hvis aktindsigten finder sted som fastsat i stk. 7, anses en begæring om aktindsigt ikke for indgivet, før det krævede gebyr er blevet betalt. Der betales ikke gebyr ved onlineindsigt i elektroniske datamedier.

7. Aktindsigten finder sted i kontorets lokaler. På begæring opnås aktindsigten ved, at man får udleveret kopier af de pågældende dokumenter. Udleveringen af sådanne kopier er betinget af betaling af et gebyr. Kontoret udsteder også på begæring bekræftede eller ikkebekræftede genparter af ansøgningen om et EU- varemærke mod betaling af et gebyr.

8. Der kan på begæring opnås aktindsigt i de sagsakter, som kontoret opbevarer vedrørende internationale registreringer, hvor Unionen er designeret, fra datoen for den i artikel 152, stk. 1, omhandlede bekendtgørelse i overensstemmelse med de i nærværende artikels stk. 1, 3 og 4 fastsatte betingelser.

9. Med forbehold af de i stk. 4 fastsatte begrænsninger kan kontoret, efter anmodning og mod betaling af gebyr, meddele oplysninger fra akterne vedrørende EU-varemærker, der søges registreret, eller som er registreret. Kontoret kan dog forlange, at der gøres brug af muligheden for aktindsigt, hvis dette under hensyn til omfanget af de oplysninger, som skal meddeles, anses for hensigtsmæssigt.«

83) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 88a

Opbevaring af akter

1. Kontoret opbevarer akterne for enhver procedure vedrørende en EU-varemærkeansøgning eller en EU- varemærkeregistrering. Den administrerende direktør fastsætter, i hvilken form disse akter opbevares.

2. Opbevares akterne i elektronisk format, opbevares de elektroniske filer eller sikkerhedskopier heraf uden tidsbegrænsning. De originale dokumenter, der indgives af sagens parter, og som ligger til grund for de elektroniske akter, bortskaffes et vist tidsrum efter, at kontoret har modtaget disse, idet den administrerende direktør fastsætter dette tidsrum.

3. Hvis og i det omfang akter eller dele af akter opbevares i enhver anden form end elektronisk, opbevares dokumenter eller bevismidler, der udgør en del af disse akter, i mindst fem år fra udgangen af det år, hvor ansøgningen afslås eller tilbagetages eller anses for tilbagetaget, hvor EU-varemærkets registrering udløber endeligt i henhold til artikel 47, hvor det endelige afkald på EU-varemærket registreres i henhold til artikel 50, eller hvor EU-varemærket slettes endeligt i registret i henhold til artikel 57, stk. 6, eller artikel 100, stk. 6.«

24.12.2015L 341/58 Den Europæiske Unions TidendeDA

84) Artikel 89 affattes således:

»Artikel 89

Regelmæssigt udkommende publikationer

1. Kontoret udgiver regelmæssigt:

a) en EU-varemærketidende, der indeholder bekendtgørelser af ansøgninger og af de indførelser, der har fundet sted i registret, samt andre oplysninger vedrørende ansøgninger om eller registreringer af EU-varemærker, hvis bekendtgørelse er krævet i henhold til denne forordning eller af retsakter, der er vedtaget i henhold hertil

b) et meddelelsesblad for kontoret, der indeholder almindelige meddelelser og oplysninger fra den administrerende direktør samt andre oplysninger vedrørende denne forordning og dens gennemførelse.

Publikationerne i første afsnit, litra a) og b), kan foretages elektronisk.

2. EU-varemærketidende offentliggøres på en måde og med en hyppighed, der fastsættes af den administrerende direktør.

3. Kontorets meddelelsesblad offentliggøres på kontorets officielle sprog. Den administrerende direktør kan dog bestemme, at visse oplysninger skal bekendtgøres i kontorets meddelelsesblad på Unionens officielle sprog.

4. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer:

a) den dato, der skal betragtes som datoen for bekendtgørelse i EU-varemærketidende

b) den måde, hvorpå indførelser vedrørende registreringen af et varemærke, som ikke indeholder ændringer i forhold til bekendtgørelsen af ansøgningen, bekendtgøres

c) de former, hvori udgaver af kontorets meddelelsesblad kan gøres tilgængelige for offentligheden.

Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.«

85) Artikel 90 ændres således:

a) Nummeret »1.« indsættes i starten af stk. 1.

b) Følgende stykker tilføjes:

»2. Kontoret opkræver ikke gebyrer for meddelelse af oplysninger eller for adgang til sagsakter.

3. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer de nærmere bestemmelser for, hvordan kontoret og medlemsstaternes myndigheder udveksler oplysninger med hinanden og giver adgang til sagsakter under hensyn til de begrænsninger, som aktindsigten vedrørende EU-varemærkeansøgninger eller -registreringer er underlagt i henhold til artikel 88, når der gives adgang til tredjemand. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.«

86) Artikel 92, stk. 2-4, affattes således:

»2. Fysiske og juridiske personer, der hverken har bopæl eller hovedsæde eller en regulær industriel eller kommerciel virksomhed i Det Europæiske Økonomiske Samarbejdsområde, skal være repræsenteret ved kontoret i overensstemmelse med artikel 93, stk. 1, i enhver sag, der behandles i henhold til denne forordning, med undtagelse af indgivelsen af en ansøgning om registrering af et EU-varemærke, jf. dog nærværende artikels stk. 3, andet punktum.

24.12.2015 L 341/59Den Europæiske Unions TidendeDA

3. Fysiske eller juridiske personer, der har bopæl eller hovedsæde eller en regulær industriel eller kommerciel virksomhed i Det Europæiske Økonomiske Samarbejdsområde, kan lade sig repræsentere ved kontoret af en af deres ansatte. En ansat hos en af nærværende stykke omfattet juridisk person kan også repræsentere andre juridiske personer, der har økonomisk tilknytning til førstnævnte juridiske person, selv om disse andre juridiske personer hverken har bopæl eller hovedsæde eller en regulær industriel eller kommerciel virksomhed i Det Europæiske Økonomiske Samarbejdsområde. Ansatte, der repræsenterer personer med henblik på dette stykke, vedlægger efter anmodning fra kontoret eller, hvis det er relevant, fra parten i sagen akterne en underskrevet fuldmagt.

4. Hvis der er mere end én ansøger eller mere end én tredjemand, der handler i fællesskab, udpeges der en fælles repræsentant.«

87) Artikel 93 ændres således:

a) Stk. 1 og 2 affattes således:

»1. Repræsentation af fysiske og juridiske personer ved kontoret kan kun varetages af:

a) en advokat med bestalling i en af medlemsstaterne i Det Europæiske Økonomiske Samarbejdsområde, og som har sit forretningssted i Det Europæiske Økonomiske Samarbejdsområde, i det omfang advokaten i denne stat kan give møde i varemærkesager

b) personer, der er godkendt til at give møde i henhold til en af kontoret ført liste.

Repræsentanter, der optræder i sager for kontoret, vedlægger efter anmodning fra kontoret eller, hvis det er relevant, fra den anden part i sagen akterne en underskrevet fuldmagt.

2. På listen over godkendte mødeberettigede kan opføres enhver fysisk person, der opfylder følgende betingelser:

a) er statsborger i en af medlemsstaterne i Det Europæiske Økonomiske Samarbejdsområde

b) har sit forretningssted eller ansættelsessted i Det Europæiske Økonomiske Samarbejdsområde

c) er bemyndiget til at repræsentere fysiske eller juridiske personer i varemærkesager ved Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret eller ved det centrale kontor for industriel ejendomsret i en medlemsstat i Det Europæiske Økonomiske Samarbejdsområde. Hvis bemyndigelsen i den pågældende stat ikke er betinget af særlige faglige kvalifikationer, skal den, der ansøger om opførelse på kontorets liste, i mindst fem år regelmæssigt have optrådt i varemærkesager ved Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret eller de nævnte centrale kontorer for industriel ejendomsret. Personer, hvis faglige kvalifikationer med hensyn til at repræsentere fysiske eller juridiske personer i varemærkesager ved Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret eller de nævnte centrale kontorer for industriel ejendomsret er officielt anerkendt i henhold til den pågældende stats forskrifter, skal dog ikke opfylde dette krav.«

b) Stk. 4 og 5 affattes således:

»4. Den administrerende direktør kan give dispensation fra:

a) kravet i stk. 2, litra c), andet punktum, såfremt ansøgeren godtgør, at vedkommende ad anden vej har erhvervet de nødvendige kvalifikationer

b) kravet i stk. 2, litra a), i tilfælde af højt kvalificerede medarbejdere, forudsat at kravene i stk. 2, litra b) og c), er opfyldt.

5. En person kan slettes af listen over godkendte mødeberettigede på dennes begæring, eller når vedkommende ikke længere har en repræsentationsbeføjelse. Ændringer af listen over godkendte mødeberettigede bekendtgøres i kontorets meddelelsesblad.«

24.12.2015L 341/60 Den Europæiske Unions TidendeDA

88) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 93a

Delegation af beføjelser

Kommissionen tillægges beføjelser til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 163a vedrørende fastsættelse af:

a) betingelserne og proceduren for udpegelse af en fælles repræsentant, jf. artikel 92, stk. 4

b) de betingelser, hvorpå de ansatte omhandlet i artikel 92, stk. 3, og de godkendte mødeberettigede omhandlet i artikel 93, stk. 1, skal indgive en underskrevet fuldmagt til kontoret for at kunne varetage repræsentation, og indholdet af den pågældende fuldmagt

c) de omstændigheder, hvorunder en person kan slettes af listen over godkendte mødeberettigede, jf. artikel 93, stk. 5.«

89) I afsnit X affattes overskriften til afdeling 1 således:

»Anvendelse af EU-regler om retternes kompetence og om anerkendelse og fuldbyrdelse af retsafgørelser på det civil- og handelsretlige område«.

90) Artikel 94 ændres således:

a) Titlen affattes således:

»Anvendelse af EU-regler om retternes kompetence og om anerkendelse og fuldbyrdelse af retsafgørelser på det civil- og handelsretlige område«.

b) I stk. 1 ændres »bestemmelserne i forordning (EF) nr. 44/2001« til »EU-reglerne om kompetence og om anerkendelse og fuldbyrdelse af retsafgørelser på det civil- og handelsretlige område«.

c) Følgende stykke tilføjes:

»3. Henvisningerne i denne forordning til forordning (EF) nr. 44/2001 skal, hvor det er relevant, omfatte aftalen mellem Det Europæiske Fællesskab og Kongeriget Danmark om retternes kompetence og om anerkendelse og fuldbyrdelse af retsafgørelser på det civil- og handelsretlige område, indgået den 19. oktober 2005.«

91) I artikel 96, litra c), ændres »artikel 9, stk. 3, andet punktum« til »artikel 9b, stk. 2«.

92) Artikel 99, stk. 3, affattes således:

»3. I de søgsmål, der er omhandlet i artikel 96, litra a) og c), kan en påstand om EU-varemærkets fortabelse, der fremsættes på anden måde end som et modkrav, fremsættes, hvis sagsøgte påberåber sig, at EU-varemærket kunne erklæres fortabt på grund af manglende reel brug på det tidspunkt, hvor krænkelsessøgsmålet blev anlagt.«

93) Artikel 100 ændres således:

a) Stk. 4 affattes således:

»4. Den EU-varemærkedomstol, ved hvilken der er fremsat modkrav med påstand om et EU-varemærkes fortabelse eller ugyldighed, må ikke behandle modkravet, før enten den interesserede part eller domstolen har meddelt kontoret datoen for fremsættelsen af modkravet. Kontoret indfører denne oplysning i registret. Hvis begæringen om EU-varemærkets fortabelse eller ugyldighed allerede var blevet fremsat for kontoret, før modkravet blev indgivet, skal domstolen underrettes herom af kontoret og udsætte behandlingen af sagen i overensstemmelse med artikel 104, stk. 1, indtil afgørelsen vedrørende begæringen er endelig, eller indtil begæringen er trukket tilbage.«

24.12.2015 L 341/61Den Europæiske Unions TidendeDA

b) Stk. 6 affattes således:

»6. Såfremt en EU-varemærkedomstol har truffet en endelig afgørelse om et modkrav med påstand om et EU-varemærkes fortabelse eller ugyldighed, fremsendes der enten af domstolen eller en af parterne i den nationale sag straks en genpart af afgørelsen til kontoret. Kontoret eller enhver anden interesseret part kan anmode om oplysninger om en sådan fremsendelse. Kontoret indfører en henvisning til afgørelsen i registret og træffer de nødvendige foranstaltninger for at efterkomme afgørelsens konklusion.«

94) Artikel 101, stk. 2, affattes således:

»2. I alle varemærkespørgsmål, der ikke henhører under forordningens område, anvender den relevante EU- varemærkedomstol den gældende nationale ret.«

95) Artikel 102, stk. 2, affattes således:

»2. EU-varemærkedomstolen kan endvidere anvende foranstaltninger eller afgørelser til rådighed i henhold til den gældende ret, som den anser for passende under de foreliggende omstændigheder.«

96) Overskriften »Afdeling 4. Overgangsbestemmelse« og artikel 108 udgår.

97) Artikel 113 affattes således:

»Artikel 113

Indgivelse, bekendtgørelse og videresendelse af begæringen om overgang

1. En begæring om overgang indgives til kontoret inden for den fastsatte frist, jf. artikel 112, stk. 4, 5 eller 6, og skal indeholde en angivelse af begrundelserne for overgangen, jf. artikel 112, stk. 1, litra a) eller b), de medlemsstater, i forbindelse med hvilke der begæres overgang, og de varer og tjenesteydelser, der er omfattet af overgangen. Hvis der begæres overgang efter manglende fornyelse af registreringen, begynder tremånedersperioden i artikel 112, stk. 5, dagen efter den sidste dag, hvor ansøgningen om fornyelse kan indgives i henhold til artikel 47, stk. 3. Begæringen om overgang anses først for indgivet, når gebyret for overgang er betalt.

2. Hvis begæringen om overgang vedrører en EU-varemærkeansøgning, der allerede er blevet bekendtgjort, eller hvis begæringen om overgang vedrører et EU-varemærke, indføres modtagelsen af en sådan begæring i registret, og begæringen om overgang bekendtgøres.

3. Kontoret undersøger, om den begærede overgang opfylder betingelserne i denne forordning, navnlig artikel 112, stk. 1, 2, 4, 5 og 6, og nærværende artikels stk. 1, samt formkravene i den gennemførelsesforordning, der vedtages i henhold til nærværende artikels stk. 6. Hvis betingelserne til begæringen ikke er opfyldt, giver kontoret ansøgeren meddelelse om manglerne. Hvis manglerne ikke afhjælpes inden for en af kontoret fastsat frist, afviser kontoret begæringen om overgang. Hvis artikel 112, stk. 2, finder anvendelse, afviser kontoret kun begæringen om overgang, for så vidt angår de medlemsstater, for hvilke overgang er udelukket i henhold til den pågældende bestemmelse. Hvis gebyret for overgang ikke er blevet betalt inden for den fastsatte frist på tre måneder, jf. artikel 112, stk. 4, 5 eller 6, giver kontoret ansøgeren meddelelse om, at begæringen om overgang ikke anses for indgivet.

4. Hvis kontoret eller en EU-varemærkedomstol har afvist EU-varemærkeansøgningen eller erklæret EU- varemærket ugyldigt som følge af absolutte hindringer for registrering under henvisning til en medlemsstats sprog, udelukkes overgang i henhold til artikel 112, stk. 2, for alle de medlemsstater, hvor det pågældende sprog er et af de officielle sprog. Hvis kontoret eller en EU-varemærkedomstol har afvist EU-varemærkeansøgningen eller erklæret EU-varemærket ugyldigt som følge af absolutte hindringer for registrering, som gælder i hele Unionen, eller som følge af et ældre EU-varemærke eller anden EU-retlig industriel ejendomsret, er overgang udelukket i henhold til artikel 112, stk. 2, for alle medlemsstater.

24.12.2015L 341/62 Den Europæiske Unions TidendeDA

5. Hvis begæringen om overgang opfylder de krav, der er omhandlet i nærværende artikels stk. 3, videresender kontoret begæringen om overgang og de oplysninger, der er omhandlet i artikel 84, stk. 2, til medlemsstaternes centrale kontorer for industriel ejendomsret, herunder Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret, for hvilke det er blevet konstateret, at begæringen kan antages. Kontoret giver ansøgeren meddelelse om datoen for videresendelse.

6. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer:

a) de oplysninger, som en begæring om en EU-varemærkeansøgnings eller et registreret EU-varemærkes overgang til en national varemærkeansøgning i henhold til stk. 1 skal indeholde

b) de nærmere oplysninger, som bekendtgørelsen af begæringen om overgang i henhold til stk. 2 skal indeholde.

Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.«

98) Artikel 114, stk. 2, affattes således:

»2. En EU-varemærkeansøgning eller et EU-varemærke, som er videresendt i henhold til artikel 113, må ikke være genstand for formelle krav i national ret, som afviger fra kravene i denne forordning eller i retsakter vedtaget i henhold til denne forordning, eller yderligere formelle krav.«

99) Artikel 115, stk. 1, første punktum, affattes således:

»Kontoret er et EU-agentur.«

100) Artikel 116, stk. 2, affattes således:

»2. Uden at dette berører stk. 1, kan kontoret gøre brug af udstationerede nationale eksperter eller andre medarbejdere, der ikke er ansat af kontoret. Administrationsrådet skal vedtage en afgørelse, der fastsætter bestemmelser for udstationering af nationale eksperter til kontoret.«

101) I artikel 117 ændres »Harmoniseringskontoret« til »kontoret og dets ansatte«.

102) Artikel 119 ændres således:

a) Stk. 5 affattes således:

»5. Indsigelse eller begæring om et EU-varemærkes fortabelse eller ugyldighed indgives på et af kontorets sprog.«

b) Følgende stykke indsættes:

»5a. Med forbehold af stk. 5:

a) enhver begæring eller erklæring vedrørende en EU-varemærkeansøgning kan indgives på det sprog, der er benyttet i EU-varemærkeansøgningen eller på det andet sprog, som ansøgeren har angivet i sin ansøgning

b) enhver begæring eller erklæring vedrørende et registreret EU-varemærke kan indgives på et af kontorets sprog.

Hvis begæringen imidlertid er indgivet ved hjælp af en af kontorets formularer, jf. artikel 79b, stk. 2, kan sådanne formularer anvendes på alle Unionens officielle sprog, forudsat at formularen udfyldes på et af kontorets sprog, for så vidt angår tekstafsnittene.«

24.12.2015 L 341/63Den Europæiske Unions TidendeDA

c) Stk. 6, andet afsnit, første punktum, teksten efter semikolon, affattes således:

»Oversættelsen skal indgives inden for en måned efter udløbet af indsigelsesfristen eller efter ansøgningsdatoen for en begæring om fortabelse eller ugyldighed.«

d) Følgende stykker tilføjes:

»8. Uden at dette berører stk. 4 og 7, og medmindre andet er fastsat, kan enhver part benytte et hvilket som helst af kontorets sprog i skriftlige sager ved kontoret. Hvis det valgte sprog ikke er behandlingssproget, tilvejebringer parten en oversættelse til dette sprog inden en måned efter den dato, hvor det originale dokument blev indgivet. Hvis EU-varemærkeansøgeren er den eneste part i en sag ved kontoret, og det benyttede sprog i forbindelse med EU-varemærkeansøgningen ikke er et af kontorets sprog, kan oversættelsen også indgives på det andet sprog, som ansøgeren har angivet i sin ansøgning.

9. Den administrerende direktør fastsætter reglerne for bekræftelse af oversættelser.

10. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer:

a) i hvilket omfang dokumentation, der skal anvendes i skriftlige sager ved kontoret, kan indgives på et hvilket som helst EU-sprog, og behovet for at tilvejebringe en oversættelse

b) de nødvendige standarder for oversættelser, der skal indgives til kontoret.

Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.«

103) I artikel 120, stk. 1, ændres »gennemførelsesforordningen« til »en retsakt vedtaget i henhold til denne forordning«.

104) Artikel 122 udgår.

105) Artikel 123 affattes således:

»Artikel 123

Gennemsigtighed

1. Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EF) nr. 1049/2001 (*) finder anvendelse på kontorets dokumenter.

2. Administrationsrådet vedtager de nærmere regler for anvendelse af forordning (EF) nr. 1049/2001.

3. Der kan klages til Den Europæiske Ombudsmand over de afgørelser, som kontoret træffer i henhold til artikel 8 i forordning (EF) nr. 1049/2001, eller de kan indbringes for Den Europæiske Unions Domstol på de betingelser, der er fastsat i artikel 228 og 263 i traktaten om Den Europæiske Unions funktionsmåde.

4. Kontorets behandling af personoplysninger er omfattet af Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EF) nr. 45/2001 (**).

(*) Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EF) nr. 1049/2001 af 30. maj 2001 om aktindsigt i Europa- Parlamentets, Rådets og Kommissionens dokumenter (EFT L 145 af 31.5.2001, s. 43).

(**) Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EF) nr. 45/2001 af 18. december 2000 om beskyttelse af fysiske personer i forbindelse med behandling af personoplysninger i fællesskabsinstitutionerne og -organerne og om fri udveksling af sådanne oplysninger (EFT L 8 af 12.1.2001, s. 1).«

24.12.2015L 341/64 Den Europæiske Unions TidendeDA

106) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 123a

Sikkerhedsregler for beskyttelse af klassificerede oplysninger og ikkeklassificerede følsomme oplysninger

Kontoret anvender sikkerhedsprincipperne i Kommissionens sikkerhedsforskrifter til beskyttelse af EU's klassificerede informationer (EUCI) og følsomme ikkeklassificerede informationer, som er fastsat i Kommissionens afgørelse (EU, Euratom) 2015/443 (*) og 2015/444 (**). Sikkerhedsprincipperne omfatter blandt andet bestemmelser om udveksling, behandling og opbevaring af sådanne oplysninger.

(*) Kommissionens afgørelse (EU, Euratom) 2015/443 af 13. marts 2015 om sikkerhedsbeskyttelse i Kommissionen (EUT L 72 af 17.3.2015, s. 41).

(**) Kommissionens afgørelse (EU, Euratom) 2015/444 af 13. marts 2015 om reglerne for sikkerhedsbeskyttelse af EU's klassificerede informationer (EUT L 72 af 17.3.2015, s. 53).«

107) I afsnit XII indsættes følgende afdeling:

»AFDELING 1a

Kontorets opgaver og samarbejde til fremme af konvergens

Artikel 123b

Kontorets opgaver

1. Kontoret har følgende opgaver:

a) forvaltning og fremme af EU-varemærkesystemet fastsat i denne forordning

b) forvaltning og fremme af EU-designsystemet fastsat i Rådets forordning (EF) nr. 6/2002 (*)

c) fremme af konvergensen med hensyn til praksis og redskaber på området varemærker og design i samarbejde med medlemsstaternes centrale kontorer for industriel ejendomsret, herunder Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret

d) de opgaver, der er omhandlet i Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EU) nr. 386/2012 (**)

e) de opgaver, det er tildelt ved Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2012/28/EU (***).

2. Kontoret samarbejder med institutioner, myndigheder, organer, kontorer for industriel ejendomsret, internationale og ikkestatslige organisationer i forbindelse med de opgaver, der er tildelt det i stk. 1.

3. Kontoret kan yde frivillig mægling med henblik på at hjælpe parterne til at nå frem til en mindelig løsning.

Artikel 123c

Samarbejde til fremme af konvergens med hensyn til praksis og redskaber

1. Kontoret og medlemsstaternes centrale kontorer for industriel ejendomsret og Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret samarbejder med hinanden for at fremme konvergens med hensyn til praksis og redskaber på området varemærker og design.

24.12.2015 L 341/65Den Europæiske Unions TidendeDA

Uden at dette berører stk. 3 omfatter samarbejdet navnlig følgende aktivitetsområder:

a) udvikling af fælles standarder for sagsbehandling

b) etablering af fælles eller forbundne databaser og portaler for EU-dækkende høring, søgning og klassificering

c) løbende levering og udveksling af data og oplysninger, herunder med henblik på overførsel af data til databaser og portaler omhandlet i litra b)

d) fastlæggelse af fælles standarder og praksis med henblik på at sikre interoperabilitet mellem procedurer og systemer i hele Unionen og gøre dem mere ensartede og effektive

e) udveksling af oplysninger om industriel ejendomsret og procedurer, herunder gensidig støtte til helpdeske og informationscentre

f) udveksling af teknisk ekspertise og bistand i forbindelse med de områder, der er omhandlet i litra a)-e).

2. På grundlag af et forslag fra den administrerende direktør definerer og koordinerer administrationsrådet projekter af interesse for Unionen og medlemsstaterne med hensyn til de i stk. 1 og 6 omhandlede områder, samt opfordrer medlemsstaternes centrale kontorer for industriel ejendomsret og Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret til at deltage i disse projekter.

Projektdefinitionen skal omfatte specifikke forpligtelser og ansvarsområder for hvert deltagende kontor for industriel ejendomsret i medlemsstaterne, Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret og kontoret. Kontoret skal gennemføre høringer af repræsentanter for brugerne, navnlig i forbindelse med definition af projekterne og evaluering af deres resultater.

3. Medlemsstaternes centrale kontorer for industriel ejendomsret og Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret kan fravælge, begrænse eller midlertidigt indstille deres samarbejde om de i stk. 2, første afsnit, omhandlede projekter.

Når medlemsstaternes centrale kontorer for industriel ejendomsret og Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret anvender de i første afsnit fastsatte muligheder, skal de give kontoret en skriftlig begrundelse for deres afgørelse.

4. Når de har afgivet tilsagn om at deltage i bestemte projekter skal medlemsstaternes centrale kontorer for industriel ejendomsret og Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret med forbehold af stk. 3 reelt deltage i de i stk. 2 omhandlede projekter med henblik på at sikre, at de udvikles, fungerer, er kompatible og holdes ajour.

5. Kontoret yder finansiel støtte til de i stk. 2 omhandlede projekter, i det omfang dette med henblik på stk. 4 er nødvendigt for at sikre effektiv deltagelse af medlemsstaternes centrale kontorer for industriel ejendomsret og Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret i disse projekter. Denne finansielle støtte kan tage form af tilskud og naturalydelser. Det samlede støttebeløb må ikke overstige 15 % af kontorets årlige indtægter. Modtagere af tilskud skal være medlemsstaternes centrale kontorer for industriel ejendomsret og Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret. Tilskud ydes uden indkaldelse af forslag i overensstemmelse med de finansielle bestemmelser, der

24.12.2015L 341/66 Den Europæiske Unions TidendeDA

gælder for kontoret, og principperne om tilskudsprocedurer i Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EU, Euratom) nr. 966/2012 (****) og i Kommissionens delegerede forordning (EU) nr. 1268/2012 (*****).

6. Kontoret og de relevante kompetente myndigheder i medlemsstaterne samarbejder med hinanden på et frivilligt grundlag for at fremme en øget bevidsthed om varemærkesystemet og bekæmpelse af forfalskninger. Et sådant samarbejde skal omfatte projekter, der navnlig tager sigte på at gennemføre etablerede standarder og etableret praksis og tilrettelægge uddannelses- og træningsaktiviteter. Den finansielle støtte til disse projekter skal være en del af det samlede støttebeløb omhandlet i stk. 5. Stk. 2-5 finder tilsvarende anvendelse.

(*) Rådets forordning (EF) nr. 6/2002 af 12. december 2001 om EF-design (EFT L 3 af 5.1.2002, s. 1). (**) Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EU) nr. 386/2012 af 19. april 2012 om bemyndigelse af

Kontoret for Harmonisering i det Indre Marked (Varemærker og Design) til at varetage opgaver i forbindelse med håndhævelsen af intellektuelle ejendomsrettigheder, herunder samling af repræsentanter for den offentlige og den private sektor i Det Europæiske Observationscenter for Krænkelser af Intellektuelle Ejendomsrettigheder (EUT L 129 af 16.5.2012, s. 1).

(***) Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2012/28/EU af 25. oktober 2012 om visse tilladte anvendelser af forældreløse værker (EUT L 299 af 27.10.2012, s. 5).

(****) Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EU, Euratom) nr. 966/2012 af 25. oktober 2012 om de finansielle regler vedrørende Unionens almindelige budget og om ophævelse af Rådets forordning (EF, Euratom) nr. 1605/2002 (EUT L 298 af 26.10.2012, s. 1).

(*****) Kommissionens delegerede forordning (EU) nr. 1268/2012 af 29. oktober 2012 om gennemførelsesbe­ stemmelser til Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EU, Euratom) nr. 966/2012 om de finansielle regler vedrørende Unionens almindelige budget (EUT L 362 af 31.12.2012, s. 1).«

108) Afsnit XII, afdeling 2 og 3, affattes således:

»AFDELING 2

Administrationsrådet

Artikel 124

Administrationsrådets opgaver

1. Uden at det berører de opgaver, som tillægges budgetudvalget i afdeling 5, har administrationsrådet følgende opgaver:

a) på grundlag af et udkast, som forelægges af den administrerende direktør i overensstemmelse med artikel 128, stk. 4, litra c), at vedtage kontorets årlige arbejdsprogram for det kommende år under hensyntagen til Kommissionens udtalelse og at fremsende det vedtagne årlige arbejdsprogram til Europa-Parlamentet, Rådet og Kommissionen

b) på grundlag af et udkast, som forelægges af den administrerende direktør i overensstemmelse med artikel 128, stk. 4, litra e), og under hensyntagen til Kommissionens udtalelse, at vedtage et flerårigt strategisk program for kontoret, herunder kontorets strategi for internationalt samarbejde, efter en udveksling af synspunkter mellem den administrerende direktør og det relevante udvalg i Europa-Parlamentet, og at fremsende det vedtagne flerårige strategiske program til Europa-Parlamentet, Rådet og Kommissionen

c) på grundlag af et udkast, som forelægges af den administrerende direktør i overensstemmelse med artikel 128, stk. 4, litra g), at vedtage årsberetningen og at fremsende den vedtagne årsberetning til Europa-Parlamentet, Rådet, Kommissionen og Revisionsretten

d) på grundlag af et udkast, som forelægges af den administrerende direktør i overensstemmelse med artikel 128, stk. 4, litra h), at vedtage den flerårige plan for personalepolitikken

e) at udøve de beføjelser, det har fået tillagt i medfør af artikel 123c, stk. 2

f) at udøve de beføjelser, det har fået tillagt i medfør af artikel 139, stk. 5

g) at vedtage regler for forebyggelse og håndtering af interessekonflikter i kontoret

h) i overensstemmelse med stk. 2 og med hensyn til kontorets personale at udøve de beføjelser, som vedtægten tillægger ansættelsesmyndigheden, og som ansættelsesvilkårene for Unionens øvrige ansatte tillægger den myndighed, der har kompetence til at indgå ansættelseskontrakter (»ansættelsesmyndighedsbeføjelser«)

24.12.2015 L 341/67Den Europæiske Unions TidendeDA

i) at vedtage passende gennemførelsesbestemmelser til at overholde vedtægten og ansættelsesvilkårene for Unionens øvrige ansatte i overensstemmelse med vedtægtens artikel 110

j) at opstille den i artikel 129, stk. 2, omhandlede liste over ansøgere

k) at sikre passende opfølgning på resultaterne og henstillingerne fra de interne eller eksterne revisionsberetninger og evalueringer, jf. artikel 165a, samt fra undersøgelser, der foretages af Det Europæiske Kontor for Bekæmpelse af Svig (OLAF)

l) det skal høres inden vedtagelse af retningslinjerne for kontorets sagsbehandling og i de andre i denne forordning fastsatte tilfælde

m) at afgive udtalelser og anmodninger om oplysninger til den administrerende direktør og til Kommissionen, hvis det finder det påkrævet.

2. Administrationsrådet skal i overensstemmelse med artikel 110 i vedtægten og artikel 142 i ansættelses­ vilkårene for Unionens øvrige ansatte vedtage en afgørelse i henhold til artikel 2, stk. 1, i vedtægten og artikel 6 i ansættelsesvilkårene for Unionens øvrige ansatte, hvorved de relevante ansættelsesmyndighedsbeføjelser delegeres til den administrerende direktør, og betingelserne for at suspendere denne delegation af ansættelsesmyndighedsbe­ føjelser defineres.

Den administrerende direktør bemyndiges til at uddelegere disse beføjelser.

Under helt særlige omstændigheder kan administrationsrådet ved en afgørelse midlertidigt suspendere delegationen af ansættelsesmyndighedsbeføjelserne til den administrerende direktør og sidstnævntes uddelegering af beføjelser og selv udøve dem eller delegere dem til et af sine medlemmer eller til en anden ansat end den administrerende direktør.

Artikel 125

Administrationsrådets sammensætning

1. Administrationsrådet består af en repræsentant for hver af medlemsstaterne, to repræsentanter for Kommissionen og en repræsentant for Europa-Parlamentet samt af deres respektive suppleanter.

2. Administrationsrådets medlemmer kan, såfremt forretningsordenen tillader det, bistås af rådgivere eller eksperter.

Artikel 126

Administrationsrådets formandskab

1. Administrationsrådet vælger en formand og en næstformand blandt sine medlemmer. Næstformanden træder uden videre i formandens sted, når denne har forfald.

2. Formanden og næstformanden vælges for fire år. Mandatperioden kan fornyes én gang. Hvis en formand eller næstformand ophører med at være medlem af administrationsrådet under sin mandatperiode, ophører mandatperioden dog automatisk samtidig.

Artikel 127

Møder

1. Det påhviler administrationsrådets formand at indkalde til dets møder.

2. Den administrerende direktør deltager i drøftelserne, medmindre administrationsrådet beslutter andet.

24.12.2015L 341/68 Den Europæiske Unions TidendeDA

3. Administrationsrådet afholder ordinært møde mindst en gang om året. Det træder desuden sammen på formandens initiativ eller efter anmodning fra Kommissionen eller en tredjedel af medlemsstaterne.

4. Administrationsrådet fastsætter selv sin forretningsorden.

5. Administrationsrådet træffer sine afgørelser med absolut flertal blandt medlemmerne. Der kræves dog et flertal på to tredjedele af administrationsrådets medlemmer til de afgørelser, som det er kompetent til at træffe i medfør af artikel 124, stk. 1, litra a) og b), artikel 126, stk. 1, og artikel 129, stk. 2 og 4. I begge tilfælde har hver medlemsstat én stemme.

6. Administrationsrådet kan opfordre observatører til at deltage i sine møder.

7. Administrationsrådets sekretariatsforretninger varetages af kontoret.

AFDELING 3

Den administrerende direktør

Artikel 128

Den administrerende direktørs opgaver

1. Kontoret ledes af den administrerende direktør. Den administrerende direktør står til ansvar over for administrationsrådet.

2. Uden at det berører Kommissionens, administrationsrådets og budgetudvalgets beføjelser, er den administrerende direktør uafhængig i udførelsen af sine opgaver og må ikke søge eller modtage instrukser fra en regering eller fra noget andet organ.

3. Den administrerende direktør er kontorets retlige repræsentant.

4. Den administrerende direktør har navnlig følgende opgaver, som kan delegeres:

a) at træffe alle de fornødne foranstaltninger til at sikre, at kontoret fungerer hensigtsmæssigt, herunder vedtagelse af interne administrative instrukser og bekendtgørelse af meddelelser

b) at gennemføre de afgørelser, der træffes af administrationsrådet

c) at udarbejde et udkast til det årlige arbejdsprogram, der beskriver de anslåede menneskelige og finansielle ressourcer til hver aktivitet, og forelægge det for administrationsrådet efter høring af Kommissionen

d) at forelægge administrationsrådet forslag i henhold til artikel 123c, stk. 2

e) at udarbejde et udkast til det flerårige strategiske program, herunder kontorets strategi for internationalt samarbejde, og forelægge det for administrationsrådet efter høring af Kommissionen og efter en udveksling af synspunkter med det relevante udvalg i Europa-Parlamentet

f) at gennemføre det årlige arbejdsprogram og det flerårige strategiske program og aflægge rapport til administra­ tionsrådet om deres gennemførelse

g) at forberede den årlige beretning om kontorets aktiviteter og forelægge den for administrationsrådet til godkendelse

h) at udarbejde et udkast til den flerårige plan for personalepolitikken og forelægge den for administrationsrådet efter høring af Kommissionen

i) at udarbejde en handlingsplan til opfølgning på konklusionerne af de interne eller eksterne revisionsberetninger og evalueringer samt til opfølgning på undersøgelser foretaget af OLAF, og hvert halve år at aflægge statusrapport til Kommissionen og administrationsrådet

24.12.2015 L 341/69Den Europæiske Unions TidendeDA

j) at beskytte Unionens finansielle interesser gennem forholdsregler til forebyggelse af svig, korruption og enhver anden ulovlig aktivitet, gennem effektiv kontrol og, hvis der konstateres uregelmæssigheder, gennem inddrivelse af uretmæssigt udbetalte beløb, og om nødvendigt gennem administrative og finansielle sanktioner, der er effektive og forholdsmæssige og har en afskrækkende virkning

k) at udarbejde kontorets strategi for bekæmpelse af svig og fremlægge den for budgetudvalget til godkendelse

l) om nødvendigt for at sikre en ensartet anvendelse af forordningen at indbringe retlige spørgsmål til det udvidede appelkammer (»det store kammer«), navnlig hvis appelkamrene har truffet indbyrdes afvigende afgørelser om spørgsmålet

m) at opstille et overslag over kontorets indtægter og udgifter og at gennemføre budgettet

n) at udøve de beføjelser, som administrationsrådet har tillagt den administrerende direktør, for så vidt angår de ansatte, jf. artikel 124, stk. 1, litra h)

o) at udøve de beføjelser, der er tillagt den administrerende direktør i medfør af artikel 26, stk. 3, artikel 29, stk. 5, artikel 30, stk. 3, artikel 75, stk. 2, artikel 78, stk. 5, artikel 79, 79b og 79c, artikel 87, stk. 4, artikel 87a, stk. 3, artikel 88, stk. 5, artikel 88a og 89, artikel 93, stk. 4, artikel 119, stk. 9, artikel 144, artikel 144a, stk. 1, artikel 144b, stk. 2, og artikel 144c i overensstemmelse med de kriterier, der er fastsat i denne forordning og i retsakter vedtaget i henhold til denne forordning.

5. Den administrerende direktør bistås af en eller flere administrerende vicedirektører. Er den administrerende direktør fraværende eller forhindret, træder den administrerende vicedirektør eller en af de administrerende vicedirektører i dennes sted i overensstemmelse med den af administrationsrådet fastsatte procedure.

Artikel 129

Udnævnelse og afsættelse af den administrerende direktør og forlængelse af mandatperiode

1. Den administrerende direktør ansættes i en stilling som midlertidigt ansat ved kontoret i henhold til artikel 2, litra a), i ansættelsesvilkårene for Unionens øvrige ansatte.

2. Den administrerende direktør udnævnes af Rådet, der træffer afgørelse med simpelt flertal, på grundlag af en liste over kandidater, der foreslås af administrationsrådet efter en åben og gennemsigtig udvælgelsesprocedure. Inden udnævnelsen finder sted, kan den kandidat, der udvælges af administrationsrådet, opfordres til at afgive en erklæring til et kompetent udvalg i Europa-Parlamentet og til at besvare eventuelle spørgsmål fra udvalgets medlemmer. Ved indgåelsen af kontrakten med den administrerende direktør repræsenteres kontoret af formanden for administrationsrådet.

Den administrerende direktør kan kun afsættes i henhold til en afgørelse vedtaget af Rådet på forslag af administra­ tionsrådet.

3. Den administrerende direktør udnævnes for fem år. Ved udgangen af denne periode foretager administrati­ onsrådet en vurdering, der tager evalueringen af den administrerende direktørs virksomhed og kontorets fremtidige opgaver og udfordringer i betragtning.

4. Rådet kan under hensyntagen til den i stk. 3 omhandlede vurdering forny den administrerende direktørs mandatperiode én gang, og højst for en periode på fem år.

5. En administrerende direktør, hvis mandat er blevet forlænget, kan ikke deltage i endnu en udvælgelses­ procedure til samme stilling ved udløbet af dennes samlede mandatperiode.

6. Den administrerende vicedirektør eller de administrerende vicedirektører udnævnes eller afsættes som fastsat i stk. 2 efter høring af den administrerende direktør eller eventuelt den stedfortrædende administrerende direktør. Den administrerende vicedirektør udnævnes for fem år. Denne periode kan forlænges én gang og med højst fem år efter høring af den administrerende direktør.«

24.12.2015L 341/70 Den Europæiske Unions TidendeDA

109) Artikel 130 ændres således:

a) Litra c) affattes således:

»c) en afdeling, der er ansvarlig for registret«.

b) Følgende litra tilføjes:

»f) en anden enhed eller person, som er udpeget af den administrerende direktør til dette formål.«

110) I artikel 131 ændres henvisningen til »artikel 36, 37 og 68« til »artikel 36, 37, 68 og 74c«.

111) Artikel 132, stk. 2, ændres således:

a) Tredje punktum affattes således:

»Afgørelser vedrørende omkostninger eller procedurer træffes af et enkelt medlem.«

b) Følgende afsnit tilføjes:

»Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der angiver, hvilke nøjagtige typer afgørelser der skal træffes af et enkelt medlem. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.«

112) Artikel 133 affattes således:

»Artikel 133

Afdeling, der er ansvarlig for registret

1. Den afdeling, der er ansvarlig for registret, er ansvarlig for at træffe afgørelser vedrørende indførelser i registret.

2. Den er også ansvarlig for at ajourføre listen over godkendte mødeberettigede, jf. artikel 93, stk. 2.

3. Afdelingens afgørelser træffes af et enkelt medlem.«

113) Artikel 134 ændres således:

a) Stk. 1 affattes således:

»1. En annullationsafdeling skal være ansvarlig for at træffe afgørelser vedrørende:

a) begæringer om et EU-varemærkes fortabelse eller ugyldighed

b) anmodninger om overdragelse af et EU-varemærke, jf. artikel 18.«

b) Stk. 2, tredje punktum, affattes således:

»Afgørelser vedrørende omkostninger eller procedurer som fastsat i de retsakter, der er vedtaget i henhold til artikel 132, stk. 2, træffes af et enkelt medlem.«

114) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 134a

Grundlæggende kompetence

Afgørelser, som kræves i medfør af denne forordning, og som ikke henhører under kompetencen for en undersøger, en indsigelsesafdeling, en annullationsafdeling eller den afdeling, der er ansvarlig for registret, træffes af en tjenestemand eller enhed, som er udpeget af den administrerende direktør til dette formål.«

24.12.2015 L 341/71Den Europæiske Unions TidendeDA

115) Artikel 135 ændres således:

a) Stk. 1 affattes således:

»1. Det henhører under appelkamrene at pådømme klager over afgørelser truffet i henhold til artikel 131-134a.«

b) I stk. 2 ændres ordene »i et udvidet kammer« til ordene »i det store kammer«.

c) Stk. 3 affattes således:

»3. Ved fastlæggelsen af, hvilke særlige sager der henhører under det store kammer, bør der tages hensyn til sagens juridiske problemer, dens betydning eller særlige omstændigheder i øvrigt, der tilsiger det. Sådanne sager kan indbringes for det store kammer af:

a) den appelkammerinstans, der er omhandlet i artikel 136, stk. 4, litra a), eller

b) det kammer, der behandler sagen.«

d) Stk. 4 affattes således:

»4. Det store kammer er også ansvarligt for at afgive begrundede udtalelser om retlige spørgsmål, der er forelagt af den administrerende direktør i henhold til artikel 128, stk. 4, litra l).«

e) Stk. 5, sidste punktum, udgår.

116) Artikel 136 affattes således:

»Artikel 136

Appelkamrenes medlemmers uafhængighed

1. Præsidenten for appelkamrene og formændene for de enkelte kamre udnævnes for et tidsrum på fem år i overensstemmelse med den i artikel 129 omhandlede procedure for udnævnelse af den administrerende direktør. De kan i deres mandatperiode kun fratages deres hverv, hvis vægtige grunde taler herfor, og hvis Domstolen på begæring af den institution, der har udnævnt dem, træffer afgørelse herom.

2. Mandatperioden for præsidenten for appelkamrene kan forlænges én gang med yderligere fem år, eller indtil den pågældende går på pension, hvis pensionsalderen nås i løbet af den nye mandatperiode, efter administrati­ onsrådets forudgående positive evaluering af præsidentens virksomhed.

3. Mandatperioden for formændene for kamrene kan forlænges med yderligere tidsrum på fem år, eller indtil de går på pension, hvis pensionsalderen nås i løbet af den nye mandatperiode, efter administrationsrådets forudgående positive evaluering af deres virksomhed og efter høring af præsidenten for appelkamrene.

4. Præsidenten for appelkamrene varetager følgende ledelsesmæssige og organisatoriske opgaver:

a) at være formand for præsidiet for appelkamrene (»præsidiet«), som er ansvarligt for at fastlægge reglerne for og tilrettelægge arbejdet i kamrene

b) at sikre gennemførelsen af præsidiets afgørelser

24.12.2015L 341/72 Den Europæiske Unions TidendeDA

c) at tildele et kammer sager ud fra objektive kriterier, som præsidiet fastlægger

d) at fremsende oplysninger om kamrenes udgiftsbehov til den administrerende direktør med henblik på udarbejdelse af udgiftsoverslag.

Præsidenten for appelkamrene er formand for det store kammer.

5. Medlemmerne af appelkamrene udnævnes af administrationsrådet for et tidsrum på fem år. Deres mandatperiode kan forlænges med yderligere tidsrum på fem år, eller indtil de går på pension, hvis pensionsalderen nås i løbet af den nye mandatperiode, efter administrationsrådets forudgående positive evaluering af deres virksomhed og efter høring af præsidenten for appelkamrene.

6. Medlemmerne af appelkamrene kan kun fratages deres hverv, hvis vægtige grunde taler herfor, og hvis Domstolen på begæring af administrationsrådet efter henstilling fra præsidenten for appelkamrene og efter at have hørt formanden for det kammer, som medlemmet tilhører, træffer afgørelse herom.

7. Appelkamrenes præsident, formænd og medlemmer er uafhængige. De er ikke ved deres afgørelser bundet af nogen instrukser.

8. Afgørelser truffet af det store kammer om klager eller udtalelser om retlige spørgsmål, der er forelagt af den administrerende direktør i henhold til artikel 135, er bindende for kontorets beslutningsdygtige organer omhandlet i artikel 130.

9. Appelkamrenes præsident, formænd og medlemmer må ikke være undersøgere eller medlemmer af indsigel­ sesafdelingerne, afdelingen, der er ansvarlig for registret, eller annullationsafdelingerne.«

117) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 136a

Præsidium for appelkamrene og det store kammer

1. Præsidiet består af præsidenten for appelkamrene, som er formand for det, formændene for kamrene og medlemmer af kamrene, der er valgt for hvert kalenderår af og blandt alle medlemmerne af kamrene, bortset fra præsidenten for appelkamrene og formændene for kamrene. Antallet af medlemmer af kamrene, der er valgt således, udgør en fjerdedel af antallet af medlemmer af kamrene ud over præsidenten for appelkamrene og formændene for kamrene, og dette antal skal om nødvendigt rundes op.

2. Det i artikel 135, stk. 2, omhandlede store kammer består af ni medlemmer, herunder præsidenten for appelkamrene, formændene for kamrene, den referent, der er udpeget forud for indbringelse af sager for det store kammer, hvis det er relevant, og medlemmer, der efter tur udvælges fra en liste bestående af navnene på alle medlemmerne af appelkamrene, bortset fra præsidenten for appelkamrene og formændene for kamrene.«

118) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 136b

Delegation af beføjelser

Kommissionen tillægges beføjelser til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 163a vedrørende fastsættelse af de nærmere bestemmelser om organisationen af appelkamrene, herunder præsidiets oprettelse og rolle, det store kammers sammensætning og reglerne for, hvordan sager indbringes for det, og de betingelser, hvorpå et enkelt medlem skal træffe afgørelser i overensstemmelse med artikel 135, stk. 2 og 5.«

24.12.2015 L 341/73Den Europæiske Unions TidendeDA

119) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 137a

Mæglingscenter

1. Med henblik på artikel 123b, stk. 3, kan kontoret oprette et mæglingscenter (»centret«).

2. Enhver fysisk eller juridisk person kan frivilligt gøre brug af centrets tjenester med henblik på mindelig bilæggelse af tvister baseret på nærværende forordning eller forordning (EF) nr. 6/2002 efter fælles overenskomst.

3. Parterne anvender mægling efter fælles anmodning. Anmodningen betragtes først som indgivet, når gebyret herfor er betalt. Den administrerende direktør fastsætter det beløb, der skal opkræves i overensstemmelse med artikel 144, stk. 1.

4. I tilfælde af tvister, der er genstand for verserende sager ved kontorets indsigelsesafdelinger, annullationsaf­ delinger eller appelkamre, kan en fælles anmodning om mægling indgives på ethvert tidspunkt efter indgivelse af en indsigelse, en begæring om fortabelse eller ugyldighed eller en klage over afgørelser truffet af indsigelses- eller annullationsafdelingerne.

5. Den pågældende sag stilles i bero, og fristerne, bortset fra fristen for betaling af det gældende gebyr, afbrydes fra datoen for indgivelse af den fælles anmodning om mægling. Fristerne begynder igen at løbe fra den dato, hvor sagen genoptages.

6. Parterne opfordres til fra den liste, der er omhandlet i stk. 12, i fællesskab at udpege en mægler, som har erklæret, at vedkommende behersker sproget for den pågældende mægling. Hvis parterne ikke har udpeget en mægler inden for 20 dage efter opfordringen hertil, anses mæglingen for mislykket.

7. Parterne skal sammen med mægleren nå til enighed om de nærmere bestemmelser for mægling i en mæglingsaftale.

8. Mægleren afslutter mæglingssagen, så snart parterne indgår en bilæggelsesaftale, eller én af parterne erklærer, at denne ønsker at afslutte mæglingen, eller mægleren fastslår, at det ikke er lykkedes parterne at nå til en sådan aftale.

9. Mægleren underretter parterne og kontorets relevante organ, så snart mæglingssagen er blevet afsluttet.

10. De drøftelser og forhandlinger, der føres i forbindelse med mæglingen, er fortrolige for alle de personer, der er involveret i mæglingen, navnlig mægleren, parterne og deres repræsentanter. Alle dokumenter og oplysninger, der forelægges under mæglingen, holdes adskilt fra og indgår ikke i akterne i nogen anden sag ved kontoret.

11. Mæglingen foregår på et af Unionens officielle sprog, som parterne aftaler. Hvis mæglingen har forbindelse med verserende tvister ved kontoret, foregår mæglingen på sproget for den pågældende sag ved kontoret, medmindre parterne indgår anden aftale.

12. Kontoret opstiller en liste over mæglere, som kan støtte parter i at bilægge tvister. Mæglerne skal være uafhængige og have relevante kvalifikationer og relevant erfaring. Listen kan omfatte mæglere, der er ansat af kontoret, og mæglere, der ikke er ansat af kontoret.

24.12.2015L 341/74 Den Europæiske Unions TidendeDA

13. Mæglere skal være upartiske under udøvelsen af deres hverv og skal oplyse om eventuelle faktiske eller opfattede interessekonflikter efter udpegelsen. Medlemmer af kontorets beslutningsdygtige organer nævnt i artikel 130 deltager ikke i mægling vedrørende en sag, i hvilken de:

a) tidligere har været involveret i de sager, der er henvist til mægling

b) har personlig interesse i disse sager, eller

c) tidligere har været involveret som repræsentant for en af parterne.

14. Mæglere kan ikke som medlem af kontorets beslutningsdygtige organer nævnt i artikel 130 deltage i sager, der genoptages som følge af, at en mægling er mislykket.

15. Kontoret kan samarbejde med andre anerkendte nationale eller internationale organer, der beskæftiger sig med mægling.«

120) Artikel 138 affattes således:

»Artikel 138

Budgetudvalget

1. Budgetudvalget har de funktioner, det tillægges i denne afdeling.

2. Artikel 125 og 126 og artikel 127, stk. 1-4 og 5, for så vidt det angår valget af formanden og næstformanden, 6 og 7, finder tilsvarende anvendelse på budgetudvalget.

3. Budgetudvalget træffer sine beslutninger med absolut flertal blandt medlemmerne. Der kræves dog et flertal på to tredjedele af udvalgets medlemmer til at træffe de beslutninger, som budgetudvalget er kompetent til at træffe i medfør af artikel 140, stk. 3, og artikel 143. I begge tilfælde har hvert medlem én stemme.«

121) Artikel 139 affattes således:

»Artikel 139

Budget

1. Alle kontorets indtægter og udgifter anslås for hvert regnskabsår og opføres på kontorets budget. Regnskabsåret falder sammen med kalenderåret.

2. Indtægter og udgifter på budgettet skal balancere.

3. Indtægterne består, uden at dette berører andre indtægtstyper, af de samlede gebyrer, der skal betales i henhold til nærværende forordnings bilag -I, af de samlede gebyr fastsat i forordning (EF) nr. 6/2002, af de samlede gebyrer, der skal betales i henhold til den i nærværende forordnings artikel 145 omhandlede Madridprotokol for en international registrering, hvori Unionen er designeret, og af andre beløb, der erlægges til de kontraherende parter i Madridprotokollen, af de samlede gebyrer, der skal betales i henhold til Genèveaftalen, jf. artikel 106c i forordning (EF) nr. 6/2002, for en international registrering, hvori Unionen er designeret, og af andre beløb, der erlægges til de kontraherende parter i Genèveaftalen, og i det omfang, det er nødvendigt, af et tilskud fra Unionens almindelige budget over en særlig budgetpost i Kommissionens budgetsektion.

4. Kontoret kompenserer hvert år for de udgifter, som medlemsstaternes centrale kontorer for industriel ejendomsret, Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret og enhver anden relevant myndighed, der udpeges af en medlemsstat, har afholdt som følge af de specifikke opgaver, de udfører som funktionelle dele af EU-varemærke­ systemet i forbindelse med følgende tjenester og procedurer:

a) indsigelses- og ugyldighedssager vedrørende EU-varemærker ved medlemsstaternes centrale kontorer for industriel ejendomsret og Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret

b) levering af oplysninger om EU-varemærkesystemets funktion via helpdeske og informationscentre

c) håndhævelse af EU-varemærker, herunder foranstaltninger, der træffes i henhold til artikel 9, stk. 4.

24.12.2015 L 341/75Den Europæiske Unions TidendeDA

5. Den samlede kompensation for de udgifter, der er omhandlet i stk. 4, skal svare til 5 % af kontorets årlige indtægter. Uden at dette berører nærværende stykkes tredje afsnit, fastlægger administrationsrådet på forslag fra kontoret og efter høring af budgetudvalget fordelingsnøglen ud fra følgende retfærdige, rimelige og relevante indikatorer:

a) årligt antal EU-varemærkeansøgninger fra ansøgere i hver medlemsstat

b) årligt antal nationale varemærkeansøgninger i hver medlemsstat

c) årligt antal indsigelser og begæringer om ugyldighed indgivet af indehavere af EU-varemærker i hver medlemsstat

d) årligt antal sager, der er indbragt for de EU-varemærkedomstole, som hver medlemsstat har udpeget i overensstemmelse med artikel 95.

Med henblik på at dokumentere de udgifter, der er omhandlet i stk. 4, skal medlemsstaterne senest den 31. marts hvert år til kontoret indgive statistiske oplysninger, der dokumenterer tallene i nærværende stykkes første afsnit, litra a)-d), for det foregående år, hvilket skal medtages i forslaget til administrationsrådet.

Ud fra rimelighedshensyn anses de udgifter, som er afholdt af de organer, der er omhandlet i stk. 4, i hver medlemsstat, for at svare til mindst 2 % af den samlede kompensation, der er fastsat i henhold til nærværende stykke.

6. Kontorets forpligtelse til at kompensere for de udgifter, der er omhandlet i stk. 4, og som er afholdt i et givet år, finder kun anvendelse, når der ikke er noget budgetunderskud i det pågældende år.

7. I tilfælde af et budgetoverskud og med forbehold af stk. 10 kan administrationsrådet på forslag fra kontoret og efter høring af budgetudvalget øge den procentdel, der er fastsat i stk. 5, til maksimalt 10 % af kontorets årlige indtægter.

8. Med forbehold af nærværende artikels stk. 4-7 og 10 samt artikel 123b og 123c træffer budgetudvalget i tilfælde af et betydeligt overskud, der er skabt i løbet af fem på hinanden følgende år, på forslag fra kontoret og i overensstemmelse med det årlige arbejdsprogram og flerårige strategiske program, der er omhandlet i artikel 124, stk. 1, litra a) og b), afgørelse med to tredjedeles flertal om overførsel til Unionens budget af et overskud, der er skabt efter den 23. marts 2016.

9. Kontoret udarbejder hvert halve år en rapport til Europa-Parlamentet, Rådet og Kommissionen om sin finansielle situation, herunder om de finansielle operationer, der er udført i henhold til artikel 123c, stk. 5 og 6, samt artikel 139, stk. 5 og 7. På grundlag af denne rapport vurderer Kommissionen kontorets finansielle situation.

10. Kontoret skal have en reservefond, der dækker et år af dets driftsudgifter, for at sikre kontinuitet i driften og udførelsen af dets opgaver.«

122) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 141a

Bekæmpelse af svig

1. For at fremme bekæmpelsen af svig, bestikkelse og andre ulovlige aktiviteter i henhold til Europa- Parlamentets og Rådets forordning (EU, Euratom) nr. 883/2013 (*) skal kontoret tiltræde den interinstitutionelle aftale af 25. maj 1999 om de interne undersøgelser, der foretages af Det Europæiske Kontor for Bekæmpelse af Svig (OLAF), og vedtage passende bestemmelser, som finder anvendelse på samtlige kontorets ansatte, ved anvendelse af den model, der findes i bilaget til denne aftale.

24.12.2015L 341/76 Den Europæiske Unions TidendeDA

2. Revisionsretten har beføjelse til gennem bilagskontrol og kontrol på stedet at kontrollere alle tilskudsmodtagere, kontrahenter og underkontrahenter, der har modtaget EU-midler gennem kontoret.

3. OLAF kan efter bestemmelserne og procedurerne i forordning (EU, Euratom) nr. 883/2013 og Rådets forordning (Euratom, EF) nr. 2185/96 (**) foretage undersøgelser, herunder kontrol og inspektion på stedet, for at klarlægge, om der er begået svig, bestikkelse eller andre ulovlige aktiviteter, der berører Unionens finansielle interesser, i forbindelse med tilskud eller en kontrakt, der er finansieret af kontoret.

4. Med forbehold af stk. 1, 2 og 3 skal kontorets samarbejdsaftaler med tredjelande og internationale organisationer, kontrakter, aftaler om tilskud og afgørelser om tilskud indeholde bestemmelser, som udtrykkeligt giver Revisionsretten og OLAF beføjelse til at foretage sådanne revisioner og undersøgelser i overensstemmelse med deres respektive beføjelser.

5. Budgetudvalget skal vedtage en strategi til bekæmpelse af svig, som står i rimeligt forhold til svigrisiciene under hensyntagen til omkostningseffektiviteten af de foranstaltninger, der skal iværksættes.

(*) Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EU, Euratom) nr. 883/2013 af 11. september 2013 om undersøgelser, der foretages af Det Europæiske Kontor for Bekæmpelse af Svig (OLAF) og om ophævelse af Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EF) nr. 1073/1999 og Rådets forordning (Euratom) nr. 1074/1999 (EUT L 248 af 18.9.2013, s. 1).

(**) Rådets forordning (Euratom, EF) nr. 2185/96 af 11. november 1996 om Kommissionens kontrol og inspektion på stedet med henblik på beskyttelse af De Europæiske Fællesskabers finansielle interesser mod svig og andre uregelmæssigheder (EFT L 292 af 15.11.1996, s. 2).«

123) Artikel 144 affattes således:

»Artikel 144

Gebyrer og afgifter og forfaldsdato

1. Den administrerende direktør fastsætter de beløb, der skal opkræves for de tjenester, som kontoret yder, bortset fra dem, der er fastsat i bilag -I, og de beløb, der skal opkræves for EU-varemærketidende, kontorets meddelelsesblad og eventuelle andre publikationer, som kontoret udgiver.Beløbenes størrelse fastsættes i euro og bekendtgøres i kontorets meddelelsesblad. Hver beløbsstørrelse må ikke overstige, hvad der er nødvendigt til at dække omkostningerne ved den specifikke tjeneste, som kontoret yder.

2. Gebyrer og afgifter, hvis forfaldsdag ikke er angivet i denne forordning, forfalder på datoen for modtagelsen af anmodningen om den tjeneste, som gebyret eller afgiften er pålagt.

Med budgetudvalgets samtykke kan den administrerende direktør afgøre, hvilke af de i første afsnit omhandlede tjenester der ikke skal være betinget af forudbetaling af de tilhørende gebyrer eller afgifter.«

124) Følgende artikler indsættes:

»Artikel 144a

Betaling af gebyrer og afgifter

1. Betaling af gebyrer og afgifter til kontoret sker ved indbetaling eller overførsel til kontorets bankkonto.

Med budgetudvalgets samtykke kan den administrerende direktør fastslå, hvilke specifikke andre betalingsmåder end dem, der er fastsat i første afsnit, der kan anvendes, navnlig deponering på en løbende konto hos kontoret.

24.12.2015 L 341/77Den Europæiske Unions TidendeDA

Afgørelser, der træffes i henhold til andet afsnit, bekendtgøres i kontorets meddelelsesblad.

Alle betalinger, herunder ved enhver anden betalingsmåde som fastsat i henhold til andet afsnit, foretages i euro.

2. Ved enhver betaling angives navnet på den person, som foretager betalingen, samt de oplysninger, der er nødvendige, for at kontoret umiddelbart kan fastlægge betalingsformålet. Der skal navnlig meddeles følgende oplysninger:

a) ved betaling af et ansøgningsgebyr angives betalingsformålet, dvs. »ansøgningsgebyr«

b) ved betaling af et indsigelsesgebyr angives ansøgningens nummer og navnet på den EU-varemærkeansøger, som indsigelsen er rettet imod, samt betalingsformålet, dvs. »indsigelsesgebyr«

c) ved betaling af et fortabelses- eller ugyldighedsgebyr angives registreringsnummeret og navnet på den EU- varemærkeindehaver, som begæringen er rettet imod, samt betalingsformålet, dvs. »fortabelsesgebyr« eller »ugyldighedsgebyr«.

3. Hvis betalingsformålet omhandlet i stk. 2 ikke umiddelbart kan fastlægges, anmoder kontoret den person, som har foretaget betalingen, om skriftligt at give meddelelse om betalingsformålet inden for en af kontoret fastsat frist. Hvis personen ikke efterkommer denne anmodning rettidigt, anses betalingen for ikke at være foretaget. Det indbetalte beløb tilbagebetales.

Artikel 144b

Anset betalingsdato

1. I de tilfælde, der er omhandlet i artikel 144a, stk. 1, første afsnit, er den dato, hvor betalingen anses for at være foretaget til kontoret, den dato, hvor det indbetalte eller overførte beløb krediteres kontorets bankkonto.

2. Hvis de betalingsmåder, der er omhandlet i artikel 144a, stk. 1, andet afsnit, kan anvendes, fastsætter den administrerende direktør den dato, hvor sådanne betalinger anses for at være foretaget.

3. Hvis betaling af et gebyr i medfør af stk. 1 og 2 først anses for at være foretaget efter udløbet af betalingsfristen, anses fristen for at være overholdt, når det over for kontoret dokumenteres, at den person, der har foretaget betalingen i en medlemsstat, inden for betalingsfristen behørigt har givet et pengeinstitut ordre til at overføre betalingsbeløbet og har betalt et tillægsgebyr på 10 % af det eller de pågældende gebyrer, idet dette gebyr dog ikke må overstige 200 EUR. Der skal ikke betales noget tillægsgebyr, hvis den pågældende ordre til pengeinstituttet er givet senest 10 dage inden udløbet af betalingsfristen.

4. Kontoret kan anmode den person, der har foretaget betalingen, om at dokumentere, på hvilken dato ordren blev givet til det pengeinstitut, der er omhandlet i stk. 3, og om nødvendigt at betale det pågældende tillægsgebyr inden for en af kontoret fastsat frist. Hvis personen ikke efterkommer denne anmodning, eller hvis dokumentationen er utilstrækkelig, eller hvis det krævede tillægsgebyr ikke betales rettidigt, anses betalingsfristen for overskredet.

Artikel 144c

Utilstrækkelige betalinger og tilbagebetaling af ubetydelige beløb

1. En betalingsfrist anses i princippet kun for overholdt, hvis det fulde gebyrbeløb er blevet betalt rettidigt. Hvis gebyret ikke er betalt fuldt ud, tilbagebetales det indbetalte beløb efter betalingsfristens udløb.

24.12.2015L 341/78 Den Europæiske Unions TidendeDA

2. Kontoret kan dog give den person, som har foretaget betalingen, mulighed for at betale det resterende beløb, for så vidt det er muligt inden fristens udløb, eller, hvis det anses for berettiget, se bort fra manglende betaling af eventuelle små beløb, uden at dette berører rettighederne for den person, der har foretaget betalingen.

3. Med budgetudvalgets samtykke kan den administrerende direktør afstå fra at inddrive et skyldigt beløb, hvis det beløb, der skal inddrives, er af ringe størrelse, eller hvis inddrivelsen anses for formålsløs.

4. Hvis der er betalt et for stort beløb til dækning af et gebyr eller en afgift, skal det overskydende beløb ikke tilbagebetales, hvis det er ubetydeligt, og den pågældende part ikke udtrykkeligt har anmodet om tilbagebetaling.

Med budgetudvalgets samtykke kan den administrerende direktør fastsætte det minimumsbeløb, som ikke vil blive tilbagebetalt, selv om der er betalt et for stort beløb til dækning af et gebyr eller en afgift.

Afgørelser i henhold til andet afsnit bekendtgøres i kontorets meddelelsesblad.«

125) I artikel 145 ændres ordene »dets tilhørende gennemførelsesforordninger« til »tilhørende retsakter vedtaget i henhold til denne forordning«.

126) Artikel 147 ændres således:

a) I stk. 1 indsættes følgende punktum efter første punktum:

»Kontoret giver den ansøger, der har indgivet den internationale ansøgning, meddelelse om, hvilken dato kontoret modtog de dokumenter, der udgør den internationale ansøgning.«

b) Stk. 3-6 affattes således:

»3. Hvis den internationale ansøgning er indgivet på et andet sprog end et af dem, der er tilladt i forbindelse med internationale ansøgninger i henhold til Madridprotokollen, kan ansøgeren tilvejebringe en oversættelse af fortegnelsen over varer eller tjenesteydelser og af ethvert andet tekstelement, der indgår i den internationale ansøgning, på det sprog, hvorpå den internationale ansøgning skal indgives til Det Internationale Bureau i henhold til stk. 2. Hvis ansøgningen ikke er ledsaget af en sådan oversættelse, skal ansøgeren bemyndige kontoret til at medtage oversættelsen i den internationale ansøgning. Hvis oversættelsen endnu ikke er udarbejdet i løbet af registreringsproceduren for den EU-varemærkeansøgning, som den internationale ansøgning er baseret på, skal kontoret straks sørge for oversættelsen.

4. Ved indgivelse af en international ansøgning betales der et gebyr til kontoret. Dersom den internationale registrering skal baseres på et EU-varemærke, så snart dette er registreret, forfalder gebyret på datoen for registrering af EU-varemærket. Ansøgningen anses ikke for indgivet, før gebyret er betalt. Hvis gebyret ikke er blevet betalt, giver kontoret ansøgeren meddelelse herom. I tilfælde af elektronisk indgivelse kan kontoret bemyndige Det Internationale Bureau til at opkræve gebyret på kontorets vegne.

5. Hvis der i forbindelse med behandlingen af den internationale ansøgning konstateres en eller flere af følgende mangler, opfordrer kontoret ansøgeren til at afhjælpe disse mangler inden for en af kontoret fastsat frist:

a) den internationale ansøgning er ikke blevet indgivet ved hjælp af den formular, der er omhandlet i stk. 1, og indeholder ikke alle de angivelser og oplysninger, der kræves i henhold til denne formular

b) fortegnelsen over varer og tjenesteydelser i den internationale ansøgning er ikke omfattet af fortegnelsen over varer og tjenesteydelser i den oprindelige EU-varemærkeansøgning eller det oprindelige EU-varemærke

c) varemærket i den internationale ansøgning er ikke identisk med varemærket, som det fremgår i den oprindelige EU-varemærkeansøgning eller det oprindelige EU-varemærke

24.12.2015 L 341/79Den Europæiske Unions TidendeDA

d) en angivelse i den internationale ansøgning, for så vidt angår varemærket, bortset fra en ansvarsfraskrivelse eller en påberåbelse af farve, findes ikke ligeledes i den oprindelige EU-varemærkeansøgning eller det oprindelige EU-varemærke

e) hvis farve påberåbes i den internationale ansøgning som et særligt kendetegn ved varemærket, men samme farve eller farver ikke indgår i den oprindelige EU-varemærkeansøgning eller det oprindelige EU-varemærke, eller

f) ansøgeren i henhold til angivelserne på den internationale formular ikke er berettiget til at indgive en international ansøgning via kontoret i overensstemmelse med artikel 2, stk. 1, nr. ii), i Madridprotokollen.

6. Hvis ansøgeren ikke har bemyndiget kontoret til at medtage en oversættelse som anført i stk. 3, eller hvis det på anden måde er uklart, hvilken fortegnelse over varer og tjenesteydelser den internationale ansøgning skal baseres på, opfordrer kontoret ansøgeren til at foretage de krævede angivelser inden for en af kontoret fastsat frist.«

c) Følgende stykker tilføjes:

»7. Hvis de i stk. 5 omhandlede mangler ikke afhjælpes, eller de krævede angivelser i stk. 6 ikke indgives inden for den af kontoret fastsatte frist, afviser kontoret at videresende den internationale ansøgning til Det Internationale Bureau.

8. Kontoret videresender den internationale ansøgning til Det Internationale Bureau sammen med den certificering, der er omhandlet i artikel 3, stk. 1, i Madridprotokollen, så snart den internationale ansøgning opfylder kravene i nærværende artikel, i den gennemførelsesretsakt, der er vedtaget i henhold til nærværende artikels stk. 9, og i nærværende forordnings artikel 146.

9. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer den nøjagtige formular, herunder elementerne heraf, der skal benyttes ved indgivelse af en international ansøgning i henhold til stk. 1. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.«

127) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 148a

Meddelelse om ugyldighed af den oprindelige ansøgning eller registrering

1. Kontoret giver inden for en periode på fem år efter datoen for den internationale registrering Det Internationale Bureau meddelelse om alle omstændigheder og afgørelser, der berører gyldigheden af den EU- varemærkeansøgning eller den EU-varemærkeregistrering, som den internationale registrering var baseret på.

2. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der fastsætter, hvilke individuelle omstændigheder og afgørelser der er omfattet af meddelelsesforpligtelsen i henhold til artikel 6, stk. 3, i Madridprotokollen, samt det relevante tidspunkt for sådanne meddelelser. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i denne forordnings artikel 163, stk. 2.«

128) Artikel 149 affattes således:

»Artikel 149

Begæring om territorial udstrækning fremsat efter den internationale registrering

1. En begæring om territorial udstrækning, der fremsættes efter en international registrering, jf. artikel 3b, stk. 2, i Madridprotokollen, kan indgives via kontoret. Begæringen indgives på det sprog, der blev anvendt i den internationale ansøgning, som blev indgivet i henhold til denne forordnings artikel 147. Den skal indeholde angivelser, der begrunder retten til at foretage en designering i overensstemmelse med artikel 2, stk. 1, nr. ii), og artikel 3b, stk. 2, i Madridprotokollen. Kontoret giver den ansøger, der begærer territorial udstrækning, meddelelse om, hvilken dato begæringen om territorial udstrækning blev modtaget.

24.12.2015L 341/80 Den Europæiske Unions TidendeDA

2. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer de detaljerede krav vedrørende begæringen om territorial udstrækning i henhold til nærværende artikels stk. 1. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.

3. Hvis begæringen om territorial udstrækning fremsat efter den internationale registrering ikke opfylder de krav, der er fastsat i stk. 1 og i den gennemførelsesretsakt, der vedtages i henhold til stk. 2, opfordrer kontoret ansøgeren til at afhjælpe de konstaterede mangler inden for en af kontoret fastsat frist. Hvis manglerne ikke afhjælpes inden for den af kontoret fastsatte frist, afviser kontoret at videresende begæringen til Det Internationale Bureau. Kontoret afviser ikke at videresende begæringen til Det Internationale Bureau, før ansøgeren har haft mulighed for at afhjælpe de eventuelle mangler, der er konstateret i begæringen.

4. Kontoret videresender begæringen om territorial udstrækning, der er fremsat efter den internationale registrering, til Det Internationale Bureau, så snart kravene i stk. 3 er opfyldt.«

129) Artikel 153 affattes således:

»Artikel 153

Påberåbelse af anciennitet i en international ansøgning

1. En person, der ansøger om en international registrering, hvor Unionen er designeret, kan i den internationale ansøgning påberåbe sig ancienniteten for et ældre varemærke, der er registreret i en medlemsstat, herunder et varemærke, der er registreret i Beneluxlandene, eller der er registreret i henhold til internationale aftaler med retsvirkning i en medlemsstat, jf. artikel 34.

2. Dokumentationen som angivet i den gennemførelsesretsakt, der er vedtaget i henhold til artikel 34, stk. 5, til støtte for påberåbelsen af anciennitet indgives inden tre måneder efter den dato, hvor Det Internationale Bureau giver kontoret meddelelse om den internationale registrering. Artikel 34, stk. 6, finder anvendelse i denne forbindelse.

3. Hvis indehaveren af den internationale registrering er forpligtet til at være repræsenteret ved kontoret i henhold til artikel 92, stk. 2, skal den i nærværende artikels stk. 2 omhandlede meddelelse indeholde udpegelsen af en repræsentant, jf. artikel 93, stk. 1.

4. Hvis kontoret konstaterer, at påberåbelsen af anciennitet i henhold til nærværende artikels stk. 1 ikke opfylder artikel 34 eller ikke opfylder de øvrige krav i nærværende artikel, opfordrer det ansøgeren til at afhjælpe manglerne. Hvis de krav, der er omhandlet i første punktum, ikke opfyldes inden for en af kontoret fastsat frist, fortabes anciennitetsretten i forbindelse med den pågældende internationale registrering. Hvis manglerne kun vedrører nogle af varerne og tjenesteydelserne, fortabes anciennitetsretten kun, for så vidt angår disse varer og tjenesteydelser.

5. Kontoret underretter Det Internationale Bureau om enhver erklæring om fortabelse af anciennitetsretten i henhold til stk. 4. Det underretter også Det Internationale Bureau om enhver tilbagetrækning eller begrænsning af påberåbelsen af anciennitet.

6. Artikel 34, stk. 4, finder anvendelse, medmindre anciennitetsretten erklæres fortabt i henhold til nærværende artikels stk. 4.«

130) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 153a

Påberåbelse af anciennitet over for kontoret

1. Indehaveren af en international registrering, hvor Unionen er designeret, kan fra den dato, hvor virkningerne af en sådan registrering er bekendtgjort, jf. artikel 152, stk. 2, over for kontoret påberåbe sig ancienniteten for et ældre varemærke, der er registreret i en medlemsstat, herunder et varemærke, der er registreret i Beneluxlandene, eller som er registreret i henhold til internationale aftaler med retsvirkning i en medlemsstat, jf. artikel 35.

24.12.2015 L 341/81Den Europæiske Unions TidendeDA

2. Når anciennitet påberåbes inden den dato, der er omhandlet i stk. 1, anses påberåbelsen af anciennitet for at være modtaget af kontoret på denne dato.

3. En påberåbelse af anciennitet i henhold til nærværende artikels stk. 1 skal opfylde kravene i artikel 35 og indeholde oplysninger, der gør det muligt at undersøge, om disse krav er opfyldt.

4. Hvis kravene til påberåbelse af anciennitet omhandlet i stk. 3 og i den gennemførelsesretsakt, der vedtages i henhold til stk. 6, ikke er opfyldt, opfordrer kontoret indehaveren af den internationale registrering til at afhjælpe manglerne. Hvis manglerne ikke afhjælpes inden for en af kontoret fastsat frist, afviser kontoret påberåbelsen.

5. Hvis kontoret har accepteret påberåbelsen af anciennitet, eller hvis en påberåbelse af anciennitet er trukket tilbage eller annulleret af kontoret, underretter kontoret Det Internationale Bureau herom.

6. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer de oplysninger, som en påberåbelse af anciennitet i henhold til nærværende artikels stk. 1 skal indeholde, og indholdet af de oplysninger, der skal meddeles i henhold til nærværende artikels stk. 5. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelses­ proceduren i artikel 163, stk. 2.«

131) Artikel 154 affattes således:

»Artikel 154

Bestemmelse af varer og tjenesteydelser og undersøgelse af absolutte hindringer for registrering

1. Internationale registreringer, hvor Unionen er designeret, skal gøres til genstand for en undersøgelse af overensstemmelsen med artikel 28, stk. 2-4, og af absolutte hindringer for registrering på samme måde som EU- varemærkeansøgninger.

2. Hvis det konstateres, at en international registrering, hvor Unionen er designeret, ikke kan opnå beskyttelse i henhold til denne forordnings artikel 28, stk. 4, eller artikel 37, stk. 1, for alle eller en del af de varer og tjenesteydelser, som den er blevet registreret for af Det Internationale Bureau, afgiver kontoret en foreløbig ex officio-meddelelse med afslag til Det Internationale Bureau i overensstemmelse med artikel 5, stk. 1 og 2, i Madridprotokollen.

3. Hvis indehaveren af en international registrering er forpligtet til at være repræsenteret ved kontoret i henhold til artikel 92, stk. 2, skal den i nærværende artikels stk. 2 omhandlede meddelelse indeholde en opfordring til at udpege en repræsentant, jf. artikel 93, stk. 1.

4. Meddelelsen med foreløbigt afslag skal begrundes og fastsætte en frist, inden for hvilken indehaveren af den internationale registrering kan fremsætte bemærkninger og, hvis det er relevant, udpege en repræsentant. Fristen begynder at løbe fra den dato, hvor kontoret udsteder det foreløbige afslag.

5. Hvis kontoret konstaterer, at den internationale ansøgning, hvor Unionen er designeret, ikke indeholder en angivelse af et andet sprog i henhold til denne forordnings artikel 161b, afgiver kontoret en foreløbig ex officio- meddelelse til Det Internationale Bureau med afslag i henhold til artikel 5, stk. 1 og 2, i Madridprotokollen.

6. Hvis indehaveren af en international registrering undlader at afhjælpe hindringen for beskyttelse inden for den fastsatte frist eller, hvis det er relevant, at udpege en repræsentant eller at angive et andet sprog, afslår kontoret helt eller delvis beskyttelsen af de varer og tjenesteydelser, for hvilke den internationale registrering er registreret. Afslag på beskyttelse træder i stedet for afslag på en EU-varemærkeansøgning. Afgørelsen kan påklages i overensstemmelse med artikel 58-65.

24.12.2015L 341/82 Den Europæiske Unions TidendeDA

7. Hvis ikke kontoret fra den i artikel 156, stk. 2, omhandlede indsigelsesfrists begyndelse har afgivet en foreløbig ex officio-meddelelse med afslag i henhold til nærværende artikels stk. 2, sender det en erklæring til Det Internationale Bureau med oplysning om, at undersøgelsen af absolutte hindringer for registrering i henhold til artikel 37 er afsluttet, men at den internationale registrering stadig kan gøres til genstand for indsigelser eller bemærkninger fra tredjemand. Denne foreløbige erklæring er ikke til hinder for, at kontoret ex officio kan genåbne undersøgelsen af absolutte hindringer på et hvilket som helst tidspunkt før udstedelse af den endelige erklæring om ydelse af beskyttelse.

8. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer de oplysninger, som den ex officio-meddelelse med foreløbigt afslag på beskyttelse, der skal sendes til Det Internationale Bureau, og de endelige meddelelser, der skal sendes til Det Internationale Bureau om endelig ydelse af eller endeligt afslag på beskyttelse, skal indeholde. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.«

132) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 154a

Kollektiv- og certificeringsmærker

1. Hvis en international registrering er baseret på en basisansøgning eller -registrering vedrørende et kollektivmærke, certificeringsmærke eller garantimærke, skal den internationale registrering, hvor Unionen er designeret, behandles som et EU-kollektivmærke eller som et EU-certificeringsmærke, alt efter tilfældet.

2. Indehaveren af den internationale registrering skal forelægge de bestemmelser, der gælder for benyttelsen af mærket, jf. artikel 67 og 74b, direkte for kontoret senest to måneder efter den dato, på hvilken Det Internationale Bureau underretter kontoret om den internationale registrering.

3. Kommissionen tillægges beføjelser til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 163a vedrørende fastsættelse af de nærmere bestemmelser om proceduren for internationale registreringer, der er baseret på en basisansøgning eller -registrering vedrørende et kollektivmærke, certificeringsmærke eller et garantimærke.«

133) Artikel 155 ændres således:

a) I stk. 1 tilføjes følgende sætningsled:

», såfremt der fremsættes en anmodning om en søgningsrapport i henhold til artikel 38, stk. 1, til kontoret senest en måned efter datoen for meddelelsen.«

b) I stk. 2 tilføjes følgende sætningsled:

», såfremt der fremsættes en anmodning om en søgningsrapport i henhold til artikel 38, stk. 2, til kontoret senest en måned efter datoen for meddelelsen, og søgningsgebyret betales inden for samme periode.«

c) I stk. 4 tilføjes følgende punktum:

»Dette gælder, uanset om indehaveren af den internationale registrering har anmodet om at modtage EU- søgningsrapporten, medmindre indehaveren af en tidligere registrering eller ansøgning anmoder om ikke at modtage meddelelsen.«

134) Artikel 156 ændres således:

a) Stk. 2 affattes således:

»2. Indsigelse skal gøres gældende inden for en frist på tre måneder, som begynder at løbe en måned efter bekendtgørelsesdatoen, jf. artikel 152, stk. 1. Indsigelse anses ikke for rejst, før indsigelsesgebyret er blevet betalt.«

24.12.2015 L 341/83Den Europæiske Unions TidendeDA

b) Stk. 4 affattes således:

»4. Kommissionen tillægges beføjelser til at vedtage delegerede retsakter i overensstemmelse med artikel 163a vedrørende fastsættelse af proceduren for indgivelse og behandling af en indsigelse, herunder de nødvendige meddelelser, der skal gives til Det Internationale Bureau.«

135) I artikel 158 tilføjes følgende stykker:

»3. Hvis virkningerne af en international registrering, hvor Unionen er designeret, i henhold til denne forordnings artikel 57 eller artikel 100 og nærværende artikel er erklæret ugyldige ved en endelig afgørelse, giver kontoret Det Internationale Bureau meddelelse herom i overensstemmelse med artikel 5, stk. 6, i Madridpro­ tokollen.

4. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer de oplysninger, som meddelelsen til Det Internationale Bureau i henhold til nærværende artikels stk. 3 skal indeholde. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.«

136) Følgende artikler indsættes:

»Artikel 158a

Retsvirkninger af registreringen af overdragelser

Noteringen af en ændring i indehaverforholdet for en international registrering i det internationale register har samme virkning som indførelsen af en overdragelse i registret i henhold til artikel 17.

Artikel 158b

Retsvirkninger af registreringen af licenser og andre rettigheder

Noteringen af en licens eller en begrænsning af indehaverens rådighedsret, for så vidt angår en international registrering i det internationale register, skal have samme virkning som registreringen af en tingslig rettighed, en tvangsfuldbyrdelsesforanstaltning, insolvensbehandling eller en licens i registret i henhold til henholdsvis artikel 19, 20, 21 og 22.

Artikel 158c

Undersøgelse af begæringer om registrering af overdragelser, licenser eller begrænsninger af en indehavers rådighedsret

Kontoret fremsender begæringer om registrering af en ændring i indehaverforholdet, en licens eller en begrænsning af indehaverens rådighedsret, en ændring eller en annullering af en licens eller fjernelse af en begrænsning af indehaverens rådighedsret, som det har modtaget, til Det Internationale Bureau, hvis de ledsages af passende dokumentation for overdragelsen, licensen eller begrænsningen af rådighedsretten eller af dokumentation for, at licensen ikke længere eksisterer, eller at den er blevet ændret, eller at begrænsningen af rådighedsretten er blevet fjernet.«

137) Artikel 159 ændres således:

a) Stk. 1, litra b), affattes således:

»b) til designering af en medlemsstat, der er part i Madridprotokollen, såfremt det på den dato, hvor begæringen om overgang fremsættes, er muligt at designere denne medlemsstat direkte på grundlag af Madridprotokollen. Denne forordnings artikel 112, 113 og 114 finder anvendelse.«

24.12.2015L 341/84 Den Europæiske Unions TidendeDA

b) Stk. 2 affattes således:

»2. Den nationale varemærkeansøgning eller designeringen af en medlemsstat, der er part i Madridpro­ tokollen, som følge af overgangen af designeringen af Unionen via en international registrering får virkning i den pågældende medlemsstat fra datoen for den internationale registrering, jf. artikel 3, stk. 4, i Madridpro­ tokollen, eller fra datoen for udstrækningen til Unionen, jf. artikel 3b, stk. 2, i Madridprotokollen, hvis udstrækningen fandt sted efter den internationale registrering, eller fra prioritetsdatoen for denne registrering og, hvis det er relevant, med ancienniteten for et varemærke i den pågældende stat, der påberåbes i henhold til denne forordnings artikel 153.«

c) Følgende stykker tilføjes:

»4. Begæringen om overgang af en international registrering, hvor Unionen er designeret, til en national varemærkeansøgning skal indeholde de oplysninger og angivelser, der er omhandlet i artikel 113, stk. 1.

5. Hvis der begæres overgang i henhold til nærværende artikel og denne forordnings artikel 112, stk. 5, efter at den internationale registrering ikke er blevet fornyet, skal den i nærværende artikels stk. 4 omhandlede begæring indeholde en angivelse heraf samt beskyttelsens udløbsdato. Tremånedersperioden i denne forordnings artikel 112, stk. 5, starter dagen efter den sidste dag, hvor fornyelsen endnu kan foretages i henhold til artikel 7, stk. 4, i Madridprotokollen.

6. Artikel 113, stk. 3 og 5, finder tilsvarende anvendelse på den i nærværende artikels stk. 4 omhandlede begæring om overgang.

7. Begæringen om overgang af en international registrering, hvor Unionen er designeret, til designering af en medlemsstat, der er part i Madridprotokollen, skal indeholde de angivelser og elementer, der er omhandlet i stk. 4 og 5.

8. Artikel 113, stk. 3, finder tilsvarende anvendelse på den i nærværende artikels stk. 7 omhandlede begæring om overgang. Kontoret afviser også begæringen om overgang, hvis betingelserne for designering af den medlemsstat, der er part i Madridprotokollen eller Madridarrangementet, hverken var opfyldt på datoen for designering af Unionen eller på den dato, hvor begæringen om overgang blev modtaget eller, i henhold til artikel 113, stk. 1, sidste punktum, anses for at være modtaget af kontoret.

9. Hvis den i stk. 7 omhandlede begæring om overgang overholder kravene i denne forordning og de deraf afledte regler, sender kontoret straks begæringen til Det Internationale Bureau. Kontoret meddeler indehaveren af den internationale registrering datoen for videresendelsen.

10. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer:

a) de oplysninger, som de i stk. 4 og 7 omhandlede begæringer om overgang skal indeholde

b) de oplysninger, som bekendtgørelsen af begæringerne om overgang i henhold til stk. 3 skal indeholde.

Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.«

138) I artikel 161 tilføjes følgende stykker:

»3. For at en EU-varemærkeansøgning kan anses for en omdannelse af en international registrering, som Det Internationale Bureau i henhold til artikel 9d i Madridprotokollen har annulleret efter anmodning fra den oprindelige myndighed, skal den indeholde en angivelse heraf. Denne angivelse foretages ved indgivelsen af ansøgningen.

24.12.2015 L 341/85Den Europæiske Unions TidendeDA

4. Hvis kontoret i løbet af undersøgelsen i henhold til artikel 36, stk. 1, litra b), konstaterer, at ansøgningen ikke blev indgivet inden tre måneder efter den dato, hvor den internationale registrering blev annulleret af Det Internationale Bureau, eller at de varer og tjenesteydelser, for hvilke EU-varemærket skal registreres, ikke fremgår af fortegnelsen over de varer og tjenesteydelser, for hvilke den internationale registrering blev registreret i Unionen, opfordrer kontoret ansøgeren til at afhjælpe manglerne.

5. Hvis de i stk. 4 omhandlede mangler ikke afhjælpes inden for en af kontoret fastsat frist, fortabes retten til datoen for den internationale registrering eller den territoriale udstrækning og til den eventuelle prioritetsdato for den internationale registrering.

6. Kommissionen vedtager gennemførelsesretsakter, der præciserer de oplysninger, som en ansøgning om omdannelse i henhold til nærværende artikels stk. 3 skal indeholde. Disse gennemførelsesretsakter vedtages efter undersøgelsesproceduren i artikel 163, stk. 2.«

139) Følgende artikler indsættes:

»Artikel 161a

Kommunikation med Det Internationale Bureau

Kommunikationen med Det Internationale Bureau skal ske på en måde og i et format, der aftales mellem Det Internationale Bureau og kontoret, og helst med elektroniske midler. Hvis der henvises til formularer, skal disse også omfatte formularer, der er tilgængelige elektronisk.

Artikel 161b

Anvendelse af sprog

Med henblik på anvendelsen af denne forordning og de regler, der er vedtaget i henhold til den, på internationale registreringer, hvor Unionen er designeret, skal den internationale ansøgning indgives på det behandlingssprog, der er omhandlet i artikel 119, stk. 4, og det andet sprog, der er angivet i den internationale ansøgning, skal være det andet sprog som defineret i artikel 119, stk. 3.«

140) Artikel 162 udgår.

141) Artikel 163 affattes således:

»Artikel 163

Udvalgsprocedure

1. Kommissionen bistås af et udvalg vedrørende gennemførelsesbestemmelser. Dette udvalg er et udvalg som omhandlet i Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EU) nr. 182/2011 (*).

2. Når der henvises til dette stykke, anvendes artikel 5 i forordning (EU) nr. 182/2011.

(*) Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EU) nr. 182/2011 af 16. februar 2011 om de generelle regler og principper for, hvordan medlemsstaterne skal kontrollere Kommissionens udøvelse af gennemførelsesbeføjelser (EUT L 55 af 28.2.2011, s. 13).«

142) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 163a

Udøvelse af de delegerede beføjelser

1. Beføjelsen til at vedtage delegerede retsakter tillægges Kommissionen på de i denne artikel fastsatte betingelser.

24.12.2015L 341/86 Den Europæiske Unions TidendeDA

2. Den delegation af beføjelser, der er omhandlet i artikel 42a, artikel 43, stk. 3, artikel 57a og 65a, artikel 77, stk. 4, artikel 78, stk. 6, artikel 79, stk. 5, artikel 79b, stk. 2, artikel 79c, stk. 5, artikel 80, stk. 3, artikel 82a, stk. 3, artikel 93a og 136b, artikel 154a, stk. 3, og artikel 156, stk. 4, tillægges Kommissionen for en ubegrænset periode fra den 23. marts 2016. Det er navnlig vigtigt, at Kommissionen følger sin sædvanlige praksis og gennemfører høringer med eksperter, herunder eksperter fra medlemsstaterne, før den vedtager disse delegerede retsakter.

3. Den i stk. 2 omhandlede delegation af beføjelser kan til enhver tid tilbagekaldes af Europa-Parlamentet eller Rådet. En afgørelse om tilbagekaldelse bringer delegationen af de beføjelser, der er angivet i den pågældende afgørelse, til ophør. Den får virkning dagen efter offentliggørelsen af afgørelsen i Den Europæiske Unions Tidende eller på et senere tidspunkt, der angives i afgørelsen. Den berører ikke gyldigheden af delegerede retsakter, der allerede er i kraft.

4. Så snart Kommissionen vedtager en delegeret retsakt, giver den samtidigt Europa-Parlamentet og Rådet meddelelse herom.

5. En delegeret retsakt vedtaget i henhold til artikel 42a, artikel 43, stk. 3, artikel 57a og 65a, artikel 77, stk. 4, artikel 78, stk. 6, artikel 79, stk. 5, artikel 79b, stk. 2, artikel 79c, stk. 5, artikel 80, stk. 3, artikel 82a, stk. 3, artikel 93a og 136b, artikel 154a, stk. 3, og artikel 156, stk. 4, træder kun i kraft, hvis hverken Europa- Parlamentet eller Rådet har gjort indsigelse inden for en frist på to måneder fra meddelelsen af den pågældende retsakt til Europa-Parlamentet og Rådet, eller hvis Europa-Parlamentet og Rådet inden udløbet af denne frist begge har informeret Kommissionen om, at de ikke agter at gøre indsigelse. Fristen forlænges med to måneder på Europa-Parlamentets eller Rådets initiativ.«

143) Artikel 164 udgår.

144) Følgende artikel indsættes:

»Artikel 165a

Evaluering og revision

1. Senest den 24. marts 2021 og derefter hvert femte år evaluerer Kommissionen gennemførelsen af denne forordning.

2. Evalueringen skal bestå af en gennemgang af de lovgivningsmæssige rammer for samarbejdet mellem kontoret og medlemsstaternes centrale kontorer for industriel ejendomsret og Benelux-kontoret for intellektuel ejendomsret, med særlig vægt på finansieringsmekanismen, jf. artikel 123c. Evalueringen skal yderligere vurdere virkningen, effektiviteten og produktiviteten af kontoret og dets arbejdsmetoder. Evalueringen skal navnlig dække det eventuelle behov for at ændre kontorets mandat og de finansielle følger af en sådan ændring.

3. Kommissionen sender evalueringsrapporten og dens konklusioner på grundlag deraf til Europa-Parlamentet, Rådet og administrationsrådet. Resultaterne af evalueringen offentliggøres.

4. I forbindelse med hver anden evaluering foretages der desuden en analyse af de resultater, som kontoret har opnået i forhold til sine målsætninger, sit mandat og sine opgaver.«

145) Bilaget i bilag I til denne forordning indsættes.

Artikel 2

I forordning (EF) nr. 2868/95 foretages følgende ændringer:

1) Regel 1, stk. 3, udgår.

2) Regel 2 udgår.

3) Regel 4 udgår.

4) Regel 5 udgår.

5) Regel 5a udgår.

24.12.2015 L 341/87Den Europæiske Unions TidendeDA

6) Regel 9, stk. 3, ændres således:

a) I litra a) erstattes ordene »regel 1, 2 og 3« med ordene »regel 1 og 3 samt forordningens artikel 28«.

b) I litra b) erstattes henvisningen til »regel 4, litra b),« med en henvisning til »forordningens artikel 26, stk. 2,«.

7) Regel 11, stk. 2, udgår.

8) Regel 12, litra k), udgår.

9) Afsnit IV udgår.

10) I regel 62, stk. 2, erstattes ordene »i Fællesskabet« af »i Det Europæiske Økonomiske Samarbejdsområde«.

11) I regel 71, stk. 1, erstattes ordene »inden for Fællesskabet« af »i Det Europæiske Økonomiske Samarbejdsområde«.

12) Regel 76, stk. 2, udgår.

13) Regel 78 ændres således:

a) I stk. 2, litra c), erstattes ordene »i Fællesskabet« af »i Det Europæiske Økonomiske Samarbejdsområde«.

b) I stk. 2, litra b), og stk. 3 og 5 erstattes ordene »medlemsstat« og »medlemsstats« af henholdsvis »medlemsstat i Det Europæiske Økonomiske Samarbejdsområde«, »medlemsstat i Det Europæiske Økonomiske Samarbejdsområdes« og »medlemsstater i Det Europæiske Økonomiske Samarbejdsområdes«.

14) Regel 84 udgår.

15) Regel 87 udgår.

16) Afsnit XI, del K, udgår.

17) Regel 112, stk. 2, udgår.

Artikel 3

Forordning (EF) nr. 2869/95 ophæves.

Henvisninger til den ophævede forordning betragtes som henvisninger til forordning (EF) nr. 207/2009 og læses i overensstemmelse med sammenligningstabellen i bilag II.

Artikel 4

Denne forordning træder i kraft den 23. marts 2016.

Følgende numre i denne forordnings artikel 1 finder anvendelse fra den 1. oktober 2017:

nr. 8), 18), 19), 20), 21), 22), 23) og 24), nr. 26), for så vidt det angår artikel 26, stk. 1, litra d), og stk. 3, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 29), nr. 30), for så vidt det angår artikel 30, stk. 1 og 3, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 31), for så vidt det angår artikel 33, stk. 1 og 2, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 32), for så vidt det angår artikel 34, stk. 1a, 4 og 6, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 33) og 34), nr. 35), for så vidt det angår artikel 37, stk. 3, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 37), for så vidt det angår artikel 39, stk. 1, andet punktum, og stk. 3 og 4, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 43), for så vidt det angår artikel 44, stk. 2, 3, 4a og 8, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 46), for så vidt det angår artikel 48, stk. 5, tredje punktum, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 47), for så vidt det

24.12.2015L 341/88 Den Europæiske Unions TidendeDA

angår artikel 48a, stk. 1, første afsnit, og stk. 2-5, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 48), for så vidt det angår artikel 49, stk. 3, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 49), for så vidt det angår artikel 50, stk. 2, 3 og 4, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 61), 62) og 63), nr. 64), for så vidt det angår artikel 67, stk. 1, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 67), bortset fra artikel 74b, stk. 3, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 68), nr. 71), for så vidt det angår artikel 78, stk. 3 og 5, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 72), for så vidt det angår artikel 79, stk. 1-4, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 73), bortset fra artikel 79b, stk. 2, og artikel 79c, stk. 5, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 74), for så vidt det angår artikel 80, stk. 1, 2 og 4, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 75), for så vidt det angår artikel 82, stk. 2, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 76), for så vidt det angår artikel 82a, stk. 1 og 2, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 77), nr. 78), for så vidt det angår artikel 85, stk. 1, 6 og 7, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 80), for så vidt det angår artikel 87, stk. 2, litra m), og stk. 3, litra y), i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 84), for så vidt det angår artikel 89, stk. 1, 2 og 3, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 97), bortset fra artikel 113, stk. 6, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 98), nr. 102), for så vidt det angår artikel 119, stk. 5, 5a, 6, 8 og 9, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 103), nr. 108), for så vidt det angår artikel 128, stk. 4, litra o), i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 111), for så vidt det angår artikel 132, stk. 2, tredje punktum, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 113) og 125), nr. 126), for så vidt det angår artikel 147, stk. 1 og 3-8, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 127), for så vidt det angår artikel 148a, stk. 1, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 128), for så vidt det angår artikel 149, stk. 1, 3 og 4, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 129), for så vidt det angår artikel 153 i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 130), for så vidt det angår artikel 153a, stk. 1-5, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 132), nr. 135), for så vidt det angår artikel 158, stk. 3, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 136), nr. 137), for så vidt det angår artikel 159, stk. 4-9, i forordning (EF) nr. 207/2009, nr. 138), for så vidt det angår artikel 161, stk. 3-5, i forordning (EF) nr. 207/2009, og nr. 139).

Nærværende forordnings artikel 1, nr. 108), for så vidt det angår artikel 124, stk. 1, litra f), og artikel 128, stk. 4, litra n), i forordning (EF) nr. 207/2009, finder anvendelse fra den dato, hvor den afgørelse, der er omhandlet i artikel 124, stk. 2, i forordning (EF) nr. 207/2009, træder i kraft, eller 12 måneder efter datoen i nærværende artikels stk. 2, alt efter hvilken dato der kommer først. Indtil denne dato udøves de beføjelser, der er omhandlet i artikel 124, stk. 1, litra f), i forordning (EF) nr. 207/2009, af den administrerende direktør.

Denne forordning er bindende i alle enkeltheder og gælder umiddelbart i hver medlemsstat.

Udfærdiget i Strasbourg, den 16. december 2015.

På Europa-Parlamentets vegne M. SCHULZ

Formand

På Rådets vegne N. SCHMIT

Formand

24.12.2015 L 341/89Den Europæiske Unions TidendeDA

BILAG I

Følgende bilag indsættes:

»BILAG -I

GEBYRBELØB

A. De gebyrer, der skal betales til kontoret i henhold til denne forordning, er (i EUR):

1. Grundgebyr for ansøgning om et individuelt EU-varemærke (artikel 26, stk. 2):

1 000 EUR

2. Grundgebyr for elektronisk indgivet ansøgning om et individuelt EU-varemærke (artikel 26, stk. 2):

850 EUR

3. Gebyr for anden klasse af varer og tjenesteydelser for et individuelt EU-varemærke (artikel 26, stk. 2):

50 EUR

4. Gebyr for hver klasse af varer og tjenesteydelser ud over anden klasse for et individuelt EU-varemærke (artikel 26, stk. 2):

150 EUR

5. Grundgebyr for ansøgning om et EU-kollektivmærke eller et EU-certificeringsmærke (artikel 26, stk. 2, og artikel 66, stk. 3, eller artikel 74a, stk. 3):

1 800 EUR

6. Grundgebyr for elektronisk indgivet ansøgning om et EU-kollektivmærke eller et EU-certificeringsmærke (artikel 26, stk. 2, og artikel 66, stk. 3, eller artikel 74a, stk. 3):

1 500 EUR

7. Gebyr for anden klasse af varer og tjenesteydelser for et EU-kollektivmærke eller et EU-certificeringsmærke (artikel 26, stk. 2, og artikel 66, stk. 3, eller artikel 74a, stk. 3):

50 EUR

8. Gebyr for hver klasse af varer og tjenesteydelser ud over anden klasse for et EU-kollektivmærke eller et EU- certificeringsmærke (artikel 26, stk. 2, og artikel 66, stk. 3, eller artikel 74a, stk. 3):

150 EUR

9. Søgningsgebyr for en EU-varemærkeansøgning (artikel 38, stk. 2) eller for en international registrering, hvor Unionen er designeret (artikel 38, stk. 2, og artikel 155, stk. 2): 12 EUR ganget med antallet af de centrale kontorer for industriel ejendomsret, der er omhandlet i artikel 38, stk. 2; kontoret bekendtgør dette beløb og de senere ændringer i kontorets meddelelsesblad.

10. Indsigelsesgebyr (artikel 41, stk. 3):

320 EUR

11. Grundgebyr for fornyelse af et individuelt EU-varemærke (artikel 47, stk. 3):

1 000 EUR

12. Grundgebyr for elektronisk fornyelse af et individuelt EU-varemærke (artikel 47, stk. 3):

850 EUR

24.12.2015L 341/90 Den Europæiske Unions TidendeDA

13. Gebyr for fornyelse af anden klasse af varer og tjenesteydelser for et individuelt EU-varemærke (artikel 47, stk. 3):

50 EUR

14. Gebyr for fornyelse af hver klasse af varer og tjenesteydelser ud over anden klasse for et individuelt EU- varemærke (artikel 47, stk. 3):

150 EUR

15. Grundgebyr for fornyelse af et EU-kollektivmærke eller et EU-certificeringsmærke (artikel 47, stk. 3, og artikel 66, stk. 3, eller artikel 74a, stk. 3):

1 800 EUR

16. Grundgebyr for elektronisk fornyelse af et EU-kollektivmærke eller et EU-certificeringsmærke (artikel 47, stk. 3, og artikel 66, stk. 3, eller artikel 74a, stk. 3):

1 500 EUR

17. Gebyr for fornyelse af anden klasse af varer og tjenesteydelser for et EU-kollektivmærke eller et EU-certificer­ ingsmærke (artikel 47, stk. 3, og artikel 66, stk. 3, eller artikel 74a, stk. 3):

50 EUR

18. Gebyr for fornyelse af hver klasse af varer og tjenesteydelser ud over anden klasse for et EU-kollektivmærke eller et EU-certificeringsmærke (artikel 47, stk. 3, og artikel 66, stk. 3, eller artikel 74a, stk. 3):

150 EUR

19. Tillægsgebyr for for sen betaling af fornyelsesgebyret eller for for sen indgivelse af ansøgningen om fornyelse (artikel 47, stk. 3): 25 % af det for sent betalte fornyelsesgebyr, dog højst 1 500 EUR

20. Gebyr for begæring om et varemærkes fortabelse eller ugyldighed (artikel 56, stk. 2):

630 EUR

21. Klagegebyr (artikel 60, stk. 1):

720 EUR

22. Gebyr for genindsættelse i tidligere rettigheder (artikel 81, stk. 3):

200 EUR

23. Gebyr for begæring om en EU-varemærkeansøgnings eller et EU-varemærkes overgang (artikel 113, stk. 1, sammenholdt med artikel 159, stk. 1):

a) til en national varemærkeansøgning

b) til en designering af medlemsstaterne i henhold til Madridprotokollen:

200 EUR

24. Gebyr for viderebehandling (artikel 82, stk. 1):

400 EUR

25. Gebyr for erklæring om deling af et registreret EU-varemærke (artikel 49, stk. 4) eller en EU- varemærkeansøgning (artikel 44, stk. 4):

250 EUR

24.12.2015 L 341/91Den Europæiske Unions TidendeDA

26. Gebyr for begæring om registrering af licens eller anden ret til et registreret EU-varemærke (før den 1. oktober 2017 regel 33, stk. 2, i forordning (EF) nr. 2868/95 og fra den nævnte dato artikel 22a, stk. 2) eller en EU- varemærkeansøgning (før den 1. oktober 2017 regel 33, stk. 2, i forordning (EF) nr. 2868/95 og fra den nævnte dato artikel 22a, stk. 2):

a) meddelelse af en licens

b) overdragelse af en licens

c) stiftelse af en tingslig ret

d) overdragelse af en tingslig ret

e) tvangsfuldbyrdelse:

200 EUR pr. registrering, dog højst i alt 1 000 EUR, hvis der indgives flere begæringer sammen eller samtidig

27. Gebyr for annullering af en licens eller anden ret i registret (før den 1. oktober 2017 regel 35, stk. 3, i forordning (EF) nr. 2868/95 og fra den nævnte dato artikel 24a, stk. 3): 200 EUR pr. annullering, dog højst i alt 1 000 EUR, hvis der indgives flere begæringer sammen eller samtidig

28. Gebyr for ændring af et registreret EU-varemærke (artikel 48, stk. 4):

200 EUR

29. Gebyr for udstedelse af en genpart af ansøgningen om et EU-varemærke (artikel 88, stk. 7), en genpart af registreringsbeviset (artikel 45, stk. 2) eller en udskrift af registret (artikel 87, stk. 7):

a) ikkebekræftet genpart eller udskrift:

10 EUR

b) bekræftet genpart eller udskrift:

30 EUR

30. Gebyr for aktindsigt (artikel 88, stk. 6):

30 EUR

31. Gebyr for udstedelse af genparter af dokumenter (artikel 88, stk. 7):

a) ikkebekræftet genpart:

10 EUR

b) bekræftet genpart:

30 EUR

plus pr. side ved mere end 10 sider:

1 EUR

32. Gebyr for meddelelse af oplysninger fra akterne (artikel 88, stk. 9):

10 EUR

33. Gebyr for ændring af fastsættelsen af sagsomkostninger, der skal tilbagebetales (før den 1. oktober 2017 regel 94, stk. 4, i forordning (EF) nr. 2868/95 og fra den nævnte dato artikel 85, stk. 7):

100 EUR

24.12.2015L 341/92 Den Europæiske Unions TidendeDA

34. Gebyr for indgivelse af en international ansøgning til kontoret (før den 1. oktober 2017 artikel 147, stk. 5, og fra den nævnte dato artikel 147, stk. 4):

300 EUR

B. Gebyrer, der skal betales til Det Internationale Bureau

I. Individuelt gebyr for en international registrering, hvor Unionen er designeret

1. En person, der ansøger om en international registrering, hvor Unionen er designeret, skal betale et individuelt gebyr til Det Internationale Bureau for designeringen af Unionen i overensstemmelse med artikel 8, stk. 7, i Madridprotokollen.

2. Indehaveren af en international registrering, der indgiver en begæring om territorial udstrækning, hvor Unionen er designeret, som fremsættes efter den internationale registrering, betaler et individuelt gebyr til Det Internationale Bureau for designeringen af Unionen i overensstemmelse med artikel 8, stk. 7, i Madridprotokollen.

3. Størrelsen af gebyret i B.I.1 eller B.I.2 skal være det modsvarende beløb i schweiziske franc som fastsat af generaldirektøren for WIPO i henhold til regel 35, stk. 2, i de fælles gennemførelsesbestemmelser til Madridarran­ gementet og Madridprotokollen af følgende beløb:

a) for et individuelt varemærke: 820 EUR, plus i givet fald 50 EUR for anden klasse af varer og tjenesteydelser og 150 EUR for hver klasse af varer og tjenesteydelser i den internationale registrering ud over anden klasse

b) for et kollektivmærke eller et certificeringsmærke: 1 400 EUR, plus i givet fald 50 EUR for anden klasse af varer og tjenesteydelser og 150 EUR for hver klasse af varer og tjenesteydelser ud over anden klasse.

II. Individuelt gebyr for fornyelse af en international registrering, hvor Unionen er designeret

1. Indehaveren af en international registrering, hvor Unionen er designeret, skal til Det Internationale Bureau som led i gebyrerne for fornyelse af den internationale registrering betale et individuelt gebyr for designeringen af Unionen i overensstemmelse med artikel 8, stk. 7, i Madridprotokollen.

2. Størrelsen af gebyret i B.II.1 skal være det modsvarende beløb i schweiziske franc som fastsat af generaldirektøren for WIPO i henhold til regel 35, stk. 2, i de fælles gennemførelsesbestemmelser til Madridarrangementet og Madridprotokollen af følgende beløb:

a) for et individuelt varemærke: 820 EUR, plus i givet fald 50 EUR for anden klasse af varer og tjenesteydelser og 150 EUR for hver klasse af varer og tjenesteydelser i den internationale registrering ud over anden klasse

b) for et kollektivmærke eller et certificeringsmærke: 1 400 EUR, plus i givet fald 50 EUR for anden klasse af varer og tjenesteydelser og 150 EUR for hver klasse af varer og tjenesteydelser i den internationale registrering ud over anden klasse.«

24.12.2015 L 341/93Den Europæiske Unions TidendeDA

BILAG II

SAMMENLIGNINGSTABEL

Kommissionens forordning (EF) nr. 2869/95 Forordning (EF) nr. 207/2009

Artikel 1 —

Artikel 2 Bilag -I, del A, punkt 1-34

Artikel 3 Artikel 144, stk. 1

Artikel 4 Artikel 144, stk. 2

Artikel 5, stk. 1 Artikel 144a, stk. 1, første afsnit

Artikel 5, stk. 2 Artikel 144a, stk. 1, andet afsnit

Artikel 5, stk. 3 Artikel 144a, stk. 1, tredje afsnit

Artikel 6 Artikel 144a, stk. 1, fjerde afsnit

Artikel 7, stk. 1 Artikel 144a, stk. 2

Artikel 7, stk. 2 Artikel 144a, stk. 3

Artikel 8 Artikel 144b

Artikel 9 Artikel 144c, stk. 1 og 2

Artikel 10 Artikel 144c, stk. 4

Artikel 11 Bilag -I, del B(I), punkt 1-3

Artikel 12 Bilag -I, del B(II), punkt 1 og 2

Artikel 13 —

Artikel 14 —

Artikel 15 —

24.12.2015L 341/94 Den Europæiske Unions TidendeDA

VERORDNUNG (EU) 2015/2424 DES EUROPÄISCHEN PARLAMENTS UND DES RATES

vom 16. Dezember 2015

zur Änderung der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 des Rates über die Gemeinschaftsmarke und der Verordnung (EG) Nr. 2868/95 der Kommission zur Durchführung der Verordnung (EG) Nr. 40/94 des Rates über die Gemeinschaftsmarke und zur Aufhebung der Verordnung (EG) Nr. 2869/95 der Kommission über die an das Harmonisierungsamt für den Binnenmarkt (Marken, Muster und

Modelle) zu entrichtenden Gebühren

(Text von Bedeutung für den EWR)

DAS EUROPÄISCHE PARLAMENT UND DER RAT DER EUROPÄISCHEN UNION —

gestützt auf den Vertrag über die Arbeitsweise der Europäischen Union, insbesondere auf Artikel 118 Absatz 1,

auf Vorschlag der Europäischen Kommission,

nach Zuleitung des Entwurfs des Gesetzgebungsakts an die nationalen Parlamente,

gemäß dem ordentlichen Gesetzgebungsverfahren (1),

in Erwägung nachstehender Gründe:

(1) Mit der Verordnung (EG) Nr. 40/94 des Rates (2), die im Jahr 2009 als Verordnung (EG) Nr. 207/2009 des Rates (3) kodifiziert wurde, wurde ein spezifisches Markenrechtsschutzsystem für die Europäische Union geschaffen, das parallel zu dem auf mitgliedstaatlicher Ebene verfügbaren Markenschutz gemäß den nationalen Markensystemen, die durch die Richtlinie 89/104/EWG des Rates (4) — kodifiziert als Richtlinie 2008/95/EG des Europäischen Parlaments und des Rates (5) — harmonisiert wurden, den Schutz von Marken auf Ebene der Union vorsieht.

(2) Nach Inkrafttreten des Vertrags von Lissabon sollte die Terminologie der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 aktualisiert werden. Infolgedessen wird der Begriff der „Gemeinschaftsmarke“ durch den der „Unionsmarke“ ersetzt. Um die eigentliche Tätigkeit des Harmonisierungsamts für den Binnenmarkt (Marken, Muster und Modelle) besser zum Ausdruck zu bringen, sollte sein Name durch Amt der Europäischen Union für geistiges Eigentum (im Folgenden „Amt“) ersetzt werden.

(3) Im Anschluss an ihre Mitteilung über eine europäische Strategie für gewerbliche Schutzrechte vom 16. Juli 2008 hat die Kommission die Markenrechtssysteme in Europa umfassend untersucht und ihre allgemeine Funktionsweise auf Unionsebene und nationaler Ebene sowie deren Verhältnis untereinander bewertet.

(4) In seinen Schlussfolgerungen vom 25. Mai 2010 zur künftigen Überarbeitung des Markensystems in der Europäischen Union hat der Rat die Kommission aufgefordert, Vorschläge für die Überarbeitung der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 und der Richtlinie 2008/95/EG zu unterbreiten.

(5) Die seit der Einrichtung des Gemeinschaftsmarkensystems gesammelten Erfahrungen haben gezeigt, dass Unternehmen innerhalb der Union und in Drittstaaten das System angenommen haben, das eine erfolgreiche und tragfähige Ergänzung und Alternative zum Markenschutz auf mitgliedstaatlicher Ebene geworden ist.

24.12.2015 L 341/21Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(1) Standpunkt des Europäischen Parlaments vom 25. Februar 2014 (noch nicht im Amtsblatt veröffentlicht) und Standpunkt des Rates in erster Lesung vom 10. November 2015 (noch nicht im Amtsblatt veröffentlicht). Standpunkt des Europäischen Parlaments vom 15. Dezember 2015.

(2) Verordnung (EG) Nr. 40/94 des Rates vom 20. Dezember 1993 über die Gemeinschaftsmarke (ABl. L 11 vom 14.1.1994, S. 1). (3) Verordnung (EG) Nr. 207/2009 des Rates vom 26. Februar 2009 über die Gemeinschaftsmarke (ABl. L 78 vom 24.3.2009, S. 1). (4) Erste Richtlinie 89/104/EWG des Rates vom 21. Dezember 1988 zur Angleichung der Rechtsvorschriften der Mitgliedstaaten über die

Marken (ABl. L 40 vom 11.2.1989, S. 1). (5) Richtlinie 2008/95/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 22. Oktober 2008 zur Angleichung der Rechtsvorschriften der

Mitgliedstaaten über die Marken (kodifizierte Fassung) (Text von Bedeutung für den EWR) (ABl. L 299 vom 8.11.2008, S. 25).

(6) Unternehmen, die keinen Markenschutz auf Unionsebene wollen oder denen ein solcher Schutz verwehrt ist, die auf nationaler Ebene jedoch problemlos Markenschutz beantragen können, benötigen allerdings weiterhin Markenschutz auf nationaler Ebene. Jede Person, die Markenschutz beantragen möchte, sollte selbst entscheiden können, ob der Markenschutz nur als nationale Marke in einem oder mehreren Mitgliedstaaten oder nur als Unionsmarke oder für beide Ebenen beantragt wird.

(7) Während die Bewertung der allgemeinen Funktionsweise des Gemeinschaftsmarkensystems bestätigt hat, dass viele Aspekte des Systems, einschließlich der Grundsätze, auf denen es basiert, sich bewährt haben und weiterhin die Bedürfnisse und Erwartungen der Unternehmen erfüllen, hat die Kommission in ihrer Mitteilung „Ein Binnenmarkt für Rechte des geistigen Eigentums“ vom 24. Mai 2011 gefolgert, dass Bedarf besteht, das Markensystem in der Union zu modernisieren, indem es effektiver, effizienter und insgesamt kohärenter gemacht wird und an das Zeitalter des Internets angepasst wird.

(8) Parallel zu den Verbesserungen und Änderungen des Markensystems der Union sollten die nationalen Markenrechtsordnungen und Verfahren weiter harmonisiert und dem Markensystem der Union in angemessenem Umfang angepasst werden, um soweit möglich gleiche Bedingungen für die Eintragung und den Schutz von Marken überall in der Union zu schaffen.

(9) Um größere Flexibilität zu ermöglichen und gleichzeitig die Rechtssicherheit hinsichtlich der Darstellungsmittel von Marken zu stärken, sollte die Anforderung der grafischen Darstellbarkeit aus der Definition der Unionsmarke gestrichen werden. Ein Zeichen sollte in jeder geeigneten Form unter Verwendung allgemein zugänglicher Technologie dargestellt werden dürfen und damit nicht notwendigerweise mit grafischen Mitteln, soweit die Darstellung eindeutig, präzise, in sich abgeschlossen, leicht zugänglich, verständlich, dauerhaft und objektiv ist.

(10) Die Verordnung (EG) Nr. 207/2009 bietet derzeit nicht denselben Umfang an Schutz für Ursprungsbezeichnungen und geografische Angaben wie andere Instrumente des Unionsrechts. Daher müssen die absoluten Eintragungshin­ dernisse in Bezug auf Ursprungsbezeichnungen und geografische Angaben klarer gefasst werden, um die vollständige Kohärenz solcher Eintragungshindernisse mit den einschlägigen Unionsvorschriften und nationalem Recht für den Schutz derartiger Rechtstitel zum Schutz des geistigen Eigentums zu gewährleisten. Zur Wahrung der Kohärenz mit anderen Unionsvorschriften sollte der Umfang dieser absoluten Eintragungshindernisse ausgeweitet werden und auch die geschützten traditionellen Bezeichnungen für Weine und garantiert traditionelle Spezialitäten einschließen.

(11) Um die ausgeprägten Schutzrechte für auf Unionsebene und auf nationaler Ebene geschützte Ursprungsbe­ zeichnungen und geografische Angaben zu wahren, muss klargestellt werden, dass diese Rechte es jeder Person, die nach dem einschlägigen Recht dazu berechtigt ist, gestatten, Widerspruch gegen den späteren Antrag auf Eintragung einer Unionsmarke einzulegen, unabhängig davon, ob diese Schutzrechte außerdem vom Prüfer von Amts wegen als Eintragungshindernisse zu berücksichtigen sind.

(12) Zur Gewährleistung der Rechtssicherheit und der vollständigen Übereinstimmung mit dem Prioritätsgrundsatz, dem zufolge eine eingetragene ältere Marke Vorrang vor einer später eingetragenen Marke genießt, muss vorgesehen werden, dass die Durchsetzung von Rechten aus einer Unionsmarke die Rechte, die Inhaber vor dem Anmelde- oder Prioritätstag der Unionsmarke erworben haben, nicht beeinträchtigt. Dies steht in Einklang mit Artikel 16 Absatz 1 des Übereinkommens über handelsbezogene Aspekte der Rechte des geistigen Eigentums vom 15. April 1994.

(13) Benutzt ein Unternehmen dasselbe oder ein ähnliches Zeichen als Handelsnamen, sodass eine Verbindung zwischen dem Unternehmen mit dieser Firmenbezeichnung und den Waren oder Dienstleistungen dieses Unternehmens hergestellt wird, so kann es hinsichtlich der kommerziellen Herkunft der Waren oder Dienstleistungen zu Verwechslungen kommen. Die Verletzung einer Unionsmarke sollte demnach auch die Benutzung des Zeichens als Handelsnamen oder als ähnliche Benennung umfassen, solange die Benutzung der Unterscheidung von Waren oder Dienstleistungen dient.

(14) Um Rechtssicherheit und volle Übereinstimmung mit den spezifischen Unionsvorschriften zu gewährleisten, sollte der Inhaber einer Unionsmarke einem Dritten die Benutzung eines Zeichens in der vergleichenden Werbung untersagen können, wenn diese vergleichende Werbung gegen die Richtlinie 2006/114/EG des Europäischen Parlaments und des Rates (1) verstößt.

24.12.2015L 341/22 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(1) Richtlinie 2006/114/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 12. Dezember 2006 über irreführende und vergleichende Werbung (ABl. L 376 vom 27.12.2006, S. 21).

(15) Um den Markenschutz zu stärken und wirksamer gegen Produktpiraterie vorzugehen, und im Einklang mit den internationalen Verpflichtungen der Union gemäß dem Rahmen der Welthandelsorganisation (WTO), insbesondere Artikel V des Allgemeinen Zoll- und Handelsabkommens (GATT) über die Freiheit der Durchfuhr sowie, bezüglich Generika der auf der WTO-Ministerkonferenz in Doha am 14. November 2001 angenommenen „Erklärung über das TRIPS-Abkommen und die öffentliche Gesundheit“, sollte der Inhaber einer Unionsmarke Dritten verbieten können, im geschäftlichen Verkehr Waren in die Union zu verbringen, ohne diese in den zollrechtlich freien Verkehr zu überführen, wenn die Waren aus Drittstaaten stammen und ohne Zustimmung eine Marke aufweisen, die mit der für derartige Waren eingetragenen Unionsmarke identisch oder im Wesentlichen identisch ist.

(16) Hierzu sollte es für Inhaber von Unionsmarken erlaubt sein, die Einfuhr rechtsverletzender Waren und ihre Überführung in alle zollrechtlichen Situationen, einschließlich Durchfuhr, Umladung, Lagerung, Freizonen, vorübergehender Verwahrung, aktiver Veredelung oder vorübergehender Verwendung, zu verhindern, und zwar auch dann, wenn diese Waren nicht dazu bestimmt sind, in der Union in Verkehr gebracht zu werden. Bei der Durchführung der Zollkontrollen sollten die Zollbehörden die in der Verordnung (EU) Nr. 608/2013 des Europäischen Parlaments und des Rates (1) vorgesehenen Befugnisse und Verfahren, auch auf Ersuchen der Rechteinhaber, wahrnehmen. Insbesondere sollten die Zollbehörden die einschlägigen Kontrollen anhand von Kriterien der Risikoanalyse durchführen.

(17) Einerseits muss eine wirksame Durchsetzung der Markenrechte gewährleistet werden, und andererseits muss vermieden werden, dass der freie Handel mit rechtmäßigen Waren behindert wird; damit dies miteinander in Einklang gebracht werden kann, sollte der Anspruch des Inhabers einer Unionsmarke erlöschen, wenn im Zuge des Verfahrens, das vor dem für eine Sachentscheidung über eine Verletzung der Unionsmarke zuständigen Unionsmarkengericht eingeleitet wurde, der Anmelder oder der Besitzer der Waren in der Lage ist nachzuweisen, dass der Inhaber der Unionsmarke nicht berechtigt ist, das Inverkehrbringen der Waren im Endbestimmungsland zu untersagen.

(18) Artikel 28 der Verordnung (EU) Nr. 608/2013 sieht vor, dass ein Rechteinhaber dann für Schäden gegenüber dem Besitzer der Waren haftbar gemacht werden kann, wenn unter anderem in der Folge festgestellt wird, dass die betreffenden Waren kein Recht des geistigen Eigentums verletzen.

(19) Geeignete Maßnahmen sollten ergriffen werden, um eine reibungslose Durchfuhr von Generika sicherzustellen. In Bezug auf Internationale Freinamen (INN) als weltweit anerkannte allgemeine Bezeichnungen für Wirkstoffe in pharmazeutischen Zubereitungen muss unbedingt den bestehenden Einschränkungen in Bezug auf die Wirkung von Markenrechten der Europäischen Union Rechnung getragen werden. Daher sollte der Inhaber einer Unionsmarke nicht berechtigt sein, einem Dritten aufgrund von Ähnlichkeiten zwischen dem INN des in dem Arzneimittel enthaltenen Wirkstoffs und der Marke zu untersagen, Waren in die Union zu verbringen, ohne die Waren dort in den zollrechtlich freien Verkehr zu überführen.

(20) Damit die Inhaber von Unionsmarken wirksamer gegen Nachahmungen vorgehen können, sollten sie das Anbringen einer rechtsverletzenden Marke auf Waren sowie bestimmte Vorbereitungshandlungen, die vor dem Anbringen ausgeführt werden, untersagen können.

(21) Die ausschließlichen Rechte aus einer Unionsmarke sollten deren Inhaber nicht zum Verbot der Benutzung von Zeichen oder Angaben durch Dritte berechtigen, die rechtmäßig und damit im Einklang mit den anständigen Gepflogenheiten in Gewerbe und Handel benutzt werden. Um für Handelsnamen und Unionsmarken bei Konflikten gleiche Bedingungen zu schaffen, sollte die Benutzung von Handelsnamen vor dem Hintergrund, dass diesen regelmäßig unbeschränkter Schutz vor jüngeren Marken eingeräumt wird, nur die Verwendung des Personennamens des Dritten einschließen. Des Weiteren sollte die Verwendung von deskriptiven oder nicht unterscheidungskräftigen Zeichen oder Angaben allgemein gestattet sein. Auch sollte der Inhaber nicht berechtigt sein, die rechtmäßige und redliche Benutzung der Unionsmarke zum Zwecke der Identifizierung der Waren oder Dienstleistungen als die des Markeninhabers oder des Verweises darauf zu untersagen. Eine Benutzung einer Marke durch Dritte mit dem Ziel, die Verbraucher auf den Wiederverkauf von Originalwaren aufmerksam zu machen, die ursprünglich vom Inhaber der Unionsmarke selbst oder mit dessen Einverständnis in der Union verkauft wurden, sollte als rechtmäßig betrachtet werden, solange die Benutzung gleichzeitig den anständigen Gepflogenheiten in Gewerbe oder Handel entspricht. Eine Benutzung einer Marke durch Dritte zu künstlerischen Zwecken sollte als rechtmäßig betrachtet werden, sofern sie gleichzeitig den anständigen Gepflogenheiten in Gewerbe oder Handel entspricht. Außerdem sollte die vorliegende Verordnung so angewendet werden, dass den Grundrechten und Grundfreiheiten, insbesondere dem Recht auf freie Meinungsäußerung, in vollem Umfang Rechnung getragen wird.

24.12.2015 L 341/23Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(1) Verordnung (EU) Nr. 608/2013 des Europäischen Parlaments und des Rates vom 12. Juni 2013 zur Durchsetzung der Rechte geistigen Eigentums durch die Zollbehörden und zur Aufhebung der Verordnung (EG) Nr. 1383/2003 des Rates (ABl. L 181 vom 29.6.2013, S. 15).

(22) Zur Gewährleistung von Rechtssicherheit und zum Schutz rechtmäßig erworbener Markenrechte ist es angemessen und notwendig, unbeschadet des Grundsatzes, wonach eine jüngere Marke vor einer älteren Marke zurücksteht, festzulegen, dass Inhaber von Unionsmarken nicht berechtigt sein sollten, sich der Benutzung einer jüngeren Marke zu widersetzen, wenn die jüngere Marke zu einem Zeitpunkt erworben wurde, zu dem die ältere Marke gegenüber der jüngeren Marke nicht durchgesetzt werden konnte.

(23) Aus Gründen der Billigkeit und Rechtssicherheit sollte die Benutzung einer Unionsmarke in einer Form, die von der Eintragung nur in Bestandteilen abweicht, ohne dass dadurch die Unterscheidungskraft der Marke beeinflusst wird, ausreichend sein, um die Rechte aus der Marke zu wahren, unabhängig davon, ob die Marke in der benutzten Form auch eingetragen ist.

(24) Angesichts des fortschreitenden Rückgangs und der geringen Anzahl der bei den Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz der Mitgliedstaaten und dem Benelux-Amt für geistiges Eigentum eingereichten Anmeldungen einer Unionsmarke sollte es möglich sein, die Anmeldung einer Unionsmarke nur beim Amt einzureichen.

(25) Der Unionsmarkenschutz wird für spezifische Waren oder Dienstleistungen gewährt, deren Eigenschaften und Anzahl den Umfang des Schutzes bestimmen, den der Markeninhaber genießt. Daher ist es unerlässlich, in der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 Vorschriften für die Bezeichnung und Klassifizierung von Waren und Dienstleistungen festzulegen und Rechtssicherheit und eine solide Verwaltung zu gewährleisten, indem vorgeschrieben wird, dass die Waren und Dienstleistungen, für die Markenschutz beantragt wird, vom Anmelder so klar und eindeutig anzugeben sind, dass die zuständigen Behörden und die Wirtschaftsteilnehmer allein auf dieser Grundlage den beantragten Schutzumfang bestimmen können. Die Verwendung allgemeiner Begriffe ist dahin gehend auszulegen, dass sie nur die Waren und Dienstleistungen einschließen, die eindeutig von der wörtlichen Bedeutung des Ausdrucks erfasst sind. Inhaber von Unionsmarken, die aufgrund der bisherigen Praxis des Amtes im Zusammenhang mit einer gesamten Klasse der Nizza-Klassifikation eingetragen sind, sollten die Möglichkeit erhalten, ihre Listen der Waren und Dienstleistungen anzupassen, damit sichergestellt ist, dass der Inhalt des Registers im Einklang mit der Rechtsprechung des Gerichtshofs der Europäischen Union den Erfordernissen im Hinblick auf Klarheit und Eindeutigkeit genügt.

(26) Es empfiehlt sich, den Rahmen für Recherchen in Bezug auf Unionsmarken und nationale Marken zu straffen, indem unnötige Verzögerungen bei der Eintragung einer Unionsmarke vermieden werden, und diesen Rahmen in Bezug auf die Bedürfnisse und Präferenzen der Nutzer flexibler zu gestalten, indem die Recherche in Bezug auf Unionsmarken außerdem freigestellt wird. Die optionalen Recherchen in Bezug auf Unionsmarken und nationale Marken sollten ergänzt werden, indem dem Publikum im Rahmen der Zusammenarbeit zwischen dem Amt und den Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz der Mitgliedstaaten, einschließlich des Benelux-Amts für geistiges Eigentum, umfassende, schnelle und leistungsfähige Rechercheinstrumente kostenfrei zur Verfügung gestellt werden.

(27) Zur Ergänzung der bestehenden Vorschriften über Gemeinschaftskollektivmarken und um hinsichtlich des derzeitigen Ungleichgewichts zwischen den nationalen Systemen und dem Markensystem der Europäischen Union Abhilfe zu schaffen, müssen weitere spezifische Bestimmungen zum Schutz von Gewährleistungsmarken der Europäischen Union (im Folgenden „Unionsgewährleistungsmarken“) eingeführt werden, auf deren Grundlage die betreffende Einrichtung oder Organisation Teilnehmern des Gewährleistungssystems die Benutzung der Marke als Zeichen für Waren oder Dienstleistungen, die die Gewährleistungsanforderungen erfüllen, erlauben kann.

(28) Die im Rahmen der Anwendung des derzeitigen Markensystems der Europäischen Union gesammelte Erfahrung hat gezeigt, dass bei bestimmten Verfahrensaspekten Verbesserungspotenzial besteht. Infolgedessen sollten spezifische Maßnahmen ergriffen werden, um die Verfahren bei Bedarf zu vereinfachen und zu beschleunigen und erforderlichenfalls die Rechtssicherheit und Berechenbarkeit zu erhöhen.

(29) Aus Gründen der Rechtssicherheit und größeren Transparenz ist es angebracht, sämtliche Aufgaben des Amtes klar zu definieren, einschließlich derjenigen Aufgaben, die nicht mit der Verwaltung des Markensystems der Europäischen Union in Zusammenhang stehen.

(30) Zur Förderung besser aufeinander abgestimmter Verfahren und der Entwicklung gemeinsamer Instrumente muss ein angemessener Regelungsrahmen für die Zusammenarbeit zwischen dem Amt und den Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz der Mitgliedstaaten geschaffen werden, einschließlich des Benelux-Amts für geistiges Eigentum, der die zentralen Bereiche der Zusammenarbeit bestimmt und es dem Amt ermöglicht, relevante gemeinsame Projekte, die im Interesse der Union und der Mitgliedstaaten liegen, zu koordinieren und diese Projekte bis zu einem bestimmten Höchstbetrag zu finanzieren. Solche Kooperationsmaßnahmen sollten den Unternehmen zugutekommen, die die Markensysteme in Europa benutzen. Durch die Projekte, insbesondere die Datenbanken zu Recherche- und Konsultationszwecken, sollten den Nutzern des in dieser Verordnung geregelten Systems der Union zusätzliche, inklusive, effiziente und kostenfreie Instrumente an die Hand gegeben werden, die den spezifischen Erfordernissen Rechnung tragen, die sich aus der Einheitlichkeit der Unionsmarke ergeben.

24.12.2015L 341/24 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(31) Soweit angebracht, sollten bestimmte Grundsätze hinsichtlich der Steuerung des Amtes an das vom Europäischen Parlament, dem Rat und der Kommission im Juli 2012 beschlossene Gemeinsame Konzept in Bezug auf dezentrale Agenturen der EU angepasst werden.

(32) Im Interesse größerer Rechtssicherheit und Transparenz ist es notwendig, einige Bestimmungen über die Organisation und Arbeitsweise des Amtes zu aktualisieren.

(33) Es ist wünschenswert, eine gütliche, zügige und effiziente Streitbeilegung zu erleichtern, indem das Amt mit der Einrichtung eines Mediationszentrums beauftragt wird, dessen Dienste jeder in Anspruch nehmen könnte, um eine einvernehmliche Einigung bei Streitigkeiten im Zusammenhang mit Unionsmarken und Gemeinschaftsge­ schmacksmustern herbeizuführen.

(34) Die Einrichtung des Markensystems der Union hat zu einer Zunahme der finanziellen Belastung für die Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz und andere Behörden der Mitgliedstaaten geführt. Die zusätzlichen Kosten sind zurückzuführen auf die Bearbeitung einer höheren Zahl von Widerspruchs- und Nichtigkeitsverfahren, die Unionsmarken betreffen oder die von den Inhabern solcher Marken angestrengt wurden, auf Sensibilisierungsmaßnahmen im Zusammenhang mit dem Markenrecht der Union sowie auf Tätigkeiten, mit denen die Durchsetzung der Rechte aus Unionsmarken gewährleistet werden soll. Es sollte daher sichergestellt werden, dass das Amt Teile der Kosten, die den Mitgliedstaaten aufgrund ihrer Rolle bei der Gewährleistung des reibungslosen Funktionierens des Markensystems der Union entstehen, ausgleicht. Voraussetzung für die Zahlung eines solchen Ausgleichs sollte die Vorlage einschlägiger statistischer Daten durch die Mitgliedstaaten sein. Der Umfang eines solchen Ausgleichs sollte so erfolgen, dass er nicht zu einem Haushaltsdefizit für das Amt führt.

(35) Im Interesse einer wirtschaftlichen Haushaltsführung sollte es vermieden werden, dass das Amt Haushalts­ überschüsse akkumuliert. Die vom Amt vorgehaltene Finanzreserve in Höhe des Betrags zur Deckung der operativen Ausgaben während eines Jahres, die die Betriebskontinuität und die Durchführung seiner Aufgaben gewährleisten soll, sollte davon unberührt bleiben. Diese Reserve sollte nur dazu verwendet werden, die Kontinuität der Aufgaben des Amtes gemäß dieser Verordnung sicherzustellen.

(36) Angesichts der grundlegenden Bedeutung der Höhe der an das Amt zu entrichtenden Gebühren für das Funktionieren des Markensystems der Union und für dessen ergänzende Rolle zu den nationalen Markensystemen ist es notwendig, diese Gebühren in der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 in Form eines Anhangs direkt festzulegen. Die Höhe der Gebühren sollte so bemessen werden, dass erstens die Einnahmen hieraus grundsätzlich einen ausgeglichenen Haushalt des Amtes gewährleisten, zweitens eine harmonische Koexistenz und Komplementarität zwischen dem Markensystem der Europäischen Union und den nationalen Markensystemen gewährleistet ist, wobei auch der Umfang des von der Unionsmarke abgedeckten Marktes und die Bedürfnisse von kleinen und mittleren Unternehmen berücksichtigt werden, und drittens gewährleistet wird, dass die Rechte der Inhaber von Unionsmarken in den Mitgliedstaaten effizient durchgesetzt werden.

(37) Mit der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 werden der Kommission Befugnisse zum Erlass von Durchführungs­ bestimmungen für jene Verordnung übertragen. Infolge des Inkrafttretens des Vertrags von Lissabon müssen die der Kommission mit der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 übertragenen Befugnisse an die Artikel 290 und 291 des Vertrags über die Arbeitsweise der Europäischen Union (AEUV) angepasst werden. Deshalb müssen auch bestimmte Vorschriften, die derzeit in den Verordnungen (EG) Nr. 2868/95 (1), (EG) Nr. 2869/95 (2) und (EG) Nr. 216/96 (3) der Kommission enthalten sind, in die Verordnung (EG) Nr. 207/2009 aufgenommen werden. Die Verordnung (EG) Nr. 2868/95 sollte daher entsprechend geändert werden, und die Verordnung (EG) Nr. 2869/95 sollte aufgehoben werden.

(38) Soweit die der Kommission im Rahmen der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 übertragenen Befugnisse an Artikel 290 AUEV angepasst werden müssen, ist es von besonderer Bedeutung, dass die Kommission im Zuge ihrer Vorbereitungsarbeit angemessene Konsultationen, auch auf der Ebene von Sachverständigen, durchführt. Bei der Vorbereitung und Ausarbeitung delegierter Rechtsakte sollte die Kommission gewährleisten, dass die einschlägigen Dokumente dem Europäischen Parlament und dem Rat gleichzeitig, rechtzeitig und in geeigneter Weise übermittelt werden.

24.12.2015 L 341/25Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(1) Verordnung (EG) Nr. 2868/95 der Kommission vom 13. Dezember 1995 zur Durchführung der Verordnung (EG) Nr. 40/94 des Rates über die Gemeinschaftsmarke (ABl. L 303 vom 15.12.1995, S. 1).

(2) Verordnung (EG) Nr. 2869/95 der Kommission vom 13. Dezember 1995 über die an das Harmonisierungsamt für den Binnenmarkt (Marken, Muster und Modelle) zu entrichtenden Gebühren (ABl. L 303 vom 15.12.1995, S. 33).

(3) Verordnung (EG) Nr. 216/96 der Kommission vom 5. Februar 1996 über die Verfahrensordnung vor den Beschwerdekammern des Harmonisierungsamts für den Binnenmarkt (Marken, Muster und Modelle) (ABl. L 28 vom 6.2.1996, S. 11).

(39) Um eine wirksame, effiziente und zügige Prüfung und Eintragung von Anmeldungen einer Unionsmarke durch das Amt mithilfe transparenter, sorgfältiger, gerechter und ausgewogener Verfahren sicherzustellen, sollte der Kommission die Befugnis übertragen werden, gemäß Artikel 290 AEUV delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen die Einzelheiten der Verfahren für die Einreichung und Prüfung eines Widerspruchs und für die Änderung einer Anmeldung festgelegt werden.

(40) Damit sichergestellt ist, dass eine Unionsmarke wirksam und effizient durch transparente, sorgfältige, gerechte und ausgewogene Verfahren für verfallen oder nichtig erklärt werden kann, sollte der Kommission die Befugnis übertragen werden, gemäß Artikel 290 AEUV delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen die Verfahren bezüglich der Erklärung des Verfalls und der Nichtigkeit festgelegt werden.

(41) Um eine wirksame, effiziente und vollständige Prüfung von Entscheidungen des Amtes durch die Beschwerde­ kammern im Rahmen eines transparenten, sorgfältigen, gerechten und ausgewogenen Verfahrens zu ermöglichen, das die in der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 festgelegten Grundsätze berücksichtigt, sollte der Kommission die Befugnis übertragen werden, gemäß Artikel 290 AEUV delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen der formale Inhalt einer Beschwerde, das Verfahren zur Einreichung und Prüfung einer Beschwerde, der formale Inhalt und die Form von Entscheidungen der Beschwerdekammer und die Erstattung der Gebühren für das Beschwerdeverfahren festgelegt werden.

(42) Um ein reibungsloses, wirksames und effizientes Funktionieren des Markensystems der Union sicherzustellen, sollte der Kommission die Befugnis übertragen werden, gemäß Artikel 290 AEUV delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen die Anforderungen an die Einzelheiten mündlicher Verhandlungen und die Modalitäten der Beweisaufnahme, die Modalitäten der Zustellung, die Kommunikationsmittel und die von den Verfahrensbe­ teiligten zu verwendenden Formblätter, Regeln für die Berechnung und Dauer der Fristen, die Verfahren für den Widerruf einer Entscheidung oder für die Löschung einer Eintragung im Register, die Modalitäten für die Wiederaufnahme von Verfahren und die Einzelheiten im Zusammenhang mit der Vertretung vor dem Amt festgelegt werden.

(43) Um eine wirksame und effiziente Organisation der Beschwerdekammern sicherzustellen, sollte der Kommission die Befugnis übertragen werden, gemäß Artikel 290 AEUV delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen die Einzelheiten der Organisation der Beschwerdekammern festgelegt werden.

(44) Um die wirksame und effiziente Registrierung internationaler Marken in vollständiger Übereinstimmung mit den Regeln des Protokolls zum Madrider Abkommen über die internationale Registrierung von Marken zu gewährleisten, sollte der Kommission die Befugnis übertragen werden, gemäß Artikel 290 AEUV delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen die Einzelheiten der Verfahren zur Einreichung und Prüfung eines Widerspruchs, einschließlich der erforderlichen Mitteilungen an die Weltorganisation für geistiges Eigentum (WIPO), und die Einzelheiten des Verfahrens für internationale Registrierungen, die sich auf eine Basisanmeldung oder eine Basiseintragung einer Kollektiv-, Gewährleistungs- oder Garantiemarke stützen, festgelegt werden.

(45) Zur Gewährleistung einheitlicher Bedingungen für die Durchführung dieser Verordnung sollten der Kommission Durchführungsbefugnisse im Hinblick auf die Festlegung von Einzelheiten in Bezug auf Anmeldungen, Anträge, Bescheinigungen, Inanspruchnahmen, Vorschriften, Mitteilungen und sonstige Unterlagen im Rahmen der durch diese Verordnung festgelegten einschlägigen Verfahrensanforderungen sowie im Hinblick auf die Höchstsätze der für die Durchführung der Verfahren notwendigen Kosten und der tatsächlich entstandenen Kosten, die Einzelheiten in Bezug auf Veröffentlichungen im Blatt für Unionsmarken und im Amtsblatt des Amtes, die Modalitäten des Informationsaustauschs zwischen dem Amt und den nationalen Behörden, detaillierte Regelungen in Bezug auf Übersetzungen von Begleitunterlagen in schriftlichen Verfahren, die genauen Arten von Entscheidungen, die durch ein einzelnes Mitglied der Widerspruchs- oder der Nichtigkeitsabteilung zu treffen sind, Einzelheiten in Bezug auf die Mitteilungspflicht gemäß dem Madrider Protokoll und detaillierte Anforderungen in Bezug auf Anträge auf territoriale Ausdehnung des Schutzes im Anschluss an die internationale Registrierung übertragen werden. Diese Befugnisse sollten im Einklang mit der Verordnung (EU) Nr. 182/2011 des Europäischen Parlaments und des Rates (1) ausgeübt werden.

(46) Da die Ziele dieser Verordnung von den Mitgliedstaaten nicht ausreichend verwirklicht werden können, sondern vielmehr wegen ihres Umfangs und ihrer Wirkungen auf Unionsebene besser zu verwirklichen sind, kann die Union im Einklang mit dem in Artikel 5 des Vertrags über die Europäische Union verankerten Subsidiari­ tätsprinzip tätig werden. Entsprechend dem in demselben Artikel genannten Grundsatz der Verhältnismäßigkeit geht diese Verordnung nicht über das für die Verwirklichung dieser Ziele erforderliche Maß hinaus.

24.12.2015L 341/26 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(1) Verordnung (EU) Nr. 182/2011 des Europäischen Parlaments und des Rates vom 16. Februar 2011 zur Festlegung der allgemeinen Regeln und Grundsätze, nach denen die Mitgliedstaaten die Wahrnehmung der Durchführungsbefugnisse durch die Kommission kontrollieren (ABl. L 55 vom 28.2.2011, S. 13).

(47) Der Europäische Datenschutzbeauftragte wurde gemäß Artikel 28 Absatz 2 der Verordnung (EG) Nr. 45/2001 des Europäischen Parlaments und des Rates (1) konsultiert und hat am 11. Juli 2013 eine Stellungnahme abgegeben.

(48) Die Verordnung (EG) Nr. 207/2009 sollte daher entsprechend geändert werden —

HABEN FOLGENDE VERORDNUNG ERLASSEN:

Artikel 1

Die Verordnung (EG) Nr. 207/2009 wird wie folgt geändert:

1. Im Titel wird „Gemeinschaftsmarke“ durch „Unionsmarke“ ersetzt.

2. In der gesamten Verordnung wird der Begriff „Gemeinschaftsmarke“ durch „Unionsmarke“ ersetzt, und es werden die notwendigen grammatikalischen Anpassungen vorgenommen.

3. In der gesamten Verordnung wird der Begriff „Gemeinschaftsmarkengericht“ durch „Unionsmarkengericht“ ersetzt, und es werden alle notwendigen grammatikalischen Anpassungen vorgenommen.

4. In Artikel 66 Absatz 1 wird der Begriff „Gemeinschaftskollektivmarke“ durch „Kollektivmarke der Europäischen Union (im Folgenden ‚Unionskollektivmarke‘)“ ersetzt; im restlichen Text wird er durch „Unionskollektivmarke“ ersetzt, und es werden alle notwendigen grammatikalischen Anpassungen vorgenommen.

5. Mit Ausnahme der Fälle, auf die unter den Nummern 2, 3 und 4 verwiesen wird, werden in der gesamten Verordnung die Begriffe „Gemeinschaft“, „Europäische Gemeinschaft“ und „Europäische Gemeinschaften“ durch „Union“ ersetzt, und es werden alle notwendigen grammatikalischen Anpassungen vorgenommen.

6. In der gesamten Verordnung werden der Begriff „Präsident des Amtes“ und alle Bezugnahmen auf den Präsidenten durch „Exekutivdirektor des Amtes“ oder „Exekutivdirektor“ — je nachdem, welcher Begriff jeweils angemessen ist — ersetzt, und es werden alle notwendigen grammatikalischen Anpassungen vorgenommen.

7. Artikel 2 erhält folgende Fassung:

„Artikel 2

Amt

(1) Es wird ein Amt der Europäischen Union für geistiges Eigentum (im Folgenden ‚Amt‘) errichtet.

(2) Alle Verweise auf das Harmonisierungsamt für den Binnenmarkt (Marken, Muster und Modelle) im Unionsrecht gelten als Verweise auf das Amt.“

8. Artikel 4 erhält folgende Fassung:

„Artikel 4

Markenformen

Unionsmarken können Zeichen aller Art sein, insbesondere Wörter, einschließlich Personennamen, oder Abbildungen, Buchstaben, Zahlen, Farben, die Form oder Verpackung der Ware oder Klänge, soweit solche Zeichen geeignet sind,

a) Waren oder Dienstleistungen eines Unternehmens von denjenigen anderer Unternehmen zu unterscheiden und

b) in dem Register der Unionsmarken (im Folgenden ‚Register‘) in einer Weise dargestellt zu werden, dass die zuständigen Behörden und das Publikum den Gegenstand des dem Inhaber einer solchen Marke gewährten Schutzes klar und eindeutig bestimmen können.“

24.12.2015 L 341/27Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(1) Verordnung (EG) Nr. 45/2001 des Europäischen Parlaments und des Rates vom 18. Dezember 2000 zum Schutz natürlicher Personen bei der Verarbeitung personenbezogener Daten durch die Organe und Einrichtungen der Gemeinschaft und zum freien Datenverkehr (ABl. L 8 vom 12.1.2001, S. 1).

9. Artikel 7 Absatz 1 wird wie folgt geändert:

a) Buchstabe e erhält folgende Fassung:

„e) Zeichen, die ausschließlich bestehen aus

i) der Form oder einem anderen charakteristischen Merkmal, die bzw. das durch die Art der Ware selbst bedingt ist;

ii) der Form oder einem anderen charakteristischen Merkmal der Ware, die bzw. das zur Erreichung einer technischen Wirkung erforderlich ist;

iii) der Form oder einem anderen charakteristischen Merkmal, die bzw. das der Ware einen wesentlichen Wert verleiht;“.

b) Die Buchstaben j bis k erhalten folgende Fassung:

„j) Marken, die nach Maßgabe von Unionsvorschriften, von nationalem Recht oder von internationalen Übereinkünften, denen die Union oder der betreffende Mitgliedstaat angehört, und die Ursprungsbe­ zeichnungen und geografische Angaben schützen, von der Eintragung ausgeschlossen sind;

k) Marken, die nach Maßgabe von Unionsvorschriften oder von internationalen Übereinkünften, denen die Union angehört, und die dem Schutz von traditionellen Bezeichnungen für Weine dienen, von der Eintragung ausgeschlossen sind;“.

c) Folgende Buchstaben werden angefügt:

„l) Marken, die nach Maßgabe von Unionsvorschriften oder von internationalen Übereinkünften, denen die Union angehört, und die dem Schutz von garantiert traditionellen Spezialitäten dienen, von der Eintragung ausgeschlossen sind;

m) Marken, die aus einer im Einklang mit den Unionsvorschriften oder nationalem Recht oder internationalen Übereinkünften, denen die Union oder der betreffende Mitgliedstaat angehört, zu Sortenschutzrechten eingetragenen früheren Sortenbezeichnung bestehen oder diese in ihren wesentlichen Elementen wiedergeben und die sich auf Pflanzensorten derselben Art oder eng verwandter Arten beziehen.“.

10. Artikel 8 wird wie folgt geändert:

a) Folgender Absatz wird eingefügt:

„(4a) Auf Widerspruch einer Person, die gemäß dem einschlägigen Recht zur Ausübung der aus einer Ursprungsbezeichnung oder geografischen Angabe entstehenden Rechte berechtigt ist, ist die angemeldete Marke von der Eintragung ausgeschlossen, wenn und soweit nach den Unionsvorschriften oder dem nationalen Recht zum Schutz der Ursprungsbezeichnung oder der geografischen Angaben

i) ein Antrag auf Eintragung einer Ursprungsbezeichnung oder geografischen Angabe im Einklang mit den Unionsvorschriften oder mit dem nationalen Recht bereits vor dem Antrag auf Eintragung der Unionsmarke oder der für die Anmeldung in Anspruch genommenen Priorität vorbehaltlich der späteren Eintragung gestellt worden war;

ii) diese Ursprungsbezeichnung oder geografische Angabe das Recht verleiht, die Benutzung einer jüngeren Marke zu untersagen.“.

b) Absatz 5 erhält folgende Fassung:

„(5) Auf Widerspruch des Inhabers einer eingetragenen älteren Marke im Sinne des Absatzes 2 ist die angemeldete Marke auch dann von der Eintragung ausgeschlossen, wenn sie mit einer älteren Marke identisch ist oder dieser ähnlich ist, ungeachtet dessen, ob die Waren oder Dienstleistungen, für die sie eingetragen werden soll, mit denen identisch oder denen ähnlich oder nicht ähnlich sind, für die eine ältere Marke eingetragen ist, wenn es sich im Falle einer älteren Unionsmarke um eine in der Union bekannte Marke und im Falle einer älteren nationalen Marke um eine in dem betreffenden Mitgliedstaat bekannte Marke handelt und die Benutzung der angemeldeten Marke die Unterscheidungskraft oder die Wertschätzung der älteren Marke ohne rechtfertigenden Grund in unlauterer Weise ausnutzen oder beeinträchtigen würde.“.

24.12.2015L 341/28 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

11. Artikel 9 erhält folgende Fassung:

„Artikel 9

Rechte aus der Unionsmarke

(1) Mit der Eintragung einer Unionsmarke erwirbt ihr Inhaber ein ausschließliches Recht an ihr.

(2) Der Inhaber dieser Unionsmarke hat unbeschadet der von Markeninhabern vor dem Zeitpunkt der Anmeldung oder dem Prioritätstag der Unionsmarke erworbenen Rechte das Recht, Dritten zu verbieten, ohne seine Zustimmung im geschäftlichen Verkehr ein Zeichen für Waren oder Dienstleistungen zu benutzen, wenn

a) das Zeichen mit der Unionsmarke identisch ist und für Waren oder Dienstleistungen benutzt wird, die mit denjenigen identisch sind, für die die Unionsmarke eingetragen ist;

b) das Zeichen mit der Unionsmarke identisch oder ihr ähnlich ist und für Waren oder Dienstleistungen benutzt wird, die mit denjenigen identisch oder ihnen ähnlich sind, für die die Unionsmarke eingetragen ist, und für das Publikum die Gefahr einer Verwechslung besteht, die die Gefahr einschließt, dass das Zeichen mit der Marke gedanklich in Verbindung gebracht wird;

c) das Zeichen mit der Unionsmarke identisch oder ihr ähnlich ist, unabhängig davon, ob es für Waren oder Dienstleistungen benutzt wird, die mit denjenigen identisch sind oder denjenigen ähnlich oder nicht ähnlich sind, für die die Unionsmarke eingetragen ist, wenn diese in der Union bekannt ist und die Benutzung des Zeichens die Unterscheidungskraft oder die Wertschätzung der Unionsmarke ohne rechtfertigenden Grund in unlauterer Weise ausnutzt oder beeinträchtigt.

(3) Sind die Voraussetzungen des Absatzes 2 erfüllt, so kann insbesondere verboten werden,

a) das Zeichen auf Waren oder deren Verpackung anzubringen;

b) unter dem Zeichen Waren anzubieten, in Verkehr zu bringen oder zu den genannten Zwecken zu besitzen oder unter dem Zeichen Dienstleistungen anzubieten oder zu erbringen;

c) Waren unter dem Zeichen einzuführen oder auszuführen;

d) das Zeichen als Handelsnamen oder Unternehmensbezeichnung oder als Teil eines Handelsnamens oder einer Unternehmensbezeichnung zu benutzen;

e) das Zeichen in den Geschäftspapieren und in der Werbung zu benutzen;

f) das Zeichen in der vergleichenden Werbung in einer der Richtlinie 2006/114/EG des Europäischen Parlaments und des Rates (*) zuwiderlaufenden Weise zu benutzen.

(4) Unbeschadet der von Markeninhabern vor dem Zeitpunkt der Anmeldung oder dem Prioritätstag der Unionsmarke erworbenen Rechte ist der Inhaber dieser Unionsmarke auch berechtigt, Dritten zu untersagen, im geschäftlichen Verkehr Waren in die Union zu verbringen ohne diese in den zollrechtlich freien Verkehr zu überführen, wenn die Waren, einschließlich ihrer Verpackung, aus Drittstaaten stammen und ohne Zustimmung eine Marke aufweisen, die mit der für derartige Waren eingetragenen Unionsmarke identisch ist oder in ihren wesentlichen Aspekten nicht von dieser Marke zu unterscheiden ist.

Die Berechtigung des Inhabers einer Unionsmarke gemäß Unterabsatz 1 erlischt, wenn während eines Verfahrens, das der Feststellung dient, ob eine Unionsmarke verletzt wurde, und das gemäß der Verordnung (EU) Nr. 608/2013 des Europäischen Parlaments und des Rates (**) zur Durchsetzung der Rechte geistigen Eigentums durch die Zollbehörden eingeleitet wurde, der zollrechtliche Anmelder oder der Besitzer der Waren nachweist, dass der Inhaber der Unionsmarke nicht berechtigt ist, das Inverkehrbringen der Waren im endgültigen Bestimmungsland zu untersagen.

(*) Richtlinie 2006/114/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 12. Dezember 2006 über irreführende und vergleichende Werbung (ABl. L 376 vom 27.12.2006, S. 21).

(**) Verordnung (EU) Nr. 608/2013 des Europäischen Parlaments und des Rates vom 12. Juni 2013 zur Durchsetzung der Rechte geistigen Eigentums durch die Zollbehörden und zur Aufhebung der Verordnung (EG) Nr. 1383/2003 des Rates (ABl. L 181 vom 29.6.2013, S. 15).“

24.12.2015 L 341/29Amtsblatt der Europäischen UnionDE

12. Folgende Artikel werden eingefügt:

„Artikel 9a

Recht auf Untersagung von Vorbereitungshandlungen im Zusammenhang mit der Benutzung der Verpackung oder anderer Kennzeichnungsmittel

Besteht die Gefahr, dass die Verpackung, Etiketten, Anhänger, Sicherheits- oder Echtheitshinweise oder -nachweise oder andere Kennzeichnungsmittel, auf denen die Marke angebracht wird, für Waren oder Dienstleistungen benutzt wird und dass diese Benutzung eine Verletzung der Rechte des Markeninhabers nach Artikel 9 Absätze 2 und 3 darstellt, so hat der Inhaber der Unionsmarke das Recht, die folgenden Handlungen zu verbieten, wenn diese im geschäftlichen Verkehr vorgenommen werden:

a) das Anbringen eines mit der Unionsmarke identischen oder ihr ähnlichen Zeichens auf der Verpackung, auf Etiketten, Anhängern, Sicherheits- oder Echtheitshinweisen oder -nachweisen oder anderen Kennzeich­ nungsmitteln, auf denen die Marke angebracht werden kann;

b) das Anbieten, Inverkehrbringen oder Besitzen für diese Zwecke oder die Einfuhr oder Ausfuhr von Verpackungen, Etiketten, Anhängern, Sicherheits- oder Echtheitshinweisen oder -nachweisen oder anderen Kennzeichnungsmitteln, auf denen die Marke angebracht wird.

Artikel 9b

Zeitpunkt, ab dem Rechte Dritten entgegengehalten werden können

(1) Rechte aus der Unionsmarke können Dritten erst nach der Veröffentlichung der Eintragung der Marke entgegengehalten werden.

(2) Es kann eine angemessene Entschädigung für Handlungen verlangt werden, die nach Veröffentlichung der Anmeldung einer Unionsmarke vorgenommen werden und die nach Veröffentlichung der Eintragung aufgrund der Veröffentlichung verboten wären.

(3) Ein angerufenes Gericht trifft bis zur Veröffentlichung der Eintragung keine Entscheidung in der Hauptsache.“.

13. Artikel 12 erhält folgende Fassung:

„Artikel 12

Beschränkung der Wirkungen der Unionsmarke

(1) Die Unionsmarke gewährt ihrem Inhaber nicht das Recht, einem Dritten zu verbieten, Folgendes im geschäftlichen Verkehr zu benutzen:

a) den Namen oder die Adresse des Dritten, wenn es sich bei dem Dritten um eine natürliche Person handelt;

b) Zeichen oder Angaben ohne Unterscheidungskraft oder über die Art, die Beschaffenheit, die Menge, die Bestimmung, den Wert, die geografische Herkunft oder die Zeit der Herstellung der Ware oder der Erbringung der Dienstleistung oder über andere Merkmale der Ware oder Dienstleistung;

c) die Unionsmarke zu Zwecken der Identifizierung oder zum Verweis auf Waren oder Dienstleistungen als die des Inhabers dieser Marke, insbesondere wenn die Benutzung der Marke als Hinweis auf die Bestimmung einer Ware, insbesondere als Zubehör oder Ersatzteil, oder einer Dienstleistung erforderlich ist.

(2) Absatz 1 findet nur dann Anwendung, wenn die Benutzung durch den Dritten den anständigen Gepflogenheiten in Gewerbe oder Handel entspricht.“.

14. Artikel 13 Absatz 1 erhält folgende Fassung:

„(1) Eine Unionsmarke gewährt ihrem Inhaber nicht das Recht, die Benutzung der Marke für Waren zu untersagen, die unter dieser Marke von ihm oder mit seiner Zustimmung im Europäischen Wirtschaftsraum in den Verkehr gebracht worden sind.“.

24.12.2015L 341/30 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

15. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 13a

Zwischenrecht des Inhabers einer später eingetragenen Marke als Einrede in Verletzungsverfahren

(1) In Verletzungsverfahren ist der Inhaber einer Unionsmarke nicht berechtigt, die Benutzung einer später eingetragenen Unionsmarke zu untersagen, wenn diese jüngere Marke nach Maßgabe von Artikel 53 Absätze 1, 3 oder 4, Artikel 54 Absätze 1 oder 2 oder Artikel 57 Absatz 2 dieser Verordnung nicht für nichtig erklärt werden könnte.

(2) In Verletzungsverfahren ist der Inhaber einer Unionsmarke nicht berechtigt, die Benutzung einer später eingetragenen nationalen Marke zu untersagen, wenn diese später eingetragene nationale Marke nach Maßgabe von Artikel 8 oder Artikel 9 Absätze 1 oder 2 oder Artikel 46 Absatz 3 der Richtlinie (EU) 2015/2436 des Europäischen Parlaments und des Rates (*) nicht für nichtig erklärt werden könnte.

(3) Ist der Inhaber einer Unionsmarke nicht berechtigt, die Benutzung einer später eingetragenen Marke nach Absatz 1 oder 2 zu untersagen, so kann sich der Inhaber der später eingetragenen Marke im Verletzungsverfahren der Benutzung der älteren Unionsmarke nicht widersetzen.

(*) Richtlinie (EU) 2015/2436 des Europäischen Parlaments und des Rates vom 16. Dezember 2015 zur Angleichung der Rechtsvorschriften der Mitgliedstaaten über die Marken (ABl. L 336 vom 23.12.2015, S. 1).“.

16. Artikel 15 Absatz 1 Unterabsatz 2 erhält folgende Fassung:

„Folgendes gilt ebenfalls als Benutzung im Sinne des Unterabsatzes 1:

a) die Benutzung der Unionsmarke in einer Form, die von der Eintragung nur in Bestandteilen abweicht, ohne dass dadurch die Unterscheidungskraft der Marke beeinflusst wird, unabhängig davon, ob die Marke in der benutzten Form auch auf den Namen des Inhabers eingetragen ist;

b) das Anbringen der Unionsmarke auf Waren oder deren Verpackung in der Union ausschließlich für den Export.“.

17. In Artikel 16 Absatz 1 erhält der Einleitungssatz folgende Fassung:

„(1) Soweit in den Artikeln 17 bis 24 nichts anderes bestimmt ist, wird die Unionsmarke als Gegenstand des Vermögens im Ganzen und für das gesamte Gebiet der Union wie eine nationale Marke behandelt, die in dem Mitgliedstaat eingetragen ist, in dem nach dem Register“.

18. Artikel 17 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 4 wird gestrichen.

b) Folgende Absätze werden eingefügt:

„(5a) Ein Antrag auf Eintragung eines Rechtsübergangs enthält Angaben zur Unionsmarke, zum neuen Inhaber und zu den Waren und Dienstleistungen, auf die sich der Rechtsübergang bezieht, sowie Unterlagen, aus denen sich der Rechtsübergang gemäß den Absätzen 2 und 3 ergibt. Der Antrag kann zudem gegebenenfalls Informationen zur Identifizierung des Vertreters des neuen Markeninhabers enthalten.

(5b) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen Folgendes festgelegt wird:

a) die Einzelheiten, die in dem Antrag auf Eintragung eines Rechtsübergangs anzugeben sind;

b) die Art der Unterlagen, die für den Rechtsübergang erforderlich sind, unter Berücksichtigung der vom eingetragenen Markeninhaber und dem Rechtsnachfolger getroffenen Vereinbarungen;

c) die Einzelheiten der Behandlung von Anträgen auf teilweisen Rechtsübergang, bei denen sicherzustellen ist, dass sich die Waren und Dienstleistungen der verbleibenden Eintragung und der neuen Eintragung nicht überschneiden und dass für die neue Eintragung eine getrennte Akte mit einer neuen Eintragungsnummer angelegt wird.

24.12.2015 L 341/31Amtsblatt der Europäischen UnionDE

Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.

(5c) Sind die in den Absätzen 1 bis 3 oder in den in Absatz 5b genannten Durchführungsrechtsakten festgelegten Bedingungen für die Eintragung eines Rechtsübergangs nicht erfüllt, so teilt das Amt dem Antragsteller die Mängel mit. Werden die Mängel nicht innerhalb einer vom Amt festgelegten Frist beseitigt, so weist es den Antrag auf Eintragung des Rechtsübergangs zurück.

(5d) Für zwei oder mehrere Marken kann ein einziger Antrag auf Eintragung eines Rechtsübergangs gestellt werden, sofern der eingetragene Markeninhaber und der Rechtsnachfolger in jedem Fall dieselbe Person ist.

(5e) Die Absätze 5a bis 5d gelten auch für Anmeldungen von Unionsmarken.

(5f) Im Falle eines teilweisen Rechtsübergangs gilt ein Antrag des ursprünglichen Markeninhabers, über den in Bezug auf die ursprüngliche Eintragung noch nicht entschieden ist, in Bezug auf die verbleibende Eintragung und die neue Eintragung als noch nicht erledigt. Müssen für einen solchen Antrag Gebühren gezahlt werden und hat der ursprüngliche Markeninhaber diese Gebühren entrichtet, so ist der neue Inhaber nicht verpflichtet, zusätzliche Gebühren für diesen Antrag zu entrichten.“.

19. Artikel 18 erhält folgende Fassung:

„Artikel 18

Übertragung einer Agentenmarke

(1) Ist eine Unionsmarke für den Agenten oder Vertreter des Markeninhabers ohne dessen Zustimmung eingetragen worden, so ist der Markeninhaber berechtigt, die Übertragung der Eintragung der Unionsmarke zu seinen Gunsten zu verlangen, es sei denn, dass der Agent oder Vertreter seine Handlungsweise rechtfertigt.

(2) Der Inhaber kann bei folgenden Stellen eine Übertragung nach Absatz 1 dieses Artikels beantragen:

a) beim Amt nach Artikel 53 Absatz 1 Buchstabe b, statt eines Antrags auf Erklärung der Nichtigkeit;

b) bei einem Unionsmarkengericht nach Artikel 95, statt einer Widerklage auf Erklärung der Nichtigkeit auf der Grundlage von Artikel 100 Absatz 1.“.

20. Artikel 19 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 2 erhält folgende Fassung:

„(2) Die in Absatz 1 genannten Rechte oder der Übergang dieser Rechte werden auf Antrag eines Beteiligten in das Register eingetragen und veröffentlicht.“;

b) Folgender Absatz wird angefügt:

„(3) Eine Eintragung im Register im Sinne des Absatzes 2 wird auf Antrag eines Beteiligten gelöscht oder geändert.“.

21. In Artikel 20 wird folgender Absatz angefügt:

„(4) Eine Eintragung im Register im Sinne des Absatzes 3 wird auf Antrag eines Beteiligten gelöscht oder geändert.“.

22. In Artikel 22 wird folgender Absatz angefügt:

„(6) Eine Eintragung im Register im Sinne des Absatzes 5 wird auf Antrag eines Beteiligten gelöscht oder geändert.“.

24.12.2015L 341/32 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

23. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 22a

Verfahren zur Eintragung von Lizenzen und anderen Rechten in das Register

(1) Artikel 17 Absätze 5a und 5b und die gemäß diesem Artikel erlassenen Vorschriften sowie Artikel 17 Absatz 5d gelten entsprechend für die Eintragung eines dinglichen Rechts oder des Übergangs eines dinglichen Rechts im Sinne des Artikels 19 Absatz 2, einer Zwangsvollstreckung im Sinne des Artikels 20 Absatz 3, einer Beteiligung an einem Insolvenzverfahren im Sinne des Artikels 21 Absatz 3 sowie für die Eintragung einer Lizenz oder eines Übergangs einer Lizenz im Sinne des Artikels 22 Absatz 5, vorbehaltlich des Folgenden:

a) Die Anforderung in Bezug auf die Angabe der Waren und Dienstleistungen, auf die sich der Übergang bezieht, gilt nicht für einen Antrag auf Eintragung eines dinglichen Rechts, einer Zwangsvollstreckung oder eines Insolvenzverfahrens.

b) Die Anforderung in Bezug auf die Unterlagen zum Nachweis des Übergangs gilt nicht, wenn der Antrag vom Inhaber der Unionsmarke gestellt wird.

(2) Der Antrag auf Eintragung der Rechte gemäß Absatz 1 gilt erst als eingereicht, wenn die geforderte Gebühr entrichtet worden ist.

(3) Mit dem Antrag auf Eintragung einer Lizenz kann beantragt werden, dass die Lizenz als eine oder mehrere der folgenden Arten von Lizenzen im Register eingetragen wird:

a) als ausschließliche Lizenz;

b) als Unterlizenz, wenn sie von einem Lizenznehmer erteilt wird, dessen Lizenz im Register eingetragen ist;

c) als Teillizenz, die sich auf einen Teil der Waren oder Dienstleistungen beschränkt, für die die Marke eingetragen ist;

d) als Teillizenz, die sich auf einen Teil der Union beschränkt;

e) als befristete Lizenz.

Wird der Antrag gestellt, die Lizenz als eine in Unterabsatz 1 Buchstaben c, d und e genannten Lizenz einzutragen, so ist im Antrag auf Lizenzeintragung anzugeben, für welche Waren und Dienstleistungen, für welchen Teil der Union und für welchen Zeitraum die Lizenz gewährt wird.

(4) Sind die in den Artikeln 19 bis 22, in den Absätzen 1 und 3 des vorliegenden Artikels und in den sonstigen anwendbaren Regeln, die nach dieser Verordnung erlassen werden, festgelegten Bedingungen für eine Eintragung nicht erfüllt, so teilt das Amt dem Antragsteller den Mangel mit. Wird der Mangel nicht innerhalb einer vom Amt festgelegten Frist beseitigt, so weist es den Eintragungsantrag zurück.

(5) Die Absätze 1 und 3 gelten entsprechend für Anmeldungen von Unionsmarken.“.

24. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 24a

Verfahren zur Löschung oder Änderung der Eintragung einer Lizenz und anderer Rechte im Register

(1) Die Eintragung gemäß Artikel 22a Absatz 1 wird auf Antrag eines der Beteiligten gelöscht oder geändert.

(2) Der Antrag muss die Nummer der Eintragung der betreffenden Unionsmarke und die Bezeichnung des Rechts, dessen Eintragung gelöscht oder geändert werden soll, enthalten.

24.12.2015 L 341/33Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(3) Der Antrag auf Löschung einer Lizenz, eines dinglichen Rechts oder einer Zwangsvollstreckungsmaßnahme gilt erst als gestellt, wenn die diesbezügliche Gebühr entrichtet worden ist.

(4) Dem Antrag sind Unterlagen beizufügen, aus denen hervorgeht, dass das eingetragene Recht nicht mehr besteht oder dass der Lizenznehmer oder der Inhaber eines anderen Rechts der Löschung oder Änderung der Eintragung zustimmt.

(5) Sind die Erfordernisse für die Löschung oder Änderung der Eintragung nicht erfüllt, so teilt das Amt dem Antragsteller den Mangel mit. Wird der Mangel nicht innerhalb einer vom Amt festgelegten Frist beseitigt, so weist es den Antrag auf Löschung oder Änderung der Eintragung zurück.

(6) Die Absätze 1 bis 5 dieses Artikels gelten entsprechend für Einträge, die gemäß Artikel 22a Absatz 5 in die Akte aufgenommen werden.“.

25. Artikel 25 erhält folgende Fassung:

„Artikel 25

Einreichung der Anmeldung

(1) Die Anmeldung einer Unionsmarke wird beim Amt eingereicht.

(2) Das Amt stellt dem Anmelder unverzüglich eine Empfangsbescheinigung aus, die mindestens das Aktenzeichen, eine Wiedergabe, eine Beschreibung oder sonstige Identifizierung der Marke, die Art und Zahl der Unterlagen und den Tag ihres Eingangs enthält. Diese Empfangsbescheinigung kann elektronisch ausgestellt werden.“.

26. Artikel 26 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 1 Buchstabe d erhält folgende Fassung:

„d) eine Wiedergabe der Marke, die den Erfordernissen des Artikels 4 Buchstabe b genügt.“.

b) Die Absätze 2 und 3 erhalten folgende Fassung:

„(2) Für die Anmeldung der Unionsmarke sind die Anmeldegebühr für eine Klasse von Waren oder Dienstleistungen und gegebenenfalls eine oder mehrere Klassengebühren für jede Klasse von Waren und Dienstleistungen, die über die erste Klasse hinausgeht, und gegebenenfalls die Recherchegebühr zu entrichten.

(3) Zusätzlich zu den in den Absätzen 1 und 2 genannten Erfordernissen muss die Anmeldung der Unionsmarke den in dieser Verordnung und in den gemäß dieser Verordnung erlassenen Durchführungs­ rechtsakten vorgesehenen Formerfordernissen entsprechen. Ist in diesen Erfordernissen vorgesehen, dass die Marke elektronisch darzustellen ist, so darf der Exekutivdirektor die Formate und die maximale Größe einer derartigen elektronischen Datei bestimmen.“.

c) Folgender Absatz wird angefügt:

„(4) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen die Einzelheiten, die bei der Anmeldung anzugeben sind, festgelegt werden. Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“.

27. Artikel 27 erhält folgende Fassung:

„Artikel 27

Anmeldetag

Der Anmeldetag einer Unionsmarke ist der Tag, an dem die die Angaben nach Artikel 26 Absatz 1 enthaltenden Unterlagen vom Anmelder beim Amt eingereicht worden sind, sofern innerhalb eines Monats nach Einreichung der genannten Unterlagen die Anmeldegebühr entrichtet wird.“.

24.12.2015L 341/34 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

28. Artikel 28 erhält folgende Fassung:

„Artikel 28

Bezeichnung und Klassifizierung von Waren und Dienstleistungen

(1) Die Waren und Dienstleistungen, die Gegenstand einer Markenanmeldung sind, werden gemäß dem im Abkommen von Nizza über die internationale Klassifikation von Waren und Dienstleistungen für die Eintragung von Marken vom 15. Juni 1957 festgelegten Klassifikationssystem (im Folgenden ‚Nizza-Klassifikation‘) klassifiziert.

(2) Die Waren und Dienstleistungen, für die Markenschutz beantragt wird, sind vom Anmelder so klar und eindeutig anzugeben, dass die zuständigen Behörden und die Wirtschaftsteilnehmer allein auf dieser Grundlage den beantragten Schutzumfang bestimmen können.

(3) Für die Zwecke des Absatzes 2 können die in den Klassenüberschriften der Nizza-Klassifikation enthaltenen Oberbegriffe oder andere allgemeine Begriffe verwendet werden, sofern sie den Anforderungen dieses Artikels in Bezug auf Klarheit und Eindeutigkeit entsprechen.

(4) Das Amt weist eine Anmeldung bei unklaren oder nicht eindeutigen Begriffe zurück. sofern der Anmelder nicht innerhalb einer vom Amt zu diesem Zweck gesetzten Frist eine geeignete Formulierung vorschlägt.

(5) Die Verwendung allgemeiner Begriffe, einschließlich der Oberbegriffe der Klassenüberschriften der Nizza- Klassifikation, ist dahin auszulegen, dass diese alle Waren oder Dienstleistungen einschließen, die eindeutig von der wörtlichen Bedeutung des Begriffs erfasst sind. Die Verwendung derartiger Begriffe ist nicht so auszulegen, dass Waren oder Dienstleistungen beansprucht werden können, die nicht darunter erfasst werden können.

(6) Beantragt der Anmelder eine Eintragung für mehr als eine Klasse, so fasst der Anmelder die Waren und Dienstleistungen gemäß den Klassen der Nizza-Klassifikation zusammen, wobei er jeder Gruppe die Nummer der Klasse, der diese Gruppe von Waren oder Dienstleistungen angehört, in der Reihenfolge dieser Klassifikation voranstellt.

(7) Waren und Dienstleistungen werden nicht deswegen als ähnlich angesehen, weil sie in derselben Klasse der Nizza-Klassifikation erscheinen, und Waren und Dienstleistungen werden nicht deswegen als verschieden angesehen, weil sie in verschiedenen Klassen der Nizza-Klassifikation erscheinen.

(8) Inhaber von vor dem 22. Juni 2012 angemeldeten Unionsmarken, die in Bezug auf die gesamte Überschrift einer Nizza-Klasse eingetragen sind, dürfen erklären, dass es am Anmeldetag ihre Absicht war, Schutz in Bezug auf Waren oder Dienstleistungen zu beantragen, die über diejenigen hinausgehen, die von der wörtlichen Bedeutung der Überschrift der betreffenden Klasse erfasst sind, sofern die so bezeichneten Waren oder Dienstleistungen im alphabetischen Verzeichnis für diese Klasse in der zum Zeitpunkt der Anmeldung geltenden Fassung der Nizza- Klassifikation aufgeführt sind.

In der Erklärung, die beim Amt bis zum 24. September 2016 einzureichen ist, müssen klar, genau und konkret die Waren und Dienstleistungen angegeben werden, die nicht eindeutig von der wörtlichen Bedeutung der Begriffe in der Klassenüberschrift, unter die sie nach der ursprünglichen Absicht des Inhabers fielen, erfasst sind. Das Amt ergreift angemessene Maßnahmen, um das Register entsprechend zu ändern. Die Möglichkeit der Abgabe einer Erklärung nach Unterabsatz 1 dieses Absatzes lässt die Anwendung des Artikels 15, des Artikels 42 Absatz 2, des Artikels 51 Absatz 1 Buchstabe a und des Artikels 57 Absatz 2 unberührt.

Unionsmarken, für die keine Erklärung binnen der in Unterabsatz 2 genannten Frist eingereicht wird, gelten nach Fristablauf nur für diejenigen Waren oder Dienstleistungen, die eindeutig von der wörtlichen Bedeutung der Begriffe in der Überschrift der einschlägigen Klasse erfasst sind.

24.12.2015 L 341/35Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(9) Wird das Register geändert, so hindern die durch die Unionsmarke gemäß Artikel 9 verliehenen ausschließ­ lichen Rechte einen Dritten nicht daran, eine Marke weiterhin für Waren oder Dienstleistungen zu benutzen, wenn und soweit die Benutzung der Marke für diese Waren oder Dienstleistungen

a) vor Änderung des Registers begann und

b) die Rechte des Inhabers auf der Grundlage der wörtlichen Bedeutung der damaligen Eintragung der Waren und Dienstleistungen im Register nicht verletzte.

Ferner gibt die Änderung der Liste der in das Register eingetragenen Waren oder Dienstleistungen dem Inhaber der Unionsmarke nicht das Recht, sich der Benutzung einer jüngeren Marke zu widersetzen oder eine Erklärung der Nichtigkeit einer solchen Marke zu beantragen, wenn und soweit

a) vor Änderung des Registers die jüngere Marke entweder für die Waren oder Dienstleistungen benutzt wurde oder ein Antrag auf Eintragung der Marke für die Waren oder Dienstleistungen eingereicht worden war, und

b) die Benutzung der Marke für diese Waren oder Dienstleistungen die Rechte des Inhabers auf der Grundlage der wörtlichen Bedeutung der damaligen Eintragung der Waren und Dienstleistungen im Register nicht verletzte oder verletzt hätte.“.

29. Artikel 29 wird wie folgt geändert:

a) In Absatz 5 werden folgende Sätze angefügt:

„Falls erforderlich, beantragt der Exekutivdirektor bei der Kommission, eine Prüfung zu erwägen, um festzustellen, ob ein Staat im Sinne von Satz 1 die Gegenseitigkeit gewährt. Stellt die Kommission fest, dass die Gegenseitigkeit nach Satz 1 gewährt wird, so veröffentlicht sie eine entsprechende Mitteilung im Amtsblatt der Europäischen Union.“;

b) Folgende Absätze werden angefügt:

„(6) Absatz 5 findet Anwendung ab dem Tag, an dem die Mitteilung über die Feststellung, dass die Gegenseitigkeit gewährt ist, im Amtsblatt der Europäischen Union veröffentlicht wurde, sofern die Mitteilung kein früheres Datum nennt, ab dem Absatz 5 Anwendung findet. Er gilt nicht mehr ab dem Tag, an dem die Kommission im Amtsblatt der Europäischen Union eine Mitteilung des Inhalts veröffentlicht, dass die Gegenseitigkeit nicht länger gewährt wird, sofern die Mitteilung kein früheres Datum nennt, ab dem Absatz 5 nicht mehr gilt.

(7) Mitteilungen nach den Absätzen 5 und 6 werden auch im Amtsblatt des Amtes veröffentlicht.“.

30. Artikel 30 erhält folgende Fassung:

„Artikel 30

Inanspruchnahme der Priorität

(1) Eine Inanspruchnahme der Priorität wird zusammen mit der Anmeldung einer Unionsmarke beantragt und enthält das Datum, die Nummer und das Land der früheren Anmeldung. Die Unterlagen zur Unterstützung der Inanspruchnahme der Priorität sind innerhalb von drei Monaten nach dem Anmeldetag einzureichen.

(2) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen festgelegt wird, welche Art von Unterlagen für die Inanspruchnahme der Priorität einer früheren Anmeldung nach Absatz 1 dieses Artikels beizubringen sind. Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.

(3) Der Exekutivdirektor kann bestimmen, dass der Anmelder zur Unterstützung der beantragten Inanspruchnahme der Priorität weniger als die in den Spezifikationen, die gemäß Absatz 2 erlassen werden, festgelegten Unterlagen beizubringen hat, sofern dem Amt die benötigten Informationen aus anderen Quellen zur Verfügung stehen.“.

24.12.2015L 341/36 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

31. Artikel 33 wird wie folgt geändert:

a) In Absatz 1 wird folgender Satz angefügt:

„Die Inanspruchnahme der Priorität wird zusammen mit der Anmeldung der Unionsmarke beantragt.“;

b) Absatz 2 erhält folgende Fassung:

„(2) Der Anmelder, der die Priorität gemäß Absatz 1 in Anspruch nehmen will, hat innerhalb von drei Monaten nach dem Anmeldetag Nachweise für die Zurschaustellung der Waren oder Dienstleistungen unter der angemeldeten Marke einzureichen.“;

c) Folgender Absatz wird angefügt:

„(4) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen die Art und die Einzelheiten der Nachweise festgelegt werden, die für die Inanspruchnahme einer Ausstellungspriorität nach Absatz 2 dieses Artikels beizubringen sind. Dieser Durchführungsrechtsakt wird nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“.

32. Artikel 34 wird wie folgt geändert:

a) Folgender Absatz wird eingefügt:

„(1a) Anträge auf Inanspruchnahme des Zeitrangs müssen entweder zusammen mit der Anmeldung der Unionsmarke oder innerhalb von zwei Monaten nach dem Anmeldetag eingereicht werden und Angaben enthalten zu dem Mitgliedstaat oder den Mitgliedstaaten, in dem/denen oder für den/die die Marke eingetragen ist, zur Nummer und zum Anmeldetag der maßgeblichen Eintragung und zu den Waren und Dienstleistungen, für die die Marke eingetragen ist. Wird der Zeitrang einer oder mehrerer eingetragener älterer Marken bei der Anmeldung in Anspruch genommen, so müssen die Unterlagen zur Unterstützung der beantragten Inanspruchnahme des Zeitrangs innerhalb von drei Monaten ab dem Anmeldetag eingereicht werden. Will der Antragsteller den Zeitrang nach der Einreichung der Anmeldung in Anspruch nehmen, so müssen die Unterlagen zur Unterstützung der beantragten Inanspruchnahme des Zeitrangs dem Amt innerhalb von drei Monaten nach Eingang des Antrags auf Inanspruchnahme des Zeitrangs vorgelegt werden.“;

b) Absatz 3 erhält folgende Fassung:

„(3) Der für die Unionsmarke in Anspruch genommene Zeitrang erlischt, wenn die ältere Marke, deren Zeitrang in Anspruch genommen worden ist, für nichtig oder für verfallen erklärt wird. Wird die ältere Marke für verfallen erklärt, erlischt der Zeitrang, sofern der Verfall vor dem Anmeldetag oder dem Prioritätstag der Unionsmarke eintritt.“;

c) Folgende Absätze werden angefügt:

„(4) Das Amt unterrichtet das Benelux-Amt für geistiges Eigentum oder die Zentralbehörde für den gewerblichen Rechtsschutz des betreffenden Mitgliedstaats über die wirksame Inanspruchnahme des Zeitrangs.

(5) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen festgelegt wird, welche Art von Unterlagen für die Inanspruchnahme des Zeitrangs einer nationalen Marke oder einer aufgrund internationaler Übereinkünfte eingetragenen Marke mit Wirkung in einem Mitgliedstaat nach Absatz 1a dieses Artikels beizubringen sind. Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.

(6) Der Exekutivdirektor kann bestimmen, dass der Anmelder zur Unterstützung der beantragten Inanspruchnahme des Zeitrangs weniger als die in den Spezifikationen, die gemäß Absatz 5 erlassen werden, festgelegten Unterlagen beizubringen hat, sofern dem Amt die benötigten Informationen aus anderen Quellen zur Verfügung stehen.“.

33. Artikel 35 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 2 erhält folgende Fassung:

„(2) Anträge auf Inanspruchnahme des Zeitrangs gemäß Absatz 1 dieses Artikels müssen die Nummer der Eintragung der Unionsmarke, den Namen und die Anschrift ihres Inhabers, Angaben zu dem Mitgliedstaat oder den Mitgliedstaaten, in dem/denen oder für den/die die ältere Marke eingetragen ist, zur Nummer und zum Anmeldetag der maßgeblichen Eintragung, zu den Waren und Dienstleistungen, für die die Marke eingetragen ist, und zu jenen, für die der Zeitrang in Anspruch genommen wird, sowie die unterstützenden Unterlagen gemäß den nach Artikel 34 Absatz 5 angenommenen Vorschriften enthalten.“;

24.12.2015 L 341/37Amtsblatt der Europäischen UnionDE

b) Folgende Absätze werden angefügt:

„(3) Sind die Erfordernisse für die Inanspruchnahme des Zeitrangs nicht erfüllt, so teilt das Amt dem Inhaber der Unionsmarke den Mangel mit. Wird der Mangel nicht innerhalb einer vom Amt festgesetzten Frist beseitigt, so weist es den Antrag zurück.

(4) Es gilt Artikel 34 Absätze 2, 3, 4 und 6.“.

34. Artikel 36 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 1 Buchstabe b erhält folgende Fassung:

„b) die Anmeldung der Unionsmarke den in Artikel 26 Absatz 3 festgelegten Bedingungen und Erfordernissen genügt;“;

b) In Absatz 2 werden die Worte „innerhalb der vorgeschriebenen Frist“ durch „innerhalb von zwei Monaten nach Eingang der entsprechenden Mitteilung“ ersetzt.

c) In Absatz 5 werden folgende Sätze angefügt:

„Liegen keine anderen Kriterien vor, um zu bestimmen, welche Klassen durch den gezahlten Gebührenbetrag gedeckt werden sollen, so trägt das Amt den Klassen in der Reihenfolge der Klassifikation Rechnung. Die Anmeldung gilt für diejenigen Klassen als zurückgenommen, für die die Klassengebühren nicht oder nicht in voller Höhe gezahlt worden sind.“.

d) Folgender Absatz 8 wird angefügt:

„(8) Betrifft die Nichterfüllung der in Absatz 1 Buchstaben b und c genannten Erfordernisse lediglich einige Waren oder Dienstleistungen, so weist das Amt die Anmeldung nur in Bezug auf diese Waren oder Dienstleistungen zurück, oder es erlischt der Anspruch in Bezug auf die Priorität oder den Zeitrang nur in Bezug auf diese Waren und Dienstleistungen.“:

35. Artikel 37 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 2 wird gestrichen.

b) Absatz 3 erhält folgende Fassung:

„(3) Die Anmeldung kann nur zurückgewiesen werden, wenn dem Anmelder zuvor Gelegenheit gegeben worden ist, die Anmeldung zurückzunehmen, zu ändern oder eine Stellungnahme einzureichen. Hierzu teilt das Amt dem Anmelder mit, welche Hindernisse der Eintragung entgegenstehen, und setzt ihm eine Frist für die Zurücknahme oder Änderung der Anmeldung oder zur Einreichung einer Stellungnahme. Beseitigt der Anmelder die der Eintragung entgegenstehenden Hindernisse nicht, so weist das Amt die Eintragung ganz oder teilweise zurück.“.

36. Artikel 38 erhält folgende Fassung:

„Artikel 38

Recherchenbericht

(1) Das Amt erstellt auf Antrag des Anmelders der Unionsmarke bei Einreichung der Anmeldung einen Unionsrecherchenbericht, in dem diejenigen ermittelten älteren Unionsmarken oder Anmeldungen von Unionsmarken aufgeführt werden, die gemäß Artikel 8 gegen die Eintragung der angemeldeten Unionsmarke geltend gemacht werden können.

(2) Beantragt der Anmelder bei der Anmeldung einer Unionsmarke, dass von den Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz der Mitgliedstaaten ein Recherchenbericht erstellt wird, und wurde die entsprechende Recherchengebühr innerhalb der für die Zahlung der Anmeldegebühr vorgesehenen Frist entrichtet, so übermittelt das Amt den Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz derjenigen Mitgliedstaaten, die dem Amt ihre Entscheidung mitgeteilt haben, für Anmeldungen von Unionsmarken in ihren eigenen Markenregistern eine Recherche durchzuführen, unverzüglich eine Abschrift dieser Anmeldung einer Unionsmarke.

24.12.2015L 341/38 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(3) Jede Zentralbehörde für den gewerblichen Rechtsschutz der Mitgliedstaaten gemäß Absatz 2 dieses Artikels übermittelt einen Recherchenbericht, in dem entweder alle älteren nationalen Marken, Anmeldungen nationaler Marken oder aufgrund internationaler Übereinkünfte eingetragenen Marken mit Wirkung in dem betreffenden Mitgliedstaat bzw. den betreffenden Mitgliedstaaten, die von ihr ermittelt wurden und die gemäß Artikel 8 gegen die Eintragung der angemeldeten Unionsmarke geltend gemacht werden können, aufgeführt sind, oder in dem mitgeteilt wird, dass solche Rechte bei der Recherche nicht festgestellt wurden.

(4) Das Amt legt nach Anhörung des in Artikel 124 vorgesehenen Verwaltungsrats (im Folgenden ‚Verwaltungsrat‘) den Inhalt und die Modalitäten der Berichte fest.

(5) Das Amt zahlt jeder Zentralbehörde für den gewerblichen Rechtsschutz einen Betrag für jeden Recherchenbericht, den die Behörde gemäß Absatz 3 vorlegt. Dieser Betrag, der für jede Zentralbehörde gleich hoch zu sein hat, wird vom Haushaltsausschuss durch mit Dreiviertelmehrheit der Vertreter der Mitgliedstaaten gefassten Beschluss festgesetzt.

(6) Das Amt übermittelt dem Anmelder der Unionsmarke auf Antrag den Unionsrecherchenbericht und auf Antrag die eingegangenen nationalen Recherchenberichte.

(7) Bei der Veröffentlichung der Anmeldung einer Unionsmarke unterrichtet das Amt die Inhaber älterer Unionsmarken oder Anmeldungen von Unionsmarken, die in dem Unionsrecherchenbericht genannt sind, von der Veröffentlichung der Anmeldung der Unionsmarke. Letzteres gilt unabhängig davon, ob der Anmelder darum ersucht hat, einen Unionsrecherchenbericht zu erhalten, es sei denn, der Inhaber einer älteren Eintragung oder Anmeldung ersucht darum, die Mitteilung nicht zu erhalten.“.

37. Artikel 39 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 1 erhält folgende Fassung:

„(1) Sind die Erfordernisse für die Anmeldung einer Unionsmarke erfüllt, so wird die Anmeldung für die Zwecke des Artikels 41 veröffentlicht, soweit sie nicht gemäß Artikel 37 zurückgewiesen wird. Die Veröffentlichung der Anmeldung lässt die im Einklang mit dieser Verordnung oder mit gemäß dieser Verordnung erlassenen Rechtsakten dem Publikum bereits anderweitig zur Verfügung gestellten Informationen unberührt.“.

b) Folgende Absätze werden angefügt:

„(3) Enthält die Veröffentlichung der Anmeldung einen dem Amt zuzuschreibenden Fehler, so berichtigt das Amt von sich aus oder auf Antrag des Anmelders den Fehler und veröffentlicht diese Berichtigung.

Die gemäß Artikel 43 Absatz 3 angenommenen Vorschriften finden entsprechend Anwendung, wenn eine Berichtigung vom Anmelder beantragt wird.

(4) Artikel 41 Absatz 2 findet auch Anwendung, wenn die Berichtigung die Liste der Waren oder Dienstleistungen oder die Wiedergabe der Marke betrifft.

(5) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte mit den Einzelheiten, die die Veröffentlichung der Anmeldung zu enthalten hat. Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“.

38. Artikel 40 erhält folgende Fassung:

„Artikel 40

Bemerkungen Dritter

(1) Natürliche oder juristische Personen sowie die Verbände der Hersteller, Erzeuger, Dienstleistungs­ unternehmer, Händler und Verbraucher können beim Amt schriftliche Bemerkungen einreichen, in denen sie erläutern, aus welchen der in den Artikeln 5 und 7 aufgeführten Gründen die Marke nicht von Amts wegen eingetragen werden sollte.

24.12.2015 L 341/39Amtsblatt der Europäischen UnionDE

Personen und Verbände nach Unterabsatz 1 sind an dem Verfahren vor dem Amt nicht beteiligt.

(2) Die Bemerkungen Dritter sind vor Ablauf der Widerspruchsfrist oder, wenn ein Widerspruch gegen eine Marke eingereicht wurde, vor der abschließenden Entscheidung über den Widerspruch einzureichen.

(3) Die Einreichung gemäß Absatz 1 berührt nicht das Recht des Amtes, erforderlichenfalls die absoluten Eintragungshindernisse von Amts wegen jederzeit vor der Eintragung erneut zu prüfen.

(4) Die in Absatz 1 genannten Bemerkungen werden dem Anmelder mitgeteilt, der dazu Stellung nehmen kann.“.

39. Artikel 41 wird wie folgt geändert:

a) In Absatz 1 wird folgender Buchstabe angefügt:

„d) in den Fällen des Artikels 8 Absatz 4a von den Personen, die gemäß den Unionsvorschriften oder dem nationalen Recht zur Ausübung der dort genannten Rechte berechtigt sind.“;

b) Absatz 3 erhält folgende Fassung:

„(3) Der Widerspruch ist schriftlich einzureichen und zu begründen. Er gilt erst als erhoben, wenn die Widerspruchsgebühr entrichtet worden ist.“;

c) Folgender Absatz wird angefügt:

„(4) Der Widerspruchsführer kann innerhalb einer vom Amt bestimmten Frist zur Stützung des Widerspruchs Tatsachen, Beweismittel und Bemerkungen vorbringen.“:

40. Artikel 42 Absatz 2 erhält folgende Fassung:

„(2) Auf Verlangen des Anmelders hat der Inhaber einer älteren Unionsmarke, der Widerspruch erhoben hat, den Nachweis zu erbringen, dass er innerhalb der letzten fünf Jahre vor dem Anmeldetag oder dem Prioritätstag der Anmeldung der Unionsmarke die ältere Unionsmarke in der Union für die Waren oder Dienstleistungen, für die sie eingetragen ist und auf die er sich zur Begründung seines Widerspruchs beruft, ernsthaft benutzt hat, oder dass berechtigte Gründe für die Nichtbenutzung vorliegen, sofern zu diesem Zeitpunkt die ältere Unionsmarke seit mindestens fünf Jahren eingetragen ist. Kann er diesen Nachweis nicht erbringen, so wird der Widerspruch zurückgewiesen. Ist die ältere Unionsmarke nur für einen Teil der Waren oder Dienstleistungen, für die sie eingetragen ist, benutzt worden, so gilt sie zum Zwecke der Prüfung des Widerspruchs nur für diese Waren oder Dienstleistungen als eingetragen.“:

41. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 42a

Übertragung von Befugnissen

Der Kommission wird die Befugnis übertragen, gemäß Artikel 163a delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen die Einzelheiten des Verfahrens für die Anmeldung und Prüfung eines Widerspruchs gemäß den Artikeln 41 und 42 festgelegt werden.“.

42. In Artikel 43 wird folgender Absatz angefügt:

„(3) Der Kommission wird die Befugnis übertragen, gemäß Artikel 163a delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen die Einzelheiten des Verfahrens für die Änderung der Anmeldung festgelegt werden.“.

24.12.2015L 341/40 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

43. Artikel 44 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 2 Buchstabe b erhält folgende Fassung:

„b) vor der Festlegung des Anmeldetags im Sinne des Artikels 27 durch das Amt und während der in Artikel 41 Absatz 1 vorgesehenen Widerspruchsfrist.“;

b) Absatz 3 wird gestrichen.

c) Folgender Absatz wird eingefügt:

„(4a) Stellt das Amt fest, dass die in Absatz 1 und in den nach Absatz 9 Buchstabe a angenommenen Vorschriften festgelegten Anforderungen nicht erfüllt sind, so fordert es den Anmelder auf, die Mängel innerhalb einer vom Amt festzulegenden Frist zu beseitigen. Werden die Mängel nicht fristgerecht beseitigt, so weist das Amt die Teilungserklärung als unzulässig zurück.“.

d) Folgende Absätze werden angefügt:

„(8) Bezieht sich die Teilungserklärung auf eine Anmeldung, die bereits gemäß Artikel 39 veröffentlicht worden ist, so wird die Teilung veröffentlicht. Die Teilanmeldung wird veröffentlicht. Die Veröffentlichung setzt keine neue Widerspruchsfrist in Gang.

(9) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen Folgendes festgelegt wird:

a) die Einzelheiten, die bei einer Teilungserklärung in Bezug auf eine nach Absatz 1 getätigte Anmeldung anzugeben sind;

b) die Einzelheiten der Bearbeitung einer Erklärung über die Teilung einer Anmeldung, wobei sicherzustellen ist, dass eine getrennte Akte, einschließlich einer neuen Anmeldungsnummer, für die Teilanmeldung angelegt wird;

c) die Einzelheiten, die bei der Veröffentlichung der Teilanmeldung nach Absatz 8 anzugeben sind.

Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“.

44. Artikel 45 erhält folgende Fassung:

„Artikel 45

Eintragung

(1) Entspricht die Anmeldung den Vorschriften dieser Verordnung und wurde innerhalb der Frist gemäß Artikel 41 Absatz 1 kein Widerspruch erhoben oder hat sich ein erhobener Widerspruch durch Zurücknahme, Zurückweisung oder auf andere Weise endgültig erledigt, so wird die Marke mit den in Artikel 87 Absatz 2 genannten Angaben in das Register eingetragen. Die Eintragung wird veröffentlicht.

(2) Das Amt stellt eine Eintragungsurkunde aus. Diese Urkunde kann elektronisch ausgestellt werden. Das Amt stellt beglaubigte oder unbeglaubigte Abschriften der Urkunde aus, für die eine Gebühr zu entrichten ist, wenn diese Abschriften nicht elektronisch ausgestellt werden.

(3) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen die Einzelheiten, die in der in Absatz 2 dieses Artikels genannten Eintragungsurkunde anzugeben sind, und die Form der in Absatz 2 dieses Artikels genannten Eintragungsurkunde im Einzelnen festgelegt werden. Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“.

45. Artikel 47 erhält folgende Fassung:

„Artikel 47

Verlängerung

(1) Die Eintragung der Unionsmarke wird auf Antrag des Inhabers der Unionsmarke oder einer von ihm hierzu ausdrücklich ermächtigten Person verlängert, sofern die Gebühren entrichtet worden sind.

24.12.2015 L 341/41Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(2) Das Amt unterrichtet den Inhaber der Unionsmarke und die im Register eingetragenen Inhaber von Rechten an der Unionsmarke mindestens sechs Monate vor dem Ablauf der Eintragung. Das Unterbleiben dieser Unterrichtung hat keine Haftung des Amtes zur Folge und berührt nicht den Ablauf der Eintragung.

(3) Der Antrag auf Verlängerung ist innerhalb von sechs Monaten vor Ablauf der Eintragung einzureichen. Innerhalb dieser Frist sind auch die Grundgebühr für die Verlängerung sowie gegebenenfalls eine oder mehrere Klassengebühren für jede Klasse von Waren oder Dienstleistungen, die über die erste Klasse hinausgeht, zu entrichten. Der Antrag und die Gebühren können noch innerhalb einer Nachfrist von sechs Monaten nach Ablauf der Eintragung eingereicht bzw. gezahlt werden, sofern innerhalb dieser Nachfrist eine Zuschlagsgebühr für die verspätete Zahlung der Verlängerungsgebühr oder für die verspätete Einreichung des Antrags auf Verlängerung entrichtet wird.

(4) Der Antrag auf Verlängerung umfasst

a) den Namen der Person, die die Verlängerung beantragt;

b) die Eintragungsnummer der zu verlängernden Unionsmarke;

c) falls die Verlängerung nur für einen Teil der eingetragenen Waren und Dienstleistungen beantragt wird, die Angabe der Klassen oder der Waren und Dienstleistungen, für die die Verlängerung beantragt wird, oder der Klassen oder der Waren und Dienstleistungen, für die die Verlängerung nicht beantragt wird; zu diesem Zweck sind die Waren und Dienstleistungen gemäß den Klassen der Nizza- Klassifikation in Gruppen zusammen­ zufassen, wobei jeder Gruppe die Nummer der Klasse dieser Klassifikation, zu der diese Gruppen von Waren oder Dienstleistungen gehört, vorangestellt und jede Gruppe in der Reihenfolge der Klassen dieser Klassifikation dargestellt wird.

Wenn die Zahlung gemäß Absatz 3 erfolgt ist, gilt diese als Antrag auf Verlängerung, vorausgesetzt, es sind alle erforderlichen Angaben zur Feststellung des Zwecks der Zahlung vorhanden.

(5) Beziehen sich der Antrag auf Verlängerung oder die Entrichtung der Gebühren nur auf einen Teil der Waren oder Dienstleistungen, für die die Unionsmarke eingetragen ist, so wird die Eintragung nur für diese Waren oder Dienstleistungen verlängert. Reichen die entrichteten Gebühren nicht für alle Klassen von Waren und Dienstleistungen aus, für die die Verlängerung beantragt wird, so wird die Eintragung verlängert, wenn eindeutig ist, auf welche Klasse oder Klassen sich die Gebühren beziehen. Liegen keine anderen Kriterien vor, so trägt das Amt den Klassen in der Reihenfolge der Klassifikation Rechnung.

(6) Die Verlängerung wird am Tag nach dem Ablauf der Eintragung wirksam. Sie wird eingetragen.

(7) Wenn der Antrag auf Verlängerung innerhalb der Fristen gemäß Absatz 3 gestellt wird, aber die anderen in diesem Artikel genannten Erfordernisse für eine Verlängerung nicht erfüllt sind, so teilt das Amt dem Antragsteller die festgestellten Mängel mit.

(8) Wird ein Verlängerungsantrag nicht gestellt oder erst nach Ablauf der Frist gemäß Absatz 3 gestellt oder werden die Gebühren nicht entrichtet oder erst nach Ablauf der betreffenden Frist entrichtet oder werden die in Absatz 7 genannten Mängel nicht fristgemäß beseitigt, so stellt das Amt fest, dass die Eintragung abgelaufen ist, und teilt dies dem Inhaber der Unionsmarke entsprechend mit. Ist diese Feststellung rechtskräftig geworden, so löscht das Amt die Marke im Register. Die Löschung wird am Tag nach Ablauf der Eintragung wirksam. Wenn die Verlängerungsgebühren entrichtet wurden, die Eintragung aber nicht verlängert wird, werden diese Gebühren erstattet.

(9) Für zwei und mehr Marken kann ein einziger Antrag auf Verlängerung gestellt werden, sofern für jede Marke die erforderlichen Gebühren entrichtet werden und es sich bei dem Markeninhaber bzw. dem Vertreter um dieselbe Person handelt.“.

46. Artikel 48 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 3 erhält folgende Fassung:

„(3) Der Antrag auf Änderung umfasst den zu ändernden Bestandteil der Marke und denselben Bestandteil in seiner geänderten Fassung.

24.12.2015L 341/42 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen die in dem Antrag auf Änderung anzugebenden Einzelheiten im Einzelnen festgelegt werden. Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“;

b) die folgenden Absätze werden angefügt:

„(4) Der Antrag gilt erst als gestellt, wenn die Gebühr gezahlt worden ist. Wurde die Gebühr nicht oder nicht vollständig entrichtet, so teilt das Amt dies dem Antragsteller mit. Für die Änderung desselben Bestandteils in zwei oder mehr Eintragungen desselben Markeninhabers kann ein einziger Antrag gestellt werden. Die diesbezügliche Gebühr ist für jede zu ändernde Eintragung zu entrichten. Sind die Erfordernisse für die Änderung der Eintragung nicht erfüllt, so teilt das Amt dem Antragsteller den Mangel mit. Wird der Mangel nicht innerhalb einer vom Amt festzusetzenden Frist beseitigt, so weist es den Antrag zurück.

(5) Die Veröffentlichung der Eintragung der Änderung enthält eine Wiedergabe der geänderten Unionsmarke. Innerhalb einer Frist von drei Monaten nach Veröffentlichung können Dritte, deren Rechte durch die Änderung beeinträchtigt werden können, die Eintragung der Änderung der Marke anfechten. Die Artikel 41 und 42 und die gemäß Artikel 42a erlassenen Regeln gelten für die Veröffentlichung der Eintragung der Änderung.“.

47. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 48a

Änderung des Namens oder der Anschrift

(1) Eine Änderung des Namens oder der Adresse des Inhabers einer Unionsmarke, die keine Änderung der Unionsmarke gemäß Artikel 48 Absatz 2 darstellt und bei der es sich nicht um die Folge einer vollständigen oder teilweisen Übertragung der Unionsmarke handelt, wird auf Antrag des Inhabers in das Register eingetragen.

Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen die in dem Antrag auf Änderung des Namens oder der Adresse gemäß Unterabsatz 1 anzugebenden Einzelheiten im Einzelnen festgelegt werden. Diese Durchführungs­ rechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.

(2) Für die Änderung des Namens oder der Adresse in Bezug auf zwei oder mehr Eintragungen desselben Markeninhabers kann ein einziger Antrag gestellt werden.

(3) Sind die Erfordernisse für die Eintragung einer Änderung nicht erfüllt, so teilt das Amt dem Inhaber der Unionsmarke den Mangel mit. Wird der Mangel nicht innerhalb einer vom Amt festzusetzenden Frist beseitigt, so weist es den Antrag zurück.

(4) Die Absätze 1 bis 3 gelten auch für eine Änderung des Namens oder der Adresse des eingetragenen Vertreters.

(5) Die Absätze 1 bis 4 gelten für Anmeldungen von Unionsmarken. Die Änderung wird in der vom Amt geführten Akte über die Anmeldung der Unionsmarke vermerkt.“.

48. Artikel 49 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 3 erhält folgende Fassung:

„(3) Sind die Anforderungen nach Absatz 1 und nach den in Absatz 8 genannten Durchführungsrechtsakten nicht erfüllt oder überschneidet sich die Liste der Waren und Dienstleistungen, die Gegenstand der Teileintragung sind, mit den Waren und Dienstleistungen, die in der ursprünglichen Eintragung verbleiben, so fordert das Amt den Inhaber der Unionsmarke auf, die Mängel innerhalb einer vom Amt festgelegten Frist zu beseitigen. Werden die Mängel nicht fristgerecht beseitigt, so weist das Amt die Teilungserklärung als unzulässig zurück.“;

24.12.2015 L 341/43Amtsblatt der Europäischen UnionDE

b) Folgender Absatz wird angefügt:

„(8) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen Folgendes festgelegt wird:

a) die Einzelheiten, die bei einer Teilungserklärung für eine Eintragung nach Absatz 1 anzugeben sind;

b) die Einzelheiten der Bearbeitung einer Teilungserklärung für eine Eintragung, wobei sicherzustellen ist, dass eine getrennte Akte, einschließlich einer neuen Eintragungsnummer, für die Teileintragung angelegt wird.

Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“.

49. Artikel 50 wird wie folgt geändert:

a) Die Absätze 2 und 3 erhalten folgende Fassung:

„(2) Der Verzicht ist vom Markeninhaber dem Amt schriftlich zu erklären. Er wird erst wirksam, wenn er im Register eingetragen ist. Die Gültigkeit des Verzichts auf eine Unionsmarke, der gegenüber dem Amt nach der Einreichung eines Antrags auf Erklärung des Verfalls dieser Marke im Sinne des Artikels 56 Absatz 1 erklärt wird, setzt die abschließende Zurückweisung des Antrags auf Erklärung des Verfalls oder dessen Rücknahme voraus.

(3) Ist im Register eine Person als Inhaber eines Rechts im Zusammenhang mit der Unionsmarke eingetragen, so wird der Verzicht nur mit Zustimmung dieser Person eingetragen. Ist eine Lizenz im Register eingetragen, so wird der Verzicht erst eingetragen, wenn der Inhaber der Unionsmarke glaubhaft macht, dass er den Lizenznehmer von seiner Verzichtsabsicht unterrichtet hat. Die Eintragung des Verzichts wird nach Ablauf einer Frist von drei Monaten ab dem Zeitpunkt vorgenommen, zu dem der Inhaber dem Amt glaubhaft gemacht hat, dass er den Lizenznehmer von seiner Verzichtsabsicht unterrichtet hat, oder vor Ablauf dieser Frist, sobald er die Zustimmung des Lizenznehmers nachweist.“;

b) Folgende Absätze werden eingefügt:

„(4) Sind die Voraussetzungen für den Verzicht nicht erfüllt, so teilt das Amt dem Erklärenden die Mängel mit. Werden die Mängel nicht innerhalb einer vom Amt festzusetzenden Frist beseitigt, so lehnt es die Eintragung des Verzichts in das Register ab.

(5) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen die Einzelheiten, die in einer Verzichts­ erklärung gemäß Absatz 2 dieses Artikels anzugeben sind, und die Art der Unterlagen, die zur Feststellung der Zustimmung eines Dritten gemäß Absatz 3 dieses Artikels erforderlich sind, im Einzelnen festgelegt werden. Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“.

50. Artikel 53 Absatz 1 wird wie folgt geändert:

a) Folgender Buchstabe wird angefügt:

„d) wenn eine in Artikel 8 Absatz 4a genannte ältere Ursprungsbezeichnung oder geografische Angabe besteht und die Voraussetzungen des genannten Absatzes erfüllt sind.“;

b) Folgender Unterabsatz wird angefügt:

„Alle in Unterabsatz 1 genannten Voraussetzungen müssen am Anmeldetag oder am Prioritätstag der Unionsmarke erfüllt sein.“.

51. Artikel 54 Absätze 1 und 2 erhält folgende Fassung:

„(1) Hat der Inhaber einer Unionsmarke die Benutzung einer jüngeren Unionsmarke in der Union während eines Zeitraums von fünf aufeinander folgenden Jahren in Kenntnis dieser Benutzung geduldet, so kann er für die Waren oder Dienstleistungen, für die die jüngere Marke benutzt worden ist, aufgrund dieser älteren Marke nicht die Nichtigerklärung dieser jüngeren Marke verlangen, es sei denn, dass die Anmeldung der jüngeren Unionsmarke bösgläubig vorgenommen worden ist.

24.12.2015L 341/44 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(2) Hat der Inhaber einer in Artikel 8 Absatz 2 genannten älteren nationalen Marke oder eines in Artikel 8 Absatz 4 genannten sonstigen älteren Kennzeichenrechts die Benutzung einer jüngeren Unionsmarke in dem Mitgliedstaat, in dem diese ältere Marke oder dieses sonstige ältere Kennzeichenrecht geschützt ist, während eines Zeitraums von fünf aufeinander folgenden Jahren in Kenntnis dieser Benutzung geduldet, so kann er für die Waren oder Dienstleistungen, für die die jüngere Unionsmarke benutzt worden ist, aufgrund dieser älteren Marke oder dieses sonstigen älteren Kennzeichenrechts nicht die Nichtigerklärung der Unionsmarke verlangen, es sei denn, dass die Anmeldung der jüngeren Unionsmarke bösgläubig vorgenommen worden ist.“.

52. Artikel 56 wird wie folgt geändert:

a) In Absatz 1 Buchstabe c wird „nach dem anzuwendenden nationalen Recht“ durch „nach den Unionsvor­ schriften oder dem Recht des betroffenen Mitgliedstaats“ ersetzt.

b) Absatz 3 erhält folgende Fassung:

„(3) Der Antrag auf Erklärung des Verfalls oder der Nichtigkeit ist unzulässig, wenn entweder das Amt oder das in Artikel 95 genannte Unionsmarkengericht über einen Antrag wegen desselben Anspruchs zwischen denselben Parteien in der Hauptsache bereits rechtskräftig entschieden hat.“.

53. Artikel 57 Absatz 2 erhält folgende Fassung:

„(2) Auf Verlangen des Inhabers der Unionsmarke hat der Inhaber einer älteren Unionsmarke, der am Nichtigkeitsverfahren beteiligt ist, den Nachweis zu erbringen, dass er innerhalb der letzten fünf Jahre vor Stellung des Antrags auf Erklärung der Nichtigkeit die ältere Unionsmarke in der Union für die Waren oder Dienstleistungen, für die sie eingetragen ist und auf die der Inhaber der älteren Marke sich zur Begründung seines Antrags beruft, ernsthaft benutzt hat oder dass berechtigte Gründe für die Nichtbenutzung vorliegen, sofern zu diesem Zeitpunkt die ältere Unionsmarke seit mindestens fünf Jahren eingetragen ist. War die ältere Unionsmarke am Anmeldetag oder am Prioritätstag der Anmeldung der Unionsmarke bereits mindestens fünf Jahre eingetragen, so hat der Inhaber der älteren Unionsmarke auch den Nachweis zu erbringen, dass die in Artikel 42 Absatz 2 genannten Bedingungen an diesem Tage erfüllt waren. Kann er diesen Nachweis nicht erbringen, so wird der Antrag auf Erklärung der Nichtigkeit zurückgewiesen. Ist die ältere Unionsmarke nur für einen Teil der Waren oder Dienstleistungen, für die sie eingetragen ist, benutzt worden, so gilt sie zum Zwecke der Prüfung des Antrags auf Erklärung der Nichtigkeit nur für diesen Teil der Waren oder Dienstleistungen als eingetragen.“.

54. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 57a

Übertragung von Befugnissen

Der Kommission wird die Befugnis übertragen, gemäß Artikel 163a delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen die Einzelheiten der Verfahren zur Erklärung des Verfalls oder der Nichtigkeit einer Unionsmarke gemäß den Artikeln 56 und 57 sowie zur Übertragung einer Agentenmarke gemäß Artikel 18 festgelegt werden.“.

55. Artikel 58 Absatz 1 erhält folgende Fassung:

„(1) Die Entscheidungen der in Artikel 130 Buchstaben a bis d und gegebenenfalls Buchstabe f aufgeführten Entscheidungsinstanzen des Amtes sind mit der Beschwerde anfechtbar. Diese Entscheidungen werden erst ab dem Zeitpunkt des Ablaufs der Beschwerdefrist gemäß Artikel 60 wirksam. Die Einlegung der Beschwerde hat aufschiebende Wirkung.“.

56. Artikel 60 erhält folgende Fassung:

„Artikel 60

Frist und Form

(1) Die Beschwerde ist innerhalb von zwei Monaten nach Zustellung der Entscheidung schriftlich beim Amt einzulegen. Die Beschwerde gilt erst als eingelegt, wenn die Beschwerdegebühr entrichtet worden ist. Die Beschwerdeschrift muss in der Verfahrenssprache eingereicht werden, in der die Entscheidung, die Gegenstand der Beschwerde ist, ergangen ist. Innerhalb von vier Monaten nach Zustellung der Entscheidung ist die Beschwerde schriftlich zu begründen.

24.12.2015 L 341/45Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(2) In mehrseitigen Verfahren kann der Beschwerdegegner in seiner Stellungnahme zur Beschwerdebegründung Anträge stellen, die auf die Aufhebung oder Abänderung der angefochtenen Entscheidung in einem in der Beschwerde nicht geltend gemachten Punkt gerichtet sind. Derartige Anträge werden gegenstandslos, wenn die Beschwerde zurückgenommen wird.“.

57. Artikel 62 wird gestrichen.

58. Artikel 64 Absatz 3 erhält folgende Fassung:

„(3) Die Entscheidungen der Beschwerdekammer werden erst mit Ablauf der in Artikel 65 Absatz 5 vorgesehenen Frist oder, wenn innerhalb dieser Frist eine Klage beim Gericht eingelegt worden ist, mit deren Abweisung oder mit der Abweisung einer beim Gerichtshof eingelegten Beschwerde gegen die Entscheidung des Gerichts wirksam.“.

59. Artikel 65 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 1 erhält folgende Fassung:

„(1) Die Entscheidungen der Beschwerdekammern, durch die über eine Beschwerde entschieden wird, sind mit der Klage beim Gericht anfechtbar.“;

b) Absatz 3 erhält folgende Fassung:

„(3) Das Gericht kann die angefochtene Entscheidung aufheben oder abändern.“;

c) Die Absätze 5 und 6 erhalten folgende Fassung:

„(5) Die Klage ist innerhalb von zwei Monaten nach Zustellung der Entscheidung der Beschwerdekammer beim Gericht einzulegen.

(6) Das Amt ergreift die notwendigen Maßnahmen, die sich aus dem Urteil des Gerichts oder, im Falle der Einlegung eines Rechtsmittels gegen dieses Urteil, des Gerichtshofs ergeben.“.

60. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 65a

Übertragung von Befugnissen

Der Kommission wird die Befugnis übertragen, gemäß Artikel 163a delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen Folgendes festgelegt wird:

a) der formale Inhalt der Beschwerde nach Artikel 60 und das Verfahren für das Einlegen und die Prüfung der Beschwerde;

b) der formale Inhalt und die Form der Entscheidungen der Beschwerdekammer nach Artikel 64;

c) die Erstattung der Beschwerdegebühr nach Artikel 60.“.

61. Die Überschrift des Titels VIII erhält folgende Fassung:

„SPEZIFISCHE BESTIMMUNGEN ÜBER UNIONSKOLLEKTIVMARKEN UND UNIONSGEWÄHRLEIS­ TUNGSMARKEN“.

24.12.2015L 341/46 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

62. Vor Artikel 66 wird folgende Überschrift eingefügt:

„ABSCHNITT 1

Unionskollektivmarken“.

63. Artikel 66 Absatz 3 erhält folgende Fassung:

„(3) Auf Unionskollektivmarken sind die Titel I bis VII und IX bis XIV anzuwenden, soweit in diesem Abschnitt nichts anderes bestimmt ist.“.

64. Artikel 67 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 1 erhält folgende Fassung:

„(1) Der Anmelder einer Unionskollektivmarke muss innerhalb von zwei Monaten nach dem Anmeldetag eine Satzung vorlegen.“;

b) Folgender Absatz wird angefügt:

„(3) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen die in der in Absatz 2 dieses Artikels genannten Satzung anzugebenden Einzelheiten im Einzelnen festgelegt werden. Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“.

65. Artikel 69 erhält folgende Fassung:

„Artikel 69

Bemerkungen Dritter

Werden beim Amt schriftliche Bemerkungen nach Artikel 40 zu einer Unionskollektivmarke eingereicht, so können diese auch auf die spezifischen Gründe gestützt sein, aus welchen die Anmeldung der Unionskollek­ tivmarke gemäß Artikel 68 zurückgewiesen werden sollte.“.

66. Artikel 71 Absatz 3 erhält folgende Fassung:

„(3) Schriftliche Bemerkungen gemäß Artikel 69 können auch in Bezug auf geänderte Satzungen eingereicht werden.“.

67. In Titel VIII wird folgender Abschnitt angefügt:

„ABSCHNITT 2

Unionsgewährleistungsmarken

Artikel 74a

Unionsgewährleistungsmarken

(1) Eine Unionsgewährleistungsmarke ist eine Unionsmarke, die bei der Anmeldung als solche bezeichnet wird und geeignet ist, Waren oder Dienstleistungen, für die der Inhaber der Marke das Material, die Art und Weise der Herstellung der Waren oder der Erbringung der Dienstleistungen, die Qualität, Genauigkeit oder andere Eigenschaften — mit Ausnahme der geografischen Herkunft — gewährleistet, von solchen zu unterscheiden, für die keine derartige Gewährleistung besteht.

(2) Natürliche oder juristische Personen, einschließlich Einrichtungen, Behörden und juristische Personen des öffentlichen Rechts können eine Unionsgewährleistungsmarke anmelden, sofern sie keine gewerbliche Tätigkeit ausüben, die die Lieferung von Waren oder Dienstleistungen, für die eine Gewährleistung besteht, umfasst.

(3) Auf Unionsgewährleistungsmarken sind die Titel I bis VII und IX bis XIV anzuwenden, soweit in diesem Abschnitt nichts anderes bestimmt ist.

24.12.2015 L 341/47Amtsblatt der Europäischen UnionDE

Artikel 74b

Satzung der Unionsgewährleistungsmarke

(1) Der Anmelder einer Unionsgewährleistungsmarke muss innerhalb von zwei Monaten nach dem Anmeldetag eine Satzung der Gewährleistungsmarke vorlegen.

(2) In der Satzung sind die zur Benutzung der Marke befugten Personen, die durch die Marke zu gewährleistenden Eigenschaften, die Art und Weise, wie die betreffende Stelle diese Eigenschaften zu prüfen und die Benutzung der Marke zu überwachen hat, anzugeben. In der Satzung sind außerdem die Bedingungen für die Benutzung der Marke, einschließlich Sanktionen, anzugeben.

(3) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen die Einzelheiten, die die in Absatz 2 dieses Artikels genannte Satzung zu enthalten hat, festgelegt werden. Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.

Artikel 74c

Zurückweisung der Anmeldung

(1) Über die in den Artikeln 36 und 37 genannten Gründe für die Zurückweisung der Anmeldung einer Unionsmarke hinaus wird die Anmeldung einer Unionsgewährleistungsmarke zurückgewiesen, wenn den Vorschriften der Artikel 74a und 74b nicht Genüge getan ist oder die Satzung gegen die öffentliche Ordnung oder die guten Sitten verstößt.

(2) Die Anmeldung einer Unionsgewährleistungsmarke wird außerdem zurückgewiesen, wenn die Gefahr besteht, dass das Publikum über den Charakter oder die Bedeutung der Marke irregeführt wird, insbesondere wenn diese Marke den Eindruck erwecken kann, als wäre sie etwas anderes als eine Gewährleistungsmarke.

(3) Die Anmeldung wird nicht zurückgewiesen, wenn der Anmelder aufgrund einer Änderung der Markensatzung die Erfordernisse der Absätze 1 und 2 erfüllt.

Artikel 74d

Bemerkungen Dritter

Werden beim Amt schriftliche Bemerkungen nach Artikel 40 zu einer Unionsgewährleistungsmarke eingereicht, so können diese auch auf die spezifischen Gründe gestützt sein, auf deren Grundlage die Anmeldung einer Unionsge­ währleistungsmarke gemäß Artikel 74c zurückgewiesen werden sollte.

Artikel 74e

Benutzung der Unionsgewährleistungsmarke

Die Benutzung einer Unionsgewährleistungsmarke durch eine gemäß der in Artikel 74b genannten Satzung hierzu befugte Person genügt den Vorschriften dieser Verordnung, sofern die übrigen in dieser Verordnung genannten Bedingungen erfüllt sind.

Artikel 74f

Änderung der Markensatzung

(1) Der Inhaber einer Unionsgewährleistungsmarke hat dem Amt jede Änderung der Satzung zu unterbreiten.

(2) Auf Änderungen wird im Register nicht hingewiesen, wenn die geänderte Satzung den Vorschriften des Artikels 74b nicht entspricht oder einen Grund für eine Zurückweisung nach Artikel 74c bildet.

24.12.2015L 341/48 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(3) Schriftliche Bemerkungen gemäß Artikel 74d können auch in Bezug auf geänderte Satzungen eingereicht werden.

(4) Zum Zwecke dieser Verordnung wird die Satzungsänderung erst ab dem Zeitpunkt wirksam, zu dem der Hinweis auf die Änderung ins Register eingetragen worden ist.

Artikel 74g

Rechtsübergang

Abweichend von Artikel 17 Absatz 1 kann eine Unionsgewährleistungsmarke nur auf eine Person übertragen werden, die die Erfordernisse des Artikels 74a Absatz 2 erfüllt.

Artikel 74h

Erhebung der Verletzungsklage

(1) Nur der Inhaber einer Unionsgewährleistungsmarke oder eine speziell von ihm hierzu ermächtigte Person kann eine Verletzungsklage erheben.

(2) Der Inhaber einer Unionsgewährleistungsmarke kann im Namen der zur Benutzung der Marke befugten Personen Ersatz des Schadens verlangen, der diesen Personen aus der unberechtigten Benutzung der Marke entstanden ist.

Artikel 74i

Verfallsgründe

Außer aus den in Artikel 51 genannten Verfallsgründen wird die Unionsgewährleistungsmarke auf Antrag beim Amt oder auf Widerklage im Verletzungsverfahren für verfallen erklärt, wenn eine der folgenden Voraussetzungen erfüllt ist:

a) der Inhaber erfüllt die Erfordernisse des Artikels 74a Absatz 2 nicht mehr;

b) der Inhaber ergreift keine angemessenen Maßnahmen, um eine Benutzung der Marke zu verhindern, die nicht im Einklang steht mit den Benutzungsbedingungen, wie sie in der Satzung vorgesehen sind, auf deren Änderung gegebenenfalls im Register hingewiesen worden ist;

c) die Art der Benutzung der Marke durch ihren Inhaber hat bewirkt, dass die Gefahr besteht, dass das Publikum im Sinne von Artikel 74cAbsatz 2 irregeführt wird;

d) es ist entgegen Artikel 74f Absatz 2 im Register auf eine Änderung der Satzung hingewiesen worden, es sei denn, dass der Markeninhaber aufgrund einer erneuten Satzungsänderung den Erfordernissen des genannten Artikels genügt.

Artikel 74j

Nichtigkeitsgründe

Über die in den Artikeln 52 und 53 genannten Nichtigkeitsgründe hinaus wird eine Unionsgewährleistungsmarke auf Antrag beim Amt oder auf Widerklage im Verletzungsverfahren für nichtig erklärt, wenn sie entgegen den Vorschriften des Artikels 74c eingetragen worden ist, es sei denn, dass der Markeninhaber aufgrund einer Satzungs­ änderung den Erfordernissen des Artikels 74c genügt.

24.12.2015 L 341/49Amtsblatt der Europäischen UnionDE

Artikel 74k

Umwandlung

Unbeschadet des Artikels 112 Absatz 2 findet keine Umwandlung einer Anmeldung einer Unionsgewährleis­ tungsmarke oder einer eingetragenen Unionsgewährleistungsmarke statt, wenn die Eintragung von Garantie- oder Gewährleistungsmarken gemäß Artikel 28 der Richtlinie (EU) 2015/2436 in den nationalen Rechtsvorschriften des betreffenden Mitgliedstaats nicht vorgesehen ist.“.

68. Artikel 75 erhält folgende Fassung:

„Artikel 75

Entscheidungen und Mitteilungen des Amtes

(1) Die Entscheidungen des Amtes sind mit Gründen zu versehen. Sie dürfen nur auf Gründe gestützt werden, zu denen die Beteiligten sich äußern konnten. Findet eine mündliche Verhandlung vor dem Amt statt, so kann die Entscheidung mündlich ergehen. Die Entscheidung wird den Beteiligten anschließend in Schriftform zugestellt.

(2) In allen Entscheidungen, Mitteilungen oder Bescheiden des Amtes sind die zuständige Dienststelle oder Abteilung des Amtes sowie die Namen des oder der zuständigen Bediensteten anzugeben. Sie sind von dem oder den betreffenden Bediensteten zu unterzeichnen oder stattdessen mit einem vorgedruckten oder aufgestempelten Dienstsiegel des Amtes zu versehen. Der Exekutivdirektor kann bestimmen, dass andere Mittel zur Feststellung der zuständigen Dienststelle oder Abteilung des Amtes und des oder der zuständigen Bediensteten oder eine andere Identifizierung als das Siegel verwendet werden dürfen, wenn Entscheidungen, Mitteilungen oder Bescheide des Amtes über Fernkopierer oder andere technische Kommunikationsmittel übermittelt werden.

(3) Die Entscheidungen des Amtes, die mit der Beschwerde angefochten werden können, sind mit einer schriftlichen Belehrung darüber zu versehen, dass jede Beschwerde innerhalb von zwei Monaten nach Zustellung der fraglichen Entscheidung schriftlich beim Amt einzulegen ist. In der Belehrung sind die Beteiligten auch auf die Artikel 58, 59 und 60 hinzuweisen. Die Beteiligten können aus der Unterlassung der Rechtsmittelbelehrung seitens des Amtes keine Ansprüche herleiten.“.

69. In Artikel 76 Absatz 1 wird folgender Satz angefügt:

„In Nichtigkeitsverfahren nach Artikel 52 beschränkt das Amt seine Prüfung auf die von den Beteiligten angeführten Gründe und Argumente.“.

70. In Artikel 77 wird folgender Absatz angefügt:

„(4) Der Kommission wird die Befugnis übertragen, gemäß Artikel 163a delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen die Modalitäten für mündliche Verfahren, einschließlich der Modalitäten zur Sprachenregelung im Einklang mit Artikel 119, im Einzelnen festgelegt werden.“.

71. Artikel 78 wird wie folgt geändert:

a) In Absatz 3 wird folgender Satz angefügt:

„Die Frist für die Ladung beträgt mindestens einen Monat, sofern der Betroffene nicht mit einer kürzeren Frist einverstanden sind.“.

b) Folgende Absätze werden angefügt:

„(5) Der Exekutivdirektor setzt die Beträge der zu erstattenden Auslagen, einschließlich der Beträge etwaiger Vorschüsse, für die Kosten fest, die im Fall einer Beweisaufnahme nach diesem Artikel entstehen.

(6) Der Kommission wird die Befugnis übertragen, gemäß Artikel 163a delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen die Modalitäten der Beweisaufnahme im Einzelnen festgelegt werden.“.

24.12.2015L 341/50 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

72. Artikel 79 erhält folgende Fassung:

„Artikel 79

Zustellung

(1) Das Amt stellt von Amts wegen alle Entscheidungen und Ladungen sowie alle Bescheide oder sonstigen Mitteilungen zu, durch die eine Frist in Gang gesetzt wird oder die nach anderen Bestimmungen dieser Verordnung oder nach den gemäß dieser Verordnung erlassenen Rechtsakten zuzustellen sind oder für die der Exekutivdirektor die Zustellung vorgeschrieben hat.

(2) Der Exekutivdirektor kann bestimmen, dass auch andere Dokumente als Entscheidungen, durch die eine Beschwerdefrist in Gang gesetzt wird, und Ladungen durch eingeschriebenen Brief mit Rückschein zugestellt werden müssen.

(3) Die Zustellung kann auf verschiedenen Wegen erfolgen, einschließlich auf elektronischem Weg. Die Einzelheiten bezüglich des elektronischen Weges werden vom Exekutivdirektor festgelegt.

(4) Erfolgt die Zustellung durch öffentliche Bekanntmachung, bestimmt der Exekutivdirektor die Art der öffentlichen Bekanntmachung und legt den Beginn der einmonatigen Frist fest, nach deren Ablauf die Dokumente als zugestellt gelten.

(5) Der Kommission wird die Befugnis übertragen, gemäß Artikel 163a delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen die Modalitäten für die Zustellung im Einzelnen festgelegt werden.“.

73. Folgende Artikel werden eingefügt:

„Artikel 79a

Mitteilung eines Rechtsverlusts

Stellt das Amt fest, dass ein Rechtsverlust aus dieser Verordnung oder aus den gemäß dieser Verordnung erlassenen Rechtsakten eingetreten ist, ohne dass eine Entscheidung ergangen ist, so teilt es dies der betroffenen Person nach dem Verfahren des Artikels 79 mit. Die betroffene Person kann innerhalb von zwei Monaten nach Zustellung der Mitteilung eine Entscheidung in der Sache beantragen, wenn sie der Ansicht ist, dass die Feststellung des Amtes unrichtig ist. Das Amt erlässt eine solche Entscheidung nur dann, wenn es die Auffassung der beantragenden Person nicht teilt; anderenfalls ändert das Amt seine Feststellung und unterrichtet die beantragende Person.

Artikel 79b

Mitteilungen an das Amt

(1) Mitteilungen an das Amt können auf elektronischem Wege erfolgen. Der Exekutivdirektor bestimmt, in welchem Umfang und unter welchen technischen Bedingungen diese Mitteilungen elektronisch übermittelt werden können.

(2) Der Kommission wird die Befugnis übertragen, gemäß Artikel 163a delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen die Regeln für Kommunikationsmittel, einschließlich elektronischer Kommunikationsmittel, die von den Beteiligten bei Verfahren vor dem Amt zu benutzen sind, und für die vom Amt bereitzustellenden Formblätter festgelegt werden.

Artikel 79c

Fristen

(1) Die Fristen werden nach vollen Jahren, Monaten, Wochen oder Tagen berechnet. Die Berechnung beginnt an dem Tag, der auf den Tag folgt, an dem das relevante Ereignis eingetreten ist. Die Dauer der Fristen beträgt nicht weniger als einen Monat und nicht mehr als sechs Monate.

(2) Der Exekutivdirektor legt vor Beginn eines jeden Kalenderjahres die Tage fest, an denen das Amt für die Entgegennahme von Dokumenten nicht geöffnet ist oder an denen gewöhnliche Postsendungen am Sitz des Amtes nicht zugestellt werden.

24.12.2015 L 341/51Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(3) Im Falle einer allgemeinen Unterbrechung der Postzustellung in dem Mitgliedstaat, in dem das Amt seinen Sitz hat, oder bei einer Störung des Zugangs des Amtes zu den zulässigen elektronischen Kommunikationsmitteln stellt der Exekutivdirektor die Dauer der Unterbrechung fest.

(4) Wird die Kommunikation zwischen dem Amt und den Verfahrensbeteiligten durch ein nicht vorhersehbares Ereignis wie eine Naturkatastrophe oder einen Streik unterbrochen oder gestört, kann der Exekutivdirektor bestimmen, dass für die Verfahrensbeteiligten, die in dem betreffenden Mitgliedstaat ihren Wohnsitz oder Sitz haben oder einen Vertreter mit Geschäftssitz in diesem Mitgliedstaat bestellt haben, alle Fristen, die normalerweise am oder nach dem Tag des von ihm festgestellten Ereigniseintritts ablaufen, bis zu einem von ihm festzusetzenden Tag verlängert werden. Bei der Festsetzung dieses Tages berücksichtigt er das voraussichtliche Ende des unvorher­ sehbaren Ereignisses. Ist der Sitz des Amtes von dem Ereignis betroffen, stellt der Exekutivdirektor fest, dass die Fristverlängerung für alle Verfahrensbeteiligten gilt.

(5) Der Kommission wird die Befugnis übertragen, gemäß Artikel 163a delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen die Einzelheiten in Bezug auf die Berechnung und Dauer der Fristen festgelegt werden.

Artikel 79d

Berichtigung von Fehlern und offensichtlichen Versehen

(1) Das Amt berichtigt sprachliche Fehler oder Transkriptionsfehler und offensichtliche Versehen in seinen Entscheidungen oder ihm zuzuschreibende technische Fehler bei der Eintragung einer Marke oder der Veröffentlichung der Eintragung von Amts wegen oder auf Antrag eines Beteiligten.

(2) Erfolgen Berichtigungen von Fehlern bei der Eintragung einer Marke oder der Veröffentlichung der Eintragung auf Antrag des Inhabers, so gilt Artikel 48a entsprechend.

(3) Berichtigungen von Fehlern bei der Eintragung einer Marke und bei der Veröffentlichung der Eintragung werden vom Amt veröffentlicht.“.

(74) Artikel 80 erhält folgende Fassung:

„Artikel 80

Löschung oder Widerruf

(1) Nimmt das Amt eine Eintragung ins Register vor oder trifft es eine Entscheidung, so löscht es diese Eintragung oder widerruft diese Entscheidung, wenn die Eintragung oder die Entscheidung offensichtlich mit einem dem Amt anzulastenden Fehler behaftet ist. Gibt es nur einen einzigen Verfahrensbeteiligten und berührt die Eintragung oder der Vorgang dessen Rechte, so werden die Löschung bzw. der Widerruf auch dann angeordnet, wenn der Fehler für den Beteiligten nicht offenkundig war.

(2) Die Löschung oder der Widerruf gemäß Absatz 1 werden von Amts wegen oder auf Antrag eines der Verfahrensbeteiligten von derjenigen Stelle angeordnet, die die Eintragung vorgenommen oder die Entscheidung erlassen hat. Die Löschung der Eintragung in das Register oder der Widerruf der Entscheidung erfolgen binnen eines Jahres ab dem Datum der Eintragung in das Register oder dem Erlass der Entscheidung nach Anhörung der Verfahrensbeteiligten sowie etwaiger Inhaber der Rechte an der betreffenden Unionsmarke, die im Register eingetragen sind. Das Amt führt Aufzeichnungen über diese Löschungen oder Widerrufe.

(3) Der Kommission wird die Befugnis übertragen, gemäß Artikel 163a delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen das Verfahren für den Widerruf einer Entscheidung oder für die Löschung einer Eintragung im Register festgelegt werden.

(4) Dieser Artikel gilt unbeschadet des Rechts der Beteiligten, gemäß den Artikeln 58 und 65 Beschwerde einzulegen, sowie der Möglichkeit, Fehler und offensichtliche Versehen gemäß Artikel 79d zu berichtigen. Wurde gegen eine mit einem Fehler behaftete Entscheidung des Amtes Beschwerde eingelegt, wird das Beschwerde­ verfahren gegenstandslos, wenn das Amt seine Entscheidung gemäß Absatz 1 des vorliegenden Artikels widerruft. Im letzteren Fall wird die Beschwerdegebühr dem Beschwerdeführer erstattet.“.

24.12.2015L 341/52 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

75. Artikel 82 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 2 erhält folgende Fassung:

„(2) Dieser Artikel gilt weder für die in Artikel 27, Artikel 29 Absatz 1, Artikel 33 Absatz 1, Artikel 36 Absatz 2, Artikel 41 Absätze 1 und 3, Artikel 47 Absatz 3, Artikel 60, Artikel 65 Absatz 5, Artikel 81 Absatz 2 und Artikel 112 genannten noch für die in Absatz 1 dieses Artikels vorgesehenen Fristen, noch für die Frist zur Inanspruchnahme eines Zeitrangs gemäß Artikel 34 nach Einreichung der Anmeldung.“;

b) Absatz 4 erhält folgende Fassung:

„(4) Gibt das Amt dem Antrag statt, so gelten die mit Fristversäumnis verbundenen Folgen als nicht eingetreten. Ist zwischen dem Ablauf der Frist und dem Antrag auf Weiterbehandlung eine Entscheidung ergangen, überprüft die Stelle, die über die versäumte Handlung zu entscheiden hat, die Entscheidung und ändert sie ab, sofern es nur darum geht, die versäumte Handlung nachzuholen. Kommt das Amt nach der Überprüfung zu dem Schluss, dass die ursprüngliche Entscheidung nicht abgeändert werden muss, bestätigt sie die Entscheidung schriftlich.“.

76. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 82a

Unterbrechung des Verfahrens

(1) Das Verfahren vor dem Amt wird unterbrochen,

a) wenn der Anmelder oder Inhaber der Unionsmarke oder die Person, die nach nationalem Recht berechtigt ist, in dessen Namen zu handeln, stirbt oder seine bzw. ihre Geschäftsfähigkeit verliert. Solange der Tod oder der Verlust der Geschäftsfähigkeit der genannten Personen die Vertretungsbefugnis eines gemäß Artikel 93 bestellten Vertreters nicht berührt, wird das Verfahren jedoch nur auf Antrag dieses Vertreters unterbrochen;

b) wenn der Anmelder oder Inhaber der Unionsmarke aufgrund eines gegen sein Vermögen gerichteten Verfahrens aus rechtlichen Gründen gehindert ist, das Verfahren vor dem Amt fortzusetzen;

c) wenn der Vertreter des Anmelders oder Inhabers der Unionsmarke stirbt, seine Geschäftsfähigkeit verliert oder aufgrund eines gegen sein Vermögen gerichteten Verfahrens aus rechtlichen Gründen gehindert ist, das Verfahren vor dem Amt fortzusetzen.

(2) Das Verfahren vor dem Amt wird wieder aufgenommen, sobald die Identität der Person, die zur Fortsetzung des Verfahrens berechtigt ist, festgestellt ist.

(3) Der Kommission wird die Befugnis übertragen, gemäß Artikel 163a delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen die Modalitäten in Bezug auf die Wiederaufnahme des Verfahrens vor dem Amt im Einzelnen festgelegt werden.“.

77. Artikel 83 erhält folgende Fassung:

„Artikel 83

Heranziehung allgemeiner Grundsätze

Soweit diese Verordnung oder die gemäß dieser Verordnung erlassenen Rechtsakte keine Verfahrensvorschriften enthalten, berücksichtigt das Amt die in den Mitgliedstaaten allgemein anerkannten Grundsätze des Verfahrensrechts.“.

78. Artikel 85 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 1 erhält folgende Fassung:

„(1) Der im Widerspruchsverfahren, im Verfahren zur Erklärung des Verfalls oder der Nichtigkeit oder im Beschwerdeverfahren unterliegende Beteiligte trägt die von dem anderen Beteiligten entrichteten Gebühren. Unbeschadet des Artikels 119 Absatz 6 trägt der unterliegende Beteiligte ebenfalls alle für die Durchführung der Verfahren notwendigen Kosten, die dem anderen Beteiligten entstehen, einschließlich der Reise- und Aufenthaltskosten und der Kosten des Vertreters im Sinne des Artikels 93 Absatz 1 im Rahmen der Tarife, die für jede Kostengruppe in dem gemäß Absatz 1a dieses Artikels zu erlassenden Durchführungsrechtsakt festgelegt werden. Die von dem unterliegenden Beteiligten zu tragenden Gebühren beschränken sich auf die von dem anderen Beteiligten entrichteten Gebühren für den Widerspruch, für den Antrag auf Erklärung des Verfalls oder der Nichtigkeit der Unionsmarke und für die Beschwerde.“;

24.12.2015 L 341/53Amtsblatt der Europäischen UnionDE

b) Folgender Absatz wird eingefügt:

„(1a) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen die Höchstsätze der für die Durchführung der Verfahren notwendigen Kosten und der dem obsiegenden Beteiligten tatsächlich entstandenen Kosten im Einzelnen festgelegt werden. Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.

Bei der Festlegung dieser Beträge in Bezug auf die Reise- und Aufenthaltskosten berücksichtigt die Kommission die Entfernung zwischen dem Wohnsitz oder Geschäftssitz des Beteiligten, Vertreters oder Zeugen oder Sachverständigen und dem Ort der mündlichen Verhandlung, die Verfahrensstufe, in der die Kosten entstehen, und, soweit es um die Kosten der Vertretung im Sinne des Artikels 93 Absatz 1 geht, die Erforderlichkeit sicherzustellen, dass die Pflicht der Kostenübernahme von dem anderen Beteiligten nicht aus verfahrens­ taktischen Gründen missbraucht werden kann. Die Aufenthaltskosten werden gemäß dem Statut der Beamten der Union und den Beschäftigungsbedingungen für die sonstigen Bediensteten der Union gemäß der Verordnung (EEG, Euratom, ESCS) Nr. 259/68 des Rates (*) berechnet.

Der unterliegende Beteiligte trägt lediglich die Kosten eines einzigen Widerspruchsführers und gegebenenfalls eines einzigen Vertreters.

(*) ABl. L 56 vom 4.3.1968, S. 1.“;

c) Absatz 6 erhält folgende Fassung:

„(6) Die Widerspruchsabteilung, die Nichtigkeitsabteilung oder die Beschwerdekammer setzt den Betrag der nach den Absätzen 1 bis 5 dieses Artikels zu erstattenden Kosten fest, wenn sich diese Kosten auf die an das Amt gezahlten Gebühren und die Vertretungskosten beschränken. In allen anderen Fällen setzt die Geschäftsstelle der Beschwerdekammer oder ein Mitarbeiter der Widerspruchsabteilung oder der Nichtigkeits­ abteilung auf Antrag den zu erstattenden Betrag fest. Der Antrag ist nur innerhalb der Frist von zwei Monaten zulässig, die mit dem Tag beginnt, an dem die Entscheidung, für die die Kostenfestsetzung beantragt wird, unanfechtbar wird; dem Antrag sind eine Kostenaufstellung und entsprechende Belege beizufügen. Für Vertretungskosten gemäß Artikel 93 Absatz 1 reicht eine Zusicherung des Vertreters, dass diese Kosten entstanden sind. Für sonstige Kosten genügt, dass sie nachvollziehbar dargelegt werden. Wird der Betrag der Kosten gemäß Satz 1 dieses Absatzes festgesetzt, so werden Vertretungskosten in der in dem nach Absatz 1a dieses Artikels erlassenen Rechtsakt festgelegten Höhe gewährt, unabhängig davon, ob sie tatsächlich entstanden sind.“;

d) Folgender Absatz wird angefügt:

„(7) Gegen die zu begründende Entscheidung zur Kostenfestsetzung ist der Antrag auf Überprüfung durch die Widerspruchsabteilung, die Nichtigkeitsabteilung oder die Beschwerdekammer zulässig, der innerhalb eines Monats nach Zustellung der Kostenfestsetzung einzureichen ist. Der Antrag gilt erst als eingereicht, wenn die Gebühr für die Überprüfung der Kostenfestsetzung entrichtet worden ist. Die Widerspruchsabteilung, die Nichtigkeitsabteilung bzw. die Beschwerdekammer entscheidet ohne mündliches Verfahren über den Antrag auf Überprüfung einer Entscheidung zur Kostenfestsetzung.“.

79. Artikel 86 Absatz 2 Satz 2 erhält folgende Fassung:

„Jeder Mitgliedstaat bestimmt eine einzige Behörde, die für die Prüfung der Echtheit des in Absatz 1 genannten Titels zuständig ist, und teilt deren Kontaktangaben dem Amt, dem Gerichtshof und der Kommission mit. Die Vollstreckungsklausel wird von dieser Behörde nach einer Prüfung, die sich lediglich auf die Echtheit des Titels erstreckt, erteilt.“.

80. Artikel 87 erhält folgende Fassung:

„Artikel 87

Register der Unionsmarken

(1) Das Amt führt ein Register der Unionsmarken und hält dieses Register auf dem neuesten Stand.

(2) Das Register enthält folgende Angaben bezüglich der Anmeldung und Eintragung von Unionsmarken:

a) den Anmeldetag;

b) das Aktenzeichen der Anmeldung;

24.12.2015L 341/54 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

c) den Tag der Veröffentlichung der Anmeldung;

d) den Namen und die Anschrift des Anmelders;

e) den Namen und die Geschäftsanschrift des Vertreters, soweit es sich nicht um einen Vertreter im Sinne des Artikels 92 Absatz 3 Satz 1 handelt;

f) die Wiedergabe der Marke mit Angaben über ihren Charakter; und gegebenenfalls eine Beschreibung der Marke;

g) die Bezeichnung der Waren und Dienstleistungen;

h) Angaben über die Inanspruchnahme einer Priorität gemäß Artikel 30;

i) Angaben über die Inanspruchnahme einer Ausstellungspriorität gemäß Artikel 33;

j) Angaben über die Inanspruchnahme des Zeitrangs einer eingetragenen älteren Marke gemäß Artikel 34;

k) die Erklärung, dass die Marke gemäß Artikel 7 Absatz 3 infolge ihrer Benutzung Unterscheidungskraft erlangt hat;

l) die Angabe, dass es sich um eine Kollektivmarke handelt;

m) die Angabe, dass es sich um eine Gewährleistungsmarke handelt;

n) die Sprache, in der die Anmeldung eingereicht wurde, und die zweite Sprache, die der Anmelder in seiner Anmeldung gemäß Artikel 119 Absatz 3 angegeben hat;

o) den Tag der Eintragung der Marke in das Register und die Nummer der Eintragung;

p) die Erklärung, dass die Anmeldung sich aus der Umwandlung einer internationalen Registrierung, in der die Union benannt ist, gemäß Artikel 161 ergibt, sowie den Tag der internationalen Registrierung gemäß Artikel 3 Absatz 4 des Madrider Protokolls oder den Tag der Eintragung der territorialen Ausdehnung auf die Union im Anschluss an die internationale Registrierung gemäß Artikel 3ter Absatz 2 des Madrider Protokolls und das Prioritätsdatum der internationalen Registrierung.

(3) In das Register wird unter Angabe des Tages der Vornahme der jeweiligen Eintragung ferner Folgendes eingetragen:

a) Änderungen des Namens, der Anschrift, der Staatsangehörigkeit oder des Wohnsitz-, Sitz- oder Niederlas­ sungsstaats des Inhabers der Unionsmarke;

b) Änderungen des Namens oder der Geschäftsanschrift des Vertreters, soweit es sich nicht um einen Vertreter im Sinne des Artikels 92 Absatz 3 Satz 1 handelt;

c) wenn ein neuer Vertreter bestellt wird, der Name und die Geschäftsanschrift dieses Vertreters;

d) Änderungen der Marke gemäß den Artikeln 43 und 48 und Berichtigungen von Fehlern;

e) ein Hinweis auf die Änderung der Satzung einer Kollektivmarke gemäß Artikel 71;

f) Angaben über die Inanspruchnahme des Zeitrangs einer eingetragenen älteren Marke nach Artikel 34 gemäß Artikel 35;

g) der vollständige oder teilweise Rechtsübergang gemäß Artikel 17;

h) die Begründung oder Übertragung eines dinglichen Rechts gemäß Artikel 19 und die Art des dinglichen Rechts;

i) eine Zwangsvollstreckung gemäß Artikel 20 und ein Insolvenzverfahren gemäß Artikel 21;

j) die Erteilung oder Übertragung einer Lizenz gemäß Artikel 22 und gegebenenfalls die Art der Lizenz;

k) die Verlängerung einer Eintragung gemäß Artikel 47 und der Tag, an dem sie wirksam wird, sowie etwaige Einschränkungen gemäß Artikel 47 Absatz 4;

24.12.2015 L 341/55Amtsblatt der Europäischen UnionDE

l) ein Vermerk über die Feststellung des Ablaufs einer Eintragung gemäß Artikel 47;

m) die Erklärung der Zurücknahme oder des Verzichts des Markeninhabers gemäß den Artikeln 43 beziehungsweise 50;

n) der Tag der Einreichung und die Einzelheiten eines Widerspruchs gemäß Artikel 41 oder eines Antrags gemäß Artikel 56 oder einer Widerklage auf Erklärung des Verfalls oder der Nichtigkeit gemäß Artikel 100 Absatz 4 oder einer Beschwerde gemäß Artikel 60;

o) der Tag und der Inhalt einer Entscheidung über einen Widerspruch, oder einen Antrag oder eine Widerklage gemäß Artikel 57 Absatz 6 oder Artikel 100 Absatz 6 Satz 3, oder eine Beschwerde gemäß Artikel 64;

p) ein Hinweis auf den Eingang des Umwandlungsantrags gemäß Artikel 113 Absatz 2;

q) die Löschung des gemäß Absatz 2 Buchstabe e dieses Artikels eingetragenen Vertreters;

r) die Löschung des Zeitrangs einer nationalen Marke;

s) die Änderung oder die Löschung der nach den Buchstaben h, i und j dieses Absatzes eingetragenen Angaben;

t) die Ersetzung der Unionsmarke durch eine internationale Registrierung gemäß Artikel 157;

u) der Tag und die Nummer internationaler Registrierungen auf der Grundlage der Anmeldung der Unionsmarke, die zur Eintragung einer Unionsmarke geführt hat, gemäß Artikel 148 Absatz 1;

v) der Tag und die Nummer internationaler Registrierungen auf der Grundlage der Unionsmarke gemäß Artikel 148 Absatz 2;

w) die Teilung einer Anmeldung nach Artikel 44 und der Eintragung gemäß Artikel 49 mit den Angaben nach Absatz 2 dieses Artikels bezüglich der Teileintragung sowie die geänderte Liste der Waren und Dienstleistungen der ursprünglichen Eintragung;

x) der Widerruf einer Entscheidung oder die Löschung einer Registereintragung gemäß Artikel 80, wenn der Widerruf bzw. die Löschung eine bereits veröffentlichte Entscheidung bzw. Eintragung betrifft;

y) ein Hinweis auf die Änderung der Satzung einer Gewährleistungsmarke gemäß Artikel 74f.

(4) Der Exekutivdirektor kann bestimmen, dass vorbehaltlich des Artikels 123 Absatz 4 noch andere als die in den Absätzen 2 und 3 dieses Artikels vorgesehenen Angaben einzutragen sind.

(5) Das Register kann in elektronischer Form geführt werden. Das Amt erhebt, organisiert, veröffentlicht und speichert die in den Absätzen 2 und 3 vorgesehenen Angaben, einschließlich etwaiger personenbezogener Daten, zu den in Absatz 9 genannten Zwecken. Das Amt sorgt dafür, dass das Register für jedermann zur Einsichtnahme einfach zugänglich ist.

(6) Der Inhaber einer Unionsmarke erhält über jede Änderung im Register eine Mitteilung.

(7) Das Amt stellt auf Antrag und gegen Entrichtung einer Gebühr beglaubigte oder unbeglaubigte Auszüge aus dem Register aus.

(8) Die Verarbeitung der Daten betreffend die in den Absätzen 2 und 3 vorgesehenen Angaben, einschließlich etwaiger personenbezogener Daten, findet zu folgenden Zwecken statt:

a) zur Verwaltung der Anmeldungen und/oder Eintragungen gemäß dieser Verordnung und den gemäß dieser Verordnung erlassenen Rechtsakten,

b) zur Aufrechterhaltung eines öffentlichen Registers zur Einsichtnahme durch Behörden und Wirtschafts­ teilnehmer und zu deren Information, damit sie die Rechte ausüben können, die ihnen mit dieser Verordnung übertragen werden, und damit sie Kenntnis von älteren Rechten Dritter erlangen können, und

24.12.2015L 341/56 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

c) zur Erstellung von Berichten und Statistiken, die es dem Amt ermöglichen, seine Vorgänge zu optimieren und die Funktionsweise des Systems zu verbessern.

(9) Alle Daten, einschließlich personenbezogener Daten, betreffend die in den Absätzen 2 und 3 vorgesehenen Angaben gelten als von öffentlichem Interesse und sind für alle Dritten zugänglich. Aus Gründen der Rechtssi­ cherheit werden die Eintragungen im Register auf unbestimmte Zeit aufbewahrt.“.

81. Folgende Artikel werden eingefügt:

„Artikel 87a

Datenbank

(1) Zusätzlich zur Verpflichtung, ein Register im Sinne des Artikels 87 zu führen, sammelt das Amt alle Angaben, die von den Anmeldern oder anderen Verfahrensbeteiligten gemäß dieser Verordnung oder den gemäß dieser Verordnung erlassenen Rechtsakten bereitgestellt werden, und speichert diese in einer elektronischen Datenbank.

(2) Die elektronische Datenbank kann personenbezogene Daten beinhalten, die über jene hinausgehen, die gemäß Artikel 87 im Register enthalten sind, insoweit diese Angaben gemäß dieser Verordnung oder den gemäß dieser Verordnung erlassenen Rechtsakten vorgeschrieben sind. Die Sammlung, Speicherung und Verarbeitung dieser Daten dient folgenden Zwecken:

a) der Verwaltung der Anmeldungen und/oder Eintragungen gemäß dieser Verordnung und den gemäß dieser Verordnung erlassenen Rechtsakten;

b) dem Zugang zu den Informationen, die erforderlich sind, um die einschlägigen Verfahren einfacher und effizienter durchzuführen;

c) der Kommunikation mit den Anmeldern und sonstigen Verfahrensbeteiligten;

d) der Erstellung von Berichten und Statistiken, die es dem Amt ermöglichen, seine Vorgänge zu optimieren und die Funktionsweise des Systems zu verbessern.

(3) Der Exekutivdirektor bestimmt die Bedingungen für den Zugang zu der elektronischen Datenbank und die Art, in der ihr Inhalt, mit Ausnahme der in Absatz 2 dieses Artikels genannten personenbezogenen Daten, aber einschließlich der in Artikel 87 aufgelisteten personenbezogenen Daten, in maschinenlesbarer Form bereitgestellt werden können, einschließlich der Gebühren für den Zugang.

(4) Der Zugang zu den in Absatz 2 genannten personenbezogenen Daten wird beschränkt, und diese Daten werden nur öffentlich zugänglich gemacht, wenn der betreffende Beteiligte seine ausdrückliche Einwilligung erteilt hat.

(5) Alle Daten werden auf unbestimmte Zeit aufbewahrt. Der betreffende Beteiligte kann die Löschung personenbezogener Daten aus der Datenbank jedoch 18 Monate nach Ablauf der Marke oder Abschluss des einschlägigen Inter-partes-Verfahrens beantragen. Der betreffende Beteiligte hat das Recht, jederzeit die Berichtigung unrichtiger oder falscher Daten zu veranlassen.

Artikel 87b

Online-Zugang zu Entscheidungen

(1) Die Entscheidungen des Amtes werden im Hinblick auf Transparenz und Vorhersehbarkeit zur Information der Öffentlichkeit und zur Abfrage durch diese online zugänglich gemacht. Jeder Beteiligte an dem Verfahren, das zum Erlass der Entscheidung geführt hat, kann beantragen, dass alle ihn betreffenden personenbezogenen Daten in der Entscheidung unkenntlich gemacht werden.

(2) Das Amt kann Online-Zugang zu mit seinen Aufgaben in Zusammenhang stehenden Urteilen der nationalen Gerichte und der Gerichte der Europäischen Union bereitstellen, um die Öffentlichkeit für Fragen des geistigen Eigentums zu sensibilisieren und die Konvergenz der Verfahren zu fördern. Das Amt beachtet die Bedingungen für eine erste Veröffentlichung in Bezug auf personenbezogene Daten.“.

24.12.2015 L 341/57Amtsblatt der Europäischen UnionDE

82. Artikel 88 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 4 erhält folgende Fassung:

„(4) Im Falle einer Akteneinsicht entsprechend Absatz 2 oder 3 dieses Artikels kann die Einsicht verwehrt werden in Dokumente im Zusammenhang mit der Ausschließung oder Ablehnung gemäß Artikel 137, in Entwürfe von Entscheidungen und Stellungnahmen und in alle anderen internen Dokumente, die der Vorbereitung von Entscheidungen und Stellungnahmen dienen, sowie in jene Aktenteile, an deren Geheimhaltung der Beteiligte ein besonderes Interesse dargelegt hat, bevor der Antrag auf Akteneinsicht gestellt wurde, es sei denn, die Einsicht in diese Aktenteile ist durch vorrangig berechtigte Interessen der um Einsicht nachsuchenden Partei gerechtfertigt.“;

b) Folgende Absätze werden angefügt:

„(5) Die Einsicht in die Akten angemeldeter und eingetragener Unionsmarken wird in die Original­ schriftstücke oder in Abschriften davon oder in die elektronischen Datenträger gewährt, wenn die Akten in dieser Weise gespeichert sind. Der Exekutivdirektor bestimmt, auf welchem Weg die Akteneinsicht erfolgen soll.

(6) Bei einer Akteneinsicht gemäß Absatz 7 gilt der Antrag auf Einsichtnahme erst als gestellt, wenn die diesbezügliche Gebühr entrichtet worden ist. Die Online-Einsichtnahme in elektronische Datenträger ist gebührenfrei.

(7) Die Akteneinsicht findet im Dienstgebäude des Amtes statt. Auf Antrag erfolgt die Akteneinsicht durch Ausstellung von Kopien der Dokumente aus der Akte. Diese Kopien sind gebührenpflichtig. Das Amt stellt auf Antrag gegen Entrichtung einer Gebühr auch beglaubigte oder unbeglaubigte Kopien der Anmeldung für eine Unionsmarke aus.

(8) Die vom Amt geführten Akten über internationale Registrierungen, in denen die Union benannt ist, können auf Antrag ab dem Tag der Veröffentlichung gemäß Artikel 152 Absatz 1 unter den in den Absätzen 1, 3 und 4 dieses Artikels festgelegten Bedingungen eingesehen werden.

(9) Das Amt kann vorbehaltlich der in Absatz 4 vorgesehenen Beschränkungen auf Antrag und gegen Entrichtung einer Gebühr Auskünfte aus den Akten angemeldeter oder eingetragener Unionsmarken erteilen. Das Amt kann jedoch verlangen, dass von der Möglichkeit der Akteneinsicht Gebrauch gemacht wird, wenn dies im Hinblick auf den Umfang der zu erteilenden Auskünfte zweckmäßig erscheint.“.

83. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 88a

Aufbewahrung der Akten

(1) Das Amt führt die Akten aller Verfahren im Zusammenhang mit der Anmeldung oder Eintragung einer Unionsmarke. Der Exekutivdirektor bestimmt, in welcher Form die Akten aufbewahrt werden.

(2) Bei elektronischer Speicherung werden die elektronischen Akten, oder Sicherungskopien davon, auf unbefristete Zeit aufbewahrt. Die den Dateien zugrunde liegenden Originalschriftstücke, die von den Verfahrensbe­ teiligten eingereicht wurden, werden nach Ablauf einer vom Exekutivdirektor festzulegenden Frist vernichtet.

(3) Wenn und soweit Akten oder Teile von Akten in anderer als elektronischer Form aufbewahrt werden, werden die Dokumente oder Beweisstücke, die Teil dieser Akten sind, mindestens fünf Jahre lang ab dem Ende des Jahres aufbewahrt, in dem die Anmeldung zurückgewiesen oder zurückgenommen worden ist oder als zurückgenommen gilt, die Eintragung der Unionsmarke gemäß Artikel 47 vollständig abgelaufen ist, der vollständige Verzicht auf die Unionsmarke gemäß Artikel 50 eingetragen worden ist oder die Unionsmarke gemäß Artikel 57 Absatz 6 oder Artikel 100 Absatz 6 vollständig im Register gelöscht worden ist.“.

24.12.2015L 341/58 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

84. Artikel 89 erhält folgende Fassung:

„Artikel 89

Regelmäßig erscheinende Veröffentlichungen

(1) Das Amt gibt regelmäßig folgende Veröffentlichungen heraus:

a) ein Blatt für Unionsmarken, das Veröffentlichungen der Anmeldungen und der Eintragungen in das Register sowie sonstige Details zu Anmeldungen oder Eintragungen von Unionsmarken enthält, deren Veröffentlichung gemäß dieser Verordnung oder den gemäß dieser Verordnung erlassenen Rechtsakten vorgeschrieben ist;

b) ein Amtsblatt des Amtes, das allgemeine Bekanntmachungen und Mitteilungen des Exekutivdirektors sowie sonstige diese Verordnung und ihre Anwendung betreffende Veröffentlichungen enthält.

Die Veröffentlichungen gemäß Unterabsatz 1 Buchstaben a und b d können in elektronischer Form herausgegeben werden.

(2) Das Blatt für Unionsmarken wird in einer vom Exekutivdirektor festzulegenden Form und Häufigkeit veröffentlicht.

(3) Das Amtsblatt des Amtes wird in den Sprachen des Amtes veröffentlicht. Der Exekutivdirektor kann jedoch beschließen, dass bestimmte Inhalte im Amtsblatt des Amtes in den Amtssprachen der Europäischen Union veröffentlicht werden.

(4) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen Folgendes festgelegt wird:

a) der Zeitpunkt, der als Zeitpunkt der Veröffentlichung im Blatt für Unionsmarken gilt;

b) die Art und Weise der Veröffentlichung von Angaben im Zusammenhang mit der Eintragung einer Marke, die keine Änderungen im Vergleich zu der Veröffentlichung der Anmeldung enthalten;

c) die Formen, in denen die Ausgaben des Amtsblatts des Amtes der Öffentlichkeit zur Verfügung gestellt werden können.

Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“.

85. Artikel 90 wird wie folgt geändert:

a) Vor Absatz 1 wird die Nummer „1“ eingefügt.

b) Die folgenden Absätze werden angefügt:

„(2) Das Amt erhebt keine Gebühren für die Erteilung von Auskünften oder die Gewährung von Akteneinsicht.

(3) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen die Modalitäten für den Austausch von Informationen zwischen dem Amt und den Behörden der Mitgliedstaaten und die Gewährung von Akteneinsicht festgelegt werden, wobei sie den Beschränkungen Rechnung trägt, denen die Einsicht in Akten zur Anmeldung oder Eintragung einer Unionsmarke gemäß Artikel 88 unterliegt, wenn sie für Dritte geöffnet werden. Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“.

86. In Artikel 92 erhalten die Absätze 2 bis 4 folgende Fassung:

„(2) Unbeschadet des Absatzes 3 Satz 2 dieses Artikels müssen natürliche oder juristische Personen, die weder Wohnsitz noch Sitz noch eine tatsächliche und nicht nur zum Schein bestehende gewerbliche oder Handelsnie­ derlassung im Europäischen Wirtschaftsraum haben, in jedem durch diese Verordnung geschaffenen Verfahren mit Ausnahme der Anmeldung einer Unionsmarke gemäß Artikel 93 Absatz 1 vor dem Amt vertreten sein.

24.12.2015 L 341/59Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(3) Natürliche oder juristische Personen mit Wohnsitz oder Sitz oder einer tatsächlichen und nicht nur zum Schein bestehenden gewerblichen oder Handelsniederlassung im Europäischen Wirtschaftsraum können sich vor dem Amt durch einen ihrer Angestellten vertreten lassen. Angestellte einer juristischen Person im Sinne dieses Absatzes können auch andere juristische Personen, die mit der erstgenannten Person wirtschaftlich verbunden sind, vertreten, selbst wenn diese anderen juristischen Personen weder Wohnsitz noch Sitz noch eine tatsächliche und nicht nur zum Schein bestehende gewerbliche oder Handelsniederlassung im Europäischen Wirtschaftsraum haben. Arbeitnehmer, die Personen vertreten, im Sinne dieses Absatzes, haben auf Verlangen des Amtes oder gegebenenfalls des Verfahrensbeteiligten eine unterzeichnete Vollmacht zu den Akten einzureichen.

(4) Handeln mehrere Anmelder oder mehrere Dritte gemeinsam, ist ein gemeinsamer Vertreter zu bestellen.“.

87. Artikel 93 wird wie folgt geändert:

a) Absätze 1 und 2 erhalten folgende Fassung:

„(1) Die Vertretung natürlicher oder juristischer Personen vor dem Amt kann nur wahrgenommen werden

a) durch einen Rechtsanwalt, der in einem der Mitgliedstaaten des Europäischen Wirtschaftsraums zugelassen ist und seinen Geschäftssitz im Europäischen Wirtschaftsraum hat, soweit er in diesem Mitgliedstaat die Vertretung auf dem Gebiet des Markenwesens ausüben kann;

b) durch zugelassene Vertreter, die in einer beim Amt geführten Liste eingetragen sind.

Die vor dem Amt auftretenden Vertreter haben auf Verlangen des Amtes oder gegebenenfalls des anderen Verfahrensbeteiligten eine unterzeichnete Vollmacht zu den Akten einzureichen.

(2) In die Liste der zugelassenen Vertreter kann jede natürliche Person eingetragen werden, die folgende Voraussetzungen erfüllt:

a) Sie besitzt die Staatsangehörigkeit eines Mitgliedstaats des Europäischen Wirtschaftsraums;

b) sie hat ihren Geschäftssitz oder Arbeitsplatz im Europäischen Wirtschaftsraum;

c) sie ist befugt, natürliche oder juristische Personen auf dem Gebiet des Markenwesens vor dem Benelux-Amt für geistiges Eigentum oder vor der Zentralbehörde für den gewerblichen Rechtsschutz eines Mitgliedstaats des Europäischen Wirtschaftsraums zu vertreten. Unterliegt der betroffene Staat die Befugnis nicht dem Erfordernis einer besonderen beruflichen Befähigung, so muss die Person, die die Eintragung in die Liste beantragt, die Vertretung auf dem Gebiet des Markenwesens vor dem Benelux-Amt für geistiges Eigentum oder vor diesen Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz dieses Staates mindestens fünf Jahre lang regelmäßig ausgeübt haben. Für Personen, deren berufliche Befähigung, natürliche oder juristische Personen auf dem Gebiet des Markenwesens vor dem Benelux-Amt für geistiges Eigentum oder vor diesen Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz eines Mitgliedstaats des Europäischen Wirtschaftsraums zu vertreten, nach den Vorschriften des betroffenen Staates amtlich festgestellt worden ist, ist es nicht erforderlich, den Beruf ausgeübt zu haben.“;

b) Absätze 4 und 5 erhalten folgende Fassung:

„(4) Der Exekutivdirektor kann eine Befreiung erteilen

a) vom Erfordernis nach Absatz 2 Buchstabe c Satz 2, wenn der Antragsteller nachweist, dass er die erforderliche Befähigung auf andere Weise erworben hat;

b) vom Erfordernis nach Absatz 2 Buchstabe a bei hoch qualifizierten Personen, sofern sie die in Absatz 2 Buchstaben b und c festgelegten Voraussetzungen erfüllen.

(5) Eine Person kann von der Liste der zugelassenen Vertreter gestrichen werden, wenn sie dies beantragt oder wenn sie die Voraussetzungen für die Vertretung nicht mehr erfüllt. Die Änderungen der Liste der zugelassenen Vertreter werden im Amtsblatt des Amtes veröffentlicht.“.

24.12.2015L 341/60 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

88. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 93a

Übertragung von Befugnissen

Der Kommission wird die Befugnis übertragen, gemäß Artikel 163a delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen Folgendes festgelegt wird:

a) die Voraussetzungen und das Verfahren für die Bestellung eines gemeinsamen Vertreters gemäß Artikel 92 Absatz 4;

b) die Bedingungen, unter denen Angestellte im Sinne des Artikels 92 Absatz 3 und zugelassene Vertreter im Sinne des Artikels 93 Absatz 1 beim Amt eine unterzeichnete Vollmacht einreichen müssen, um vertretungsbefugt zu sein, sowie den Inhalt dieser Vollmacht;

c) die Umstände, unter denen eine Person von der Liste der zugelassenen Vertreter nach Artikel 93 Absatz 5 gestrichen werden kann.“.

89. In Titel X erhält die Überschrift von Abschnitt 1 folgende Fassung:

„Anwendung der Unionsvorschriften über die gerichtliche Zuständigkeit und die Anerkennung und Vollstreckung von Entscheidungen in Zivil- und Handelssachen“.

90. Artikel 94 wird wie folgt geändert:

a) Die Überschrift erhält folgende Fassung:

„Anwendung der Unionsvorschriften über die gerichtliche Zuständigkeit und die Anerkennung und Vollstreckung von Entscheidungen in Zivil- und Handelssachen“;

b) in Absatz 1 wird „ist die Verordnung (EG) Nr. 44/2001“ durch „sind die Unionsvorschriften über die gerichtliche Zuständigkeit und die Anerkennung und Vollstreckung von Entscheidungen in Zivil- und Handelssachen“ ersetzt und gegebenenfalls erforderliche grammatikalische Änderungen werden vorgenommen;

c) folgender Absatz wird angefügt:

„(3) Verweise in dieser Verordnung auf die Verordnung (EG) Nr. 44/2001 schließen gegebenenfalls das Abkommen zwischen der Europäischen Gemeinschaft und dem Königreich Dänemark über die gerichtliche Zuständigkeit und die Anerkennung und Vollstreckung von Entscheidungen in Zivil- und Handelssachen vom 19. Oktober 2005 mit ein.“.

91. In Artikel 96 Buchstabe c wird „im Sinne des Artikels 9 Absatz 3 Satz 2“ durch „im Sinne des Artikels 9b Absatz 2“ ersetzt.

92. Artikel 99 Absatz 3 erhält folgende Fassung:

„(3) Gegen Klagen gemäß Artikel 96 Buchstaben a und c ist der Einwand des Verfalls der Unionsmarke, der nicht im Wege der Widerklage erhoben wird, insoweit zulässig, als sich der Beklagte darauf beruft, dass die Unionsmarke wegen mangelnder ernsthafter Benutzung zum Zeitpunkt der Verletzungsklage für verfallen erklärt werden könnte.“.

93. Artikel 100 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 4 erhält folgende Fassung:

„(4) Das Unionsmarkengericht, bei dem Widerklage auf Erklärung des Verfalls oder der Nichtigkeit einer Unionsmarke erhoben worden ist, nimmt die Prüfung der Widerklage erst dann vor, wenn entweder die betroffene Partei oder das Gericht dem Amt den Tag der Erhebung der Widerklage mitgeteilt hat. Das Amt vermerkt diese Information im Register. War beim Amt ein Antrag auf Erklärung des Verfalls oder der Nichtigkeit der Unionsmarke bereits eingereicht worden, bevor die Widerklage erhoben wurde, wird das Gericht vom Amt hiervon unterrichtet; das Gericht setzt in diesem Fall das Verfahren gemäß Artikel 104 Absatz 1 so lange aus, bis abschließend über den Antrag entschieden wurde oder der Antrag zurückgezogen wird.“;

24.12.2015 L 341/61Amtsblatt der Europäischen UnionDE

b) Absatz 6 erhält folgende Fassung:

„(6) Ist die Entscheidung eines Unionsmarkengerichts über eine Widerklage auf Erklärung des Verfalls oder der Nichtigkeit einer Unionsmarke rechtskräftig geworden, so wird eine Ausfertigung dieser Entscheidung dem Amt entweder durch das Gericht oder eine der Parteien des nationalen Verfahrens unverzüglich zugestellt. Das Amt oder jede andere betroffene Partei kann dazu nähere Auskünfte anfordern. Das Amt trägt einen Hinweis auf die Entscheidung im Register ein und trifft die erforderlichen Maßnahmen zur Umsetzung des Tenors der Entscheidung.“.

94. Artikel 101 Absatz 2 erhält folgende Fassung:

„(2) In allen Markenfragen, die nicht durch diese Verordnung erfasst werden, wendet das betreffende Unionsmar­ kengericht das geltende nationale Recht an.“.

95. Artikel 102 Absatz 2 erhält folgende Fassung:

„(2) Das Unionsmarkengericht kann zudem ihm im jeweiligen Einzelfall zweckmäßig erscheinende Maßnahmen ergreifen oder Anordnungen treffen, die das anwendbare Recht vorsieht.“.

96. Der Titel „Abschnitt 4. Übergangsbestimmung“ und Artikel 108 werden gestrichen.

97. Artikel 113 erhält folgende Fassung:

„Artikel 113

Einreichung, Veröffentlichung und Übermittlung des Umwandlungsantrags

(1) Der Umwandlungsantrag ist innerhalb der in Artikel 122 Absätze 4, 5 oder 6 bestimmten Frist beim Amt zu stellen; der Antrag umfasst die Angabe der Gründe für die Umwandlung gemäß Artikel 112 Absatz 1 Buchstabe a oder b, der Mitgliedstaaten, für die die Umwandlung beantragt wird, und der Waren und Dienstleistungen, die Gegenstand der Umwandlung sind. Wird die Umwandlung nach erfolglosem Antrag auf Verlängerung der Eintragung beantragt, beginnt die in Artikel 112 Absatz 5 vorgesehene Dreimonatsfrist an dem Tag, der auf den Tag folgt, an dem der Antrag auf Verlängerung gemäß Artikel 47 Absatz 3 spätestens gestellt werden könnte. Der Antrag gilt erst als gestellt, wenn die Umwandlungsgebühr entrichtet worden ist.

(2) Betrifft der Umwandlungsantrag eine bereits veröffentlichte Anmeldung einer Unionsmarke oder eine Unionsmarke, so ist ein Hinweis auf den Eingang des Antrags in das Register einzutragen und der Umwandlungsantrag ist zu veröffentlichen.

(3) Das Amt überprüft, ob der Umwandlungsantrag den Erfordernissen dieser Verordnung, insbesondere Artikel 112 Absätze 1, 2, 4, 5 und 6 sowie Absatz 1 des vorliegenden Artikels entspricht und die formalen Erfordernisse erfüllt, die in dem gemäß Absatz 6 dieses Artikels erlassenen Durchführungsrechtsakt festgelegt sind. Sind die Erfordernisse für den Antrag nicht erfüllt, so teilt das Amt dem Antragsteller die Mängel mit. Werden die Mängel nicht innerhalb einer vom Amt festgesetzten Frist beseitigt, so weist es den Umwandlungsantrag zurück. Findet Artikel 112 Absatz 2 Anwendung, so weist das Amt den Umwandlungsantrag nur in Bezug auf die Mitgliedstaaten als unzulässig zurück, für die die Umwandlung nach der genannten Bestimmung ausgeschlossen ist. Wird die Umwandlungsgebühr nicht innerhalb der maßgeblichen Frist von drei Monaten gemäß Artikel 112 Absatz 4, 5 oder 6 gezahlt, so teilt das Amt dem Antragsteller mit, dass der Umwandlungsantrag als nicht gestellt gilt.

(4) Hat das Amt oder ein Unionsmarkengericht wegen absoluter Eintragungshindernisse bezüglich der Sprache eines Mitgliedstaats die Unionsmarkenanmeldung zurückgewiesen oder die Unionsmarke für nichtig erklärt, so ist die Umwandlung nach Artikel 112 Absatz 2 für alle Mitgliedstaaten unzulässig, in denen die betreffende Sprache Amtssprache ist. Hat das Amt oder ein Unionsmarkengericht wegen absoluter, überall in der Union geltender Eintragungshindernisse oder aufgrund einer älteren Unionsmarke oder eines sonstigen gewerblichen Schutzrechts der Union die Unionsmarkenanmeldung zurückgewiesen oder die Unionsmarke für nichtig erklärt, so ist die Umwandlung nach Artikel 112 Absatz 2 für alle Mitgliedstaaten unzulässig.

24.12.2015L 341/62 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(5) Genügt der Umwandlungsantrag den Erfordernissen des Absatzes 3 dieses Artikels, so übermittelt das Amt den Umwandlungsantrag und die in Artikel 84 Absatz 2 genannten Daten an die Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz der Mitgliedstaaten, einschließlich des Benelux-Büros für geistiges Eigentum, für die der Antrag als zulässig beurteilt wurde. Das Amt teilt dem Antragsteller das Datum der Weiterleitung seines Antrags mit.

(6) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen Folgendes festgelegt wird:

a) die Einzelheiten, die in einem Antrag auf Umwandlung der Anmeldung einer Unionsmarke oder einer eingetragenen Unionsmarke in eine Anmeldung für eine nationale Marke gemäß Absatz 1 anzugeben sind;

b) die Einzelheiten, die bei der Veröffentlichung des Umwandlungsantrags nach Absatz 2 anzugeben sind.

Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“.

98. Artikel 114 Absatz 2 erhält folgende Fassung:

„(2) Eine Anmeldung bzw. Unionsmarke, die nach Artikel 113 übermittelt worden ist, darf nicht Formerfor­ dernissen des nationalen Rechts unterworfen werden, die von denen abweichen, die in dieser Verordnung oder den gemäß dieser Verordnung erlassenen Rechtsakten vorgesehen sind, oder über sie hinausgehen.“.

99. Artikel 115 Absatz 1 Satz 1 erhält folgende Fassung:

„Das Amt ist eine Agentur der Union.“.

100. Artikel 116 Absatz 2 erhält folgende Fassung:

„(2) Unbeschadet des Absatzes 1 kann das Amt auf abgeordnete nationale Sachverständige oder sonstiges Personal zurückgreifen, das nicht vom Amt selbst beschäftigt wird. Der Verwaltungsrat beschließt eine Regelung für die Abordnung nationaler Sachverständiger zum Amt.“.

101. In Artikel 117 werden die Worte „für das Amt“ durch „für das Amt und dessen Personal“ ersetzt.

102. Artikel 119 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 5 erhält folgende Fassung:

„(5) Widersprüche und Anträge auf Erklärung des Verfalls oder der Nichtigkeit sind in einer der Sprachen des Amtes einzureichen.“;

b) folgender Absatz wird eingefügt:

„(5a) Unbeschadet des Absatzes 5 gilt Folgendes:

a) Alle Anträge oder Erklärungen, die sich auf die Anmeldung einer Unionsmarke beziehen, können in der Sprache der Anmeldung der Unionsmarke oder in der vom Anmelder in seiner Anmeldung angegebenen zweiten Sprache eingereicht werden.

b) Alle Anträge oder Erklärungen, die sich auf eine eingetragene Unionsmarke beziehen, können in einer der Sprachen des Amtes eingereicht werden.

Wird die Anmeldung jedoch unter Verwendung eines vom Amt bereitgestellten Formblatts gemäß Artikel 79b Absatz 2 eingereicht, so können diese Formblätter in jeder der Amtssprachen der Union verwendet werden, sofern die Textbestandteile des Formblatts in einer der Sprachen des Amtes ausgefüllt werden.“;

24.12.2015 L 341/63Amtsblatt der Europäischen UnionDE

c) Absatz 6 Unterabsatz 2 Satz 2 erhält folgende Fassung:

„Die Übersetzung ist innerhalb eines Monats nach Ablauf der Widerspruchsfrist oder nach der Einreichung des Antrags auf Erklärung des Verfalls oder der Nichtigkeit vorzulegen.“;

d) Folgende Absätze werden angefügt:

„(8) Unbeschadet der Absätze 4 und 7 und vorbehaltlich anderslautender Bestimmungen kann jeder Beteiligte im schriftlichen Verfahren vor dem Amt jede Sprache des Amtes benutzen. Ist die von einem Beteiligten gewählte Sprache nicht die Verfahrenssprache, so legt dieser innerhalb eines Monats nach Vorlage des Originalschriftstücks eine Übersetzung in der Verfahrenssprache vor. Ist der Anmelder einer Unionsmarke der einzige Beteiligte an einem Verfahren vor dem Amt und die Sprache, in der die Anmeldung der Unionsmarke eingereicht wurde, nicht eine der Sprachen des Amtes, so kann die Übersetzung auch in der zweiten Sprache vorgelegt werden, die der Anmelder in der Anmeldung angegeben hat.

(9) Der Exekutivdirektor legt fest, wie Übersetzungen zu beglaubigen sind.

(10) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen Folgendes festgelegt wird:

a) inwieweit unterstützende Dokumente, die im schriftlichen Verfahren vor dem Amt verwendet werden sollen, in einer Sprache der Union vorgelegt werden können und ob eine Übersetzung vorgelegt werden muss;

b) welchen Standards die Übersetzungen, die beim Amt eingereicht werden, entsprechen müssen.

Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“.

103. In Artikel 120 Absatz 1 werden die Worte „in der Durchführungsverordnung“ durch „in einem auf der Grundlage dieser Verordnung erlassenen Rechtsakt“ ersetzt.

104. Artikel 122 wird gestrichen.

105. Artikel 123 erhält folgende Fassung:

„Artikel 123

Transparenz

(1) Für Dokumente im Besitz des Amtes gilt die Verordnung (EG) Nr. 1049/2001 des Europäischen Parlaments und des Rates (*).

(2) Der Verwaltungsrat beschließt die Einzelheiten zur Anwendung der Verordnung (EG) Nr. 1049/2001.

(3) Gegen Entscheidungen des Amtes nach Artikel 8 der Verordnung (EG) Nr. 1049/2001 kann nach Maßgabe der Artikel 228 bzw. 263 des Vertrags über die Arbeitsweise der Europäischen Union Beschwerde beim Europäischen Bürgerbeauftragten oder Klage beim Gerichtshof der Europäischen Union erhoben werden.

(4) Die Verarbeitung personenbezogener Daten durch das Amt unterliegt der Verordnung (EG) Nr. 45/2001 des Europäischen Parlaments und des Rates (**).

(*) Verordnung (EG) Nr. 1049/2001 des Europäischen Parlaments und des Rates vom 30. Mai 2001 über den Zugang der Öffentlichkeit zu Dokumenten des Europäischen Parlaments, des Rates und der Kommission (ABl. L 145 vom 31.5.2001, S. 43).

(**) Verordnung (EG) Nr. 45/2001 des Europäischen Parlaments und des Rates vom 18. Dezember 2000 zum Schutz natürlicher Personen bei der Verarbeitung personenbezogener Daten durch die Organe und Einrichtungen der Gemeinschaft und zum freien Datenverkehr (ABl. L 8 vom 12.1.2001, S. 1).“.

24.12.2015L 341/64 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

106. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 123a

Sicherheitsvorschriften für den Schutz von Verschlusssachen und nicht als Verschlusssache eingestuften sensiblen Informationen

Das Amt wendet die Sicherheitsgrundsätze gemäß den Sicherheitsvorschriften der Kommission zum Schutz von EU-Verschlusssachen und nicht als Verschlusssache eingestuften sensiblen Informationen an, die in den Beschlüssen (EU, Euratom) 2015/443 (*) und 2015/444 (**) der Kommission festgelegt sind. Die Sicherheitsgrundsätze umfassen unter anderem Bestimmungen über den Austausch, die Verarbeitung und die Speicherung von solchen Informationen.

(*) Beschluss (EU, Euratom) 2015/443 der Kommission vom 13. März 2015 über Sicherheit in der Kommission (ABl. L 72 vom 17.3.2015, S. 41).

(**) Beschluss (EU, Euratom) 2015/444 der Kommission vom 13. März 2015 über die Sicherheitsvorschriften für den Schutz von EU-Verschlusssachen (ABl. L 72 vom 17.3.2015, S. 53).“.

107. In Titel XII wird folgender Abschnitt eingefügt:

„ABSCHNITT 1a

Aufgaben des Amtes und Zusammenarbeit zwecks besserer Abstimmung

Artikel 123b

Aufgaben des Amtes

(1) Das Amt nimmt folgende Aufgaben wahr:

a) Verwaltung und Förderung des mit dieser Verordnung eingerichteten Markensystems der Union;

b) Verwaltung und Förderung des mit der Verordnung (EG) Nr. 6/2002 des Rates (*) geschaffenen Geschmacks­ mustersystems der Europäischen Union;

c) Förderung der Abstimmung von Verfahren und Instrumentarien im Bereich des Marken- und Geschmacksmus­ terwesens in Zusammenarbeit mit den Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz der Mitgliedstaaten einschließlich des Benelux-Amtes für geistiges Eigentum;

d) die in der Verordnung (EU) Nr. 386/2012 des Europäischen Parlaments und des Rates (**) genannten Aufgaben;

e) die ihm mit der Richtlinie 2012/28/EU des Europäischen Parlaments und des Rates (***) übertragenen Aufgaben.

(2) Bei der Wahrnehmung der ihm in Absatz 1 übertragenen Aufgaben arbeitet das Amt mit Institutionen, Behörden, Einrichtungen, Behörden für den gewerblichen Rechtsschutz sowie internationalen und Nichtregierungs­ organisationen zusammen.

(3) Das Amt kann den Parteien freiwillige Mediationsdienste zur Herbeiführung einer gütlichen Einigung anbieten.

Artikel 123c

Zusammenarbeit zwecks besserer Abstimmung von Verfahren und Instrumentarien

(1) Das Amt, die Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz der Mitgliedstaaten und das Benelux-Amt für geistiges Eigentum arbeiten zusammen, um die Verfahren und Instrumentarien im Bereich von Marken und Geschmacksmustern besser aufeinander abzustimmen.

24.12.2015 L 341/65Amtsblatt der Europäischen UnionDE

Unbeschadet des Absatzes 3 bezieht sich die Zusammenarbeit insbesondere auf folgende Tätigkeitsbereiche:

a) Entwicklung gemeinsamer Prüfstandards;

b) Einrichtung gemeinsamer oder vernetzter Datenbanken und Portale, die eine unionsweite Abfrage, Recherche und Klassifizierung ermöglichen;

c) kontinuierliche Bereitstellung und kontinuierlicher Austausch von Daten und Informationen einschließlich zur Einspeisung von Daten in die unter Buchstabe b genannten Datenbanken und Portale;

d) Festlegung gemeinsamer Standards und Verfahren, um die Interoperabilität von Verfahren und Systemen in der gesamten Union sicherzustellen und ihre Kohärenz, Effizienz und Leistungsfähigkeit zu verbessern;

e) wechselseitige Information über Rechte und Verfahren im Bereich des gewerblichen Rechtsschutzes, einschließlich wechselseitiger Unterstützung für Helpdesks und Informationsstellen;

f) Austausch von technischem Know-how und Hilfestellung in den von den Buchstaben a bis e erfassten Bereichen.

(2) Auf der Grundlage eines Vorschlags des Exekutivdirektors definiert und koordiniert der Verwaltungsrat bezüglich der in den Absätzen 1 und 6 genannten Tätigkeitsbereiche Projekte, die im Interesse der Union und der Mitgliedstaaten liegen, und fordert die Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz der Mitgliedstaaten sowie das Benelux-Amt für geistiges Eigentum auf, sich an diesen Projekten zu beteiligen.

In der Projektbeschreibung sind die besonderen Pflichten und Aufgaben jeder teilnehmenden Zentralbehörde der Mitgliedstaaten, des Benelux-Amtes für geistiges Eigentum und des Amtes darzulegen. Das Amt konsultiert insbesondere in den Phasen der Definition der Projekte und der Bewertung ihrer Ergebnisse Vertreter der Nutzer.

(3) Die Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz der Mitgliedstaaten und das Benelux-Amt für geistiges Eigentum können ihre Zusammenarbeit an den in Absatz 2 Unterabsatz 1 genannten Projekten einstellen, einschränken oder vorübergehend aussetzen.

Bei der Anwendung der Möglichkeiten nach Absatz 1 übermitteln die Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz der Mitgliedstaaten und das Benelux-Amt für geistiges Eigentum dem Amt eine schriftliche Erklärung, in der sie die Gründe für ihre Entscheidung darlegen.

(4) Haben sie ihre Beteiligung an bestimmten Projekten zugesagt, so beteiligen sich die Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz der Mitgliedstaaten sowie das Benelux-Amt für geistiges Eigentum unbeschadet des Absatzes 3 wirksam an den in Absatz 2 genannten Projekten mit dem Ziel zu gewährleisten, dass sie weiterentwickelt werden, funktionsfähig und interoperabel sind sowie ständig aktualisiert werden.

(5) Das Amt unterstützt die in Absatz 2 genannten Projekte finanziell in dem Maße, wie dies erforderlich ist, um die wirksame Beteiligung der Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz der Mitgliedstaaten sowie des Benelux-Amtes für geistiges Eigentum an diesen Projekten für die Zwecke von Absatz 4 sicherzustellen. Die finanzielle Unterstützung kann in Form von Finanzhilfen und Sachleistungen gewährt werden. Die Gesamthöhe der bereitgestellten Mittel darf 15 % der jährlichen Einnahmen des Amtes nicht übersteigen. Begünstigte sind die Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz der Mitgliedstaaten sowie das Benelux-Amt für geistiges

24.12.2015L 341/66 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

Eigentum. Die Finanzhilfen können ohne Aufforderung zur Einreichung von Vorschlägen im Einklang mit der Finanzregelung des Amtes und den Grundsätzen für Finanzhilfeverfahren gemäß der Verordnung (EU, Euratom) Nr. 966/2012 des Europäischen Parlaments und des Rates (****) und der delegierten Verordnung (EU) Nr. 1268/2012 der Kommission (*****) gewährt werden.

(6) Das Amt und die einschlägigen zuständigen Behörden der Mitgliedstaaten arbeiten auf freiwilliger Basis zusammen, um die Sensibilisierung für das Markensystem und die Bekämpfung von Produktpiraterie zu unterstützen. Diese Zusammenarbeit umfasst Projekte, die insbesondere auf die Umsetzung der etablierten Standards und Praktiken sowie auf die Organisation von Ausbildungs- und Schulungsmaßnahmen ausgerichtet sind. Die finanzielle Unterstützung für diese Projekte ist Teil der Gesamthöhe der bereitgestellten Mittel gemäß Absatz 5. Die Absätze 2 bis 5 gelten entsprechend.

(*) Verordnung (EG) Nr. 6/2002 des Rates vom 12. Dezember 2001 über das Gemeinschaftsgeschmacksmuster (ABl. L 3 vom 5.1.2002, S. 1).

(**) Verordnung (EU) Nr. 386/2012 des Europäischen Parlaments und des Rates vom 19. April 2012 zur Übertragung von Aufgaben, die die Durchsetzung von Rechten des geistigen Eigentums betreffen, einschließlich der Zusammenführung von Vertretern des öffentlichen und des privaten Sektors im Rahmen einer Europäischen Beobachtungsstelle für Verletzungen von Rechten des geistigen Eigentums, auf das Harmonisierungsamt für den Binnenmarkt (Marken, Muster und Modelle) (ABl. L 129 vom 16.5.2012, S. 1).

(***) Richtlinie 2012/28/EU des Europäischen Parlaments und des Rates vom 25. Oktober 2012 über bestimmte zulässige Formen der Nutzung verwaister Werke (ABl. L 299 vom 27.10.2012, S. 5).

(****) Verordnung (EU, Euratom) Nr. 966/2012 des Europäischen Parlaments und des Rates vom 25. Oktober 2012 über die Haushaltsordnung für den Gesamthaushaltsplan der Union und zur Aufhebung der Verordnung (EG, Euratom) Nr. 1605/2002 des Rates (ABl. L 298 vom 26.10.2012, S. 1).

(*****) Delegierte Verordnung (EU) Nr. 1268/2012 der Kommission vom 29. Oktober 2012 über die Anwendungs­ bestimmungen für die Verordnung (EU, Euratom) Nr. 966/2012 des Europäischen Parlaments und des Rates über die Haushaltsordnung für den Gesamthaushaltsplan der Union (ABl. L 362 vom 31.12.2012, S. 1).“.

108. In Titel XII erhalten die Abschnitte 2 und 3 folgende Fassung:

„ABSCHNITT 2

Verwaltungsrat

Artikel 124

Aufgaben des Verwaltungsrats

(1) Unbeschadet der Befugnisse, die gemäß Abschnitt 5 dem Haushaltsausschuss obliegen, nimmt der Verwaltungsrat die folgenden Aufgaben wahr:

a) Annahme des Jahresarbeitsprogramms des Amtes für das kommende Jahr anhand eines ihm vom Exekutiv­ direktor gemäß Artikel 128 Absatz 4 Buchstabe c unterbreiteten Entwurfs unter Berücksichtigung der Stellungnahme der Kommission und Übermittlung des Jahresarbeitsprogramms an das Europäische Parlament, den Rat und die Kommission;

b) Annahme eines strategischen Mehrjahresprogramms für das Amt, das unter anderem die Strategie des Amtes in Bezug auf die internationale Zusammenarbeit erläutert, anhand eines ihm vom Exekutivdirektor gemäß Artikel 128 Absatz 4 Buchstabe e unterbreiteten Entwurfs unter Berücksichtigung der Stellungnahme der Kommission und im Anschluss an einen Meinungsaustausch des Exekutivdirektors mit dem zuständigen Ausschuss des Europäischen Parlaments und Übermittlung des strategischen Mehrjahresprogramms an das Europäische Parlament, den Rat und die Kommission;

c) Annahme des Jahresberichts des Amtes anhand eines ihm vom Exekutivdirektor gemäß Artikel 128 Absatz 4 Buchstabe g unterbreiteten Entwurfs und Übermittlung des Jahresberichts an das Europäische Parlament, den Rat, die Kommission und den Rechnungshof;

d) Annahme des mehrjährigen Personalentwicklungsplans anhand eines ihm vom Exekutivdirektor gemäß Artikel 128 Absatz 4 Buchstabe h unterbreiteten Entwurfs;

e) Ausübung der ihm gemäß Artikel 123c Absatz 2 übertragenen Befugnisse;

f) Ausübung der ihm gemäß Artikel 139 Absatz 5 übertragenen Befugnisse;

g) Erlass von Vorschriften zur Verhinderung und Bewältigung von Interessenkonflikten im Amt;

h) Ausübung, im Einklang mit Absatz 2, der Befugnisse in Bezug auf das Personal des Amtes, die der Anstellungsbehörde durch das Statut der Beamten und der Stelle, die zum Abschluss von Dienstverträgen ermächtigt ist, durch die Beschäftigungsbedingungen für die sonstigen Bediensteten übertragen wurden (im Folgenden ‚Befugnisse einer Anstellungsbehörde‘);

24.12.2015 L 341/67Amtsblatt der Europäischen UnionDE

i) Erlass geeigneter Durchführungsbestimmungen, um dem Statut der Beamten und zu den Beschäftigungsbe­ dingungen für die sonstigen Bediensteten nach dem Verfahren des Artikels 110 des Statuts Wirksamkeit zu verleihen;

j) Erstellung der in Artikel 129 Absatz 2 genannten Liste von Kandidaten;

k) Sicherstellung angemessener Folgemaßnahmen ausgehend von den Ergebnissen und Empfehlungen, die sich aus den internen oder externen Prüfberichten und Evaluierungen nach Maßgabe des Artikels 165a sowie aus den Untersuchungen des Europäischen Amtes für Betrugsbekämpfung (OLAF) ergeben.

l) Er wird vor Genehmigung der Richtlinien für die vom Amt durchgeführte Prüfung sowie in den übrigen in dieser Verordnung vorgesehenen Fällen gehört;

m) Abgabe von Stellungnahmen und Einholung von Auskünften vom Exekutivdirektor oder der Kommission, wenn er dies für erforderlich hält.

(2) Der Verwaltungsrat erlässt gemäß dem Verfahren nach Artikel 110 des Statuts der Beamten und nach Artikel 142 der Beschäftigungsbedingungen für die sonstigen Bediensteten einen Beschluss auf der Grundlage von Artikel 2 Absatz 1 des Statuts der Beamten und Artikel 6 der Beschäftigungsbedingungen für die sonstigen Bediensteten, mit dem dem Exekutivdirektor die entsprechenden Befugnisse einer Anstellungsbehörde übertragen und die Bedingungen festgelegt werden, unter denen diese Übertragung der Befugnisse einer Anstellungsbehörde ausgesetzt werden kann.

Der Exekutivdirektor kann diese Befugnisse weiter übertragen.

Bei Vorliegen außergewöhnlicher Umstände kann der Verwaltungsrat die Übertragung von Befugnissen der Anstellungsbehörde auf den Exekutivdirektor sowie die von diesem weiter übertragenen Befugnisse durch einen Beschluss vorübergehend aussetzen und die Befugnisse selbst ausüben oder sie einem seiner Mitglieder oder einem anderen Mitglied des Personals als dem Exekutivdirektor übertragen.

Artikel 125

Zusammensetzung des Verwaltungsrats

(1) Der Verwaltungsrat besteht aus je einem Vertreter pro Mitgliedstaat, zwei Vertretern der Kommission und einem Vertreter des Europäischen Parlaments sowie ihren jeweiligen Stellvertretern.

(2) Die Mitglieder des Verwaltungsrats dürfen nach Maßgabe seiner Geschäftsordnung Berater oder Sachverständige hinzuziehen.

Artikel 126

Vorsitzender des Verwaltungsrats

(1) Der Verwaltungsrat wählt aus dem Kreis seiner Mitglieder einen Vorsitzenden und einen stellvertretenden Vorsitzenden. Der stellvertretende Vorsitzende tritt im Falle der Verhinderung des Vorsitzenden von Amts wegen an dessen Stelle.

(2) Die Amtszeit des Vorsitzenden und des stellvertretenden Vorsitzenden beträgt vier Jahre. Eine einmalige Wiederwahl ist zulässig. Mit dem Ende der Mitgliedschaft im Verwaltungsrat endet jedoch auch die Amtszeit automatisch am selben Tag.

Artikel 127

Sitzungen

(1) Der Verwaltungsrat wird von seinem Vorsitzenden einberufen.

(2) Der Exekutivdirektor nimmt an den Beratungen teil, sofern der Verwaltungsrat nichts anderes beschließt.

24.12.2015L 341/68 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(3) Der Verwaltungsrat hält mindestens einmal jährlich eine ordentliche Sitzung ab. Außerdem tritt er auf Veranlassung seines Vorsitzenden oder auf Antrag der Kommission oder eines Drittels der Mitgliedstaaten zusammen.

(4) Der Verwaltungsrat gibt sich eine Geschäftsordnung.

(5) Der Verwaltungsrat fasst seine Beschlüsse mit der absoluten Mehrheit seiner Mitglieder. Beschlüsse des Verwaltungsrats nach Artikel 124 Absatz 1 Buchstaben a und b, Artikel 126 Absatz 1 sowie Artikel 129 Absätze 2 und 4 bedürfen jedoch einer Zweidrittelmehrheit. In beiden Fällen verfügen die Mitglieder über je eine Stimme.

(6) Der Verwaltungsrat kann Beobachter zur Teilnahme an seinen Sitzungen einladen.

(7) Die Sekretariatsgeschäfte des Verwaltungsrats werden vom Amt wahrgenommen.

ABSCHNITT 3

Exekutivdirektor

Artikel 128

Aufgaben des Exekutivdirektors

(1) Das Amt wird von einem Exekutivdirektor geleitet. Der Exekutivdirektor ist gegenüber dem Verwaltungsrat rechenschaftspflichtig.

(2) Unbeschadet der Befugnisse der Kommission, des Verwaltungsrats und des Haushaltsausschusses gilt, dass der Exekutivdirektor bei der Erfüllung seiner Pflichten unabhängig ist und Weisungen von einer Regierung oder sonstigen Stelle weder anfordern noch entgegennehmen darf.

(3) Der Exekutivdirektor ist der rechtliche Vertreter des Amtes.

(4) Dem Exekutivdirektor obliegen insbesondere folgende Aufgaben, die übertragen werden können:

a) Treffen aller für die Tätigkeit des Amtes zweckmäßigen Maßnahmen, einschließlich des Erlasses interner Verwaltungsvorschriften und der Veröffentlichung von Mitteilungen;

b) Durchführung der vom Verwaltungsrat erlassenen Beschlüsse;

c) Entwurf des Jahresarbeitsprogramms zusammen mit dem voraussichtlichen Personal- und Finanzbedarf für jede einzelne Tätigkeit und, nach Rücksprache mit der Kommission, Vorlage des Jahresarbeitsprogramms an den Verwaltungsrat;

d) Vorlage von Vorschlägen gemäß Artikel 123c Absatz 2 an den Verwaltungsrat;

e) Entwurf eines strategischen Mehrjahresprogramms für das Amt, das unter anderem die Strategie des Amtes in Bezug auf die internationale Zusammenarbeit umfasst, und Vorlage des strategischen Mehrjahresprogramms nach Rücksprache mit der Kommission und im Anschluss an einen Meinungsaustausch mit dem zuständigen Ausschuss des Europäischen Parlaments an den Verwaltungsrat;

f) Umsetzung des Jahresarbeitsprogramms und des strategischen Mehrjahresprogramms und Berichterstattung hierüber an den Verwaltungsrat;

g) Verfassen des jährlichen Tätigkeitsberichts des Amtes und Vorlage an den Verwaltungsrat zur Billigung;

h) Entwurf eines mehrjährigen Personalentwicklungsplans und nach Rücksprache mit der Kommission Vorlage an den Verwaltungsrat;

i) Erarbeiten eines Aktionsplans, der den Schlussfolgerungen der internen oder externen Prüfberichte und Evaluierungen sowie den Untersuchungen des OLAF Rechnung trägt und zweimal jährlich Berichterstattung über die Fortschritte an die Kommission und den Verwaltungsrat;

24.12.2015 L 341/69Amtsblatt der Europäischen UnionDE

j) Schutz der finanziellen Interessen der Union durch die Anwendung vorbeugender Maßnahmen gegen Betrug, Korruption und sonstige rechtswidrige Handlungen, durch Vornahme wirksamer Kontrollen und, falls Unregelmäßigkeiten festgestellt werden, durch die Einziehung zu Unrecht gezahlter Beträge sowie gegebenenfalls durch wirksame, verhältnismäßige und abschreckende verwaltungsrechtliche und finanzielle Sanktionen;

k) Erarbeiten einer Betrugsbekämpfungsstrategie für das Amt und Vorlage zur Billigung an den Haushalts­ ausschuss;

l) im Interesse einer einheitlichen Anwendung der Verordnung Vorlage von Rechtsfragen, soweit angemessen, an die erweiterte Beschwerdekammer (im Folgenden ‚Große Kammer‘), insbesondere dann, wenn die Beschwerde­ kammern in der Frage unterschiedlich entschieden haben;

m) Aufstellen des Voranschlags der Einnahmen und Ausgaben des Amtes und Ausführung des Haushaltsplans;

n) Ausübung der ihm vom Verwaltungsrat gemäß Artikel 124 Absatz 1 Buchstabe h übertragenen Befugnisse gegenüber dem Personal;

o) Ausübung der ihm nach Artikel 26 Absatz 3, Artikel 29 Absatz 5, Artikel 30 Absatz 3, Artikel 75 Absatz 2, Artikel 78 Absatz 5, Artikel 79, Artikel 79b, Artikel 79c, Artikel 87 Absatz 4, Artikel 87a Absatz 3, Artikel 88 Absatz 5, Artikel 88a, Artikel 89, Artikel 93 Absatz 4, Artikel 119 Absatz 9, Artikel 144, Artikel 144a Absatz 1, Artikel 144b Absatz 2 und Artikel 144c übertragenen Befugnisse gemäß den Vorgaben in dieser Verordnung und in den gemäß dieser Verordnung erlassenen Rechtsakten.

(5) Der Exekutivdirektor wird von einem oder mehreren stellvertretenden Exekutivdirektoren unterstützt. In Abwesenheit oder bei Verhinderung des Exekutivdirektors wird er nach dem vom Verwaltungsrat festgelegten Verfahren von dem stellvertretenden Exekutivdirektor oder einem der stellvertretenden Exekutivdirektoren vertreten.

Artikel 129

Ernennung, Verlängerung der Amtszeit und Entfernung aus dem Amt

(1) Der Exekutivdirektor wird als Zeitbediensteter des Amtes gemäß Artikel 2 Buchstabe a der Beschäftigungsbe­ dingungen für die sonstigen Bediensteten eingestellt.

(2) Der Exekutivdirektor wird im Anschluss an ein offenes und transparentes Auswahlverfahren vom Rat mit einfacher Mehrheit aus einer vom Verwaltungsrat vorgeschlagenen Liste von Kandidaten ernannt. Vor seiner Ernennung kann der vom Verwaltungsrat ausgewählte Kandidat aufgefordert werden, vor jedwedem zuständigen Ausschuss des Europäischen Parlaments eine Erklärung abzugeben und sich den Fragen seiner Mitglieder zu stellen. Für den Abschluss des Vertrags mit dem Exekutivdirektor wird das Amt durch den Vorsitzenden des Verwaltungsrats vertreten.

Der Exekutivdirektor kann seines Amtes nur aufgrund eines Beschlusses des Rates auf Vorschlag des Verwaltungsrats enthoben werden.

(3) Die Amtszeit des Exekutivdirektors beträgt fünf Jahre. Am Ende dieses Zeitraums bewertet der Verwaltungsrat die Leistung des Exekutivdirektors mit Blick auf die künftigen Aufgaben und Herausforderungen des Amtes.

(4) Der Rat kann unter Berücksichtigung der Bewertung nach Absatz 3 die Amtszeit des Exekutivdirektors einmal um höchstens fünf Jahre verlängern.

(5) Ein Exekutivdirektor, dessen Amtszeit verlängert wurde, darf am Ende seiner Amtszeit nicht an einem weiteren Auswahlverfahren für dieselbe Stelle teilnehmen.

(6) Der oder die stellvertretenden Exekutivdirektoren werden nach Rücksprache mit dem amtierenden oder gegebenenfalls dem designierten Exekutivdirektor entsprechend dem Verfahren nach Absatz 2 ernannt oder aus dem Amt entfernt. Die Amtszeit des stellvertretenden Exekutivdirektors beträgt fünf Jahre. Sie kann vom Rat nach Rücksprache mit dem Exekutivdirektor einmal um höchstens fünf Jahre verlängert werden.“.

24.12.2015L 341/70 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

109. Artikel 130 wird wie folgt geändert:

a) Buchstabe c erhält folgende Fassung:

„c) die Registerabteilung;“;

b) Folgender Buchstabe wird angefügt:

„f) jede andere vom Exekutivdirektor hierfür bestimmte Stelle oder Person.“.

110. In Artikel 131 wird die Bezugnahme „in den Artikeln 36, 37 und 68“ durch „in den Artikeln 36, 37, 68 und 74c“ ersetzt.

111. Artikel 132 Absatz 2 wird wie folgt geändert:

a) Satz 3 erhält folgende Fassung:

„Entscheidungen über Kosten oder Verfahren ergehen durch ein einzelnes Mitglied.“;

b) Folgender Unterabsatz wird angefügt:

„Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen die Arten von Entscheidungen, die durch ein einzelnes Mitglied ergehen, genau festgelegt werden. Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“.

112. Artikel 133 erhält folgende Fassung:

„Artikel 133

Registerabteilung

(1) Die Registerabteilung ist zuständig für Entscheidungen über Eintragungen im Register.

(2) Sie führt darüber hinaus die in Artikel 93 Absatz 2 genannte Liste der zugelassenen Vertreter.

(3) Die Entscheidungen der Abteilung ergehen durch ein einzelnes Mitglied.“.

113. Artikel 134 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 1 erhält folgende Fassung:

„(1) Die Nichtigkeitsabteilungen sind zuständig für Entscheidungen über

a) Anträge auf Erklärung des Verfalls oder der Nichtigkeit einer Unionsmarke;

b) Anträge auf Übertragung einer Unionsmarke nach Artikel 18.“;

b) Absatz 2 Satz 3 erhält folgende Fassung:

„Die in den gemäß Artikel 132 Absatz 2 erlassenen Rechtsakten festgelegten Entscheidungen über Kosten oder Verfahren ergehen durch ein einzelnes Mitglied.“.

114. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 134a

Allgemeine Zuständigkeit

Entscheidungen nach dieser Verordnung, die nicht in die Zuständigkeit eines Prüfers, einer Widerspruchsabteilung, einer Nichtigkeitsabteilung oder der Registerabteilung fallen, ergehen durch einen Bediensteten oder eine Stelle, den beziehungsweise die der Exekutivdirektor eigens dazu bestimmt hat.“.

24.12.2015 L 341/71Amtsblatt der Europäischen UnionDE

115. Artikel 135 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 1 erhält folgende Fassung:

„(1) Die Beschwerdekammern sind zuständig für Entscheidungen über Beschwerden gegen Entscheidungen, die nach den Artikeln 131 bis 134a getroffen wurden.“

b) In Absatz 2 werden die Worte „einer erweiterten Kammer“ durch die Worte „der Großen Kammer“ ersetzt.

c) Absatz 3 erhält folgende Fassung:

„(3) Bei der Festlegung der Fälle, in denen die Große Kammer entscheidungsbefugt ist, sind die rechtliche Schwierigkeit, die Bedeutung des Falles und das Vorliegen besonderer Umstände zu berücksichtigen. Solche Fälle können an die Große Kammer verwiesen werden

a) durch das Präsidium der Beschwerdekammern gemäß Artikel 136 Absatz 4 Buchstabe a oder

b) durch die Kammer, die mit der Sache befasst ist.“;

d) Absatz 4 erhält folgende Fassung:

„(4) Die Große Kammer gibt darüber hinaus begründete Stellungnahmen zu Rechtsfragen ab, die der Exekutivdirektor gemäß Artikel 128 Absatz 4 Buchstabe l an sie verweist.“;

e) In Absatz 5 wird der letzte Satz gestrichen.

116. Artikel 136 erhält folgende Fassung:

„Artikel 136

Unabhängigkeit der Mitglieder der Beschwerdekammern

(1) Der Präsident der Beschwerdekammern und die Vorsitzenden der einzelnen Kammern werden nach dem in Artikel 129 für die Ernennung des Exekutivdirektors des Amtes vorgesehenen Verfahren für einen Zeitraum von fünf Jahren ernannt. Sie können während ihrer Amtszeit nicht ihres Amtes enthoben werden, es sei denn, dass schwerwiegende Gründe vorliegen und der Gerichtshof auf Antrag des Organs, das sie ernannt hat, einen entsprechenden Beschluss fasst.

(2) Die Amtszeit des Präsidenten der Beschwerdekammern kann nach einer positiven Bewertung seiner Leistung durch den Verwaltungsrat einmal um weitere fünf Jahre oder, wenn er das Ruhestandsalter während der neuen Amtsperiode erreicht, bis zu seinem Eintritt in den Ruhestand verlängert werden.

(3) Die Amtszeit der Vorsitzenden der Beschwerdekammern kann nach einer positiven Bewertung ihrer Leistung durch den Verwaltungsrat und nach Rücksprache mit dem Präsidenten der Beschwerdekammern um weitere fünf Jahre oder, wenn sie das Ruhestandsalter während ihrer neuen Amtsperiode erreichen, bis zu ihrem Eintritt in den Ruhestand verlängert werden.

(4) Dem Präsidenten der Beschwerdekammern obliegen folgende organisatorischen und administrativen Aufgaben:

a) Vorsitz im Präsidium der Beschwerdekammern (im Folgenden ‚Präsidium‘), das die Regeln für die Arbeit in den Kammern festlegt und deren Arbeit organisiert;

b) Sicherstellung, dass die Entscheidungen des Präsidiums vollzogen werden;

24.12.2015L 341/72 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

c) Zuweisung der Fälle auf der Grundlage der vom Präsidium festgelegten objektiven Kriterien an eine Kammer;

d) Übermittlung des Ausgabenbedarfs der Kammern an den Exekutivdirektor, damit der vorläufige Ausgabenplan erstellt werden kann.

Der Präsident der Beschwerdekammern führt den Vorsitz in der Großen Kammer.

(5) Die Mitglieder der Beschwerdekammern werden vom Verwaltungsrat für einen Zeitraum von fünf Jahren ernannt. Ihre Amtszeit kann nach einer positiven Bewertung ihrer Leistung durch den Verwaltungsrat und nach Rücksprache mit dem Präsidenten der Beschwerdekammern um weitere fünf Jahre oder, wenn sie das Ruhestandsalter während ihrer neuen Amtsperiode erreichen, bis zu ihrem Eintritt in den Ruhestand verlängert werden.

(6) Die Mitglieder der Beschwerdekammern können ihres Amtes nicht enthoben werden, es sei denn, es liegen schwerwiegende Gründe vor und der Gerichtshof beschließt die Amtsenthebung, nachdem die Angelegenheit auf Empfehlung des Präsidenten der Beschwerdekammern nach Anhörung des Vorsitzenden der Kammer, dem das betreffende Mitglied angehört, an ihn verwiesen wurde.

(7) Der Präsident der Beschwerdekammern sowie die Vorsitzenden und die Mitglieder der einzelnen Kammern genießen Unabhängigkeit. Sie sind in ihren Entscheidungen an keinerlei Weisungen gebunden.

(8) Entscheidungen der Großen Kammer zu Beschwerden oder Stellungnahmen zu Rechtsfragen, die der Exekutivdirektor gemäß Artikel 135 an sie verweist, sind für die in Artikel 130 genannten Entscheidungsinstanzen des Amtes bindend.

(9) Der Präsident der Beschwerdekammern sowie die Vorsitzenden und die Mitglieder der einzelnen Kammern dürfen weder Prüfer sein noch einer Widerspruchsabteilung, der Registerabteilung oder einer Nichtigkeitsabteilung angehören.“.

117. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 136a

Präsidium der Beschwerdekammern und Große Kammer

(1) Das Präsidium setzt sich zusammen aus dem Präsidenten der Beschwerdekammern als Vorsitzendem, den Vorsitzenden der Kammern und Mitgliedern der Kammern, die von der Gesamtheit der Mitglieder in den einzelnen Kammern mit Ausnahme des Präsidenten der Beschwerdekammern und der Vorsitzenden der Kammern für jedes Kalenderjahr aus ihren Reihen gewählt werden. Die Zahl der so gewählten Mitglieder beläuft sich auf ein Viertel der Kammermitglieder mit Ausnahme des Präsidenten der Beschwerdekammern und der Vorsitzenden der Kammern, und diese Zahl wird gegebenenfalls auf die nächsthöhere Zahl aufgerundet.

(2) Die Große Kammer gemäß Artikel 135 Absatz 2 ist mit neun Mitgliedern besetzt, zu denen der Präsident der Beschwerdekammern, die Vorsitzenden der Kammern, gegebenenfalls der vor der Verweisung an die Große Kammer bestimmte Berichterstatter sowie die Mitglieder zählen, die nach dem Rotationsprinzip aus einer Liste ausgewählt werden, die alle Mitglieder der Beschwerdekammern mit Ausnahme des Präsidenten der Beschwerde­ kammern und der Vorsitzenden der Kammern umfasst.“.

118. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 136b

Übertragung von Befugnissen

Der Kommission wird die Befugnis übertragen, gemäß Artikel 163a delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen die Einzelheiten im Hinblick auf die Organisation der Beschwerdekammern, unter anderem die Einsetzung und die Aufgaben des Präsidiums, die Zusammensetzung der Großen Kammer und die Modalitäten ihrer Anrufung und die Bedingungen, unter denen Entscheidungen durch ein einzelnes Mitglied nach Artikel 135 Absätze 2 und 5 ergehen, festgelegt werden.“.

24.12.2015 L 341/73Amtsblatt der Europäischen UnionDE

119. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 137a

Mediationszentrum

(1) Das Amt kann für die Zwecke des Artikels 123b Absatz 3 ein Mediationszentrum (im Folgenden ‚Zentrum‘) einrichten.

(2) Jede natürliche oder juristische Person kann die Dienste des Zentrums auf freiwilliger Basis in Anspruch nehmen, um Streitigkeiten auf der Grundlage dieser Verordnung oder der Verordnung (EG) Nr. 6/2002 im gegenseitigen Einvernehmen gütlich beizulegen.

(3) Die Beteiligten nehmen die Mediation auf einen gemeinsamen Antrag hin in Anspruch. Der Antrag gilt erst als gestellt, wenn das entsprechende Entgelt entrichtet worden ist. Der Exekutivdirektor legt die Höhe der Entgelte gemäß Artikel 144 Absatz 1 fest.

(4) Bei Streitigkeiten in Bezug auf vor den Widerspruchsabteilungen, den Nichtigkeitsabteilungen oder den Beschwerdekammern des Amtes anhängige Verfahren kann jederzeit ein gemeinsamer Antrag auf Mediation gestellt werden, nachdem eine Widerspruchsschrift, ein Antrag auf Erklärung des Verfalls oder der Nichtigkeit oder eine Beschwerdeschrift gegen Entscheidungen der Widerspruchs- oder der Nichtigkeitsabteilung eingereicht worden ist.

(5) Das betreffende Verfahren wird ausgesetzt, und die Fristen, mit Ausnahme der Frist für die Zahlung der entsprechenden Gebühr, werden ab dem Tag, an dem der gemeinsame Antrag auf Mediation eingereicht wurde, unterbrochen. Die Fristen laufen ab dem Tag weiter, an dem das Verfahren wieder aufgenommen wird.

(6) Die Beteiligten werden aufgefordert, gemeinsam einen Mediator aus der in Absatz 12 genannten Liste zu benennen, der erklärt hat, dass er die Sprache der betreffenden Mediation beherrscht. Benennen die Beteiligten innerhalb von 20 Tagen nach der Aufforderung keinen Mediator, gilt die Mediation als gescheitert.

(7) Die Beteiligten legen die spezifischen Modalitäten für die Mediation gemeinsam mit dem Mediator in einer Mediationsvereinbarung fest.

(8) Der Mediator beendet das Mediationsverfahren entweder, sobald die Beteiligten eine Beilegungsvereinbarung erzielen, einer der Beteiligten erklärt, dass er die Mediation einstellen will, oder der Mediator feststellt, dass es den Beteiligten nicht gelungen ist, eine solche Vereinbarung zu erzielen.

(9) Der Mediator unterrichtet die Beteiligten sowie die zuständige Stelle des Amtes unverzüglich über die Beendigung des Mediationsverfahrens.

(10) Die im Rahmen der Mediation geführten Gespräche und Verhandlungen sind für alle an der Mediation beteiligten Personen vertraulich, insbesondere für den Mediator, die Beteiligten und deren Vertreter. Alle im Zuge der Mediation bereitgestellten Unterlagen und Informationen werden getrennt von den Akten anderer Verfahren vor dem Amt aufbewahrt und sind nicht Teil dieser Akten.

(11) Die Mediation wird in einer Amtssprache der Union, auf die sich die Beteiligten verständigt haben, durchgeführt. Falls die Mediation eine vor dem Amt anhängige Streitigkeit betrifft, wird sie in der Sprache des Verfahrens vor dem Amt geführt, sofern von den Beteiligten nichts anderes vereinbart wurde.

(12) Das Amt erstellt eine Liste von Mediatoren, die die Beteiligten bei der Beilegung von Streitigkeiten unterstützen. Die Mediatoren müssen unabhängig sein und über relevante Kompetenzen und Erfahrungen verfügen. Die Liste kann sowohl Mediatoren, die vom Amt beschäftigt werden, als auch Mediatoren, die nicht vom Amt beschäftigt werden, umfassen.

24.12.2015L 341/74 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(13) Die Mediatoren sind in der Wahrnehmung ihrer Pflichten unparteiisch und müssen zum Zeitpunkt ihrer Benennung alle tatsächlichen oder vermeintlichen Interessenkonflikte offenlegen. Mitglieder der in Artikel 130 genannten Entscheidungsinstanzen des Amtes dürfen nicht an der Mediation teilnehmen, sofern sie

a) in das Verfahren, das Gegenstand der Mediation ist, eingebunden waren,

b) ein persönliches Interesse an dem Verfahren haben oder

c) zuvor als Vertreter eines der Beteiligten eingebunden waren.

(14) Die Mediatoren nehmen nicht als Mitglieder der in Artikel 130 genannten Entscheidungsinstanzen des Amtes an Verfahren teil, die infolge des Scheiterns einer Mediation wieder aufgenommen wurden.

(15) Das Amt kann mit anderen anerkannten nationalen oder internationalen Mediationsgremien zusammen­ arbeiten.“.

120. Artikel 138 erhält folgende Fassung:

„Artikel 138

Haushaltsausschuss

(1) Der Haushaltsausschuss nimmt die Aufgaben wahr, die ihm in diesem Abschnitt übertragen werden.

(2) Die Artikel 125 und 126 sowie Artikel 127 Absätze 1 bis 4 — und 5, soweit die Wahl des Vorsitzenden und des stellvertretenden Vorsitzenden betroffen ist — sowie 6 und 7 finden auf den Haushaltsausschuss entsprechend Anwendung.

(3) Der Haushaltsausschuss fasst seine Beschlüsse mit der absoluten Mehrheit seiner Mitglieder. Beschlüsse des Haushaltsausschusses nach Artikel 140 Absatz 3 und Artikel 143 bedürfen jedoch der Zweidrittelmehrheit seiner Mitglieder. In beiden Fällen verfügen die Mitglieder über je eine Stimme.“.

121. Artikel 139 erhält folgende Fassung:

„Artikel 139

Haushalt

(1) Alle Einnahmen und Ausgaben des Amtes werden für jedes Haushaltsjahr veranschlagt und in den Haushaltsplan des Amtes eingesetzt. Haushaltsjahr ist das Kalenderjahr.

(2) Der Haushaltsplan ist in Einnahmen und Ausgaben auszugleichen.

(3) Die Einnahmen des Haushalts umfassen unbeschadet anderer Einnahmen das Aufkommen an Gebühren, die aufgrund des Anhangs -I der vorliegenden Verordnung zu zahlen sind, das Aufkommen an Gebühren gemäß der Verordnung (EG) Nr. 6/2002, das Aufkommen an Gebühren, die aufgrund des Madrider Protokolls gemäß Artikel 145 dieser Verordnung für eine internationale Registrierung, in der die Union benannt ist, zu zahlen sind, und sonstige Zahlungen an Vertragsparteien des Madrider Protokolls, das Aufkommen an Gebühren, die aufgrund der Genfer Akte gemäß Artikel 106c der Verordnung (EG) Nr. 6/2002 für eine internationale Eintragung, in der die Union benannt ist, zu zahlen sind, und sonstige Zahlungen an die Vertragsparteien der Genfer Akte, und, soweit erforderlich, einen Zuschuss, der in dem Einzelplan Kommission des Gesamthaushaltsplans der Union unter einer besonderen Haushaltslinie eingesetzt wird.

(4) Jedes Jahr gleicht das Amt die Kosten aus, die den Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz der Mitgliedstaaten, dem Benelux-Amt für geistiges Eigentum sowie jeder anderen einschlägigen Behörde entstehen, die von einem Mitgliedstaat infolge der spezifischen Aufgaben, die sie als funktionale Bestandteile des Markensystems der Europäischen Union im Rahmen der folgenden Dienstleistungen und Verfahren durchführen, zu benennen ist:

a) Widerspruchs- und Nichtigkeitsverfahren vor den Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz der Mitgliedstaaten und dem Benelux-Amt für geistiges Eigentum, bei denen es um Unionsmarken geht;

b) Bereitstellung von Informationen über die Funktionsweise des Markensystems der Union durch Helpdesks und Informationsstellen;

c) Durchsetzung von Unionsmarken, einschließlich gemäß Artikel 9 Absatz 4 ergriffener Maßnahmen.

24.12.2015 L 341/75Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(5) Der Ausgleich der Kosten nach Absatz 4 entspricht insgesamt 5 % der jährlichen Einnahmen des Amtes. Unbeschadet des Unterabsatzes 3 dieses Absatzes legt der Verwaltungsrat auf Vorschlag des Amtes und nach Rücksprache mit dem Haushaltsausschuss den Verteilungsschlüssel auf der Grundlage der folgenden gerechten, ausgewogenen und relevanten Indikatoren fest:

a) Anzahl der Anmeldungen von Unionsmarken durch Anmelder aus jedem Mitgliedstaat pro Jahr;

b) Anzahl der Anmeldungen nationaler Marken in jedem Mitgliedstaat pro Jahr;

c) Anzahl der Widersprüche und Anträge auf Erklärung der Nichtigkeit durch Inhaber von Unionsmarken in jedem Mitgliedstaat pro Jahr;

d) Anzahl der vor den von jedem Mitgliedstaat gemäß Artikel 95 benannten Unionsmarkengerichten eingelegten Klagen pro Jahr.

Zur Belegung der in Absatz 4 genannten Kosten unterbreiten die Mitgliedstaaten dem Amt jedes Jahr bis zum 31. März Statistiken zum Nachweis der unter Unterabsatz 1 Buchstaben a bis d dieses Absatzes genannten Zahlen für das vorhergehende Jahr; diese werden in den Vorschlag aufgenommen, der dem Verwaltungsrat vorgelegt wird.

Aus Gründen der Billigkeit wird davon ausgegangen, dass die Kosten, die den in Absatz 4 genannten Einrichtungen in jedem Mitgliedstaat entstanden sind, mindestens 2 % des Gesamtbetrags des Ausgleichs gemäß diesem Absatz entsprechen.

(6) Die Verpflichtung des Amtes zum Ausgleich der Kosten gemäß Absatz 4, die in einem bestimmten Jahr entstanden sind, gilt nur insoweit, als in diesem Jahr kein Haushaltsdefizit entsteht.

(7) Bei einem Haushaltsüberschuss kann der Verwaltungsrat unbeschadet des Absatzes 10 auf Vorschlag des Amtes und nach Rücksprache mit dem Haushaltsausschuss den Prozentsatz gemäß Absatz 5 auf höchstens 10 % der jährlichen Einnahmen des Amtes erhöhen.

(8) Unbeschadet der Absätze 4 bis 7 und Absatz 10 dieses Artikels und der Artikel 123b und 123c entscheidet der Haushaltsausschuss im Fall, dass in fünf aufeinander folgenden Jahren ein substanzieller Überschuss erwirtschaftet wurde, auf Vorschlag des Amtes und im Einklang mit dem Jahresarbeitsprogramm und dem strategischen Mehrjahresprogramm gemäß Artikel 124 Absatz 1 Buchstaben a und b mit Zweidrittelmehrheit über die Zuführung eines Überschusses, der ab dem 23. März 2016 entstanden ist, an den Unionshaushalt.

(9) Das Amt erstellt halbjährlich einen Bericht an das Europäische Parlament, den Rat und die Kommission über seine finanzielle Situation, in dem auch die Finanzoperationen gemäß Artikel 123c Absätze 5 und 6 und Artikel 139 Absätze 5 und 7 dargelegt werden. Anhand dieses Berichts prüft die Kommission die Finanzlage des Amtes.

(10) Das Amt hält einen Reservefonds vor, der seine operativen Ausgaben während eines Jahres deckt, um die Kontinuität seiner Arbeit und die Ausführung seiner Aufgaben zu gewährleisten.“.

122. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 141a

Betrugsbekämpfung

(1) Zur besseren Bekämpfung von Betrug, Korruption und sonstigen rechtswidrigen Handlungen gemäß der Verordnung (EU, Euratom) Nr. 883/2013 des Europäischen Parlaments und des Rates (*) tritt das Amt der Interins­ titutionellen Vereinbarung vom 25. Mai 1999 über die internen Untersuchungen des Europäischen Amtes für Betrugsbekämpfung (OLAF) bei und beschließt geeignete Vorschriften nach dem Muster in der Anlage zu der Vereinbarung, die für sämtliche Mitarbeiter des Amtes gelten.

24.12.2015L 341/76 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(2) Der Europäische Rechnungshof ist befugt, bei allen Finanzhilfeempfängern, Auftragnehmern und Unterauft­ ragnehmern, die Unionsgelder vom Amt erhalten haben, Rechnungsprüfungen anhand von Unterlagen sowie vor Ort durchzuführen.

(3) Das OLAF kann gemäß den Bestimmungen und Verfahren der Verordnung (EU, Euratom) Nr. 883/2013 und der Verordnung (Euratom, EG) Nr. 2185/96 des Rates (**) Ermittlungen durchführen, darunter auch Kontrollen und Überprüfungen vor Ort, um festzustellen, ob im Zusammenhang mit vom Amt gewährten Finanzhilfen oder von ihm finanzierten Verträgen ein Betrugs- oder Korruptionsdelikt oder eine sonstige rechtswidrige Handlung zum Nachteil der finanziellen Interessen der Union vorliegt.

(4) Unbeschadet der Absätze 1, 2 und 3 müssen Kooperationsvereinbarungen mit Drittländern und internationalen Organisationen, Verträge, Finanzhilfevereinbarungen und Finanzhilfeentscheidungen des Amtes Bestimmungen enthalten, die den Europäischen Rechnungshof und das OLAF ausdrücklich ermächtigen, solche Rechnungsprüfungen und Untersuchungen entsprechend ihren jeweiligen Zuständigkeiten durchzuführen.

(5) Der Haushaltsausschuss beschließt eine Betrugsbekämpfungsstrategie, bei der Kosten und Nutzen der durchzuführenden Maßnahmen in einem angemessenen Verhältnis zu den Betrugsrisiken stehen.

(*) Verordnung (EU, Euratom) Nr. 883/2013 des Europäischen Parlaments und des Rates vom 11. September 2013 über die Untersuchungen des Europäischen Amtes für Betrugsbekämpfung (OLAF) und zur Aufhebung der Verordnung (EG) Nr. 1073/1999 des Europäischen Parlaments und des Rates und der Verordnung (Euratom) Nr. 1074/1999 des Rates (ABl. L 248 vom 18.9.2013, S. 1).

(**) Verordnung (Euratom, EG) Nr. 2185/96 des Rates vom 11. November 1996 betreffend die Kontrollen und Überprüfungen vor Ort durch die Kommission zum Schutz der finanziellen Interessen der Europäischen Gemeinschaften vor Betrug und anderen Unregelmäßigkeiten (ABl. L 292 vom 15.11.1996, S. 2).“.

123. Artikel 144 erhält folgende Fassung:

„Artikel 144

Gebühren und Entgelte und Fälligkeiten

(1) Der Exekutivdirektor legt die Höhe der Entgelte fest, die für andere als die in Anhang -I genannten vom Amt erbrachten Dienstleistungen zu entrichten sind, sowie die Entgelte, die für das Blatt für Unionsmarken, das Amtsblatt des Amtes und alle anderen Veröffentlichungen des Amtes zu entrichten sind. Die Entgelte werden in Euro festgelegt und im Amtsblatt des Amtes veröffentlicht. Jedes einzelne Entgelt darf nicht über das hinausgehen, was zur Deckung der Kosten der vom Amt erbrachten speziellen Dienstleistung erforderlich ist.

(2) Die Gebühren und Entgelte, deren Fälligkeit nicht in dieser Verordnung geregelt ist, sind fällig bei Eingang des Antrags auf die Dienstleistung, für die die Gebühr oder das Entgelt anfällt.

Mit Zustimmung des Haushaltsausschusses kann der Exekutivdirektor festlegen, welche der in Unterabsatz 1 genannten Dienstleistungen nicht die vorherige Zahlung der entsprechenden Gebühren oder Entgelte voraussetzen.“.

124. Folgende Artikel werden eingefügt:

„Artikel 144a

Zahlung der Gebühren und Entgelte

(1) Die an das Amt zu entrichtenden Gebühren und Entgelte sind durch Einzahlung oder Überweisung auf ein Bankkonto des Amtes zu zahlen.

Mit Zustimmung des Haushaltsausschusses kann der Exekutivdirektor andere besondere Zahlungsarten zulassen als diejenigen, die im Einklang mit Unterabsatz 1 festgelegt wurden, insbesondere mittels Einlagen auf laufenden Konten beim Amt.

24.12.2015 L 341/77Amtsblatt der Europäischen UnionDE

Die gemäß Unterabsatz 2 getroffenen Entscheidungen werden im Amtsblatt des Amtes veröffentlicht.

Alle Zahlungen, auch mittels jeder anderen Zahlungsart, die gemäß Unterabsatz 2 festgelegt wird, sind in Euro zu leisten.

(2) Bei jeder Zahlung ist der Name des Einzahlers anzugeben und sind die notwendigen Angaben zu machen, die es dem Amt ermöglichen, den Zweck der Zahlung ohne Weiteres zu erkennen. Insbesondere ist Folgendes anzugeben:

a) bei Zahlung der Anmeldegebühr der Zweck der Zahlung, also ‚Anmeldegebühr‘;

b) bei Zahlung der Widerspruchsgebühr das Aktenzeichen der Anmeldung und der Name des Anmelders der Unionsmarke, gegen deren Eintragung Widerspruch eingelegt wird, und der Zweck der Zahlung, also ‚Widerspruchsgebühr‘;

c) bei Zahlung der Gebühr für die Erklärung des Verfalls oder der Nichtigkeit die Eintragungsnummer und der Name des Inhabers der Unionsmarke, gegen die sich der Antrag richtet, sowie der Zweck der Zahlung, also ‚Gebühr für die Erklärung des Verfalls‘ oder ‚Gebühr für die Erklärung der Nichtigkeit‘.

(3) Ist der Zweck der in Absatz 2 genannten Zahlung nicht ohne Weiteres erkennbar, so fordert das Amt den Einzahler auf, innerhalb einer vom Amt bestimmten Frist diesen Zweck schriftlich mitzuteilen. Kommt der Einzahler dieser Aufforderung nicht fristgerecht nach, so gilt die Zahlung als nicht erfolgt. Der gezahlte Betrag wird erstattet.

Artikel 144b

Maßgebender Zahlungstag

(1) In den Fällen des Artikels 144a Absatz 1 Unterabsatz 1 gilt der Tag, an dem der eingezahlte oder überwiesene Betrag tatsächlich einem Bankkonto des Amtes gutgeschrieben wird, als der Stichtag, zu dem die Zahlung an das Amt als erfolgt anzusehen ist.

(2) Bei Verwendung von Zahlungsarten nach Maßgabe des Artikels 144a Absatz 1 Unterabsatz 2 legt der Exekutivdirektor den Stichtag fest, zu dem die Zahlung als erfolgt anzusehen ist.

(3) Ist nach den Absätzen 1 und 2 die Zahlung einer Gebühr erst nach Ablauf der Frist, innerhalb deren sie fällig war, als erfolgt anzusehen, so gilt diese Frist als gewahrt, wenn gegenüber dem Amt nachgewiesen wird, dass die Personen, die die Zahlung in einem Mitgliedstaat innerhalb der Frist getätigt haben, innerhalb deren die Zahlung hätte erfolgen müssen, einer Bank ordnungsgemäß einen Auftrag zur Überweisung des Zahlungsbetrags erteilt und eine Zuschlagsgebühr in Höhe von 10 % der entsprechenden Gebühr(en), jedoch höchstens 200 EUR entrichtet haben. Der Zuschlag entfällt, wenn der entsprechende Auftrag an die Bank spätestens zehn Tage vor Ablauf der Zahlungsfrist erteilt wurde.

(4) Das Amt kann den Einzahler auffordern, zu belegen, an welchem Tag der Bank der Auftrag gemäß Unterabsatz 3 erteilt wurde, und, falls erforderlich, innerhalb einer von ihm zu setzenden Frist den entsprechenden Zuschlag zu zahlen. Kommt der Einzahler dieser Aufforderung nicht nach oder ist der Nachweis unzureichend oder wird der Zuschlag nicht fristgemäß entrichtet, so gilt die Zahlungsfrist als versäumt.

Artikel 144c

Unzureichende Zahlungen und Erstattung geringfügiger Beträge

(1) Eine Zahlungsfrist gilt grundsätzlich nur dann als eingehalten, wenn der volle Gebührenbetrag rechtzeitig gezahlt worden ist. Ist die Gebühr nicht in voller Höhe gezahlt worden, so wird der gezahlte Betrag nach Ablauf der Zahlungsfrist erstattet.

24.12.2015L 341/78 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(2) Das Amt kann jedoch, soweit es die laufende Frist noch zulässt, dem Einzahler Gelegenheit geben, den Fehlbetrag nachzuzahlen oder, wenn dies gerechtfertigt erscheint, geringfügige Fehlbeträge ohne Rechtsnachteil für den Einzahler unberücksichtigt lassen.

(3) Mit Zustimmung des Haushaltsausschusses kann der Exekutivdirektor davon absehen, geschuldete Geldbeträge beizutreiben, wenn der beizutreibende Betrag unbedeutend oder der Erfolg der Beitreibung zu ungewiss ist.

(4) Zu viel gezahlte Gebühren oder Entgelte werden nicht zurückerstattet, wenn der überschüssige Betrag geringfügig ist und der Einzahler die Erstattung nicht ausdrücklich verlangt hat.

Mit Zustimmung des Haushaltsausschusses kann der Exekutivdirektor die Grenze bestimmen, unterhalb derer zu viel gezahlte Gebühren oder Entgelte nicht erstattet werden.

Die gemäß Unterabsatz 2 getroffenen Entscheidungen werden im Amtsblatt des Amtes veröffentlicht.“.

125. In Artikel 145 werden die Worte „ihre Durchführungsverordnungen“ durch „die gemäß dieser Verordnung erlassenen Rechtsakte“ ersetzt.

126. Artikel 147 wird wie folgt geändert:

a) In Absatz 1 wird nach Satz 1 folgender Satz eingefügt:

„Das Amt teilt dem Anmelder, der eine internationale Registrierung beantragt hat, den Tag mit, an dem die Unterlagen, aus denen die internationale Anmeldung besteht, beim Amt eingegangen sind.“;

b) Absätze 3 bis 6 erhalten folgende Fassung:

„(3) Wird die internationale Anmeldung in einer anderen Sprache als den Sprachen eingereicht, die nach dem Madrider Protokoll für die Einreichung internationaler Anmeldungen zulässig sind, so kann der Anmelder eine Übersetzung der Liste der Erzeugnisse oder Dienstleistungen und anderen Textelemente, die Bestandteil der internationalen Anmeldung ist, in der Sprache vorlegen, in der die internationale Anmeldung dem Internationalen Büro gemäß Absatz 2 vorgelegt werden soll. Wird der Anmeldung keine Übersetzung beigefügt, so muss der Anmelder dem Amt gestatten, der internationalen Anmeldung eine solche Übersetzung beizufügen. Ist noch keine solche Übersetzung im Laufe des Verfahrens für die Eintragung der Unionsmarke, auf die sich die internationale Anmeldung stützt, erstellt worden, so veranlasst das Amt unverzüglich die Übersetzung.

(4) Für die Einreichung einer internationalen Anmeldung wird eine an das Amt zu entrichtende Gebühr erhoben. Soll sich die internationale Registrierung auf eine Unionsmarke stützen, sobald diese eingetragen ist, wird die Gebühr am Tag der Eintragung der Unionsmarke fällig. Die Anmeldung gilt erst als eingereicht, wenn die Gebühr gezahlt worden ist. Wurde die Gebühr nicht entrichtet, so teilt das Amt dies dem Anmelder mit. Bei einer elektronischen Anmeldung kann das Amt das Internationale Büro ermächtigen, die Gebühr in seinem Namen zu erheben.

(5) Ergibt die Prüfung der internationalen Anmeldung, dass diese einen bzw. mehrere der folgenden Mängel aufweist, so fordert das Amt den Anmelder auf, die festgestellten Mängel innerhalb einer vom Amt festgelegten Frist zu beseitigen:

a) die internationale Anmeldung ist nicht unter Benutzung des Formblatts gemäß Absatz 1 eingereicht worden und enthält nicht alle in diesem Formblatt geforderten Angaben und Informationen;

b) die Liste der Waren und Dienstleistungen in der internationalen Anmeldung deckt sich nicht mit der Liste der Waren und Dienstleistungen in der Basisanmeldung oder Basiseintragung der Unionsmarke;

c) die Marke, auf die sich die internationale Anmeldung bezieht, ist nicht mit der Marke, die Gegenstand der Basisanmeldung oder Basiseintragung der Unionsmarke ist, identisch;

24.12.2015 L 341/79Amtsblatt der Europäischen UnionDE

d) eine die Marke betreffende Angabe in der internationalen Anmeldung mit Ausnahme einer Verzichts­ erklärung oder eines Farbanspruchs ist nicht in der Basisanmeldung oder Basiseintragung der Unionsmarke enthalten;

e) in der internationalen Anmeldung wird Farbe als unterscheidendes Merkmal der Marke beansprucht, aber die Basisanmeldung oder Basiseintragung der Unionsmarke ist nicht in derselben Farbe oder denselben Farben, oder

f) der Anmelder ist den Angaben auf dem internationalen Formblatt zufolge nicht gemäß Artikel 2 Absatz 1 Ziffer ii des Madrider Protokolls berechtigt, eine internationale Anmeldung über das Amt einzureichen.

(6) Hat der Anmelder es versäumt, das Amt gemäß Absatz 3 zu ermächtigen, eine Übersetzung beizufügen, oder ist unklar, welche Liste von Waren und Dienstleistungen der internationalen Anmeldung zugrunde gelegt werden soll, fordert das Amt den Anmelder auf, diese Angaben innerhalb einer vom Amt festgelegten Frist nachzureichen.“;

c) Folgende Absätze werden angefügt:

„(7) Werden die in Absatz 5 erwähnten Mängel nicht beseitigt oder die erforderlichen Angaben gemäß Absatz 6 nicht innerhalb der vom Amt gesetzten Frist vorgelegt, verweigert das Amt die Weiterleitung der internationalen Anmeldung an das Internationale Büro.

(8) Das Amt leitet die internationale Anmeldung zusammen mit der in Artikel 3 Absatz 1 des Madrider Protokolls vorgesehenen Bescheinigung an das Internationale Büro weiter, sobald die internationale Anmeldung die Anforderungen erfüllt, die in diesem Artikel, in dem gemäß Absatz 9 dieses Artikels erlassenen Durchfüh­ rungsrechtsakt und in Artikel 146 dieser Verordnung festgelegt sind.

(9) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen das Formblatt für die Einreichung einer internationalen Anmeldung gemäß Absatz 1, einschließlich seiner Bestandteile, festgelegt wird. Diese Durchfüh­ rungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“.

127. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 148a

Mitteilung der Nichtigkeit der Basisanmeldung oder Basiseintragung

(1) Das Amt teilt dem Internationalen Büro binnen fünf Jahren ab dem Datum der internationalen Registrierung alle Tatsachen und Entscheidungen mit, die die Gültigkeit der Anmeldung oder Eintragung der Unionsmarke, auf die sich die internationale Registrierung stützt, beeinträchtigen.

(2) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen die einzelnen Umstände und die Entscheidungen, die der Mitteilungspflicht gemäß Artikel 6 Absatz 3 des Madrider Protokolls unterliegen, sowie der maßgebende Zeitpunkt dieser Mitteilungen festgelegt werden. Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 dieser Verordnung erlassen.“.

128. Artikel 149 erhält folgende Fassung:

„Artikel 149

Antrag auf territoriale Ausdehnung des Schutzes im Anschluss an die internationale Registrierung

(1) Ein Antrag auf territoriale Ausdehnung des Schutzes im Anschluss an eine internationale Registrierung gemäß Artikel 3ter Absatz 2 des Madrider Protokolls kann über das Amt gestellt werden. Der Antrag muss in der Sprache eingereicht werden, in der die internationale Anmeldung gemäß Artikel 147 dieser Verordnung eingereicht wurde. Er umfasst Angaben zur Begründung des Anspruchs auf eine Benennung gemäß Artikel 2 Absatz 1 Ziffer ii und Artikel 3ter Absatz 2 des Madrider Protokolls. Das Amt teilt dem Antragsteller den Tag mit, an dem der Antrag auf territoriale Ausdehnung des Schutzes eingegangen ist.

24.12.2015L 341/80 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(2) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen die Anforderungen im Hinblick auf einen Antrag auf territoriale Ausdehnung des Schutzes gemäß Absatz 1 dieses Artikels im Einzelnen festgelegt werden. Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.

(3) Erfüllt der Antrag auf territoriale Ausdehnung des Schutzes im Anschluss an die internationale Registrierung nicht die in Absatz 1 und in dem nach Absatz 2 erlassenen Durchführungsrechtsakt festgelegten Anforderungen, so fordert das Amt den Antragsteller auf, die festgestellten Mängel innerhalb einer vom Amt festgelegten Frist zu beseitigen. Werden die Mängel nicht innerhalb der vom Amt gesetzten Frist beseitigt, so verweigert das Amt die Weiterleitung des Antrags an das Internationale Büro. Das Amt darf die Weiterleitung des Antrags an das Internationale Büro nicht ablehnen, bevor dem Antragsteller die Gelegenheit gegeben wurde, etwaige in dem Antrag festgestellte Mängel zu beseitigen.

(4) Das Amt leitet den Antrag auf territoriale Ausdehnung des Schutzes im Anschluss an die internationale Registrierung an das Internationale Büro weiter, sobald die in Absatz 3 genannten Anforderungen erfüllt sind.“.

129. Artikel 153 erhält folgende Fassung:

„Artikel 153

Beanspruchung des Zeitrangs in einer internationalen Anmeldung

(1) Der Anmelder einer internationalen Registrierung, in der die Union benannt ist, kann in der internationalen Anmeldung gemäß Artikel 34 den Zeitrang einer älteren Marke in Anspruch nehmen, die in einem Mitgliedstaat, einschließlich des Benelux-Gebiets, oder gemäß internationalen Regelungen mit Wirkung für einen Mitgliedstaat registriert ist.

(2) Die Unterlagen zur Unterstützung der beantragten Inanspruchnahme des Zeitrangs, die in dem gemäß Artikel 34 Absatz 5 erlassenen Durchführungsrechtsakt festgelegt werden, sind dem Amt innerhalb von drei Monaten ab dem Tag vorzulegen, an dem das Internationale Büro dem Amt die internationale Registrierung mitgeteilt hat. In diesem Zusammenhang gilt Artikel 34 Absatz 6.

(3) Falls der Inhaber der internationalen Registrierung gemäß Artikel 92 Absatz 2 verpflichtet ist, sich vor dem Amt vertreten zu lassen, so hat die in Absatz 2 dieses Artikels genannte Mitteilung die Bestellung eines Vertreters im Sinne des Artikels 93 Absatz 1 zu enthalten.

(4) Stellt das Amt fest, dass die Inanspruchnahme des Zeitrangs nach Absatz 1 dieses Artikels nicht den Anforderungen des Artikels 34 oder den anderen im vorliegenden Artikel festgelegten Anforderungen entspricht, so fordert es den Antragsteller auf, die Mängel zu beseitigen. Werden die in Satz 1 genannten Mängel nicht innerhalb der vom Amt festgelegten Frist beseitigt, so erlischt der Anspruch in Bezug auf den Zeitrang der internationalen Registrierung. Betreffen die Mängel lediglich einige Waren und Dienstleistungen, so erlischt der Anspruch nur in Bezug auf diese Waren und Dienstleistungen.

(5) Das Amt unterrichtet das Internationale Büro über jede Erklärung des Erlöschens des Anspruchs auf Inanspruchnahme des Zeitrangs gemäß Absatz 4. Zudem unterrichtet es das Internationale Büro über jede Zurücknahme oder Einschränkung einer Inanspruchnahme des Zeitrangs.

(6) Es gilt Artikel 34 Absatz 4, es sei denn, der Anspruch in Bezug auf den Zeitrang wird gemäß Absatz 4 dieses Artikels für erloschen erklärt.“.

130. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 153a

Beantragte Inanspruchnahme des Zeitrangs beim Amt

(1) Der Inhaber einer internationalen Registrierung, in der die Union benannt ist, kann ab dem Tag der Veröffentlichung der Wirkungen der Registrierung im Sinne des Artikels 152 Absatz 2 beim Amt gemäß Artikel 35 den Zeitrang einer älteren Marke in Anspruch nehmen, die in einem Mitgliedstaat, einschließlich des Benelux-Gebiets, oder gemäß internationalen Regelungen mit Wirkung für einen Mitgliedstaat registriert ist.

24.12.2015 L 341/81Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(2) Wird der Zeitrang vor dem in Absatz 1 genannten Zeitpunkt in Anspruch genommen, so gilt die Beantragung des Zeitrangs als zu diesem Zeitpunkt beim Amt eingegangen.

(3) Ein Antrag auf Inanspruchnahme des Zeitrangs gemäß Absatz 1 dieses Artikels muss den in Artikel 35 genannten Anforderungen entsprechen und Informationen umfassen, anhand derer überprüft werden kann, ob diese Anforderungen erfüllt sind.

(4) Sind die Anforderungen für die Inanspruchnahme des Zeitrangs gemäß Absatz 3, die mit dem gemäß Absatz 6 erlassenen Durchführungsrechtsakt festgelegt werden, nicht erfüllt, so fordert das Amt den Inhaber der internationalen Registrierung auf, die Mängel zu beseitigen. Werden die Mängel nicht innerhalb einer vom Amt festgesetzten Frist beseitigt, so weist es den Antrag zurück.

(5) Hat das Amt die beantragte Inanspruchnahme des Zeitrangs akzeptiert oder wurde eine Inanspruchnahme des Zeitrangs vom Amt zurückgenommen oder aufgehoben, so unterrichtet das Amt das Internationale Büro entsprechend.

(6) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen die Einzelheiten, die in einem Antrag auf Inanspruchnahme des Zeitrangs gemäß Absatz 1 dieses Artikels anzugeben sind, und die Einzelheiten der gemäß Absatz 5 dieses Artikels mitzuteilenden Informationen festgelegt werden. Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“.

131. Artikel 154 erhält folgende Fassung:

„Artikel 154

Bezeichnung von Waren und Dienstleistungen und Prüfung auf absolute Eintragungshindernisse

(1) Internationale Registrierungen, in denen die Union benannt ist, werden ebenso wie Anmeldungen von Unionsmarken auf ihre Übereinstimmung mit Artikel 28 Absätze 2 bis 4 und auf absolute Eintragungshindernisse geprüft.

(2) Stellt sich heraus, dass in Bezug auf eine internationale Registrierung, in der die Union benannt ist, kein Schutz gemäß Artikel 28 Absatz 4 oder Artikel 37 Absatz 1 dieser Verordnung für alle oder einen Teil der Waren und Dienstleistungen, für die sie beim Internationalen Büro eingetragen worden ist, gewährt werden kann, so erstellt das Amt von Amts wegen für das Internationale Büro eine Mitteilung über die vorläufige Schutzver­ weigerung gemäß Artikel 5 Absätze 1 und 2 des Madrider Protokolls.

(3) Falls der Inhaber einer internationalen Registrierung vor dem Amt gemäß Artikel 92 Absatz 2 vertreten sein muss, umfasst die in Absatz 2 dieses Artikels genannte Mitteilung auch die Aufforderung zur Bestellung eines Vertreters im Sinne des Artikels 93 Absatz 1.

(4) In der Mitteilung über die vorläufige Schutzverweigerung sind die Gründe, auf die sich die Schutzver­ weigerung stützt, sowie eine Frist anzugeben, innerhalb derer der Inhaber der internationalen Registrierung eine Stellungnahme abgeben kann und gegebenenfalls einen Vertreter bestellen muss. Die Frist beginnt an dem Tag, an dem die vorläufige Schutzverweigerung durch das Amt ergeht.

(5) Stellt das Amt fest, dass in der internationalen Registrierung, in der die Union benannt ist, keine zweite Sprache gemäß Artikel 161b dieser Verordnung angegeben ist, so erstellt das Amt von Amts wegen für das Internationale Büro eine Mitteilung über die vorläufige Schutzverweigerung gemäß Artikel 5 Absätze 1 und 2 des Madrider Protokolls.

(6) Kann der Inhaber einer internationalen Registrierung den Grund für die Schutzverweigerung nicht innerhalb der Frist beseitigen oder gegebenenfalls einen Vertreter benennen bzw. eine zweite Sprache angeben, so verweigert das Amt den Schutz für alle oder einen Teil der Waren und Dienstleistungen, für die die internationale Registrierung eingetragen ist. Die Schutzverweigerung tritt an die Stelle der Zurückweisung einer Anmeldung einer Unionsmarke. Gegen die Entscheidung kann gemäß den Artikeln 58 bis 65 Beschwerde eingelegt werden.

24.12.2015L 341/82 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(7) Hat das Amt zu Beginn der Frist für die Erhebung eines Widerspruchs gemäß Artikel 156 Absatz 2 keine Mitteilung über die vorläufige Schutzverweigerung von Amts wegen gemäß Absatz 2 dieses Artikels erstellt, so übermittelt das Amt dem Internationalen Büro eine Erklärung, in der es angibt, dass die Prüfung auf absolute Eintragungshindernisse gemäß Artikel 37 abgeschlossen ist, dass aber gegen die internationale Registrierung noch immer Widersprüche eingelegt oder Bemerkungen Dritter eingereicht werden können. Diese vorläufige Erklärung berührt nicht das Recht des Amtes, das Vorliegen absoluter Eintragungshindernisse jederzeit vor Ausstellung der abschließenden Erklärung über die Gewährung des Schutzes von Amts wegen erneut zu prüfen.

(8) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen die Einzelheiten, die in der dem Internationalen Büro zu übermittelnden Mitteilung über die vorläufige Schutzverweigerung von Amts wegen und der abschließenden Mitteilungen an das Internationale Büro über die endgültige Gewährung oder Verweigerung des Schutzes anzugeben sind, festgelegt werden. Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“.

132. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 154a

Kollektiv- und Gewährleistungsmarken

(1) Stützt sich eine internationale Registrierung auf eine Basisanmeldung oder eine Basiseintragung einer Kollektiv-, Gewährleistungs- oder Garantiemarke, so wird die internationale Registrierung, in der die Union benannt ist, als Unionskollektivmarke bzw. als Unionsgewährleistungsmarke behandelt.

(2) Der Inhaber der internationalen Registrierung legt die Markensatzung gemäß der Artikel 67 und 74b innerhalb von zwei Monaten ab dem Tag, an dem das Internationale Büro dem Amt die internationale Registrierung mitgeteilt hat, unmittelbar beim Amt vor.

(3) Der Kommission wird die Befugnis übertragen, gemäß Artikel 163a delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen die Einzelheiten des Verfahrens für internationale Registrierungen, die sich auf eine Basisanmeldung oder eine Basiseintragung einer Kollektiv-, Gewährleistungs- oder Garantiemarke stützen, festgelegt werden.“.

133. Artikel 155 wird wie folgt geändert:

a) In Absatz 1 wird folgender Satz angefügt:

„, vorausgesetzt, ein Antrag auf einen Recherchenbericht gemäß Artikel 38 Absatz 1 geht innerhalb eines Monats ab dem Tag der Zustellung beim Amt ein.“;

b) In Absatz 2 wird folgender Satz angefügt:

„, vorausgesetzt, ein Antrag auf einen Recherchenbericht gemäß Artikel 38 Absatz 2 geht innerhalb eines Monats ab dem Tag der Zustellung beim Amt ein und die Recherchegebühr wird innerhalb derselben Frist entrichtet.“;

c) In Absatz 4 wird folgender Satz angefügt:

„Dies gilt unabhängig davon, ob der Inhaber der internationalen Registrierung darum ersucht hat, einen Unionsrecherchenbericht zu erhalten, es sei denn, der Inhaber einer älteren Eintragung oder Anmeldung ersucht darum, die Mitteilung nicht zu erhalten.“.

134. Artikel 156 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 2 erhält folgende Fassung:

„(2) Der Widerspruch ist innerhalb einer Frist von drei Monaten zu erheben, die einen Monat nach dem Datum der Veröffentlichung gemäß Artikel 152 Absatz 1 beginnt. Er gilt erst als erhoben, wenn die Widerspruchsgebühr entrichtet worden ist.“;

24.12.2015 L 341/83Amtsblatt der Europäischen UnionDE

b) Absatz 4 erhält folgende Fassung:

„(4) Der Kommission wird die Befugnis übertragen, gemäß Artikel 163a delegierte Rechtsakte zu erlassen, in denen das Verfahren zur Einreichung und Prüfung eines Widerspruchs, einschließlich der erforderlichen Mitteilungen an das Internationale Büro, festgelegt wird.“.

135. In Artikel 158 werden folgende Absätze angefügt:

„(3) Wurde die Wirkung einer internationalen Registrierung, in der die Union benannt ist, gemäß Artikel 57 oder Artikel 100 dieser Verordnung und dem vorliegenden Artikel rechtskräftig für ungültig befunden, so setzt das Amt das Internationale Büro gemäß Artikel 5 Absatz 6 des Madrider Protokolls davon in Kenntnis.

(4) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen die Einzelheiten, die in der Mitteilung an das Internationale Büro gemäß Absatz 3 dieses Artikels anzugeben sind, festgelegt wird. Diese Durchführungs­ rechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“.

136. Folgende Artikel werden eingefügt:

„Artikel 158a

Rechtswirkung der Eintragung eines Rechtsübergangs

Die Eintragung einer Änderung der Eigentumsverhältnisse in Bezug auf eine internationale Registrierung im Internationalen Register hat dieselbe Rechtswirkung wie die Eintragung eines Rechtsübergangs im Register gemäß Artikel 17.

Artikel 158b

Rechtswirkung der Eintragung von Lizenzen und anderen Rechten

Die Eintragung einer Lizenz oder einer Einschränkung des Verfügungsrechts des Markeninhabers bezüglich einer internationalen Registrierung im Internationalen Register hat dieselbe Rechtswirkung wie die Eintragung eines dinglichen Rechts, einer Zwangsvollstreckungsmaßnahme, eines Insolvenzverfahrens oder einer Lizenz im Register gemäß den Artikeln 19, 20, 21 beziehungsweise 22.

Artikel 158c

Prüfung von Anträgen auf Eintragung eines Rechtsübergangs, einer Lizenz oder einer Einschränkung des Verfügungsrechts des Inhabers

Das Amt übermittelt dem Internationalen Büro bei ihm eingereichte Anträge auf Eintragung einer Änderung der Eigentumsverhältnisse, einer Lizenz oder einer Einschränkung des Verfügungsrechts des Markeninhabers oder der Änderung oder Löschung einer Lizenz oder der Aufhebung der Beschränkung des Verfügungsrechts des Inhabers, sofern der entsprechende Nachweis des Rechtsübergangs, der Lizenz oder der Einschränkung des Verfügungsrechts oder der Nachweis beigefügt ist, dass die Lizenz nicht mehr besteht oder geändert wurde oder dass die Beschränkung des Verfügungsrechts aufgehoben wurde.“.

137. Artikel 159 wird wie folgt geändert:

a) Absatz 1 Buchstabe b erhält folgende Fassung:

„b) in eine Benennung eines Mitgliedstaats, der Vertragspartei des Madrider Protokolls ist, sofern die direkte Benennung dieses Mitgliedstaats auf der Grundlage des Madrider Protokolls zum Zeitpunkt des Antrags auf Umwandlung möglich war. Es gelten die Artikel 112, 113 und 114 dieser Verordnung.“;

24.12.2015L 341/84 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

b) Absatz 2 erhält folgende Fassung:

„(2) Die nationale Markenanmeldung oder die Benennung eines Mitgliedstaats, der Vertragspartei des Madrider Protokolls ist, die sich aus der Umwandlung der Benennung der Union im Wege einer internationalen Registrierung ergibt, erhält in dem betreffenden Mitgliedstaat das Datum der internationalen Eintragung gemäß Artikel 3 Absatz 4 des Madrider Protokolls oder das Datum der Ausdehnung auf die Union gemäß Artikel 3ter Absatz 2 des Madrider Protokolls, wenn diese Ausdehnung nach der internationalen Registrierung erfolgte, oder den Prioritätstag dieser Eintragung sowie gegebenenfalls den nach Artikel 153 dieser Verordnung beanspruchten Zeitrang einer Marke dieses Staates.“;

c) Folgende Absätze werden angefügt:

„(4) Der Antrag auf Umwandlung einer internationalen Registrierung, in der die Union benannt ist, in eine Anmeldung einer nationalen Marke enthält die Informationen und Angaben gemäß Artikel 113 Absatz 1.

(5) Wird die Umwandlung gemäß diesem Artikel und Artikel 112 Absatz 5 dieser Verordnung aufgrund einer Nichtverlängerung der internationalen Registrierung beantragt, muss der in Absatz 4 dieses Artikels genannte Antrag einen entsprechenden Hinweis und den Zeitpunkt, an dem der Schutz abgelaufen ist, enthalten. Die in Artikel 112 Absatz 5 dieser Verordnung vorgesehene Dreimonatsfrist beginnt an dem Tag, der auf den letzten Tag folgt, an dem die Verlängerung gemäß Artikel 7 Absatz 4 des Madrider Protokolls möglich ist.

(6) Artikel 113 Absätze 3 und 5 gelten entsprechend für Umwandlungsanträge nach Absatz 4 dieses Artikels.

(7) Der Antrag auf Umwandlung einer internationalen Registrierung, in der die Union benannt ist, in eine Benennung eines Mitgliedstaats, der Vertragspartei des Madrider Protokolls ist, enthält die Informationen und Angaben gemäß den Absätzen 4 und 5.

(8) Artikel 113 Absatz 3 gilt entsprechend für Umwandlungsanträge nach Absatz 7 dieses Artikels. Das Amt weist den Umwandlungsantrag auch dann zurück, wenn die Voraussetzungen für die Benennung des Mitgliedstaats, der Vertragspartei des Madrider Protokolls oder des Madrider Abkommens ist, weder am Tag der Benennung der Union noch am Tag, an dem der Umwandlungsantrag eingegangen ist oder gemäß Artikel 113 Absatz 1 letzter Satz als eingegangen gilt, erfüllt waren.

(9) Entspricht der Umwandlungsantrag nach Absatz 7 den Anforderungen dieser Verordnung und der gemäß dieser Verordnung erlassenen Vorschriften, so übermittelt das Amt den Antrag unverzüglich dem Internationalen Büro. Das Amt teilt dem Inhaber der internationalen Registrierung den Tag der Übermittlung mit.

(10) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen Folgendes festgelegt wird:

a) die Einzelheiten, die in einem Umwandlungsantrag gemäß den Absätzen 4 und 7 anzugeben sind;

b) die Einzelheiten, die bei der Veröffentlichung des Umwandlungsantrags nach Absatz 3 anzugeben sind.

Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“.

138. In Artikel 161 werden folgende Absätze angefügt:

„(3) Damit die Anmeldung einer Unionsmarke als Umwandlung einer internationalen Registrierung gilt, die gemäß Artikel 9quinquies des Madrider Protokolls vom Internationalen Büro auf Antrag der Ursprungsbehörde gelöscht worden ist, muss sie einen entsprechenden Hinweis enthalten. Dieser Hinweis erfolgt bei der Einreichung der Anmeldung.

24.12.2015 L 341/85Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(4) Stellt das Amt bei der Prüfung gemäß Artikel 36 Absatz 1 Buchstabe b fest, dass die Anmeldung nicht innerhalb von drei Monaten nach dem Tag der Löschung der internationalen Registrierung durch das Internationale Büro eingereicht wurde oder dass die Waren und Dienstleistungen, für die die Unionsmarke eingetragen werden soll, nicht in der Liste der Waren und Dienstleistungen enthalten sind, für die die internationale Registrierung mit Wirkung für die Union erfolgte, so fordert das Amt den Anmelder auf, die Mängel zu beseitigen.

(5) Werden die in Absatz 4 aufgeführten Mängel nicht innerhalb der vom Amt festgelegten Frist beseitigt, so erlischt der Anspruch auf das Datum der internationalen Registrierung oder der territorialen Ausdehnung des Schutzes und gegebenenfalls das Prioritätsdatum der internationalen Registrierung.

(6) Die Kommission erlässt Durchführungsrechtsakte, in denen die Einzelheiten, die in einem Antrag auf Umwandlung gemäß Absatz 3 dieses Artikels anzugeben sind, festgelegt wird. Diese Durchführungsrechtsakte werden nach dem Prüfverfahren gemäß Artikel 163 Absatz 2 erlassen.“.

139. Folgende Artikel werden eingefügt:

„Artikel 161a

Kommunikation mit dem Internationalen Büro

Die Kommunikation mit dem Internationalen Büro erfolgt in der Form und unter Verwendung der Formate, die zwischen dem Internationalen Büro und dem Amt vereinbart werden, und vorzugsweise auf elektronischem Weg. Jede Bezugnahme auf Formblätter schließt in elektronischer Form bereitgestellte Formblätter ein.

Artikel 161b

Sprachenregelung

Für die Zwecke der Anwendung dieser Verordnung und der auf ihrer Grundlage erlassenen Regeln auf internationale Registrierungen, in denen die Union benannt ist, gilt die Sprache der internationalen Anmeldung als Verfahrenssprache im Sinne des Artikels 119 Absatz 4 und die in der internationalen Anmeldung angegebene zweite Sprache als zweite Sprache im Sinne des Artikels 119 Absatz 3.“.

140. Artikel 162 wird gestrichen.

141. Artikel 163 erhält folgende Fassung:

„Artikel 163

Ausschussverfahren

(1) Die Kommission wird von einem Ausschuss für Durchführungsvorschriften unterstützt. Dieser Ausschuss ist ein Ausschuss im Sinne der Verordnung (EU) Nr. 182/2011 des Europäischen Parlaments und des Rates (*).

(2) Wird auf diesen Absatz Bezug genommen, so gilt Artikel 5 der Verordnung (EU) Nr. 182/2011.

(*) Verordnung (EU) Nr. 182/2011 des Europäischen Parlaments und des Rates vom 16. Februar 2011 zur Festlegung der allgemeinen Regeln und Grundsätze, nach denen die Mitgliedstaaten die Wahrnehmung der Durchführungsbefugnisse durch die Kommission kontrollieren (ABl. L 55 vom 28.2.2011, S. 13).“

142. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 163a

Ausübung der Befugnisübertragung

(1) Die Befugnis zum Erlass delegierter Rechtsakte wird der Kommission unter den in diesem Artikel festgelegten Bedingungen übertragen.

24.12.2015L 341/86 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

(2) Die Übertragung der in Artikel 42a, Artikel 43 Absatz 3, Artikel 57a, Artikel 65a, Artikel 77 Absatz 4, Artikel 78 Absatz 6, Artikel 79 Absatz 5, Artikel 79b Absatz 2, Artikel 79c Absatz 5, Artikel 80 Absatz 3, Artikel 82a Absatz 3, Artikel 93a, Artikel 136b, Artikel 154a Absatz 3 und Artikel 156 Absatz 4 genannten Befugnisse auf die Kommission gilt ab dem 23. März 2016 auf unbestimmte Zeit. Es ist von besonderer Bedeutung, dass die Kommission ihrer üblichen Praxis folgt und vor dem Erlass dieser delegierten Rechtsakte Konsultationen mit Sachverständigen, auch mit Sachverständigen der Mitgliedstaaten, durchführt.

(3) Die Befugnisübertragung gemäß Absatz 2 kann vom Europäischen Parlament oder vom Rat jederzeit widerrufen werden. Der Beschluss über den Widerruf beendet die Übertragung der in diesem Beschluss angegebenen Befugnis. Er wird am Tag nach seiner Veröffentlichung im Amtsblatt der Europäischen Union oder zu einem im Beschluss über den Widerruf angegebenen späteren Zeitpunkt wirksam. Die Gültigkeit von delegierten Rechtsakten, die bereits in Kraft sind, wird von dem Beschluss über den Widerruf nicht berührt.

(4) Sobald die Kommission einen delegierten Rechtsakt erlässt, übermittelt sie ihn gleichzeitig dem Europäischen Parlament und dem Rat.

(5) Ein delegierter Rechtsakt, der gemäß Artikel 42a, Artikel 43 Absatz 3, Artikel 57a, Artikel 65a, Artikel 77 Absatz 4, Artikel 78 Absatz 6, Artikel 79 Absatz 5, Artikel 79b Absatz 2, Artikel 79c Absatz 5, Artikel 80 Absatz 3, Artikel 82a Absatz 3, Artikel 93a, Artikel 136b, Artikel 154a Absatz 3 und Artikel 156 Absatz 4 erlassen wurde, tritt nur in Kraft, wenn weder das Europäische Parlament noch der Rat innerhalb einer Frist von zwei Monaten nach Übermittlung dieses Rechtsakts an das Europäische Parlament und den Rat Einwände erhoben hat oder wenn vor Ablauf dieser Frist das Europäische Parlament und der Rat beide der Kommission mitgeteilt haben, dass sie keine Einwände erheben werden. Auf Initiative des Europäischen Parlaments oder des Rates wird diese Frist um zwei Monate verlängert.“.

143. Artikel 164 wird gestrichen.

144. Folgender Artikel wird eingefügt:

„Artikel 165a

Bewertung und Überprüfung

(1) Bis zum 24. März 2021 und danach alle fünf Jahre nimmt die Kommission eine Bewertung der Durchführung dieser Verordnung vor.

(2) Dabei werden die rechtlichen Rahmenbedingungen für die Zusammenarbeit zwischen dem Amt und den Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz der Mitgliedstaaten beziehungsweise dem Benelux-Amt für geistiges Eigentum unter besonderer Berücksichtigung des Finanzierungsmechanismus nach Artikel 123c überprüft. Des Weiteren werden die Wirkung, die Effektivität und die Effizienz des Amtes und seiner Arbeitsmethoden bewertet. Die Bewertung befasst sich besonders mit der etwaigen Notwendigkeit einer Änderung des Mandats des Amtes sowie den finanziellen Implikationen einer solchen Änderung.

(3) Die Kommission übermittelt dem Europäischen Parlament, dem Rat und dem Verwaltungsrat den Bewertungsbericht zusammen mit ihren aus dem Bericht gezogenen Schlussfolgerungen. Die Ergebnisse der Bewertung werden veröffentlicht.

(4) Bei jeder zweiten Bewertung werden die vom Amt erzielten Ergebnisse anhand der Ziele, des Mandats und der Aufgaben des Amtes überprüft.“.

145. Der in Anhang I dieser Verordnung enthaltene Anhang wird eingefügt.

Artikel 2

Die Verordnung (EG) Nr. 2868/95 wird wie folgt geändert:

1. Regel 1 Absatz 3 wird gestrichen.

2. Regel 2 wird gestrichen.

3. Regel 4 wird gestrichen.

4. Regel 5 wird gestrichen.

5. Regel 5a wird gestrichen.

24.12.2015 L 341/87Amtsblatt der Europäischen UnionDE

6. Regel 9 Absatz 3 wird wie folgt geändert:

a) Unter Buchstabe a werden die Wörter „Regeln 1, 2 und 3“ durch die Wörter „Regeln 1 und 3 sowie Artikel 28 der Verordnung“ ersetzt.

b) Unter Buchstabe b wird die Bezugnahme auf „Regel 4 Buchstabe b“ durch eine Bezugnahme auf „Artikel 26 Absatz 2 der Verordnung“ ersetzt.

7. Regel 11 Absatz 2 wird gestrichen.

8. Regel 12 Buchstabe k wird gestrichen.

9. Titel IV wird gestrichen.

10. In Regel 62 Absatz 2 werden die Worte „in der Gemeinschaft“ durch die Worte „im Europäischen Wirtschaftsraum“ ersetzt.

11. In Regel 71 Absatz 1 werden die Worte „in der Gemeinschaft“ durch die Worte „im Europäischen Wirtschaftsraum“ ersetzt.

12. Regel 76 Absatz 2 wird gestrichen.

13. Regel 78 wird wie folgt geändert:

a) In Absatz 2 Buchstabe c werden die Worte „in der Gemeinschaft“ durch die Worte „im Europäischen Wirtschaftsraum“ ersetzt.

b) In Absatz 2 Buchstabe b, Absatz 3 und Absatz 5 werden die Worte „eines Mitgliedstaats“ bzw. „des Mitgliedstaats“ durch die Worte „eines Mitglieds des Europäischen Wirtschaftsraums“ bzw. „des Europäischen Wirtschaftsraums“ ersetzt.

14. Regel 84 wird gestrichen.

15. Regel 87 wird gestrichen.

16. In Titel XI wird Teil K gestrichen.

17. Regel 112 Absatz 2 wird gestrichen.

Artikel 3

Die Verordnung (EG) Nr. 2869/95 wird aufgehoben.

Bezugnahmen auf die aufgehobene Verordnung gelten als Bezugnahmen auf die Verordnung (EG) Nr. 207/2009 und sind nach Maßgabe der Entsprechungstabelle in Anhang II zu lesen.

Artikel 4

Diese Verordnung tritt am 23. März 2016 in Kraft.

Die Nummern von Artikel 1 dieser Verordnung sind ab dem 1. Oktober 2017 anwendbar:

Nummern 8, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 26 (soweit er Artikel 26 Absatz 1 Buchstabe d und Absatz 3 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 29, 30 (soweit er Artikel 30 Absätze 1 und 3 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 31 (soweit er Artikel 33 Absätze 1 und 2 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 32 (soweit er Artikel 34 Absätze 1a, 4 und 6 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 33, 34, 35 (soweit er Artikel 37 Absatz 3 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 37 (soweit er Artikel 39 Absatz 1 Satz 2 sowie die Absätze 3 und 4 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 43 (soweit er Artikel 44 Absätze 2, 3, 4a und 8 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 46 (soweit er Artikel 48 Absatz 5 Satz 3 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 47 (soweit er Artikel 48a Absatz 1 Unterabsatz 1 sowie Absätze 2 bis 5 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 48 (soweit er

24.12.2015L 341/88 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

Artikel 49 Absatz 3 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 49 (soweit er Artikel 50 Absätze 2, 3 und 4 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 61, 62, 63, 64 (soweit er Artikel 67 Absatz 1 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 67 (mit Ausnahme des Artikels 74b Absatz 3 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009), 68, 71 (soweit er Artikel 78 Absätze 3 und 5 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 72 (soweit er Artikel 79 Absätze 1 bis 4 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 73 (mit Ausnahme des Artikels 79b Absatz 2 und des Artikels 79c Absatz 5 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009), 74 (soweit er Artikel 80 Absätze 1, 2 und 4 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 75 (soweit er Artikel 82 Absatz 2 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 76 (soweit er Artikel 82a Absätze 1 und 2 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 77, 78 (soweit er Artikel 85 Absätze 1, 6 und 7 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 80 (soweit er Artikel 87 Absatz 2 Buchstabe m und Absatz 3 Buchstabe y der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 84 (soweit er Artikel 89 Absätze 1, 2 und 3 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 97 (mit Ausnahme des Artikels 113 Absatz 6 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009), 98, 102 (soweit er Artikel 119 Absätze 5, 5a, 6, 8 und 9 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 103, 108 (soweit er Artikel 128 Absatz 4 Buchstabe o der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 111 (soweit er Artikel 132 Absatz 2 Satz 3 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 113, 125, 126 (soweit er Artikel 147 Absätze 1 und 3 bis 8 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 127 (soweit er Artikel 148a Absatz 1 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 128 (soweit er Artikel 149 Absätze 1, 3 und 4 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 129 (soweit er Artikel 153 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 130 (soweit er Artikel 153a Absätze 1 bis 5 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 132, 135 (soweit er Artikel 158 Absatz 3 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 136, 137 (soweit er Artikel 159 Absätze 4 bis 9 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft), 138 (soweit er Artikel 161 Absätze 3 bis 5 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft) und 139.

Artikel 1 Nummer 108 dieser Verordnung, soweit er Artikel 124 Absatz 1 Buchstabe f und Artikel 128 Absatz 4 Buchstabe n der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 betrifft, gilt ab dem Zeitpunkt, an dem der Beschluss nach Artikel 124 Absatz 2 der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 in Kraft tritt, oder 12 Monate nach in Absatz 2 des vorliegenden Artikels angegebenen Zeitpunkt, je nachdem, welcher Zeitpunkt früher liegt. Bis zu diesem Zeitpunkt werden die in Artikel 124 Absatz 1 Buchstabe f der Verordnung (EG) Nr. 207/2009 genannten Befugnisse vom Exekutivdirektor ausgeübt.

Diese Verordnung ist in allen ihren Teilen verbindlich und gilt unmittelbar in jedem Mitgliedstaat.

Geschehen zu Straßburg am 16. Dezember 2015.

Im Namen des Europäischen Parlaments

Der Präsident M. SCHULZ

Im Namen des Rates

Der Präsident N. SCHMIT

24.12.2015 L 341/89Amtsblatt der Europäischen UnionDE

ANHANG I

Folgender Anhang wird eingefügt:

„ANHANG -I

HÖHE DER GEBÜHREN

A. Die im Rahmen dieser Verordnung an das Amt zu entrichtenden Gebühren sind folgende (in Euro):

1. Grundgebühr für die Anmeldung einer Unionsmarke (Artikel 26 Absatz 2):

1 000 EUR

2. Grundgebühr für die elektronische Anmeldung einer Unionsmarke (Artikel 26 Absatz 2):

850 EUR

3. Gebühr für die zweite Waren- und Dienstleistungsklasse für eine Unionsmarke (Artikel 26 Absatz 2):

50 EUR

4. Gebühr für jede Waren- und Dienstleistungsklasse ab der dritten Klasse für eine Unionsmarke (Artikel 26 Absatz 2):

150 EUR

5. Grundgebühr für die Anmeldung einer Unionskollektivmarke oder einer Unionsgewährleistungsmarke (Artikel 26 Absatz 2 und Artikel 66 Absatz 3 oder Artikel 74a Absatz):

1 800 EUR

6. Grundgebühr für die elektronische Anmeldung einer Unionskollektivmarke oder einer Unionsgewährleis­ tungsmarke (Artikel 26 Absatz 2 und Artikel 66 Absatz 3 oder Artikel 74a Absatz 3):

1 500 EUR

7. Gebühr für die zweite Waren- und Dienstleistungsklasse für eine Unionskollektivmarke oder eine Unionsgewähr­ leistungsmarke (Artikel 26 Absatz 2 und Artikel 66 Absatz 3 oder Artikel 74a Absatz 3):

50 EUR

8. Gebühr für jede Waren- und Dienstleistungsklasse ab der dritten Klasse für eine Unionskollektivmarke oder eine Unionsgewährleistungsmarke (Artikel 26 Absatz 2 und Artikel 66 Absatz 3 oder Artikel 74a Absatz 3):

150 EUR

9. Recherchegebühr für die Anmeldung einer Unionsmarke (Artikel 38 Absatz 2) oder für eine internationale Registrierung, in der die Union benannt ist (Artikel 38 Absatz 2 und Artikel 155 Absatz 2): 12 EUR, multipliziert mit der Zahl der Zentralbehörden für den gewerblichen Rechtsschutz in Artikel 38 Absatz 2; dieser Betrag und seine späteren Anpassungen werden vom Amt im Amtsblatt des Amtes veröffentlicht.

10. Widerspruchsgebühr (Artikel 41 Absatz 3):

320 EUR

11. Grundgebühr für die Verlängerung einer Unionsmarke (Artikel 47 Absatz 3):

1 000 EUR

12. Grundgebühr für die elektronische Verlängerung einer Unionsmarke (Artikel 47 Absatz 3):

850 EUR

24.12.2015L 341/90 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

13. Gebühr für die Verlängerung der zweiten Waren- und Dienstleistungsklasse für eine Unionsmarke (Artikel 47 Absatz 3):

50 EUR

14. Gebühr für die Verlängerung jeder Waren- und Dienstleistungsklasse ab der dritten Klasse für eine Unionsmarke (Artikel 47 Absatz 3):

150 EUR

15. Grundgebühr für die Verlängerung einer Unionskollektivmarke oder einer Unionsgewährleistungsmarke (Artikel 47 Absatz 3 und Artikel 66 Absatz 3 oder Artikel 74a Absatz 3):

1 800 EUR

16. Grundgebühr für die elektronische Verlängerung einer Unionskollektivmarke oder einer Unionsgewährleis­ tungsmarke (Artikel 47 Absatz 3 und Artikel 66 Absatz 3 oder Artikel 74a Absatz 3):

1 500 EUR

17. Gebühr für die Verlängerung der zweiten Waren- und Dienstleistungsklasse für eine Unionskollektivmarke oder eine Unionsgewährleistungsmarke (Artikel 47 Absatz 3 und Artikel 66 Absatz 3 oder Artikel 74a Absatz 3):

50 EUR

18. Gebühr für die Verlängerung jeder Waren- und Dienstleistungsklasse ab der dritten Klasse für eine Unionskollek­ tivmarke oder eine Unionsgewährleistungsmarke (Artikel 47 Absatz 3 und Artikel 66 Absatz 3 oder Artikel 74a Absatz 3):

150 EUR

19. Zusätzliche Gebühr für die verspätete Zahlung der Verlängerungsgebühr oder für die verspätete Einreichung des Antrags auf Verlängerung (Artikel 47 Absatz 3): 25 % der verspäteten Verlängerungsgebühr, jedoch höchstens 1 500 EUR

20. Gebühr für den Antrag auf Erklärung des Verfalls oder der Nichtigkeit (Artikel 56 Absatz 2):

630 EUR

21. Beschwerdegebühr (Artikel 60 Absatz 1):

720 EUR

22. Gebühr für den Antrag auf Wiedereinsetzung in den vorigen Stand (Artikel 81 Absatz 3):

200 EUR

23. Gebühr für den Antrag auf Umwandlung einer Anmeldung einer Unionsmarke oder einer Unionsmarke (Artikel 113 Absatz 1, auch in Verbindung mit Artikel 159 Absatz 1)

a) in eine Anmeldung für eine nationale Marke,

b) in eine Benennung von Mitgliedstaaten nach dem Madrider Protokoll:

200 EUR

24. Weiterbehandlungsgebühr (Artikel 82 Absatz 1):

400 EUR

25. Gebühr für die Teilungserklärung einer eingetragenen Unionsmarke (Artikel 49 Absatz 4) oder einer Anmeldung für eine Unionsmarke (Artikel 44 Absatz 4):

250 EUR

24.12.2015 L 341/91Amtsblatt der Europäischen UnionDE

26. Gebühr für den Antrag auf Eintragung einer Lizenz oder eines anderen Rechts an einer eingetragenen Unionsmarke (vor 1. Oktober 2017, Regel 33 Absatz 2 der Verordnung (EG) Nr. 2868/95 und ab diesem Datum Artikel 22a Absatz 2) oder einer Anmeldung für eine Unionsmarke (vor 1. Oktober 2017 Regel 33 Absatz 2 der Verordnung (EG) Nr. 2868/95 und ab diesem Datum Artikel 22a Absatz 2):

a) Erteilung einer Lizenz,

b) Übertragung einer Lizenz,

c) Begründung eines dinglichen Rechts,

d) Übertragung eines dinglichen Rechts,

e) Zwangsvollstreckung:

200 EUR pro Eintragung, aber, wenn mehrere Anträge gebündelt oder gleichzeitig eingereicht werden, insgesamt höchstens 1 000 EUR

27. Gebühr für die Löschung der Eintragung einer Lizenz oder eines anderen Rechts (vor 1. Oktober 2017 Regel 35 Absatz 3 der Verordnung (EG) Nr. 2868/95 und ab diesem Datum Artikel 24a Absatz 3): 200 EUR pro Löschung, aber, wenn mehrere Anträge gebündelt oder gleichzeitig eingereicht werden, insgesamt höchstens 1 000 EUR

28. Gebühr für die Änderung einer eingetragenen Unionsmarke (Artikel 48 Absatz 4):

200 EUR

29. Gebühr für die Ausstellung einer Kopie der Anmeldung für eine Unionsmarke (Artikel 88 Absatz 7), einer Kopie der Bescheinigung der Eintragung (Artikel 45 Absatz 2) oder eines Auszugs aus dem Register (Artikel 87 Absatz 7):

a) nicht beglaubigte Kopie oder Auszug:

10 EUR

b) beglaubigte Kopie oder Auszug:

30 EUR

30. Gebühr für die Einsicht in die Akten (Artikel 88 Absatz 6):

30 EUR

31. Gebühr für die Ausstellung von Kopien von Dokumenten aus einer Akte (Artikel 88 Absatz 7):

a) nicht beglaubigte Kopie:

10 EUR

b) beglaubigte Kopie:

30 EUR

bei mehr als 10 Seiten, pro Seite:

1 EUR

32. Gebühr für Aktenauskunft (Artikel 88 Absatz 9):

10 EUR

33. Gebühr für die Überprüfung der Festsetzung zu erstattender Verfahrenskosten (vor 1. Oktober 2017 Regel 94 Absatz 4 der Verordnung (EG) Nr. 2868/95 und ab diesem Datum Artikel 85 Absatz 7):

100 EUR

24.12.2015L 341/92 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

34. Gebühr die Einreichung einer internationalen Anmeldung beim Amt (vor 1. Oktober 2017 Artikel 147 Absatz 5 und ab diesem Datum Artikel 147 Absatz 4):

300 EUR

B. An das Internationale Büro zu entrichtende Gebühren

I. Individuelle Gebühr für eine internationale Registrierung, in der die Union benannt ist

1. Für einen Antrag auf eine internationale Registrierung, in der die Union benannt ist, ist an das Internationale Büro eine individuelle Gebühr gemäß Artikel 8 Absatz 7 des Madrider Protokolls für die Benennung der Union zu entrichten.

2. Der Inhaber einer internationalen Registrierung, der einen Antrag auf territoriale Ausdehnung des Schutzes im Anschluss an die internationale Registrierung stellt, in dem die Union benannt ist, hat an das Internationale Büro eine individuelle Gebühr gemäß Artikel 8 Absatz 7 des Madrider Protokolls für die Benennung der Union zu entrichten.

3. Die unter B.I.1 oder B.I.2 genannten Gebühren sind in Schweizer Franken zu entrichten und entsprechen dem Gegenwert der folgenden vom Generaldirektor der WIPO gemäß Regel 35 Absatz 2 der Gemeinsamen Ausführungsordnung zum Madrider Abkommen und zum Madrider Protokoll festgelegten Beträge:

a) für eine Marke: 820 EUR, gegebenenfalls zuzüglich 50 EUR für die zweite Waren- und Dienstleistungsklasse und 150 EUR für jede Waren- und Dienstleistungsklasse in der internationalen Registrierung ab der dritten Klasse;

b) für eine Kollektivmarke oder eine Gewährleistungsmarke: 1 400 EUR, gegebenenfalls zuzüglich 50 EUR für die zweite Waren- und Dienstleistungsklasse und 150 EUR für jede Waren- und Dienstleistungsklasse ab der dritten Klasse.

II. Individuelle Gebühr für die Verlängerung einer internationalen Registrierung, in der die Union benannt ist

1. Der Inhaber einer internationalen Registrierung, in der die Union benannt ist, hat als Teil der Gebühren für die Verlängerung an das Internationale Büro eine individuelle Gebühr gemäß Artikel 8 Absatz 7 des Madrider Protokolls für die Benennung der Union zu entrichten.

2. Die unter B.II.1 genannten Gebühren sind in Schweizer Franken zu entrichten und entsprechen dem Gegenwert der folgenden vom Generaldirektor der WIPO gemäß Regel 35 Absatz 2 der Gemeinsamen Ausführungsordnung zum Madrider Abkommen und zum Madrider Protokoll festgelegten Beträge:

a) für eine Marke: 820 EUR, gegebenenfalls zuzüglich 50 EUR für die zweite Waren- und Dienstleistungsklasse und 150 EUR für jede Waren- und Dienstleistungsklasse in der internationalen Registrierung ab der dritten Klasse;

b) für eine Kollektivmarke oder eine Gewährleistungsmarke: 1 400 EUR, gegebenenfalls zuzüglich 50 EUR für die zweite Waren- und Dienstleistungsklasse und 150 EUR für jede Waren- und Dienstleistungsklasse in der internationalen Registrierung ab der dritten Klasse.“

24.12.2015 L 341/93Amtsblatt der Europäischen UnionDE

ANHANG II

ENTSPRECHUNGSTABELLE

Verordnung (EG) Nr. 2869/95 Verordnung (EG) Nr. 207/2009

Artikel 1 —

Artikel 2 Anhang -I, Teil A, Nummern 1 bis 34

Artikel 3 Artikel 144 Absatz 1

Artikel 4 Artikel 144 Absatz 2

Artikel 5 Absatz 1 Artikel 144a Absatz 1 Unterabsatz 1

Artikel 5 Absatz 2 Artikel 144a Absatz 1 Unterabsatz 2

Artikel 5 Absatz 3 Artikel 144a Absatz 1 Unterabsatz 3

Artikel 6 Artikel 144a Absatz 1Unterabsatz 4

Artikel 7 Absatz 1 Artikel 144a Absatz 2

Artikel 7 Absatz 2 Artikel 144a Absatz 3

Artikel 8 Artikel 144b

Artikel 9 Artikel 144c Absätze 1 und 2

Artikel 10 Artikel 144c Absatz 4

Artikel 11 Anhang -I, Teil B(I), Nummern 1 bis 3

Artikel 12 Anhang -I, Teil B(II), Nummern 1 und 2

Artikel 13 —

Artikel 14 —

Artikel 15 —

24.12.2015L 341/94 Amtsblatt der Europäischen UnionDE

ΚΑΝΟΝΙΣΜΟΣ (ΕΕ) 2015/2424 ΤΟΥ ΕΥΡΩΠΑΪΚΟΥ ΚΟΙΝΟΒΟΥΛΙΟΥ ΚΑΙ ΤΟΥ ΣΥΜΒΟΥΛΙΟΥ

της 16ης Δεκεμβρίου 2015

για την τροποποίηση του κανονισμού (ΕΚ) αριθ. 207/2009 του Συμβουλίου για το κοινοτικό σήμα και του κανονισμού (ΕΚ) αριθ. 2868/95 της Επιτροπής περί της εφαρμογής του κανονισμού (ΕΚ) αριθ. 40/94 του Συμβουλίου για το κοινοτικό σήμα, και για την κατάργηση του κανονισμού (ΕΚ) αριθ. 2869/95 της Επιτροπής σχετικά με τα πληρωτέα προς το Γραφείο Εναρμόνισης στο πλαίσιο της

εσωτερικής αγοράς τέλη (εμπορικά σήματα, σχέδια και υποδείγματα)

(Κείμενο που παρουσιάζει ενδιαφέρον για τον ΕΟΧ)

ΤΟ ΕΥΡΩΠΑΪΚΟ ΚΟΙΝΟΒΟΥΛΙΟ ΚΑΙ ΤΟ ΣΥΜΒΟΥΛΙΟ ΤΗΣ ΕΥΡΩΠΑΪΚΗΣ ΕΝΩΣΗΣ,

Έχοντας υπόψη τη Συνθήκη για τη λειτουργία της Ευρωπαϊκής Ένωσης, και ιδίως το άρθρο 118 πρώτο εδάφιο,

Έχοντας υπόψη την πρόταση της Ευρωπαϊκής Επιτροπής,

Κατόπιν διαβίβασης του σχεδίου νομοθετικής πράξης στα εθνικά κοινοβούλια,

Αποφασίζοντας σύμφωνα με τη συνήθη νομοθετική διαδικασία (1),

Εκτιμώντας τα ακόλουθα:

(1) Με τον κανονισμό (ΕΚ) αριθ. 40/94 του Συμβουλίου (2), που κωδικοποιήθηκε το 2009 ως κανονισμός (ΕΚ) αριθ. 207/2009 του Συμβουλίου (3), δημιουργήθηκε ένα σύστημα προστασίας των εμπορικών σημάτων ειδικά για την Ευρωπαϊκή Ένωση, το οποίο προβλέπει την προστασία των σημάτων στο επίπεδο της Ένωσης, παράλληλα με την προστασία των σημάτων που παρέχεται στο επίπεδο των κρατών μελών στο πλαίσιο των εθνικών συστημάτων περί σημάτων, τα οποία εναρμονίστηκαν με την οδηγία 89/104/ΕΟΚ του Συμβουλίου (4), η οποία κωδικοποιήθηκε ως οδηγία 2008/95/ΕΚ του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου (5).

(2) Λόγω της έναρξης ισχύος της Συνθήκης της Λισαβόνας, θα πρέπει να επικαιροποιηθεί η ορολογία του κανονισμού (ΕΚ) αριθ. 207/2009. Αυτό συνεπάγεται την αντικατάσταση του όρου «κοινοτικό σήμα» από τον όρο «σήμα της ΕΕ». Προκειμένου να αντικατοπτρίζονται καλύτερα οι εργασίες που εκτελεί το Γραφείο Εναρμόνισης στο Πλαίσιο της εσωτερικής αγοράς (εμπορικά σήματα, σχέδια και υποδείγματα), θα πρέπει να μετονομασθεί σε «Γραφείο Διανοητικής Ιδιοκτησίας της Ευρωπαϊκής Ένωσης» («Γραφείο»).

(3) Κατόπιν της ανακοίνωσης της Επιτροπής της 16ης Ιουλίου 2008 σχετικά με μια στρατηγική για την Ευρώπη στον τομέα των δικαιωμάτων βιομηχανικής ιδιοκτησίας, η Επιτροπή προέβη σε εκτενή αξιολόγηση της γενικής λειτουργίας ολόκληρου του συστήματος εμπορικών σημάτων στην Ευρώπη, η οποία κάλυπτε τόσο το επίπεδο της Ένωσης όσο και το εθνικό επίπεδο, καθώς και τη μεταξύ τους διασύνδεση.

(4) Στα συμπεράσματά του της 25ης Μαΐου 2010 σχετικά με τη μελλοντική αναθεώρηση του συστήματος εμπορικών σημάτων στην Ευρωπαϊκή Ένωση, το Συμβούλιο κάλεσε την Επιτροπή να υποβάλει προτάσεις για την αναθεώρηση του κανονισμού (ΕΚ) αριθ. 207/2009, καθώς και της οδηγίας 2008/95/ΕΚ.

(5) Η εμπειρία από τότε που καθιερώθηκε το σύστημα του κοινοτικού σήματος έχει δείξει ότι οι επιχειρήσεις από το εσωτερικό της Ένωσης και από τρίτες χώρες έχουν αποδεχθεί το σύστημα, το οποίο συνιστά επιτυχή και βιώσιμη συμπλη­ ρωματική και εναλλακτική λύση για την προστασία των σημάτων σε επίπεδο κρατών μελών.

24.12.2015 L 341/21Επίσηµη Εφηµερίδα της Ευρωπαϊκής ΈνωσηςEL

(1) Θέση του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου της 25ης Φεβρουαρίου 2014 (δεν έχει ακόμη δημοσιευθεί στην Επίσημη Εφημερίδα) και θέση του Συμβουλίου σε πρώτη ανάγνωση της 10ης Νοεμβρίου 2015 (δεν έχει ακόμη δημοσιευθεί στην Επίσημη Εφημερίδα). Θέση του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου της 15ης Δεκεμβρίου 2015.

(2) Κανονισμός (ΕΚ) αριθ. 40/94 του Συμβουλίου, της 20ής Δεκεμβρίου 1993, για το κοινοτικό σήμα (ΕΕ L 11 της 14.1.1994, σ. 1). (3) Κανονισμός (ΕΚ) αριθ. 207/2009 του Συμβουλίου, της 26ης Φεβρουαρίου 2009, για το κοινοτικό σήμα (ΕΕ L 78 της 24.3.2009, σ. 1). (4) Πρώτη οδηγία 89/104/ΕΟΚ του Συμβουλίου, της 21ης Δεκεμβρίου 1988, για την προσέγγιση των νομοθεσιών των κρατών μελών περί σημάτων

(ΕΕ L 40 της 11.2.1989, σ. 1). (5) Οδηγία 2008/95/ΕΚ του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου, της 22ας Οκτωβρίου 2008, για την προσέγγιση των νομοθεσιών των

κρατών μελών περί σημάτων (ΕΕ L 299 της 8.11.2008, σ. 25).

(6) Παρά ταύτα, τα εθνικά σήματα εξακολουθούν να είναι αναγκαία για τις επιχειρήσεις που δεν επιθυμούν προστασία των σημάτων τους σε ενωσιακό επίπεδο ή που αδυνατούν να εξασφαλίσουν προστασία σε επίπεδο Ένωσης, ενώ η εθνική προστασία δεν προσκρούει σε εμπόδια. Θα πρέπει να επαφίεται σε κάθε πρόσωπο που επιδιώκει την προστασία σήματος να αποφασίσει αν θα επιδιώξει προστασία του σήματος ως εθνικού σήματος σε ένα ή περισσότερα κράτη μέλη ή μόνον ως σήματος της ΕΕ ή και τα δύο.

(7) Μολονότι από την αξιολόγηση της γενικής λειτουργίας του συστήματος κοινοτικού σήματος επιβεβαιώθηκε ότι πολλές πτυχές του συστήματος αυτού, συμπεριλαμβανομένων των θεμελιωδών αρχών στις οποίες βασίζεται, άντεξαν στη δοκιμασία του χρόνου και εξακολουθούν να ανταποκρίνονται στις ανάγκες και τις προσδοκίες των επιχειρήσεων, η Επιτροπή, στην ανακοίνωσή της με τίτλο «Η ενιαία αγορά για τα δικαιώματα διανοητικής ιδιοκτησίας» της 24ης Μαΐου 2011, κατέληξε στο συμπέρασμα ότι επιβάλλεται να εκσυγχρονιστεί το σύστημα των σημάτων σε όλη την Ένωση, να καταστεί περισσότερο αποτελεσματικό, αποδοτικό και συνεπές στο σύνολό του και να προσαρμοστεί στην εποχή του διαδικτύου.

(8) Παράλληλα με τις βελτιώσεις και τις τροποποιήσεις του συστήματος σημάτων της ΕΕ, θα πρέπει να εναρμονιστούν περαιτέρω οι εθνικές νομοθεσίες και πρακτικές σχετικά με τα σήματα και να ευθυγραμμιστούν με το σύστημα σημάτων της ΕΕ, στον κατάλληλο βαθμό, προκειμένου να δημιουργηθούν, κατά το δυνατόν, ισότιμοι όροι για την καταχώριση και την προστασία των σημάτων σε ολόκληρη την Ένωση.

(9) Προκειμένου να υπάρξει μεγαλύτερη ευελιξία, με παράλληλη ενίσχυση της ασφάλειας δικαίου όσον αφορά τα μέσα αναπαράστασης των εμπορικών σημάτων, θα πρέπει να διαγραφεί από τον ορισμό του σήματος της ΕΕ το κριτήριο της δυνατότητας γραφικής παράστασης. Θα πρέπει να επιτρέπεται η παράσταση ενός σημείου σε οιαδήποτε κατάλληλη μορφή με τη χρήση γενικώς διαθέσιμης τεχνολογίας και άρα όχι κατ' ανάγκη με γραφικά μέσα, εφόσον η αναπαράσταση είναι σαφής, ακριβής, αυτοτελής, εύκολα προσβάσιμη, κατανοητή, χρονικά σταθερή και αντικειμενική.

(10) Ο ισχύων κανονισμός (ΕΚ) αριθ. 207/2009 δεν προσφέρει το ίδιο επίπεδο προστασίας στις ονομασίες προέλευσης και τις γεωγραφικές ενδείξεις όπως άλλες νομοθετικές πράξεις της Ένωσης. Είναι, επομένως, αναγκαίο να αποσαφη­ νιστούν οι απόλυτοι λόγοι απόρριψης όσον αφορά τις ονομασίες προέλευσης και τις γεωγραφικές ενδείξεις και να διασφαλιστεί ότι τέτοιοι λόγοι απόρριψης συνάδουν πλήρως με τη σχετική ενωσιακή νομοθεσία και το σχετικό εθνικό δίκαιο περί προστασίας των εν λόγω τίτλων διανοητικής ιδιοκτησίας. Για λόγους συνοχής με τη λοιπή νομοθεσία της Ένωσης, θα πρέπει να διευρυνθεί το πεδίο εφαρμογής αυτών των απόλυτων λόγων, ώστε να καλύπτει και τις προστα­ τευόμενες παραδοσιακές ενδείξεις των οίνων και τα εγγυημένα παραδοσιακά ιδιότυπα προϊόντα.

(11) Προκειμένου να διατηρηθεί η ισχυρή προστασία των δικαιωμάτων που συνδέονται με τις ονομασίες προέλευσης και τις γεωγραφικές ενδείξεις οι οποίες προστατεύονται σε ενωσιακό και εθνικό επίπεδο, πρέπει να διευκρινιστεί ότι τα δικαιώματα αυτά επιτρέπουν σε οποιονδήποτε δικαιούται βάσει του εφαρμοστέου δικαίου την άσκηση ανακοπής κατά της μεταγενέστερης αίτησης καταχώρισης σήματος της ΕΕ, ανεξαρτήτως εάν τα δικαιώματα αυτά συνιστούν λόγους απόρριψης που πρέπει να ληφθούν υπόψη αυτεπαγγέλτως από τον εξεταστή.

(12) Για την κατοχύρωση της ασφάλειας δικαίου και της πλήρους συνέπειας με την αρχή της προτεραιότητας, βάσει της οποίας προγενέστερο καταχωρισμένο σήμα προηγείται του μεταγενέστερου καταχωρισμένου σήματος, είναι αναγκαίο να προβλεφθεί ότι η επιβολή των δικαιωμάτων που παρέχει το σήμα της ΕΕ δεν πρέπει να θίγει τα δικαιώματα των δικαιούχων τα οποία έχουν αποκτηθεί πριν από την ημερομηνία κατάθεσης της αίτησης ή την ημερομηνία προτεραιότητας του σήματος της ΕΕ. Η αρχή αυτή συνάδει με το άρθρο 16 παράγραφος 1 της συμφωνίας για τα δικαιώματα διανοητικής ιδιοκτησίας στον τομέα του εμπορίου της 15ης Απριλίου 1994.

(13) Μπορεί να υπάρξει σύγχυση ως προς την εμπορική πηγή από την οποία προέρχονται τα προϊόντα ή οι υπηρεσίες, όταν μια εταιρεία χρησιμοποιεί σημείο ταυτόσημο ή παρόμοιο με εμπορική επωνυμία κατά τρόπο ώστε να δημιουργείται σύνδεσμος μεταξύ της εταιρείας που φέρει την επωνυμία αυτή και των προϊόντων ή υπηρεσιών που προέρχονται από αυτή. Επομένως, η παραβίαση σήματος της ΕΕ θα πρέπει επίσης να περιλαμβάνει τη χρήση του σημείου ως εμπορικής επωνυμίας ή παρόμοιας ένδειξης, εφόσον η χρήση γίνεται για τη διάκριση προϊόντων ή υπηρεσιών ως προς την εμπορική τους προέλευση.

(14) Προκειμένου να κατοχυρωθούν η ασφάλεια δικαίου και η πλήρης συμβατότητα με την ειδική νομοθεσία της Ένωσης, ενδείκνυται να προβλεφθεί ότι ο δικαιούχος σήματος της ΕΕ δικαιούται να απαγορεύει σε τρίτους τη χρήση ενός σημείου σε συγκριτική διαφήμιση, εφόσον αυτή η συγκριτική διαφήμιση αντίκειται στην οδηγία 2006/114/ΕΚ του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου (1).

24.12.2015L 341/22 Επίσηµη Εφηµερίδα της Ευρωπαϊκής ΈνωσηςEL

(1) Οδηγία 2006/114/ΕΚ του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου, της 12ης Δεκεμβρίου 2006, για την παραπλανητική και τη συγκριτική διαφήμιση (ΕΕ L 376 της 27.12.2006, σ. 21).

(15) Για την ενίσχυση της προστασίας των σημάτων και την αποτελεσματικότερη καταπολέμηση της απομίμησης, και συμφώνως προς τις διεθνείς υποχρεώσεις της Ένωσης στο πλαίσιο του Παγκόσμιου Οργανισμού Εμπορίου (ΠΟΕ), ιδίως βάσει του άρθρου V της Γενικής Συμφωνίας Δασμών και Εμπορίου (GATT) για την ελευθερία διαμετακόμισης και, όσον αφορά τα γενόσημα φάρμακα, συμφώνως προς τη «Δήλωση για τη συμφωνία TRIPS και τη δημόσια υγεία», που εγκρίθηκε κατά την Υπουργική διάσκεψη του ΠΟΕ στην Ντόχα στις 14 Νοεμβρίου 2001, ο δικαιούχος σήματος της ΕΕ θα πρέπει να δικαιούται να εμποδίζει τρίτους να εισάγουν προϊόντα, στο πλαίσιο των εμπορικών συναλλαγών, στην Ένωση, χωρίς να έχουν τεθεί σε ελεύθερη κυκλοφορία εκεί, όταν τα προϊόντα αυτά προέρχονται από τρίτες χώρες και φέρουν, χωρίς σχετική άδεια, σήμα ταυτόσημο ή κατ' ουσία ταυτόσημο με το καταχωρισμένο σήμα της ΕΕ για τα εν λόγω προϊόντα.

(16) Προς αυτόν τον σκοπό, θα πρέπει να επιτρέπεται για τους δικαιούχους σημάτων της ΕΕ η παρεμπόδιση της εισόδου παράνομων προϊόντων και της υπαγωγής τους σε όλα τα τελωνειακά καθεστώτα, περιλαμβανομένων της διαμετακόμισης, της μεταφόρτωσης, της αποθήκευσης, των ελευθέρων ζωνών, της προσωρινής αποθήκευσης, της τελειοποίησης προς επανεξαγωγή ή της προσωρινής εισαγωγής, επίσης όταν τα εν λόγω προϊόντα δεν προορίζονται προς διάθεση στην αγορά της Ένωσης. Κατά τη διεξαγωγή των τελωνειακών ελέγχων, οι τελωνειακές αρχές θα πρέπει να ασκούν τις εξουσίες και τις διαδικασίες που ορίζονται στον κανονισμό (ΕΕ) αριθ. 608/2013 του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου (1), επίσης κατόπιν αιτήσεως των δικαιούχων. Ειδικότερα, οι τελωνειακές αρχές θα πρέπει να διεξάγουν τους σχετικούς ελέγχους βάσει κριτηρίων ανάλυσης κινδύνου.

(17) Προκειμένου να διασφαλίζεται η αποτελεσματική επιβολή των δικαιωμάτων επί του σήματος και ταυτόχρονα να μην παρεμποδίζεται η ελεύθερη ροή του εμπορίου νομίμων προϊόντων, το δικαίωμα του δικαιούχου σήματος της ΕΕ παύει να υφίσταται σε περίπτωση που, στο πλαίσιο μεταγενέστερης διαδικασίας ενώπιον δικαστηρίου σημάτων της ΕΕ («δικαστήριο σημάτων της ΕΕ») που είναι αρμόδιο να λάβει απόφαση επί της ουσίας σχετικά με την προσβολή του σήματος της ΕΕ, ο διασαφιστής ή ο κάτοχος των προϊόντων μπορεί να αποδείξει ότι ο δικαιούχος του σήματος της ΕΕ δεν δικαιούται να απαγορεύει τη διάθεση των προϊόντων στην αγορά στη χώρα τελικού προορισμού.

(18) Το άρθρο 28 του κανονισμού (ΕΕ) αριθ. 608/2013 προβλέπει ότι δικαιούχος ευθύνεται για ζημίες έναντι του κατόχου των προϊόντων εφόσον, μεταξύ άλλων, αποδεικνύεται μεταγενέστερα ότι τα εν λόγω προϊόντα δεν παραβιάζουν δικαίωμα διανοητικής ιδιοκτησίας.

(19) Θα πρέπει να λαμβάνονται κατάλληλα μέτρα ώστε να διασφαλίζεται η διέλευση των γενόσημων φαρμάκων. Σε σχέση με τις διεθνείς κοινόχρηστες ονομασίες (ΔΚΟ) ως διεθνώς αναγνωρισμένες γενικές ονομασίες για τις δραστικές ουσίες των φαρμακευτικών σκευασμάτων, είναι ζωτικής σημασίας να ληφθούν δεόντως υπόψη οι υφιστάμενοι περιορισμοί σχετικά με την επίδραση των δικαιωμάτων επί του σήματος της ΕΕ. Κατά συνέπεια, ο δικαιούχος σήματος της ΕΕ δεν θα πρέπει να δικαιούται να εμποδίζει τρίτους να εισάγουν προϊόντα στην Ένωση χωρίς να έχουν τεθεί σε ελεύθερη κυκλοφορία σε αυτήν, με βάση τις ομοιότητες μεταξύ των ΔΚΟ για τη δραστική ουσία στα φάρμακα και το εμπορικό σήμα.

(20) Προκειμένου να είναι σε θέση οι δικαιούχοι των σημάτων της ΕΕ να καταπολεμούν αποτελεσματικότερα την απομίμηση, θα πρέπει να δικαιούνται να απαγορεύουν την επίθεση παράνομου σήματος σε προϊόντα, καθώς και προπαρασκευαστικές ενέργειες πριν από την επίθεση του σήματος.

(21) Τα αποκλειστικά δικαιώματα που παρέχει το σήμα της ΕΕ δεν θα πρέπει να επιτρέπουν στον δικαιούχο να απαγορεύει τη χρήση σημείων ή ενδείξεων από τρίτους με θεμιτό τρόπο και σύμφωνα με τα χρηστά συναλλακτικά ήθη που ισχύουν στη βιομηχανία και το εμπόριο. Προκειμένου να δημιουργηθούν ισότιμοι όροι για τις εμπορικές επωνυμίες και τα σήματα της ΕΕ σε περίπτωση συγκρούσεων, δεδομένου ότι συνήθως παρέχεται απεριόριστη προστασία στις εμπορικές επωνυμίες έναντι των μεταγενέστερων σημάτων, αυτή η χρήση θα πρέπει να θεωρείται ότι περιλαμβάνει μόνο τη χρήση του προσωπικού ονόματος του τρίτου. Επιπλέον, θα πρέπει να περιλαμβάνει την άδεια χρήσης περιγραφικών ή μη διακριτικών σημείων ή ενδείξεων εν γένει. Επιπλέον, ο δικαιούχος δεν θα πρέπει να δικαιούται να εμποδίζει τη θεμιτή και έντιμη χρήση του σήματος της ΕΕ για τον προσδιορισμό ή την αναφορά σε προϊόντα ή υπηρεσίες όπως εκείνα/-ες του δικαιούχου. Η χρήση σήματος από τρίτους, για να επισημανθεί στους καταναλωτές η μεταπώληση αυθεντικών προϊόντων που είχαν πωληθεί αρχικά στην Ένωση από τον δικαιούχο του σήματος της ΕΕ ή με τη συγκατάθεσή του, θα πρέπει να θεωρείται εύλογη, υπό την προϋπόθεση ότι θα είναι ταυτόχρονα σύμφωνη με τα χρηστά συναλλακτικά ήθη που ισχύουν στη βιομηχανία και το εμπόριο. Η χρήση σήματος από τρίτους για σκοπούς καλλιτεχνικής έκφρασης θα πρέπει να θεωρείται θεμιτή, υπό την προϋπόθεση ότι θα είναι ταυτόχρονα σύμφωνα με τα χρηστά συναλλακτικά ήθη που ισχύουν στη βιομηχανία και το εμπόριο. Επιπλέον, ο παρών κανονισμός θα πρέπει να εφαρμόζεται με τρόπο που να εξασφαλίζει τον πλήρη σεβασμό των θεμελιωδών δικαιωμάτων και ελευθεριών, και ιδίως της ελευθερίας έκφρασης.

24.12.2015 L 341/23Επίσηµη Εφηµερίδα της Ευρωπαϊκής ΈνωσηςEL

(1) Κανονισμός (ΕΕ) αριθ. 608/2013 του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου, της 12ης Ιουνίου 2013, σχετικά με την τελωνειακή επιβολή των δικαιωμάτων διανοητικής ιδιοκτησίας και την κατάργηση του κανονισμού (ΕΚ) αριθ. 1383/2003 του Συμβουλίου (ΕΕ L 181 της 29.6.2013, σ. 15).

(22) Προκειμένου να κατοχυρωθεί η ασφάλεια δικαίου και να διασφαλιστούν τα δικαιώματα εκ σημάτων που έχουν αποκτηθεί νομίμως, ενδείκνυται και επιβάλλεται να προβλεφθεί, χωρίς να θίγεται η αρχή ότι το μεταγενέστερο σήμα δεν αντιτάσσεται στο προγενέστερο, ότι οι δικαιούχοι σημάτων της ΕΕ δεν δικαιούνται να εμποδίζουν τη χρήση μεταγενέ­ στερου σήματος εάν αυτό αποκτήθηκε σε χρονική στιγμή κατά την οποία το προγενέστερο σήμα δεν μπορούσε να του αντιταχθεί.

(23) Για λόγους ίσης μεταχείρισης και ασφάλειας δικαίου, η χρήση σήματος της ΕΕ υπό μορφή που διαφέρει ως προς στοιχεία, τα οποία όμως δεν μεταβάλλουν τον διακριτικό χαρακτήρα του σήματος, στην καταχωρισμένη του μορφή, θα πρέπει να επαρκεί για τη διατήρηση των δικαιωμάτων που παρέχονται, ανεξαρτήτως εάν το σήμα στη μορφή που χρησιμοποιείται είναι επίσης καταχωρισμένο.

(24) Λόγω της σταδιακής μείωσης και του ασήμαντου αριθμού των αιτήσεων σήματος της ΕΕ που κατατίθενται στα κεντρικά γραφεία διανοητικής ιδιοκτησίας των κρατών μελών και στο Γραφείο Διανοητικής Ιδιοκτησίας της Μπενελούξ, θα πρέπει να επιτρέπεται κατάθεση αίτησης σήματος της ΕΕ μόνο στο Γραφείο.

(25) Η προστασία του σήματος της ΕΕ παρέχεται για συγκεκριμένα προϊόντα ή υπηρεσίες των οποίων η φύση και ο αριθμός καθορίζουν την έκταση της προστασίας που παρέχεται στον δικαιούχο του σήματος. Ως εκ τούτου, είναι απαραίτητο να συμπεριληφθούν στον κανονισμό (ΕΚ) αριθ. 207/2009 κανόνες σχετικά με τον προσδιορισμό και την ταξινόμηση προϊόντων και υπηρεσιών και να κατοχυρωθούν η ασφάλεια δικαίου και η χρηστή διοίκηση, με την απαίτηση τα προϊόντα και οι υπηρεσίες για τα οποία ή τις οποίες ζητείται η προστασία του σήματος να προσδιορίζονται από τον καταθέτη με επαρκή σαφήνεια και ακρίβεια, ώστε να μπορούν οι αρμόδιες αρχές και οι οικονομικοί φορείς, με βάση αποκλειστικά την αίτηση, να προσδιορίσουν την έκταση της επιδιωκόμενης προστασίας. Η χρήση γενικών όρων θα πρέπει να θεωρείται ότι περιλαμβάνει μόνον όλα τα προϊόντα και τις υπηρεσίες που καλύπτονται σαφώς από την κυριολεκτική έννοια του όρου. Στους δικαιούχους σημάτων της ΕΕ τα οποία, λόγω της προηγούμενης πρακτικής του Γραφείου, είναι καταχωρισμένα για ολόκληρο τον τίτλο μιας κλάσης της Ταξινόμησης της Νίκαιας, θα πρέπει να δοθεί η δυνατότητα να προσαρμόσουν τους καταλόγους των προϊόντων και των υπηρεσιών τους, ώστε να διασφαλιστεί ότι το περιεχόμενο του μητρώου πληροί τα απαιτούμενα πρότυπα σαφήνειας και ακρίβειας, σύμφωνα με τη νομολογία του Δικαστηρίου της Ευρωπαϊκής Ένωσης.

(26) Ενδείκνυται να βελτιωθεί το καθεστώς διεξαγωγής έρευνας, είτε σε επίπεδο σημάτων της ΕΕ είτε σε επίπεδο εθνικών σημάτων, με την αποφυγή περιττών καθυστερήσεων στην καταχώριση σήματος της ΕΕ, καθώς και να καταστεί το εν λόγω καθεστώς πιο ευέλικτο όσον αφορά τις ανάγκες και τις προτιμήσεις των χρηστών, επίσης με το να δοθεί προαιρετικός χαρακτήρας στην αναζήτηση σημάτων της ΕΕ. Το προαιρετικό καθεστώς έρευνας είτε σε επίπεδο σήματος της ΕΕ είτε σε επίπεδο εθνικών σημάτων θα πρέπει να συμπληρώνεται με τη διάθεση ολοκληρωμένων, γρήγορων και ισχυρών μηχανών αναζήτησης με δωρεάν χρήση από το κοινό, στο πλαίσιο της συνεργασίας μεταξύ του Γραφείου και των κεντρικών υπηρεσιών διανοητικής ιδιοκτησίας των κρατών μελών, συμπεριλαμβανομένου του Γραφείου Διανοητικής Ιδιοκτησίας της Μπενελούξ.

(27) Ως συμπλήρωμα των υφιστάμενων διατάξεων για τα κοινοτικά συλλογικά σήματα και για να αποκατασταθεί η σημερινή ανισορροπία μεταξύ των εθνικών συστημάτων και του συστήματος σημάτων της ΕΕ, είναι αναγκαία η προσθήκη σειράς ειδικών διατάξεων για την παροχή προστασίας στα σήματα πιστοποίησης της ΕΕ («σήματα πιστοποίησης της ΕΕ»), με τα οποία το ίδρυμα ή ο οργανισμός πιστοποίησης μπορεί να επιτρέπει στους συμμετέχοντες στο σύστημα πιστοποίησης να χρησιμοποιούν το σήμα ως σημείο για τα προϊόντα ή τις υπηρεσίες που πληρούν τις απαιτήσεις πιστοποίησης.

(28) Η εμπειρία από την εφαρμογή του τρέχοντος συστήματος σημάτων της ΕΕ ανέδειξε τις δυνατότητες βελτίωσης ορισμένων πτυχών της διαδικασίας. Κατά συνέπεια, θα πρέπει να ληφθούν ορισμένα μέτρα για να απλοποιηθούν και να επιταχυνθούν οι διαδικασίες, όπου ενδείκνυται, και να ενισχυθούν η ασφάλεια δικαίου και η προβλεψιμότητα, όπου απαιτείται.

(29) Για λόγους ασφάλειας δικαίου και χάριν μεγαλύτερης διαφάνειας, ενδείκνυται να καθοριστούν σαφώς όλα τα καθήκοντα του Γραφείου, συμπεριλαμβανομένων εκείνων που δεν έχουν σχέση με τη διαχείριση του συστήματος σημάτων της ΕΕ.

(30) Για τη σύγκλιση των πρακτικών και την ανάπτυξη κοινών εργαλείων, είναι αναγκαίο να θεσπιστεί κατάλληλο πλαίσιο συνεργασίας μεταξύ του Γραφείου και των γραφείων διανοητικής ιδιοκτησίας των κρατών μελών, συμπεριλαμβανομένου του Γραφείου Διανοητικής Ιδιοκτησίας της Μπενελούξ, το οποίο θα καθορίζει τους βασικούς τομείς συνεργασίας και θα παρέχει στο Γραφείο τη δυνατότητα να συντονίζει τα σχετικά κοινά σχέδια που ενδιαφέρουν την Ένωση και τα κράτη μέλη και να χρηματοδοτεί, μέχρις ενός μέγιστου ποσού, αυτά τα σχέδια. Αυτές οι δραστηριότητες συνεργασίας αναμένεται να είναι επωφελείς για τις επιχειρήσεις που χρησιμοποιούν συστήματα σημάτων στην Ευρώπη. Για τους χρήστες του ενωσιακού καθεστώτος που ορίζεται στον παρόντα κανονισμό, τα προγράμματα, και ιδίως οι βάσεις δεδομένων για σκοπούς έρευνας και διαβούλευσης, θα πρέπει να παρέχουν πρόσθετα, περιεκτικά, αποδοτικά και δωρεάν εργαλεία, για τη συμμόρφωση με τις ειδικές απαιτήσεις που απορρέουν από τον ενιαίο χαρακτήρα του σήματος της ΕΕ.

24.12.2015L 341/24 Επίσηµη Εφηµερίδα της Ευρωπαϊκής ΈνωσηςEL

(31) Ορισμένες αρχές που αφορούν τη διακυβέρνηση του Γραφείου θα πρέπει να προσαρμοστούν, στον βαθμό που απαιτείται, στην κοινή προσέγγιση για τους αποκεντρωμένους οργανισμούς της ΕΕ, που εγκρίθηκε από το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο, το Συμβούλιο και την Επιτροπή τον Ιούλιο του 2012.

(32) Για περισσότερη ασφάλεια δικαίου και διαφάνεια, είναι αναγκαίο να επικαιροποιηθούν ορισμένες διατάξεις που αφορούν την οργάνωση και τη λειτουργία του Γραφείου.

(33) Επιδιώκεται η διευκόλυνση της φιλικής, ταχείας και αποτελεσματικής επίλυσης διαφορών μέσω της ανάθεσης στο Γραφείο της ίδρυσης κέντρου διαμεσολάβησης, οι υπηρεσίες του οποίου θα μπορούσαν να αξιοποιούνται από κάθε πρόσωπο που επιθυμεί φιλική διευθέτηση διαφοράς που άπτεται των σημάτων της ΕΕ και των κοινοτικών σχεδίων μέσω αμοιβαίας συμφωνίας.

(34) Η δημιουργία του συστήματος σημάτων της ΕΕ οδήγησε σε αυξημένη οικονομική επιβάρυνση των κεντρικών υπηρεσιών βιομηχανικής ιδιοκτησίας και λοιπών υπηρεσιών των κρατών μελών. Τα πρόσθετα έξοδα συνδέονται με τη διαχείριση μεγαλύτερου αριθμού διαδικασιών ανακοπής ή κήρυξης της ακυρότητας σημάτων, συμπεριλαμβανομένων και αυτών της ΕΕ ή διαδικασιών που κινούνται από δικαιούχους τέτοιων σημάτων, με τις δραστηριότητες ενημέρωσης σχετικά με το σύστημα σημάτων της ΕΕ, καθώς και με δραστηριότητες για τη διασφάλιση της επιβολής των δικαιωμάτων επί του σήματος της ΕΕ. Είναι, ως εκ τούτου, σκόπιμο να διασφαλιστεί ότι το Γραφείο αντισταθμίζει εν μέρει τα έξοδα στα οποία υποβάλλονται τα κράτη μέλη προκειμένου να εκτελέσουν τον ρόλο τους στην εξασφάλιση της ομαλής λειτουργίας του συστήματος σημάτων της ΕΕ. Η καταβολή της εν λόγω αντιστάθμισης θα πρέπει να εξαρτάται από την υποβολή, από τα κράτη μέλη, των σχετικών στατιστικών δεδομένων. Η αντιστάθμιση των εξόδων δεν θα πρέπει να είναι τόσο υψηλή ώστε να προκαλέσει δημοσιονομικό έλλειμμα στο Γραφείο.

(35) Για λόγους ορθής δημοσιονομικής διαχείρισης, θα πρέπει να αποφεύγεται η συσσώρευση σημαντικών δημοσιονομικών πλεονασμάτων από το Γραφείο. Ο κανόνας αυτός δεν θα πρέπει να επηρεάζει τη διατήρηση αποθεματικού από το Γραφείο, το οποίο θα καλύπτει ένα έτος των λειτουργικών του δαπανών, ώστε να εξασφαλίζονται η συνέχεια των εργασιών του και η εκτέλεση των καθηκόντων του. Το εν λόγω αποθεματικό θα πρέπει να χρησιμοποιείται μόνο για να εξασφαλιστεί η συνέχιση της εκτέλεσης των καθηκόντων του Γραφείου, όπως ορίζονται στον παρόντα κανονισμό.

(36) Δεδομένης της ουσιώδους σημασίας των ποσών των τελών που καταβάλλονται στο Γραφείο για τη λειτουργία του συστήματος σημάτων της ΕΕ και της συμπληρωματικής σχέσης του τελευταίου με τα συστήματα εθνικών σημάτων, είναι αναγκαίος ο άμεσος καθορισμός των εν λόγω ποσών στον κανονισμό (ΕΚ) αριθ. 207/2009 σε παράρτημα. Τα ποσά των τελών θα πρέπει να καθοριστούν σε επίπεδο που να διασφαλίζει, πρώτον, την καταρχήν επάρκεια των σχετικών εσόδων προκειμένου να είναι ισορροπημένος ο προϋπολογισμός του Γραφείου, δεύτερον, τη συνύπαρξη και τη συμπληρωματι­ κότητα μεταξύ του συστήματος σημάτων της ΕΕ και των συστημάτων εθνικών σημάτων, λαμβανομένων επίσης υπόψη του μεγέθους της αγοράς που καλύπτει το σήμα της ΕΕ και των αναγκών των μικρών και μεσαίων επιχειρήσεων, και, τρίτον, την αποτελεσματική επιβολή των δικαιωμάτων των δικαιούχων σημάτων της ΕΕ στα κράτη μέλη.

(37) Στον κανονισμό (ΕΚ) αριθ. 207/2009 ανατίθενται εξουσίες στην Επιτροπή για τη θέσπιση εκτελεστικών κανόνων του εν λόγω κανονισμού. Μετά την έναρξη ισχύος της Συνθήκης της Λισαβόνας, οι εξουσίες που ανατίθενται στην Επιτροπή βάσει του κανονισμού (ΕΚ) αριθ. 207/2009 θα πρέπει να εναρμονιστούν με τα άρθρα 290 και 291 της Συνθήκης για τη λειτουργία της Ευρωπαϊκής Ένωσης (ΣΛΕΕ). Κατά συνέπεια, επιβάλλεται επίσης η ενσωμάτωση ορισμένων κανόνων που περιέχονται επί του παρόντος στους κανονισμούς (ΕΚ) αριθ. 2868/95 (1) και (ΕΚ) αριθ. 2869/95 της Επιτροπής (2), καθώς και στον κανονισμό (ΕΚ) αριθ. 216/96 της Επιτροπής (3) στο κείμενο του κανονισμού (ΕΚ) αριθ. 207/2009. Επομένως, ο κανονισμός (ΕΚ) αριθ. 2868/95 θα πρέπει να τροποποιηθεί αναλόγως και ο κανονισμός (ΕΚ) αριθ. 2869/95 θα πρέπει να καταργηθεί.

(38) Στον βαθμό που οι εξουσίες που ανατίθενται στην Επιτροπή σύμφωνα με τον κανονισμό (ΕΚ) αριθ. 207/2009 θα πρέπει να εναρμονιστούν με το άρθρο 290 ΣΛΕΕ, είναι ιδιαίτερα σημαντικό να διεξάγει η Επιτροπή τις κατάλληλες διαβου­ λεύσεις κατά τις προπαρασκευαστικές εργασίες, ακόμα και σε επίπεδο εμπειρογνωμόνων. Η Επιτροπή, όταν ετοιμάζει και συντάσσει κατ' εξουσιοδότηση πράξεις, θα πρέπει να εξασφαλίζει την ταυτόχρονη, έγκαιρη και κατάλληλη διαβίβαση των σχετικών εγγράφων στο Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο και στο Συμβούλιο.

24.12.2015 L 341/25Επίσηµη Εφηµερίδα της Ευρωπαϊκής ΈνωσηςEL

(1) Κανονισμός (ΕΚ) αριθ. 2868/95 της Επιτροπής, της 13ης Δεκεμβρίου 1995, περί της εφαρμογής του κανονισμού (ΕΚ) αριθ. 40/94 του Συμβουλίου για το κοινοτικό σήμα (ΕΕ L 303 της 15.12.1995, σ. 1).

(2) Κανονισμός (ΕΚ) αριθ. 2869/95 της Επιτροπής, της 13ης Δεκεμβρίου 1995, σχετικά με τα πληρωτέα προς το Γραφείο εναρμόνισης στο πλαίσιο της εσωτερικής αγοράς τέλη (Εμπορικά σήματα, σχέδια και υποδείγματα) (ΕΕ L 303 της 15.12.1995, σ. 33).

(3) Κανονισμός (ΕΚ) αριθ. 216/96 της Επιτροπής, της 5ης Φεβρουαρίου 1996, σχετικά με τον κανονισμό διαδικασίας των τμημάτων προσφυγών του Γραφείου Εναρμόνισης στο πλαίσιο της εσωτερικής αγοράς (σήματα, σχέδια και υποδείγματα) (ΕΕ L 28 της 6.2.1996, σ. 11).

(39) Προκειμένου να εξασφαλιστεί η αποδοτική, η αποτελεσματική και η ταχεία εξέταση και καταχώριση των αιτήσεων σήματος της ΕΕ από το Γραφείο με βάση διαδικασίες διαφανείς, εμπεριστατωμένες, αμερόληπτες και δίκαιες, θα πρέπει να ανατεθεί στην Επιτροπή η εξουσία να εκδίδει κατ' εξουσιοδότηση πράξεις σύμφωνα με το άρθρο 290 ΣΛΕΕ, για να προσδιορίσει τις λεπτομέρειες σχετικά με τη διαδικασία άσκησης και εξέτασης της ανακοπής και τις διαδικασίες που θα διέπουν την τροποποίηση της αίτησης.

(40) Προκειμένου να εξασφαλιστεί ότι το σήμα της ΕΕ μπορεί να ανακληθεί ή κηρυχθεί άκυρο με αποτελεσματικό και αποδοτικό τρόπο μέσω διαφανών, ενδελεχών, εύλογων και ισότιμων διαδικασιών, θα πρέπει να ανατεθεί στην Επιτροπή η εξουσία να εκδίδει κατ' εξουσιοδότηση πράξεις σύμφωνα με το άρθρο 290 ΣΛΕΕ όσον αφορά τον καθορισμό των διαδικασιών έκπτωσης και κήρυξης της ακυρότητας.

(41) Για την αποτελεσματική, αποδοτική και πλήρη επανεξέταση των αποφάσεων του Γραφείου από τα τμήματα προσφυγών, με διαφανή, ολοκληρωμένη, δίκαιη και ισότιμη διαδικασία, η οποία λαμβάνει υπόψη τις αρχές που καθορίζονται στον κανονισμό (ΕΚ) αριθ. 207/2009, θα πρέπει να ανατεθεί στην Επιτροπή η εξουσία να εκδίδει κατ' εξουσιοδότηση πράξεις, σύμφωνα με το άρθρο 290 ΣΛΕΕ, προκειμένου να προσδιορίσει τις λεπτομέρειες σχετικά με το τυπικό περιεχόμενο του δικογράφου της προσφυγής, τη διαδικασία για την άσκηση και την εξέταση μιας προσφυγής, το τυπικό περιεχόμενο και τη μορφή των αποφάσεων του τμήματος προσφυγών, όπως και την επιστροφή των τελών προσφυγής.

(42) Προκειμένου να εξασφαλιστεί η ομαλή, αποτελεσματική και αποδοτική λειτουργία του συστήματος σημάτων της ΕΕ, θα πρέπει να ανατεθεί στην Επιτροπή η εξουσία να εκδίδει κατ' εξουσιοδότηση πράξεις σύμφωνα με το άρθρο 290 ΣΛΕΕ όσον αφορά τον καθορισμό των απαιτήσεων σχετικά με τα στοιχεία της προφορικής διαδικασίας και τις λεπτομέρειες της αποδεικτικής διαδικασίας, τις λεπτομέρειες της κοινοποίησης, τα μέσα κοινοποίησης και τα έντυπα που πρέπει να χρησιμοποιούνται από τους διαδίκους, τους κανόνες περί υπολογισμού και τη διάρκεια των προθεσμιών, τις διαδικασίες για την ανάκληση απόφασης ή την ακύρωση καταχώρισης στο μητρώο, τις λεπτομέρειες της επανάληψης της διαδικασίας, καθώς και τις λεπτομέρειες σχετικά με την εκπροσώπηση ενώπιον του Γραφείου.

(43) Για να διασφαλιστεί η αποτελεσματική και αποδοτική οργάνωση των τμημάτων προσφυγών, θα πρέπει να ανατεθεί στην Επιτροπή η εξουσία να εκδίδει κατ' εξουσιοδότηση πράξεις, σύμφωνα με το άρθρο 290 ΣΛΕΕ, προκειμένου να προσδιορίσει τις λεπτομέρειες οργάνωσης των εν λόγω τμημάτων.

(44) Προκειμένου να διασφαλιστεί η αποτελεσματική και αποδοτική καταχώριση διεθνών εμπορικών σημάτων, σε πλήρη συμφωνία με τους κανόνες του πρωτοκόλλου που αφορά τη συμφωνία της Μαδρίτης σχετικά με τη διεθνή καταχώριση σημάτων, θα πρέπει να ανατεθεί στην Επιτροπή η εξουσία να εκδίδει κατ' εξουσιοδότηση πράξεις, σύμφωνα με το άρθρο 290 ΣΛΕΕ, για τον προσδιορισμό των λεπτομερειών σχετικά με τις διαδικασίες για την άσκηση και την εξέταση ανακοπής καθώς και τις σχετικές κοινοποιήσεις που πρέπει να απευθύνονται στον Παγκόσμιο Οργανισμό Διανοητικής Ιδιοκτησίας (ΠΟΔΙ), και τις λεπτομέρειες της διαδικασίας για τις διεθνείς καταχωρίσεις με βάση βασική αίτηση ή βασική καταχώριση που αφορά συλλογικό σήμα, σήμα πιστοποίησης ή σήμα εγγύησης.

(45) Προκειμένου να εξασφαλιστούν ενιαίες προϋποθέσεις για την εκτέλεση του παρόντος κανονισμού, θα πρέπει να ανατεθούν εκτελεστικές αρμοδιότητες στην Επιτροπή προκειμένου να προσδιορίσει τις λεπτομέρειες σχετικά με τις αιτήσεις σημάτων, άλλα αιτήματα, τα πιστοποιητικά, τις διεκδικήσεις, τις ρυθμίσεις, τις κοινοποιήσεις και οποιοδήποτε άλλο έγγραφο σύμφωνα με τις σχετικές διαδικαστικές προϋποθέσεις που καθορίζονται από τον παρόντα κανονισμό, καθώς και τους ανώτατους συντελεστές των εξόδων που είναι απαραίτητα για τη διεκπεραίωση της διαδικασίας και στα οποία πράγματι υπεβλήθη ο ενδιαφερόμενος, τις λεπτομέρειες σχετικά με τις δημοσιεύσεις στο δελτίο σημάτων της ΕΕ και την Επίσημη Εφημερίδα του Γραφείου, τις λεπτομέρειες για την ανταλλαγή πληροφοριών μεταξύ του Γραφείου και των εθνικών αρχών, λεπτομερείς ρυθμίσεις όσον αφορά τη μετάφραση των δικαιολογητικών εγγράφων στη γραπτή διαδικασία, τον ακριβή καθορισμό των αποφάσεων που πρέπει να λαμβάνονται από ένα μόνο μέλος του τμήματος ανακοπών ή ακυρότητας, τις λεπτομέρειες σχετικά με την υποχρέωση κοινοποίησης βάσει του πρωτοκόλλου της Μαδρίτης, και λεπτομερείς απαιτήσεις όσον αφορά την αίτηση για εδαφική επέκταση μετά τη διεθνή καταχώριση. Οι παραπάνω αρμοδιότητες θα πρέπει να ασκούνται σύμφωνα με τον κανονισμό (ΕΕ) αριθ. 182/2011 του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου (1).

(46) Δεδομένου ότι οι στόχοι του παρόντος κανονισμού δεν μπορούν να επιτευχθούν επαρκώς από τα κράτη μέλη, μπορούν όμως, λόγω της κλίμακας και των αποτελεσμάτων τους, να επιτευχθούν καλύτερα σε επίπεδο Ένωσης, η Ένωση δύναται να λάβει μέτρα σύμφωνα με την αρχή της επικουρικότητας, η οποία διατυπώνεται στο άρθρο 5 της Συνθήκης για την Ευρωπαϊκή Ένωση. Σύμφωνα με την αρχή της αναλογικότητας, όπως διατυπώνεται στο ίδιο άρθρο, ο παρών κανονισμός δεν υπερβαίνει τα αναγκαία όρια για την επίτευξη των στόχων αυτών.

24.12.2015L 341/26 Επίσηµη Εφηµερίδα της Ευρωπαϊκής ΈνωσηςEL

(1) Κανονισμός (ΕΕ) αριθ. 182/2011 του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου, της 16ης Φεβρουαρίου 2011, για τη θέσπιση κανόνων και γενικών αρχών σχετικά με τους τρόπους ελέγχου από τα κράτη μέλη της άσκησης των εκτελεστικών αρμοδιοτήτων από την Επιτροπή (ΕΕ L 55 της 28.2.2011, σ. 13).

(47) Ζητήθηκε, σύμφωνα με το άρθρο 28 παράγραφος 2 του κανονισμού (ΕΚ) αριθ. 45/2001 του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου (1), η γνώμη του Ευρωπαίου Επόπτη Προστασίας Δεδομένων, ο οποίος γνωμοδότησε στις 11 Ιουλίου 2013.

(48) Επομένως, θα πρέπει να τροποποιηθεί αναλόγως ο κανονισμός (ΕΚ) αριθ. 207/2009,

ΕΞΕΔΩΣΑΝ ΤΟΝ ΠΑΡΟΝΤΑ ΚΑΝΟΝΙΣΜΟ:

Άρθρο 1

Ο κανονισμός (ΕΚ) αριθ. 207/2009 τροποποιείται ως εξής:

1) Στον τίτλο, ο όρος «κοινοτικό σήμα» αντικαθίσταται από τον όρο «σήμα της ΕΕ».

2) Ο όρος «κοινοτικό σήμα» αντικαθίσταται από τον όρο «σήμα της Ευρωπαϊκής Ένωσης (“σήμα της ΕΕ”)» στο άρθρο 1 παράγραφος 1· και οπουδήποτε αλλού στον κανονισμό αντικαθίσταται από τον όρο «σήμα της ΕΕ» και πραγματοποιούνται τυχόν αναγκαίες γραμματικές αλλαγές.

3) Σε ολόκληρο τον κανονισμό, ο όρος «δικαστήριο κοινοτικών σημάτων» αντικαθίσταται από τον όρο «δικαστήριο σημάτων της ΕΕ» και πραγματοποιούνται τυχόν αναγκαίες γραμματικές αλλαγές.

4) Ο όρος «κοινοτικό συλλογικό σήμα» αντικαθίσταται από τον όρο «συλλογικό σήμα της Ευρωπαϊκής Ένωσης (“συλλογικό σήμα της ΕΕ”)» στο άρθρο 66 παράγραφος 1· και οπουδήποτε αλλού στον κανονισμό αντικαθίσταται από τον όρο «συλλογικό σήμα της ΕΕ» και πραγματοποιούνται τυχόν αναγκαίες γραμματικές αλλαγές.

5) Σε ολόκληρο τον κανονισμό, πλην των περιπτώσεων που αναφέρονται στα σημεία 2), 3) και 4), οι όροι «Κοινότητα», «Ευρωπαϊκή Κοινότητα» και «Ευρωπαϊκές Κοινότητες» αντικαθίστανται από τον όρο «Ένωση» και πραγματοποιούνται τυχόν αναγκαίες γραμματικές αλλαγές.

6) Σε ολόκληρο τον κανονισμό, ο όρος «πρόεδρος του Γραφείου» και όλες οι αναφορές στον πρόεδρο αντικαθίστανται από τον όρο «εκτελεστικός διευθυντής του Γραφείου» ή «εκτελεστικός διευθυντής», ανάλογα με την περίπτωση, και πραγματο­ ποιούνται τυχόν αναγκαίες γραμματικές αλλαγές.

7) Το άρθρο 2 αντικαθίσταται από το ακόλουθο κείμενο:

«Άρθρο 2

Γραφείο

1. Ιδρύεται Γραφείο Διανοητικής Ιδιοκτησίας της Ευρωπαϊκής Ένωσης (“Γραφείο”).

2. Κάθε αναφορά στο Γραφείο Εναρμόνισης στο Πλαίσιο της εσωτερικής αγοράς (εμπορικά σήματα, σχέδια και υποδείγματα) που περιλαμβάνεται στο ενωσιακό δίκαιο νοείται ως αναφορά στο Γραφείο.».

8) Το άρθρο 4 αντικαθίσταται από το ακόλουθο κείμενο:

«Άρθρο 4

Σημεία συστατικά του σήματος της ΕΕ

Το σήμα της ΕΕ μπορεί να συνίσταται από σημεία, ιδίως λέξεις, συμπεριλαμβανομένων ονομάτων προσώπων, σχέδια, γράμματα, αριθμούς, χρώματα, το σχήμα των προϊόντων ή της συσκευασίας τους, ή ήχους, υπό την προϋπόθεση ότι τα σημεία αυτά:

α) είναι ικανά να διακρίνουν τα προϊόντα ή τις υπηρεσίες μιας επιχείρησης από εκείνα άλλων επιχειρήσεων· και

β) μπορούν να αναπαρίστανται στο μητρώο των σημάτων της ΕΕ (“μητρώο”) κατά τρόπο που επιτρέπει στις αρμόδιες αρχές και στο κοινό να προσδιορίζουν το ακριβές αντικείμενο της προστασίας που παρέχεται στον δικαιούχο του σήματος.».

24.12.2015 L 341/27Επίσηµη Εφηµερίδα της Ευρωπαϊκής ΈνωσηςEL

(1) Κανονισμός (ΕΚ) αριθ. 45/2001 του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου, της 18ης Δεκεμβρίου 2000, σχετικά με την προστασία των φυσικών προσώπων έναντι της επεξεργασίας δεδομένων προσωπικού χαρακτήρα από τα όργανα και τους οργανισμούς της Κοινότητας και σχετικά με την ελεύθερη κυκλοφορία των δεδομένων αυτών (ΕΕ L 8 της 12.1.2001, σ. 1).

9) Το άρθρο 7 παράγραφος 1 τροποποιείται ως εξής:

α) Το στοιχείο ε) αντικαθίσταται από το ακόλουθο κείμενο:

«ε) τα σημεία που συνίστανται αποκλειστικά:

i) από το σχήμα, ή άλλο χαρακτηριστικό, που προκύπτει από την ίδια τη φύση του προϊόντος,

ii) από το σχήμα, ή άλλο χαρακτηριστικό του προϊόντος, που είναι απαραίτητο για την επίτευξη τεχνικού αποτελέσματος,

iii) από το σχήμα, ή άλλο χαρακτηριστικό που προσδίδει ουσιαστική αξία στο προϊόν·».

β) Τα στοιχεία ι) και ια) αντικαθίστανται από το ακόλουθο κείμενο:

«ι) τα σήματα που εξαιρούνται από την καταχώριση δυνάμει ενωσιακής νομοθεσίας ή του εθνικού δικαίου ή διεθνών συμφωνιών στις οποίες η Ένωση ή το οικείο κράτος μέλος είναι συμβαλλόμενο μέρος, όπου προβλέπεται η προστασία των ονομασιών προέλευσης και των γεωγραφικών ενδείξεων·

ια) τα σήματα που εξαιρούνται από την καταχώριση δυνάμει ενωσιακής νομοθεσίας ή διεθνών συμφωνιών στις οποίες η Ένωση είναι συμβαλλόμενο μέρος, όπου προβλέπεται η προστασία παραδοσιακών ενδείξεων των οίνων·».

γ) Προστίθενται τα ακόλουθα στοιχεία:

«ιβ) τα σήματα που εξαιρούνται από την καταχώριση δυνάμει ενωσιακής νομοθεσίας ή διεθνών συμφωνιών στις οποίες η Ένωση είναι συμβαλλόμενο μέρος, όπου προβλέπεται η προστασία των εγγυημένων παραδοσιακών ιδιότυπων προϊόντων·

ιγ) τα σήματα που αποτελούνται από ή αναπαράγουν στα βασικά τους στοιχεία προγενέστερη ονομασία φυτικής ποικιλίας καταχωρισμένη σύμφωνα με την ενωσιακή νομοθεσία ή το εθνικό δίκαιο ή τις διεθνείς συμφωνίες στις οποίες η Ένωση ή το ενδιαφερόμενο κράτος μέλος είναι συμβαλλόμενο μέρος, όπου προβλέπεται η προστασία των δικαιωμάτων επί φυτικών ποικιλιών και τα οποία σχετίζονται με φυτικές ποικιλίες του ιδίου είδους ή στενά συγγενικών ειδών.».

10) Το άρθρο 8 τροποποιείται ως εξής:

α) Παρεμβάλλεται η ακόλουθη παράγραφος:

«4α. Κατόπιν ανακοπής από οποιοδήποτε πρόσωπο στο οποίο το εφαρμοστέο δίκαιο επιτρέπει την άσκηση των δικαιωμάτων που απορρέουν από την ονομασία προέλευσης ή τη γεωγραφική ένδειξη, το κατατεθειμένο σήμα δεν καταχωρίζεται εφόσον και στον βαθμό που, σύμφωνα με την ενωσιακή νομοθεσία ή το εθνικό δίκαιο περί προστασίας των ονομασιών προέλευσης ή των γεωγραφικών ενδείξεων:

i) είχε ήδη υποβληθεί αίτηση για ονομασία προέλευσης ή γεωγραφική ένδειξη σύμφωνα με την ενωσιακή νομοθεσία ή το εθνικό δίκαιο πριν από την ημερομηνία της αίτησης καταχώρισης του σήματος της ΕΕ ή την ημερομηνία της διεκδίκησης προτεραιότητας για την αίτηση αυτή, με την επιφύλαξη της μεταγενέστερης καταχώρισης της ονομασίας προέλευσης ή της γεωγραφικής ένδειξης·

ii) η εν λόγω ονομασία προέλευσης ή η γεωγραφική ένδειξη παρέχει το δικαίωμα απαγόρευσης της χρήσης μεταγενέ­ στερου σήματος.».

β) Η παράγραφος 5 αντικαθίσταται από το ακόλουθο κείμενο:

«5. Κατόπιν ανακοπής από τον δικαιούχο καταχωρισμένου προγενέστερου σήματος κατά την έννοια της παραγράφου 2, το κατατεθειμένο σήμα δεν καταχωρίζεται εάν ταυτίζεται ή ομοιάζει με προγενέστερο σήμα, ανεξαρτήτως εάν τα προϊόντα ή οι υπηρεσίες για τα οποία ζητείται ταυτίζονται, ομοιάζουν ή δεν ομοιάζουν με εκείνα για τα οποία έχει καταχωριστεί το προγενέστερο σήμα, εφόσον, στην περίπτωση προγενέστερου σήματος της ΕΕ, το σήμα χαίρει φήμης στην Ένωση ή, στην περίπτωση προγενέστερου εθνικού σήματος, το σήμα χαίρει φήμης στο οικείο κράτος μέλος και η χρησιμοποίηση του κατατεθειμένου σήματος θα προσπόριζε σε αυτό, χωρίς εύλογη αιτία, αθέμιτο όφελος από τον διακριτικό χαρακτήρα ή τη φήμη του προγενέστερου σήματος ή θα ήταν επιζήμια για τον διακριτικό χαρακτήρα ή τη φήμη αυτού.».

24.12.2015L 341/28 Επίσηµη Εφηµερίδα της Ευρωπαϊκής ΈνωσηςEL

11) Το άρθρο 9 αντικαθίσταται από το ακόλουθο κείμενο:

«Άρθρο 9

Δικαιώματα που παρέχει το σήμα της ΕΕ

1. Με την καταχώριση σήματος της ΕΕ παρέχονται στον δικαιούχο αποκλειστικά δικαιώματα επ' αυτού.

2. Με την επιφύλαξη των δικαιωμάτων των δικαιούχων που έχουν αποκτηθεί πριν από την ημερομηνία κατάθεσης της αίτησης ή την ημερομηνία προτεραιότητας του σήματος της ΕΕ, ο δικαιούχος του εν λόγω σήματος της ΕΕ δικαιούται να απαγορεύει σε κάθε τρίτο που δεν έχει τη συγκατάθεσή του να χρησιμοποιεί στις συναλλαγές για προϊόντα ή υπηρεσίες, οποιοδήποτε σημείο εφόσον:

α) το σημείο είναι ταυτόσημο με το σήμα της ΕΕ και χρησιμοποιείται για υπηρεσίες ή προϊόντα που ταυτίζονται με τα προϊόντα ή τις υπηρεσίες για τα οποία έχει καταχωριστεί το σήμα της ΕΕ·

β) το σημείο είναι ταυτόσημο ή παρόμοιο με το σήμα της ΕΕ και χρησιμοποιείται για προϊόντα ή υπηρεσίες που ταυτίζονται ή ομοιάζουν με τα προϊόντα ή τις υπηρεσίες για τα οποία έχει καταχωριστεί το σήμα της ΕΕ, εάν υπάρχει κίνδυνος σύγχυσης από μέρους του κοινού· στον κίνδυνο σύγχυσης περιλαμβάνεται ο κίνδυνος συσχέτισης του σημείου και του σήματος·

γ) το σημείο είναι ταυτόσημο ή παρόμοιο με το σήμα της ΕΕ, ανεξαρτήτως εάν χρησιμοποιείται για προϊόντα ή υπηρεσίες που ταυτίζονται, ομοιάζουν ή δεν ομοιάζουν με προϊόντα ή υπηρεσίες για τα οποία έχει καταχωριστεί το σήμα της ΕΕ, εφόσον το εν λόγω σήμα χαίρει φήμης στην Ένωση και η χρησιμοποίηση του σημείου χωρίς εύλογη αιτία θα προσπόριζε αθέμιτο όφελος από τον διακριτικό χαρακτήρα ή τη φήμη του σήματος της ΕΕ ή θα ήταν επιζήμια για τον διακριτικό χαρακτήρα ή τη φήμη αυτού.

3. Τα ακόλουθα, ειδικότερα, είναι δυνατόν να απαγορεύονται δυνάμει της παραγράφου 2:

α) η επίθεση του σημείου επί των προϊόντων ή της συσκευασίας τους·

β) η προσφορά των προϊόντων, η εμπορία ή η αποθήκευσή τους προς τους σκοπούς αυτούς ή η προσφορά ή η παροχή υπηρεσιών υπό το σημείο αυτό·

γ) η εισαγωγή ή εξαγωγή των προϊόντων υπό το σημείο αυτό·

δ) η χρησιμοποίηση του σημείου ως εμπορικού ονόματος ή εταιρικής επωνυμίας ή ως μέρους εμπορικού ονόματος ή εταιρικής επωνυμίας·

ε) η χρησιμοποίηση του σημείου σε επαγγελματικό έντυπο υλικό και στη διαφήμιση·

στ) η χρησιμοποίηση του σημείου σε συγκριτική διαφήμιση κατά τρόπο που αντίκειται στην οδηγία 2006/114/ΕΚ του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου (*).

4. Με την επιφύλαξη των δικαιωμάτων των δικαιούχων που έχουν αποκτηθεί πριν από την ημερομηνία κατάθεσης της αίτησης ή την ημερομηνία προτεραιότητας του σήματος της ΕΕ, ο δικαιούχος του εν λόγω σήματος της ΕΕ έχει επίσης δικαίωμα να εμποδίζει τρίτους να εισάγουν, στο πλαίσιο των εμπορικών συναλλαγών, προϊόντα στην Ένωση χωρίς να έχουν τεθεί σε ελεύθερη κυκλοφορία εκεί, όταν τα προϊόντα αυτά, συμπεριλαμβανομένης της συσκευασίας, προέρχονται από τρίτες χώρες και φέρουν, χωρίς σχετική άδεια, σήμα το οποίο είναι ταυτόσημο με το καταχωρισμένο σήμα της ΕΕ των εν λόγω προϊόντων ή το οποίο δεν διακρίνεται ως προς τα ουσιώδη χαρακτηριστικά του από το εν λόγω σήμα.

Το δικαίωμα του δικαιούχου σήματος της ΕΕ δυνάμει του πρώτου εδαφίου παύει να υφίσταται εάν κατά τη διάρκεια των διαδικασιών εξακρίβωσης τυχόν παραβίασης του σήματος της ΕΕ, οι οποίες κινούνται σύμφωνα με τον κανονισμό (ΕΕ) αριθ. 608/2013 του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου (**) σχετικά με την τελωνειακή επιβολή των δικαιωμάτων διανοητικής ιδιοκτησίας, ο διασαφιστής ή ο κάτοχος των προϊόντων παράσχει στοιχεία που αποδεικνύουν ότι ο δικαιούχος του σήματος της ΕΕ δεν δικαιούται να απαγορεύει τη διάθεση των προϊόντων στην αγορά στη χώρα τελικού προορισμού.

(*) Οδηγία 2006/114/ΕΚ του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου, της 12ης Δεκεμβρίου 2006, για την παραπλανητική και τη συγκριτική διαφήμιση (ΕΕ L 376 της 27.12.2006, σ. 21).

(**) Κανονισμός (ΕΕ) αριθ. 608/2013 του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου, της 12ης Ιουνίου 2013, σχετικά με την τελωνειακή επιβολή των δικαιωμάτων διανοητικής ιδιοκτησίας και την κατάργηση του κανονισμού (ΕΚ) αριθ. 1383/2003 του Συμβουλίου (ΕΕ L 181 της 29.6.2013, σ. 15).».

24.12.2015 L 341/29Επίσηµη Εφηµερίδα της Ευρωπαϊκής ΈνωσηςEL

12) Παρεμβάλλονται τα ακόλουθα άρθρα:

«Άρθρο 9α

Δικαίωμα απαγόρευσης προπαρασκευαστικών πράξεων σχετικά με τη χρήση συσκευασίας ή άλλων μέσων

Όταν υφίσταται κίνδυνος η συσκευασία, οι ετικέτες, οι πινακίδες, οι διατάξεις ασφαλείας ή γνησιότητας ή οι συσκευές ή άλλα μέσα επί των οποίων τοποθετείται το σήμα να χρησιμοποιηθούν για προϊόντα ή υπηρεσίες, και παρόμοια χρήση θα συνιστούσε παραβίαση των δικαιωμάτων δικαιούχου σήματος της ΕΕ βάσει του άρθρου 9 παράγραφοι 2 και 3, ο δικαιούχος του εν λόγω σήματος έχει το δικαίωμα να απαγορεύει τις ακόλουθες πράξεις εάν διεξάγονται στο πλαίσιο εμπορικών συναλλαγών:

α) επίθεση σημείου που ταυτίζεται ή ομοιάζει με το σήμα της ΕΕ στη συσκευασία, τις ετικέτες, τις πινακίδες, τις διατάξεις ασφαλείας ή γνησιότητας ή σε συσκευές ή σε άλλα μέσα επί των οποίων μπορεί να τοποθετηθεί το σήμα·

β) προσφορά ή διάθεση στην αγορά ή αποθήκευση για τους σκοπούς αυτούς ή εισαγωγή ή εξαγωγή συσκευασίας, ετικετών, πινακίδων διατάξεων ασφαλείας ή γνησιότητας ή συσκευών ή άλλων μέσων επί των οποίων τοποθετείται το σήμα.

Άρθρο 9β

Ημερομηνία από την οποία τα δικαιώματα αντιτάσσονται κατά τρίτων

1. Τα δικαιώματα που παρέχει το σήμα της ΕΕ αντιτάσσονται κατά τρίτων από την ημερομηνία δημοσίευσης της καταχώρισης του σήματος.

2. Δύναται να απαιτηθεί εύλογη αποζημίωση για ενέργειες μεταγενέστερες της δημοσίευσης αίτησης καταχώρισης σήματος της ΕΕ, εφόσον οι ενέργειες αυτές θα απαγορεύονταν μετά τη δημοσίευση της καταχώρισης του σήματος και λόγω αυτής της δημοσίευσης.

3. Το επιλαμβανόμενο δικαστήριο δεν μπορεί να αποφανθεί επί της ουσίας πριν δημοσιευθεί η καταχώριση.».

13) Το άρθρο 12 αντικαθίσταται από το ακόλουθο κείμενο:

«Άρθρο 12

Περιορισμός των αποτελεσμάτων του σήματος της ΕΕ

1. Το σήμα της ΕΕ δεν παρέχει στο δικαιούχο το δικαίωμα να απαγορεύει σε τρίτο να χρησιμοποιεί στις εμπορικές συναλλαγές:

α) το όνομα ή τη διεύθυνσή του, όταν ο τρίτος είναι φυσικό πρόσωπο·

β) σημεία ή ενδείξεις που δεν έχουν διακριτικό χαρακτήρα ή αφορούν το είδος, την ποιότητα, την ποσότητα, τον προορισμό, την αξία, τη γεωγραφική προέλευση, τον χρόνο παραγωγής των προϊόντων ή παροχής της υπηρεσίας ή άλλα χαρακτηριστικά των προϊόντων ή των υπηρεσιών·

γ) το σήμα της ΕΕ για τον σκοπό του προσδιορισμού ή της αναφοράς σε προϊόντα ή υπηρεσίες όπως εκείνα του δικαιούχου του εν λόγω σήματος, ιδίως εάν η χρήση του εν λόγω σήματος είναι αναγκαία προκειμένου να δηλωθεί ο προορισμός προϊόντος ή υπηρεσίας, και κυρίως όταν πρόκειται για εξαρτήματα ή ανταλλακτικά.

2. Η παράγραφος 1 εφαρμόζεται μόνον όταν η χρήση από τους τρίτους είναι σύμφωνη με τα χρηστά συναλλακτικά ήθη που ισχύουν στη βιομηχανία ή το εμπόριο.».

14) Το άρθρο 13 παράγραφος 1 αντικαθίσταται από το ακόλουθο κείμενο:

«1. Το δικαίωμα που παρέχει το σήμα της ΕΕ δεν επιτρέπει στον δικαιούχο του να απαγορεύει τη χρήση του σήματος για προϊόντα που έχουν διατεθεί υπό το σήμα αυτό στο εμπόριο εντός του Ευρωπαϊκού Οικονομικού Χώρου από τον ίδιο τον δικαιούχο ή με τη συγκατάθεσή του.».

24.12.2015L 341/30 Επίσηµη Εφηµερίδα της Ευρωπαϊκής ΈνωσηςEL

15) Παρεμβάλλεται το ακόλουθο άρθρο:

«Άρθρο 13α

Προστασία του δικαιούχου μεταγενέστερα καταχωρισμένου σήματος σε διαδικασίες προσβολής

1. Στις διαδικασίες για προσβολή, ο δικαιούχος σήματος της ΕΕ δεν δικαιούται να απαγορεύσει τη χρήση μεταγε­ νέστερα καταχωρισμένου σήματος της ΕΕ, εφόσον το μεταγενέστερο σήμα δεν κηρύσσεται άκυρο κατ' εφαρμογή του άρθρου 53 παράγραφος 1, 3 ή 4, του άρθρου 54 παράγραφος 1 ή 2, ή του άρθρου 57 παράγραφος 2 του παρόντος κανονισμού.

2. Στις διαδικασίες για προσβολή, ο δικαιούχος σήματος της ΕΕ δεν δικαιούται να απαγορεύσει τη χρήση μεταγε­ νέστερα καταχωρισμένου εθνικού σήματος εφόσον το μεταγενέστερα καταχωρισμένο εθνικό σήμα δεν κηρύσσεται άκυρο δυνάμει του άρθρου 8, ή του άρθρου 9 παράγραφος 1 ή 2, ή του άρθρου 46 παράγραφος 3 της οδηγίας (ΕΕ) 2015/2436 του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου (*).

3. Όταν ο δικαιούχος σήματος της ΕΕ δεν δικαιούται να απαγορεύσει τη χρήση μεταγενέστερα καταχωρισμένου σήματος βάσει της παραγράφου 1 ή 2, ο δικαιούχος του μεταγενέστερα καταχωρισμένου σήματος δεν δικαιούται να απαγορεύσει τη χρήση του προγενέστερου σήματος της ΕΕ στις διαδικασίες για προσβολή.

(*) Οδηγία 2015/2436 του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου, της 16ης Δεκεμβρίου 2015, για την προσέγγιση των νομοθεσιών των κρατών μελών περί σημάτων (ΕΕ L 336 της 23.12.2015, σ. 1).».

16) Στο άρθρο 15 παράγραφος 1, το δεύτερο εδάφιο αντικαθίσταται από το ακόλουθο κείμενο:

«Κατά την έννοια του πρώτου εδαφίου, ως χρήση θεωρείται επίσης:

α) χρήση του σήματος της ΕΕ υπό μορφή που διαφέρει ως προς στοιχεία τα οποία δεν μεταβάλλουν τον διακριτικό χαρακτήρα του σήματος στην καταχωρισμένη του μορφή, ανεξαρτήτως εάν το σήμα στη μορφή που χρησιμοποιείται είναι επίσης καταχωρισμένο στο όνομα του δικαιούχου·

β) επίθεση του σήματος της ΕΕ σε προϊόντα ή στη συσκευασία τους στην Ένωση, με αποκλειστικό προορισμό την εξαγωγή.».

17) Στο άρθρο 16 παράγραφος 1, η εισαγωγική πρόταση αντικαθίσταται από το ακόλουθο κείμενο:

«1. Εκτός εάν άλλως προβλέπουν τα άρθρα 17 έως 24, το σήμα της ΕΕ ως αντικείμενο κυριότητας θεωρείται στο σύνολό του, και για το σύνολο του εδάφους της Ένωσης, ως εθνικό σήμα καταχωρισμένο στο κράτος μέλος στο οποίο, σύμφωνα με το μητρώο:».

18) Το άρθρο 17 τροποποιείται ως εξής:

α) Η παράγραφος 4 διαγράφεται.

β) Παρεμβάλλονται οι ακόλουθες παράγραφοι:

«5α. Η αίτηση για εγγραφή της μεταβίβασης πρέπει να περιέχει πληροφορίες που επιτρέπουν τον προσδιορισμό του σήματος της ΕΕ, του νέου δικαιούχου, των προϊόντων και των υπηρεσιών που αφορά η μεταβίβαση, καθώς και αποδεικτικά έγγραφα της μεταβίβασης, σύμφωνα με τις παραγράφους 2 και 3. Η αίτηση μπορεί να περιλαμβάνει επίσης, εφόσον απαιτείται, πληροφορίες σχετικά με την ταυτότητα του αντιπροσώπου του νέου δικαιούχου.

5β. Η Επιτροπή εκδίδει εκτελεστικές πράξεις οι οποίες προσδιορίζουν:

α) το λεπτομερές περιεχόμενο της αίτησης εγγραφής μεταβίβασης·

β) το είδος των εγγράφων που απαιτούνται για την απόδειξη της μεταβίβασης, λαμβανομένων υπόψη των συμφωνιών του εγγεγραμμένου δικαιούχου και του διαδόχου·

γ) τα στοιχεία σχετικά με την επεξεργασία των αιτήσεων για τις μερικές μεταβιβάσεις, ώστε να διασφαλίζεται ότι τα προϊόντα και οι υπηρεσίες στην απομένουσα καταχώριση και τη νέα καταχώριση δεν αλληλεπικαλύπτονται και ότι καταρτίζεται χωριστός φάκελος, με νέο αριθμό καταχώρισης, για τη νέα καταχώριση.

24.12.2015 L 341/31Επίσηµη Εφηµερίδα της Ευρωπαϊκής ΈνωσηςEL

Οι εν λόγω εκτελεστικές πράξεις εκδίδονται σύμφωνα με τη διαδικασία εξέτασης στην οποία παραπέμπει το άρθρο 163 παράγραφος 2.

5γ. Σε περίπτωση που δεν πληρούνται οι προϋποθέσεις για την εγγραφή της μεταβίβασης, όπως προβλέπονται στις παραγράφους 1 έως 3 ή στις εκτελεστικές πράξεις που αναφέρονται στην παράγραφο 5β, το Γραφείο ενημερώνει τον καταθέτη για τις διαπιστωθείσες ελλείψεις. Αν οι ελλείψεις δεν θεραπευθούν μέσα στην ταχθείσα προθεσμία, τότε το Γραφείο απορρίπτει την αίτηση εγγραφής της μεταβίβασης.

5δ. Είναι δυνατή η υποβολή μιας μόνον αίτησης εγγραφής μεταβίβασης για δύο ή περισσότερα σήματα, υπό την προϋπόθεση ότι ο εγγεγραμμένος δικαιούχος και ο διάδοχος συμπίπτουν σε όλες τις περιπτώσεις.

5ε. Οι παράγραφοι 5α έως 5δ εφαρμόζονται επίσης στα κατατεθειμένα σήματα της ΕΕ.

5στ. Σε περίπτωση μερικής μεταβίβασης, κάθε αίτηση που υποβάλλεται από τον αρχικό δικαιούχο και εκκρεμεί ως προς την αρχική καταχώριση θεωρείται ότι εκκρεμεί ως προς την απομένουσα καταχώριση και τη νέα καταχώριση. Όταν αυτή η αίτηση υπόκειται σε καταβολή τελών και τα τέλη αυτά έχουν καταβληθεί από τον αρχικό δικαιούχο, ο νέος δικαιούχος δεν υποχρεούται να καταβάλει πρόσθετα τέλη σχετικά με την αίτηση αυτή.».

19) Το άρθρο 18 αντικαθίσταται από το ακόλουθο κείμενο:

«Άρθρο 18

Μεταβίβαση σήματος που έχει καταχωριστεί στο όνομα πληρεξουσίου

1. Εάν ένα σήμα της ΕΕ έχει καταχωριστεί στο όνομα του πληρεξουσίου ή του αντιπροσώπου του δικαιούχου του σήματος χωρίς την άδεια του δικαιούχου, ο δικαιούχος δικαιούται να ζητήσει την υπέρ αυτού μεταβίβαση του σήματος της ΕΕ, εκτός εάν ο εν λόγω πληρεξούσιος ή ο αντιπρόσωπος αιτιολογήσει την πράξη του.

2. Ο δικαιούχος μπορεί να υποβάλει αίτηση μεταβίβασης σύμφωνα με την παράγραφο 1 του παρόντος άρθρου:

α) στο Γραφείο, σύμφωνα με το άρθρο 53 παράγραφος 1 στοιχείο β), αντί αίτησης ακυρότητας·

β) σε δικαστήριο σημάτων της Ευρωπαϊκής Ένωσης (“δικαστήριο σημάτων της ΕΕ”), όπως αναφέρεται στο άρθρο 95, αντί για παρεμπίπτουσα αγωγή περί ακυρότητας βάσει του άρθρου 100 παράγραφος 1.».

20) Το άρθρο 19 τροποποιείται ως εξής:

α) Η παράγραφος 2 αντικαθίσταται από το ακόλουθο κείμενο:

«2. Κατόπιν αιτήσεως ενός εκ των μερών, τα δικαιώματα που αναφέρονται στην παράγραφο 1 ή η μεταβίβαση των εν λόγω δικαιωμάτων εγγράφονται στο μητρώο και δημοσιεύονται.».

β) Προστίθεται η ακόλουθη παράγραφος:

«3. Εγγραφή στο μητρώο που πραγματοποιήθηκε σύμφωνα με την παράγραφο 2 ακυρώνεται ή τροποποιείται κατόπιν αιτήσεως ενός των μερών.».

21) Στο άρθρο 20, προστίθεται η ακόλουθη παράγραφος:

«4. Εγγραφή στο μητρώο που πραγματοποιήθηκε σύμφωνα με την παράγραφο 3 ακυρώνεται ή τροποποιείται κατόπιν αιτήσεως ενός των μερών.».

22) Στο άρθρο 22, προστίθεται η ακόλουθη παράγραφος: